s rozvinutým utilitarismem, jenž se hodnotí jako projev zdravého a osvíceného dobře rozvinutého rozumu. Nezdá se mi, že je dobré o tomto hledisku vůbec uvažovat jako o správném nebo nesprávném. Když však obrátíme pozornost k mystice jako k nauce o osvobození lidského ducha a o jeho vyproštění z věčně nás tísnící tvrdé strasti, pak buď pro nás správným poučením to, že duchovním úsilím musíme řešit problém strasti, jako by přesahovala celý náš život přes jeho dva nejdůležitější okamžiky, totiž přes narození a smrt. V dobře pochopené nauce se totiž soudí, že je-li už někdo postižen naléhavou strastí, vleče ji s sebou bez ohledu na okamžik znamenající jeho smrt. V tomto případě duchovní nauka nemá žádných technických problémů; jde tu pouze o postoj k světu a okolí. Kdo se světa vzdá, ten už problém osobní strasti vyřešil. Neboť jen vztah k světu probouzí v nás požadavky, jež když svět nesplní, budí v nás bolest. A okolí? – To je čarodějná kuchyň, kde se nám nabízí ukájet se, ale nezdá se, že vždy bezvýhradně, a to je také příčinou utrpení. Tak lpění na světě a společenské a sociální požadavky jsou příčinou strastí a na nich se pojící nevědomosti. Když budete vidět celý problém mystického vývoje v tomto lpění a v těchto zdánlivě tak přirozených požadavcích, když jen toto budete řešit, pak se vyřeší i to, o čem jsem se zmínil v dopise pro Vás. Je to jistě jako únik od konkrétního k abstraktnímu, ale když z nějakých důvodů začnete obracet svůj zájem k mystice, pak jste už také utekla od toho, co se považuje za konkrétní, k něčemu abstraktnímu; vždyť přece člověk, než dosáhne podstatných úspěchů na mystické cestě, neví vlastně ani, co od mystiky chce. Je však proto lépe utéci od snah mystických, když se člověk tak mnoho pohybuje na okraji chimér? – Je to nedefinovatelná strast, která člověka trápí, když pomineme to jednodušší stanovisko k životu, kdy člověk touží po ,,ženě a zlatu”. Jsem přesvědčen, že odtud Váš sklon k mystice nebo touha poznat ji nepramení. Proto patříte mezi ty, kdo chodí po světě s nedefinovatelnou strastí. – Když se vyřeší problém této nedefinovatelné strasti, člověk už nenáleží našemu, konkrétnímu světu, nýbrž některému z božských, jež souvisejí s absolutnem. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166567