větráky do kováren a na lávová pole. Vyhověl jsem jim a tady vidíte výsledek.“ „Pěkné,“ ocenil Robertovo rozhodnutí Belzebub. „Sice bychom jim neměli pobyt zde zpříjemňovat, ale výsledek je důležitější. Mám z vás radost, doktore.“ Roberto se zatetelil blahem, stejně jako pokaždé po pochvale od nadřízeného. A kovadliny zvonily, kotle se plnily lávou a peklo se rozrůstalo.
kapitola 41 Odborové schůze byly dlouhé a nudné a Roberto se jich po nějakém čase přestal účastnit. Chvíli ještě všechno běželo v zaběhaných kolejích. „Je načase vymyslet plán na opuštění tohoto místa,“ zašeptal Kryštof Marcele do ucha, jako by se bál, že ho někdo uslyší. Ta jenom přikývla a na další schůzce to přednesli ostatním. Všichni byli nadšeni a souhlasili s odchodem. Barabáš byl hodně překvapen, když se před ním Kryštof objevil, lusknutí prsty však zajistilo jeho tvrdý spánek. Chvilku poté se otevřela pekelná brána a Marcela s principálem vyvedli první hříšníky ven. Kryštof jen ukazoval do mapy a červené puntíky pomalu mizely. Belzebub sledoval na všechnovizi svět a vymýšlel strategii na další expanze. Z přemýšlení ho vytrhlo tiché zapípání signalizačního zařízení. Zadíval se na schematickou mapu pekla a blikající červená kontrolka u pekelné brány ho překvapila. „Co tam ten Barabáš dělá, u všech čertů,“ zamumlal si pro sebe a přepnul všechnovizi. „Že by přijel ten zájezd na výpomoc, jak jsem o něm mluvil s Robertem?“ Při pohledu na obrazovku ho však smích přešel – otevřená brána a mizící hříšníci ho zvedli ze židle a donutili okamžitě jednat. Během zlomku vteřiny se rozletěly dveře a objevil se Roberto.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166135