Dřevěná mysl (Ukázka, strana 99)

Na‰e letadlo Pohfiební obfiad je kulturní Ïánr. Forma je vázaná, obsah dost voln˘.

KdyÏ jsme se loni louãili napfiíklad s filozofem Karlem Kosíkem, byl to koncert jihoamerick˘ch lidov˘ch písní, bez jediné fieãi. Louãení s filozofem Milanem Machovcem byla taková konference. Je to zajímavé.

Nevíme nikdy, co je autorsk˘m úmyslem zemfielého a co reÏií pozÛstal˘ch. A je to bez vady ãili bezvadné, nemá smysl to kritizovat, nikdo dvakrát neumfie.

Poslednû ve stra‰nickém krematoriu to byla vzpomínka na mládí.

Umfiel˘ kamarád dal nám zahrát písnû Semaforu ze ‰edesát˘ch let.

Slovní rozlouãení bylo krátké, jen aby kamaráda ujistilo, Ïe jsme pfii‰li. TakÏe nám zbylo dost ãasu na volná setkání ve dvojicích, ve skupinách, na evidenãní pozdravy. Pomalu vycházeli jsme na dvÛr, zatímco uvnitfi se, kdo chtûl, postavil do kondolenãní fronty. V‰ichni jsme se rozhlíÏeli, kdo tu je, a ptali se ho, jak se má. ¤íkali jsme si nedÛleÏité zajímavé zprávy. Byli jsme vidûni a dali se vidût lidmi, ktefií nás dlouho nevidûli. Svítilo slunce, bylo lehce pod nulou. Jak jsem se rozhlíÏel, vidûl jsem, koho jsem je‰tû nepozdravil, a ‰el jsem k nûmu.

Tu a tam jsem napravoval drobnûj‰í fauxpasy, omlouval se za opomenutí a rozhovor jsem vedl tak, abych se dovûdûl, s k˘m to mluvím.

Jedni jsme takto pfiíjemnû rozmlouvali, smáli se, Ïertovali, zatímco ze sínû pofiád vycházeli dal‰í pfiátelé. KaÏd˘ z nás na nûkoho je‰tû ãekal.

Kdy se zase uvidíme?

A tu jsem si vzpomnûl na jednu fantastickou povídku Josefa Nesvadby, jeden z nejlep‰ích hororÛ, jak˘ jsem ãetl. Je o tom, jak do letadla nastoupí cestující a letadlo se vznese, aniÏ je fieã o tom, Ïe by pfiedtím tankovalo, a kdyÏ pfiistane, je o jednoho cestujícího ménû. Letadlo totiÏ má jedno velice patentní sedadlo. Je náhoda, kdo se na nû dostane. KdyÏ jsem si na to vzpomnûl, rozhlédl jsem se, a na v‰ech tváfiích jsem poznal, Ïe nikdo jin˘ si na to nevzpomnûl! Ale vÏdyÈ je to tak nápadné: do obfiadní sínû jsme se dostavili v‰ichni, a odcházíme bez Jifiího. Chvíli jsem se rozm˘‰lel, nemám-li na to nûkoho upozornit, ale nechal jsem to tak.

Nûktefií pfiátelé a známí uÏ pomalu odcházeli ke sv˘m autÛm nebo k tramvaji. Já jsem ãekal na svou manÏelku, která se pracnû prozdravovala k bránû. „Pojì uÏ, sakra,“ fiekl jsem s úzkostí. KdyÏ jsme se pak Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165883

louãili je‰tû u tramvaje, vÏdycky nûkdo vyslovil tu folklorní vûtu: „·koda Ïe se vÏdycky scházíme jen pfii takovéto pfiíleÏitosti…“ A já jsem si pomyslel: „Ale kdybys vûdûl o tom sedadle, ani bys nenastupoval.“ 9. bfiezna 2004

Zákon skomírá Skomírá a slábne, protoÏe se niãím neÏiví. Opírá se uÏ jen o zákoník a pomalé, ãasto neúãinné soudy. A nikdo ho nepovzbuzuje hnutími a podnûty, z jak˘ch zákony vznikaly. Myslím, Ïe kodifikace práva byla aÏ dodateãná, kdyÏ právo uÏ tu bylo a fungovalo. Obraznû, ãi chcete-li, fakticky: MojÏí‰ovo desatero. Úpadek mravÛ se ãasto vysvûtluje tím, Ïe lidé nevûfií v Boha, jenÏ v‰ecko vidûl a jeho trest na ãlovûka pfii‰el za Ïivota nebo po smrti.

Jak BÛh takovou autoritu získal? Skuteãn˘mi skutky, zásahy. Jedinec, rod, celé mûsto mohli b˘t potrestáni. Vpád kobylek byl vykládán jako dopu‰tûní BoÏí. Ale i pfies rozsah racionalismu a vûdûní ãlovûk má i dnes citovou a pudovou sloÏku. Myslím, Ïe skutky a události, jaké se dotknou ãlovûka do hloubky, mûli bychom pfiipravovat. Nûkdy by nûkdo mûl pfii krádeÏi na hfibitovû spadnout do díry, zlámat si hnáty, dostat infarkt. Mûla by po nûm hrábnout smrt, aby se v nûm obnovil zdrav˘ vztah ke hfibitovu a k mrtv˘m. To se dá zafiídit, ‰koda Ïe nejsem mlad˘. Uznejte: kdybyste se o takové události dovûdûli, odpovídalo by to vefiejnému mínûní? JenÏe na‰e vefiejné mínûní nemá údy, aby si pomohlo.

Cítím, jak se proti tomu boufiíte: protoÏe jste o tom nepfiem˘‰leli a jen spoléháte na chod zákona, nadávajíce naÀ. VÏdyÈ policista, kter˘ zradí zákon, nemûl by nedotãen pfiejít ulicí. Namítnete, Ïe takov˘ch zpÛsobÛ uÏívají proti sobû dvû bandy zloãincÛ: tedy zloãinci jsou schopni, my ne?

Ale víme, Ïe ãlovûk mÛÏe udûlat zl˘ ãin omylem, ze zoufalství, z proklaté shody náhod. Stav, v nûmÏ se pak octne, je sám trestem. Takové pachatele nemáme zavírat mezi zkaÏené lidi, pro nûÏ zloãin bude uÏ Ïivotním stylem. – Ale já nevím, jak je to u nás zafiízeno.

Zákon skomírá, protoÏe se niãím Ïiv˘m neÏiví. Nespokojená vefiejnost nechává v‰ecko na jeho zfiízencích. Na‰i zákonodárci se nezbrUkázka elektronické knihy, UID: KOS165883

chali ani k tomu, aby odsouzen˘m zloãincÛm vzali volební právo.

Nepfii‰li na my‰lenku, Ïe není tak dÛleÏité, kolik pachatel za vraÏdu dostane, jako následky, jeÏ si sám zpÛsobil: kdo zabije otce dûtí, má platit jejich v˘Ïivu, studium. Tfieba nucenou prací v zafiízeních, jeÏ by k tomu úãelu stát zfiídil. Zaplatí‰ – jsi voln˘, dûti jsou uÏ velké. Mrtvo a tupo je v zákonících! Tedy mûlo by obãanstvo vym˘‰let zpÛsoby, jak v denním Ïivotû postihovat zloãince: chováním, projevy, vyluãováním.

K této úvaze mû pfiivedla otázka, co se má stát s tím klukem, kter˘ zabil uãitele. Není ani dovoleno ho jmenovat! A mûl by pfiece b˘t ihned vylouãen ze ‰koly. – A máme tu dal‰í téma: uãitelé by mûli nebezpeãnû nevychované dûti vracet rodiãÛm zpátky.

16. bfiezna 2004

Samozfiejmost bytí âtu obãas diskuse o národní identitû: jaká je, má b˘t, jestli vÛbec nemá radûji b˘t Ïádná, jak myslí Rio Preisner, Du‰an Tfie‰tík a nejist˘ Podiven, ktefií doporuãují, zhruba fieãeno, rozplynutí na‰eho národa v evropském poplatnictvu uspofiádaném podle trÏních regionÛ, naschvál pfies hranice. Tato diskuse zdá se mi ‰kodlivá: viklá samozfiejm˘m. Identita je tak samozfiejmá, Ïe ani nemusí mít pojmenování.

KaÏd˘ strom buìto je, jak˘ je a kde je, nebo uÏ nebude, kdyÏ pfiijdou pilafii.

Podívejme se, jak se jednotliv˘ ãlovûk stává osobností mezi v‰emi.

Chlapeãek ne‰lape schválnû do bahna neÏli jednou. Potom neláme stromky. Netrefuje se kamením do oken, coÏ nûktefií dûlávají a je to zajímavé. Nikomu se nepo‰klebuje, coÏ je dost obvyklé, a nemluví sprostû, coÏ je teì v‰eobecné, neb˘valo to. Nikomu ne‰kodí, nekrade.

Nestydí se pfied spoluÏáky mluvit s uãiteli slu‰nû. NeÏaluje, ale distancuje se od zlého ãinu…, a to uÏ zaãíná b˘t tûωí, r˘suje se osobnost.

Nechce na sobû mít, co mají v‰ichni, zdá se mu to smû‰né. KdyÏ umí, nehlásí se pofiád jak ‰plh. Co je zakázáno jako nezdravé a ‰patné, moÏná si prohlédne, tajnû jednou zkusí, ale ví, Ïe toto nechce. Nekoufií, neopíjí se, nelÏe… Tyto v‰ecky vlastnosti ãi zpÛsoby nemá hned, ale v tomto smûru se namáhá, pfiemáhá. – O jeho osobnosti ãi identitû nemusí padnout slovo.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165883