zkarikováno vypadá takové setkání zhruba následovně: „Odkudpak, panáčku, že jsi takový pěkně bílý, z Ameriky?“ „Ale kdepak, babičko, z Čech!“ „To jsem já, prostá osoba, nikdy neslyšela, kde to je?“ „Inu v Evropě.“ „A jak se tam mluví, evropsky?“ atd. Zcela analogicky by vypadala scénka opačná: „Odkudpak, panáčku, že jsi tak pěkně pigmentovaný, z Nuslí, nebo ze Žižkova?“ „Ale kdepak, babičko, z Uttarpradéše!“ „To jsem já, prostá osoba, nikdy neslyšela, kde to je?“ „Inu v Indii.“ „A jak se tam mluví, indicky?“ atd. Jen jednou se objevila výjimka potvrzující pravidlo. V městě Kóčinu, kde je, jak známo, nejstarší židovská komunita v Indii (už od 4. stol. př. Kr.) se při cestě lodí přes průplav posadil vedle mne pán, zcela se lišící svým středovýchodním zevnějškem od Indů kolem. Vzhledem k tomu, že celá diaspora už tam čítá jen asi dvacet duší a Kóčin má zhruba dva miliony obyvatel, působila celá příhoda zcela snově, jako z dávného vtipu: „Nejsou voni náhodou starej Kohn?“ Byl. Slovo dalo slovo a ukázal nám všechny místní pozoruhodnosti – otázky, které kladl, se překvapivě lišily od toho, co se dalo slyšet jindy: „Je ještě živ Dubček? Už jste vyhnali Rusy? Jsou znovu postaveny Lidice?“ I o tom, co se u nás vyrábí, věděl docela dobře, pouze soudil, že Praha leží na Dunaji – ví někdo z čtenářů, v ústí které řeky leží Kóčin? 2004, LS
Jungova Indie V nepřehledné houšti sekundární literatury o Jungovi nepochybně existuje nějaká podrobná studie o Jungově indické cestě na přelomu let 1937 a 1938, mně se ji však prozatím objevit nepodařilo. Přesto mne během pobytu v Indii její vztah k Jungovi a jeho naukám zaujal natolik, že jsem se pokusil z izolovaných poznámek v primárních pramenech zrekonstruovat trasu JungoUkázka elektronické knihy, UID: KOS165882