stvůru v mé hlavě. Jako bych holýma rukama bojoval s drakem. Netroufal jsem si zastavit, mohl bych někoho zabít. Pár minut od města začínal les. Chargera jsem nechal stát na polní cestě. Snad budu mít štěstí a narazím dřív na zvíře než na člověka. Opouštěly mě síly. O dvě hodiny později, když se noční Great Falls ztrácelo hluboko pod letadlem, na mě teprve dolehly události dnešního dne. Zaplavila mě bolest. A toužil jsem, aby mě mohla zabít.
Ničemu jsem nerozuměla. Zírala jsem na ten absurdní výjev a nedovedla si ho vysvětlit. Byl tady. Už tenhle fakt by sám o sobě stačil na to, abych zůstala užasle stát. Jenže on se rval s nějakým mužem a ve tváři měl tak děsivý výraz, že mi leknutím kelímek s kávou vypadl z ruky. Neuhodil ho, nemířil na něj zbraní. Jen na něm seděl a pomalu se k němu skláněl. Jako šelma nad kořistí. Trvalo to jen chvilku. Až později jsem si uvědomila, že navzdory všemu ve mně ze všech těch zmatených pocitů sílila radost. Určitě se to nějak vysvětlí. Hlavně že je tady. A nezáleží na tom, jak mě našel. Věřila jsem, že přišel za mnou. Když se na mě podíval, hrůzný pohled dravce zmizel. Ty oči jsem znala, i ten smutek, který se v nich dal číst. Těsně před tím, než zmizel, mi došlo, že se nechystá se mnou zůstat. Loučil se. Jinak než při východu slunce u zrcadla. Defi nitivně. Palčivá bolest, která se mi rozlévala hrudí, přehlušila tu fyzickou způsobenou srážkou s autem. Jen okrajově jsem vnímala, že šokovanému muži povalenému na zem pomáhá vstát přivolaná ochranka. Nebo to, že mě rozčilená sestra vede zpátky do pokoje a nařizuje klid na lůžku. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165875