a trochu jsem se potácel. Ale to mi nevadilo, naopak. Já si tenkrát myslel, že když se kluk potácí a něco nahlas vykládá, je sexy. Teprve s léty mi došlo, že vždycky budu „ten trapnej“, ať se budu snažit sebevíc. Ona šla vedle mě mlčky a vážně a už tehdy uvažovala, jak to se mnou bude mít v životě těžké a co ji čeká za práci, než budu vypadat trochu přijatelně. To jsem samozřejmě nemohl vědět. Kdo to mohl vědět? Já jsem prostě jednoho dne opustil dům jako svobodný hoch a už jsem se nikdy nevrátil. Byl to normální únos. Tohle všechno mi nedocházelo, ale mělo mi to dojít. Byla tu určitá znamení. Třeba jsem se zajíkal nad něčím smíchy a A. mi vážně stiskla ruku. Znamenalo to: neztrapňuj se. Před domem jsem se pokusil ji políbit, nechala mě, ale pak už jen upřeně pozorovala můj krk. „Chybí ti knoflíček,“ řekla věcně. „Zítra ti ho přišiju.“ Z toho jsem pochopil, že se asi uvidíme zítra, ale nic víc. Měl jsem přikládat větší váhu těm drobným znamením. Nebo jsem nechtěl? Druhý den jsem dorazil na smluvené místo. A. přišla, jenže cestou potkala kamaráda a beze všeho ho vzala s sebou, takže já jsem na sto procent jediný chlap, který byl na vlastním rande za křena. Oni si vy98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165868