to pak všechno vypravoval, že von prej nebyl hned mrtvej a eště na mě spomínal… Ale po válce mi pak řikal Reicin, no Kchindrfricek, že prej ho tam zavřeli a umřel někde na Sibíři, ale tomu já nevěřím, znáte je, plémě utrhačný, oulizný, jak se nám tenkrát vetřeli do partaje… Šak sem se byla podívat, dyš je věšeli, u nás v Prknově byl taky jeden, Lederer se menoval a čepoval kořalku a furt mýho tatínka poňoukal, prej napí se, Franc, a von se pak dal na chlast a já musela do služby… Dyť ukřižovali i Pána Jéžiše, šak vím, velebnej pán Hřib nám to při exhortě často řikal… Flanďácí zasejc upálili Mistra Jana z Husi, na Staroměstským rynku, no tam, jak má ten památník… Já sem, vědí, vod Pejřimova a tam taky náš Vládík potom tajemničil, vod devětašedesátýho, ale předloni ho trefilo, dyť ho byl kus, já mu dycky řikala, Vláďo, nežer furt ty ledvinky a játra, dyk ty se na tom vašom segrétu vůbec nehejbeš a furt tam kafujete, jó kafe, to je na srce mor, já dycky pila jen meltu, i dyš sem měla na pravý, na brazilský… A vodkaďpak vy ste, mládencí?“ Pražský původ Šmelhause ji nezaujal, zato Krotten bacherovo Nové Strašecí. „Tam já sem s tim mým byla mockrát agitovat, v tom kraji, i ve Strašecím samotným, von vocuď byl taky soudruh Leopold Kochman, co prvně přeložil do češtiny Komunistickej manifest, to jsme se, hoši, učili na akademii „Karel Marx“ v Lidovým domě, toť víte, já nemám takový zdělání jako vy, za dělnický peníze, ale tu akademii přece mám a pak taky VUML.“ Kochmanův kaftan až k zemi árijské bojovnici jaksi ušel, ale i vídeňský starosta Lueger říkával: „Kdo je Žid, rozhoduju já.“ Anna se obrátila na Jindřicha: „Vona teď zase bude bída a nezaměstnanosť, dyž ty kapitálisti zasejc vystrkujou rohy, prej svoboda, svoboda, ale tý se člověk nena žere, to je snad pro takový, jako ste vy, ale co my, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165851