„Opravujeme barák, jak jsou peníze,“ vykládal pan Herma, byl trochu upovídaný. Stodola zchátrala nejvíc. Stoupali jsme do vršíčku k maštalím, byly přestavěné na garáže. V jedné motorka a v druhé auto. Vyprávěl mi o závadách a ukazoval mi něco pod zvednutým krytem motoru. Zkoumal jsem vjezd do garáže, znatelný schod byl zmírněn vybetonovanými šikmými plochami na dvě pneumatiky. „Je to tu všechno z kopce,“ všiml si mladý pan Herma, že tak úplně nesleduju jeho výklad nad motorem auta, „chci sem nechat navézt zeminu a trochu ten dvůr srovnat…“ Dal jsem si s nimi pak ve stínu u domu kávu. Bylo odpoledne. Ani jsem nemyslel, že by mělo cenu mluvit o kronice, ale začal sám. „Babička volala, že k nám asi zajdete,“ řekla mladá paní Hermová, „a máme vám vyřídit, že o kronice by mohl vědět tady soused.“ Ukázala za plot. Někdo seděl ve stínu na zápraží do dvora. Zavolali na něho. Vzal jsem si hrnek s kávou k plotu. Starší pán, skoro plešatý, narvaný do kalhot od montérek jako mladý Herma. Přikolíbal se k plotu, těžká váha. Díval se nedůvěřivě. Jak zaslechl jméno paní Hermové, trochu se rozpovídal. „Už jsem ji dlouho neviděl, Marušku,“ posteskl si. Mluvil za mě mladý Herma, nemusel jsem říct ani slovo. „Kroniky má mladej Markyta,“ potvrdil soused, „je to už let, ale viděl jsem je na vlastní oči. Tenkrát jsem mu dělal v chalupě elektriku. Ukazoval mi i tu tajnou.“ Zbystřil jsem. Mladý Markyta byl zhruba padesátiletý traktorista z družstva. Mladý proto, že starý už umřel a syn zůstal sám v chalupě. „Tajnou kroniku?“ zeptal jsem se.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165849