V neděli
98
Otevřel ledničku a obrátil do sebe zbytek nedopitého piva. Kuchyňským oknem zahlédl v nachovém pruhu nad střechou protějšího domu hejno černých ptáků. Havrani a kavky, letěly do města jako cár utrženého kouře. Vířící živé saze. Postavil vodu na kávu. V dětském pokoji se něco pohnulo. Za chvíli vstanou a pustí si v televizi ty hrozné dyznejovky. Kačeři z Kačerova. „Pořád mi ty děti někdo bere,“ povzdechl si Pavel Nedostál v neděli před ránem a dál sledoval hejna černých opeřenců nad komíny a anténami. Jak vypadá kavka? Šikovně useknuté polínko. Na širším konci do něj napříč zatlučeš dlouhý hřebík tak, aby vyčníval na druhé straně jako zobák. Domyslíš si křídla a ocas a máš loutku. Když budeš šikovně tahat za provázky, budeš mít kavku, která si jen tak poletuje nízko nad zemí, jen tak poskakuje, pozobává a radostně prozpěvuje: „Ťa, ťa!“ V neděli ráno na vesnici na plácku před kostelem Pavlík Nedostál už umytý a svátečně oblečený poskakuje za ní. Říkají, že kavka se dá ochočit. Chodí pak za lidmi jako pejsek. Prý se dokonce může naučit mluvit, ale to se ještě nikomu nepovedlo. Kdybych aspoň mohl jít do práce, když do kostela ani nepáchnu. Voda už se vaří. Na podlaze v hale zapleskaly dětské krůčky a vzápětí se ozvala znělka dyznejlendu. Přesní jako hodinky.
balabán — Prázdniny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165839