O týden později se někde Lord zaběhl. Začala volat na psa a procházela okolí. V duchu několik minut vulgárně nadávala. Mohl to být konec všech jejích plánů. Takto rozčilenou ji oslovil jeden mladík, který šel okolo a nabízel pomoc. Nervózně ho odbyla, takže rychle odešel. Začala volat Lordovo jméno po parku jako bláznivá. „Jaké to je?“ Překvapením sebou trhla, když se jí ozval za zády hlas. Ze rtů jí mezi zuby vyklouzla nadávka dříve, než se obrátila. „Zkurvený pes. Ztratil se.“ Za jejími zády stála Anastázie. „Nebojte se, jsou s Axou.“ Janu zaplavila úleva. Neovládla se a skoro herečku objala, vzápětí se však vzpamatovala, takže to vypadalo jen jakoby se zapotácela. „Na co jste se mě ptala?“ „Jaké to je? Myslela jsem strach.“ „Aha.“ „Já ho velmi dobře znám.“ Neřekla to však jako vítěz. Jako by Janě nechtěla nic dokázat. V držení těla i ve způsobu řeči bylo spíš něco dívčího. Jako by to vše povídala mámě. „Budeme si tykat,“ navrhla. Vydaly se směrem k hrajícím si psům. Jana začala Stázku (tak se herečka při potykání představila) pomalu omotávat svými řečmi a kupodivu se nedůvěřivá herečka nijak nebránila. Novinářka po chvíli pocítila svoji převahu, jakoby její pevná a tvrdá povaha byla pro Stellu něčím přitažlivá. Naslouchala pozorně každému jejímu slovu. V parku došly k umělému jezírku, nad kterým se klenul maličký most. Psi se před horkem schovali do stínu. Lord seděl na zadních a lízal si vlastní úd. Děvčata se při pohledu na něj rozesmála. „Má fantastický rodokmen.“ „Axa také.“ „Vypadá, že by ho chtěla.“ Herečka pohodila hlavou stejně jako na fotografii, která v té době ještě neexistovala. Jana jako fotograf-profesionál si zajímavého pohybu poprvé všimla. „Představ si milá štěňátka.“ Černovláska jako by ji zhypnotizovala a infikovala necudným voyerismem, zastřeným touhou po štěňátkách jako mateřským citem. „K noze!“ Hlasem zvyklým rozkazovat zavolala herečka na Axu. Fenka poslušně přišla a její tvář při tom vyprávěla stejně jako tvář její majitelky. Boxer má v tváři věčný smutek, melancholii jako trvalou pravdu o životě. Axa byla v tomto smyslu královnou mezi boxery. Smutně se podívala na obě ženy, jako by věděla, co ji čeká. Ženy, štíhlé jako proutky, se sehnuly a každá z jedné strany chytila fenku. Jana zapískala na psa, kterému už nebylo třeba nic vysvětlovat. Boxer s tmavěskvrnitou srstí byl dvakrát větší než Axa. Vyskočil na fenku a položil jí přední tlapy na záda, až se zapotácela. Zahleděl se do dálky jako kapitán u kormidla. Přirážel tak silně, až museli fenku pevně sevřít mezi sebou. Axa občas tiše zaskučela, ale
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165795