rozfrcaly. Vlastnil jsem jen to, co jsem měl na sobě: jedny kalhoty, jedno sáčko, zimník, který mi byl už malý, a ošoupané boty.“ „A matka uměla být chudá?“ „V našich začátcích byla skvělá. Bídu brala jako veselé dobrodružství. Odmítala přijmout, že svět je zlý a bez peněz že se v něm neobejdeš. Že život je banální, bída že zahanbuje a činže se musí platit.“ „Že bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Povídej! Jak jste byli bohémsky uvolnění!“ „Tvá maminka vykoumala, jak utéct domácímu bez placení.“ „Kdežto tebe, slušňáka, trápilo zdvořilé svědomí.“ „Byly to ubohé podnájmy, jedna místnost bez koupelny, jen s lavorem, s dveřmi rovnou na pavlač, se společným záchodem pro celé patro a s vodou z výlevky na chodbě.“ „Vydřiduch domácí si činži nezasloužil. Tak to líčila má bohémská maminka.“ „Existovalo nařízení, prosazené divokou levicí, že domácí nesmí vstoupit do zamčeného bytu nájemníka bez jeho svolení. Prchali jsme v noci, byt jsme nechali zamčený. I pak směl domácí vstoupit dovnitř jen za přítomnosti policie, aby ho nájemník nemohl obvinit, že se z bytu něco ztratilo. Vždycky jsme tam nějaký majetek nechali. Přečtené knihy. Otlučené hrnky. Nefungující žehličku.“ „A mohli jste tvrdit, že se domácí má čím zhojit.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165704