písně. Byl někdy Petr Ulrych politický písničkář? Nebyl. Žádný národ nezahyne, když má své děti. A folk je má v širokém podhoubí interpretačně velice dobrých a autorsky zajímavých kapel. Pan Třešňák má na své mínění právo, ale myslím si, že situace folkařů je odlišná. –Snad si, probůh, nemyslíte, že jakákoli kritika je ze své podstaty úmyslně škodlivá? Kritici se u nás postarali o rozškatulkování. Vyrobili přihrádečky, jelikož jedni se zabývali rockovou muzikou, druzí folkem, třetí středním proudem… Muzice tím u nás i uškodili. Na kritiku se dívám zpovzdálí. Recenze čte jen určitá malá část posluchačů. Kdyby četla všechno, co publicisté napíší, tak by u nás nehrál nikdo. Proč si třebas navzájem nehrajeme písničky, jak se tomu děje za oceánem? Vím proč. V okamžiku by nás recenzenti napadli, že už nám došel dech, že nemáme na to, abychom dělali svoje písně. Představte si, že bych se zbláznil a rozhodl se, že uděláme něco od Daňka, něco od Nohavici, něco od Kryla, něco od Samsona, něco od Redla a z příspěvků sestavíme desku. Věřím, že bychom se nejen aranžérsky vyřádili. –A kdo nebo co vám brání? Kritika? Myslím, že vaše vnitřní nesvoboda. Neobávám se, že bych si u recenzentů nabil hubu, ale mám pocit, že by album nepřijali ani posluchači, že by se tvářili všelijak. A ti jsou pro mne v tomto smyslu směrodatní. Tu panuje jiný zvyk. Všichni musíme být tvůrci a interpretovat vlastní písně. Navíc se vyrojilo pohrdání jedněch druhými. Někteří interpreti, kteří dělají rock a střední proud, nás nemají v lásce. U jazzmanů nic podobného nepozoruji, nejsou mezi nimi machři a frajeři. Umějí a přidržují se skromnosti a pokory. To mne vždy fascinovalo. Přál bych jim, aby měli víc publika. Opravdu moc! –Vy jste nevídaný apologetik folku! Před čím ho ochraňujete? Kdo vám ho bere? A byla v této republice jakákoli doba, vždycky se našel někdo, kdo folk špinil. Za dřívějšího režimu šli proti němu komunisti. Vím, co se odehrávalo na stránkách Melodie, jak folk v ní byl na okraji, jak se do něj šilo. Te máme demokracii, a nepřátele zase – v lobbistických skupinách producentů rockového a středního proudu. Ne že by chtěli škodit, ale konají tak ze zištných důvodů. Nejde jim do hlavy, jak někdo s kytarou může vyprodat sál, zatímco rockové kapele, chudičké a zkoušející kdesi ve sklepě, nebo bývalé hvězdě středního proudu se to ne a ne podařit. To přece není vina folkových
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165650