Chtějíc, aby zastavil, sevřela jsem mu nohy kolem břicha pevněji a zkřížila jsem je pod ním. Tím se mi dostal jeho ztopořený ocas hezky mezi kotníky. Napadlo mě něco pěkného. Cítila jsem měkkou, tenkou pokožku, jak sebou cuká jeho jezdecký „bičík“, jejž jsem uchopila mezi kotníky a počala jsem mu jej pod břichem pomalu honit. Řehtal hlubokým hlasem, plným chlípnosti: „Hyhóó! Hyyyhóó! Hyááá…“ Měla jsem co dělat, když sebou za běhu házel sem a tam, a pobízela jsem ho voláním a pleskáním po hýždích, strkajíc mu chvílemi ukazováček do zadní ďourky, která se pokaždé silně stáhla. Nato převrátil hlavu dozadu, kroutil očima a sliny mu tekly z úst. Na mou duši, ani skutečnému koni by se tak nebylo pěnilo u huby! Přitom jsem ovšem nezapomněla ani na ocas svého hřebce. Moje nohy se neustále jemně smýkaly od žaludu až ke kořeni. Dělala jsem to čistě ze záliby a z vilnosti, neboť nic takového jsem dosud nezažila. „Hýhaha… hýhaha… už… to prýští… to… to… ko… konec… božský… žokeji… íhaha…“ Nato bylo slyšet, jak mu sémě kape v těžkých kapkách na koberec. Chrochtaje klesl pode mnou k zemi, roztáhl všecky čtyři a ležel těžce oddychuje na břichu. Stála jsem nad ním s rozkročenýma nohama, botičky jsem měla pokáleny jeho našedivělým semenem, takže jsem pracovala zdatně. Zatímco odpočíval několik minut na koberci, chodila jsem po pokoji a jedla malé obložené chlebíčky, neboť jízda na koni probouzí chuť k jídlu. Jeho kalné oči mne pronásledovaly všude. Zejména je nespustil z mých lýtek, která byla těsným sešněrováním poněkud naběhlá. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165483