KUCHAŘKA
Ája Drahokoupilová
Moje
PRVNÍ OPRAVDOVÁ
KUCHAŘKA
Ája Drahokoupilová
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Ája Drahokoupilová
PRVNÍ OPRAVDOVÁ KUCHAŘKA
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz
jako svou 7412. publikaci
Ilustrace Iva Gecková
Odpovědná redaktorka Jana Novotná
Sazba a zlom Antonín Plicka
Zpracování obálky Antonín Plicka
Počet stran 400
Vydání 1., 2019
Vytisklo TISK CENTRUM, s.r.o., Moravany
© Grada Publishing, a.s., 2019
Cover Photo © Petr Pavlíček
ISBN 978-80-271-1188-6 (pdf)
ISBN 978-80-271-2196-0 (print)
Pár slov na úvod
Holky, kluci a vůbec všichni, kdo začínáte s vařením,
ráda bych vám s pomocí téhle kuchařky usnadnila začátky v kuchyni a ukázala vám, že vaření a pečení je zábava a není vůbec složité, nudné nebo namáhavé. A taky že i vy si dokážete upéct štrúdl, udělat sushi nebo zavařit meruňkový džem.
Když jsem přemýšlela, pro koho bude moje kuchařka určená, mojí první myšlenkou bylo – přece pro holky a kluky, kteří začínají vařit! Pro mě je vaření součástí každodenního života, ale chápu, že ne všichni to mají stejně. Jenže pak mi řekl jeden dospělý: „Já umím akorát míchaná vajíčka, takže si tu tvoji kuchařku taky koupím!“ A tak mi bylo jasné, že by to měla být kniha pro VŠECHNY, kteří s vařením začínají, a je jedno, jestli jim je deset, čtrnáct nebo třicet.
Možná si říkáte: „Proč bych se měl/a učit vařit?“ Jasně, je jednoduché zvednout telefon a objednat si pizzu, kterou nám dovezou až pod nos. Jasně, je jednoduché říct mamce: „Mám hlad, co bude k jídlu?“ Ale mezi námi – dováženou pizzu nejde jíst věčně, a ruku na srdce, není divné si třeba v patnácti nechat od rodičů mazat chleba? Není lepší pustit se do toho sám, dokázat, že něco umím, a získat sebejistotu v tak důležité a zajímavé oblasti, jako je vaření a pečení? Jíst musíme přece celý život, a co se naučíme, to už nezapomeneme.
Recepty v mojí kuchařce jsou jednoduché, pokud dodržíte uvedený postup, všechno by se mělo povést na jedničku (nebo přinejhorším na dvojku ).
Navíc na použitých surovinách není nic zvláštního, většinu z nich míváte určitě běžně doma. A když ne, není problém je sehnat.
Všechna jídla jsem osobně vyzkoušela na svojí rodině, takže pokud u receptu neuvádím něco jiného, vystačí vám množství surovin na pět porcí. U receptů navíc najdete taky dobu přípravy – nejrychlejší jídla budete mít hotová do půlhodinky, ta o chlup těžší do hodinky a na některé pracnější pokrmy budete potřebovat přes hodinu času. Dobu přípravy najdete hned na začátku receptu a poznáte ji podle následujících značek:
30 Jídlo bude hotové do 30 minut
60 Jídlo bude hotové maximálně do 60 minut
60+ Jídlo bude hotové za 60 minut a víc
Než se pustíme do vaření, mám pro vás ještě pár rad, aby všechno klaplo:
Snažte se vařit co nejčastěji. Nejlepší je udělat si v kuchyni něco každý den, nebo alespoň obden.
Pro začátek si můžete vzít na starost jen škrábání brambor nebo krájení zeleniny na salát a nechat vařit mamku a postupně si budete přibírat víc a víc činností. Uvidíte, že časem si budete ve všem jistější.
Začněte tím nejjednodušším – například pomazánkami, kdy jen v míse smícháte několik surovin.
Doporučuju třeba tuňákovou (Září, str. 253) nebo vajíčkovou pomazánku (Březen, str. 93). Dalším krokem pak může být nepečený piškotový dort s broskvemi (Srpen, str. 235), litý perník na plech (Únor, str. 43) nebo boloňská omáčka (Březen, str. 86). Jakmile tohle zvládnete, nabydete jistoty, že dokážete uživit celou rodinu, to mi věřte.
Pokud děláte recept poprvé, držte se předepsaného postupu, experimentovat můžete později.
Pište si k receptům vlastní poznámky. Pokud je na vás jídlo třeba moc sladké, napište si vedle: „Moc sladké, nedávat 5 lžic cukru, ale jen 3!“ Já to tak dělám a pomáhá mi to, protože do doby, než vařím recept znovu, většinou všechny svoje postřehy úspěšně zapomenu.
Začněte pomáhat rodičům s nákupy a choďte nakupovat i sami. Zjistíte, že existuje několik druhů brambor, že čočka není jen hnědá, ale taky červená, černá nebo zelená, že mouka není jen hladká, hrubá a polohrubá, ale i celozrnná, žitná nebo špaldová… A až nastane ten okamžik, kdy vám při pohledu na nějakou surovinu v obchodě naskočí v hlavě jídlo, které by se z ní dalo uvařit, můžete se už počítat mezi opravdové kuchaře.
A hlavně: NIČEHO SE NEBOJTE! Je to přece jenom vaření, nejde o život (hlady neumřete, rohlík si dokážete namazat vždycky).
Pár slov ke kuchařce
Kniha je rozdělená do 12 kapitol podle měsíců v roce. V každém měsíci najdete recept na hlavní jídlo, něco sladkého a doplňující recepty ze sezónních surovin.
V každé kapitole jsem pro vás připravila Školu vaření, ve které se podle fotopostupu naučíte připravit složitější recept.
U každého měsíce je pak ještě něco navíc – třeba narozeninové menu, vánoční cukroví, jedlé dárky nebo tipy na piknik v přírodě.
V kuchařce se taky seznámíte podrobněji s některými základními potravinami, dozvíte se o nich spoustu zajímavostí a naučíte se základní tipy a triky ze světa vaření.
A jako třešnička na dortu vás čeká i speciální recept, který jsem pro vás připravila se známou kuchařkou
Ditou P.
Tahle knížka se jmenuje Moje první opravdová kuchařka a přesně taková i je. Sestavila jsem si ji sama a i fotky jsem si fotila sama. Není dokonalá, ale v tom je právě její kouzlo. Někdy totiž může být dokonalé i to, co je nedokonalé! Takže když lehce připálíte koláč nebo se vám nepodaří výstavně ozdobit vánoční perníčky, nezoufejte. Je to vaše dílo a nikdo jiný by to neudělal tak jako vy…
Držím vám palce!
Tak
tohle jsme my
Je nás celkem pět, ale když počítám i kočku a psa, už je nás sedm. Vařit pro takovou bandu není nikdy nuda a rozhodně to může být pořádná legrace, jak se dozvíte na dalších stránkách.
Táta Michal se rád dobře nají a dokáže vykouzlit velké dobroty ze zdánlivě obyčejných surovin. Když vaří, máme sice plný dřez nádobí, ale na plotně plné hrnce dobrého jídla. Má rád červené víno, hovězí po burgundsku a mléčnou čokoládu. Nechutná mu koprovka.
Máma Iva stíhá spoustu věcí, o všechny se stará, skvěle vaří, peče a píše knížky pro děti. Má ráda palačinky, chleba s pořádnou vrstvou másla a nikdy by nesnědla tlačenku.
Brácha Adam cvičí taekwondo a v jednom kuse jí. Libuje si v takových kombinacích, jako je třeba houska s máslem a džemem, k tomu pizza, pár plátků šunky a kakao.
Ségra Adélka je smíšek rodiny a velký jedlík. Pokaždé když dojí, přijde za pět minut do kuchyně se slovy: „Mám hlad, prosím, dejte mi najíst, přece byste mě nenechali umřít hlady!“ Kromě cukety a brokolice jí úplně všechno.
Já Ája nejraději vařím, peču a hlavně jím. Taky ráda spím – pokud to jde, tak klidně do oběda. Neodolám čokoládě, parmazánu a marshmallows.
Pikola je šestiletá fenka, pro kterou jsme si jeli 150 kilometrů daleko a přivezli jsme s ní i pořádný náklad blech. Má ráda granule a maso jako každý pes, ale navíc miluje okurku, jablka a vejce natvrdo.
Clooney je naše kočka, co neustále něco ničí svými drápy, miluje vyhřívání na sluníčku a kapsičky pro kočky. Jo a taky žampiony a vajíčka.
LEDEN
Leden, to je pro mě peklo. Myslím tím peklo ve škole –samé zkoušení, písemky a známky, známky, známky!
Mám pocit, že v lednu nedělám nic jiného, než že se učím. Ale abych měla na to učení hodně síly a energie,
je potřeba dobré a kvalitní jídlo. V tomhle se teda neošidím, to ne. Takže slaďoučké lívance s ovocem,
šťavnaté masové kuličky nebo křupavé domácí hranolky jsou ta pravá jídla pro tenhle měsíc!
Rychlé lívance
Nezapomenu na to, jak máma čekala moji malou ségru, měla různé „chutě“ a jednou v noci se rozhodla usmažit si lívance. Já jsem se vzbudila, pomohla jí ušlehat šlehačku a přesně ve dvě hodiny v noci jsme zasedly ke stolu a pustily se do té hostiny. Dodnes mě někdy uprostřed noci popadne chuť na lívance. Ne, nejdu je hned smažit, ale ráno vstanu dřív, udělám si těsto a vytáhnu pánvičku. Musím ale počítat s tím, že vůně vyláká z postelí i ostatní členy rodiny, takže těsto dělám rovnou z dvojnásobné dávky…
Co budu potřebovat:
• na lívance
200 g hladké mouky
2 lžičky kypřicího prášku
špetku soli
1 vanilkový cukr
2 menší vejce
300 ml plnotučného mlék a
1 lžíci másla
máslo nebo slunečnicový olej na smažení
Ještě si připravím: větší pánev
• na dozdobení
řecký jogurt, zakysanou smetanu, datlový nebo javorový sirup, ořechy a ovoce
Na větší pánvi si rozehřeju oříšek másla (to je asi tolik, kolik naberu na lžičku od čaje) nebo kapku oleje, naběračkou na pánev nalévám lívancové těsto a tvořím malé lívanečky. Vůbec nevadí, když nemají zrovna ideální kulatý tvar. Jak na to:
Nejdřív promíchám v míse odváženou mouku, kypřicí prášek, špetku soli a vanilkový cukr.
Mléko naliju do plecháčku, přidám do něj lžíci másla a mírně je zahřeju na sporáku, aby se máslo rozpustilo.
Do mističky rozklepnu vajíčka, rozšlehám je vidličkou a přiliju k nim vlažné mléko s máslem. Pak všechno promíchám.
Do mísy s moukou postupně vlévám tekutou směs z mléka, másla a vajíček.
Míchám rychle, aby se netvořily hrudky, a nepřestávám, dokud nevytvořím husté těsto.
Z těsta na pánvi začnou postupně utíkat bublinky – je vidět, jak se v něm tvoří dírky a pracuje kypřicí prášek. Když už jsou okraje lívanečků nahnědlé a povrch hodně „dírkovaný“ od bublinek, lívanečky opatrně podeberu dřevěnou obracečkou, otočím je na druhou stranu a nechám je krátce opéct. Stačí tak jedna minuta, pak už lívance přendám z pánve na talíř. Pánev potom opět potřu máslem nebo olejem a postup opakuju, dokud nespotřebuju všechno těsto.
Hotové lívance nechávám na velkém talíři, odkud si každý bere, kolik chce. Navrch si dáváme kopeček zakysané smetany nebo hustého jogurtu, poléváme je javorovým nebo datlovým sirupem a posypáváme ořechy nebo borůvkami.
Na lívance je moc dobrý taky borůvkový sirup.
Masové kuličky
Masové kuličky jsem se naučila jíst v obchodě IKEA. Není týden, aby je na mě brácha neloudil, takže občas podlehnu jeho škemrání a kuličky udělám. Pamatuju si, že jednou jsem takhle smažila 56 kuliček! Ale nebojte, dávka, kterou uvádím v tomhle receptu, k vám bude trochu milosrdnější –stačí zhruba na 30 kusů, záleží ale na tom, jak velké budete kuličky dělat.
Co budu potřebovat:
500 g libového mletého masa (½ hovězího a ½ vepřového)
1 vejce (prošlehané) 1 menší cibulku strouhanku podle potřeby sůl, mletý pepř přibližně 3 lžíce bílého vína (nemusí být)
1 polévkovou lžíci sekané petrželky olej na smažení
Ještě si připravím: pánev s vyšším okrajem
Kuličky smažím do zlatohnědé barvy, přibližně po minutě je pomocí obracečky nebo dvou vidliček otočím a smažím je z jiné strany. Anebo pánví lehce zatřesu, aby se překulily na jinou stranu. Chce to trochu odhad a grif. Kuličky se nesnažte usmažit všechny v jedné jediné dávce, lepší je množství rozdělit na třetiny či čtvrtiny, aby se kuličky dobře obracely a nepřipálily se – velké množství byste nestíhali otáčet. Jak na to:
Větší tácek si posypu strouhankou a další část strouhanky si odsypu do hlubokého talíře.
V misce smíchám maso, vejce, najemno nasekanou cibulku (postup najdete v kapitole Tipy a triky, str. 388), sůl, mletý pepř, sekanou petrželku a případně bílé víno. Přidávám podle potřeby strouhanku, cílem je směs trochu zahustit, ne udělat hustou hmotu, takže se strouhankou opatrně! Nejlepší je, když vám ji přisypává někdo jiný, protože vy budete mít ruce od masové směsi.
Rukou odebírám masovou směs a v dlaních z ní válím malé kuličky, které na závěr lehce obalím ve strouhance na hlubokém talíři a postupně je skládám na tácek.
Na pánev s vyšším okrajem naliju olej tak, aby jím byl povrch pánve celý pokrytý, a pánev zahřeju. Doprostřed nasypu trochu strouhanky, a když mi kolem ní začnou tančit malé bublinky, přišel ten pravý okamžik vložit do pánve taky kuličky. Pozor, olej může prskat, takže se nenaklánějte přímo nad pánev, aby vám nevystříkl do obličeje!
Když už mám pocit, že jsou kuličky dostatečně propečené, vyndám jednu na talíř a rozříznu ji – uvnitř nesmí být syrové maso. Pokud kulička ještě není hotová, vrátím ji zpět a ještě nějakou chvíli smažím. Nečekejte, že kuličky budou hotové za 2–3 minuty, chce to zhruba tak 5 minut. Pokud děláte kuličky větší, doba smažení se musí přizpůsobit.
Po usmažení kuličky vyndávám na talíř vystlaný papírovými utěrkami, které vsáknou přebytečný tuk. Masové kuličky mám nejraději s bramborovou kaší – recept na ni najdete v kapitole Leden, str. 29.
TIP
Masové kuličky se dají péct taky v troubě (na 180 stupňů): plech vyložím pečicím papírem, vymažu olejem a vložím ho do předehřáté trouby, aby se olej trochu prohřál. Potom pekáč opatrně vyndám –na rukou musím mít chňapky, protože je horký – a naskládám na něj kuličky, které peču zhruba 15 minut.
Domácí megahranolky z trouby
Domácím hranolkům se nic nevyrovná – voní po olivovém oleji a klidně se dají jíst jen tak, bez masa, jenom s domácí tatarkou (recept na ni najdete v kapitole Červen, str. 179).
Množství brambor vám neumím přesně říct, dejte jich zkrátka tolik, kolik se vejde na pekáč.
Jen počítejte s tím, že hranolky by neměly být moc naházené na sobě, špatně by se totiž propékaly.
Co budu potřebovat:
cca 8 velkých brambor (varný typ B nebo C)
olivový olej sůl
Ještě si připravím: pečicí papír plech
na to:
Troubu si předehřeju na 180 stupňů, plech vyložím pečicím papírem a pokapu ho olivovým olejem.
Z brambor oškrábu škrabkou slupku. Pak brambory podélně rozpůlím a rozkrájím je na silnější hranolky. Postupuju takhle se všemi bramborami, dokud není celý plech plný.
Hranolky znova pokapu olivovým olejem (nešetřím jím) a potom si vyhrnu rukávy a hranolky pěkně opatrně – aby se nezlomily – promíchám tak, aby se každý kousek obalil olejem. Potom je rozprostřu hezky na plechu, posolím je, a když je trouba vyhřátá, šoupnu plech dovnitř.
A pak už jen zhruba 30–40 minut čekám, dokud nejsou hranolky upečené. Podávám je nejraději s domácí tatarkou.
Zelené fazolky s praženými ořechy a slaninou
Fazolky se mi vždycky zdály takové nijaké, ale jakmile jsem k nim jednou přihodila ořechy a slaninu, úplně jsem změnila názor! Je to dobrota a skvěle se hodí třeba k masovým kuličkám.
Co budu potřebovat:
1 balení zmražených fazolových lusků (musí být dlouhé, nesekané!)
2 hrsti vlašských ořechů (případně slunečnicová semínka)
80 g plátků pěkné slaniny
Ještě si připravím: hrnec s poklicí pařáček na knedlíky pánev
Jak na to:
Na suché pánvi nejdřív opražím vlašské ořechy (nebo slunečnicová semínka) –dávám pozor, abych je nepřipálila! Pak je přesypu do misky.
Do hrnce naliju asi 2 centimetry studené vody a na dno položím pařáček, na kterém se normálně napařují knedlíky. Dbám na to, aby vody nebylo moc, jinak by protékala pařáčkem a fazolky by stály ve vodě. Na pařáček vyskládám fazolky a potom hrnec přiklopím poklicí, položím ho na sporák a přivedu vodu k varu. Jak se voda vaří, stoupá z ní horká pára, ve které fazolky změknou. Trvá to asi tak 20–30 minut. Dejte si pozor, abyste při vaření z hrnce nevyvařili všechnu vodu! To by se hrnec zničil a vy byste mohli jídlo vyhodit.
Potom si slaninu nakrájím na větší proužky a položím je na teplou pánev. Začnou postupně pouštět tuk, který pak sliju do nějaké misky (nebudu ho už dál potřebovat).
Slaninu osmažím pěkně dokřupava, ale ne dočerna!
Jakmile jsou fazolky měkké (projede jimi bez problémů ostrý nůž), opatrně je přendám na pánev, kde je promíchám se slaninou, a na závěr k nim přisypu opražené ořechy či semínka.
TIP
Je dobré všechno pěkně načasovat, abyste mohli fazolky vhodit na pánev, když už jsou hotové ořechy a slanina. Pak už s nimi stačí fazolky jen promíchat.
Škola vaření
Bramborová kaše
Bramborovou kaši mám ráda už od dětství. Nejvíc mi chutná k sekané, pečenému pstruhovi nebo k rybím prstům. A někdy si ji dám i jen tak, samotnou. Základem je používat vždycky jen varný typ brambor C – je správně moučný a na kaši nejlepší, úspěch je pak zaručený.
Co budu potřebovat:
1 kg brambor (varný typ C)
100 g másla
100 ml plnotučného mléka
100 ml smetany 33%
sůl
Ještě si připravím: šťouchadlo na brambory elektrický šlehač s háky
Brambory oškrábu pomocí škrabky a nakrájím je na kostičky.
Dám je do hrnce a několikrát je propláchnu studenou vodou, abych je zbavila škrobu. Nakonec je zaliju vodou, aby byly všechny pěkně ponořené (ale špičky a růžky jim můžou vykukovat), vodu osolím asi tak lžičkou soli a dám hrnec na sporák, který zapnu na nejvyšší stupeň.
Když se začne voda vařit, ztlumím teplotu na střední stupeň, aby voda pořád bublala, ale var nebyl tak prudký a voda nepřetekla z hrnce. Takhle brambory vařím asi 15–20 minut. Jestli jsou hotové, poznám podle toho, že když do nich zapíchnu ostrý nůž, projede jimi lehce a bez odporu – jako po másle. Jak na to:
Hrnec s uvařenými bramborami přiklopím pokličkou, ale ne úplně, nechám malou
škvíru nepřikrytou, aby poklička seděla našišato. Tak může voda ven, ale brambory zůstanou v hrnci. Nasadím si chňapky a vodu z brambor sliju. Pozor na páru, která stoupá z hrnce, je opravdu horká a mohla by vás popálit!
Hrnec se slitými bramborami odklopím, chvíli je nechám stydnout a zhruba po 5 minutách přihodím mezi brambory máslo nakrájené na plátky. Šťouchadlem na brambory obsah hrnce rozmačkám co nejvíc dohladka a přiliju polovinu mléka a polovinu smetany. Pak všechno spojím šťouchadlem dohromady.
Když už je kaše docela hladká, přijde na řadu šlehač – kaši jím vyšlehám za postupného přilévání zbytku smetany a mléka. Šlehám nejmíň 5 minut! Potom kaši ochutnám a podle chuti ji ještě dosolím.
Pokud máte rádi kaši řidší, přidejte víc mléka, aby vám konzistence vyhovovala.
Vejcejinaktřikrát
Vejce. Základní kuchyňská surovina, dalo by se říct. A taky nepostradatelná – neupečete bez nich dort, koláč ani roládu, natož pak omeletu. Ale jak s nimi správně zacházet, jak je vařit nebo naopak nevařit, abychom získali to, co chceme?
Když jsem začínala vařit a péct, byla pro mě vejce docela tvrdý oříšek. A musím se přiznat, že jsem se vajec i bála… Když byla uvařená natvrdo, bála jsem se je pořádně naťuknout, abych je mohla oloupat. Taky mi nějakou chvíli trvalo, než jsem se naučila, jak je „rozbít“ o hranu misky, když jsem je chtěla přidat třeba do těsta. Proto začneme úplným základem, a tím je:
vejce naměkko
vejce na hniličku
vejce natvrdo
Na každou popisovanou úpravu vajec použijeme 4 vajíčka, rendlík (menší hrnec s dlouhou rukojetí) a vodu. Doporučuju použít vejce tak 4–5 dní stará, protože skořápka půjde líp loupat, a vybrat takový rendlík, ve kterém budou mít vajíčka dost místa okolo sebe.
TIP
Je rozdíl, jestli vkládáte vejce do vody, která už vře, nebo je ještě studená. Já je dávám raději do vroucí vody a mám pro to svůj důvod. Při vaření vajec je totiž důležitý čas a ten se počítá líp, když víme, v jakém okamžiku se voda začala vařit. Vkládání vajec do studené vody je pro mě takové nejasné a nemám jistotu správného výsledku.
Vejce naměkko
Co budu potřebovat:
4 vejce vodu
Ještě si připravím: rendlík
Po uplynutí doby honem s kastrůlkem ke dřezu a slít vodu. Žloutek je krásně tekutý a bílek ještě nestačil zatuhnout úplně. Vajíčka naměkko jsou ideální k servírování v kalíšku na stopce a jsou pro člověka nejstravitelnější. A navíc je miluje můj táta. Jak na to:
Do rendlíku naliju dost vody, aby byla vejce ponořená. Můžete dopředu odměřit vodu i s vejci, vejce pak vyndat a dát vařit jen samotnou vodu. Časem se člověk naučí, kolik vody dávat.
Připravím si kuchyňské stopky nebo mobil se stopkami (ale ještě je nespouštím).
Přivedu vodu k varu. Voda se vaří tehdy, když ode dna rendlíku vycházejí malé bublinky v „provazcích“ směrem k hladině. Postupem času se bublinky zvětšují a zvětšují, až se vaří veškerá voda v rendlíku.
Do vroucí vody opatrně vložím vajíčka tak, že je jedno po druhém položím na polévkovou lžíci a dám je do vody. Pozor, voda bublá, může prskat a popálit vás! Okamžitě po vložení všech vajec zapnu stopky. A stopuju přesně 5 minut (lze i 4 minuty a 45 sekund)!
Vejce nesmí být nakřáplá, jinak z nich do vody vyteče bílek a výsledek bude vypadat asi takhle:
Vejce na hniličku
Co budu potřebovat:
4 vejce vodu
Jak na to:
Ještě si připravím: rendlík
Postup vaření je úplně stejný jako u vajec naměkko, jen stopuju 7 minut. Po téhle době bude ve vajíčku žloutek tekutý s pevnějším středem a bílek tužší, ale ještě dost měkký.
Vajíčko po uvaření zchladím pod tekoucí studenou vodou a oloupu skořápku. Při loupání postupuju opatrně, protože vejce je ještě jakoby celé gumové a měkčí než klasické vejce natvrdo.
Takovou úpravu vajec miluju já a moje mamka.
Vejce natvrdo
Co budu potřebovat:
4 vejce vodu
Jak na to:
Ještě si připravím: rendlík
Opět postupuju s vajíčky stejně, jen tentokrát stopuju 9 minut. Vajíčka nevařím déle než 9 minut, protože by se kolem žloutku udělal nehezký zelenomodrý povlak (jedná se o vysráženou síru).
Po uvaření vejce zchladím pod studenou vodou a oloupu je. Tady už se nemusím obávat, že by mohl žloutek vytéct – bude pěkně provařený a pevný, bílek taky. Tak vidíte, nebyla to žádná věda!
Seznamte se
Vejce
Vejce je vlastně zárodek nového života, a protože se má vyvíjet mimo tělo matky, která ho snesla (například slepice, ale může to být i husa, kachna nebo křepelka), obsahuje všechny důležité složky pro vývoj nového organismu a je chráněno tvrdou skořápkou.
Vejce jsou jednou z nejdůležitějších složek lidské potravy, protože obsahují vysoký podíl plnohodnotných bílkovin, a to v takovém množství, které je pro člověka ze všech potravin nejpříznivější. Vynikají taky skvělou stravitelností a dále obsahují tuky (ve žloutku), vitamíny (A, E, B6) a minerální látky (fosfor, sodík, draslík).
Někteří lidé ale mají na vajíčka alergii, a ti si pak musí dávat obzvláště dobrý pozor na to, co jí, protože se vejce vyskytují i v takových věcech, jako jsou například některé čokoládové a proteinové tyčinky nebo zmrzliny. A to nemluvím o tom, že vejce můžeme najít i v některých pleťových krémech, šamponech nebo očkovacích vakcínách.
Bez vajec si nedokážu vaření a pečení vůbec představit. Vejce se používají při pečení, do polévek, jako pojidlo do mletého masa nebo do různých omáček a na spoustu dalších věcí. Jako samostatné suroviny taky fungují třeba ve formě omelety. Natvrdo vařený žloutek se přidává do těsta, syrový pak do majonézy, krémů nebo na polevy. Z bílků šleháme tuhý sníh, který nám krásně nadzvedne a odlehčí jakékoliv těsto. Ve spojení s cukrem z něj pak můžeme vyrobit sladké náplně do kremrolí, pusinky nebo úžasný dezert Pavlova.
Zkusili jste někdy vajíčka vážit? Jde to skvěle na digitální váze a zjistila jsem, že většinou váží kolem 50 gramů.
