ky prv ňáč pro ní čte
Václav Bárta
Ilustrace Zuzana Dreadka Krutá
Přečtěte si také…
ky prv ňáč pro ní čte
Václav Bárta
Ilustrace Zuzana Dreadka Krutá
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno
Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a použití této knihy k trénování AI jsou bez souhlasu nositele práv zakázány
Václav Bárta
KNÍŽKA O MOTÝLECH
Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz
jako svou 9339. publikaci
Ilustrace Zuzana Dreadka Krutá
Odpovědná redaktorka Veronika Hrabánková
Grafická úprava Antonín Plicka
Zpracování obálky Antonín Plicka
Počet stran 80
Vydání 1., 2024
Vytiskla tiskárna FINIDR, s.r.o., Český Těšín
© Grada Publishing, a.s., 2024
Cover Illustration © Zuzana Dreadka Krutá, 2024
ISBN 978-80-271-7420-1 (pdf)
ISBN 978-80-271-5298-8 (print)
Předmluva
Kdybyste se naučili mluvit se zvířaty jako já, mohli byste si myslet, že máte vystaráno. Že se můžete
dát do řeči s kdejakým čtyřnohým kamarádem.
Pochrochtat si třeba s divokým vepříkem, povřeštit
s opicí nebo se i trochu poštěkat doma s Alíkem.
Ono to popovídání může mít řadu podob.
Ale nemáte jenom zvířata o čtyřech nohách. Taky
se musíte snažit porozumět třeba rybám. To musíte mlčet a odezírat. Dívat se jim na tlamičky a jak
mávají ploutvemi, když se od nich chcete něco
dozvědět. Tak tohle všechno už celkem zvládám.
Říkal jsem si, že se další řeči učit nemusím…
To jsem ještě netušil, jak moc se pletu.
Dostal jsem nabídku, abych napsal knížku o motýlech. Tak! A teď si, chlapče, poraď. Motýli nevydají hlásku, ale ani nemlčí. Motýli ševelí!
A ševelit jsem se neučil ani jsem to nikde nepochytil.
Nějaký čas jsem nevěděl, co s tím. Pořídil jsem si
atlas motýlů. Prolistoval jsem ho od admirála až po zelenáčka. Dozvěděl jsem se ledacos zajímavého.
Ale na napsání knížky to nebylo. V dobré knížce se totiž nemůžeme dočíst jen to, jak je tenkterý
motýl velký, jakou má barvu křídel nebo kde a kdy se vyskytuje. Zajímavá knížka potřebuje osobní
zážitek. Ale kde ho vzít, když si s tím motýlím ševelením nedokážu poradit?
Tak jsem seděl nad atlasem a myslel jsem na to, že tu nabídku na vydání knížky o motýlech odmítnu.
„Ahoj, strejdo,“ ozvalo se mi za zády.
Byla to Anička, dcera kamarádky mojí ženy a kamarádka našich kluků. Je pěkně zvědavá a moc
ji zajímalo, jak to mám s tím atlasem a motýlky.
Řekl jsem jí všechno, co už víte. Poslechla si to, zatvářila se jako velká a řekla, že mi pomůže.
Uděláme to tak, že mi Anička všechno o sobě
a o motýlech vypovídá, já pak k tomu něco dodám, sepíšu to a dám to do knížky. Takže jsem tu knížku o motýlech nakonec přece jenom napsal.