Skalničky v moderní zahradě Skalničky v moderní zahradě
Petr Hanzelka
Grada Publishing
Podûkování
Za peãlivé proãtení rukopisu, opravy apoznámky ktextu dûkuji ZdeÀku ¤eháãkovi.
Motto
„Skuteãnost, Ïe nûãí touha vlastnit sbírku vzácn˘ch rostlin zvítûzí nad Ïivotem rostlinné populace vpfiírodû, povaÏuji za hrubé poru‰ování etiky skalniãkáfie anechápu, jak mÛÏe mít nûkdo radost zkvûtiny, která ze svûta mizí, její populace vymírá avzahradû obvykle stejnû zemfie. Existují pfiece tisíce jin˘ch úchvatn˘ch skalniãek hojnû roz‰ífien˘ch vkultivaci nebo vpfiírodû natolik bûÏn˘ch, Ïe sbûr jejich semen apûstování nepfiekraãuje ani etické zákony, ani ochranáfiské zájmy."
Panayoti Kelaidis, Botanická zahrada Denver, USA
(Pfieklad Martin Piln˘, www.skalnicky.cz)
Petr Hanzelka
Skalniãky v moderní zahradû
Vydala Grada Publishing, a.s. U PrÛhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 2971. publikaci
Odpovûdná redaktorka ZdeÀka Zienertová, Krist˘na âechovská Graficky upravila a obálku navrhla Markéta Mi‰ková
Sazba Markéta Mi‰ková
Fotografie v textu a na obálce Petr Hanzelka
Fotografie Androsace helvetica v textu Martin Brejník
Poãet stran 192
První vydání, Praha 2007
Vytiskla tiskárna TAVA Graphical s.r.o., Sladovnická 4, 620 00 Brno
© Grada Publishing, a.s., 2007
Cover Design © Markéta Mi‰ková, 2007
Názvy produktÛ, firem apod. pouÏité v knize mohou b˘t ochrann˘mi známkami nebo registrovan˘mi ochrann˘mi známkami pfiíslu‰n˘ch vlastníkÛ.
ISBN 978-80-247-1935-1
Obsah Obsah
Skalničky nebo alpínky aneb co vysázet do skalky? ........................9
Za skalničkami do světa ....................................................................12
Významné skupiny skalniček podle ekologických a pěstitelských požadavků ................................................................20
Sbírat či nesbírat v přírodě aneb jak je to s ochranou rostlin? ....23 Skalničky v zahradě ............................................................................25
Skalka jako náhradní domov skalniček ..........................................27
čeho skalku postavit? ........................................................28
Péče o skalku a skalničky v průběhu roku
Předmluva
Proč jsou vlastně skalničky tak populární?
Kdo někdy viděl ve skalní spáře kvetoucí bochánky pomněnečky, alpínskou louku skvetoucími prvosenkami nebo blankytně zbarvenými hořci či drobné, modré květy zvonků anebo sírově žluté máky vsutích pod skalními štíty, asi pochopí... Tato krása odnepaměti lidem učarovala, aproto se snažili vzdálenou část horské přírody přiblížit ke svým domovům.
Kvetoucí alpínská louka
Obliba pěstování skalniček začala vnaší zemi před řadou desetiletí amnoho českých pěstitelů patřilo, astále patří, mezi přední odborníky aznalce těchto rostlin, ato nejen unás. Značné renomé mají ivzahraničí –ceněny jsou jejich zdařilé introdukce nových druhů rostlin do kultury, úspěchy vpěstování avneposlední řadě išlechtění rostlin aobohacení sortimentu odesítky nových odrůd rostlin, které nalezly domov vzahradách.
Vpočátcích to byly zejména domácí aevropské horské druhy, které si našly cestu do zahrad askalek milovníků květin, ovšem snarůstajícími možnostmi cestování avýměny semen mezi pěstiteli zrůzných koutů světa se sortiment pěstovaných skalniček neobyčejně rozšířil. Dnes je možné setkat se srostlinami nejen zevropských hor, ale třeba ize vzdáleného Himálaje, Kavkazu, hor střední avýchodní Asie, Skalistých hor či Sierry Nevady Severní Ameriky, poměrně vzácně isopravdovými „exoty“ zvysokých nadmořských výšek jihoamerických And nebo některých oblastí střední ajižní Afriky.
Tato knížka se pokusí tyto nádherné rostliny současnému pěstiteli či milovníkovi skalniček přiblížit aukázat, jakým způsobem je začlenit do moderní zahrady. Je koncipována tak, aby poskytla základní informace oco možná nejširším sortimentu skalniček, ato itakových, které jsou vkultuře spíše novinkami nebo je většina literatury opomíjí. Publikace si neklade za cíl zpřístupnit nejnovější taxonomické revize anázvosloví, proto uvádí běžně používaná azažitá jména rostlin, případná nová pojmenování jsou uvedena jako synonyma.
Kniha je určena zejména začínajícím milovníkům skalniček, kterým by měla usnadnit orientaci vširokém sortimentu rostlin, nicméně iostřílení pěstitelé vní možná naleznou inspiraci aseznámí se sdruhy, se kterými ještě zkušenosti nemají.
Pomněnečka (Eritrichium aretioides)
Suťový svah s máky (Papaver alpinum)
Úvodem Úvodem
Proč vlastně takový název pro knihu oskalničkách?“, napadne asi mnohého čtenáře. Snad proto, že mnohé zahrady se během posledních let proměnily knepoznání. Kdo by dnes hledal vpředzahrádkách před rodinnými domy brambory, rajčata či jinou zeleninu, bude to mít opoznání těžší než třeba ještě před 15 či 20 lety. Směnícím se stylem života se mění izahrady, stávají se více obytným prostorem, který má nabídnout svému majiteli pohodu arelaxaci. Řada lidí se snaží vnést do zahrady něco zvláštního, co upoutá téměř vkaždé roční době. Tím zvláštním ajedinečným prvkem může být právě hezky zbudovaná skalka neboli alpinum.
Vybudovat pěknou skalku ovšem není tak úplně jednoduché. Skalka musí do prostoru „zapadnout“, působit přirozeně, nerušit amít hezké architektonické ztvárnění. Inspirací by přitom určitě měla být příroda. Při toulkách horami lze nalézt mnoho skalních výchozů apřírodních skalek, znichž je možné odvodit vjakých podmínkách rostliny rostou izpůsob poskládání kamenů. Na druhou stranu se při budování připouští ijistá extravagance avíce fantazie. Vkaždém případě ale skalka musí poskytnout vhodný domov pro své obyvatele. Těmi bývají převážně rostliny zrelativně vysokých horských poloh, které jsou ale povětšinou pěstovány vdaleko nižších nadmořských výškách. Asi málokdo se bude kvůli vlastnímu koníčku stěhovat isrodinou do hor, nejlépe nad hranici lesa. Proto by skalka měla být vystavěna tak, aby vytvářela podmínky pro zdárný růst rostlin. Je vhodné respektovat určité zásady apostupy, které usnadní, zvláště začínajícím pěstitelům, cestu kvysněnému cíli – stát se úspěšným skalničkářem.
Skalničková koryta na terase v blízkosti obytných prostor
Skalničky nebo alpínky aneb co vysázet do skalky?
Skalničky nebo alpínky
Skalničky nebo alpínky aneb co vysázet do
skalky?
„Co jsou vlastně skalničky zač?“, napadne možná mnoho potenciálních zájemců opěstování těchto rostlin. Ač se zdá odpověď na první pohled jasná – „přece rostliny rostoucí na skalách“ – tak jednoduché to zdaleka není.
Skalniãky totiÏ vytváfiejí znaãnû nesourodou skupinu rostlin. Jde ale spí‰e ozahradnick˘ termín zahrnující rostliny, které více neÏ vyhranûné ekologické nároky spojuje zpÛsob pûstování. Se znaãnou dávkou zobecnûní lze tedy za skalniãky opravdu oznaãit rostliny vhodné pro pûstování na skalkách. Atam se mÛÏeme setkat se vskutku naprosto odli‰n˘mi skupinami rostlin: drobn˘mi bylinami zhorského prostfiedí vy‰‰ích nadmofisk˘ch v˘‰ek, ale icibulnat˘mi ahlízna-
Tařice skalní na přírodní, vrstevnatě utvářené skále
Listnatý les ukrývá mnoho rostlin vhodných do skalek, zde porost sasanek, Řecko
t˘mi rostlinami polopou‰tí astepí mírného pásmaisubtropÛ; ãast˘mi obyvateli skalek b˘vají rovnûÏ byliny zpodrostu svûtl˘ch, pfiedev‰ím listnat˘ch lesÛ. Obãas na skalkách najdeme drobné druhy letniãek, nezbytnou souãástí skalek jsou taktéÏ nízké druhy ãi kultivary jehliãnat˘ch alistnat˘ch dfievin, pfiedev‰ím kefiÛ. Kvidûní b˘vají ãasto ivût‰í byliny, které hlavnû vrozsáhlej‰ích alpinech vytváfiejí spolu sdrobnûj‰ími dfievinami potfiebnou dominantu prostoru.
Rostliny pro skalky nenalezneme vždy jen mezi kameny, zde Phlox andicola v travním společenstvu, Colorado, USA
Skalničky
Alpínské pásmo ve Skalistých horách
Veskalkov˘ch jezírkách zase urãitû narazíme na lekníny. Asi jen obtíÏnû si lze pfiedstavit skalku onûkolika desítkách metrÛ ãtvereãních osázenou pouze bylinami dorÛstajícími v˘‰ky 5 nebo 10 cm. Taková skalka mÛÏe b˘t samozfiejmû sbírkovû zajímavá, ale pohledovû ãi architektonicky náv‰tûvníka ãi pozorovatele zfiejmû pfiíli‰ neupoutá. Bude jí chybût jak˘koli vy‰‰í prvek, dominanta, která by pomohla rozãlenit prostor avytvofiit zajímavá zákoutí. Za skalniãkami se tedy mÛÏeme vypravit do hor, ale tfieba ido stepí nebo polopou‰tí, nûkteré nalezneme na loukách, na prériích ãi dokonce ve svûtl˘ch lesích nebo varktické tundfie. Pfiistupme ale kdal‰í otázce. „Je rozdíl mezi skalniãkami aalpínkami?“ Skalniãky jsme si uÏ popsali, co jsou to tedy alpínky? Tyto rostliny je moÏné charakterizovat uÏ mnohem konkrétnûji. Spojují je totiÏ pfiedev‰ím ekologické astanovi‰tní nároky. Rostou ve zcela urãitém aspecifickém prostfiedí – na horsk˘ch alpínsk˘ch loukách, suÈovi‰tích asamozfiejmû ive spárách a‰tûrbinách mezi kameny askalisky. Jde orostliny vyskytující se nad hranicí lesa, vpodmínkách pro stromovou vegetaci nedostateãn˘ch, ale pro v˘skyt trav adrobnûj‰ích
kefiÛ ãi bylin vyhovujících. Na les navazují ãasto niωí dfieviny, vEvropû napfiíklad borovice kleã (Pinus mugo) ãi drobnûj‰í forma jalovce obecného (Juniperus communis ssp. alpina), vhorách stfiední av˘hodní Asie kefiovité stálezelené pûni‰níky (Rhododendron ssp.). Toto subalpínské pásmo postupnû pfiechází vpásmo alpínské tvofiené horsk˘mi loukami sneobyãejnou druhovou rozmanitostí. Ina jednom metru ãtvereãním se vyskytují desítky rÛzn˘ch druhÛ bylin. Vidût rozkvetlou alpínskou louku patfií knejúÏasnûj‰ím záÏitkÛm náv‰tûvníkÛ hor. SnarÛstající nadmofiskou v˘‰kou louky postupnû fiídnou, ub˘vá trav, pfiib˘vá sutí askalisek azÛstávají pouze nejodolnûj‰í drobné kefiíky nûkter˘ch vrb ãi pûni‰níkÛ azejména bochánkovitû ãi plazivû rostoucí akzemi pfiitisknuté rostliny. Nyní se ocitáme vsubniválním stupni. Zde asi plesá srdce ortodoxních skalniãkáfiÛ, protoÏe místní rostliny b˘vají povût‰inou opravdov˘mi skvosty. Jejich zpravidla nepatrnou velikost listov˘ch rÛÏic ãi „bochánkÛ“ ãasto vyvaÏují aÏ nevídanû velké kvûty. Tyto rostliny ale svou krásu obvykle nevydají zadarmo. Pravé vysokohorské rostliny mají obyãejnû velice specifické nároky na pûstování ajejich udrÏení vkultufie vprostfiedí niωích nadmofisk˘ch v˘‰ek neb˘vá snadné. Srostoucí v˘‰kou ub˘vají iposlední vytrvalci ahranicí v˘skytu bylin je pak nivální stupeÀ, tedy pásmo vûãného snûhu. Tento jev – mûnící se vegetace ajejí postupné fiídnutí – není v‰ak dán pouze stoupající nadmofiskou v˘‰kou. Velmi podobnû pÛsobí také vzrÛstající zemûpisná ‰ífika. Zjednodu‰enû fieãeno – ãím více postupujeme na sever (astejnû tak ina jih) od rovníku, vegetace postupnû ub˘vá ahranice stromové vegetace se sniÏuje. Zatímco napfi. vHimálaji rostou stromy aÏ do nadmofiské v˘‰ky takfika 4000 m, kolem 70 O severní ‰ífiky (kousek nad polárním kruhem) je tato hranice zhruba 10krát niωí, sotva 400 mnad mofiem. Alpínské louky pak nahrazuje severská tundra, tj. spoleãenstvo drobn˘ch kefiíkÛ vrb, rododendronÛ ajin˘ch zástupcÛ ãeledi vfiesovcovit˘ch (Ericaceae), dále fiady ostfiic (Carex), trav anûkolika dal‰ích rodÛ adruhÛ bylin. Oproti horám mírného pásma je zde druhová diverzita neboli rozmanitost daleko niωí.
MÛÏeme tedy fiíci, Ïe alpínky je moÏné bez obav zahrnout mezi skalniãky, ov‰em na druhou stranu ne v‰echny skalniãky jsou prav˘mi alpínkami.
Skalničky nebo alpínky aneb co vysázet do skalky?
Opravdovou alpínkou z výšek
Opravdovou alpínkou z výšek
4500 m je tato himálajská Saussurea sp.
4500 m je tato himálajská Saussurea sp.
Porosty rododendronů ve výškách 3500 – 4000 mvHimálaji, Sikkim
Za skalničkami do světa Za skalničkami
Jak už bylo řečeno, skalničky obývají nejrůznější kouty světa. Pojďme se za nimi podívat do některých z nich.
Hory
Strochou nadsázky lze fiíci, Ïe sotva nalezneme na svûtû stát, vnûmÏ by se alespoÀ nûjaké hory nenacházely. Jde ooblasti surãit˘mi specifiky azákonitostmi, jejichÏ pochopení usnadní milovníkÛm horsk˘ch rostlin jejich pûstování vkultufie. Kcharakteristick˘m vlastnostem patfií v˘‰ková vegetaãní zonace naznaãená vpfiedchozí kapitole. Vpodmínkách mírného pásma Evropy je obvyklé toto rozãlenûní:
✔ níÏiny – do 200 mn. m.,
✔ pahorkatiny – 200–500 mn. m. (pÛvodní vegetaci tvofiily pfieváÏnû listnaté porosty spfievahou habru),
✔ podhorské oblasti – 500–800 mn. m. (prvotní vegetací byly zejména bukové ajedlobukové lesy),
✔ horské oblasti – 800–1200 mn. m. (vniωích polohách jedlobukové lesy postupnû pfiecházejí do smrku),
✔ subalpínsk˘ stupeÀ – 1200–1900 mn. m. (kprapÛvodní vegetaci patfií hlavnû borovice kleã (Pinus mugo) doplnûná Juniperus communis ssp. alpina),
✔ alpínsk˘ stupeÀ – 1900–2200 mn. m. (alpínské louky aporosty bylin),
✔ subnivální stupeÀ – 2200–2500 mn. m. (skály asuÈovi‰tû sostrÛvkovitou vegetací, bez souvislého porostu),
✔ nivální stupeÀ – obvykle 2500 mn. m. av˘‰e (oblast svíceménû stálou snûhovou pokr˘vkou).
Vasijsk˘ch velehorách, napfiíklad Himálaji, vypadá tato zonace jinak. Pásmo tropického lesa sahá do 850 mn. m., subtropická zóna do 1850 mn. m. Do nadmofiské v˘‰ky zhruba 2800 mnásleduje pásmo teplého, temperátního horského lesa (subtemperátní pásmo) ave v˘‰ce 3500 mpak konãí horsk˘ temperátní les. Od 3500 mnad mofiem v˘‰e leÏí oblast subalpínského vegetaãního stupnû, kter˘ vnadmofiské v˘‰ce asi 4000 mpfiechází do stupnû alpínského shranicí snûhu mezi 5000–5200 mn. m.
SnarÛstající nadmofiskou v˘‰kou klesá teplota (pfiibliÏnû o0,6 0Cna 100 m) azvy‰uje se úhrn sráÏek. To v‰ak neplatí obecnû, vnûkter˘ch oblastech, zvlá‰tû vtropech, úhrn sráÏek
Hranice lesa ve cca 2300 m n. m., Dolomity
sv˘‰kou klesá. Se zvy‰ující se v˘‰kou roste také intenzita sluneãního záfiení, ato vãetnû ultrafialové ãásti spektra, která má na rÛst rostlin bezprostfiední vliv (viz dále).
V˘znamnou podmínkou pro Ïivot rostlin nad hranicí lesa je délka vegetaãního období. Rostliny vsubalpínském, alpínském asubniválním stupni b˘vají pfiizpÛsobeny podstatnû krat‰ímu vegetaãnímu období, neÏ na které jsme zvyklí vniωích polohách. Vopravdu vysok˘ch nadmofisk˘ch v˘‰kách mÛÏe b˘t délka vegetaãního období ikrat‰í neÏ pouhé 3 mûsíce. Za tuto dobu musí rostliny vykvést aposkytnout zralá semena. Proto je také bûÏné, Ïe alpínky ztûchto oblastí vykvétají vût‰inou ãasnû zjara. Typick˘m pfiíkladem mohou b˘t lomikámeny sekce Porphyrion nakvétající je‰tû vtajícím snûhu.
Léto ve vysok˘ch horách b˘vá obvykle krátké apomûrnû chladné, ãemuÏ jsou v‰ak rostliny pfiizpÛsobeny. Jejich pfienesení do niωích, daleko teplej‰ích poloh, mohou sná‰et mnohem hÛfie. Naopak sráÏky jsou vhorách ãastûj‰í avydatnûj‰í,vy‰‰í je tu ivzdu‰ná vlhkost.
V˘razn˘ vliv na rÛst rostlin má vhorském prostfiedí vítr. Oproti níÏinn˘m polohám je vítr vhorách hojnûj‰í isilnûj‰í. Jeho pÛsobení b˘vá patrné ipouh˘m okem. DÛkazem mohou b˘t tzv. vlajkovitû rostoucí stromy, jejichÏ vûtve jsou vkorunû formovány ve smûru pfievládajících vûtrÛ. Spodobn˘m úkazem je moÏné se setkat ina pobfieÏí mofií ãi oceánÛ, kde od mofie vanoucí vûtry vytváfiejí stejn˘ efekt. Vítr ale neovlivÀuje pouze stromy, n˘brÏ idrobné byliny. Ty mu mohou snáze odolávat díky kompaktnímu bochánkovitému rÛstu nebo pfii zemi se plazícím v˘honkÛm. Negativní dopad mají vysu‰ující úãinky vûtru, ato hlavnû na jafie, kdy rostliny je‰tû nemohou ãerpat vodu ze zmrzlé zemû.
Nelze opomenout ani dobu trvání av˘‰ku snûhové pokr˘vky. Neb˘vá v˘jimkou, Ïe nûkteré rostliny mohou b˘t pod snûhem i9 mûsícÛ vroce. Sníh má izolaãní efekt, chrání pfied siln˘mi mrazy arostliny jsou pod ním vrelativním suchu. VníÏinách mÛÏe b˘t tento faktor naprosto limitující – nestabilní snûhová pokr˘vka spolu se stfiídáním mrazu ateplej‰ích, vlhãích období b˘vají pro rostliny zvysokohorsk˘ch poloh spolehliv˘m „hfiebíãkem do rakve“.
Rostliny se tedy horskému prostfiedí skvûle pfiizpÛsobily atato adaptace se odráÏí ivmorfologii (stavbû tûla) mnoha druhÛ. ¤ada znich vytváfií drobné kompaktní rÛÏiãky, ãasto navíc stûsnané do hust˘ch pol‰táfikovit˘ch bochánkÛ.
Listová růžice Lewisia pygmaea snáznakem sukulence, Rocky Mts., USA
Thylacospermum caespitosum tvoří pevné a kompaktní bochánky, Tian Shan, 4000 m
Pfiíkladem mÛÏe b˘t Thylacospermum caespitosum znadmofisk˘ch v˘‰ek nad 4000 mvhorách Stfiední Asie aâíny nebo známá silenka bezlodyÏná (Silene acaulis), nûkteré pochybky (Androsace helvetica, A. vandellii) amnoho zástupcÛ lomikámenÛ (Saxifraga). Rostliny se tak chrání pfied vûtrem, ale inadmûrn˘m v˘parem. Obãas je kvidûní náznak sukulence (zduÏnatûní) listÛ (napfi. Claytonia megarrhiza, Skalisté hory, USA) nebo husté ochlupení aÏ plstnatost listÛ (napfi. Eriophyton walichii, Himálaj), tedy jevy známé spí‰e zoblastí nedostatku vody. Vhorách se ale rostliny takto chrání pfied nadmûrn˘m v˘parem aintenzivním sluneãním záfiením.
Vneposlední fiadû má velk˘ v˘znam na roz‰ífiení nûkter˘ch druhÛ isloÏení horniny. Obecnû platí, Ïe bohat‰í rostlinná spoleãenstva nalezneme na vápencích. Na kysel˘ch horninách, jak˘mi jsou napfi. Ïuly, ruly ãi pískovce, je druhová pestrost chud‰í.
Zastavme se nyní vnûkter˘ch svûtov˘ch pohofiích.
Evropa
Aã se to mÛÏe zdát na první pohled nepravdûpodobné, iâeská republika mÛÏe nabídnout nûkteré zajímavé skalniãky. Alpínské pásmo je vyvinuté pouze vKrkono‰ích, aze zajímav˘ch rostlin mÛÏeme narazit napfiíklad na prvosenku nejmen‰í (Primula minima), lomikámen vstfiícnolist˘ (Saxifraga oppositifolia) nebo koniklec jarní (Pulsatilla vernalis).
Je ale tfieba mít na pamûti, Ïe bez patfiiãn˘ch povolení není moÏné rostliny ani semena vpfiírodû sbírat, zejména pokud se jedná ooblasti národních parkÛ ãi vzácné nebo zákonem chránûné druhy.
Kvetoucí subalpínská louka, Dolomity
Kolébkou zájmu opûstování horsk˘ch rostlin jsou asi Alpy. Tento mohutn˘ masiv vyplÀuje podstatnou ãást jiÏní astfiední Evropy aprávû rostliny zAlp b˘vají nejãastûji pûstovány vkultufie. Vdûãí za to pfiedev‰ím své historické dostupnosti. Alpy jsou rozmanit˘m pohofiím, stfiídá se zde vápencové ikyselé podloÏí, coÏ se odráÏí ina horské vegetaci. Patrnû nejoblíbenûj‰í b˘vají mezi skalniãkáfii úseky Alp tvofiené vápenci, kde lze najít nejvíce atraktivních druhÛ skalniãek. Pravdûpodobnû nemá smysl udávat celkov˘ v˘ãet rostlin, které mÛÏeme vAlpách vidût, sám osobû by vydal na pofiádnû tlustou knihu. Nicménû stojí zato zmínit alespoÀ nûkolik typick˘ch zástupcÛ.
Jedním zrekordmanÛ ve velikosti kvûtÛ je zvonek alpínsk˘ Campanula alpestris. Zdrobn˘ch v˘bûÏkÛ vyrÛstají kvûty opravdu úctyhodné velikosti. Naopak pomûrnû mal˘mi, ale oto zajímavûj‰ími kvûty vyniká Campanula zoysii zJulsk˘ch Alp ve Slovinsku. Pozoruhodn˘mi rostlinami b˘vají ipryskyfiníky. Nejedná se ov‰em ovysoké luãní druhy ale odrobné skvosty suÈov˘ch polí, jak˘mi jsou tfieba pryskyfiník ledovcov˘ (Ranunculus glacialis) sobãas témûfi ãerven˘mi kvûty, rostoucí na kysel˘ch horninách, pryskyfiník alpsk˘ (R. alpestris) ãi pryskyfiník SeguierÛv (R. seguieri), které dávají pfiednost vápencovému podloÏí. Nelze opomenout ani pochybky. Kdo jednou vidûl neuvûfiitelnû kompaktní bochánek pochybku ‰v˘carského vkvûtu (Androsace helvetica) ãi drobné rÛÏiãky sbílorÛÏov˘mi kvûty pochybku chlupatého (A. villosa), urãitû na to jen tak nezapomene. Stejnû jako na tyrkysovou barvu hoficÛ (Gentiana acaulis, G. clusii, G. verna adal‰ích) pfii náv‰tûvû ãasnû letních Alp. Domov tu na‰lo imnoho prvosenek. Kprav˘m lahÛdkám patfií Primula allionii zPfiímofisk˘ch Alp ve Francii. Vkultufie se sice nepûstuje pfiíli‰ snadno, ale pokud se jí dafií, odmûní se nádhern˘mi rÛÏov˘mi kvûty. Zdal‰ích drobn˘ch prvosenek se mÛÏeme setkat s P. clusii, P. tyrolensis, P. minima nebo fialovû kvetoucí P. glutinosa aj. Ozdobnou rostlinou vápencov˘ch Alp je nádhernû kvetoucí mochna Potentilla nitida svelk˘mi sytû rÛÏov˘mi kvûty. Vkultufie ov‰em zdaleka nenakvétá tak ochotnû jako vpfiírodû. Prav˘m klenotem je ipomnûneãka Eritrichium nanum rostoucí napfi. vitalsk˘ch Dolomitech. Kompaktní bochánky rostlin sdrobn˘mi modr˘mi kvítky urãitû okouzlí kaÏdého náv‰tûvníka. Symbolem Alp se bezesporu stala protûÏ, resp. ples-
Primula glutinosa, Dolomity, Evropa
Gentiana verna, Alpy
Skalnaté horské louky
Za skalničkami do světa
nivec alpsk˘ (Leontopodium alpinum), opût tedy rostlina vápencov˘ch hor.
Dal‰ím v˘znamn˘m evropsk˘m masivem jsou Karpaty. Severní ãást zaãíná na Slovensku apatfií knim pro nás inejbliωí velehory – Vysoké Tatry, dále smûfiuje na Ukrajinu av˘chodní ajiÏní ãást pak konãí vRumunsku. Knejznámûj‰ím rostlinám tûchto hor se fiadí urãitû hofiec ClusiÛv (Gentiana clusii), kter˘ na vápencov˘ch skaliscích nakvétá spoleãnû se sírovû Ïlutû kvetoucí prvosenkou (Primula auricula). Vnûkter˘ch oblastech Karpat jsou kvidûní iendemické rostliny, tedy druhy, které se jinde na svûtû jiÏ nevyskytují. Na slovenské MuráÀské planinû jde napfiíklad ol˘kovec slovensk˘ (Daphne arbuscula), dal‰ím endemitem je na Slovensku ikoniklec (Pulsatilla slavica) rostoucí na vápencovém podloÏí. Vrumunském pohofií Fagara‰ pak zastupuje endemity napfi. Silene dinarica Na kysel˘ch horninách je bûÏn˘ zvonek alpsk˘ (Campanula alpina). Zrodu Campanula asi nejvíce pronikl do zahrad zvonek karpatsk˘ (C. carpatica ), kter˘ se vsouãasné dobû pûstuje vdesítkách kultivarÛ.
V˘znamnou lokalitu pfiedstavují pohofií Balkánského poloostrova. Nachází se jich zde hned
Modřence na horské louce, Řecko
Modřence na louce, Řecko
nûkolik. VBulharsku to jsou známé hory jako Pirin, Rila, Rodopy ãi Stará planina nebo Slavjanka, v¤ecku pohofií Olympos, Timfi, Grammos amnohé dal‰í. Knovûj‰ím cílÛm náv‰tûvníkÛ patfií také pohofií vâerné Hofie, jako tfieba Durmitor nebo Komovi. PfieváÏnû vápencové masivy jsou domovem lomikámene Saxifragaferdinandi–coburgii, nádherné kompaktní protûÏe Leontopodium alpinum ssp. nivale nebo jednoho znejkrásnûj‰ích hvozdíkÛ – Dianthus microlepis. Balkán je rovnûÏ domovem nûkolika rostlinn˘ch glaciálních reliktÛ, které se sem dostaly snastupující dobou ledovou apo jejím skonãení se na nûkolika pfiíhodn˘ch lokalitách udrÏely arostou zde dodnes. Jedná se orostliny ãeledi Gesneriaceae – Ramonda serbica, R. nathaliae, Haberlea rhodopensis azejména endemit bájného pohofií Olympos Jankaea heldreichii . Rostlinám se dafií ve spárách mezi vápencov˘mi kameny na severních stûnách skalek. Knejvíce nároãn˘m patfií právû J. heldreichii, která vkultufie nejlépe prospívá vtravertinu, chránûná pfied skapávající vodou. Pro v‰echny druhy jsou typické chlupaté aÏ plstnaté listy avelké modré (popfi. narÛÏovûlé) kvûty.
Pyreneje
Pyreneje tvofií horsk˘ masiv oddûlující Pyrenejsk˘ poloostrov od zbytku kontinentální Evropy. Nejvy‰‰í vrcholky mûfií témûfi 3500 mn. m. Pochází odtud fiada zajímav˘ch rostlin. Jedním znejznámûj‰ích je asi lomikámen dlouholist˘ (Saxifraga longifolia), monokarpní druh (po odkvûtu odumírá amusí se znovu vysít) tvofiící neobyãejnû ‰iroké aploché rÛÏice. V˘znamn˘ rod, kter˘ má tûÏi‰tû v˘skytu vtéto oblasti ana Pyrenejském poloostrovû vÛbec, pfiedstavuje narcis (Narcissus). Desítky jeho kultivarÛ ibotanick˘ch druhÛ se pûstují vzahradách témûfi celého svûta. ZPyrenejského poloostrova jistû neu‰kodí zmínit ipohofií Sierra Nevada. LeÏí na jihu ·panûlska aroste zde mnoho atraktivních rostlin. Jedná se napfiíklad odruh Arenaria tetraquetra var. granatensis vytváfiející aÏ neuvûfiitelnû kompaktní bochánky nebo rod Ptilotrichum pfiíbuzn˘ znám˘m tafiicím (Aurinia, resp. Alyssum).
Hory severu Evropy
Sever Skandinávie je na vysoká pohofií chud˘. V˘‰ka hor se tu mûfií spí‰e na stovky metrÛ neÏ na tisíce jako vAlpách ãi Pyrenejích. PfievaÏuje pfiedev‰ím arktická vegetace reprezentována drobn˘mi kefiíky vrb (Salix), bfiízou (Betula nana), Cassiope spp., Vaccinium spp., Andromeda ssp. Typická b˘vá nízká hranice stromové vegetace dosahující zfiídka nadmofiské v˘‰ky 400 m. Rostlin pouÏiteln˘ch pro pûstování vpodmín-
Málo známé hory Černé Hory jsou domovem mnoha zajímavých rostlin
kách stfiední Evropy se tu nachází relativnû málo. Vyskytuje se tady ale napfi. velice zajímavá Diapensia lapponica, vkultufie ov‰em témûfi neudrÏitelná. Onûco snáze pûstovatelná je vchladnûj‰ích podmínkách Primula scandinavica ãi Primula stricta. Za zmínku stojí i Arnica alpina, která dorÛstá pouze 10–20 cm.
Hory temperátních atropických oblastí Asie (Himálaj, Sichuan, Yunnan)
Tato území vynikají neobyãejnou druhovou rozmanitostí, která si vniãem nezadá ani sbohatou flórou de‰tn˘ch pralesÛ. Skalniãkáfisky zají-
Sichuan – hranice lesa sahá bezmála do 4000 m n. m.
mavé jsou nadmofiské v˘‰ky 3500–5000 m. Rostliny zniωích poloh b˘vají udrÏitelné spí‰e vtemperovaném skleníku. Nad hranicí lesa, která sahá do v˘‰ky 3600–4000 mn. m. (podle oblastí), se pak nachází prav˘ botanick˘ ráj pro milovníky horsk˘ch rostlin. Nalézá se tu tûÏi‰tû v˘skytu rodu prvosenka (Primula) sdesítkami neobvykle atraktivních druhÛ. Mimofiádnou ãetností se vyznaãují také mnohé lomikámeny (Saxifraga). Zmínit je tfieba irododendrony, které zde mají jedno ze sv˘ch genov˘ch center. Najdeme tady rovnûÏ mnoho druhÛ hoficÛ, protûÏí, atraktivní rod Cremanthodium (Asteraceae) ãi Cyananthus (Campanulaceae). Knezapomenuteln˘m záÏitkÛm urãitû patfií iterestrické druhy orchidejí, jako jsou stfievíãníky (Cypripedium) nebo Satyrium nepalense. Kopravdov˘m skvostÛm pak náleÏejí mákovníky (Meconopsis) saÏ neuvûfiitelnû modrou barvou kvûtÛ ãi pfiekrásní zástupci rodu Saussurea. Nutno ov‰em
podotknout, Ïe pûstování tûchto opravdu vysokohorsk˘ch druhÛ není vkultufie vÛbec jednoduché, zejména voblastech shodnû tepl˘m létem anízk˘m úhrnem sráÏek. Unás lze vkultufie jen obtíÏnû dosáhnout takové vzdu‰né vlhkosti, intenzity svûtla azároveÀ relativnû nízké teploty (kolem 15 0C), aby se rostlinám dobfie dafiilo. Navíc ‰patnû sná‰ejí zdej‰í zimy aãasto uhnívají vlivem nadmûrné zimní vlhkosti.
Hory Severní Ameriky
Severoamerické hory opl˘vají neobyãejn˘m bohatstvím rostlin, znichÏ mnohé si na‰ly cestu ido skalek. Asi nejznámûj‰ím pohofiím jsou bezesporu Skalisté hory, jejichÏ severní ãást zasahuje aÏ na Alja‰ku ajiÏní konãí ve státû Colorado anadmofiská v˘‰ka nad 4000 mzde není v˘jimkou. Na západ od tûchto hor leÏí pak Kaskádové pohofií aSierra Nevada. Podél v˘chodního pobfieÏí amerického kontinentu se táhne dlouhé pásmo Apalaãského pohofií. Za ráj skalniãek iskalniãkáfiÛ lze bez nadsázky povaÏovat napfi. Ïulov˘ masiv Mt. Evans ve Skalist˘ch horách vColoradu, svrcholem ve v˘‰ce bezmála 4100 mn. m. Zmnoha rostlin, které jsou tu kvidûní, jmenujme alespoÀ Polemonium viscosum, Phacelia sericea, Hymenoxys grandiflora, Eritrichium aretioides, Primula angustifolia, nûkolik turanÛ (Erigeron) akastilejí (Castilleja). Asi nejtypiãtûj‰ími skalniãkami Ameriky jsou plamenky (Phlox), draãíky (Penstemon) alewisie (Lewisia). Kdal‰ím lze jistû zafiadit drobné „astfiiãky“
Náhorní plošiny vcentrální Číně jsou domovem řady skalniček, zde porost Gentiana sp.
(Townsendia) ãi rod Hymenoxys (syn. Tetraneuris) svelk˘mi Ïlut˘mi kvûty nebo boÏskokvût (Dodecatheon). Obecnû je moÏné fiíci, Ïe vût‰ina americk˘ch skalniãek vyÏaduje vkultufie spí‰e suchou aslunnou polohu adobrou drenáÏ, protoÏe zvlá‰tû pfies zimu mohou trpût nadmûrn˘m vlhkem.
Hory Jižní Ameriky
Jihoamerická pohofií jsou domovem fiady prav˘ch alpínkáfisk˘ch skvostÛ ararit. Ve vysok˘ch nadmofisk˘ch v˘‰kách And rostou takové klenoty jako violky sduÏnat˘mi listy, pfiipomínající listové rÛÏice netfieskÛ, drobní zástupci slézovit˘ch rostlin sneobyãejnû velk˘mi kvûty, ale pfiedev‰ím rod Calceolaria smnoha druhy, znichÏ knejkrásnûj‰ím patfií C. uniflora, anebo mnoho nádhern˘ch ‰ÈavelÛ (Oxalis). BohuÏel aÏ na v˘jimky je pûstování tûchto rostlin vpodmínkách stfiední Evropy neobyãejnû obtíÏné, takÏe ipfies rÛzné experimenty zÛstávají jihoameriãtí zástupci skalniãek zatím spí‰e nedosaÏiteln˘m snem.
Hory Nového Zélandu
RovnûÏ na Novém Zélandu se nachází celá fiada atraktivních druhÛ skalniãek. Ov‰em jejich udrÏení vkultufie není opût vÛbec jednoduché. Obãas b˘vají kvidûní
Horský hřeben jižní části Skalistých hor, ve kterých se vyskytuje mnoho atraktivních rostlin
zástupci rodu Raulia nebo Aceana ãi Hebe, které patfií ke snadnûji pûstovateln˘m.
Pohofií v‰ak nejsou jedin˘mi geografick˘mi akrajinn˘mi oblastmi, vnichÏ se skalniãky nacházejí, zastavme se proto struãnû je‰tû udal‰ích.
Stepi aprérie
Aã se to na první pohled nezdá, ivtûchto rostlinn˘ch formacích se najde mnoho rostlin uplatniteln˘ch na skalkách. Dominující skupinkou jsou pfiedev‰ím trávy. Stepi aprérie se vyskytují voblastech sniωím úhrnem sráÏek, kter˘ uÏ limituje stromovou ikefiovou vegetaci. Podstatné je také stfiídání teplého asu‰‰ího léta se studenou zimou snepfiíli‰ vydatn˘mi sráÏkami ãi snûhovou pokr˘vkou. Rozsáhlé oblasti stepí leÏí ve stfiední av˘chodní Asii. Pás prérie, tzv. Velké plánû, se rozkládá také od severu kjihu ve stfiední ãásti Severní Ameriky. Západnûji se nachází su‰‰í, tzv. krátkostébelná prérie, smûrem na v˘chod spfiib˘váním sráÏek pak prérie dlouhostébelná. Knám nejblíÏe jsou stepi vpanonské oblasti
Stepní společenstva Střední Ameriky jsou domovem mnoha zajímavých skalniček
Skalničky v prérii na okrajích erodovaných pískovcových svahů
jihov˘chodní Evropy, které zasahují aÏ na jiÏní Slovensko ajih Moravy (Pavlovské vrchy, Pouzdfianská step, hadcová step uMohelna). Ve skalkách lze uplatnit mnoÏství okrasn˘ch trav. Zevropsk˘ch aasijsk˘ch zástupcÛ to mohou b˘t kavyly (Stipa), které se v˘bornû hodí pfiedev‰ím do su‰‰ích skalkov˘ch partií ana slunná stanovi‰tû. PÛvodem severoamerická je napfiíklad Bouteloua gracilis, nízká tráva svlajkovitû utváfien˘m kvûtenstvím nebo tzv. buvolí tráva (Buchloe dactyloides) dorÛstající vdobû kvûtu 15–20 cm. Obû traviny unás rostou spolehlivû vytrvale adobfie sná‰ejí sucho. Ktypicky stepním druhÛm pak patfií hlaváãek jarní (Adonis vernalis , resp. Adonanthe vernalis ), kosatec nízk˘ ( Iris pumila ), vût‰ina pelyÀkÛ (Artemisia), které ãasto vytváfiejí tzv. pelyÀkové stepi, dále nûkteré ‰alvûje (Salvia), tfiemdava bílá ( Dictamnus albus ) avneposlední fiadû mnoÏství geofytÛ (rostlin scibulí, hlízou nebo podzemními oddenky) rostoucí pfieváÏnû voblastech sv˘raznû such˘m létem, napfi. ve Stfiedomofií ãi Turecku. Ze znám˘ch rodÛ uveìme napfiíklad tulipány (Tulipa), modfience (Mus-
Jihoevropské skalní stepi smateřídouškami aAsphodelina lutea, Řecko
cari), snûdky (Ornithogalum) nebo fiebãíky (Fritillaria), zménû znám˘ch napfi. severoamerick˘ rod Calochortus. Ze stepních apolopou‰tních oblastí Severní Ameriky lze na skalce pûstovat inûkteré zimovzdorné druhy kaktusÛ, napfi. Echinocereus viridiflorus
Lesy
Lesy vytváfiejí více ãi ménû zapojené porosty jehliãnat˘ch alistnat˘ch stromÛ. Pro v˘vin bylinného patra je proto limitujícím faktorem pfiedev‰ím dostatek svûtla. V˘znamnou roli hraje idostupnost vody, jelikoÏ koruny stromÛ zadrÏují urãit˘ podíl sráÏek avelice intenzivnû odãerpává vodu téÏ kofienov˘ systém. Jen obtíÏnû proto budeme hledat vût‰í mnoÏství bylin vhusté smrkové monokultufie sminimem svûtla, listnaté ãi smí‰ené lesy jsou na tom v‰ak podstatnû lépe. Zejména listnaté porosty vniωích nadmofisk˘ch v˘‰kách poskytují dostatek svûtla pro tzv. jarní efemery, tj. rostliny, které si podstatnou ãást vegetace odbudou je‰tû pfied vyra‰ením listÛ ãi jejich nárÛstem do koneãné velikosti apak relativnû rychle zatahují. Typick˘m pfiíkladem mÛÏe b˘t opadav˘ luÏní les sneobyãejné bohat˘m apestr˘m bylinn˘m patrem. Rostou zde napfiíklad snûÏenky (Galanthus nivalis), dymnivky (Corydalis spp.), mokr˘‰ bahenní, kfiivatec Ïlut˘ a dal‰í. Pfiíznaãn˘mi rostlinami bylinného patra svûtl˘ch lesÛ je dále zbûhovec plaziv˘ (Ajuga reptans), plicníky (Pulmonaria ssp.), hrachor jarní, mafiinka vonná, kopytník evropsk˘ ãi barvínek men‰í (Vinca minor) aj.
Přítomnost blatouchu Caltha palustris signalizuje zvýšenou vlhkost půdy
kách v‰ak záleÏí na zemûpisné ‰ífice atedy ipotenciální zimovzdornosti rostlin.
Drobounký ostružiník moruška roste na vlhčích a kyselých stanovištích, je častý na severu
Drobounký ostružiník moruška roste na vlhčích a kyselých stanovištích, je častý na severu
Mokřadní společenstva
Evropy
Evropy
Rostliny zlesních stanovi‰È najdou uplatnûní hlavnû vhajní partii zahrady ãi skalky ana místech, kde nehrozí del‰í pfiesychání substrátu. Stanovi‰tû na pfiímém slunci tûmto rostlinám obvykle nesvûdãí.
Příbřežní společenstva
Tato stanovi‰tû asi rovnûÏ nepatfií ktûm, kde bychom hledali skalniãky. Nicménû izde se setkáme sdruhy dobfie uplatniteln˘mi na skalkách. Ke znám˘m anenároãn˘m druhÛm patfií trávniãka pfiímofiská (Armeria maritima) nebo silenka jednokvûtá (Silene uniflora). VyuÏití na skal-
Jde ospoleãenstva vyskytující se na stanovi‰tích svysokou hladinou podzemní vody, která bûhem roku nijak v˘raznû nevysychají. MÛÏe jít orÛzná ra‰elini‰tû, slatiny, podmáãené louky nebo blízkost vodních tokÛ. âasto se jedná ochudé pÛdy sminimálním obsahem Ïivin amnohdy iznaãnû kyselou pÛdní reakcí, zvlá‰tû vpfiípadech ra‰elini‰È. MÛÏeme se tu setkat smnoha vlhkomiln˘mi akyselomiln˘mi druhy, jako napfiíklad skyhankou (Andromeda), klikvou (Vaccinium uliginosum), ostruÏiníkem moru‰kou (Rubus chamaemorus), rojovníkem (Ledum) amnohdy ismasoÏrav˘mi rosnatkami (Drosera) nebo tuãnicemi (Pinguicula). Vblízkosti vodních tokÛ se pak dafií tfieba blatouchÛm (Caltha), nûkter˘m ostfiicím (Carex), pu‰kvorcÛm (Acorus) adal‰ím druhÛm. V zahradû ãi skalce se hodí do bezprostfiední blízkosti vodních prvkÛ nebo do partií, které propojují jezírka apotÛãky sdal‰ími ãástmi skalky.