Jedovaté rostliny kolem nás Jedovaté rostliny kolem nás
Jan Novák
Jan Novák
Jedovaté rostliny kolem nás
U PrÛhonu 22, Praha 7, obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz, tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 2720. publikaci
Odpovûdná redaktorka ZdeÀka Zienertová
Graficky upravila a obálku navrhla Markéta Mi‰ková
Sazba Markéta Mi‰ková
Fotografie v textu a na obálce Helena Nováková
Ilustrace Franti‰ek Fi‰er
Poãet stran 176
První vydání, Praha 2007
Vytiskla tiskárna TAVA Graphical s.r.o., Sladovnická 4, 620 00 Brno
© Grada Publishing, a.s., 2007
Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2007
Názvy produktÛ, firem apod. pouÏité v knize mohou b˘t ochrann˘mi známkami nebo registrovan˘mi ochrann˘mi známkami pfiíslu‰n˘ch vlastníkÛ.
ISBN 978-80-247-1549-0
Obsah Obsah
Obecná část
1.Jedovaté rostliny plané a pěstované ....................................7
1.1Jedovaté rostliny v naší květeně................................7
1.2Pěstované jedovaté rostliny......................................8
2.Jak rostliny fungují ..................................................................9
2.1Přeměna látek v rostlinách........................................9
2.2Látky s účinky na člověka a zvířata..........................9
2.2.1Alkaloidy....................................................................9
2.2.2Glykosidy..................................................................10
2.2.3Saponiny..................................................................11
2.2.4Silice..........................................................................11
2.2.5Pryskyřice a balzámy................................................11
2.2.6Hořčiny......................................................................11
2.2.7Další látky................................................................11
3.Otravy jedovatými rostlinami ..............................................12
3.1Jedovatost rostlin....................................................12
3.2Prudkost a příčiny otrav..........................................13
3.3Účinky jedovatých rostlin........................................13
3.4Prevence a první pomoc..........................................14
3.4.1Preventivní
3.4.2Zásady
5.1Drogy
Úvod Úvod
Na naší planetě roste 500 až 700 tisíc rostlinných druhů, z nichž popsáno apojmenováno bylo sotva 300 tisíc. Rostliny absorbují sluneční energii adíky ní produkují organickou hmotu akyslík. Jsou proto nepostradatelným zdrojem potravin aposkytují obrovské množství přírodních látek, knimž patří léčivé, ale ijedovaté sloučeniny. Život člověka ivšech ostatních živočichů na Zemi na existenci fotosyntetizujících rostlin bezprostředně závisí. Poskytují nám biomasu, která slouží jako potrava, zdroj léčivých látek, textilní surovina, stavební materiál, krmivo pro zvířata apod., mohou však pro člověka izvířata být také nebezpečné. Ktakovým patří hlavně jedovaté rostliny, rostliny způsobující alergické stavy arostliny zneužívané jako omamné drogy (vnásledcích rovněž jedovaté). Jedovaté rostliny obsahují účinné látky, které narušují tělesné funkce lidského organismu, jako je dýchání, srdeční činnost akrevní oběh, trávení, nervové procesy, včetně vnímání amyšlení, nebo je dokonce ochromují svážným poškozením tělesných orgánů avkrajním případě snásledkem smrti. Nebezpečí představují zejména pro děti, které snadno zaujmou třeba leskle černé plody rulíku zlomocného, hořká jádra meruněk, fazolím podobná semena skočce nebo červené peckovice lýkovce aj. Život azdraví dětí jsou přitom to nejcennější anejdůležitější, co chceme amusíme chránit. Jedovaté rostliny představují nepochybně vážné nebezpečí, což ale neznamená, že bychom se jich měli bůhvíjak bát, nebo je dokonce paušálně abezohledně hubit. Nehledě na skutečnost, že jsou mezi nimi také rostliny člověku prospěšné azákonem chráněné. Ityto druhy mají své pevné místo vživotních společenstvech neboli biocenózách. Mezi jedovatými a nejedovatými rostlinami neexistuje jednoznačná hranice, kromě toho jsou mnohé léčivé rostliny rovněž prudce jedovaté. Základní poučky mluví jasně aze školy izběžného života každý ví, že rulík, vraní oko nebo bolehlav jsou rostliny jedovaté, že kouřit marihuanu nebo tabák je zdraví škodlivé, že semena durmanu vyvolávají halucinace atd. Unás však roste mnohem víc toxikologicky významných druhů rostlin, než by se mohlo zdát. Vyznačují se různým stupněm jedovatosti, která je geneticky fixovaným znakem, a navíc může být ovlivněna půdními aklimatickými podmínkami, fází individuálního vývoje rostliny, ročním obdobím adalšími faktory. Ani jednotlivé části rostliny nemusejí být stejně toxické, některé mohou být zcela neškodné adalší ztrácejí jedovatost usušením rostliny nebo kuchyňskou úpravou.
Kniha, kterou držíte vruce, má za cíl poskytnout nejdůležitější informace ojedech vnaší květeně apřispět kpoznání jedovatých rostlin, snimiž člověk často ivýjimečně přijde do styku. Co do počtu avýběru zařazených druhů představuje souborné populárně naučné pojednání orostlinách jedovatých pro člověka i zvířata. Odborné pojmy apoznatky jsou zpracovány formou přístupnou pro každého čtenáře, k porozumění nejsou potřebné zvláštní znalosti
z botaniky, chemie ani farmakologie. První část knihy se může zdát poněkud různorodá, zahrnuje však důležitá témata pojednávající o problematice jedovatých rostlin vobecné rovině. Ve speciální části jsou ukaždého druhu velmi stručně uvedeny základní botanické údaje, nejdůležitější účinné látky, příznaky otravy, příp. první pomoc, význam pro člověka, zajímavosti aj. Text je doplněn originálními fotografiemi, které byly zhotoveny na území České republiky speciálně pro tuto knihu. Vrámci 46 čeledí je zařazeno přes 170 druhů jedovatých rostlin aktomu více než 230 druhů příbuzných, více méně také toxických. Etymologický výklad latinských ačeských jmen byl většinou převzat zpublikace autorů – Jirásek, Zadina, Blažek (1957).
Rostlin, které mohou poškodit zdraví lidí nebo zvířat, existuje mnoho. Obsahují široké apestré spektrum jedů avyskytují se v rámci celé rostlinné říše, takže je nelze vyčlenit do nějaké ohraničené skupiny. Jsou to pouze některé čeledi zahrnující ve větším počtu jedovaté druhy obsahující chemické sloučeniny určitého typu, jako např. alkaloidy včeledi makovitých, glykosidy v krtičníkovitých, ranunkulin vpryskyřníkovitých atd. Abychom mohli účinně čelit skutečnému nebo domnělému nebezpečí, které tyto rostliny představují, musíme je dobře poznat atím otravám předcházet, vhorším případě efektivně řešit problémy sotravami spojené. Věřím, že vtomto smyslu kniha splní své poslání ačtenář v ní najde poučení izábavu.
Doc. RNDr. Jan Novák, DrSc.
1. Jedovaté rostliny plané a pěstované 1. plané a pěstované
Jedovaté ijinak nebezpečné rostliny rostou kolem nás, setkáváme se snimi na nejrozmanitějších místech azpravidla si to vůbec neuvědomujeme. Na území našeho státu roste několik set rostlinných druhů, které mají určité jedovaté vlastnosti nebo jsou z jedovatosti alespoň podezřelé. Můžeme mezi nimi rozlišit druhy prudce jedovaté, druhy jedovaté adruhy jenom mírně jedovaté. Další apoměrně velkou skupinou jsou rostliny z pohledu jedovatosti pochybné idosud neúplně prozkoumané, pokud jde oúčinné látky. Řadu rostlin je zapotřebí posuzovat zhlediska dočasnosti (resp. stálosti) jedovatých vlastností, jedovatosti vjednotlivých stadiích jejich vývoje, specifických podmínek prostředí, u zvířat také zhlediska přípravy suché nebo silážované píce, množství hmoty aobdobí konzumace, ale istáří zvířat atd. Mnohé takové rostliny považujeme za nahodile nebo příležitostně jedovaté.
Některé rostliny jsou svými jedovatými účinky na člověka ina zvířata pověstné, jiné způsobují otravy jen málokdy adalší téměř nikdy. Ty poslední nejsou nijak lákavé, vyskytují se zřídka ana méně frekventovaných stanovištích nebo jsou pro člověka izvířata pachem či chutí dokonce odpudivé.
1.1 Jedovaté rostliny vnaší květeně
Vût‰ina na‰ich jedovat˘ch rostlin roste planû ve volné pfiírodû na mnoha rÛzn˘ch stanovi‰tích, pfiirozen˘ch iumûl˘ch. Jednotlivé izolované rostliny se vpfiírodû témûfi nevyskytují, v˘jimeãnû napfi. na vrcholech velehor. Pospolitû rostoucí druhy vytváfiejí rostlinná spoleãenstva (tzv. fytocenózy), vnichÏ jsou rostliny vurãité rovnováze, mají ustálené vztahy kokolnímu prostfiedí, více ãi ménû na sobû závisí aspojují je mnohorozmûrné vztahy. Podobnû jako ostatní rostliny se jedovaté byliny adfieviny vyskytují na konkrétních stanovi‰tích, podkladech, vurãit˘ch nadmofisk˘ch v˘‰kách apod., kde nacházejí vhodné Ïivotní podmínky, zejména pÛdní aklimatické. Na‰e jedovaté rostliny rostou pfiedev‰ím na suchozemsk˘ch stanovi‰tích, ménû jsou zastoupeny vbaÏinn˘ch avodních biotopech. Pfiítomnost úãinn˘ch látek vrostlinû je v˘sledkem metabolismu, kter˘ je jednak geneticky fixován, a jednak je ovlivnûn podmínkami prostfiedí. Jednotlivé rostliny urãitého druhu, zejména s vût‰ím areálem roz‰ífiení, nemusí b˘t v‰ude stejnû jedovaté. Napfiíklad chemické sloÏení pÛdy, pfiítomnost ãi absence stopov˘ch prvkÛ, intenzita sluneãního záfiení, mnoÏství sráÏek a dal‰í faktory mohou do urãité míry ovlivnit toxicitu rostliny. Rostliny oznaãované jako jedovaté nacházíme spoleãnû sostatními druhy na lukách, pastvinách apasekách, jako napfi. pryskyfiník, ocún, ãiãorku, ve vy‰‰ích polohách k˘chavici. Ve stojat˘ch vodách, na bfiezích, v baÏinách ana zamokfien˘ch nebo jen vlhãích místech roste rozpuk, halucha, blatouch, ìáblík aj. Mnoho jedovat˘ch rostlin patfií kobyvatelÛm
lesa ahou‰tin, napfi. konvalinka, vraní oko nebo tis al˘kovec. Rumi‰tní (ruderální) druhy jedovat˘ch rostlin osidlují skládky, rumi‰tû, zbofieni‰tû i místa zanedbaná azpusto‰ená, jako tfieba durman, krabilice, krtiãník afiada dal‰ích. Taková
Rybník zarůstající prudce jedovatou haluchou
Hlaváček letní na neúrodné výsypce povrchového dolu
stanovi‰tû jsou ale mnohdy dílem ãlovûka, nikoliv pfiírody. Jedovaté byliny adfieviny najdeme také v blízkosti domÛ, ucest, na návsích asídli‰tích (napfi. vla‰toviãník, vratiã, kustovnice aj.), na kompostech auplotÛ. Vzahradách ana polích nejsou vzácností jedovaté druhy plevelné – svlaãec, lilek ãern˘, dnes uÏ jen v˘jimeãnû koukol
Locika kompasová nastavuje listové čepele svisle aúdajně vseverojižním směru
a dal‰í. Mezi jedovat˘mi rostlinami jsou itakové, které je zakázáno trhat, vyrypovat apfiená‰et do zahrádek, sbírat nebo lámat. Jde oto, aby tyto vzácné azvlá‰tû chránûné rostliny nenásledovaly jiné rostliny aÏivoãichy vyhubené neodborn˘mi zásahy do pfiírody, nezodpovûdn˘m jednáním a bezohledností, aÏ chamtivostí nûkter˘ch lidí. S jedovat˘mi rostlinami je tfieba se dobfie seznámit, nikoliv je bezdÛvodnû niãit.
Vistárie pochází z Číny a u nás je popínavou dřevinou zahrad
1.2 Pěstované jedovaté rostliny
Pokud se jedovaté rostliny pûstují, pak nejãastûji jako okrasné aléãivé, nûkteré ijako polní plodiny arostliny pokojové. Pfii zálivce, okopávání, pfiesazování nebo hnojení rostlin, odpoãinku na zahradû a ochutnávání zral˘ch plodÛ nás asi nenapadne pfiem˘‰let ojedovatosti a‰kodlivém vlivu nûkter˘ch druhÛ na na‰e zdraví. Tûchto rostlin existuje v‰ak hodnû aobãas zpÛsobují nepfiíjemné otravy, dokonce isváÏn˘mi následky. Nûjakou tu jedovatou letniãku, trvalku, kefi nebo strom najdeme skoro vkaÏdé zahradû, vparku nebo na volném prostranství jako souãást vefiejné zelenû. Je‰tû v zimû na zahrádce kvetou hodnû jedovaté ãemefiice, kranû kvetoucím oblíben˘m jedovat˘m trvalkám patfií isnûÏenka, fiebãík, srdcovka aj. nebo cibulemi jedovaté narcisy atulipány. Pozdûji rozkvétají orlíãky nebo omûje. Ve vût‰ích zahradách av parcích není vzácností nûkter˘ zjedovat˘ch kefiÛ a stromÛ – l˘kovec, tis, ‰tûdfienec, popínavá vistárie nebo Ïiv˘ plot ztújí ãi ptaãího zobu.
Postupnû knám byly ztepl˘ch oblastí zemûkoule dováÏeny dekorativní, nûkdy velmi pozoruhodné rostliny, které v‰ak nesná‰ejí mráz. Pûstují se proto v bytech, zimních zahradách, rÛzn˘ch halách, kanceláfiích, ve vytápûn˘ch sklenících apodobném bezmrazém prostfiedí. Imezi tûmito interiérov˘mi rostlinami se najdou nûkteré dost jedovaté, jako tfieba oblíbené brambofiíky, klívie, difenbachie nebo oleandry. Kromû toho fiada pokojov˘ch rostlin zpÛsobuje kontaktní dermatitidy – obvykle to jsou rostliny sjedovatou ‰Èávou (napfi. pry‰ec) nebo s chloupky (napfi. primule). Jedovaté rostliny vbytû pfiedstavují urãité riziko hlavnû pro men‰í dûti, mohou v‰ak také lákat kochutnávání volnû poletující ptáky ikoãky nebo psy, zvlá‰tû ‰tûÀata.
Náprstník červený na zahradě vyniká hroznovitým květenstvím
2. Jak rostliny fungují 2. fungují
Oměj šalamounek uVltavy na Šumavě
K nejzákladnějším vlastnostem rostlinného organismu patří vysoce účelná organizovanost procesů, které v něm probíhají. Jedná se hlavně okomplex biochemických reakcí, které zabezpečují příkon energie pro rostlinu, jakož isyntézu všech potřebných látek pro fyziologické procesy. Jsou enzymaticky řízeny akatalyzovány asouhrnně se nazývají metabolismusneboli látková přeměna. Základem rostlinného metabolismu jsou asimilační (anabolické) adisimilační (katabolické) procesy probíhající vbuňkách souběžně aza vzájemného ovlivňování. Zásadním jevem rostlinného metabolismu je pohlcování sluneční energie ajejí transformace na energii chemických vazeb, což je proces syntetický – asimilační. Uplatňují se při něm tzv. základní substráty s malým obsahem volné energie (voda, oxid uhličitý, ionty), znichž se budují tzv. makroergické substráty – sacharidy alipidy svelkým obsahem volné energie. Celá reakce se souhrnně se nazývá fotosyntéza, pro níž je zdrojem energie, jak je výše uvedeno, sluneční záření. Při disimilacidochází krozkladným respiračnímpochodům, kdy zlátek energeticky bohatých vznikají látky energeticky chudé. Uvolněná energie se využívá krůzným fyziologickým procesům. Významnými procesy metabolismu rostlin, který je geneticky zakódován, jsou tedy fotosyntéza arespirace.
2.1 Přeměna látek vrostlinách
Spí‰e zpraktického hlediska se urostlin rozli‰uje metabolismus primární (základní) ametabolismus sekundární (specializovan˘), pfiiãemÏ mezi nimi nelze stanovit pfiesnou hranici.
Primární metabolismus zahrnuje procesy nutné pro zabezpeãení energie astavebních materiálÛ, tedy procesy syntézy základních stavebních sloÏek organismu. Látky oznaãované jako primární jsou slouãeniny, které se vÏdy ave v‰ech formách aorganizacích Ïivé hmoty podílejí na primárním metabolismu. Produkty primárního metabolismu b˘vají uor ganismÛ vpodstatû stejné apatfií knim zejména cukry, aminokyseliny, proteiny, tuky aj. Tyto primární látky jsou naprosto nezbytné pro základní Ïivotní pochody rostliny aúãastní se základních biochemick˘ch reakcí.
Sekundární metabolismus je sv˘mi procesy úzce spjat sprimárním metabolismem, pfiiãemÏ jeho vedlej‰í akoneãné produkty (sekundární metabolity) nemají vmetabolismu rostliny tak zásadní v˘znam aobvykle nejsou Ïivotnû nepostradatelné. Jde v‰ak ãasto ozajímavé auÏiteãné rostlinné produkty, zvlá‰tû vmedicínû. Sekundární metabolity pocházejí pfieváÏnû zmetabolismu cukrÛ aaminokyselin avrostlinách se vût‰inou vyskytují vmen‰ích mnoÏstvích.
¤ada znich se povaÏuje za produkty detoxikaãních procesÛ, jimiÏ se rostlina zbavuje r eaktivních odpadÛ metabolismu, funkce mnoh˘ch je neujasnûná. Rostliny, na rozdíl od ÏivoãichÛ, mají velmi omezené moÏnosti vylouãení nepotfiebn˘ch produktÛ metabolismu, proto vnich sekundární metabolity vût‰inou zÛstávají askladují se vnûkter˘ch ãástech bunûk (napfi. ve vakuolách nebo bunûãn˘ch stûnách) ave speciálních buÀkách. Rostliny tak obsahují fiadu specifick˘ch slouãenin, ãasto navzájem hodnû odli‰n˘ch a velmi pestrého sloÏení. Tyto látky b˘vají pfiíznaãné pro urãit˘ druh, mohou se vyskytnout uvícero druhÛ, nûkdy také ucelého rodu a pfiípadnû iãeledi. Jak se dále uvádí, mnohé z tûchto slouãenin mají v˘razné úãinky na lidsk˘ nebo zvífiecí organismus (oznaãují se jako úãinné látky).
2.2 Látky súčinky na člověka azvířata
Úãinné látky obsaÏené vrostlinách vznikají pfiedev‰ím jako produkty sekundárního metabolismu, mají urãité chemické sloÏení aurÛzn˘ch taxonÛ (druhÛ) b˘vají ãasto velmi odli‰né. Mohou se vyskytovat vkterékoliv ãásti rostliny, obvykle se v‰ak vnûkter˘ch orgánech nacházejí ve vy‰‰ích koncentracích (ãasto napfi. v kofienu, oddenku, plodu).
2.2.1 Alkaloidy
Alkaloidy patfií knejpoãetnûj‰í skupinû látek druhotného pÛvodu vrostlinách, pro ãlovûka a zvífiata jsou ãasto ahodnû jedovaté. Zpravidla jde odusíkaté slouãeniny alkalické (zásadité) povahy tvofiící vût‰inou soli sorganick˘mi kyselinami (‰Èavelovou, mléãnou, jableãnou, citronovou, vinnou aj.). Dosud bylo izolováno kolem 7000 alkaloidÛ pfiítomn˘ch v10–20 % vy‰‰ích r ostlin. Pomûrnû velké mnoÏství alkaloidÛ
Mydlice lékařská, poskytující první „saponát“
2.2.2 Glykosidy
Jde olátky sloÏené ze dvou sloÏek – cukerné (nejãastûji glukózy) anecukerné (naz˘vané aglykon), která je zpravidla úãinná anezfiídka aÏ pr udce jedovatá; uvolÀuje se hydrolytick˘m ‰tûpením. Glykosidy, vrostlinách hojnû zastoupené, mají vût‰inou hofikou aÏ palãivou chuÈ, specifickou vÛni ãi zápach. Nûkteré toxické glykosidy pÛsobí ve fyziologick˘ch dávkách na lidsk˘ organismus (resp. nûkteré jeho orgány)
obsahují rostliny ãeledí – lilkovité, makovité, toje‰Èovité, kulãibovité, liliovité anûkteré dal‰í. Vrostlinû se zpravidla vyskytuje více alkaloidÛ, pfiiãemÏ jejich obsah ujednotliv˘ch rostlin téhoÏ druhu mnohdy kolísá. Vût‰ina alkaloidov˘ch rostlin je uÏ dávno známa svou toxicitou, halucinogenními úãinky, vyuÏitím vlidové medicínû ipro prÛmyslovou v˘robu léãiv. Knejznámûj‰ím alkaloidÛm patfií morfin obsaÏen˘ vmakovicích. Znaãná ãást morfinové produkce slouÏí kv˘robû kodeinu vyuÏívaného vmedicínû, napfi. ktlumení ka‰le, ale ikpfiípravû jednoho znejnebezpeãnûj‰ích narkotik – heroinu. Atropin, pfiítomn˘ hlavnû vbobulích rulíku, durmanu ablínu, pÛsobí na motorické oãní nervy aroz‰ifiuje zfiítelnice. Kokain (získávan˘ zjihoamerické koky) se uÏívá jako lokální anestetikum, vyvolává stav opojení. Rauwolfiov˘ alkaloid reserpin sniÏuje krevní tlak, chinin je lékem proti malárii, kofein ze zrnek kávy, listÛ ãaje akakaov˘ch bobÛ povzbuzuje ãinnost ústfiední nervové soustavy asrdce atd. Znaãnou jedovatostí se také vyznaãuje akonitin zomûje, taxin ztisu, ricinin ze skoãce, strychnin abrucin zkulãiby, nikotin z tabáku adal‰í.
pfiíznivû, ãehoÏ se hojnû vyuÏívá vmedicínû. ¤ada znich v‰ak nenachází pro svoji jedovatost vsouãasné dobû uplatnûní alze na nû pohlíÏet jen jako na toxické agens. Velmi toxické jsou napfiíklad kyanogenní glykosidy zpÛsobující specifickou chuÈ avÛni hofik˘ch mandlí, semen merunûk, broskví, slív aj. Nejãastûj‰í znich, amygdalin, je znám jiÏ od roku 1830. Z kyanogenních glykosidÛ se hydrol˘zou (pÛsobením enzymÛ) kromû glukózy od‰tûpuje vysoce jedovat˘ kyanovodík. Nacházejí se v‰ak vrostlinách vpomûrnû nízk˘ch koncentracích auvolÀování kyanovodíku znich je pomal˘ proces závisející na pfiítomnosti specifick˘ch enzymÛ, aproto obvykle nedochází ke kumulaci velkého mnoÏství tohoto jedu. Dosud bylo identifikováno pfies 20 kyanogenních glykosidÛ asi ve 200 rostlinn˘ch druzích.
Thioglykosidy (sirné glykosidy) doprovází vr ostlinách enzym myrozináza, pfiítomn˘ ve zvlá‰tních buÀkách. Pfii naru‰ení pletiv se enzym dostane do styku sthioglykosidy a‰tûpí je na cukr aaglykon zvan˘ isothiokyanát. Uvolnûné isothiokyanáty se naz˘vají hofiãiãné silice, mají specifickou vÛni aostrou hofikou chuÈ adráÏdí
sliznice. Thioglykosidy se fiadí mezi fytoncidy (fyziologicky úãinné látky, toxické pro bakterie, houby aprvoky) ajsou obsaÏeny vsemenech hofiãice bílé (sinalbin), ãernohofiãice (sinigrin), v kofieni kfiene, vfiedkviãce aj.
V˘znamnou skupinu tvofií kardenolidy (srdeãní glykosidy). Patfií mezi kardiotonika, tj. látky upravující kontraktibilitu (smr‰titelnost) srdeãního svalu. Jsou to jedny znejdÛleÏitûj‰ích anejvíce pouÏívan˘ch, ale také nejtoxiãtûj‰ích léãiv. Napfiíklad vrÛzn˘ch druzích náprstníku se nachází digitoxin, digoxin, gitoxin aj. Obecnû se glykosidy ãastûji vyskytují vnûkter˘ch rostlinách ãeledí: toje‰Èovité, brukvovité, liliovité, krtiãníkovité, pryskyfiníkovité, rÛÏovité aj.
2.2.3 Saponiny
Saponiny jsou látky glykosidní povahy, které byly rovnûÏ prokázány umnoha druhÛ rostlin. Svodou tvofií pûnivé, m˘dlovû opaleskující roztoky (lat. sapo = m˘dlo, odtud téÏ „saponáty“). Ve Stfiední aJiÏní Americe se pouÏívá oplodí plodÛ m˘delníku pravého (Sapindus saponaria L.) jako m˘dlo, nûkteré nejedovaté saponiny se pouÏívaly jako pûnicí prostfiedky do zubní pasty, ústní vody, ‰amponÛ ijako náplÀ do hasicích pfiístrojÛ. Jedovaté saponiny vyvolávají vkrvi rozpad ãerven˘ch krvinek auvolnûní hemoglobinu. Tím se vysvûtluje i toxicita saponinÛ napfiíklad pro ryby – po‰kozují jim Ïábry. Vstfiebávání saponinÛ ztrávicího ústrojí ãlovûka je v‰ak znaãnû omezeno nebo se skoro vÛbec nevstfiebávají, takÏe pfii poÏití ústy zas tak moc ne‰kodí, jelikoÏ se do krve témûfi nedostanou. Na druhé stranû jsou mezi nimi iprudce jedovaté, a tudíÏ velmi nebezpeãné látky, napfi. paridin ve vraním oku, cyklamin vbrambofiíku nebo githagin v koukolu. Dfiíve se vyskytovaly iváÏné otravy moukou srozemlet˘mi semeny koukolu. Nûkteré dráÏdí pokoÏku asliznice. Saponiny se vyskytují zvlá‰tû vrostlinách ãeledí aralkovité, hvozdíkovité, prvosenkovité, rÛÏovité, liliovité adal‰í.
2.2.4 Silice
Vzhledem ke své prchavosti amastnotû se naz˘vají také éterické oleje (na rozdíl od mastn˘ch olejÛ). Obvykle jsou tvofieny bohat˘mi smûsmi r Ûzn˘ch látek hlavnû terpenického charakteru a ãasto se povaÏují za odpadní produkty metabolismu. Hromadí se vmezibunûãn˘ch prostorech, v kanálcích, siliãn˘ch nádrÏkách, ve zvlá‰tních trichomech, papilách aÏlázkách. Jde otekuté tûkavé látky vût‰inou palãivé chuti avesmûs pfiíjemnû aromaticky vonné. Mají v˘znam pfii vábení hmyzích opylovaãÛ, fytoncidní funkci v ochranû pfied mikrobiálními, houbov˘mi aÏivoãi‰n˘mi patogeny atd. Chrání rostliny pfied Ïírem hmyzu, plÏÛ, ptákÛ asavcÛ. âasté uplatnûní
nacházejí silice ve farmacii, vkosmetickém prÛmyslu avpotravináfiství. Nacházejí se vrostlinách ãeledí mifiíkovité, kakostovité, hluchavkovité, rÛÏovité adal‰ích. Knejznámûj‰ím patfií silice skofiicová, citronová, rozmar˘nová, chmelová, kafrovníková, eukalyptová, kmínová, an˘zová atd. Více ãi ménû jedovaté silice obsahují nûkteré druhy ãeledí cypfii‰ovité, mrkvovité, hvûzdnicovité adal‰í.
2.2.5 Pryskyřice abalzámy
Podobnû jako silice se hromadí ve zvlá‰tních vymû‰ovacích pletivech, pryskyfiiãn˘ch abalzamick˘ch kanálcích. Kromû tûchto látek vznikajících metabolickou ãinností se tvofií ahromadí na poranûn˘ch ãástech rostliny tzv. patologické pryskyfiice. Balzámy b˘vají medovitû zahoustlé viskózní tekutiny, pryskyfiice jako pevné podíly jsou kfiehké aprÛhledné. Obsahují je mnohé jehliãnany. Mezi pryskyfiice se fiadí ikauãuky.
2.2.6 Hořčiny
V ‰ir‰ím slova smyslu se za hofiãiny povaÏují v‰echny hofiké rostlinné produkty dráÏdící chuÈové receptory (nûkteré zlep‰ují trávení). Jsou rozmanitého chemického sloÏení, a farmakologové je naz˘vají „amara“. Hofiãinami mohou b˘t inûkteré silnû hofiké alkaloidy (chinin, strychnin, brucin). Hofiãiny nebo rostlinné ãásti, které je obsahují, se pouÏívají napfi. vãajov˘ch smûsích, tinkturách, vextraktech apfiidávají se ido nápojÛ (napfi. tonik). Kromû hofiké chuti jiné uÏitkové vlastnosti vût‰inou nemají.
2.2.7 Další látky
Jako toxalbuminy se oznaãují rostlinné jedovaté bílkoviny typu globulinu, uloÏené coby zásobní bílkoviny pfiedev‰ím vembryu semene. Nejznámûj‰ími jsou ricin vsemenech skoãce, robin afasin ztrnovníku akátu.
V nûkter˘ch rostlinách se vyskytují jedovaté organické kyseliny. NeÏádoucí typickou sloÏkou oleje semen brukvovit˘ch rostlin, vãetnû oleje fiepkového, je kyselina eruková (existují i odrÛdy bezerukové). Její jedovatost byla prokázána mj. uzvífiat krmen˘ch stravou bohatou na tuto kyselinu. ·iroce roz‰ífiená je kyselina aristolochiová, zvlá‰tû vdruzích podraÏcÛ. Kyselina ‰Èavelová mÛÏe vytváfiet nerozpustné vápenaté soli, ãímÏ vorganismu ãlovûka naru‰uje hospodafiení svápníkem. ·Èavelan vápenat˘, obsaÏen˘ vnûkter˘ch rostlinách ve formû rafidÛ (jehlicovité útvary), drúz apod., zpÛsobuje mechanické po‰kození sliznic ãlovûka izvífiat. Nejvíce se vyskytuje vr ostlinách ãeledí ‰Èavelovité, rdesnovité, kysalovité aáronovité.
3. Otravy
3. Otravy jedovatými rostlinami
Jednou z příčin poškození zdravotního stavu lidí a zvířat bývají otravyzpůsobené pestrou skupinou látek, které mají výrazně škodlivé účinky na organismus už ve velmi malých množstvích. Tyto látky se obecně označují jako jedyneboli toxika(z řec. toxikón = jed). Pokud jsou přírodního původu, nazývají se většinou toxiny. Prudce jedovaté toxiny produkují některé mikroorganismy, rostliny i živočichové. Otravy vyššími rostlinami – bylinami a dřevinami – tvoří nevelkou, ale stabilní kapitolu z celkového množství otrav. Mezi otrávenými bývají přitom často děti s vážnými, dokonce i tragickými následky. Jedy rostlinného původu pravidelně způsobují také otravy hospodářských a domácích zvířat.
Věda o účinku jedů se nazývá toxikologiea zabývá se mj. nežádoucími biologickými vlastnostmi těchto látek (tj. jedů) ve vztahu k člověku a ke zvířatům, včetně ochrany jejich zdraví. Při nežádoucích biologických účincích přinášejících riziko možné otravy (intoxikace)se takové látky označují jako toxické.
3.1 Jedovatost rostlin
BûÏnû se za jed povaÏuje ‰kodlivá látka, která zpÛsobuje poruchu normálních ãinností lidského nebo zvífiecího organismu. Pfiesnûji vyjádfieno jedem je látka, která po vniknutí do tûla vmalém mnoÏství, nejv˘‰e nûkolika desítek gramÛ, vyvolá po vstfiebání chorobné zmûny, jeÏ mohou vést ik zániku organismu. Následkem pÛsobení jedu vor ganismu je otrava, tj. nemoc surãit˘m pÛvodcem, inkubaãní dobou, pfiíznaky, prÛbûhem, následky atd., jako projev vzájemného pÛsobení (interakce) organismu ajedovaté látky. Konkrétní nejmen‰í mnoÏství urãitého jedu vyvolávající otravu se oznaãuje jako toxická (jedovatá) dávka. Pfii zv˘‰ení této dávky na urãitou hodnotu nastává smrt a tato hodnota se oznaãuje jako dávka smrtelná neboli letální (pro ãlovûka nebo konkrétní druh zvífiete). Jedovaté úãinky látek se zji‰Èují biologick˘mi testy, vût‰inou na laboratorních zvífiatech. Charakteristikou akutní toxicity je hodnota LD50, která oznaãuje letální dávku (tj. smrtelné mnoÏství) zkou‰ené látky, pfii jejímÏ pouÏití 50 % pokusn˘ch zvífiat uhyne (50 % pfieÏije). Hodnota LD50 se vyjadfiuje vgramech nebo miligramech na 1 kg Ïivé hmotnosti pokusného zvífiete.
Jedovaté látky mohou b˘t obsaÏeny vcelé rostlinû vcelku rovnomûrnû nebo jsou vnûkteré její ãásti více koncentrovány, nûkdy se ale vyskytují
Bolehlav plamatý
jen vnûkter˘ch orgánech. Nejvíce jedovaté b˘vají kofieny, hlízy, cibule ioddenky, dále plody akÛra, ménû stonky alisty, zfiídka je zv˘‰en˘ obsah jedÛ v kvûtech. Rostliny téhoÏ druhu nemusejí b˘t vÏdycky stejnû jedovaté. StupeÀ jejich jedovatosti mÛÏe b˘t ovlivnûn podmínkami stanovi‰tû, kde rostou (napfi. jeho vlhkostí, obsahem minerálních látek, oslunûním, sloÏením pÛdy atd.), roãním obdobím, vegetaãním stadiem astáfiím rostliny, podnebními podmínkami adal‰ími faktory. Nûkteré rostliny nebo jejich ãásti jsou jedovaté vãerstvém stavu, zatímco su‰ením, vafiením, peãením ãi smaÏením jejich jedovatost mizí nebo se podstatnû sniÏuje vdÛsledku zmûn arozpadu úãinn˘ch látek. Vût‰inou se v‰ak jedovaté úãinky rostlin pfii tûchto pochodech nemûní.
Rostlina mÛÏe obsahovat buì pouze jednu jedovatou látku, nebo celou fiadu rÛznû sloÏit˘ch jedÛ. SloÏení nûkter˘ch rostlinn˘ch jedÛ není dodnes pfiesnû známo, jejich oddûlení (izolace) vãistém stavu astanovení struktury je obtíÏné pro komplikovanost tûchto slouãenin icel˘ch smûsí obsahov˘ch látek vrostlinách. Napfiíklad znám˘ alkaloid morfin byl vopiu máku izolován jiÏ zaãátkem 19. století aubûhlo skoro sto let, neÏ bylo stanoveno jeho pfiesné sloÏení astruktura. Vopiu se zase bûhem nûkolika dal‰ích desetiletí v˘zkumu zjistilo asi 50 dal‰ích alkaloidÛ adodnes není v˘zkum máku setého ztohoto hlediska uzavfien.
Na pustých místech, ucest ajako plevel se šíří ostrožka východní, pocházející zjižní Evropy
3.2 Prudkost apříčiny otrav
Prudkost otravy, tj. rychlost aintenzita pÛsobení jedu, závisí na fiadû faktorÛ. Jedním zrozhodujících ãinitelÛ je prÛbûh vstfiebávání jedovaté látky v lidském nebo zvífiecím organismu. DÛleÏité jsou i vlastnosti úãinné látky, napfi. rozpustnost ve vodû, vstfiebatelnost, prchavost aj. Obvykl˘m zpÛsobem vstupu rostlinn˘ch jedÛ do organismu je poÏití cel˘ch rostlin nebo ãastûji jejich ãástí (pfiedev‰ím jedovat˘ch plodÛ) avstfiebání zejména vtenkém stfievû. Nûkteré jedovaté látky v‰ak vnikají do tûla i kÛÏí asliznicemi ãi vdechováním v˘parÛ. Otravy jedovat˘mi rostlinami se obvykle projevují v nûkolika minutách nebo hodinách, ato typick˘mi pfiíznaky (symptomy). Pfiedev‰ím po poÏití vût‰ích dávek jedovaté látky b˘vá prÛbûh rychl˘ atûÏk˘. Takové otravy se naz˘vají akutní, tj. prudké. Otravy s chronick˘m, tj. vlekl˘m, prÛbûhem se dostavují po soustavném, dlouhodobém poÏívání men‰ích dávek jedu, které by samy osobû organismus ani nepo‰kodily. Nebezpeãí azákefinost takov˘ch otrav spoãívá vpozvolném azprvu lehkém prÛbûhu. První pfiíznaky ãlovûk zpoãátku pfiehlíÏí aoãekává, Ïe brzy odezní, aniÏ by si uvûdomoval jejich váÏnost, aãasto ani nezná jejich pÛvod. Dlouhodob˘m hromadûním jedovaté látky vtûle apÛsobením jedu je v‰ak organismus po‰kozován. Mezi chronické otravy patfií napfiíklad následky koufiení cigaret a marihuany nebo morfinismus, jak je naz˘váme otravy nikotinem, tetrahydrokanabinolem nebo morfinem.
Pravdûpodobnû nejãastûj‰í jsou otravy rostlinami z ne‰Èastné náhody, zpÛsobené neznalostí, zámûnou nebo nerozumn˘m jednáním. Udûtí r Ûzného vûku b˘vají následkem zvûdavosti, lehkomyslnosti, vychloubání apod. Zpravidla jde opoÏití jedovat˘ch plodÛ, semen, sladk˘ch ãástí rostlin a vysávání ‰Èávy zkvûtÛ. Dûti jsou ochotné sníst ledacos, známé jsou pfiípady poÏití semen blínu a durmanu, bobulí rulíku, konvalinky ãi vraního oka atd. Otravy dospûl˘ch b˘vají nejãastûji zavinûny neznalostí rostlin, nepozorností anedbalostí. PouÏívání jedovat˘ch léãiv˘ch rostlin vlidovém léãitelství skr˘vá nebezpeãí otravy pfiedávkováním v dÛsledku podcenûní, neznalosti azámûny rostlin. Tomu lze pfiedejít poradou slékafiem. Isbûr takov˘ch rostlin vyÏaduje jejich dobrou znalost aopatrnost. Zvlá‰tním pfiípadem je pofiádání obfiadÛ, seancí suvádûním úãastníkÛ do halucinogenního stavu pomocí podávan˘ch rostlinn˘ch drog, napfiíklad ve smûsi pouÏité kpfiípravû ãaje. Následkem mÛÏe b˘t návyk na pouÏitou drogu, ale také otrava zpfiedávkování.
Se zdokonalením pracovních podmínek ainstalací moderních hygienick˘ch zafiízení prakticky vymizely prÛmyslové otravy rostlinami pfii v˘konu zamûstnání. Sv˘vojem agrotechniky azafiízení
k ãi‰tûní rostlinn˘ch produktÛ vzemûdûlské v˘robû se jiÏ nevyskytují ani otravy zpÛsobené pfiimícháním jedovat˘ch ãástí rostlin do potravinov˘ch surovin, napfi. semen koukolu nebo tvrdohoubí námele do mouky, jak se dfiíve stávalo. Jedovaté rostliny dnes jiÏ pravdûpodobnû také neslouÏí k vraÏdám a sebevraÏdám
VáÏnûj‰ím problémem souãasnosti jsou v‰ak otravy zavinûné toxikomanií (narkomanií), dostavující se pfii návykovém pfiijímání jedÛ, nebo pfii pfiedávkování. Pfiedev‰ím jde ojiÏ zmínûn˘ tabakismus sotravou nikotinem, velmi nebezpeãné zneuÏívání morfinu, heroinu, marihuany ãi ha‰i‰e a jin˘ch pfiírodních iumûl˘ch omamn˘ch jedÛ, vût‰inou stûÏk˘mi následky.
3.3 Účinky jedovatých rostlin
Jedovaté látky pfiítomné vrostlinách vnikají do organismu nejãastûji ústy – poÏitím rostlin nebo jejich ãástí. Úãinek jedu se projeví po krat‰í ãi del‰í dobû od vniknutí do tûla, vnûmÏ je rychle nebo pomalu vstfiebán. Hlavní podíl jedu se vstfiebává (prakticky pfiechází do krevního obûhu) vtenkém stfievû, které ãetn˘mi záhyby alaloky (tzv. klky) vytváfií velkou plochu, atím pfiíznivé podmínky pro tento pochod. Kromû toho mohou jedovaté látky vniknout do organismu d˘chacími cestami, sliznicí, pfii vdechování iplícemi, nûkteré mají dráÏdivé úãinky zevnû na kÛÏi.
Po poÏití avstfiebání vtûle ãlovûka nebo zvífiete se obvykle jed hromadí vurãitém orgánu (nejãastûji vjátrech, ledvinách), kde je transformován na látky ménû jedovaté azpravidla vyluãován, hlavnû moãí. Jedy rychlého úãinku pÛsobí okamÏitû (napfi. taxin obsaÏen˘ vtisu), zatímco jedy opoÏdûného úãinku pÛsobí po nûkolika hodinách (napfi. kolchicin ocúnu). Jedy návykové se vtûle hromadí aprojeví se po del‰í dobû. Vzhledem kpoãtu arozmanitosti jedovat˘ch rostlin (resp. úãinn˘ch látek vnich obsaÏen˘ch) dochází krÛzn˘m po‰kozením lidského nebo zvífiecího organismu. Velmi ãasto (témûfi vÏdy) jsou otravy spojeny spodráÏdûním zaÏívacího ústrojí, od toho odvozen˘m pálením vústech, zvracením, nevolnostmi, Ïaludeãními kfieãemi aprÛjmem. Dost rostlinn˘ch jedÛ pÛsobí na srdce akrevní obûh, napfiíklad náprstníkové glykosidy, jejichÏ úãinky mohou b˘t smrtelné. Pfii ‰tûpení kyanogenních glykosidÛ, obsaÏen˘ch vsemenech peckovic, se uvolÀuje jedovat˘ kyanovodík, kter˘ je jedem d˘chacím. Spánek abezvûdomí vyvolávají napfi. morfinanové alkaloidy máku pÛsobící na nervovou soustavu, dráÏdivû pÛsobí tfieba atropin obsaÏen˘ vrulíku nebo cikutoxin pfiítomn˘ vrozpuku. Nûkteré silice apr yskyfiice vyvolávají zánûty ledvin, úãinné látky nûkter˘ch starãkÛ zpÛsobují itûÏká po‰kození
jater. Neodborné pouÏívání oddenku kapradû samce mÛÏe mít za následek oslepnutí, mladé vûtviãky chvojky klá‰terské zpÛsobují kfieãe hladkého svalstva, pfiípadnû spotratem plodu utûhotn˘ch Ïen ise smrteln˘mi následky.
3.4 Prevence aprvní pomoc
S nebezpeãn˘mi a‰kodliv˘mi rostlinami pfiicházíme do styku vbytû, na zahradû, vparku ina ulici ave volné pfiírodû. Neexistuje zpÛsob, jak se takov˘ch rostlin zbavit, ahlavnû by to nemûlo smysl. Pfiítomnost jedovat˘ch rostlin mÛÏeme nanejv˘‰ na nezbytnû nutném prostoru ãásteãnû ãi úplnû omezit aÏ vylouãit. Zvífiata na pastvû se jim nevyhnou, instinktivnû je v‰ak pro nepfiíjemnou chuÈ, pichlavost apod. odmítají, psi akoãky snimi v‰ak ãasto Ïijí pfiímo vbytû.
3.4.1 Preventivní opatření
Jedovaté aalergie zpÛsobující rostliny by se nemûly vyskytovat vdûtsk˘ch zafiízeních, vjejich bezprostfiední blízkosti, ato ani vpodobû dostupn˘ch vûtví jedovat˘ch dfievin nebo dostupn˘ch jedovat˘ch plodÛ. Nemûly by vyrÛstat napfiíklad vzahradách matefisk˘ch ‰kol nebo jin˘ch kolektivních zafiízení, vokolí pískovi‰È adûtsk˘ch hfii‰È na sídli‰tích a dal‰ích místech, kde pob˘vají zejména men‰í dûti. Nejmen‰í dûti je zapotfiebí hlídat avést k tomu, aby si nedávaly v‰echno do pusy. Star‰í dûti, asi od vûku ãtyfi let, mÛÏeme uÏ pouãit o nebezpeãí otravy ajejich pobyt na zahradû, v parku nebo vpfiírodû kontrolujeme. PfiibliÏnû od deseti let je jiÏ moÏné dûti seznámit se základními botanick˘mi poznatky, nauãit je rozeznávat rÛzné druhy rostlin avysvûtlit jim nebezpeãí jedovat˘ch rostlinn˘ch látek. Ochutnávání neznám˘ch plodÛ, semen, oddenkÛ apod. je nutné dûtem v˘slovnû zakázat.
U dospûl˘ch osob pfiichází vúvahu moÏnost zámûny jedovaté rostliny za jedlou nebo léãivou. âlovûk by nemûl sbírat, jíst, ochutnávat ãi pouÏívat k pfiípravû nápojÛ apotravin rostliny, které spolehlivû nezná. DodrÏování hygienick˘ch pravidel pfii sbûru apouÏívání léãiv˘ch rostlin je samozfiejmostí.
3.4.2 Zásady první pomoci
Rozpoznání otravy zpÛsobené jedovatou rostlinou mÛÏe b˘t zejména udûtí tûÏké, zvlá‰tû objeví-li se pfiíznaky aÏ del‰í dobu po poÏití. Po dvou, tfiech i více hodinách, kdy se udítûte dostavila nevolnost, zvracení aprÛjem, je pfiece jen obtíÏnûj‰í zjistit, Ïe se pfied takovou dobou pohybovalo zrovna vblízkosti nûjaké jedovaté rostliny aochutnalo tfieba její plody (ãasto to prokáÏou zvratky). Jenom málokdy se „podafií“ dûti pfiistihnout pfiímo pfii ochutnávání neznám˘ch plodÛ nebo semen. Pfii
otravách rostlinami se postiÏenému poskytuje první pomoc co nejrychleji, ato standardními zákroky v‰eobecného charakteru, které nemohou u‰kodit, ãasto v‰ak mohou hodnû pomoci. Zajistit je tfieba také lékafiské o‰etfiení. Bezprostfiední pomoc je jednoduchá azahrnuje nûkolik úkonÛ:
(a) uvolnûní dutiny ústní, (b) vyvolání zvracení (napfi. podráÏdûním mûkkého patra) aprÛjmu (podáním projímadla), pokud se nedostaví samovolnû, (c) podávání vlaÏné vody kpití aaktivního (Ïivoãi‰ného) uhlí, (d) opatfiení proti prochladnutí, dohled nad postiÏen˘m, (e) horké obklady pfii bolestech Ïaludku astfiev, (f) identifikace poÏité rostliny, pfiípadnû zaji‰tûní zbytkÛ nebo zvratkÛ, (g) zabezpeãení lékafiského o‰etfiení.
Otráven˘ musí zÛstat vklidu amûl by b˘t alespoÀ 12 (pfiíp. 24) hodin pozorován, neobjeví-li se nové potíÏe. Nepodává se mu alkohol, ãerná káva ani mléko, opodání lékÛ rozhoduje lékafi.
JestliÏe intoxikovaná osoba ztratila vûdomí, pak je zapotfiebí:
(a) zajistit ãistotu dutiny ústní, pfiíp. odstranit zvratky, nic ústy nepodávat, nesnaÏit se vyvolat zvracení,
(b) kontrola jazyka proti zapadnutí, (c) poloÏení postiÏeného do stabilizované polohy na bok, (d) kontrola d˘chání, pfiíp. uvolnûní d˘chacích cest a zahájení d˘chání zúst do úst, (e) opatfiení proti prochladnutí, dohled nad postiÏen˘m, o‰etfiení drobnûj‰ích zranûní, (f) identifikace, pfiíp. zaji‰tûní poÏité rostliny, lékafiské o‰etfiení.
Lilek potměchuť na lesní mýtině
4. Otravy zvířat 4. zvířat
Zvífiata dobfie vûdí, co je pro nû dobré jako potrava, co jim pomÛÏe pfiekonat zdravotní potíÏe, co poslouÏí jako prevence ataké ãemu je tfieba se vyhnout (vût‰inou jde oinstinktivní chování, ‰patnou chuÈ nebo zápach stravy). Pfiesto se pravidelnû vyskytují otravy zvífiat jedovat˘mi rostlinami, takÏe tvofií ipodstatnou kapitolu veterinární toxikologie. Uzvífiat nejsou otázky konzumace ajedovatosti tûchto rostlin zcela jednoznaãné. Toxicita rostliny mÛÏe b˘t rozdílná pro rÛzné druhy zvífiat, za urãit˘ch okolností mÛÏe zvífie seÏrat ledacos, napfi. pfii v˘jimeãném hladu nebo pfii zaÏívacích potíÏích, vnovém prostfiedí apod. Jedovaté látky obsaÏené vrostlinách mohou otrávit zvífiata pfiedev‰ím na pastvû, obãas se vyskytnou intoxikace ipfii stájovém odchovu nebo udomácích zvífiat. Existuje fiada rostlin bez jak˘chkoliv pochyb toxick˘ch pro zvífiata, jak bylo empiricky iexperimentálnû prokázáno. Asi není tfieba moc pfiem˘‰let apochybovat ojedovatosti tisu pro konû, kdyÏ byla tato mrtvá zvífiata nalezena je‰tû s tisovou vûtévkou vhubû kousek od rostliny (necelého pÛl kilogramu seÏraného tisu mÛÏe konû zahubit). Na druhé stranû jsou rostliny, jejichÏ toxicita se projevuje pozvolna, pfii mal˘ch dávkách a nev˘raznû.
Pfii v˘skytu rostlin svysokou toxicitou dochází iu zvífiat kakutním otravám. Prudká otrava se v‰ak mÛÏe dostavit izménû jedovat˘ch druhÛ, jestliÏe se jich vpíci nachází pfiíli‰ velké mnoÏství. Akutní otravy zvífiat b˘vají ãastûj‰í na poãátku pastevní sezony (nejsou je‰tû zvyklá na pastvu) aumlad‰ích kusÛ. Jak bylo uvedeno, vût‰í nebezpeãí otravy hrozí uhladovûjících zvífiat apfii pastvû na nov˘ch místech sménû znám˘mi druhy rostlin. Zejména v malochovech se stává, Ïe akutní otravy zpÛsobí spásání rostlin okrasn˘ch, parkov˘ch alesních. Intoxikaci mohou zpÛsobit iojedinûlé jedovaté rostliny ucest vedoucích na pastvinu. Ve stájov˘ch podmínkách vznikají akutní otravy tfieba pfii podávání fiezané aochucené píce, takÏe se neuplatní v˘bûrová schopnost zvífiat ata seÏerou irostliny, kter˘m by se normálnû vyhnula.
âastûj‰í jsou uzvífiat chronické otravy, kdy se jedná zvlá‰tû okumulativní pÛsobení úãinn˘ch látek nûkter˘ch druhÛ pfii jejich dlouhodobé konzumaci. Pfiíkladem mÛÏe b˘t fiada bûÏn˘ch druhÛ rostlin z ãeledi pryskyfiníkovit˘ch, vnichÏ je pfiítomen ranunkulin. Jejich zkrmování ve vût‰ím mnoÏství mÛÏe zpÛsobit oslabení zvífiat aotravy. V zemûdûlství patfií kzvlá‰tû dÛleÏit˘m fiada druhÛ ãeledi bobovit˘ch. Patfií sem cenné pícniny a zeleniny, nehledû na to, Ïe na jejich kofienech Ïijí
Ostrožka stračka a vlčí mák a další plevele při okraji pole
v symbióze hlízkové bakterie rodu Rhizobium, které poutají vzdu‰n˘ dusík. Je pfiitom známo dost druhÛ, které vyvolávají otravy. Jejich toxicita je promûnlivá se závislostí na vnûj‰ích podmínkách, genetickém základu druhu nebo kultivaru apro‰lechtûní aj. Nûkteré bobovité rostliny obsahují kyanogenní glykosidy, hofiãiny aj. BûÏnû se ztéto ãeledi pûstuje napfi. jetel plaziv˘. PfiestoÏe je cenn˘m pícním druhem, dost ãasto zpÛsobuje otravy skotu. Jedovatost zpÛsobuje kyanogenní glykosid zvan˘ lotaustralin, pfiítomn˘ vnízké koncentraci. Podobnû se mÛÏe stát toxick˘m jetel luãní, druh obecnû pûstovan˘ aãasto rostoucí ivpÛvodní plané formû. V lupinách, pûstovan˘ch jako krmivo ana zelené hnojení, se vyskytují alkaloidy. Jako pícnina se pûstuje ivikev setá obsahující kyanogenní glykosid viciamin avmen‰ích koncentracích dal‰í glykosidy. Toxicita pozvolna pÛsobí na ãinnost jater, srdeãní ãinnost, dochází kzánûtÛm stfiev. Poruchy byly popsány ukoní, skotu, ovcí aj., onemocnûní se naz˘vá vicismus azpÛsobují jej idal‰í druhy vikve a bob obecn˘. UÏ dlouho je známa citlivost koní na hrachor, pfii jehoÏ zkrmování dochází zpravidla kzr ychlení srdeãní ãinnosti azv˘‰ené podráÏdûnosti. Toxicita se obvykle projeví aÏ po del‰í dobû krmení touto bylinou, ato jako chronická otrava.
Jedovat˘mi rostlinami se mohou otrávit idomácí zvífiata, smrtelné pfiípady se ale vyskytly jen zcela v˘jimeãnû. PotíÏe mÛÏe zneznalosti nebo
neodpovûdností zpÛsobit ichovatel. Pokud tfieba pro kfieãka zaji‰Èujeme zelené krmení vpfiírodû nebo na zahradû, mûli bychom si dávat pozor napfiíklad na blatouch, popenec, ‰Èovík, sasanku, vla‰toviãník aj., nemluvû ovyhlá‰en˘ch, prudce jedovat˘ch druzích svelmi mal˘mi letálními dávkami (ãemefiice, konvalinka aj.).
KaÏd˘ pes, ikdyÏ je vtomto ohledu dobfie vychovan˘, je ‰elma, která má tendenci sníst, co si zamane aco jí nahradí urãit˘ úlovek vpfiírodû, zkrátka kofiist. MÛÏe na to v‰ak snadno doplatit otravou, která b˘vá zpÛsobena napfi. pozfiením zkaÏen˘ch zbytkÛ jídla, úmyslnû podané otrávené potravy, návnady na hlodavce apodobnû. Nejsou v‰ak vzácností ani pfiípady, kdy si majitel psa pov‰imne ponûkud po‰kozen˘ch rostlin vbytû, které mají podivnû o‰kubané apotrhané listy, pfiípadnû se jejich povadlé zbytky povalují po zemi v okolí kvûtinového stolku. Hlavnû ‰tûÀatÛm se líbí brát vûci do tlamy arÛzn˘m zpÛsobem je trhat, hrát
Břečťan na starých katalpách
si snimi a„zkoumat“, dokud to jde. Nûkteré pokojové rostliny jsou pro psa toxické amohou po seÏrání zpÛsobit váÏné onemocnûní, jiné vyvolávají nepfiíjemné podráÏdûní kÛÏe, zejména velmi citlivé sliznice vústní dutinû, ijejí váÏné po‰kození. Z nejãastûji pûstovan˘ch pokojov˘ch rostlin se za nebezpeãné pro psa povaÏují – azalka, brambofiík, difenbachie, monstera, oleandr, primula, klívie aj., tedy rostliny jedovaté ipro ãlovûka. Na zahradû by psÛm mohly po pozfiení zpÛsobit potíÏe – bfieãÈan, chvojka klá‰terská, kosatec, mochynû Ïidovská tfie‰eÀ adal‰í, zplanû rostoucích pak pryskyfiníky, durman, kapraì samec, pry‰ec atd. SeÏrání podstatnûj‰ího mnoÏství kterékoliv uvedené (ijiné) rostliny je v‰ak zrÛzn˘ch dÛvodÛ velmi málo pravdûpodobné.
U koãek chovan˘ch volnû nebo polovolnû kotravám jedovat˘mi rostlinami prakticky nedochází, pfiirozen˘ instinkt je pfied nimi varuje. Koãka venku okusuje podle moÏnosti rostliny, které jí znûjak˘ch dÛvodÛ svûdãí, avyh˘bá se jedovat˘m. Napfiíklad pfii ãi‰tûní srsti koãky polykají chlupy, které mohou ve stfievech tvofiit chomáãe, azvífie se jich potfiebuje zbavit. Proto koãky vyhledávají vhodné rostliny, které jim stfieva proãistí. JestliÏe ale koãka nechodí ven, pak jí nezb˘vá neÏ okusovat pokojové rostliny, mezi nimiÏ mohou b˘t ijedovaté. Nebezpeãné jsou pro ni podobné rostliny jako pro psa.
Pfii pozfiení jedovat˘ch rostlin (resp. jejich ãástí) nebo pfii projevech otravy utûchto zvífiat je zapotfiebí v rámci první pomoci odstranit (mechanicky) zbytky rostlinné hmoty zdutiny ústní aztrávicího ústrojí vÛbec, ato vyvoláním zvracení aprÛjmu – podává se pouze voda, projímadlo, aktivní uhlí. Zvífie musí b˘t pod dohledem, je nutné kontaktovat veterináfie a poskytnout mu vzorky jedovaté rostliny.
Lupina na železničním náspu
