Odpovûdn˘ redaktor: Jan Roubal, Magdalena Bfienková
Sazba azlom: studio AdAm, Holeãkova 31, Praha 5
Vytiskly: Tiskárny HavlíãkÛv Brod, a.s., Husova 1881, HavlíãkÛv Brod
Publikace znakladatelství Grada Publishing, a.s. si mÛÏete zakoupit usvého knihkupce nebo objednat vZákaznickém servisu nakladatelství Grada Publishing, a.s., U PrÛhonu 22, 170 00 Praha 7, tel.: 220 386 511, fax: 220 386 400, e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz.
Na Slovensku objednávejte knihy na adrese: Zásielková sluÏba Grada Slovakia, spol. sr.o., Moskovská 29, 811 08 Bratislava, Slovensko, tel.: 02/556 45 189, fax: 02/556 45 289, e-mail: grada@grada.sk
Upozornûní
V‰echna práva vyhrazena. Îádná ãást této publikace nesmí b˘t reprodukována apouÏívána velektronické podobû, kopírována anahrávána bez pfiedchozího písemného souhlasu nakladatele.
Úvod (Drmota) 10
1.Krátk˘ pohled nazpût (Koláfi) 13
2.Zoologie, etologie a ekologie srnãí zvûfie (Zbofiil) 17
2.6Anatomie – vnitfiní stavba tûla 24
2.7Etologie srnãí zvûfie 28
2.7.1Hlasové projevy a vnitrodruhová komunikace 28
2.7.2Sociální chování, hierarchie v tlupû 29
2.7.3Teritorialita 30
2.7.4RozmnoÏování, prÛbûh fiíje 32
2.7.5Potrava, pastevní cykly 35
2.8Ekologie srnãí zvûfie 36
2.8.1Abiotické faktory 36
2.8.2Biotické faktory 38
2.9Populaãní dynamika srnãí zvûfie 39
2.1Systematické zafiazení 17
2.2Fylogenetick˘ v˘voj druhu 18
2.3Areál roz‰ífiení 18
2.4Îivotní prostfiedí 19
2.5Morfologie – vnûj‰í stavba tûla 20
3Problematika paroÏení (Drmota) 40
3.1V˘voj a stavba parohu 40
3.2Charakteristiky paroÏí 46
3.3Stupnû srnãího paroÏí 49
3.4Tvarová variabilita paroÏí 51
3.5Tvarové abnormality paroÏí 54
3.5.1Poruchy tvorby v dÛsledku hormonálních zmûn 55
3.5.2Poruchy tvorby v dÛsledku úrazÛ 58
3.5.3Po‰kození mrazem 60
3.5.4Tvarové zmûny v dÛsledku poruchy látkové v˘mûny minerálních látek 61
3.5.5Geneticky podmínûné mutace 62
3.5.6Víceãetné paroÏí 62
3.5.7Nerovnomûrn˘ v˘voj puãnice 63
3.6Kritéria posouzení chovné hodnoty srncÛ vzhledem k trofeji 64
3.7Hodnocení srnãích trofejí 68
3.8Pfiehlídky a v˘stavy trofejí (Koláfi) 74
4Chov zvûfie a myslivecká péãe o zvûfi (Drmota, Zbofiil) 78
4.1Základy mysliveckého plánování 78
4.2Srnãí zvûfi a prostfiedí 88
4.2.1V˘Ïiva a pfiikrmování 94
4.2.2·kody zpÛsobené zvûfií 103
4.2.3·kody na zvûfii 108
4.3Veterinární péãe o srnãí zvûfi 109
4.3.1Prevence v chovech 109
4.3.2Onemocnûní 111
4.4Odhad vûku srnãí zvûfie a jeho v˘znam (Drmota) 118
4.4.1Odhad vûku Ïivé zvûfie 119
4.4.1.1Základní rysy v chování zvûfie a sociální vztahy 121
4.4.1.2Vzhled zvûfie 129
4.4.1.2.1Tûlesné proporce 129
4.4.1.2.2Zbarvení a v˘mûna srsti 142
4.4.1.2.3Trofej, její v˘voj a vytloukání 147
4.4.2Odhad vûku ulovené srnãí zvûfie 149
4.4.2.1Opotfiebení chrupu 150
4.4.2.1.1V˘voj chrupu a opotfiebení stoliãek 151
4.4.2.1.2Ostatní metody posouzení stavu chrupu 163
4.4.2.2Osifikace kostry 164
4.4.2.3Stavba a v˘voj puãnic 166
4.5PrÛbûrn˘ odstfiel (Koláfi) 167
4.5.1Kdy zaãít se srnci? 167
4.5.2Organizace prÛbûrného odstfielu 172
4.5.3Souvislosti prÛbûrného odstfielu 174
4.5.4Skladba kmenového stavu 177
4.5.5Odstfiel srncÛ I. vûkové tfiídy 178
4.5.6Odstfiel srncÛ II. vûkové tfiídy 181
4.5.7Odstfiel srncÛ III. vûkové tfiídy 183
4.5.8Odstfiel srn a srnãat 185
4.5.9Kdy zaãít s holou? 187
4.5.10Posuzování srn a srnãat 189
4.5.11Odstfiel srnãat 194
4.5.12Ohniskov˘ odstfiel 196
5ZpÛsoby lovu srnãí zvûfie (Drmota) 198
5.1V˘znam lovu v souãasnosti 198
5.2Metody lovu srnãí zvûfie 200
5.2.1Pobytové znaky srnãí zvûfie 201
5.2.2Lov odstfielem 203
5.2.2.1Bezpeãnostní pravidla 205
5.2.2.2âekaná 206
5.2.2.3·oulaãka 212
5.2.2.4Lov vábením 215
5.2.3Lovecká v˘bava 221
5.2.4Lov odchytem 225
5.3Myslivecké tradice a zásady pfii lovu zvûfie 227
5.4Znaãení po ránû, vy‰etfiení nástfielu a dosled 232
5.5Základní o‰etfiení úlovkÛ 237
5.6Srnãí jako trofejová zvûfi 238
5.6.1Úprava trofejí 238
5.6.2Ostatní trofeje 243
Závûr (Drmota) 245
Seznam pouÏité literatury 248
Úvod
Konec dvacátého století pfiinesl do systému ãeské myslivosti celou fiadu dramatick˘ch zmûn, okter˘ch se dá fiíct, Ïe nemají vjejí historii obdoby. ·lo ov˘voj postihující nejen pfiirozené Ïivotní prostfiedí zvûfie, ale myslivecké ãinnosti byly ve velké mífie ovlivnûny prudk˘mi zmûnami ve spoleãnosti, vznikem nov˘ch legislativních pravidel iposunem vefiejného mínûní vÛãi myslivosti jako celku.
Z pfiírodních podmínek se nejv˘znamnûji projevila reorganizace kulturní krajiny vytváfiené cel˘mi generacemi na‰ich pfiedkÛ vprÛbûhu pfiedchozích stovek let. Mohla za to pfiedev‰ím zmûna zpÛsobu zemûdûlského hospodafiení alesní v˘roby. Obrovsk˘ rozmach ov‰em zaznamenala rovnûÏ prÛmyslová sféra, sídelní idopravní infrastruktura. JakoÏto nová zátûÏ prostfiedí se objevují volnoãasové aktivity obyvatelstva, provozované vpfiírodû vprÛbûhu celého kalendáfiního roku – turistika, cykloturistika, sbûr lesních plodÛ, lyÏování, jízda na koni akynologie. Tento neb˘val˘ soustfiedûn˘ tlak zmûnil radikálnû tváfinost cel˘ch ekosystémÛ, jejichÏ nedílnou souãástí je pochopitelnû také skupina Ïivoãi‰n˘ch druhÛ, zafiazovan˘ch tradiãnû mezi lovnou zvûfi. V˘voj poãtu zvûfie pfiitom probíhal vnûkolika charakteristick˘ch vlnách. Dá se fiíct, Ïe vût‰í ãást dvacátého století se vna‰í volné krajinû nesla ve znamení zvûfie drobné. Vprvních desetiletích byla nejroz‰ífienûj‰ím druhem pfiedev‰ím koroptev, která v‰ak pomûrnû prudce acitlivû zareagovala na intenzifikaci zemûdûlské v˘roby. Podobn˘ osud následnû postihl divokého králíka, jehoÏ faktická zkáza byla dÛsledkem opakovan˘ch vln myxomatózy.
S problémov˘mi faktory se zpoãátku nepomûrnû lépe vyrovnal baÏant apfiedev‰ím zajíc, jejichÏ stavy dosáhly historické kulminace poãátkem let sedmdesát˘ch. Poté v‰ak pfii‰lo rozãarování aprudk˘ pokles stavÛ, místnû aÏ na hranici existenãního minima. Pfiíãin zde bylo mnoho amnoho znich nebylo dosud spolehlivû objasnûno. Mezi nejv˘znamnûj‰í vlivy se ale opût zafiadila zemûdûlská v˘roba, likvidace rozpt˘lené zelenû, nárÛst dopravy adal‰í zátûÏ prostfiedí cizorod˘mi látkami. V dÛsledku toho klesá reprodukãní schopnost populací, mizí lokality vhodné khnízdûní ãi vyvádûní mláìat, zvy‰ují se pfiímé úhyny, ve scelovan˘ch lánech chybí pestrá potravní nabídka aintenzivnûj‰ím tlakem pÛsobí také poãetnû se vzmáhající predátofii.
Na scénu se tak na dal‰í dvû desítky let dostává zvûfi spárkatá. V prostfiedí rozsáhl˘ch lesních komplexÛ ‰lo zejména ojelena lesního, ve vybran˘ch lokalitách pak omuflona ajelena siku. K nim se postupnû pfiidal na prakticky celém území staronov˘ obyvatel na‰ich honiteb – zvûfi ãerná.
Zmûny vkrajinû zaãaly, moÏná ponûkud paradoxnû, vyhovovat zvûfii srnãí. Ta nalezla vhodné Ïivotní podmínky na ãetn˘ch pfiechodech mezi lesními mlazinami apasekami ina okrajích rozsáhl˘ch porostÛ stfiídan˘ch poli aloukami. PfiizpÛsobila se v‰ak také rozlehl˘m scelen˘m lánÛm zemûdûlsk˘ch kultur, kde vytvofiila Ïivotními zvyklostmi odli‰né populace tzv. polní srnãí zvûfie. Novû utváfiené prostfiedí jí poskytovalo bezpeãí, krytové moÏnosti ipfiimûfiené zdroje potravy. Na zv˘‰ení stavÛ se pak zajisté podepsala iopakující se klimaticky pfiíznivá období smírnûj‰ími zimami aniωí snûhovou pokr˘vkou.
Zmínûn˘ v˘voj se doãasnû mohl zdát pfiijatelnou kompenzací souãasnû probíhajícího dramatického úbytku drobné zvûfie. Vzhledem kne zcela vhodnému sladûní zájmÛ chovu zvûfie sagrotechnick˘mi alesnick˘mi poÏadavky se v‰ak místy zaãaly jiÏ vtomto období objevovat první náznaky problémÛ souvisejících se ‰kodami páchan˘mi spárkatou zvûfií. Vzhledem ke vztahÛm panujícím vrámci celého systému v‰ak byly buìto velkoryse pfiehlíÏeny nebo fie‰eny ménû standardními postupy – vesmûs naturální ãi loveckou kompenzací.
Uvedené problémy pak naplno vygradovaly po zmûnû spoleãenského systému po roce 1989. Tento pfielom znamenal pfiedev‰ím v˘znamn˘ posun vcelkové orientaci myslivecké politiky anásledn˘ v˘voj postavil celou na‰i myslivost pfied fie‰ení dosud netu‰en˘ch problémÛ. Právo myslivosti bylo navráceno majitelÛm honebních pozemkÛ, dramaticky se zmen‰ily v˘mûry jednotliv˘ch honiteb aneviditelná, ale vtomto pfiípadû oto necitelnûj‰í ruka trhu zasáhla také oblast mysliveckého hospodafiení. Následkem rozliãn˘ch tlakÛ jsme tak byli vposlední fázi v˘voje svûdky postupné redukce stavÛ vût‰iny spárkaté zvûfie. Byl omezen v˘skyt zvûfie vysoké, místy prakticky zanikají chovy muflona ijelena siky av˘kyvy doznává poãetní stav zvûfie ãerné. I kdyÏ se obdobné problémy nevyhnuly ani zvûfii srnãí, byla tato díky svojí pfiizpÛsobivosti, men‰ím kolizím se zájmy vlastníkÛ idíky péãi vût‰iny myslivcÛ postiÏena pravdûpodobnû nejménû. Nehledû na problémové období drobení pÛvodních honiteb zÛstala plo‰nû roz‰ífiená (a dá se snad fiíct idostateãnû hojná) od níÏin po pfiedhÛfií hornatin. Je to zvûfi relativnû
nenároãná, sympatická apfiedev‰ím (pfii dodrÏení zásad fiádného mysliveckého obhospodafiování) nekonfliktní. Dostává se tak do popfiedí zájmu vût‰iny uÏivatelÛ honiteb apfiedstavuje pro nû skuteãn˘ pilífi mysliveckého hospodafiení. To ji v‰ak zároveÀ staví do pozice, kdy na sv˘ch bedrech nese nejen tlak loveckého vyÏití, ale také nemal˘ díl ekonomické zainteresovanosti uÏivatelÛ honiteb. Zanedbateln˘ zde zajisté není ani nápor lokálnû se stabilizujících populací velk˘ch ‰elem, pro které je srnãí zvûfi v˘znamn˘m zdrojem potravy auspokojuje velkou ãást jejich potravních poÏadavkÛ. Nejen zuveden˘ch dÛvodÛ si proto srnãí zvûfi zasluhuje na‰i plnou pozornost. Z ní pak vyvstává jednoznaãnû v˘znam smysluplného, efektivního ataké etického mysliveckého obhospodafiování tohoto dÛleÏitého volnû Ïijícího Ïivoãi‰ného druhu, kter˘ je snad nejtypiãtûj‰ím obyvatelem rozsáhl˘ch oblastí ãesk˘ch pahorkatin avrchovin. To od v‰ech myslivcÛ vyÏaduje nejenom celoroãní zodpovûdnou péãi adokonalé poznání dané populace, ale také velmi citliv˘ dlouhodob˘ pfiístup kplánování isamotné realizaci prÛbûrného lovu. Jeho smyslem je pfiedev‰ím udrÏet odpovídající poãetní azdravotní stav, zabezpeãit správnou pohlavní ivûkovou skladbu avyfiadit, tam kde je to nutné, vybrané jedince zchovu.
Problematice chovu srnãí zvûfie byla vposledních desetiletích vûnována celá fiada odborn˘ch publikací, ze kter˘ch je nezbytné uvést pfiedev‰ím star‰í monografie Neãase (1963, 1975) ãi novûj‰í Vacha (1993). Tato literatura v‰ak ãasto není mezi myslivci zcela bûÏnû roz‰ífiená, pfiípadnû jsou odpovídající pasáÏe zhlediska kaÏdodenní myslivecké praxe obtíÏnûji pouÏitelné.
Byly totiÏ zpracovány svysokou vûdeckou erudicí aopírají se ocelou fiadu statistick˘ch ukazatelÛ, tabulek, grafÛ iv˘zkumn˘ch poznatkÛ vyÏadujících pro praxi nároãnûj‰í zobecnûní.
Cílem na‰í publikace není vÏádném pfiípadû suplovat ãi nahrazovat tato ãi obdobná díla, n˘brÏ pfiedloÏit danou problematiku ponûkud více „lidov˘m“ zpÛsobem tak, aby byla srozumitelná sohledem na co nej‰ir‰í kaÏdodenní praktickou vyuÏitelnost, pfiehlednost iobecnou srozumitelnost. Zájemce ohlub‰í studium popisovan˘ch jevÛ azákonitostí si pak dovolujeme odkázat na odborné publikace uvedené vSeznamu pouÏité literatury.
Vûfiíme, Ïe tento nበdrobn˘ literární poãin bude právû ‰iroké skupinû fiadov˘ch myslivcÛ ku pomoci ave‰keré srnãí zvûfii ku prospûchu.
S pfiáním „Myslivosti asrnãí zvûfii zdar!“
Autofii
Krátk˘ pohled nazpût
1 Krátk˘ pohled nazpût
Víme, Ïe za praotce âecha opl˘vala tato zemû mlékem astrdím. Dopfiejeme-li sluchu klasikÛm, mÛÏeme vûfiit, Ïe „Lidská stopa tu byla vzácná. Zvûfie v‰ak v‰ude hojnû. Nik˘m nehonûná, nehubená, mnoÏila se, Ïe jí sotva postaãovala pÛda...“
O posledním tvrzení mÛÏeme sice mít urãité pochybnosti, neboÈ známe zákony oudrÏování mezidruhové rovnováhy vpfiirozené biocenóze ana stejn˘ch stránkách najdeme slu‰n˘ v˘ãet zvûfie dravé, av‰ak uÏ docela nepravdûpodobné je tvrzení, Ïe „...napaloucích se páslo hojnû srn.“ O srnãím vté dobû toho mnoho nevíme, mÛÏeme se v‰ak pln˘m právem domnívat, Ïe Ïilo vna‰í krajinû jen mozaikovitû, vázáno na okrajové ãásti souvislého hvozdu, na kefiové patro fiídk˘ch pralesÛ apobfieÏní nezabahnûlé porosty vokolí vodních tokÛ. Bylo vté dobû tím, co dodnes nejlépe vyhovuje jeho druhové pfiirozenosti, totiÏ vyhranûn˘m individualistou, obsazujícím svá stanovi‰tû podle pastevních podmínek asdruÏujícím se do men‰ích skupinek rodinného charakteru. V Ïádném pfiípadû neÏilo vterénu vté populaãní hustotû, která odpovídá dne‰ním poÏadavkÛm (a také samozfiejmû charakteru dne‰ní krajiny iaktivit vní provozovan˘ch).
A protoÏe vté dobû jiÏ byly jaksi pozapomenuty ideály „Zlatého vûku“, kdy v‰echno Ïilo „sponte sua, sine lege“, uplatÀovaly se naopak tvrdé zákony pfiirozeného v˘bûru. Dravá zvûfi, která po vûky vûkÛ byla vûrn˘m prÛvodcem spárkaté zvûfie, brala si svou daÀ zkusÛ, které se zakolísáním zdravotního stavu ãi reflexÛ ostraÏitosti nebo jen abnormální koncentrací stávaly snadno dostupnou kofiistí. Své tajemné nitky imunity av˘vojov˘ch cyklÛ splétaly infekce sparazitózami, také vpodstatû ãinitelé pfiirozeného v˘bûru nadrÏující silnûj‰ím alépe reagujícím. Bedlivá veterinární péãe „vlãího zubu“ byla doplÀována pestrostí abohatstvím pfiirozené vegetace, která ãerpala zuzavfieného kolobûhu základních minerálií aÏivin, poskytovan˘ch navíc vprÛbûhu roku tak, jak to vyhovovalo fyziologii zvûfie. Pravidelná remitence období hojnosti ahladu, kdy bylo nutné potravní zdroje namáhavû vyhledávat azískávat, upevÀovala celou soustavu reflexÛ nezbytn˘ch kpfieÏití vdivoãinû. NeboÈ divoãina uznává jen Ïivot dokonal˘ – v‰echno nedokonalé dlouho neÏije...
Krátk˘ pohled nazpût
A léta bûÏela. ProleÈme vûky apfiipomeÀme jen první poru‰ení souvislosti hvozdu na na‰em území, rozsáhlé Ïìáfiení lesÛ, rozmach pastevnictví iobdobí nûmecké kolonizace spojené sdolováním akácením lesa pro hutnické úãely. To v‰echno pokraãovalo sobãasn˘mi v˘kyvy, ruku vruce s rostoucím zalidnûním.
Nedá se ov‰em fiíci, Ïe pokraãující kultivace krajiny mûla vÏdy bezprostfiednû negativní vliv na stavy spárkaté zvûfie. Naopak, zemûdûlské plodiny vblízkosti dosud klidn˘ch stávani‰È zvûfie se staly vydatnou náhradou za úbytek pÛvodní pralesní vegetace. Navíc zaãal brzy mizet hlavní konkurent ãlovûka – velké ‰elmy. K tûm se ãlovûk zachoval stypickou bezohledností „vládce svûta“. I kdyÏ jejich vyhubení bylo na na‰em území „úspû‰nû dokonãeno“ teprve vdevatenáctém století, jiÏ dávno pfiedtím ztrácí pÛvodní funkci –kvalitativního akvantitativního regulátora spárkaté zvûfie.
VraÈme se v‰ak kna‰emu milovanému srnãímu akrozkvûtu období kavalírÛ, renesanãních ‰lechticÛ irokokov˘ch dam, které b˘vá naz˘váno „Zlatou dobou velké myslivosti“. Je pravda, Ïe zvûfii se vtéto dobû Ïilo lépe neÏ drobnému ãlovíãkovi. ZároveÀ ov‰em právû tato etapa znamenala první hluboké naru‰ení pfiírodních vztahÛ asouvislostí, poprvé bylo zaseto semínko konfliktu mezi zvûfií aprostfiedím! Nic na vûci nemûní, Ïe právû tehdy se dosahovalo rekordních v˘fiadÛ velké zvûfie co do poãtu, málokdy v‰ak co do kvality. Stavy zvûfie neodpovídaly pfiírodním podmínkám abyly do znaãné míry v˘sledkem mimofiádné umûlé péãe. Jakmile stále více lidí pozvedávalo hlavu, kterou do té doby muselo pokornû sklánût pfied jelením paroÏím, bylo s„velkou myslivostí“ zle.
Nûkde to odnesla zvûfi velmi brzy. Jinde se stáhla do prostfiedí, které jí sice nemohlo nahradit její pÛvodní domovinu, ale dovolilo alespoÀ zachovat holou existenci. A ãlovûk mûl stále plno sv˘ch starostí, atím pádem se stále zhor‰ovalo prostfiedí...
Dosti dlouhou dobu tak srnãí stálo mimo sféru hlavních zájmÛ. JiÏ to mluví pro skuteãnost, Ïe na vût‰inû území neÏilo vtakov˘ch stavech, které by mohly naplÀovat reprezentaãním zpÛsobem tehdej‰í v˘fiady. Chovalo se sice tu atam ivoborách, ale bylo oní odedávna známo, Ïe za plotem valnû neprospívá. Srnãí bylo tedy na vût‰inû panství poãítáno mezi „kuchyÀskou zvûfi“, ponechávanou místy dokonce vpéãi mysliveckého personálu. Kult trofeje ov‰em stoupal apochopitelnû se hledala náhrada za velkou zvûfi, která buì nebyla vÛbec, nebo byla pfiístupná jen úzkému krouÏku
Krátk˘ pohled nazpût
vyvolen˘ch. Zdálo se, Ïe srnãí svou pfiizpÛsobivostí, men‰ími rozmûry azdánlivou „skromností“ bude splÀovat ideál „malé myslivosti“. Péãe, která se zhruba od poloviny 19. století zaãala ivsilnû kultivovan˘ch krajích vûnovat srnãí zvûfii, se projevila pfiíznivû amnoho zámeck˘ch sbírek zté doby budí dnes nostalgickou závist. Je ‰koda, Ïe Ïádná znich nám neposkytuje vûrohodnûj‰í kritéria pro posouzení vûku, protoÏe paroÏí je na sefiíznut˘ch lebkách. PrÛmûr byl tehdy lep‰í, ato nejen co se t˘ká trofeje, ale ihmotnosti tûla. TûÏko dnes posuzovat, do jaké míry se na tom podílela myslivecká péãe, která se na zvûfi vynakládala, nebo vÏitá myslivecká zvyklost lovit jen silné srnce, pokud moÏno ‰esteráky. Uvûdomme si také, Ïe Ïádná zámecká sbírka srnãích trofejí nám neposkytuje ucelen˘ obraz v‰eho, co se na panství lovilo. Nûco si odvezli hosté, nûco se rozbûhlo po myslivnách – adá se pfiedpokládat, Ïe to bylo vût‰inou jen to, oco pán myslivosti nestál – nûco pfiipadlo na vrub pytláctví, které kvetlo ve v‰ech bohat‰ích revírech.
Pro zajímavost je‰tû uvedu, Ïe jsem prohlíÏel inûkolik sbírek nájemcÛ obecních honiteb, které sousedily ve 20. letech se státními majetky nebo velkostatky. V drtivé vût‰inû ‰lo osrnce I. vûkové tfiídy, stfiílené zfiejmû zcela bez v˘bûru – zté povûstné kategorie „1P“ (jeden pfii‰el). Stfiíleno bylo samozfiejmû broky na krátkou vzdálenost pfii sousední hranici lesa, avezmeme-li vúvahu ostraÏitost tehdej‰ího lesního personálu, kter˘ hranice hlídal adokonce ivykufioval azavûtfioval, je jasné, Ïe siln˘ srnec byl zde fiídk˘m úlovkem. Posuzujeme-li existenci takového souseda sjistou tolerancí pro lidské slabosti, mÛÏeme skoro fiíci, Ïe prokazoval zvûfii stejné sluÏby jako kdysi vlk – pofiádn˘ kus ulovil jen v˘jimeãnû. Paradoxnû tak nastala situace, Ïe ipfies mnoho nepfiízniv˘ch okolností se teprve ve druhé polovinû 20. století vcelé Evropû zaãaly objevovat ‰piãkové trofeje. B˘vá to zdÛvodÀováno hypotézou, podle které právû vtéto dobû prodûlávají jelenovití vzestupnou linii svého je‰tû nedokonãeného v˘voje, kterou ani zhor‰ené Ïivotní podmínky nemohly zcela potlaãit. Upfiímnû této domnûnce fandím abudu velmi rád, kdyÏ se ukáÏe pravdivou. Zatím se v‰ak drÏím více „pfii zemi“ asilné trofeje se domnívám vidût tam, kde jsou splnûny dvû základní podmínky – vyhovující prostfiedí aodborná myslivecká péãe.
K tomu nûkolik základních neoddiskutovateln˘ch biologick˘ch faktÛ:
Krátk˘ pohled nazpût
-lovná zvûfi je jako kaÏd˘ Ïivoãich produktem prostfiedí, ve kterém se po vûky vyvíjela;
-neoddûlitelnou souãástí v˘voje je v˘bûr, tedy selekce;
-chov podprÛmûrné zvûfie bez dÛsledné apeãlivé selekce zvy‰uje negativní tlak zhor‰ujících se Ïivotních podmínek avede postupnû kdegradaci celého stavu se v‰emi dÛsledky;
-ãlovûk, kter˘ vyfiadil témûfi v‰echny faktory pfiirozeného v˘bûru, musí jako myslivec pfievzít toto nelehké bfiemeno odpovûdnosti na svá bedra; -moderní odborné pfiikrmování, které se vposlední dobû slibnû rozvíjí, je souãástí komplexu Ïivotních podmínek; -ani „jen“ prÛbûrn˘ odstfiel ani „jen“ krmení nemohou b˘t samospasitelné, protoÏe se musí vzájemnû prolínat. Bez uvûdomûní si tûchto faktÛ abez jejich neustálé aplikace do praxe není moÏné uvaÏovat osmysluplné budoucnosti srnãí zvûfie vna‰ich podmínkách.
lov JKS Linear (JKS) Linear (lov)
poãet ks
Graf ã. 1: âasové fiady roãních úlovkÛ (A) a jarních kmenov˘ch stavÛ (B) srnce obecného v âeské republice v letech 1966–2005.
Zoologie, etologie aekologie srnãí zvûfie
2 Zoologie, etologie aekologie srnãí zvûfie
2. 1 Systematické zafiazení
Srnec obecn˘, vûdeck˘m názvem Capreolus capreolus (Linnaeus, 1758), se v Ïivoãi‰né fií‰i (Animalia) fiadí do kmene strunatcÛ (Chordata), podkmene obratlovcÛ (Vertebrata), pro nûÏ je typická pátefi tvofiená obratli. V rámci obratlovcÛ patfií do tfiídy savcÛ (Mamalia), ktefií se vyznaãují pfiítomností mléãn˘ch Ïláz; dále do fiádu sudokopytníkÛ (Artiodactyla). ¤ád sudokopytníkÛ pfiedstavuje velice rozmanitou aevoluãnû úspû‰nou skupinu b˘loÏravcÛ, na‰lapujících na 3. a4. prst, kter˘mi prochází osa konãetiny. Srnec má, kromû tûchto dvou prstÛ, zachován také 2. a5. prst, které jsou zakrnûlé anaz˘vají se paspárky. Sudokopytníci se vprÛbûhu fylogeneze roz‰ífiili na v‰echny kontinenty (i kdyÏ vAustrálii aAntarktidû byli vysazeni), obsadili rozli‰ná Ïivotní prostfiedí astali se siln˘mi konkurenty dal‰ích fiádÛ kopytníkÛ. V fiádu sudokopytníkÛ patfií srnãí do podfiádu pfieÏv˘kavcÛ (Ruminantia), vyznaãujících se sloÏen˘m ãtyfidíln˘m Ïaludkem, rozdûlen˘m na bachor, ãepec, knihu aslez. Spolu se 17 recentními rody je pak srnec fiazen do ãeledi jelenovit˘ch. Tato ãeleì se dûlí na dvû skupiny, ato podle morfologické stavby záprstních kÛstek, respektive jejich rudimentÛ. Uprvní skupiny – plesiometakarpální (napfi. danûk, jelen) – se zmínûné rudi-
menty záprstních kÛstek nacházejí na proximální ãásti (vzdálenûj‰í od konce bûhu), zatímco udruhé skupiny – telemetakarpální – se nacházejí na distální ãásti (blíÏe prstÛm – obr. 1). Do této druhé skupiny patfií srnec, jelenec, sob alos. Srnec obecn˘ pfiíslu‰í kpodãeledi jelenci (Odocoileinae). Tato podãeleì obsahuje 9recentních rodÛ, znichÏ jedním je právû rod srnec (Capreolus), kter˘ má dva samostatné druhy: srnec obecn˘ (Capreolus capreolus) a srnec sibifisk˘ (Capreolus pygargus).
2.2 Fylogenetick˘
v˘voj
druhu
Na úvod je nutné zmínit, Ïe pfiedchÛdcem savcÛ je skupina plazÛ (Therapsida) Ïijící vprvohorách na konci permu (pfied 250 mil. let). Na poãátku druhohor, vtriasu (210 mil. let) se ztéto skupiny vyãlenili jiÏ skuteãní primitivní savci. Nejvût‰í rozvoj savcÛ pak probûhl koncem kfiídy (60 mil. let), kdy se objevili první prakopytníci skupiny Condylarthra. Bûhem tfietihor, voligocénu (37 aÏ 2,5 mil. let) se vyvinuli lichokopytníci asudokopytníci. Vymfiely staré formy jelenÛ aobjevily se formy nové. Sudokopytníci dosáhli svého vrcholu. Nejstar‰í konkrétní forma jelenovit˘ch, tzv. Eumeryx, byla popsána na základû archeologick˘ch nálezÛ zv˘chodní Asie ve spodním oligocénu (25 mil. let). Skupina telemetakarpálních jelenovit˘ch byla popsána ve stfiedním miocénu (5 mil. let). Nejstar‰í konkrétní zástupci rodu Capreolus pochází zRuska zobdobí pliocénu (3 mil. let). Podle archeologick˘ch nálezÛ je patrné, Ïe vprÛbûhu dlouhodobého kmenového v˘voje dochází kzmen‰ování tûlesné velikosti ahmotnosti srnãí zvûfie. Pfiíãiny tohoto prokazatelného trendu v‰ak nejsou zcela pfiesnû objasnûny.
2.3 Areál roz‰ífiení
Srnãí zvûfi je zhlediska svého fylogenetického v˘voje typick˘m obyvatelem Eurosibifiské oblasti. V dne‰ní dobû Ïije na rozlehlém území evropského aasijského kontinentu na západû ohraniãeném Atlantsk˘m oceánem ave v˘chodní Asii oceánem Tich˘m. Severní hranice areálu v˘skytu zasahuje ve ·védsku aÏ kpolárnímu kruhu, nejjiÏnûji pak vasijské oblasti vÍránu (obr.2). Samozfiejmû Ïe tento popsan˘ areál v˘skytu platí pro oba zmínûné druhy, tedy srnce obecného isrnce sibifiského. Prvnû jmenovan˘ se vyskytuje pfiedev‰ím na západ od ruské fieky Volhy asrnec sibifisk˘ na v˘chod od ní.
Zoologie, etologie aekologie srnãí
Je zajímavé, Ïe se vprÛbûhu posledních dvou století mûnila velikost areálu v˘skytu srncÛ.
Zatímco v19. století se areály obou druhÛ st˘kaly, ve 30.letech 20. století se zcela oddûlily aareál se celkovû zmen‰il (nejen na západ av˘chod, ale zejména severo-jiÏním smûrem). Areály obou druhÛ se opût spojily na konci 70. let minulého století ana hranicích spoleãného v˘skytu vznikla hybridní zóna, umoÏÀující pfiirozené kfiíÏení
Obr. 2 – Areál roz‰ífiení srnãí zvûfie vEvropû.
V rámci na‰í republiky se srnãí zvûfi vyskytuje rovnomûrnû snad ve v‰ech honitbách, ato jako zvûfi stálá, ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech alespoÀ jako zvûfi pfiebíhavá. Trvale se nevyskytuje pouze vhonitbách nad horní hranicí lesa.
2.4 Îivotní prostfiedí
Jak jiÏ bylo fieãeno, se srnãí zvûfií se setkáme prakticky ve v‰ech honitbách od níÏinn˘ch luhÛ aÏ po stromovou horní hranici lesa. Je nejhojnûj‰í vniωích nadmofisk˘ch oblastech (do 700m n.m.) azejména tam, kde se stfiídají lesní ekosystémy spolními. Právû tento ekoton (pfiechodná hranice dvou ekosystémÛ), kter˘ bohuÏel ãasto tvofií hranice honiteb, pfiedstavuje ideální podmínky pro Ïivot této na‰í nejhojnûj‰í spárkaté zvûfie. V rozsáhlej‰ích lesních oblastech, zejména nad hranicí 700m n.m., je srnãí zvûfie ménû. Srnec je pÛvodním obyvatelem lesÛ. Vyhovují mu pfiedev‰ím nesouvislé, ãlenité lesy sãetn˘mi mlad˘mi kulturami abohat˘m bylinn˘m patrem. V dfiívûj‰ích dobách vycházela srnãí zvûfie do polí pouze na pastvu apo ní se vracela zpût do krytu aklidu lesa. S pfiechodem na velkoplo‰né zemûdûlství apfiemûnou krajiny na kulturní step nachází srnãí rovnûÏ velmi vhodné Ïivotní podmínky vpolních biotopech, kde tráví celé dny po v‰echna roãní období. Hovofiíme otzv. polní srnãí zvûfii. V polních kulturách nachází srnãí 19
Zoologie, etologie aekologie srnãí zvûfie
Obr. 3 (foto Jan Veber) – Polní prostfiedí poskytuje srnãí zvûfii pfiehled (a tím idostateãnou ‰anci vãas uniknout nebezpeãí). BohuÏel potravní nabídka b˘vá ãasto ménû pestrá.
zvûfi dostatek klidu, Ïivot na otevfieném prostranství jí pfiiná‰í moÏnost vãas zpozorovat nebezpeãí auniknout do bezpeãí. Nev˘hodou Ïivota vpolních ekosystémech je v‰ak ménû pestrá potravní nabídka (obr. 3).
2.5 Morfologie – vnûj‰í stavba tûla
Srnec obecn˘ je nejmen‰ím zástupcem evropsk˘ch jelenovit˘ch. Jeho postava pÛsobí na první pohled ‰tíhl˘m, ladn˘m dojmem. Tûlo je ze stran zplo‰tûlé, hfibetní linie vyklenutá, ocas nepatrn˘ (zakrnûlá ocasní ãást pátefie).
Pfiední izadní konãetiny jsou vpomûru ktûlu relativnû dlouhé a‰tíhlé, zakonãené spárky, nad nimiÏ se nacházejí zakrnûlé paspárky. Hlava je spí‰e krátká sv˘razn˘mi u‰ními boltci (slechy), oãi (svûtla) jsou kulaté, hnûdé, pomûrnû velké(obr. 4).
U srnãí zvûfie je vyvinut pohlavní dimorfismus (dvoutvárnost – obecnû rozdíl mezi samcem asamicí, projevující se napfi. velikostí, zbarvením, pfiítomností urãit˘ch tûlesn˘ch znakÛ). Asi nejv˘raznûj‰ím ana první pohled patrn˘m projevem pohlavní dvoutvárnosti jsou parohy samcÛ, které jsou rÛzného tvaru avelikosti. Mezi dal‰í projevy pohlavní dvoutvárnosti, ikdyÏ
Zoologie, etologie aekologie srnãí
ne tak nápadné ana první pohled zfietelné, patfií velikost (srny b˘vají o5–10 % lehãí), dále tvar obfiitku ausrn prodlouÏené osrstûní okolo v˘vodu pohlavních Ïláz, patrné zvlá‰tû vzimním období.
Zbarvení srsti srnãí zvûfie se mûní vzávislosti na roãním období. Letní srst je krat‰í, fiid‰í, pfiiléhavûj‰í apfievládá rovnomûrné ãervenohnûdé zbarvení. Zimní ‰at srnãí zvûfie je del‰í, hust‰í, hrub‰í achlupy jsou silnûj‰í. Z hlediska zbarvení není srst tak v˘razná (obecn˘ jev jelenovit˘ch), je naÏloutle ‰edá aÏ ‰edohnûdá. Spodní ãást tûla je zbarvena svûtleji. Nejsvûtlej‰ím místem na tûle je obfiitek, podle jehoÏ tvaru je moÏné urãit pohlaví. Zatímco usrnce je tvar ledvinovitû ováln˘, usrny je obecnû okrouhlej‰í, spí‰e srdãit˘. U srn je navíc patrné prodlouÏené osrstûní pod v˘vodem pohlavních orgánÛ. RovnûÏ podle tohoto znaku je moÏné, zejména vzimním období, od sebe obû pohlaví odli‰it (obr. 5). Nejpestfieji zbarven˘m místem srnãího tûla je obliãejová maska (zejména usamcÛ). Podle urãit˘ch charakteristick˘ch rysÛ je moÏné orientaãnû odhadnout vûk jedince (viz kapitola Odhad vûku srnãí zvûfie ajeho v˘znam). Narozená srnãata jsou zpravidla zbarvena Ïlutohnûdû, na zadních stehnech abocích tûla mají typické bílé skvrny. Ty mizí asi ve dvou mûsících vûku (obr. 6).
Obr. 5 (foto Miloslav Kratochvíl) – Rodinka srnãí zvûfie vzimní srsti. Vlevo srna (dobfie patrná zástûrka – srovnejte sobr. 16), uprostfied srneãka azcela vpravo srneãek (chybûjící zástûrka, v˘razné puãnice, pravdûpodobnû isprvotními paliãkami). Srna asrneãka jsou stejného vzrÛstu, pro odli‰ení by mûla poslouÏit vizáÏ obliãeje (protaÏenûj‰í obliãejová partie star‰í srny azejména stejn˘ v˘raz obou mlad˘ch kusÛ sv˘razn˘mi svûtly). Na snímku je rovnûÏ vidût rozdíl vtvaru obfiitku uobou pohlaví.
Na základû nov˘ch studií je známo, Ïe v˘razné („ãervené“) zbarvení srnãí zvûfie se zvy‰uje vareálu v˘skytu od v˘chodu na západ. Dále kromû „klasického“ zbarvení jsou vrÛzn˘ch místech areálu v˘skytu srnce pozorovány také rÛzné barevné anomálie aodchylky ve zbarvení. Nejãastûji jde oalbiformní (bíle zbarvené) jedince nebo naopak jedince zcela ãerné. Tyto barevné odchylky nejsou vázány na urãit˘ typ prostfiedí nebo areálu, ale mohou se vyskytovat náhodnû kdekoliv. Vznikají následkem chromozomov˘ch mutací amohou b˘t dûdiãné.
Srnãí zvûfi, podobnû jako ostatní jelenovití, vymûÀuje (pfiebarvuje) srst dvakrát roãnû. Na jafie (duben–ãerven) dochází kv˘mûnû zimní srsti za letní ana podzim (záfií–fiíjen) naopak zletní srsti na zimní. Doba pfiebarvování je závislá na vûku jedince ana jeho fyzickém azdravotním stavu. Obecnû platí, Ïe mladé kusy pfiebarvují dfiíve, staré pozdûji. Slabí anemocní jedinci rovnûÏ pfiebarvují zdlouhavû aoproti ostatním pozdûji. Na jafie se pfiebarvování zpoÏìuje také ubfiezích srn (viz obr. 6, obr. 7).
Srnec obecn˘ je na‰ím nejmen‰ím zástupcem jelenovit˘ch. Dospûl˘ samec váÏí 14–18kg (prÛmûr vâR je 15 kg), srny b˘vají o5–10 % lehãí (prÛmûr 14,2 kg). Na hmotnost srnãí zvûfie má vliv celá fiada faktorÛ, mezi nûÏ fiadíme úÏivnost prostfiedí, areál v˘skytu, roãní dobu nebo zdravotní stav jedince. Na pfiíkladu srnãí zvûfie se ãasto vysvûtluje jedno ze základních zoogeografick˘ch pravidel, tzv. Bergmannovo pravidlo. To fiíká, Ïe velikost geografick˘ch poddruhÛ téhoÏ druhu (obecnû pfiíbuzn˘ch forem) se zvût‰uje smûrem do chladnûj‰ích oblastí
areálu v˘skytu. Tuto skuteãnost potvrzují ãetné v˘zkumy – prÛmûrná hmotnost srnce vâR je 15 kg, vPolsku témûfi 19kg ave ·védsku jiÏ dokonce 24kg.
Obr. 7 (foto Miloslav Kratochvíl) –Srnec v1. vûkové tfiídû (‰tíhl˘ profil tûla, zdánlivû vysoké bûhy, dosud ‰tíhl˘ krk) na konci jarního pfiebarvování.
Zoologie, etologie aekologie srnãí zvûfie
Obdobn˘ trend zvy‰ování tûlesné hmotnosti je moÏné pozorovat smûrem do v˘chodních oblastí areálu. Vût‰í hmotnost b˘vá také zaznamenávána upopulací Ïijících ve vût‰ích nadmofisk˘ch v˘‰kách. Délka tûla srnãí zvûfie se pohybuje mezi 110–125 cm, v˘‰ka vkohoutku pak 70–75cm.
2.6 Anatomie – vnitfiní stavba tûla
Na povrchu tûla srnãí zvûfie je kÛÏe, která se skládá (podobnû jako uostatních savcÛ) ze tfií základních vrstev. Svrchní vrstva se naz˘vá pokoÏka, pod ní je ‰kára (z ní se diferencují deriváty kÛÏe, jako jsou chlupy, spárky, rohy atd.). Spodní vrstvu kÛÏe pfiedstavuje podkoÏní tukové vazivo mající pfiedev‰ím termoizolaãní funkci.
Derivátem kÛÏe je srst. Rozli‰ujeme tzv. podsadu – hust‰í, jemnûj‰í srst –a pesíky – del‰í, hrub‰í ãást srsti. Dal‰ím typick˘m koÏním derivátem srnãí zvûfie jsou kop˘tka – spárky. Jsou to rohovité obaly posledních ãlánkÛ 3. a4. prstu. Rohovité obaly posledních ãlánkÛ 2. a5. prstu jsou redukované, naz˘vají se paspárky ajsou posazeny nad spárky.
V kÛÏi srnãí zvûfie se nacházejí ãetné Ïlázy. U samic je to mléãná Ïláza, typická pro v‰echny savce aslouÏící kprodukci mléka jako potravy pro mláìata. Dále jsou to potní Ïlázy (slouÏící kvyluãování pfiebyteãné vody) a mazové Ïlázy vyluãující maz, kter˘ udrÏuje srst stále mastnou. Velice dÛleÏité jsou Ïlázy pachové, jeÏ mají v˘znam pfiedev‰ím pro vnitrodruhovou komunikaci. SlouÏí ke znaãení teritoria avlastní stopní dráhy nebo kvzájemnému rozpoznání jedincÛ. Jedná se omeziprstní Ïlázu, jejíÏ v˘mû‰ek vytváfií pachovou stopu zvûfie. Dále je to pachová Ïláza pod patním kloubem zadních konãetin, kolem níÏ má srnãí zvûfi zfietelnû del‰í tzv. „kartáãky“ tmavo‰edé srsti. Tyto pachové Ïlázy jsou ãinné po cel˘ rok uobojího pohlaví. U srncÛ jsou pachové Ïlázy umístûny na ãele amezi puãnicemi ataké na krku. Jejich v˘mû‰ek srnec otírá ostromy (na nichÏ ãasto zároveÀ vytlouká) aznaãí si tak svoje teritorium. Tyto ãelní pachové Ïlázy jsou vãinnosti zejména vobdobí pohlavní aktivity. U srn jsou pachové Ïlázy umístûny vokolí obfiitku, nad v˘vodem pohlavních Ïláz. Jsou rovnûÏ ãinné pfieváÏnû vdobû fiíje. Kostra tvofií pevnou oporu tûla aspolu se soustavou svalovou vytváfií pohybov˘ systém. Kostra srnce obecného se zhlediska stavby nijak nevymyká obecnému modelu kostry v‰ech savcÛ. MÛÏeme ji rozdûlit na 3 základní ãásti – kostru lebky, dále axiální kostru akostru konãetin. Kostru lebky tvofií
Zoologie, etologie aekologie srnãí zvûfie
velké mnoÏství jednotliv˘ch kostí, ato jak vobliãejové, tak mozkové ãásti.
Souãástí kostry lebky je horní adolní ãelist, znichÏ vyrÛstají zuby. Chrup srnãí zvûfie je heterodontní, tedy rozli‰en˘ na fiezáky (dentes incisivi), ‰piãáky (dentes canini), tfienové zuby (dentes praemolares) astoliãky (dentes molares). Poãet atyp jednotliv˘ch zubÛ vpolovinû ãelisti vyjadfiuje zubní vzorec, kter˘ má udospûlého jedince tvar 0033/3133. Celkov˘ poãet je tedy 32 zubÛ. Chrup srnce obecného je difyodontní – mláìatÛm vyrÛstá mléãn˘ chrup, kter˘ je po urãité dobû nahrazen chrupem trval˘m. Charakteristick˘m znakem mléãného chrupu je absence stoliãek, zubní vzorec pak je 003/313. Z hlediska mysliveckého je dÛleÏité zmínit, Ïe na puãnicích (coÏ jsou v˘rÛstky kosti ãelní) vyrÛstají samcÛm parohy. Jsou kostûn˘m produktem jelenovit˘ch sudokopytníkÛ apfiedstavují typick˘ sekundární pohlavní znak samcÛ (pouze usoba nosí parohy isamice!). Popisu parohu, jeho stavbû, v˘voji adal‰ím nezbytn˘m informacím t˘kajícím se paroÏení je vûnována samostatná kapitola.
Svalová soustava je mimofiádnû ãlenitá avyznaãuje se velk˘m mnoÏstvím rÛznû uspofiádan˘ch svalÛ. Za zmínku stojí typick˘ sval savcÛ – bránice. Je to ploch˘ sval oddûlující dutinu hrudní od bfii‰ní, kter˘ je hlavním svalem d˘chacím.
Vhrtanu se nacházejí hlasivky, které pfii rÛzném napûtí arychlosti vzduchu vytlaãovaného zplic vydávají zvuk. D˘chací systém pokraãuje dále prÛdu‰nicí vûtvící se na prÛdu‰ky, které vstupují do plic
Cévní soustava srnce obecného je, podobnû jako uv‰ech savcÛ, uzavfiená.
Krev proudí vsystémÛ cév, které se dûlí na tepny (cévy vedoucí krev ze srdce), Ïíly (cévy vedoucí krev do srdce) avláseãnice. Hnacím motorem je ãtyfikomorové srdce, které od sebe oddûluje plicní atûlní obûh.
Vyluãovací ústrojí je tvofieno párov˘mi ledvinami. Moã je prostfiednictvím moãovodÛ odvádûna do moãového mûch˘fie aznûj moãovou trubicí ven ztûla.
