Mìjtedìti,aždozrajevašesrdce,nikolivášèas.
VašeTamara
Vìnování
Knihuvìnujivšemsvýmprofesorùm,kteøímìuèilinaGymnáziuDukelskýchhrdinù vPísku.ZvláštnívìnovánípatøínašípaníprofesorceMariiSvobodové–èeštináøce.
Dokázalaiznezajímavéhodinyudìlathodinu,kterábylanatehdejšípomìrysnesitelná.
MýmmilýmprofesorùmnaUniverzitìKarlovìvPraze.
Mýmmilýmklientùm,jejichžpøíbìhyjsemprožívalaavlastnìprožívám,acelé mérodinì,speciálnìsnašeJanièceamémusynoviJiøímu,kteøíjsoubájeènírodièe mýchdvouvnuèek:KaèenkyaRadunky.
Podìkování
MévelkédíkypatøíMoniceLangrové,kterámìcelýmmýmpsanímprovázela. Jejítrefnépoznámkyapøipomínkyjsouzakomponoványdotextu.
MariiMolkové,kterámìkaždýtýdenzásobujedotazyzinternetovéporadnypro dìtiAlík.
ManželuFrankovi,kterýseradìjiodemìzdržovalvpovzdálí,kdyžjsemtvoøila texty.
AdceøiTamarce,kteráseomìstarala,kdyžjsemmìlapsacíden.
Upozornìníproètenáøeauživateletétoknihy Všechnaprávavyhrazena.Žádnáèásttétotištìnéèielektronickéknihynesmíbýtreprodukovánaašíøenavpapírové,elektronickéèijinépodobìbezpøedchozíhopísemnéhosouhlasu nakladatele.Neoprávnìnéužitítétoknihybude trestnìstíháno.
PhDr.TamaraCenková
PSYCHOLOGEMSVÝMDÌTEM
VydalaGradaPublishing,a.s.
UPrùhonu22,17000Praha7
tel.:+420234264401,fax:+420234264400 www.grada.cz jakosvou4410.publikaci
IlustraceJiøíOndrùšek OdpovìdnáredaktorkaHelenaVaršavská
SazbaazlomMilanVokál
ZpracováníobálkyDanielaEftimiadisová Poèetstran208 Vydání1.,2011
VytisklaTiskárnaHavlíèkùvBrod,a.s.
©GradaPublishing,a.s.,2011
CoverPhoto©fotobankaAllphoto
ISBN978-80-247-3587-0
Úvod
Sedímpøedotevøenounepopsanoustránkounamonitorusvéhopoèítaèeapøemýšlím…Proèjsemserozhodlanapsatknihuprorodièeojejichdìtech?Vždyťpøece každámatkaakaždýotecznajísvojedítìnejlépe.Alespoòsitovšichnirodièe myslí.Jetoopravdutak?
Kdyžzamnoudoporadnypøijdourodièe,vìtšinouchtìjí–podlejejichnáhledu–øešitproblémysvýchratolestí.Jenomževmomentì,kdyzùstanusamasdìtmi,pøiznajíse,žeonyvidísituaciúplnìjinaknežjejichmaminkanebotatínek.To,corodièepovažujízadùležité,jepronìnedùležité.
„Správnìvidímejensrdcem.Cojedùležité,jeoèímneviditelné,“øíkáliškamalémuprincivknizeAntoinadeSaint-Exupéryho.Dennìsepøesvìdèuji,žetoježivotnípravdaadìtiopravduvnímajíspíšesrdcemnežrozumemdospìlých.
Pøálabychsi,abyrodièeopìtotevøelisvádìtskásrdce,nechaliseunéstsvìtem fantazie,aprávìtoutocestoupomohlivyøešitstrastisvýchpotomkù,kteréjsou vìtšinoudùležitìjšínežjenpouháznámkaveškole.
Spokojené,radostnéašťastnédítìmápøedsebouotevøenýsvìtamámožnost splnitnejenomvlastnísnyatužby,aletakénaplnitoèekávánísvýchrodièù.Bohuželjakorodièesidoratolestíèastopromítámevlastnínesplnìnésnyatužby.Snažmesebýttounejlepšímámouatímnejlepšímtátou,kteøímajívždyoèiaušiotevøenéprosvojedìti,avraťmesesnimidojejichsnùapohádek.
KdyžjsemžilasrodièivAfrice,platilomezinámitakovénepsanépravidlo:tatínek pravidelnìodpolednechodiluspávatméhomaléhobratra.Já,„už“velká,jsemsi snimivždyckyjentaklehla,hlavnìproto,abychslyšela,jaktaťkavyprávínekoneènýpøíbìhOsnìhulákovivlednièce.Dopøíbìhùsepromítalocelétátovodìtství, všechnyjeholumpárny,jehoúspìchyiprohry,ahlavnì:snìhulákmìløešenína všechnytrampoty.Kdyžjsemjehorozsáhlýpøíbìh,kterýtrvalètyøiroky,poslouchala,zpoèátkusemnì,dvanáctiletéholce,zdálúplnìhloupý.Aleèímdéletaťka
vyprávìl,tímvícjsemsesoustøeïovalanazpùsobyøešení,atímvícsemitolíbilo. PoètyøechletechjsmesevrátilizAfriky,snìhuláknepotøebovallednièkuamy jsmenepotøebovalipøíbìhy…
Jenmìmrzí,žejsmesipøíbìhyosnìhulákovinezaznamenali.Vmémsrdciale zùstalpocitvelkéláskyadùležitosti,kterýjsmekesvémuotcijakodìticítily.
Pøálabychvšemrodièùm,abyinanìjejichdìtijednouvzpomínalysvelkouláskouapocitemdùležitosti.
Témìønavšechnomámevnašemsvìtìškoly,jenškolaúžasnéhorodièenení. Kéžbybylaabylapovinná!
skouzelnými zvíøátky
Vprvníèástiknihyvámpøedkládámrùznépøíbìhy,vnichžvrolipsychologavystupujenìjakézvíøátko.Tohlavnímuhrdinovinebohrdinceradí,jaksevypoøádat s„bolístkou“,kterátrápíjehoduši.
Mùžesevámzdát,žesvašímdítìtemnenínìcovpoøádku.Pokládátemuotázky, alenikamsenedostanete,protoževášdrahoušeksesvámiodmítápodìlitosvùjproblémek.Máterodièovskýcit,trochuzapøemýšlejteapokusteseuhodnout,ocoasi jde.
Veèer,kdyžpùjdetesvémupokladupopøátdobrounoc,sijentaknáhodouvzpomeòtenapøíbìh,kterývámvyprávìlababièka,maminka,tatíneknebonìkdojiný. Vybertenìkterýzpøíbìhù,kterýnajdetevtétoknížce,apøíbìhpøevyprávìjte vlastnímislovy.Doplòtesvojepoznámky,zkušenosti,jentakmimochodem…
Aždopovídátepøíbìhabudetesvémumiláèkovidávatpusunadobrounoc,øeknìte:„Líbilobysemi,kdybysktomutopøíbìhunakreslil/aobrázek.Jeden,kdeje všechnošpatnì,kdenáš…(uvedetejménohrdiny–hrdinky)máproblém,adruhý, jaksvùjproblémposetkánísezvíøátkemvyøešil.“
Pøikreslenísivašedítkoznovupøehrajepøíbìh,kterýjstemuvyprávìli,aznovu sezamyslínadjehoøešením.Nauèítehozamýšletsenadzátìžovýmisituacemi. Ahlavnìsevašedítìnauèí,žetémìøkaždásvízelnásituacevsobìneseøešení.
Dalšídenmùžetepokraèovatsdalšímipøíbìhy.Mámvelmirádaknihy,alenìkdy jeprodìtilepší,kdyžsiknimmámanebotátalehnoudopostýlkyavyprávìjípøíbìhsvýmislovy.Pochopitelnìzáležínakaždémrodièi.
Cestapøíbìhùbudeicestakdušièceasrdcivašehopotomka.Vtomtovìkumá „malé“starosti,aleèímbudestarší,tímsestarostibudouzvìtšovat.Kdyžvám budedùvìøovatoddìtství,nebudeteknìmumusethorkotìžkohledatcestuvpubertì.Budevámautomatickyvìøit,protožejstehovútlémdìtstvínezklamali avždyjstepronìhomìlinachystanéuši,srdceanáruè.
Držímvámvšempalceapøejipøíjemnéchvíleodpoèinkusvašimidìtmi.
OmoudrésovìaMatìjovi
Matìjsechystalkespánku.Maminkapøišlajako vždy,abymudalapusunadobrounoc.Trochuse bál,protožesezasebudeopakovatto,cokaždý veèer.Maminkasezeptá,zdamùžezhasnout, aonjakoužtolikveèerùodpoví:„Ne,nezhasínej. Chcimítvpokojíèkusvìtlo.“
Staršíbráškasemuposmíváatvrdíonìm,žeje strašpytel.Nìkdyzanímdokoncepøijdedopokojíkuavyprávímuvšelijakéstrašidelnéhistorky.
„Proèsevšechnystrašidelnépøíbìhyodehrávajívnoci?“pøemýšlelnahlasMatìj.Každounocsi slibuje,žemaminceøekne,jaknechce,abymu lampièkasvítila,alevždyckykdyžpøijdeveèer, dostanestrach.Bojíse,ikdyžpøesnìnevíèeho.Maminka,tatínek,babièkyadìdeèkovémuøíkají,žeužjevelkýklukavelcíklucisenebojí.Jenžeonmástrach poøád.
„Kdybymitaknìkdoumìlvysvìtlit,proèsetolikbojím.Jaktodìlátaková sova?Klidnìsilétávetmìavypadáto,žejevnocišťastnìjšínežvedne,“mudrovalsisámprosebeMatìj.„Vidìljsemsovyvzoologickézahradì,sedìlynavìtvi aanisenehnuly.Vypadaly,žepøesdenspí.Žebysetøebasovybálydne,takjako jásebojímtmy?“pokraèovalMatìjvesvýchúvahách.
VenkusepomalustmívaloaMatìjùvstrachbylèímdálvìtší.Nìkdybyltakvelký,ženemohlaniusnoutamaminkanebotatíneksiknìmmuselijítlehnout.
„Jakbychsipøál,abytenstrachzmizel,“povzdechlsiMatìj.
TakjakMatìjpøedpokládal,stalose.Maminkapøišla,dalamupusunadobrou nocazeptalase,zdamùžezhasnoutlampièku.Anitentokráteneuspìla.
LampièkasvítilaslabýmsvìtlemaMatìjpøemýšlelnadsvýmstrachemaznièeho nic…Najednouuslyšeljemnéťukánínaokno.Leklseahonemsecelýschoval podpeøinu.Ťukáníaleneustávalo.Napadloho,žetojevítr,kterýnìjakouvìtvíod stromuklepenaokno.
Kdyžsevšakklepánípoøádopakovalo,vykouklzpodpeøiny.Naokennímparapetusedìlasova.Toonaťukalasvýmzobákemnaokno.Matìjpøemohlsvùjstrach
aposadilse.Vypadaloto,jakobysovaotvíralazobáèekachtìlamunìcoøíct. ChlapcovazvìdavostnakoneczvítìzilaaMatìjotevøelokno.
„Dobrýveèer,“pozdravilasova.„Jsemtady,jaksispøál.“
Matìjvykuliloèi.„Copaktyumíšèístmyšlenky?“ptalseudivenì.Anihonepøekvapilo,žesovamluvílidskouøeèí.
„Umímhodnìvìcí,ahlavnìumímpomáhatdìtem,kterésebojítmystejnìjako ty.Jeváshodnì,takžemámkaždýveèerspoustupráce,“odpovìdìlasovaarozvážnìvkráèelapooknìasedlasinapsacístùl.
„Ajásivždyckymyslel,žejsemsám,“øeklstrochouradostiMatìj.
„Víš,udìtíjetotak,žesebojívìcí,kteréneznají,nebonìèeho,cosineumìjívysvìtlit.Tysiasitakyneumíšvysvìtlit,proèjetma.Vetmìsetivšechnozdástrašidelné,jetotak?“zeptalasechápavìsova.
„Ano,mášpravdu.Takévídámnìjaképostavy,atìchsebojímnejvíc.Jsouto strašidla,akdyžsvítílampièka,neobjevíse,ajámohuklidnìspát,“smutnìpøitakalMatìj.
„Matìji,jestlibudešchtít,mùžemesiotvémstrachutrochupopovídat.Uvidíš, žekdyžnìkterévìcipochopíš,strachserozplynejakopáranadhrncem.“
Matìjovisezdálnápadsovyvelmichytrýahnedseptal:„Øeknimi,jaksejmenuješaproèseotobìøíká,žejsimoudrá?“
Sovasinaèechralapeøí,protožejídìlalomocdobøe,žeMatìjví,žesovyjsou moudré.„JmenujiseAthéna.“
„Tymášaledivnéjméno,“podivilseMatìj.
„Ano,jezvláštní,alenedivné.Jmenujisepodlejednébohynì.ŽilavestarobylémØeckuaøíkaloseoní,žejevelmimoudrá.Øekovéponípojmenovaliimìsto. ZnášØecko?“ptalasesovaAthéna.
„Ne,neznám,alekdyžjsembylještìhodnìmalý,mojirodièetambylinadovolené.Jábylvtudobuubabièky.Teïsivzpomínám,ubabièkyjsemsezaèalbát. Ano,právìvdobì,kdybylirodièenadovolenévØecku,“uvìdomilsiMatìj.
„Apamatuješsi,proèseszaèaltehdybát?“vyptávalasedálAthéna.
„Mìljsemstrach,žeserodièenevrátí.Letìliletadlemavteleviziøíkali,žezrovnanìjakéletadlospadlo.Babièkamìlatakéstrach.Všichnijsmesebáli,žebyse rodièùmmohlonìcostát,“vybavovalsicelousituaciMatìj.Leželtenkrátvedle babièkyvpostelianeustálesevyptávalaujišťoval,žeserodièevpoøádkuvrátí.
„Aodtédobysebojíštmy,že?“dodalasovaAthéna.
„Ano,mášpravdu.Bojímsevždycky,jakmilezaslechnu,žesenìkdenìcozlého dìje.Neboženìkdonìkomuubližujeatakpodobnì.Aleproèmìtenstrachpøepadne,vždyckykdyžjetma?“divilseMatìj.
„Protožetmajeodpradávnaopøedenarùznýmipovìrami.Všechnystrašidelné pøíbìhyseodehrávajívnoci,“pøišlaspohotovouodpovìdíAthéna.
„Aleproèprávìvnoci?“ptalsenetrpìlivìMatìj.
„Tojevelmijednoduché,“odpovìdìlaAthéna.„Lidévnocinevidí,akdyžnevidí,nedokážousivysvìtlitnìkterédìje,kteréjsouvnocibìžné.Protosivymýšlejí nejrùznìjšípovìryabáchorky.Zkussipøedstavit,žebynebylanoc.Bálbyses, kdybysteïšelspátavšudekolemtebebybylosvìtlo?“
„Anitrochu.Èehobychsemìlbát?“namítlMatìj.
„Takvidíš.Vedne,zasvìtla,tinicstrašidelnénepøipadá.Vnociitenstrom,co stojípodtvýmoknem,vypadástrašidelnì.Jetotak?“dávalasovapøíklad.
Matìjvykouklzoknaaodpovìdìl:„Zasemášpravdu,jehovìtvevypadají,jako bybylyživé.Pøesdenbymìtoaninenapadlo.“
„Pronássovyjetoopaènì.Vdobì,kdytymášden,jepromnenoc.Vnocividím lépenežvedne.Kdybysmìltakovéoèijakojá,bylabyprotebenocpøíjemnáanebálbysesnièeho,“øeklasovaAthénaachystalaseodlétnout.
„Poèkejchvíli,chtìlbychseještìnanìcozeptat,“zarazilMatìjsovu,kterájiž mìlanamíøenokdalšímdìtem.„Mnìsenìkdystává,ževnocividímpostavy,jako bychodilypostìnách.Comámsnimidìlat?Jsoutoduchové?“
„Pokudvidíšstínynastìnì,promluvnanì.Uvidíš,žeserozplynou.Anaduchy pøílišnevìøím,vlastnìjimaninerozumím.“
„Jakjemožné,ženerozumíšduchùm?Vždyťseøíká,žejsimoudráažetohovíš hodnì.Tymìklameš!“trochusezlobilMatìj.
„Vtomjetakémoudrost,víš?Dokážuøíct,ženìèemunerozumím.Jenmoudøí tvorovéumìjípøiznat,ženìconeznají.Hlupácineboti,cosijenomhrajínamoudré, tinikdyneøeknou,ženìconevìdí.Jáopravdunevím,jakjetosduchy.Alepokud natystínypromluvíšaonyserozplynou,budetoprotebeznamení,žetobylzase jenomtvùjstrachzetmy,“klidnìarozvážnìodpovìdìlaAthénaaještìdodala:
„Takéjsemtichtìlaøíct,žepøírodajevelmimoudrá.Právìonarozhodla,že vnocibudoutémìøvšichniživítvorovéodpoèívat.Jenmy,noèníptáci,budeme dávatpozornavšechno.Atvùjspánekhlídámjá.Promiò,teïužopravdumusím navštívittodìvèátko,kteréslyšímplakat.“
„Pøijdešsenamìpodívat,ikdyžseužnebudubát?“volalMatìjnajižodlétající sovu.
„Tovíš,žeano.Kdykolipoletímkolemtvéhookna,vždyckynatebezamávám. Uvidíš,žemìpoznáš.“Athénazamávalakøídlyazmizelavetmì.
Matìjzavøeloknoalehlsidopostýlky.Pøemýšlelotom,comuøeklaAthéna. Nakonecsepropadldohlubokéhospánku.
Vnocimaminkanahlédladopokojíkuavelmisedivila,žejelampièkazhasnutá. Matìjsezespánkuusmíval.
Hnedránovolalnamaminku:„Potøebujihezkýobrázeksovy,chtìlbychjimít vpokojíèku.Pomùžešminìjakounajít,prosím?“
Maminkasicejehopøánínerozumìla,aleMatìjovipomohla.Spoleènìobjevili krásnýobrázeksovyvjednomstarémèasopise.SovavypadalajakoAthénaazdálo se,žesedívápøímonaMatìje.
Veèermaminkajakovždyukládalasynakespánku.Nechtìlavìøitsvýmuším, kdyžMatìjøekl:„Lampièkunepotøebuji.Jáseužnebojím.“Otoèilseaokamžitì usnul.
