NOVINKY V DIGESTIVNÍ ENDOSKOPII
Julius Špičák Ondřej Urban a kolektiv
Publikace vyšla s finanční podporou České gastroenterologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
NOVINKY V DIGESTIVNÍ ENDOSKOPII
Julius Špičák
Ondřej Urban a kolektiv
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., a kolektiv
Novinky v digestivní endoskopii
Editoři:
Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., MUDr. Ondřej Urban, Ph.D.
Kolektiv autorů:
MUDr. Ladislav Douda, MUDr. Přemysl Falt, Ph.D., MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D., MUDr. David Kamenář, doc. MUDr. Radan Keil, Ph.D., MUDr. Martin Kliment, Ph.D., MUDr. Karel Lukáš, CSc., prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., doc. MUDr. Jan Martínek, Ph.D., AGAF, MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D., prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., MUDr. Gabriela Vojtěchová, plk. prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D.
Recenzenti:
Doc. MUDr. Jan Kotrlík, CSc.
Doc. MUDr. Zdena Zádorová, Ph.D.
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
© Grada Publishing, a.s., 2015
Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2015
Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 6050. publikaci
Odpovědná redaktorka Mgr. Helena Vorlová
Sazba a zlom Antonín Plicka Fotografie dodali autoři. Obrázky 2.13, 3.1 a 10.3 překreslila dle podkladů autorů Jana Nejtková, obrázky 3.3, 3.6, 3.11 a 3.15 Radek Krédl. Počet stran 256 1. vydání, Praha 2015
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.
Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.
Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-247-5925-8 (pdf)
ISBN 978-80-247-5283-9 (print)
Seznam autorů
Editoři:
Kolektiv autorů:
Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Klinika hepatogastroenterologie
IKEM, Praha
přednosta
MUDr. Ladislav Douda
Interní klinika 2. LF UK a FN
Motol, Praha
MUDr. Přemysl Falt, Ph.D.
Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a.s.
MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D.
Klinika hepatogastroenterologie
IKEM, Praha
MUDr. David Kamenář Klinika hepatogastroenterologie
IKEM, Praha
MUDr. Ondřej Urban, Ph.D. Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a.s. primář
Doc. MUDr. Radan Keil, Ph.D.
Interní klinika 2. LF UK a FN
Motol, Praha vedoucí lékař úseku gastroenterologie
MUDr. Martin Kliment, Ph.D. Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a.s. Vivantes Klinikum Spandau, Klinik für Innere Medizin, Gastroenterologie und Hepatologie, Berlin
MUDr. Karel Lukáš, CSc. IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha primář
Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc. ISCARE a. s., Praha
Doc. MUDr. Jan Martínek, Ph.D., AGAF
Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha
MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D.
Interní klinika, Oddělení gastrointestinální endoskopie ÚVN, Praha
MUDr. Gabriela Vojtěchová
Interní klinika, Oddělení gastrointestinální endoskopie ÚVN, Praha
Plk. prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D.
Interní klinika 1. LF UK a ÚVN, přednosta a ředitel Ústřední vojenské nemocnice –Vojenské fakultní nemocnice, Praha
1
2.1 Historické
2.1.1
jícen?
2.3 Vznik Barrettova jícnu – Kde je původ metaplastických buněk?
2.4 Molekulární změny vedoucí k metaplazii a zodpovědné za kancerogenezi – molekulární
2.4.1 p16, p53, Ki67 a další markery progrese 29
2.4.2 Závěr 29
2.5 Epidemiologie BJ a adenokarcinomu jícnu –rizikové faktory, populační screening 30
2.5.1 Epidemiologie Barrettova jícnu ������������������ 30
2.5.2 Epidemiologie adenokarcinomu jícnu �������� 30
2.5.3 Rizikové faktory BJ a vzniku karcinomu 30
2.5.4 Screening Barrettova jícnu 31
2.6 Riziko vzniku karcinomu jícnu u pacientů s BJ 32
2.6.1 Riziko maligního zvratu BJ u pacientů bez dysplazie ����������������������������������������������������� 32
2.6.2 Riziko maligního zvratu BJ u pacientů s low-grade dysplazií 32
2.6.3 Riziko maligního zvratu BJ u pacientů s high-grade dysplazií ���������������������������� 33
2.7 Rizikové faktory maligního zvratu u pacientů s BJ
33
2.8 Surveillance pacientů s BJ 34
2.8.1 BJ bez dysplazie 34
2.8.2 BJ s dysplazií nízkého stupně 34
2.8.3 BJ s dysplazií těžkého stupně
2.8.4 Pacienti s IM v GE junkci při normální nebo nepravidelné
2.8.5
2.9.2 Standardní high-resolution endoscopy nebo
2.12.6 Endoskopická resekce (ER) a endoskopická submukózní disekce (ESD) 52
2.12.7 Indikace ER 53
2.12.8 Klinické výsledky ER a kombinované léčby ER + RFA 54
2.12.9 Kdy lze považovat ER za kurativní léčbu adenokarcinomu 56
2.13 Chirurgická léčba pacientů s Barrettovým jícnem 56
2.14 Histopatologické hodnocení – dysplazie, karcinom a staging 57
2.15 EUS, CT a další metody při stagingu a sledování pacientů s časným adenokarcinomem jícnu 60
2.16 Shrnutí – „take home messages“ 60
2.17 Závěr a pohled do budoucnosti 62
3 Endoskopická slizniční resekce a endoskopická submukózní disekce ���������������������������������������������������� 73
Ondřej Urban
3.1 Změna paradigmatu léčby karcinomů trávicí trubice 73
3.2 Endoskopická slizniční resekce 73
3.2.1 Způsoby EMR 73
3.2.2 Strip biopsy 73
3.2.3 Lift and cut
3.2.4 EMR-C
3.2.5 EMR-L
3.2.6
3.3 Endoskopická submukózní disekce
3.4 Indikace k endoskopické resekci
3.4.1 Předpoklady a obecné principy endoskopické resekce (ER)
3.4.2 Lokální staging před
3.5 Spolupráce endoskopisty a patologa
3.6 Komplikace
3.7 Dispensarizace
3.8 Roztoky pro
3.9 Nácvik metod
3.10 Endoskopická resekce SCC orofaryngu
3.11 Endoskopická léčba SCC jícnu
3.12 Endoskopická resekce v žaludku
3.13 Endoskopická resekce v kolon a rektu
3.14 Shrnutí
4 Alternativní techniky v koloskopii �����������������������������
Přemysl Falt
4.1 Limitace standardní koloskopie
4.1.1 Inkompletní a obtížné koloskopie
4.1.2 Dyskomfort spojený s koloskopií ��������������� 98
4.1.3 Problematika sedace
4.1.4 Nedostatečný záchyt neoplastických lézí ��� 99
4.2 Koloskopie při insuflaci vzduchu ������������������������������� 99
4.3 Zavádění koloskopu při infuzi vody ������������������������ 100
4.3.1 Historie 100
4.3.2 Předpokládané mechanismy účinku vodních technik 100
4.3.3 Efektivita vodních technik 101
4.3.4 Detekce neoplastických lézí 102
4.3.5 Teplota používané vody 103
4.3.6 Sporné otázky při užívání vodních technik při koloskopii 104
4.3.7 Shrnutí 104
4.4 Koloskopie s insuflací oxidu uhličitého ������������������� 105
4.4.1 Historie ����������������������������������������������������� 105
4.4.2 Mechanismus účinku insuflace oxidu uhličitého �������������������������������������������������� 105
4.4.3 Efektivita insuflace oxidu uhličitého při koloskopii �������������������������������������������� 105
4.4.4 Shrnutí 106
4.5 Kombinace vodní techniky a insuflace oxidu uhličitého 107
4.6 Koloskopie s použitím průhledného nástavce („capu“) 107
4.6.1 Historie 107
4.6.2 Mechanismus účinku „capu“ při koloskopii 108
4.6.3 Efektivita použití „capu“ při koloskopii 108
4.6.4 Detekce neoplastických lézí ��������������������� 110
4.6.5 Závěr
4.7 Asistence průhledného nástavce („capu“) při vodou asistované koloskopii ������������������������������� 111
4.8 Závěr
111
5 Úloha kolonoskopie ve screeningu kolorektálního karcinomu
Miroslav Zavoral, Gabriela Vojtěchová, Štěpán Suchánek
5.1 Epidemiologie KRK
5.2 Etiologie KRK a mechanismy kancerogeneze
5.3 Formy KRK
5.3.1 Sporadický KRK ��������������������������������������
5.4 Prevence KRK
5.4.1 Typy screeningových metod
5.4.2 Screening KRK v České republice �����������
5.4.3 Screening KRK v Evropě
5.4.4 Hodnocení kvality screeningu KRK a kolonoskopie
5.5 Management detekovaných kolorektálních neoplazií
5.5.2 Komplikace terapeutického výkonu
před koloskopickým vyšetřením
6.2 Stanovení diagnózy a provedení diferenciální diagnózy u IBD
6.2.1 Endoskopický nález u UC
aktivity CD
6.3 Endoskopický nález jako terapeutický cíl a prognostický ukazatel
6.3.1 Ulcerózní kolitida
6.7 Kolorektální karcinom (KRK) u IBD 149
6.7.1 Rizikové faktory 150
6.7.2 Dispenzární koloskopické prohlídky 150
6.7.3 Dispenzární programy v praxi 151
6.7.4 Dispenzarizace nemocných s IPAA ���������� 151
7 Endoskopická ultrasonografie ��������������������������������� 155
Martin Kliment
7.1 Echoendoskopy �������������������������������������������������������� 155
7.1.1 Standardní echoendoskopy ����������������������� 155
7.1.2 EUS-minisondy 157
7.2 EUS-navigovaná biopsie 158
7.2.1 Definice 158
7.2.2 Akcesoria 158
7.2.3 Příprava a technika 159
7.2.4 Indikace EUS-navigované biopsie v gastroenterologii 161
7.2.5 Komplikace ���������������������������������������������� 169
7.3 EUS-navigovaná terapie ������������������������������������������ 170
7.3.1 EUS-navigovaná transmurální drenáž pankreatických tekutinových kolekcí ������� 170
7.3.2 EUS-navigovaná biliární a pankreatická drenáž 174
7.3.3 EUS-navigovaná celiakální neurolýza (EUS-CPN) a blok (EUS-CPB) 176
7.3.4 EUS-navigovaná laváž cystických neoplazií pankreatu 177
7.3.5 EUS-navigovaná antitumorózní terapie 177
7.4 Závěr
8 Cholangioskopie v diagnostice a terapii chorob žlučových cest
Julius Špičák, David Kamenář
8.1 Ultrasonografie
8.2 Magnetická rezonanční cholangiografie a pankreatografie (MRCP) 183
8.3 Endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP) 184
8.4 CT a 3D CT cholangiografie 184
8.5 Endoskopická ultrasonografie 184
8.6 „Mother-baby“ cholangioskopie
8.7 SpyGlass
8.8 Intraduktální sonografie
8.9 Přímá transpapilární cholangioskopie
184
185
186
187
8.10 Perkutánní transhepatální cholangioskopie 188
8.11 Pomocné optické techniky 188
8.11.1 Konfokální laserová endomikroskopie 188
8.11.2 Optická koherentní tomografie 189
8.12 Tkáňový odběr 189
8.13 Choledocholitiáza 190
8.14 Maligní stenózy 190
8.15 Nepřehledné benigní stenózy žlučových cest 191 8.16 Závěr
9 NOTES (natural orifice transluminal endoscopic surgery)
Tomáš Hucl
9.1
11 Léčba akutního nevarikózního krvácení do horní části gastrointestinálního traktu �������������
Keil, Ladislav Douda
Klinické příznaky krvácení do GIT
Diagnostický postup
11.2.1 Základní přístup k pacientovi s podezřením na krvácení
Seznam použitých zkratek
AC adenokarcinom
ADI adenoma detection index (podíl celkového počtu detekovaných polypů k totálnímu počtu koloskopií)
ADR adenoma detection rate (podíl pacientů, u kterých byl diagnostikován adenomový polyp)
AFI autofluorescence
AIMS albumin, INR, mentální stav, systolický krevní tlak
AIP autoimunitní pankreatitida
ALM adenoma like mass
AMR adenoma miss rate
AMS aktivita amylázy
AP akutní pankreatitida
APC argon-plasma koagulace (dle souvislosti v textu)
APC adenomatous polyposis coli (dle souvislosti v textu)
ASGE Americká endoskopická společnost
ASLC akutní přechodná kolitida (acute self limited colitis)
ATB antibiotika
BJ Barrettův jícen
BMI body mass index
BMPs kostní morfogenetický protein (bone morphogenetic proteins)
CCD charge-coupled device
CD Crohnova choroba (Crohn’s disease)
CDEIS Crohn’s disease endoscopic index of severity
CE chromoendoskopie
CEA karcinoembryonální antigen
CE-D kompletní eradikace dysplazie
CE-I intestinální metaplazie
CE-IM kompletní eradikace intestinální metaplazie
CIMP metylace CpG ostrůvků (CpG island methylator phenotype)
CIN chromozomální nestabilita (chromosomal instability)
CIR cecal intubation rate (procento kompletních koloskopií)
CLE konfokální laserová endomikroskopie (confocal laser endomicroscopy)
CO2 oxid uhličitý
CP chronická pankreatitida
CRP C-reaktivní protein
CT počítačová tomografie
DAI disease activity index
DALM dysplasia asscociated lesions or mass
DIA digitizied image analysis
EAC esophageal adenocarcinoma
eCLE endoscope-based confocal laser endomicroscopy
EGFR receptor pro epidermální růstový faktor
EMR endoskopická mukózní resekce
EMR endoskopická slizniční resekce
EMRC endoskopická (mukózní) resekce s využitím „capu“ (endoscopic mucosal resection with cap)
EMRL endoskopická (mukózní) resekce s využitím ligátoru (endoscopic mucosal resection with ligatur)
EPE polypektomie endoskopickou kličkou
EPGS endoskopická pseudocystogastrostomie
EPMR piecemeal technika
ER endoskopická resekce
ERCP endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie
ERCP cholangiopankreatikografie
ESD endoskopická submukózní disekce
ESGE Evropská společnost pro gastrointestinální endoskopii (European Society of Gastrointestinal Endoscopy)
ESMO European Society for Medical Oncology
ETCO2 koncentrace CO2 ve vzduchu na konci výdechu
ETMI trimodální endoskopie (endoscopic trimodal imaging)
ETN endoskopická transluminální nekrektomie
EUS endoskopická ultrasonografie, endosonografie
EUS-CDS EUS-navigovaná choledochoduodenostomie
EUS-CPB EUS-navigovaný blok celiakálního plexu
EUS-CPN EUS-navigovaná celiakální neurolýza
EUS-FNB EUS-navigovaná tenkojehlová biopsie
EUS-FNI EUS-navigovaná tenkojehlová injekční terapie
EUS-RFA EUS-navigovaná radiofrekvenční ablace
EUS-TCB EUS-navigovaná trucut biopsie
FAP familiární adenomatózní polypóza
FICE fujinon intelligent color enhancement
FISH fluorescence in situ hybridization
FIT fecal immunochemical test
FNAB aspirační biopsie
FS flexibilní sigmoideoskopie
GE gastroezofageální
GIST karcinoid a gastrointestinální stromální tumor
GIT gastrointestinální trakt
GPXs glutathion peroxidáza
gTOKS guajakový test TOKS
HFUPS high-frequency ultrasound probe sonography
HGD dysplazie těžkého stupně (high grade dysplasia)
HM laterální okraj (horizontal margin)
HNPCC hereditární nepolypózní kolorektální karcinom
HR hazard ratio
IBD idiopatický střevní zánět
IBS syndrom dráždivého tračníku
IDUS intraduktální sonografie
ICHS ischemická choroba srdeční
IM intestinální metaplazie
INR international normalized ratio
IPAA ileo-pouch-anální anastomóza (pouchoskopie)
IPCL intrapapillary capillary loops
IPMN intraduktální papilární mucinózní neoplazie
IPP inhibitor protonové pumpy
iTOKS imunochemické TOKS (FIT)
JSCCR Japanese Society for Cancer of the Colon and Rectum
JSGE Japonská společnost pro digestivní endoskopii (Japanese Society of Gastrointestinal Endoscopy)
KK kapslová koloskopie
KL kontrastní látka
KR kumulativní riziko
KRK kolorektální karcinom
KS koloskopie
LGD dysplazie nízkého stupně (low-grade dysplasia)
LOH ztráta heterozygozity
LRN lokální reziduální neoplazie
LS Lewisovo skóre
LU lymfatická uzlina
MCN mucinózní cystická neoplazie
MH slizniční zhojení (mucosal healing)
MMR mutátorový gen (mismatch repair)
MR magnetické rezonance
MRCP magnetická rezonanční cholangiografie a pankreatografie
MSI mikrosatelitová nestabilita (microsatellite instability)
NADH nikotin amid adenin dinukleotid
NBI narrow band imaging
NET neuroendokrinní nádor
NNT number needed to treat
NOR Národní onkologický registr
NOTES transluminální endoskopická chirurgie (natural orifice transluminal endoscopic surgery)
NSA nesteroidní antirevmatika
NSAID nesteroidní antiflogistika, non-steroidal anti-inflammatory drugs
ONYX-015 replikačně selektivní adenovirus
OR odds ratio
PaCO2 parciální tlak CO2 v arteriální krvi
PCN pankreatická cystická neoplazie
PDR polyp detection rate (podíl pacientů, u kterých byl zachycen polyp)
PDT fotodynamická léčba
PEG perkutánní endoskopická gastrostomie (peroral endoscopic myotomy)
PEG polyetylen glykol
PNPFC postnekrotická peri/pankreatická tekutinová kolekce (postnecrotic pancreatic fluid collection)
POEM perorální endoskopická myotomie (peroral endoscopic myotomy)
PP pit pattern
PPI blokátor protonové pumpy
PSC primární sklerozující cholangitida
PSC sklerozující cholangitida
PTD perkutánní transhepatální drenáž
RCT kontrolovaná randomizovaná studie
RFA radiofrekvenční ablace
RCHJ refluxní choroba jícnu
SCA serózní cystadenom
SCC skvamocelulární karcinom
SED submukózní disekce
SEMS samoexpandibilní metalický stent
SES-CD simple endoscopic score for Crohn’s disease
SILS single incision laparoscopic surgery
SK screeningová koloskopie
sm submukóza
TEM transanální endoskopická mikrochirurgie
TNFerade replikačně deficientní adenovektor
TOKS test na okultní krvácení do stolice
TTS through the scope
TTS-CRE controlled radial expansion
UC ulcerózní kolitida
UCEIS ulcerative colitis endoscopy index of severity
U-IBD unclassified-IBD
USG ultrasonografie
VM spodní okraj (vertical margin)
WOPN ohraničená pankreatická nekróza (walled-off pancreatic necrosis)
Když pročítám knihu, kterou má případný čtenář před sebou, uvědomuji si, jak se endoskopie za posledních přibližně 10 let změnila. Když jsme před 11 lety hostili Evropský gastroenterologický kongres a organizovali endoskopický postgraduální kongres, vystačili jsme si v paralelním přenosu z Düsseldorfu a Říma s ERCP, diagnostickou endoskopickou ultrasonografií, stavěním krvácení a koloskopií s polypektomií. Ani prognostik-vizionář by v té době nepředvídal vývoj ve všech oblastech od organizace po nové techniky, které se již staly pevnou součástí endoskopického diagnostického a terapeutického armamentária. Akcent na Barrettův jícen reflektuje nárůst výskytu karcinomu jícnu, zpřesňuje se diagnostika a radiofrekvenční ablace se stala účinnou léčbou předmaligních stadií. Metody mukózní resekce a submukózní disekce umožňují účinně odstranit i rozsáhlé plošné neoplazie prakticky v celém rozsahu trávicí trubice včetně neuroendokrinních tumorů. Snahou nových přídatných koloskopických technik je zvýšit její akceptaci nemocnými a dosáhnout větší účinnosti v detekci premaligních lézí. Screening kolorektálního karcinomu pěstoval před desítkou let okruh nadšenců kolem Paula Rosena, nyní je systematicky využíván a domácí program patří k nejpropracovanějším v celosvětovém měřítku. V oblasti nespecifických střevních zánětů zpřesnily metody manipulace endoskopického obrazu diagnostiku a změnil se přístup k endoskopické léčbě. Endosonografie upevnila své
postavení v diagnostice, expandovala do oblasti terapie a stala se jednou z nejatraktivnějších endoskopických technologií. Cholangioskopie je příslibem preciznější diferenciální diagnostiky problematických stenóz žlučových cest, která je zásadním předpokladem správného rozhodnutí o dalším postupu a v případě sklerozující cholangitidy hraje významnou roli při zvažování transplantace jater. Přístup NOTES (natural orifice translumenal endoscopic surgery) se nestal systémovou novou platformou, nicméně významně se uplatňují jeho vedlejší produkty v podobě POEM (peroral endoscopic myotomy) a ovlivnil i vývoj laparoskopické chirurgie. POEM se stal plnohodnotnou alternativou laparoskopické myotomie, provádí se v desítkách center po celém světě a domácí tým je jedním z nejaktivnějších v Evropě. Krvácení do trávicí trubice je nejčastější akutní gastroenterologickou příhodou, včasná diagnostika a adekvátní léčba je z devadesáti procent v rukou endoskopistů a v dalším osudu nemocných hraje zásadní roli. Nový topický způsob stavění krvácení se inspiroval léčbou válečných traumat a nyní znamená výrazné rozšíření palety tohoto rutinního urgentního úkonu. Je mou povinností poděkovat všem autorům příspěvků a oběma recenzentům, jejichž komentář se významně podílel na konečné úpravě textu.
prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Historie endoskopie
Motto
Endoskopie – odvozeno od řeckých slov endo (uvnitř) a skopein (pohled, pohlížení) (Antonin Jean Dèsormeaux, 1850)
1.1 Období „bezendoskopické“
Pokusy o prohlížení lidských tělesných dutin preformovanými otvory se děly od nepaměti. Dalšími důvody k zavádění „instrumentů“ bylo odstraňování cizích těles uvízlých v horní části trávicího traktu a vyvolávání zvracení. Byly používány duté stvoly větví, trav, bambusu, avšak s omezením nedostatečného osvětlení.
Pravděpodobně úplně první prohlédnutí žaludku je přičítáno Jonášovi, který se dostal do žaludku (do břicha) velryby (osobní sdělení – prim. MUDr. Josef Doseděl z Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze).
n 4. století n. l. kožená trubice –Oribasius, Řím
Oribasius (320–400 n. l.) byl řecký lékař císaře Flavia Claudia Juliana Augusta. Je mu připisován první popis zavedení kožené trubice do žaludku k vyvolání zvracení.
n 1598 odstraňování cizích těles – Guilhelmus
Fabricius Hildanus, Bern
Hildanus (1560–1634), jenž je považován za „otce německé chirurgie“ používal kovovou trubici s otvory, kterou vytahoval uvízlé kosti z jícnu nebo je tupým koncem trubice zatlačoval do žaludku („Observationum et curationum chirurgicarum Centurie I–IV“).
n 1617 odstraňování cizích těles – Fabrizio D’Acquapendente, Padova
Fabrizio D’Acquapendente (1537–1619), významný anatom na univerzitě v Padově, vytvořil nástroj (stříbrná trubka potažená ovčí kůží), kterým extrahoval cizí tělesa z jícnu a po zavedení do žaludku jej používal u nemocných s polykacími potížemi k podávání tekutin („De Gula, Ventriculo, Intestinis“ Padua 1617) (obr. 1.1).
Obr. 1.1 Fabrizio D’Acquapendente
Karel Lukáš
1.2 Období rigidní
K pokroku došlo v 19. století ruku v ruce s pokrokem průmyslu. Byly objevovány nové slitiny kovů, zaváděno tvrzení gumy (1839), ale nejzávažnějším nedostatkem bylo nedostatečné osvětlení. Užívalo se otevřené světlo, svíčky, olejové a plynové lampy a později žhavý platinový drát.
n 1806 Lichtleiter – Phillip Bozzini, Frankfurt nad Mohanem a Vídeň
Phillip Bozzini (1773–1809), jehož otec byl italský přistěhovalec, se narodil v Mohuči, kde (a v Jeně) studoval medicínu. Graduoval na univerzitě v Jeně v roce 1796 a pracoval jako porodník a pak jako praktický lékař ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1805 napsal Bozzini dopis arcivévodovi Karlovi, bratru císaře Františka, ve kterém uvádí, že sestavil přístroj, jímž lze prohlížet přirozené tělní dutiny (obr. 1.2). Přístroj nazýval „Lichtleiter“ a článek („Lichtleiter, eine Erfindung zur Anschauung ihned Theine und Krankenheiten von Dr. Bozzini Artur zu Frankfurt a. Mayn“) uveřejnil v roce 1906 v „Journal der practifehen Arzneykunde und Wunderzneykunft“, který vycházel v Berlíně. Lichtleiter měl dvě části, v jedné byla fixována vosková svíce, ve druhé bylo konkávní zrcadlo, které vrhalo světlo do trubice, která byla zaváděna do tělních dutin. Bozzini měl k dispozici více tubusů různých délek, které zaváděl do ucha, uretry a rekta. Výsledky vyšetření bohužel nepubliko-
Obr. 1.2 Bossiniho „Lichtleiter“
val, ale je známo, že pozoroval zánět uretry, píštěl z nekrotické kosti, tumor rekta a tumor břišní dutiny, kam vstoupil po paracentéze ascitu („první laparoskopie“).
Přístroj byl testován v letech 1806–1807 v „Josefinu“ ve Vídni, což byla Vojenská lékařská akademie Josefa II., výukové středisko vojenských lékařů. Profesory Lékařské fakulty ve Vídni byl však instrument považován za „hračku“ a bylo konstatováno, že perfektní diagnózu lze stanovit bezpečně vyšetřením digitálním. Bozzini zemřel v 35 letech na tyfus.
V literatuře je Bozzini uváděn někdy jako „Bombalgini“, jindy „Bombolzini“, Barrini“ nebo „Borrini“.
n 1826 speculum urethro-cystique – Pierre Salomon Segalas, Paříž
Pierre Salomon Segalas (1792–1875) uvedl ve známost první endoskop, který bylo možné užít v diagnostice a terapii močových cest; nazýval jej „speculum urethro-cystique“. Osvětlení bylo stále nedostatečné, použito bylo opět světlo svíce odrážené soustavou dvou zrcadel a dvou kovových tubusů.
n 1827 vyšetření cervixu uteru –
John D. Fischer, Boston
John D. Fischer (1793–1850) vyvinul přístroj inspirován námořním periskopem. Byl dvakrát zalomen do pravého úhlu, používal zrcadla a čočky a osvětlení obstarávala svíčka. Vyšetřoval jím cervix uteru.
n 1843 uretroskopie a laryngoskopie –
John Avery, Londýn
John Avery (1807–1855) sestrojil přístroj pro uretroskopii a laryngoskopii, ale i k vyšetření močového měchýře a jícnu (Avery J. Obituary. Lancet 1855; 1: 331–333).
n 1853 vyšetření vaginy, uretry
a rekta – Antonin Jean Dèsormeaux, Paříž, Hôpital Necker
Antonin Jean Dèsormeaux (1815–1894) výrazně zlepšil osvětlení úpravou lampy, kterou plnil „gazogénem“, což byla směs alkoholu a terpentýnu v poměru 4 : 1. Přístroj předvedl v roce 1853 v „Académie Imperiále de Medecine“ v Paříži. Vyšetřoval jím vaginu, uretru, rektum a snad i jícen. Jako první provedl endoskopický
chirurgický zákrok – uretrotomii. Je tvůrcem termínu endoskopie (řecky: endo – uvnitř + skopein – pohled, pohlížení).
n 1854 laryngoskop – Manuel García, Paříž, Londýn
Španěl Manuel García (1805–1906) byl povoláním operní zpěvák (baryton) a učitel zpěvu. V roce 1829 studoval medicínu v Paříži; zda dostudoval prameny nehovoří. Jako významný evropský pěvec pohybující se zejména v Paříži a v Londýně se zabýval funkcí hlasivek, které studoval od roku 1854 pomocí vlastního laryngoskopu, později snad jen zrcátka. K osvětlení používal benzinovou lampu a později lampu Dèsormeauxovu, ve které svítil „gazogénem“. Svá pozorování uveřejnil v Anglii (García M. Observations on the Human Voice. Proceedings of the Royal Society of London 1885; 7: 399–410).
n 1858 laryngoskop + fotografie –Johann Nepomuk Czermak, Vídeň
Johann Nepomuk Czermak (1828–1873) byl Čech narozený v Praze, který pracoval na mnoha univerzitách (Vídeň, Štýrský Hradec, Krakov, Lipsko). Modifikoval laryngoskop Manuela Garcíi, ale k osvětlení v laryngoskopu používal sluneční svit a vyšetřoval zejména vlastní larynx, který dokázal fotografovat, čímž vznikly první endoskopické fotografie.
n 1858 ezofagoskop – Carl Stoerk a Friedrich Semeleder, Vídeň
Ve Vídni sestrojili Carl Stoerk (1832–1899) a Friedrich Semeleder (1832–1901) primitivní formu ezofagoskopu. Stoerk pak v práci pokračoval a kolem roku 1870 měl k dispozici celou řadu přístrojů; světlo bylo koncentrováno zrcadlem, ale osvětlení bylo stále nedostatečné.
n 1859 světelné brýle – Friedrich Semmelder, Vídeň
Friedrich Semmelder sestrojil „světelné brýle“ (?) pro laryngoskopii. Vyšetřoval larynx a horní jícen. V roce 1862 předpověděl endoskopické vyšetření žaludku. Semmelder odjel do Mexika jako osobní lékař císaře Maxmiliána.
n 1863 recto-colonic endoscope –William Bodenhamer, New York
William Bodenhamer (1808–1905) je považován za nejvýznamnějšího amerického proktologa 19. století. K léčbě zácpy doporučoval celozrnný chléb, otruby, pomeranče, fíky a švestky. Byl zřejmě jedním z prvních rektoskopujících chirurgů. Vyvinul různé přístroje a nástroje, jako např. spekulum k dilataci dětských análních stenóz nebo „recto-colonic endoscope“ a sepsal učebnici proktologie (Bodenhammer W. The physical exploration of the rektum. New York: William Wood & Co. 1870).
n 1865 cystoskop – Sir Francis Richard Cruise, Dublin
Francis Richard Cruise (1834–1912) byl irský urolog, jenž modifikoval Dèsormeauxův endoskop k provádění cystoskopií bočním osvitem. Jako zdroj světla používal směs benzinu a kafru a později parafinu a kafru.
n 1866 laryngoskop – Ludwig Türck, Vídeň
Rakouský neurolog Ludwig Türck (1810–1868) spolu Czermakem sestrojil laryngoskop, kterým pozoroval funkci hlasivek při neurologických onemocněních.
n 1868 ezofagoskop – John Aylwin Bevan, Londýn
Sestrojení prvního ezofagoskopu je připisováno Johnu Bevanovi z Guy’s Hospital v Londýně v roce 1868. Přístroj byl 10 cm dlouhý a měl 2 cm v průměru. K osvětlení užíval magnezium; světlo bylo vrháno zrcátkem, které mělo sklon 45°. Bevan jej využíval k extrakci cizích těles (Bevan JA. Oesophagoscope. Lancet 1868; 1: 470–471).
n 1868 gastroskop – Adolf Kussmaul, Freiburg
Adolf Kussmaul (1822–1902), německý internista studoval v Heidelbergu, státní zkoušky absolvoval v roce 1846 ve Vídni, nato pracoval krátce v Heidelbergu a studia dokončil ve Vídni a v Praze. Kussmaul byl velký cestovatel; byl profesorem v Heidelbergu (1855–1859), v Erlangenu (1859–1863), ve Freiburku (1863–1876)
Obr. 1.4 Wolf-Schindlerovým endoskopem bylo možné přehlédnout jen část žaludku
Obr. 1.5 Zasouvání semiflexibilních endoskopů se inspirovalo polykači mečů
Obr. 1.3 Adolf Kussmaul
a ve Štrasburku (1876–1888), aby se opět vrátil do Heidelbergu (obr. 1.3). Když byl profesorem ve Freiburku, vyslal do Paříže k Dèsormeauxovi na zkušenou svého asistenta Adolfa Housella. Spolu pak sestrojili endoskop sestávající ze 47 cm dlouhé kovové trubice o průměru 1,5 cm. K osvětlení zkoušeli parafinovou lampu, petrolejovou lampu a nakonec použili Dèsormeauxovu lampu s gazogénem a světlo koncentrovali čočkou. Žaludek byl stále osvětlen nedostatečně a osvit umožňoval jen částečné pozorování žaludeční sliznice a obsahu žaludku (obr. 1.4). I přes tyto problémy je Kussmaulova gastroskopie považována za „první opravdovou“, a autor je proto označován jako „otec gastroskopie“. Kussmaul zkoušel původně zavádění endoskopu u polykače mečů, protože byl přesvědčen o tom, že tito lidé disponují zvláštními anatomickými poměry v krku a v jícnu a s polykáním předmětů mají praktické zkušenosti. K jeho polykači mečů se váže „žertovný“ výrok: „Spolknu meč kdykoliv, ale ať jsem zatracen, spolknu-li trumpetu.“ (obr. 1.5).
Kussmaul nikdy své endoskopické zkušenosti nepublikoval, ale proslovil 21. července v roce 1870 ve Freiburku v Naturforschenden Gesselschaft přednášku na toto téma („Űber Magenspiegelung“).
Adolf Kussmaul byl zdatný všeobecný internista; popsal jako první periarteriitis nodosa, progresivní bulbární paralýzu, afázii a diagnostikoval mezenterickou embolii. Obecně je stále užíván termín Kussmaulovo dýchání pro dýchání při diabetické ketoacidóze.
Po přesídlení Kussmaula do Štrasburku začali v novém působišti endoskopovat jeho asistenti Arnold, Cahn a Pőnsgen. Z korespondence mezi Kussmaulem a Leiterem však vyplývá, že po přestěhování do Štrasburku ztratil Kussmaul o endoskopování zájem.
S endoskopickým instrumentáriem, které zanechal ve Štrasburku, se po 30 letech pokusil pracovat Killian a potvrdil výrazný deficit osvětlení. Podobně se ke Kussmalovu vyšetření vyslovoval Labarraque, který byl zřejmě velmi zkušeným endoskopistou, znal Kussmaulovu práci a k jeho popisům žaludku se vyjadřoval skepticky.
Označení Kussmaula „otcem gastroskopie“ je tedy sporné, tímto hrdým titulem se mohou honosit i jiní objevitelé.
n 1869 polyskop – Gustave Trouvé, Paříž
Vynálezce Gustave Trouvé (1838–1902) sestrojil „polyskop“, na jehož distální konec jako první umístil elektrické světlo napájené baterií regulované reostatem. V roce 1873 předvedl přístroj na Světové výstavě ve
Vídni. Trouvé vyrobil endoskopy pro otologii, laryngologii, urologii a proktologii.
Trouvé sestrojil i „gastroskop“, kterým v roce 1876 v Paříži vyšetřoval žaludek profesor Collin d’Alfort. Přístroj užívali i další, mezi nimi i slavný chirurg Péan a také Raynaud, který popsal syfilitickou stenózu jícnu. Trouvé byl všestranný geniální vynálezce, neboť spolu s Charlesem Kentaurem, Camillem Faurem a Nicolasem Raffardem sestrojili v roce 1880 aerodynamický elektrický automobil.
n 1871 ezofagoskop – Edouard Labarrague, Paříž
Dèsormeaux ve spolupráci s internistou Edouardem Labarraguem vyšetřovali ústní dutinu a jícen. Labarrague popsal jícnové stenózy, provedl endoskopem incizi tohoto zúžení a popsal spazmy (Labarraque E. Des applications de l’endoscope. Son utilité dans le traitement des affections de certains organes. Bull Thérap. Med Chir (Paris) 1871; 24: 297–313).
n 1879 laryngoskop – Friedrich Rudolph Voltolini, Vídeň, Breslau
Vídeňský otorinolaryngolog Friedrich Rudolph Voltolini (1819–1889) sestrojil endoskop, přičemž k přenosu obrazu používal zvětšovací čočky a k osvětlení čelní zrcátko.
n 1879 „ohebný“ ezofago-gastroskop –
Maxmilian Nitze a Joseph Leiter, Vídeň
Maxmilián (Max) Nitze (1848–1906) byl „famózní“ urolog z Drážďan, který vyvinul první cystoskop. K přenosu obrazu použil sestavu čoček z mikroskopu. Z Drážďan přešel do Vídně na chirurgické oddělení von Dittela a mnoho let pak spolupracoval s Josephem Leiterem (1830–1892), dalším tvůrcem medicínských nástrojů. Leiter po zkušenostech z návštěv továren v Evropě založil ve Vídni v blízkosti univerzitní nemocnice vlastní dílnu. Vyráběl nástroje pro Billrotha i pro von Dittela. Spolupracovníci jej popisují jako obtížnou osobnost, což bylo zřejmě důsledkem nešťastné rodinné situace, neboť všech šest jeho dětí zemřelo (nejstarší ve věku 18 let).
V roce 1879 předvedl eminentní chirurg Leopold von Dittel sestrojený cystoskop v Imperiální a královské lékařské společnosti ve Vídni. Byl sestrojen
z platiny, elektrický obvod byl přísně kontrolován reostatem a bylo používáno chlazení vodou.
Nitze a Leiter vyvinuli první částečně ohebný ezofagogastroskop specificky určený k vyšetřování horního trávicího traktu. Při jeho konstrukci se inspirovali mimo jiné krunýřem raka. Instrument měl dvě části: flexibilní distální část a proximální rigidní tubus a narovnával se až po zavedení do trávicího traktu. Bylo v něm použito osvětlení na distálním konci se smyčkou z platinového drátu. I tento přístroj byl však zatížen technickými problémy ostatních instrumentů své generace: nedostatečným osvětlením, neobratnou manipulací, nemožností insuflovat a obrovským rozměrem baterií jako zdroje energie. Po objevu žárovky (viz dále) již v témže roce předvedl Nitze první endoskop s tímto osvětlením nazývaným „Mignon“. Přístroje pak byly nazývány „pan-elektroskopy“.
n 1879 žárovka – Thomas Alva Edison, Menlo Park, New Jersey
V roce 1879 na setkání v rámci American Association for the Advancement of Science předváděl Thomas Alva Edison (1847–1931) nový zdroj světla a v debatě s Williamem Oslerem též uvedl, že bude možné osvětlit vnitřek lidského těla malou elektrickou žárovkou zavedenou do žaludku. Malou žárovku (Mignon lampe) použili v cystoskopu v roce 1879 také urolog Max Nitze s Josephem Leiterem. Podle dalšího pramene se Joseph Leiter seznámil s Edisonovou žárovkou na Mezinárodní elektrické výstavě ve Vídni až v roce 1883. V tomto roce pak původní smyčku z platinového drátu nahradil žárovkou, ale ta se u gastroskopu neosvědčila. Další zdroje uvádějí, že elektrickou žárovku začal v gastroskopu používat až Theodor Rosenheim (1868–1939) v roce 1895 v Berlíně. V roce 1887 představil Leiter „panendoscope“, univerzální světelný zdroj využitelný pro všechny rovné endoskopické tubusy s vlastnostmi Edisonovy lampy.
n 1879 (?) nebo 1881 (?) gastroskop –Johanes von Mikulicz-Radetzki, Vídeň
Polský chirurg Johannes (Jan) Freiherr von Mikulicz-Radetzki (1850–1905), se narodil v obci Czerniowce v Bukovině (v dnešní Ukrajině), tehdy v nejvýchodnější výspě Rakouska-Uherska. Vystudoval ve Vídni a po absolutoriu nastoupil k Theodoru Billrothovi na II. chirurgickou kliniku jako jeho asistent, kterým byl od roku 1875 do roku 1882. Habilitoval se jako privátní
docent v roce 1880 a profesorem byl jmenován v roce 1882, kdy se stal přednostou chirurgické kliniky v Krakově. V roce 1887 přešel do stejné pozice na Univerzitu v Königsbergu a roku od 1890 byl až do své smrti v roce 1905 přednostou chirurgické kliniky Univerzity v Breslau. Mikulicz se věnoval zejména chirurgii trávicího traktu. Byl prvním, kdo provedl suturu perforovaného žaludečního vředu (1885), chirurgicky restauroval část jícnu (1886) a resekoval část tračníku s tumorem (1903). Zaváděl antisepsi, při operacích nosil gázovou masku na obličeji a byl jedním z prvních, kdo užíval gumové rukavice, jejichž autorem byl William Stewart Halsted v Baltimore. Mikuliczovo jméno je spojeno s 18 eponymy, z nichž nejznámější je Mikuliczův syndrom (chronická hypertrofie slzných a slinných žláz).
V roce 1880 (dle Maška již v roce 1879) vyvinul Mikulicz ve spolupráci s Leiterem ezofagoskop a o rok později gastroskop. Mikulicz zprvu zkoušel prototypy endoskopu v tělech zemřelých. Dne 29. října 1881 vyšel v Centralblat für Chirurgie (1881; 43: 673–676) Mikuliczův článek „Űber Gastroskopie und Oesophagoskopie “, ve kterém popisoval výsledky endoskopických vyšetření u lidí. Mikulicz vyvinul endoskop podle Leiterových pokynů na principech Nitze-Leiterova cystoskopu tak, že v dolní třetině byl zlom pod úhlem 150°, na distálním konci bylo umístěno osvětlení – platinová smyčka, která byla chlazená vodou a na ní nasedala čočka. V roce 1986 nahradil platinovou smyčkou Edisonovou žárovkou. Součástí endoskopu byl mechanismus k insuflaci do žaludku. Tubus endoskopu se zálomem odpovídal anatomickým strukturám lidského těla. Zálom, který odpovídal konkavitě hrudních obratlů je považován za nejvýznamnější inovaci. Přístroj délky 65 cm o průměru 14 mm byl spojen s izolovaným generátorem. V tubusu byl kanál pro insuflaci, další kanál vedoucí studenou vodu a třetí kanál s vedením světelného systému. Dle Mikuliczových poznatků u mrtvých těl Leiter přístroj aktuálně upravoval. U živých zpočátku považoval za nejlepší pozici na zádech s hyperextendovanou hlavou. K sedaci užíval morfin, celkovou anestezii chloroformem považoval za nebezpečnou. Nepoužíval lokální anestezii kokainem, kterou aplikovali další endoskopující. Mikulicz v roce 1882 na Kongresu německé chirurgické společnosti v Berlíně demonstroval 60 ezofagoskopií, při kterých pozoroval např. cizí tělesa, karcinomy a kompresi jícnu aneurysmatem. Mikulicz zemřel v pouhých 55 letech na nemoc, jejíž endoskopický obraz jako první popsal, tj. na žaludeční karcinom. Paradoxem je i to, že se jednalo o onemocnění, pro jehož řešení se svým učitelem Billrothem vyvinul chirurgický postup. Podle některých endoskopických historiků právě Mikulicz-Radetzki by
měl být označen za „otce gastroskopie“ – a nikoliv Kussmaul.
n 1880 laryngoskop-ezofagoskop –sir Morell McKenzie, Londýn
Morell McKenzie (1837–1892) je považován za pionýra laryngologie v Británii. Sestrojil kovový velice lehký endoskop („skeleton-tube“) (MacKenzie M. Diseases of the throat. London: Vincent Books, Day and Son 1887) a jeho pomocí extrahoval cizí tělesa (rybí kosti) z jícnu. V roce 1880 vyšetřil již více než 50 pacientů, ale přístroj nedošel mezi jeho kolegy širšího použití.
n 1891 panelektroskop – Leopold Casper, Berlín
Leopold Casper (1859–1959), žák Virchowův, se zabýval urologickou endoskopií a v roce 1891 představil „elektroskop“ nebo též „panelektroskop“ se základní univerzální hlavicí, na kterou bylo možné nasadit různé nástroje. Jako jeden z prvních katetrizoval uretery a v tehdy pokročilém věku 50 let emigroval na počátku druhé světové války do Spojených států amerických, aby v New Yorku získal jako urolog velkou reputaci.
n 1888 ezofago-gastroskop – Viktor Ritter von Hacker, Vídeň
I von Hacker (1852–1933) byl stejně jako Mikulicz Billrothovým asistentem. Profiloval se jako význačný chirurg, který provedl údajně „stovky endoskopických vyšetření“, zejména ezofagoskopií. Asistoval Billrothovi, když provedl první resekci pyloru s gastrojejunostomií. V roce 1888 se stal přednostou chirurgie na univerzitě ve Štýrském Hradci.
n 1895 „Kelly tubes“ – Howard A. Kelly, Baltimore
První profesor gynekologie na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore Howard A. Kelly (1858–1943) sestrojil „dlouhý“ třiceticentimetrový rektosigmoidoskop, který byl nazýván „Kelly tubes“ (Kelly HA. A new Metod of examination and treatment of diseases of the rektum and sigmoid flexure. Ann Surg 1895; 21: 468–478).
Sestrojil i cystoskop a byl zřejmě prvním, kdo v této oblasti pomocí endoskopu odstraňoval drobné polypy.
Byl váženým odborníkem, jeho jméno nese „The Johns Hopkins Kelly Gynecologic Oncology Service“ a v roce 1943 byla po něm pojmenována válečná loď (U.S. Liberty-Howard A. Kelly o výtlaku WSAT (550) USAT).
n 1897 fotografie – Georg Kelling, Drážďany
První fotografie žaludeční léze (1866–1945), které pořídil malou kamerou připevněnou na gumovou trubici, publikoval Georg Kelling (Kelling G. Sonde zum photographieren Speiserőhe. Arch Verdauungskr 1897; 3: 299–311).
n 1898 fotografie – F. M. Lange a D. Meltzing, Rostock, Mnichov, Duisburg
Lange (?–1952) a student medicíny Meltzing z Univerzity v Rostocku začali spolupracovat pravděpodobně v roce 1893. Lange pak přešel do Mnichova na ortopedickou kliniku, kde se později stal profesorem. Meltzing dostudoval a se stal praktickým lékařem v Duisburgu. Společně vynalezli přístroj určený k fotografování dutiny žaludeční. Kamerou umístěnou na konci trubice o průměru tubusu 11 mm bylo možné zhotovit 50 fotografií. Práci publikovali v prosinci 1898 a japonskou gastrokameru předstihli o 50 let (Meltzing D. Die Photographie des Mageninneren. Münch Med Wochenschr 1898; 50: 1585–1588).
n 1902 rektosigmoidoskop – James P. Tuttle, New York a Electro Surgical Instrument Company v Rochesteru
Tuttle, chirurg zabývající se proktologií, vyvinul ve spolupráci firmou, která se specializovala na výrobu chirurgických nástrojů, první rektosigmoidoskop s integrovaným elektrickým systémem s distálním osvětlením.
n 1904–1907 ezofagoskop – Chevalier Jackson, Pittsburg
Chevalier Jackson (1865–1958) byl americký otorinolaryngolog, který sestrojil endoskop o průměru 9 mm s distálně umístěnou lampou použitelný jako ezofagoskop, gastroskop i bronchoskop. Při vyšetření žaludku bez insuflace asistent komprimoval manuálně břicho tak, aby se příslušné oblasti žaludku dostávaly před přístroj. V publikaci (Jackson Ch. Gastroscopy. Medical Record (New York 1907; 71: 549–555) uváděl, že „v bu-
Novinky v digestivní endoskopii
doucnu bude zavádění gastroskopu pro gastroenterology tak snadnou a běžnou záležitostí jako pro gynekology zavádění cystoskopu“. Proslavil se vyjímáním cizích těles. V Mütter Museu ve Filadelfii je sbírka předmětů, které vyjmul z trávicího a dýchacího traktu („Chevalier Jackson Foreign Body Collection“). I Chevalier Jackson je některými endoskopickými historiky nazýván „otcem endoskopie“�
n 1911 operační gastroskop – F. C. Herrick, Cleveland
F. C. Herrick, chirurg z Clevelandu, navrhl „operační“ gastroskop. K lokalizaci místa krvácení používal cystoskop, který zaváděl do žaludku gastrostomií.
n 1913 gastroskopie v Čechách – Theodor Frankl, Praha
Jako první se zřejmě v našich krajích zabýval endoskopováním trávicího traktu T. Frankl ze II. interní kliniky Německé univerzity v Praze, ale když „viděl neefektivnost své námahy, od endoskopování upustil“.
n 1917 cholangioskop – Jaroslav Bakeš, Brno
První zprávy o endoskopování žlučového traktu u nás pochází od brněnského chirurga Jaroslava Bakeše (1871–1930), který ve dvacátých letech (zřejmě ještě v období Rakouska-Uherska, protože je jako místo jeho působení uváděno Brünn) vynalezl „peroperační choledochopapiloskop“, jenž pak podle jeho návrhu vyráběla vídeňská firma J. Leiter.
vyšla až po jeho smrti (Gottstein G. Die rectosigmoidoscopie im Abderhalden E, Handbuch den biologischen Arbeitsmethoden. Abt. IV, Teil 6/I, 1920: 864–906).
n 1930 gastroskopie – Paul Mahler, Praha
Docent Mahler z II. interní kliniky prof. Nonnebrucha z Německé univerzity v Praze publikoval práci o 108 provedených gastroskopiích. Endoskopovat se učil u Kurta Gutzeita v Breslau.
n 1931 fotografie – Norbert Henning, Lipsko
N. Henning (1896–1985) adaptoval kameru na Elsnerův gastroskop modifikovaný Schindlerem. Kamera byla schopná zaznamenat šest obrázků. V roce 1935 vydal Henning knihu o gastroskopii, ve které publikoval černobílé fotografie žaludku. Těsně před druhou světovou válkou fotografoval i barevně. Henning se pokoušel adaptovat kameru i pro semiflexibilní přístroj, ale se špatnými výsledky.
n 1939 sklerotizace jícnových varixů –Clarence Crafoord, Stockholm
Clarence Crafoord (1899–1984) byl vynikající švédský kardiovaskulární chirurg v Karolinska Hospital, který mimo jiné jako první v roce 1944 uskutečnil operaci koarktace aorty. Crafoord přišel s nápadem sklerotizovat jícnové varixy stejně, jako se již sklerotizovaly hemoroidy. Jeho asistent Frencker sestrojil jehlu, kterou zavedli rigidním ezofagoskopem do jícnu 17leté dívky a do tří nejvíce prominujících varixů injikovali sklerotizující roztok (2 ml roztoku chininu). Injekční aplikaci opakovali a varixy do 1 měsíce vymizely.
n 1918 gastroskopie – L. Fischl, Praha
L. Fischl z II. interní kliniky Německé univerzity v Praze začal endoskopovat v posledním roce první světové války. Měl k dispozici Sussmannův přístroj. V roce 1922 navštívil v Mnichově Mekku endoskopistů – Schindlerovo pracoviště, kde byl svědkem perforace jícnu, a to jej „od gastroskopování odradilo“.
n 1920 rektoskopie – Georg Gottstein, Breslau
Georg Gottstein (1857–1918), profesor v Breslau a později v Berlíně popsal metodu rektoskopie v knize, která
1.3 Období semiflexibilní
n 1897 ohebný ezofagoskop – Georg Kelling, Drážďany
Kelling vytvořil spolu s techniky továrny Eugena Albrechta z Drážďan první ohebný ezofagoskop. Instrument měl zevní průměr 13 mm a jeho ohybné segmenty byly povlečeny dvojitou vrstvou gumy. Přístroj byl zaveden s mandrénem ve vrcholu přístroje. Tubusy měly délku 30–45 cm, proximální osvětlení již bylo popisováno jako dostatečné. Kelling extrahoval přístrojem
cizí tělesa, dilatoval striktury, dokonce prý ošetřoval krvácející žaludeční léze. V roce 1897 provedl tímto přístrojem i první laparoskopii („celioskopii“).
n 1908–1911 ohebný gastroskop – Hans Elsner, Lipsko
V roce 1908 inovoval Elsner Mikulizcův gastroskop umístěním čočky do zvláštní vnitřní trubice a rigidní gastroskop s bočnou optikou opatřil gumovým ohebným koncem (Elsner H. Ein neues Gastroskop. Archiv für Verdauungskrankheiten. 1908; 14: 327–328). Vyšetření tímto přístrojem se považovalo za velmi bezpečné. Endoskopické nálezy fotografoval. Jeho kniha o endoskopii (Die Gastroskopie. Leipzig: Verlag von Georg Tyjeme 1911) byla tematicky jednou z prvních.
Tzv. Elsnerův-Sussmannův gastroskop se zaváděl ve stavu ohnutí a po umístění v žaludku byl narovnán.
n 1911 flexibilní gastroskop – Georg Wolf, Berlin, Rudolf Schindler, Mnichov
Georg Wolf (1873–1938) začal svou dráhu v Erlangen u firmy Reiniger, Gebbert a Schall, kde se vyráběly cystoskopy. V roce 1911 se přestěhoval do Berlína, kde začal vyrábět výše popsaný Elzner-Sussmanův flexibilní gastroskop. Spolupracoval s Elsnerem, ale největší pokrok přineslo spojení se Schindlerem, ke kterému došlo mezi léty 1928–1932. Wolf vyrobil šest prototypů semiflexibilních gastroskopů, které měly flexibilní konec a jejichž proximální část, která zůstávala v jícnu, byla rigidní. Insuflace do žaludku byla prováděna pomocí balonku. Jednotlivé modely obsahovaly 31 až 51 konvexních čoček, které vlastně umožňovaly ohnutí přístroje. Flexibilní konec o průměru 12 mm byl dlouhý 14,5 cm, a mohl být zahnut na 34°, „kloub“ byl potažen kovovou objímkou. Na konci byl gumový „prst“ dlouhý 4,6 cm. Celková délka posledního prototypu byla 74 cm. Skleněné okénko bylo bočně 1 cm od flexibilního konce pod optickou osou čoček. Těsně pod okénkem byla 8–10voltová lampa. Flexibilní gastroskop eliminoval riziko perforace distálního jícnu, který býval rigidním přístrojem často zraňován. Tento gastroskop umožňoval široký záběr zobrazení dutiny žaludku včetně oblasti antra a pyloru, které bylo dosahováno u 89 % pacientů (obr. 1.6). R. Schindler (1888–1968) se začal zajímat o nemoci žaludku v průběhu první světové války, kdy na frontě mnoho vojáků mělo „žaludeční“ potíže. Zručně endoskopoval vlastní modifikací Elsnerova přístroje. Instrument
byl zaváděn v poloze na levém boku s mandrénem, který byl po zavedení do žaludku nahrazen tubusem s optickým systémem. Schindler vydal v roce 1923 první gastroskopický atlas ( „Lehrbuch und Atlas de Gastroskopie” München: J. F. Lehmann 1923. VIII, 132, (4) Seiten. „Mit 45 Abbildungen im Text und 119 farbigen Bildern auf 20 Tafeln mit Tafelerklärungen“. 25 × 17 cm. Halbleinen. Lehmanns medizinische Lehrbücher). Obrázky namalovala Erna Walter, jsou velmi ostré a přirozené.
Wolfův flexibilní gastroskop představil Schindler na Ärtzlichen Verein v Mnichově 6. července 1932 a přednášku publikoval v říjnu téhož roku v Münchener Mezidinische Wochenschrift ( Schindler R. Ein vőllig ungefährliches, flexibles gastroskop. Münch Med Wschr 1932; 32: 1268–1269 ). Vynález byl patentován v Německu i ve Spojených státech (German patent No. 662,788 a US patent No. 1,995,196).
Schindler byl nejvýraznější postavou evropské i světové endoskopie dvacátých a třicátých let 19. století. Vyučilo se u něj v Mnichově na 300 lékařů z celého světa. Byl židovského původu a po nástupu nacismu v Německu byl internován v koncentračním táboře v Dachau. Jeho američtí přátelé (M. Ortmayer a W. Palmer) pro něj získali vízum do USA, takže byl propuštěn a v roce 1934 emigroval s celou rodinou do Chicaga na univerzitu, kde mu místo zařídili eminentní američtí gastroenterologové, zmínění Walter Palmer a Joseph B. Kisner.
S W. Palmerem, který se stal jeho nadřízeným, přeložili Schindlerovu učebnici a publikovali ji v roce 1937 pod titulem „Gastroscopy: the endoscopic study of gastric patology“� V roce 1937 obdržel Schindler za výzkum gastritidy zlatou medaili American Medical Association. Stal se vedoucí osobností mezi americkými gastroskopisty a v roce 1941 byl prvním prezidentem společnosti American Gastroscopic Club. V roce 1943 se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval v College of Medical Evangelists. V letech 1952 a 1963 obdržel další ceny
Obr. 1.6 Wolfův-Schindlerův endoskop
American Society for Gastroscopy and Gastrointestinal Endoscopy. V letech 1958–1960 pracoval na univerzitě v Bello Horizonte v Brazílii a do Spojených států amerických se vrátil v roce 1960 jako konzultant v Long Beach Veterans Administration Hospital. Když zemřela jeho manželka Gabriela, vrátil se do Mnichova, kde se oženil se „starou přítelkyní jeho mnichovských dnů, Mary Kochovou“ a zde také v roce 1968 zemřel.
Schindler byl nazýván (již čtvrtým) otcem nebo dokonce „ architektem gastroskopie“ . Byl vysoce kvalifikovaným učitelem, autorem a vědcem. Napsal pět knih a 170 článků. Vedle medicíny byl excelentním muzikantem, který i skládal. Z našich endoskopistů se u něj vyučili např. Scheiner a Halmosi (viz dále).
n 1928 dosažení céka – H. C. Hoff, USA
H. C. Hoff otiskl v American Roentgenology článek o retrográdním průniku ohebné trubice do céka, čímž ukázal, že cesta ke kompletnímu vyšetření tračníku je možná!
n 1929 Gastrophotor – Otto Porges, Max Josef Heilpern, Franz Gerhard Back, Vídeň, Berlín
Dva vídeňští fyzici O. Porges a M. J. Heilpern a inženýr F. G. Back představili svoji gastrokameru („Gastrophotor“) v Berlíně na Deutsche Gesellschaft für Verdauung krankheiten. Jednalo se o kovovou trubici o průměru 12,5 mm v délce 8 cm, která byla napojena na měkký tubus se dvěma okénky, takže bylo možné fotografovat stereoskopicky. Přístrojem bylo možné vyfotografovat celkem 16, tedy 8 stereoskopických obrázků. Přístroj se zaváděl pod rentgenovou kontrolou.
n 1931–1934 endoskopování v Čechách –
Jiří Scheiner, Stanislav Mitáček, Karel Herfort, Praha
První česká endoskopická škola vznikla na I. interní klinice Lékařské fakulty v Praze. Zde od listopadu 1931 spolu s Jiřím Scheinerem (1893–1950) endoskopoval do roku 1933 Stanislav Mitáček (1902–1989). V roce 1932 přišel na Scheinerovo oddělení další endoskopista, Karel Herfort (1906–1999). Na I. interní klinice měly v roce 1934 původ první české gastroskopické práce J. Scheinera a K. Herforta.
n 1933–1937 endoskopování na Slovensku –Rudolf Halmoš, Bratislava
Karel Herfort a Jiří Scheiner z I. interní kliniky profesora Kristiána Hynka v Praze a Rudolf Halmoš z kliniky profesora Miloše Netouška z Bratislavy přednesli první sdělení o vlastních zkušenostech s gastroskopiemi již v roce 1933 na Spolku lékařů v Bratislavě. Všichni endoskopovali Schindlerovým gastroskopem. Halmoš však později, v roce 1937, porovnával gastroskop Schindlerův s Korbschovým, kterému dal jednoznačně přednost. S každým z obou přístrojů vyšetřil 450 pacientů! Schindler prohlašoval Halmoše za svého žáka, ale ten se považoval za žáka Gutzeitova po svém učiteli Mahlerovi.
n 1935 kniha – François Moutier, Paříž
F. Moutier (1881–1961), Schindlerův žák, byl pasován na „pionýra gastroskopie ve Francii“. V Paříži publikoval „Traité de Gastroscopie et de Pathologie Endoscopique de L’Estomac“. Ilustrace nakreslila Claire Escoube.
n 1935 kniha – Norbert Henning, Lipsko
Henning užíval Schindlerův gastroskop, který opatřil gumovou bezpečnostní kuličkou na distálním konci a zkonstruoval pohyblivý vyšetřovací stůl. Napsal a v roce 1935 vydal „Lehrbuch der Gastroskopie“, která byla přeložena do angličtiny (1937). Kniha obsahovala gastroskopické fotografie a realistické kresby gastroskopických nálezů. V roce 1957 vybudoval významné, později světové endoskopické pracoviště v Erlangen.
n 1937 kniha – K. Gutzeit a Heinrich Teitge, Breslau
Vydali monografii „Gastroskopie“ (Berlín a Breslau), která obsahovala 155 barevných obrázků univerzitního malíře Rose.
n 1937 kniha – Jiří Scheiner, Praha
V roce 1937 vyšla Scheinerova monografie „Gastritis“ založená na nálezech gastroskopických, do níž akvarelové gastroskopické obrázky nakreslil akademický malíř Souček. V té době považovali gastroskopisté za dva hlavní problémy gastritidu a časnou diagnostiku karcinomu žaludku.