© 2024 Anthony Sutton
© 2024 Bodyart PRess s.r.o.
Z anglikého originálu Cold Fusion - The Secret Energy Revolution: The Secret Energy Revolution
Vydání první www.bodyartbook.cz
ekniha ISBN: 978-80-88615-30-9
Sutton studoval na univerzitách v Londýně, Góttingenu a Kalifornii a získal doktorát na univerzitě v Southamptonu. V letech 1968-1973 působil jako profesor ekonomie na Kalifornské státní univerzitě v Los Angeles a jako výzkumný pracovník Hooverova institutu Stanfordovy univerzity. V roce 1957 se přestěhoval do Kalifornie a v roce 1962 získal americké občanství.
Předmluva
Mimořádná a neočekávaná událost je téměř před námi... realita bez energie.Nevíte o tom kvůli nezodpovědnému chování důležitých prvků ve společnosti.
Těch, kteří tvrdí, že vám slouží.
US. Department of Energy je buď beznadějně nekompetentní, nebo chrání zájmy současných zdrojů energie na úkor celé společnosti.
Tisk, včetně takzvaného vědeckého tisku, má zatmění zpráv. Slavní investigativní novináři mají najednou studené nohy.
Politický establishment je buď hluchý (Bílý dům), nebo vyvíjí polovičaté snahy o vyšetřování (Kongres).
Naproti tomu jde o zdaleka nejdůležitější událost v dějinách Spojených států... musíte vědět a měli byste vědět.
Tato zpráva je úvodem do skrytých událostí, které budou v příštích desetiletích utvářet váš život.
Antony C. Sutton, Dr.Sc.
Kalifornie, 26. prosince 1997
Revidováno v červenci 1999
Kapitola 1
Pozadí nové energetické revoluce
Téměř nikomu ve Spojených státech není známo, že svět stojí na pokraji revoluční technologické změny ve způsobu získávání a využívání energie.
V březnu 1989 oznámili dva elektrochemici, Martin
Fleischmann z univerzity v anglickém Southamptonu a Martin Pons z univerzity v Utahu (Fleischmannův někdejší postgraduální student), elektrochemický proces, který se jevil jako nízkoenergetická jaderná reakce. Reakce údajně uvolňovala určitou formu jaderné energie. Nazvali ji studená fúze.
Bez tepla a tlaku, pomocí jednoduché elektrolýzy, mohli generovat více než jednotku... získat ze zařízení více energie, než bylo potřeba k jeho provozu. To je v rozporu s ortodoxní teorií, která tvrdí, že k dosažení takzvané horké fúze je třeba obrovského tlaku a vysoké teploty, aby se uvolnila energie atomu.
Fyzikální instituce právě vynaložila 50 let a možná 20 miliard dolarů na dosažení tohoto cíle a nedosáhla více než jednotkového výkonu. Nyní jim bylo řečeno,
že to lze provést na kuchyňském stole pomocí levného přístroje, který zná každý student prvního ročníku chemie.
Okamžitá drtivá vědecká odpověď zněla "nemožné". Většina vědců byla přesvědčena, že o fyzice už ví všechno, a prohlásila studenou fúzi za "podvod".
Místo nezaujatého zkoumání tvrzení téměř bez výjimky prominentní vědci objev hanili. Pons a Fleischmann odešli do Francie. Vědecká influence v médiích byla využita k zesměšnění objevu... a vědečtí novináři to bez okolků přejali.
Skutečnost, že tato reakce byla v podstatě samoúčelným ospravedlněním za štědrý přísun federálních prostředků, zůstala v podstatě nepovšimnuta.
Tisíce fyziků byly závislé na federálním financování programů horké fúze a fyziky vysokých energií. Studená fúze ohrožovala přísun finančních prostředků.
Reakce médií byla neuvěřitelná... okamžité odmítnutí a bezmyšlenkovitý výsměch:
- NEW YORK TIMES (3. dubna 1989): "...jedním slovem, je to odpad."
- Reportér televize NBC Bazell: "Vím, co je
možné a co ne... Myslím, že je to snůška nesmyslů."
