LEPŠÍ PAMĚŤ
snadno a rychle
Marek SÝKORA
Lepší paměť snadno a rychle
Druhé vydání
Autor: Marek Sýkora
Korektura: Petra Jiřina Sýkorová www.pametovaskola.cz
Návrhy a připomínky prosím zasílejte na: mareksykora@pametovaskola.cz
Kniha je výhradním majetkem autora. Kopírování obsahu je bez písemného souhlasu autora přísně zakázáno!
ISBN 978-80-270-0170-5
Úvodní slovo
Zapamatovat si tři stovky náhodně vygenerovaných slov v patnácti minutách? Zapamatovat si více jak pět set náhodně vygenerovaných čísel v pěti minutách? Za třicet minut si zapamatovat více jak čtyři tisíce čísel binárního kódu? Poskládat
Rubikovu kostku i poslepu? Balíček 52 karet si zapamatovat za 21 sekund?
Již jste někdy slyšeli o lidech s geniální pamětí? O lidech, kteří si hravě zapamatují cokoli? Přemýšleli jste, jaké by bylo mít takový mozek? Říkali jste si, že by to bylo úžasné? Pokud ano, tak pro vás mám dobrou zprávu! S dokonalou pamětí se většina lidí nenarodí. Museli se vytrénovat a to můžete i vy!
Soutěž, která se koná pod názvem Světový paměťový šampionát, je každoroční událostí, kde se scházejí ti nejlepší z celého světa, aby poměřili své síly a věřte mi, že všichni museli projít stejnou cestou. Museli zjistit, jak paměť funguje od těch nejzkušenějších, a sami pak zkoumali nové způsoby, objevování převratných triků jak si zapamatovat více za kratší dobu. Žádný ze světových šampionů se s dokonalou pamětí nenarodil. Všichni se tomuto umění museli naučit.
Někteří ze světových šampionů se techniky naučili dokonce až dlouho po škole, a proto ve svých knihách popisují své vzpomínky, že na škole neprospívali tak, jak by se na světového paměťového šampiona slušelo. Zkrátka ještě nevěděli, jak paměť skutečně funguje. Chci tím říci, že nikdy není pozdě.
Joshua Foer je jedním z paměťových mistrů USA a je krásným příkladem, že nikdy není pozdě. Jeho příběh začíná dlouho po škole, kdy už uvíznul v práci novináře. Jednou byl vyslán, aby napsal článek o paměťovém mistrovství a lidech, kteří na nich soutěží. S jedním ze soutěžících se dal Joshua do řeči a zjistil, že se paměť dá velmi snadno trénovat. O rok později Joshua vyhrál první místo na šampionátu USA.
Tato kniha je výčtem návodů a strategií nejvýznamnějších osobností, kteří kdy vyhráli světové paměťové šampionáty. Naleznete zde rady, tipy a triky nejen velikánů, jejichž výsledky jsou zapsány v Guinnessově knize rekordů, ale i poznámky historických myslitelů jako byl například Cicero. V knize také naleznete poznatky vědeckých expertů, kteří se pamětí, mozkem a jeho zkoumáním zabývají celý svůj vědecký život a některé jejich experimenty vyžadovaly pozorování zkoumaných subjektů klidně i několik desítek let.
Doufám, že se vám kniha bude líbit a že se k ní budete rádi vracet, abyste v ní mohli znovu objevovat myšlenky, které vám při prvním čtení mohly uniknout.
I. část
Víte že: V mozku je asi sto tisíc miliard nervových buněk. Kdybychom poskládali všechna nervová vlákna za sebe, obtočily by Zemi asi dvěstěkrát.
Začínáme
Začínáme
Vědci se již mnohokrát zamýšleli nad jednou zvláštní skutečností. Jak je vlastně možné, že někteří lidé si dokáží zapamatovat skutečně obrovské množství informací, aniž by jakoukoli z nich zapomněli a jak je možné, že na druhou stranu mají někteří lidé problém se zapamatováním si například telefonního čísla, nákupního seznamu nebo jsou si velmi nejistí pokaždé, když zadávají pin ke své platební kartě.
Tento problém již mnohokrát řešili ve svých výzkumných centrech tím, že si pozvali pár náhodných lidí a zároveň pár lidí ze světových paměťových šampionátů a všem se podívali do hlavy, díky čemuž zjistili dvě podstatné informace. Jedna z nich je, že lidé, kteří si dokáží zapamatovat klidně i stotisíci ciferné číslo, mají v hlavě stejný mozek, jako máte vy nebo já. Což je myslím dobrá zpráva pro všechny, kteří si to zatím zapamatovat neumí.
Druhá informace, na kterou vědci při porovnávání mozků běžných lidí s lidmi ze světových paměťových šampionátů přišli, je že tihle lidé mají aktivnější jinou část mozku ve chvíli, když si snaží něco zapamatovat. Světoví mistři v paměti mají v procesu zapamatovávání aktivnější tu část mozku, která má na starosti prostorovou orientaci a představivost.
Nenechte se zastrašit tím, že to zde povídám odborně. V podstatě se jedná o velice jednoduchou věc. Lidé s nejlepší pamětí na světě si v podstatě všechny informace ať už jsou sebesložitější a sebenáročnější, si nejdříve ve své hlavě vše
představí jako jednoduché bláznivé a zábavné obrazy, ze kterých si vytvoří ve své hlavě vzpomínku.
Na tyto obrazy si skutečně převádějí úplně vše a může se jednat skutečně klidně i o čísla, binární kódy, jména a tak dále. Lidé ze světových paměťových soutěží si jednoduše každou sebesložitější informaci nejdříve převedou na jednoduché a snadno zapamatovatelné obrazy, na které si vytvoří vzpomínky. A proč si raději místo klasického biflování vytvářejí vzpomínky? Nuže to je kvůli tomu, že vzpomínka má oproti klasickému biflování dvě obrovské výhody.
1. Výhoda vzpomínky
Vzpomínka se nám totiž vytvoří automaticky, aniž bychom se o to jakkoli snažili. Představte si, že bych nyní přišel k vašim dveřím, zazvonil a jen co byste otevřeli dveře, tak bych vám vší silou dupnul na nohu! Věřím, že byste si tuto událost zapamatovali, aniž byste se o to museli jakkoliv snažit.
2. Výhoda vzpomínky
Druhou výhodou je skutečnost, že vzpomínky na rozdíl od klasického biflování nám v hlavě vydrží neuvěřitelně dlouho. Kdybych se vás zeptal o čem je druhý odstavec této kapitoly, aniž byste se podívali, tak si již možná nevzpomenete, nebo vám to dá dost zabrat. Nicméně na to, že jsem vám dupnul na nohu, to byste určitě jen tak nezapomněli a jsem si zcela jist, že někteří z vás by mi to určitě neodpustili do konce života.
Síla učení se pomocí vzpomínek je tedy ve snadnosti jejich ukládání a skutečně dlouhé trvanlivosti ve srovnání s informacemi, které jste se nabiflovali standardní metodou.
Nyní vás ale možná napadly dva základní problémy.
První, který vás nejspíše napadl je, že si myslíte, že si nemůžete vytvořit v hlavě vzpomínku na obraz, který se ve skutečnosti ani nestal. Například na obraz toho, že jsem vám vší silou dupnul na nohu. Tento problém společně vyřešíme rovnou, protože není nikterak náročný. Náš mozek, nebo spíše neurony v našem hippokampu, který je centrem naší paměti, tak nedokážou rozlišovat mezi tím co je skutečnost a co je pouhá naše představa. My, jako bytost například víme, že jsem vám na nohu nedupnul ve skutečnosti (aspoň doufám, že většině z vás ne), ale pokud si tento obraz v hlavě představíme a zkusíme událost v naší hlavě vnímat všemi smysly, budeme vnímat emoce, pocity a prostě vše tak, jako by se to skutečně dělo, tak pokud si opravdu budeme vše představovat, vytvoří se nám v hlavě vzpomínka velmi podobná tomu, jak by se nám vytvořila, kdybych vám na nohu skutečně dupnul. K vytvoření naší vzpomínky tedy stačí pouhá představa. Čím intenzivněji a čím více ji podpoříte všemi smysly, emocemi a logikou, tím více se vám vzpomínka ukotví ve Vaší paměti.
Tak a druhý problém je, že zatím nevíte, jak si do těchto jednoduchých obrazů zakódovat nejrůznější informace, kterými
mohou být skutečně čísla i binární kódy. Vytvořit si v hlavě představu různých názvů literárních děl, jako je třeba Babička od Boženy Němcové není problém. Myslím si, že představit si ve své hlavě babičku není takový problém, ale vytvořit si obraz například z čísel a binárních kódů, tak to věřím, není jen tak, zvláště když nevíte jak na to. Ale nebojte se, vše se zde společnými silami naučíme a brzy uvidíte, že zapamatovat si například binární kód: 1 1 0 0 1 1 1 1 0 1 0 0 1 0 1 0 0 0 je přesně tak snadné, jako si zapamatovat, že jsem vám dupnul na nohu, což si jistě dokážete zapamatovat okamžitě a věřím, že skutečně na pěkně dlouhou dobu.
Proces pamatování
Proces pamatování si v podstatě budeme dělit do dvou částí. V té první si jednoduše informace převedeme do našich jednoduchých obrazů a ve druhé fázi si jednoduše vytvoříme vzpomínku a uložíme si ji pomocí speciálních technik, které nám pomohou, abychom si na ně dokázali vzpomenout vždy, když je potřebujeme. Všichni určitě znáte ten moment, když víme, že jsme se něco učili, ale za nic na světě si nyní nemůžete vzpomenout, co to vlastně bylo. Opět si tedy pomocí speciálních technik dopomůžeme k tomu, abychom tato takzvaná okna pokud možno již nikdy neměli.
Na začátku této knihy se tedy nejdříve seznámíme s technikami, které nám pomohou lépe si pamatovat všechny informace, které se učíme. Mnohé informace si totiž nijak
kódovat nemusíme a stačí nám je pouze převést do obrazů v naší hlavě. Takovéto snadné informace jsou obvykle vyjádřeny slovy, jako jsou například názvy literárních děl, jako již zmíněná Babička, nebo Višňový sad, Válka s mloky a tak dále. Některé informace, vyjádřené slovy, které si neumíme automaticky převést na obraz, si rozebereme a opět si usnadníme jejich představu, abychom si mohli snáze vytvářet trvalé vzpomínky.
Dále si rozebereme informace, které nám obrazy jen tak snadno vytvářet nebudou. Obvykle se opět jedná o informace vyjádřené čísly, binárními kódy, nebo například, když se jedná o hrací karty a tak dále. Těmito informacemi mohou být letopočty, telefonní čísla, piny, kódy, hesla, dny narození a podobně.
V následujících kapitolách si tedy rozeberme celkem dvě techniky, které nám pomohou si učené informace ukládat. Jedna z nich je spojovací systém, který je velice jednoduchý a jistě jej všichni zvládneme, protože jej využívají i děti zhruba od šesti let. Tou druhou technikou je paměťový palác. Ten je o malinko náročnější, ale podstatně efektivnější. Však sami uvidíte v již velmi blízké budoucnosti.
Až budeme mít zvládnuty techniky, které jsou určeny k ukládání informací, tak si rozebereme metody, které nám budou složit k tomu, abychom dokázali převádět i ty nejsložitější informace na jednoduché obrazy a pokud možno obrazy co nejsnáze zapamatovatelné. Naučíme se jak si velmi usnadnit pamatování čísel, binárních kódů, karet, jmen a tváří a
cizích slovíček. Tyto základní techniky pak můžete využívat, tak jak jsou, nebo si je snadno poupravit, aby vám mohli fungovat i v případě, že si v práci potřebujete pamatovat velmi specifický druh informací. V bonusových kapitolách pak ukážu, jak si tyto techniky upravit, abyste si pomocí nich pak dokázali například zapamatovat dostatečný počet tahů, což vám umožní například složit Rubikovu kostku později i poslepu, nebo abyste věděli, co bude za den v týdnu kteréhokoli data klidně i pro několik následujících let dopředu.
Některé techniky jsou samozřejmě náročnější než jiné, ale všechny se dají celkem rychle naučit a obvykle pro každou metodu uvádím snadnou i složitou variantu. Snadná je obvykle okamžitě použitelná, ale není tolik efektivní. Složitá je na druhou stranu zase velice efektivní, ale vyžaduje čas, než se s ní naučíte pracovat. Například u kapitoly, kde budeme probírat čísla, se setkáte hned se čtyřmi technikami. První dvě budou velmi jednoduché a určené opět spíše pro ty mladší, takže velice jednoduché. Tyto jednoduché ovšem nejsou vhodné pro dlouhá čísla a spíše je doporučím používat maximálně pro letopočty. Další technika bude již o něco náročnější, ale i přesto velmi snadná a zároveň bude již dost efektivní.
Snadno si pomocí ní zapamatujete i dlouhé číselné řady jak brzy uvidíte. A poslední technika bude na jednu stranu velmi náročná, ale na druhou skutečně velmi efektivní a právě pomocí této nejsložitější techniky se již skutečně vyhrávají světové paměťové šampionáty.
Bude tedy vždy a pouze na vás jakou z technik se rozhodnete využít, zda snadnou, nebo tu pokročilejší. Z pravidla, jak to již
bývá, tak čím složitější technika, tím je efektivnější, ale vždy záleží pouze na vás.
Nyní vás již nebudu zbytečně napínat a jdeme rovnou na první základní techniky, které se zabývají ukládáním.
Spojovací systém
Spojovací systém
Víte že:
Lidský mozek spotřebovává stejné množství energie jako 12W žárovka.
Spojovací systém
Spojovací systém
Někdy jej rád pro jednoduchost nazývám paradoxem Červené karkulky. Proč? Protože navzdory skutečnosti, že jste tuto pohádku nejspíše neslyšeli již pěkně dlouho, tak si ji určitě pamatujete. Možná jste ji neslyšeli již pět, deset nebo i dvacet let. V podstatě je úplně jedno jak je to dlouho, kdy jste tuto pohádku slyšeli naposledy. A věřte mi, že je úplně jedno kolikrát jste ji před těmi dvaceti lety slyšeli! Někdo samozřejmě milionkrát. Někdo stokrát, pětkrát, dvakrát. Je to úplně jedno. Pohádku o Červené karkulce si pamatujeme úplně všichni.
Proč zrovna pohádky můžeme slyšet jen jednou nebo dvakrát a pak si je klidně dvacet let pamatovat? Inu náš mozek má totiž příběhy plné emocí velice rád. Příběhy, kdy si oblíbíte hodnou Karkulku, která staré babičce nese k narozeninám pozornost v košíčku. Příběhy, ve kterých hned poznáte, že vlk nejspíše nemá dobré úmysly a pak jen trnete hrůzou, když se Karkulka ptá, proč má babička tak velké zuby!
Mozek jednoduše miluje emoce a podobné příběhy přímo hltá. Spojovací systém nám napovídá, abychom všechny informace, které si chceme zapamatovat, propojili příběhem.
Příběhem, který by rozhodně neměl být klidný a idylický. Příběh, který bude pokud možno dosti bláznivý, barvitý, přehnaný, napínavý a prostě příběh, který si náš mozek bude chtít pamatovat!
Navzdory skutečnosti, že o spojovacím systému dnes někteří slyšíte prvně a pevně věřím, že jste se s ním již v minulosti
Spojovací systém
mnozí setkali. Spíše jste jej ale nenazývali spojovací systém, ani paradox Červené karkulky. Mnozí jej znáte pod pojmem mnemotechnická pomůcka. Nyní doufám, že jste si řekli něco jako „vlastně jo!“. Jedna z nejznámějších tohoto druhu je k zapamatování si oper Bedřicha Smetany.
Je skutečně velikým zklamáním, že náš mozek vlastně vůbec nezajímá, že nějaký Smetana napsal nějaké opery a tak v případě, že bychom si jeho díla zkusili zapamatovat jen jako suchý výčet názvů, budeme mít problém. Bude to značně neefektivní a budeme mít vekou šanci, že si druhý den vzpomeneme pouze asi na dvě z oněch osmi.
Ano, křivka zapomínání nám ukazuje, že zhruba osmdesát procent učených informací zapomeneme do druhého dne což je vážně katastrofa!
Jaká jsou tedy ona slavná díla?
Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička, Čertova stěna, Dvě vdovy, Tajemství. Občas se dočtete ještě o Viole, která k velké smůle nebyla bohužel před smrtí Bedřicha Smetany dokončena.
Nyní vás poprosím, abyste zhodnotili, zda je pro Váš mozek atraktivní učit se takto výčet děl, autorů, historických dat, právnických norem, dynastií, nákupních seznamů a jiných potřebných dat.
Spojovací systém
Skvěle! A kdo řekl, že to pro náš mozek není atraktivní, měl pravdu! Náš mozek opravdu nezajímá spousta věcí. Například od kdy do kdy žil Honoré de Balzac, co řeší občanský zákoník část 8., hlava VII. paragraf 674. Mozek nezajímá, od kdy vládl slavný Sámo, ani kdy se vynalezl dálkový ovladač.
Náš mozek prostě zajímá pouze, kde jsme a co se děje, takže pokud chci udělat pro náš mozek informace zajímavější, musím z nich vytvořit odehrávající se příběh. Například podobně, jak tomu je ve mnemotechnické pomůcce pro opery Bedřicha Smetany:
Braniboři v Čechách Prodali nevěstu a Dvě vdovy měly Tajemství, protože viděly Dalibora s Libuší, jak si dali za Čertovou stěnou Hubičku.
Jednoduchý příběh obsahující nápovědu ke všem Smetanovým dílům, který když si dvakrát v hlavě zopakujete a pokud
možno si jej v hlavě představíte, tak pevně věřím, že nebudete mít problém si jej vybavit i po delší době. A pokud chcete mít v příběhu i nedokončenou Violu, tak zkuste trošku improvizace a příběh obohaťte a trošku jej Violou vylepšete. Například kdo by mohl těm dvěma zamilovaným k Hubičce hrát?
Nevěsta? Vdovy? Oni sami? Někdo další? Je to na vás.
Možná ale někdy naleznete slova, která se nedají tak snadno použít ve Vašich příbězích. O kousek dále mám uvedený seznam států severní Evropy, kde vysvětlím, že některá slova se musí jednoduše kousek přetvořit, čímž se z původního slova stane jiné, které bude pouhou nápovědou k původnímu, ale
Spojovací systém
našemu mozku to bude stačit, větře mi. Pouze podotýkám, že státy severní Evropy zde uvádím pouze jako příklad a věřím, že mnozí z vás nemají problém je vyjmenovat i bez nějakých pomůcek, ale chci zde uvést příklad, kde bude vidět, že některé příběhy, které budete vytvářet, potřebují trošku pomoct, aby dávaly smysl.
Takže nejdříve výčet států severní Evropy:
Lotyšsko, Švédsko, Estonsko, Dánsko, Norsko, Island, Litva a Finsko.
Já osobně, protože se jedná o státy a zase tolik jich není, jsem zvolil trošku drastičtější přetvoření, takže vezmu od každého státu pouze počátečních pár písmen, které jsou dostatečnou nápovědou a zbytek slova dotvořím libovolnou koncovkou tak, aby se mi vytvořilo nějaké použitelné slovo.
U některých slov vám přetvoření může dělat ze začátku větší problém ale uvidíte, že si na tento systém zcela jistě velice brzy zvyknete a za chvíli již uvidíte, že vymyslet nějaké pomocné slovo, které se dá využít pro nějaký příběh, není tak náročné a že pomocná slova vymýšlíte již téměř automaticky bez velké snahy. Navíc díky dalším pokročilejším metodám z této knihy možná nebudete muset ani tolik hledat a některá slova, ze kterých neumíte vytvořit příběh, budete moci uložit pomocí jiných technik přímo celá, aniž byste museli slovo nejdříve nějak nahrazovat.
Spojovací systém
Příklady přetvoření jmen států:
Lotyšsko = Lotři
Švédsko = Švejk
Estonsko = Ester
Dánsko = Daně
Norsko = Nora
Island = Island
Litva = Litr
Finsko = Finská vodka
Tak a nyní již zbývá si z těchto slov jen vytvořit příběh. Já na svých kurzech velice rád používám tento, i když věřím, že mnozí z vás by příběh dokázali vytvořit lepší a dokonce by dokázali i názvy států přetvořit na nějaká inteligentnější slova.
Příběh:
Lotři Švejk s Ester, danili v noře na Islandu litr finský.
Zapamatovat si výčet států je pro mnohé jistě náročné a navíc máte problém si již druhý den vzpomenout na všechny položky učeného seznamu. Když si ale vymyslíte pomocný příběh, tak se myslím nemusíte tolik bát, že byste si druhý den nevzpomněli a navíc, když si druhý den příběh řeknete, tak máte
Spojovací systém
jistotu, že seznam informací máte kompletní a nemusíte se bát, že něco chybí.
Spojovací systém je asi to nejjednodušší co vás v této knize potká. Pevně věřím, že dokážete vymyslet spoustu bláznivých příběhů, které budou dobrou podporou, když si zrovna budete potřebovat zapamatovat důležité informace a papír s tužkou budou zrovna kdoví kde.
Takže nyní ať si to trošku procvičíme:
Tak a nyní si zkusíme na příkladu, jestli jsem popsané techniky vyjádřil dostatečně srozumitelně.
Zkusíme si příklad 10 slov, abyste viděli, jak bych to udělal já.
Výčet:
1) lžíce 6) sud
2) luk 7) trdelník
3) deník 8) mnich
4) býk 9) máslo
5) mák 10) žába
Jak jsem říkal je potřeba slova propojit příběhem. Příběh si pokud možno představujte ve své hlavě. Zkuste vnímat
Spojovací systém
všechny emoce, pocity, vnímejte smysly a zkuste najít důvod proč se vše děje právě tak jak se to děje. Také je důležité, aby každý jeden bod navazoval přímou souvislostí hned na ten další. Myslím tím, aby jeden bod neovlivnil například čtyři další, ale pouze a přímo ten, na který navazuje. Mohlo by se to stát například v tomto příběhu, kdy lukem můžete střelit deník, býka, mák i sud. Máte dovoleno střelit pouze deník. Ten pak musíte spojit s býkem a býka s mákem a tak dál.
Takže jdeme na to:
(krátká verze)
LŽÍCE vystřelená LUKEM prostřelí DENÍK, který čte BÝK, co si k čtení žere MÁK ze SUDU, který se promění v TRDELNÍK, na který dostane chuť MNICH, co uklouzne na MÁSLE a při dopadu rozsedne chudáka ŽÁBU.
Věřím, že když si příběh dvakrát promítnete v hlavě tak máte slova zapamatovaná.
A protože jsem již dříve zmínil důležitost smyslů v příběhu, tak pro vás mám připravenou ještě delší verzi, ve které budu popisovat více detailů, které si já ve zlomcích sekundy snažím všímat. Při vybavování těchto pohádek mi pak dopomáhá skutečnost, že jsem příběh opravdu prožil tak, jako bych stál přímo v centru dění a snažil se, být jeho součástí.
Spojovací systém
(detailní verze)
LŽÍCI nabíjím do LUKU. Pro tento účel se lžíce skutečně nehodí. Lžíce vyrobena z leštěné lesklé oceli je na omak velmi chladná, cítím kovový dotek a vyšší váhu což mi naznačuje, že se jedná nejspíše o velmi kvalitní lžíci. Má navíc kulatý konec a tětiva luku z konce lžíce stále sklouzává. Velmi mě to rozčiluje, ale z ničeho nic luk lžíci vystřelí! Jsem sám trošku překvapen a rozhlížím se, co jsem zasáhl.
Všimnu si v dálce DENÍKU, ve kterém je díra. Má pevnější vazbu z hnědé koženky, ale luk vystřelil velkou silou a udělal do deníku skutečně velkou průrvu. Je vidět že deník je starší možná i zaprášený s provázkem jako záložkou. Vidím, jak se k zemi snáší prach a malé kousíčky útržků stránek, které se při nárazu oddělily.
A najedou, si všímám skutečného problému. Deník si četl skutečně zle vypadající BÝK. Obří rohy, v nose kroužek aby vypadal ještě drsněji. Posedává opřen zády o dřevěný ohradník a se zaujetím obrací další stránky, jako by si díry ani nevšiml. Mám opravdové štěstí.
Býk si k četbě přikusuje MÁK. Mám rád mák a možná ho býkovi trošičku závidím. Se zaujetím pozoruji, jak býk vždy kopytem trošku nabere a strčí si kopyto s mákem do pusy. Úplně cítím chuť máku ve svých ústech. Občas je vidět, jak se býk při četbě pousměje a v zubech je patrné velké množství usazeného máku.
Spojovací systém
Tento mák, protože ho býk sežere celkem dost je uskladněn ve velikém dřevěném SUDU. Sud je starý, ale pevný. Cítím vůni dřeva a je vidět, že sud už něco zažil. Prkna na vršku sudu jsou olámaná, ale je dělán poctivě a prkna svírají dvě pevné kovové obruče, takže toho ještě hodně vydrží.
Sud ale jako když mávnutím kouzelného proutku mění svou konzistenci a z pevného dřeva se stává nadýchané voňavé těsto lahodného TRDELNÍKU. Jsem dostatečně blízko a úplně vidím celý proces, jak se dřevěná prkna stávají nadýchanější a vláčnější. Jak vůně dřeva mizí v zálivu sladce skořicové chuti.
A nejsem jediný, kdo má na trdelník chuť. V pozadí si všímám nenápadného MNICHA, který se v černém hábitu a houpajícím se křížkem plíží nenápadně pokrčen zpoza plotu.
K jeho veliké smůle uklouzává na hroudě napůl změklého krásně zlatavého a voňavého MÁSLA, které tam předtím nejspíše někomu vypadlo. Je vidět jak mnichovi nohy letí obě najednou vzhůru a mnich s velkým rámusem dopadá na zem takovým způsobem, za který si rozhodně nezaslouží body za doskok. Máslo lítá všude kolem.
Celá situace vypadá opravdu velice komicky až do chvíle, kdy si při dopadu všímám nenápadného kuňknutí. ŽÁBA je rozpláclá a vše připomíná scénu z animovaného filmu. Mnich se zvedá a kouká na zelenou placku. Výraz v žábině tváři rozhodně nenapovídá, že by si celou situaci užila.
Spojovací systém
Věřte, že navzdory tomu, že příběh je celkem obsáhlý, tak představit si jej v hlavě zabere pár sekund. Vše slovy popsat je opravdu zdlouhavé, ale náš mozek je opravdu mocný nástroj a celý příběh, tak jak jsem jej převyprávěl, zvládne vymyslet během krátkého okamžiku.
Takto jsem příběh vymyslel já. Nicméně věřte, že, kdybyste si slova chtěli zapamatovat svým příběhem, tak nejen, že to nebude trvat tolik času, ale zároveň vám více utkví v paměti.
Příběhy, které vymyslí váš mozek, jsou pro vás přirozenější než ty, které vymýšlí logické myšlení někoho jiného.
Při vymýšlení příběhů popusťte uzdu své fantazii zrovna, jako mozku celkově. Vždy totiž, když zadáte mozku povel typu: spoj tyto dvě slova přehnanou vtipnou událostí, tak mozek během setiny sekundy něco vyplivne. Je to výstřelek přirozenosti vaší mysli. První myšlenka je většinou správná a pro Váš mozek nejpřirozenější. Nesnažte se proto příběh předělávat.
V prvních setinách sekundy již váš mozek řekl co je pro něj přirozené, tak se to nepokoušejte zbytečně moc měnit.
Snad jsem zde vyjádřil vše srozumitelně tak, aby se vše dalo snadno pochopit. Nicméně jak již bylo na začátku řečeno, tak se jedná asi o nejjednodušší techniku, proto věřím, že nikdo nebude již při této kapitole zažívat nějaké větší problémy.
Spojovací systém
TIP:
Ve dvou se to lépe táhne! Procvičovat všechny techniky můžete s partnerem. Bude vás to více bavit a motivovat.
Můžete si zkusit zasoutěžit s partnerem. Napsat si vzájemně na papír seznam třeba 20 slov a papíry si pak vyměňte. Tři, dva, jedna, start! Vyhraje ten, kdo bude mít všechna slova zapamatovaná rychleji. Příběhy si pak můžete pro zajímavost říct.
Shrnutí
Nejjednodušší technika známá u mnoha lidí pod názvem mnemotechnická pomůcka. Například k zapamatování si oper Bedřicha Smetany.
Všechny informace, které je třeba si zapamatovat, si zastupte klíčovými slovy. Ta propojte nezapomenutelným příběhem.
Do svých příběhů zapojte svou představivost, vše je třeba vidět vaším vnitřním zrakem a prožívat je.
Příběhy tvořte veselé, přehnané, emocionální, logické. Čím bláznivější a emotivnější váš příběh bude, tím snáze bude zapamatovatelný.
Víte že:
Výkonnost mozku starších lidí je stejná jako mozku mladých lidí. Nervové buňky řeší pouze stejné situace odlišně. Například, starší lidé dokážou daleko lépe reagovat na negativní události.
Paměťový palác
Paměťový palác
Paměťový palác
Paměťový palác
Tak a nyní jdeme na pokročilejší metodu k ukládání informací.
Paměťový palác, palác vzpomínek, metoda cesty, metoda místa, technika loci a tak dále… Možná jste již o této metodě slyšeli. Možná jste slyšeli spoustu neuvěřitelných příběhů, že je to technika, díky které si dokážeme zapamatovat až zázračné množství informací, že ji využívají hráči v kasinech, když se snaží s kasinem vyběhnout. Možná jste slyšeli spoustu jiných neuvěřitelných příběhů a já vám garantuji, že úplně vše, co jste o této technice slyšeli, je pravda! Opravdu si díky ní můžete najednou zapamatovat až zázračné množství informací a skutečně touto technikou můžete obrat kasino.
Ve srovnání se spojovacím systémem, je paměťový palác mnohem dokonalejší a kdybych si měl vybrat, kterou z těchto technik používat, tak bych zvolil jednoznačně paměťový palác. Spojovací systém je spíše pro začátečníky.
Tuto techniku používají úplně všichni mistři světových šampionátů. Na paměťových soutěžích tuto techniku využívá 99% všech, kteří se tréninkem paměti zabývají. Jedno zbylé procento nechávám volné pro případ, že by se našel nějaký kverulant, který by argumentoval, že jistě nikdo nevyslýchal úplně všechny soutěžící. Nicméně mi věřte, že s vítězi se rozhovory dělají a každý vítěz do jednoho při soutěžích využívá právě paměťový palác.
Paměťový palác
Takže jak tedy na to?
Nejdříve zkuste zavřít oči a vzpomenout si na některé z míst, které znáte velmi dobře. Váš byt, dům, zahrada, byt přítele, přítelkyně, cesta do práce, do obchodu, park nedaleko, kam pravidelně chodíte na vycházky…
Máte? Tak nechte oči zavřené a zkuste si toto místo ve své mysli projít. Procházejte toto místo hezky postupně v logické posloupnosti. Například zleva doprava, nebo tak jak jej obvykle procházíte. Nyní si zkuste všímat výraznějších bodů na tomto místě. Ve vašem bytě to může být například pračka, televize, gauč, lustr, stůl, koš, dřez, spíž, knihovna, obraz na zdi atd. V parku můžete zase vidět strom, koš, lampu, keř, lavičku, kanál, atd.
Tato místa nám nyní budou sloužit jako pomyslné háčky, na které budeme věšet ukládané informace. Je potřeba, aby tato cesta měla pevný začátek a konec. Všechny body na této cestě jsou rovněž pevné a neměnné a zároveň dodržují logickou posloupnost, aby neměnili své pořadí, jak jdou za sebou. O takovém místě pak mluvíme jako o našem paměťovém paláci, kterých můžeme mít opravdu nespočet.
Nyní, protože teorie vás možná může trošku mást, si vše hezky zkusíme na příkladu, protože příklad stejně jako obrázek je za tisíc slov.
Zkusíme si opět zapamatovat deset náhodných slov. Takže si musíme vytvořit náš první paměťový palác. První, který si zde můžeme vyzkoušet, je naše tělo. Takže si nejdříve projdeme
Paměťový palác
naše tělo a zkusíme si najít deset záchytných bodů v logické posloupnosti a to buď seshora dolů, nebo nahoru. My si zkusíme jít ze zdola hezky nahoru. A tady máme v jedné kolonce záchytné body a v druhé vidíme naše náhodná slova
1) chodidlo NÁBOJ
2) koleno ZMIJE
3) zadek MYŠ
4) břicho MNICH
5) prsa TRDELNÍK
6) rameno KOČKA
7) ústa NOS
8) nos SAZE
9) oči LED
10) vlasy TLUSŤOCH
A opět jak jsme zvyklí, vám kousek pomohu a uvedu zde, jak bych si seznam slov zapamatoval pomocí paměťového paláce
já. Opět zde uvedu krátkou a dlouhou verzi a byl bych rád, kdybyste si popisované situace opravdu zkusili představovat možná co nejdetailněji za doprovodu všech smyslů, pocitů a emocí. Některé možná mohou připomínat opět vtipnou scé-
Paměťový palác
nu, jako by ji někdo vystřihnul z animáků. Uvědomte si, že u každého bodu, který zde napíšu, můžete na chvíli přestat číst, zavřít oči a celou událost si během třeba tří vteřin představit.
Tak s chutí do toho.
NÁBOJEM si prostřelím chodidlo
ZMIJE se mi zakousla do kolene
MYŠ jsem rozsedl zadkem
MNICH mi olíznul břicho
z TRDELNÍKU jsem si udělal podprsenku na prsa
KOCOUR mi sedí na rameni
mám v puse něčí NOS
na nose mám SAZE
oči mám z LEDU
vlasy mi mastí TLUSŤOCH
Tak doufám, že jste si udělali své představy a hlavně je naplno prožili!
Nyní se trošku rozepíšu, abyste věděli, že je potřeba opravdu všechny obrazy vidět tak, jako byste tam byli a jako by se vše skutečně dělo právě vám.