Odilo Ivan Štampach
Náboženství v dialogu
Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Štampach, Odilo Ivan
Náboženství v dialogu : kritické studie na pomezí religionistiky a teologie / Odilo Ivan Štampach.
- Vyd. 1. - Praha : Portál, 1998. - 208 s. - (Studium)
ISBN 80-7178-168-1
291 * 23/25
• religionistika - teologické aspekty
• religionistika - interdisciplinární aspekty
• teologie - interdisciplinární aspekty
Lektorovali:
doc. PhDr. Karel Floss
prof. PhDr. ThDr. habil. Tomáš Halík
© 1998 ThDr. Odilo Ivan Štampach
© 1998 Portál, s. r. o., Praha
ISBN 80-7178-168-1
religionistiky vrámci teologického
1.3 Vztah kdosavadní české literatuře
2 RELIGIONISTIKA JAKO
2.1.1 Studium náboženství vrámci katolického teologického
2.1.3 Pozitivistická religionistika afilozofie náboženství
2.1.4 Religionistika zakomunistického režimu
2.2 Společné rysy současného interdisciplinárního studia náboženství .....................................................................19
2.3 Teologický komentář kevztahům popisné religionistiky, filozofie náboženství ateologie .................................................20
2.4 Doplňující poznámky oněkterých mezioborových vazbách religionistiky
2.4.1 Popisná religionistika jako jádro věd onáboženství ...................22
2.4.2 Kontextuální religionistika ..........................................................22
3 DEFINICE NÁBOŽENSTVÍ
3.1 Poznámka ostavbě afunkci
3.2 Doplňující poznámka khistorii
3.3 Definice náboženství jako východisko této práce
3.3.1 Komentář východiskové definice ................................................30
3.4 Teologický komentář kpředmětu náboženského
4.2 Doplňující poznámka -kritika užívaných
4.3
4.3.1
5 RELIGIOZITA
5.1 Cojereligiozita?
5.2
5.2.1 Použitelnost sociologických metod ajejí
5.2.2
5.3
otázek vreligionistických šetřeních
5.3.1 Hypotézy oreligiozitě před jejím empirickým zjiš ováním ..................................................................................55
5.3.2 Shrnutí avýklad významných údajů zempirických šetření ..........................................................................................56
6 VZNIK NÁBOŽENSTVÍ A JEHO RANÁ
6.1 Místo úvah ovzniku náboženství vreligionistice ...................63
6.2 Vjakém smyslu lze mluvit ovzniku náboženství?
6.3 Metodologie studia počátků náboženství ................................64
6.4 Nejstarší stadia náboženství .....................................................64
6.5 Dvě pojetí počátků náboženství ...............................................65
6.5.1 Evoluční koncepce ......................................................................65
6.5.2 Deteriorační pojetí .......................................................................67
6.6 Responzivní hypotéza opůvodu náboženství ..........................69
6.7 Různé výpovědi opůvodu náboženství -mezioborová souvislost ....................................................................................70
7
NÁSTIN SPECIÁLNÍ
7.1 Cojespeciální religionistika? ...................................................72
7.2 Zaniklá starověká náboženství vybraných evropských etnik ............................................................................................72
7.3.1
dějin židovského společenství vdiaspoře
7.8.5 Současné uspořádání židovského náboženského společenství .................................................................................96
7.8.6 Víra anáboženská praxe judaismu
7.9 Islám
7.9.3 Prameny Božího zjevení ..............................................................99
7.9.4 Dva hlavní směry islámu, sunnité aší‘ité
7.9.5 Islám vnáboženském akulturním kontextu
7.9.6 Další diferenciace vislámu .......................................................101
7.9.7 Islámská mystika .......................................................................101
7.9.8 Výklad koránu aislámská věrouka ...........................................102
7.9.9 Morálka islámu ..........................................................................102
7.9.10 Islámské duchovní společenství
8 ZMĚNA NÁBOŽENSKÉHO PARADIGMATU
8.1 Důvod zájmu ............................................................................107
8.2 Důvod volby názvu ..................................................................107
8.3 Změna paradigmatu není univerzální apevně vázaná na dobu ..........................................................108
8.4 Situace před změnou náboženského paradigmatu
8.5 Změna náboženského paradigmatu vrůzných kulturách
8.5.1 Oblast řecké kultury -odmýtu klogu .......................................110
8.5.2 Hinduistické filozofické anáboženské školy
8.5.3 Buddhismus jako plod změny paradigmatu
8.5.4 Čínské klasické náboženství
8.5.5 Změna paradigmatu vnáboženství
8.6 Společné rysy nového náboženského
8.7
9.1 Ateismus jako předmět religionistiky
9.2 Cojeateismus?
Otázka důslednosti ateismu
9.4 Rozlišení ateismu podle intenzity
9.7.2
9.7.3 Scientistní ateismus
9.8 Rozhovor mezi náboženstvím aateismem
10 NOVÁ RELIGIOZITA
10.1 Nová situace
10.1.1 Přechod odmoderny kpostmoderně
10.2 Nová religiozita vkřes anství .................................................139
10.2.1 Katolická církev ........................................................................139
10.2.2 Nová religiozita vprotestantských církvích
10.3 Nová religiozita mimo tradiční křes anství
10.3.1 Důvody uvolňování zkřes anského rámce ................................141
10.3.2 Kulturní kontext nové mimokřes anské religiozity
10.3.3 Nová religiozita anová spiritualita ...........................................142 10.4 Konkrétní podoby nové religiozity
10.4.1 Atypické směry navazující nakřes anství
10.4.2 Západní ezoterismus ..................................................................149
10.4.3 Orientální systémy vnové religiozitě ........................................153
10.4.4 Nové synkretické tendence akulty ............................................157
10.4.5 Kvazireligiózní aspekty vhnutích lidského potenciálu
11 FENOMÉN NÁBOŽENSKÉHO
11.1 Dosavadní reflexe náboženského sektářství ..........................163 11.2 Cojesekta? ..............................................................................163
11.2.1 Posuny významu slova „sekta“ .................................................163 11.2.2 Vymezení sekty pro potřeby této práce .....................................164
11.3 Sekty nasoučasné náboženské scéně .....................................168
11.3.1 Rostou dnes sekty skutečně tak významně? ..............................168
11.3.2 Příčiny prosperity sekt ...............................................................168
11.3.3 Rozlišení sekt podle původu .....................................................170
11.3.4 Reakce nasekty .........................................................................173
11.4 Teologický komentář osektách aekumenismu ....................175 11.5 Studium problematiky sekt včeském prostředí ...................176
12.1 Důvody avýchodiska úvah omezináboženských vztazích
12.2 Uspořádání dílčích témat vtéto kapitole
12.3 Objasnění pojmů .....................................................................179
12.3.1 Disputace adialog .....................................................................179
12.3.2 Širší ekumenismus, synkretismus, proselytismus, intrareligiózní dialog .................................................................180
12.4 Modely mezináboženských vztahů ........................................180
12.4.1 Náboženský exkluzivismus .......................................................181
12.4.2 Náboženský pluralismus ...........................................................181
12.4.3 Dialogický model ......................................................................182
12.5 Teologický komentář kmezináboženským vztahům ...........183
12.5.1 Poměr různých náboženství kmezináboženskému dialogu .......................................................................................183
12.5.2 Pokusy ourčení místa křes anství mezi náboženstvími ............184
12.5.3 Nástin dějin vztahu křes anství kjiným náboženstvím .............186
12.5.4 Teologická hypotéza ojedinečnosti auniverzalitě křes anství ...........................................................193 LITERATURA
Předmluva
Rozsáhlá monografie O.I.Štampacha sezabývá vývojem, sebepochopením astrukturou religionistiky jako vědního oboru, vztahem religionistiky ateologie, přináší přehled náboženských systémů včetně důkladné charakteristiky současné „náboženské scény“ spřihlédnutím ksituaci vČeské republice aprobírá zteologického ireligionistického hlediska principiální otázky mezináboženského dialogu.
Dílo takto uspořádané svědčí o autorově dlouhodobém, systematickém ahlubokém zájmu otuto problematiku. Jeplodem autorovy badatelské ipeda go gické čin nosti, peč livě třídí vý sledky ši ro kého adů klad ného stu dia amůže být rovněž prakticky využito jako velmi kvalitní učebnice, prozrazující autorovy nesporné didaktické schopnosti. Není však pouhým kompendiem již zná mých po znatků, nýbrž je-při nej men ším vob lasti če ské te o lo gie -ivmnohém ohledu průkopnickým činem, nepostrádajícím prvky originálního badatelského přínosu.
Autor sám označuje zatěžiště vlastního přínosu kapitoly věnované nové religiozitě, náboženskému sektářství amezináboženskému dialogu. Osobně spatřuji kromě těchto jednotlivých tematických okruhů autorovu hlavní zásluhu právě vsystematickém propojení pohledu obou disciplín, jejichž důkladnou znalost autor prokazuje, totiž religionistiky ateologie. Troufám sitvrdit, že vtomto ohledu přináší Štampachova práce cenný vklad do interdisciplinární spo lu práce ame zi o bo ro vého di a logu ivmě řítku me zi ná rod ním, pro tože anivzahraniční odborné literatuře nenacházíme mnoho prací, které bypodobně š astným způsobem dokázaly skloubit pohled religionistický ateologický spečlivým respektem kekompetenci obou věd.
Autor vhodně zvolil základní metodologický přístup -vhlavní linii výkladu sedrží religionistického úhlu pohledu avklíčových pasážích své práce jej systematicky prokládá „teologickým komentářem“ - aprávě tento přístup muumožnil vyhnout senepřípustnému mísení rovin. Vznikla tak kniha, která může nejen sloužit jako učebnice -atojak pro studenty teologie, tak religionistiky -nýbrž zároveň nabízí kreativní aoriginální východisko z„patové situace“, vníž sečasto ocitá rozhovor teologů areligionistů.
Štampachův text pomáhá řešit ještě další, atoneméně složitou aaktuální otázku, totiž otázku dialogu křes anské teologie amimokřes anských náboženství. Nevyhýbá sepřitom ani velmi delikátnímu bodu, naněmž zpravidla ten-
to dialog zkřes anské strany ztroskotává, totiž interpretaci jedinečnosti anezastupitelnosti Ježíše Krista jakožto jediného prostředníka mezi Bohem alidmi. Štampach probírá různé modely řešení vztahu křes anství aostatních náboženství, počínaje biblickými východisky, vyjádřeními patristických autorů amodely implicitně vyjádřenými vpraxi rané církve, dívá sedokatolické aprotestantské tradice isoučasné teologie apřiklání se kmodelu, který tvořivě rozvíjí východiska otevřená koncilovým dokumentem Nostra aetate. Právě vtéto klíčové části práce se zřetelně ukazuje zralost Štampachova teologického myšlení, které kriticky reflektuje stav současného teologického bádání avždy zodpovědně zachovává věrnost katolické tradici aučení magisteria.
Tomáš Halík
1.1 Situace oboru
Religionistika mimo teologický kontext sepřed několika lety vymanila zideologického sevření apováhání arůzných obtížích sepředstavuje načeské akademické půdě. Vtéto své nové roli vystupuje jako interdisciplinární studium složitého apojmově nepříliš jasně vymezeného fenoménu. Náboženství se studuje, jak siukážeme vkapitole 2., vrůzné širší souvislosti ve spoji tosti mimo jiné sezájmy fi lo zo fic kými, kul turně-an tro po lo gic kými, psychologickými, sociologickými, historickými, pedagogickými apolitologickými. Nafilozofických fakultách dostává obor pevné kontury. Mátovšak ivýhodu, žedidaktické pojednání oboru není diktováno tradiční ustálenou strukturou amůže sesvobodně anezaujatě věnovat všem náboženským fenoménům. Obor sekonstituuje díky spolupráci mezioborových týmů badatelů apřednášejících asamotných studentů, odnichž sevtéto fázi očekává, žebudou aktivními účastníky utváření oboru vjeho obnovené podobě.
1.1.1 Stav religionistiky vrámci teologického studia
Vdobě, kdy vesvé sekulární podobě byla religionistika likvidována nebo později knepoznání znetvořena oficiální doktrínou totalitního režimu, příp. fragmentárně zachována mimo akademickou půdu, nateologických fakultách přežívala, nikoli ale nedotčena. Katolické teologické studium bylo komunistickým vlivem postiženo inepřímo. Odborníci ztratili kontakt svývojem svých disciplín avsoučasnosti sezapochodu pozvolna orientují vrozsáhlé odborné literatuře avesložitosti teologických orientací aškol. Dosud seobor konvenčně označovaný jako srovnávací věda onáboženství řadil kfilozofické propedeutice teologického studia, ačkoli zahrnoval kromě popisu asrovnání náboženských jevů ičetná nábožensky motivovaná hodnocení. Běžně se vtéto souvislosti řešila otázka pravého náboženství mezi náboženstvími nepravými, nebo problém náboženství přirozených anáboženství nadpřirozeného, což jeovšem možné plně rozvinout teprve nazákladě teologických předpokladů.
1.2 Místo práce narozmezí oborů
Ambice vytvořit univerzální kompendium, jež bynazákladě popisné asrovnávací religionistiky umožnilo filozofickou, ale iteologickou interpretaci náboženských jevů, byasi byla pyšná apředevším předčasná. Proto nemohu poskytnout omnoho více než jen stručný nástin několika témat, jež pokládám zadůležitá, apoukážu nadalší prameny informací ainterpretací. Rád bych alespoň vnesl metodologicky jasno dovztahů popisné či „filozofické“ religionistiky kteologii. Tato práce chce být mezioborovou studií právě najejich rozmezí. Máústit alespoň donáznaků teologické syntézy, ale čerpá zásadně zpodrobného studia faktů, jak onich referuje současná religionistická literatura.
1.3 Vztah kdosavadní české literatuře
Tento text může případně přispět ikdalšímu specializovanému studiu religionistiky. Chce mluvit onáboženství souběžně sevšemi ostatními knihami ačlánky, které jsou zaposlední léta včeském jazykovém akulturním prostoru kdispozici. Nenahrazuje Úvod do religionistiky odBřetislava Horyny a rozsáhlejší učebnici I. Wardenburga Bohové zblízka, jež mohou vzhle dem k důrazu nametodologické otázky být uvedením do religionistické badatelské práce. Počítá sexistencí dvou teologicky motivovaných učebnic, katolických Dějin náboženství od Josefa Kubalíka aprotestantského Nástinu religionistiky od Josefa Hellera aJiřího Mrázka. Studijní zájem oproblematiku nesporně vyžaduje také používání dosud vydaných religionistických slovníků.1) Tento text chce zmapovat religionistický terén vnaději nabudoucí týmové dopracování témat douzavřenější podoby.
1.4 Struktura textu
Text jepostaven tak, aby vyhověl různým verzím religionistického studia. Umožňuje čtenáři vybírat sipodle potřeby. Minimalistickým jádrem jetext kapitol kjednotlivým tématům. Týkají sejak obecné religionistiky, tedy témat spo leč ných růz ným ná bo žen stvím, tak ire li gi o nis tiky spe ci ální ,ale s poň vestručném nástinu. Kapitoly ovybraných významných náboženstvích mají otevřít cesty kjejich dalšímu specializovanému studiu. Zájemci opodrobnější probrání tématu nabízíme občas doplňující poznámky, rozšiřující materiál kdalší četbě apromýšlení. Tyto poznámky přesahují rozsah studijní látky
tam, kde jereligionistika spíše pomocným nebo doplňkovým oborem. Kapitoly nebo jejich části označené jako teologické komentáře jsou určeny pro tyčtenáře, které zajímá kromě popisné úrovně ivnitronáboženská odborná reflexe fenoménu náboženství, především pak pro studenty teologických fakult. Tyto úvahy, např. ozdánlivě samozřejmém, ale některými teologickými školami problematizovaném náboženském aspektu křes anství, opoměru náboženství kpřirozenému anadpřirozenému Božímu zjevení aovztahu křes anství kjiným náboženstvím, patří dofundamentální teologie. Ani v jednom zobou přístupů nejsou katolická dogmata vzásadě východiskem úvah, ikdyž sejich úvahy mohou týkat. Teologické části tohoto textu spíše upozorňují nateologický kontext, aniž bysesnažily pronášet nějaká věroučná tvrzení. Práci jsem rozdělil dokapitol číslovaných včetně tohoto úvodu od jedné dodvanácti. Každá kapitola mápak podrobné vnitřní členění, usnadňující orientaci vprobíraných otázkách aumožňující přehledné odvolávky najiná místa nezávisle na stránkování. Kapitoly tvoří samostatná pojednání ootázkách naznačených názvy. Probíraná témata nasebe částečně navazují. Vazby najiné části textu jsou naznačeny slovními odkazy adoplněny čísly kapitol nebo jejich částí. Nelze sevyhnout tomu, ženěkterá témata jsou probírána vevíce kapitolách zrůzných hledisek. Výběr hlavních otázek jedán především vazbou mezi religionistickou látkou ajejím teologickým zpracováním. Zahrnuje aktuálně diskutované otázky, témata důležitá pro další teologické studium apro praxi současných interkulturních amezináboženských vztahů.
1.5 Jaké cíle siklade tato práce?
Tam, kde jetext tematicky blízký tomu, coužjeprobráno vdostupných českých učebnicích, slovnících, monografiích aodborných studiích, jenaším cílem především navázat na myšlenky spolupracovníků apřispět kpřehlednějšímu racionálnímu uspořádání látky. Tam, kde navrhuji alternativní řešení, dovoluji sivýslovně sdosavadními spisy zoboru diskutovat vdůvěře, žesetak společně přibližujeme kplnějšímu poznání. Těžiště vlastního samostatného přínosu nasoučasné české teologické scéně vidím vkapitolách věnovaných nové religiozitě (10.), fenoménu náboženského sektářství (11.) amezináboženskému dialogu (12.).
1.6 Poznámkový aparát apráce sprameny
Každou kapitolu uzavírají poznámky, naněž sevtextu odkazuje čísly. Obsahují doplňky, upřesnění apředevším údaje opramenech, včetně případných
výhrad kjejich spolehlivosti. Odkazy na literaturu vpoznámkách avýjimečně ipřímo vtextu jsou úsporné aobsahují podle zavedené praxe pouze údaje potřebné pro identifikaci vseznamu literatury nakonci knihy, který jeřazen abecedně aobsahuje všechny potřebné bibliografické údaje. Dávám přednost literatuře dostupné, aby čtenář měl možnost konfrontovat uvedená tvrzení sezávažnějšími arozsáhlejšími zdroji informací. Seznam obsahuje pouze použitou literaturu. Některé uvedené texty spíše ilustrují určitý styl smýšlení acítění, ale nelze je beze všeho pokládat zaakademicky solidní zdroj odborných informací.
1) Pavlincová (ed.), 1994, kol.: Slovník židovsko-křes anského dialogu,1994,Eliade, Culianu, 1993, König, Waldenfels, 1994.
2 Religionistika jako obor
2.1 Nástin dosavadních pojetí
2.1.1 Studium náboženství vrámci katolického teologického studia
Téma náboženství patřilo apatří kestudijnímu programu katolických teologických fakult tradičně jednak vsouvislosti sfilozofií, někdy ještě rozděleno na srovnávací vědu onáboženství a filozofii náboženství, ajednak jakožto traktát De religione voboru fundamentální teologie.Filozofii náboženství vtomto smyslu pěstoval včeském prostředí Emilián Soukup. Vdalší generaci navázal natuto tradici naKarlově univerzitě prof. Josef Kubalík (1911-1993), přičemž religionistiku pojímal jako dějiny náboženství,neovšem pouze popisné, nýbrž komentované zdogmatického hlediska. Důraz na dějiny měl uněj dokonce ráz jistého historického determinismu, jenž byl koneckonců jeho generaci vlastní. Profesor Kubalík byl přesvědčen, žekonkrétní podoba náboženství jevíce méně dána jeho umístěním načasové ose. Vnávaznosti navídeňského religionistu Wilhelma Schmidta (1868-1954) sedrží degenerační teorie, kníž sevrátíme vkapitole ovzniku náboženství ajeho raných stadiích (6.5.2).1)
2.1.2 Religionistika aevangelická teologie
Na počátku religionistických exkurzů evangelické teologie ateologie Československé církve husitské byl důraz na antropologickou (což nutně nemusí znamenat neteistickou) interpretaci náboženství. František Kovář, František Linhart, Alois Spisar aFrantišek Žilka, avevolné spojitosti stímto proudem (způsobem spíše filozofujícím než teologickým) Vladimír Hoppe, hledali mravní aduchovní podstatu náboženství.2) Křes anství jim bylo pouze jedním zvíce různých náboženství, snad jen evolučně vyšším. Naproti tomu dialektická teologie představovaná unás především Josefem Luklem Hromádkou (1889-1969) sizjednala ostře kritický odstup ode všeho náboženského mimo křes anství, ale ivněm. Tím však otevírá dveře nové podobě nenáboženské interpretace podstaty křes anství. Od šedesátých let našeho století rozvíjí unás tuto myšlenku filozof sevangelickým náboženským zázemím Ladislav
Hejdánek. Základem religionistických bádání byla pro protestantské teology postliberálních generací především biblistika. Zkoumání náboženského pozadí Starého aNového zákona jim mápomoci pochopit tospecifické anové nabiblickém poselství, comá přesahovat obecně náboženský rámec. Vodítkem pro výklad četných, jinak těžko pochopitelných starozákonních míst jejim kontrast pro roc kého po sel ství sesou do bými mi mo bi blic kými ná bo žen stvími asjejich vlivem naIzraelity. Diskuse otom, je-li křes anství náboženstvím aje-li možné nenáboženské křes anství, ještě doznívají. Nejdále tímto směrem jde dnes původně evangelický teolog Otakar A.Funda, který později působil naHusitské teologické fakultě UK. Svůj názorový příklon kparadoxní neteologické teologii chápe jako oborový posun kreligionistice.3) Religionistikou vkontextu biblických bádání spřihlédnutím kširším souvislostem sezabývá emeritní profesor Starého zákona naEvangelické teologické fakultě UKasvého času též předseda České společnosti pro studium náboženství,Josef Heller.4) Tamtéž ataké nafilozofické fakultě sereligionistikou vbiblickém kontextu ale ivširších souvislostech zabývá doc. Milan Balabán.
2.1.3 Pozitivistická religionistika afilozofie náboženství Zneteologických oborů senáboženstvím nejvíce zabývala disciplína sproměnlivým názvem: národopis, etnografie, kulturní, případně sociální antropologie. Příležitostně senáboženství stávalo předmětem zájmu psychologů, sociologů, historiků, kteří se zabývali obecnými dějinami adějinami umění, aovšem vždy také filozofů. Zakladatelem religionistiky jako samostatného oboru na pražské filozofické fakultě byl Otakar Pertold (1884 -1965), který rovněž vyšel znárodopisu azejména zindologie, ale uvedl vnašem prostředí religionistiku naakademickou půdu vpodobě srovnávací vědy náboženské.Religionistika vpojetí prof. Pertolda jenezávislá nateologii, což nepochybně dává možnost nahlédnout náboženství znových zorných úhlů. Jevšak třeba poznamenat, ženepřiznaně zůstává spjata sjednou zfilozofických interpretací fenoménu náboženství, asice vPertoldově případě spojetím pozitivistickým. Jakožto deskriptivní nauka chce takto pojatá religionistika zůstat upopisu asrovnání. Vědomě se nechce pouštět dointerpretací, tím méně dospekulací. Přesto se nevyhýbá odvážným hypotézám voblasti nedost podložené fakty, jíž jevznik náboženství ajeho prehistorické osudy. Zároveň má sklon redukovat náboženskou zkušenost najiné prožitky nebo též vysvětlovat jiryze sociologicky.
Teologicky nezakotvenou filozofii náboženství spůvodně pozitivistickými východisky představuje Josef Tvrdý (1877-1942). Za rozhodující považuje to, corozvíjeli pak také náboženští fenomenologové, totiž kontrast mezi sva-
tým aprofánním, přičemž vnáboženství jde podle jeho mínění o koncentraci hodnot lidských ajejich objektivaci. 5)
2.1.4 Religionistika zakomunistického režimu
Další osudy studia náboženství jsou spjaty skomunistickým totalitarismem asjeho pozvolným poststalinským rozkladem. Religionistika jako uznaný samostatný badatelský astudijní obor unás vymizela. Její faktografie asociálně psychologické analýzy dostaly ryze instrumentální určení. Oboru bylo administrativně určeno, kjakým závěrům smí dospět. Ostatně dostal ijméno podle jediné dovolené hypotézy, vědecký ateismus.Pod jeho rouškou probíhaly nasklonku komunistické éry, kdy užrežim ztrácel efektivní kontrolu, odvážné po kusy zkou mat ná bo žen ství věcně, ne za u jatě anaso lid ních zá kla dech. Natento vývoj navazuje nynější brněnský Ústav religionistiky na filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
2.2 Společné rysy současného interdisciplinárního studia náboženství
Novější vývoj ukazuje, žeexistence náboženských fenoménů může amusí zůstat půdou pro další filozofické tázání. Někdejší nereflektovaná vazba oboru nakoncepci filozofického pozitivismu nebo ideologická instrumentalizace vmarxismu může být nahrazena přiznaným filozoficko-interpretativním přístupem kezjištěným fenoménům. Pokud setakový výklad opírá oobecně uznaná pozorování apokud seotevřeně hlásí kesvým filozofickým nebo iteologickým východiskům, může být dnes považován zalegitimní součást širšího religionistického bádání.6)
Vtéto podobě, slučující „pozitivistickou“ pokoru před skutečností, tedy solidnost, přesnost astřízlivost sesnahou ohlubinné porozumění, introspekci ainterpretaci, senová religionistika jako disciplína stává předmětem zájmu odborné veřejnosti. Takto jichce prezentovat Ústav filozofie areligionistiky naFilozofické fakultě UK sesvými externími spolupracovníky.
2.3 Teologický komentář kevztahům popisné religionistiky, filozofie náboženství ateologie
Představení avýklad tematiky náboženství vkontextu teologie jsou podobné, pokud jde oúkoly iometodologii, jako vpopisné religionistice afilozofii náboženství, jak otom byla řeč vpřehledu pojetí oboru vpředchozích částech této kapitoly (2.2). Ktomu ale přistupují ještě další souvislosti. Součástí tradičního rozvrhu fundamentální teologie,jak jsme již připomněli, jetraktát Dereligione.Ivnovém pojetí, pokud se zachovává fundamentální teologie vcelku jako obor anerozpouští se dojiných disciplín, zůstává náboženství teologickým tématem na základě předcházejícího popisného afilozofického přístupu.7) Posláním fundamentální teologie jezdůvodnit víru. Tady bych snad měl zdůraznit, žeto neznamená, že někdo chce „víru dokázat“. Jde spíše oto argumentovat ve prospěch věrohodnosti pramenů Zjevení, tedy bible, apoštolské tradice aučitelských rozhodnutí církevní autority. Argumentace pro křes anskou víru seodehrává mimo jiné napozadí jiných náboženství. Obvykle sepřipouští, žeovšech náboženstvích lze mít zato, žeodpovídají nanějaké Boží zjevení. Křes anství ale vznáší nárok, ževedle Božích tvůrčích stop vkosmu avlidském nitru, oněž sesnad opírají všechna náboženství, naslouchá (spolu sžidovským náboženstvím) Božímu slovu, totiž osobnímu Božímu sebesdělení, kněmuž dochází prostřednictvím událostí dějin spásy aveslovech, jež tyto události zaznamenávají ainterpretují. Toto dějinné nebo též nadpřirozené zjevení vrcholí podle křes anského přesvědčení životním příběhem Ježíše Krista. Vše, coJežíš říká ačiní, ataké vše, cosesním děje, vtom má Bůh definitivně ukázat, kým je, conám dal aconabízí, co očekává. Odtud máme slyšet slovo výzvy, napomenutí, pokárání, povzbuzení, odpuštění, smíření, uzdravení aosvobození. Křes ané pak chtějí iprostřednictvím re li gi o nis tické části fun da men tální teo lo gie uká zat, žetoto Zje vení jeskutečné, vtom smyslu, žeje opravdu odBoha aželidské svědectví oněm vpramenech (bible, tradice, magisterium) jespolehlivé.
Do této souvislosti také patří diskuse, kníž senapříslušném místě ještě vrátíme (12.5), totiž jaký jevztah křes anství kmimokřes anským náboženstvím. Klade setéž otázka, zda argumentace pro ono Zjevení, oněž seopírá křes anská víra, jeargumentací proti jinému stupni čipodobě Božího zjevení, atím také proti jiným náboženstvím, která jsou lidskými odpově mi natakové zjevení. Běžně sepředpokládá, žeprokázat věrohodnost nadpřirozeného zjevení vJežíši Kristu znamená vyloučit zehry ostatní náboženství jako nepravá. Vdiskusi vlastně zaznívají dvě krajní řešení. Jedno vyjímá křes anství
zesouvislosti sjinými náboženstvími atvrdí, žejeho náboženský aspekt jevlastně nedopatřením. Jetřeba seodněj osvobodit. Opačný extrém znamená nevidět mezi křes anstvím ajinými náboženstvími žádný rozdíl asetřít křes anskou jedinečnost. Zdiskuse sevynořuje, jak ještě uvidíme, řešení, které chce ukázat, žeJežíš Kristus je nezastupitelný, apřece sealespoň vněčem mohou různá náboženství mezi sebou doplňovat amohou kooperovat.
Fundamentálně teologická religionistika, jak již bylo naznačeno, nevychází zčlánků víry. Narozdíl odobecné religionistiky předpokládá pouze jistý filozofický základ. Vpostupu teologického vzdělání totiž předchází traktátu Dereligione ne-li časově, pak alespoň systémově, filozofický kurs, který by měl být vesvém zaměření kteologii uzavřen filozofií Boha (teodiceou, filozofickou teologií) a filozofií náboženství.Máse za to, ževtěchto oborech užbyla řeč o tom, že člověk může něco oBohu poznat ažetaké může amázaujmout vůči němu osobní vztah, jehož povaha akvalita souvisí sesmyslem, respektive cílem lidského života. Ukazuje-li klasická filozofie, že Bůh jejeden, může to, schematicky řečeno, znamenat, že fundamentálně teologicky orientovaná religionistika nezůstane neutrální, nýbrž bude kritická vůči polyteistickým systémům (ikdyž jenemusí odmítat enbloc amůže sepokoušet vnich hledat henoteistické čidokonce monoteistické možnosti výkladu arozvoje).
Vedle fundamentálně teologické religionistiky seještě fenoménem náboženství může okrajově zabývat systematická teologie,zejména vpodoborech, jimiž budou teologická antropologie a soteriologie.Zde siteologie klade vnaší souvislosti otázku, jak souvisí náboženská příslušnost člověka sjeho spásou. Vtéto práci můžeme křešení této zdánlivě jednoduché otázky pouze otevřít přístup. Podle pramenů Zjevení sespása děje prostřednictvím Ježíše Krista. Onjevykupitelem aspasitelem lidského pokolení. Vykoupení jakožto objektivní dimenze spásy je univerzální. Nabízí sevšem lidem. Zbývá zod po vě dět otázku, co pod mi ňuje spásu zestrany jed not li vého člo věka acojevůči spáse vedlejší anepodstatné, nebo cojípřípadně dokonce překáží. Tradiční řešení sekloní ktomu, ženutnou podmínkou spásy alespoň pro člověka, který již dospěl kužívání rozumu, atím ikesvobodnému rozhodování ocíli života aoprostředcích, které kněmu vedou, ježivá víra vJežíše Krista apříslušnost ke Kristově církvi. Ostrým vyjádřením tohoto přesvědčení jeproslulé tvrzení extra Ecclesiam nulla salus. Souběžně však vládne odedávna vteologii přesvědčení, ženaději naspásu mákaždý, kdo Boha hledá akdo usměrňuje svůj život kposlednímu cíli, tak jak ho poznal. Pak lze klást otázku tak, může-li být spasen příslušník jiného náboženství navzdory své mimokřes anské náboženské příslušnosti, atedy nezávisle naní, nebo snad přece jen nějak idíky ní. Stím volně souvisí již shora připomenutá problematika, kterou uvedla doteologické diskuse protestantská dialektická teologie ,zejména