EB928880 by Knižní klub

Metody a řízení sociální práce

Oldrich Matoušek a kol.

Matoušek, Oldřich

Metody a řízení sociální práce / Oldřich Matoušek a kol. -- Vyd. 2. -- Praha : Portál, 2008. -- 384 s.

ISBN 978-80-7367-502-8

364-78

• sociální práce

• monograﬁe

Lektorovala PhDr. Bohumila Baštecká, CSc.

Portál, s. r. o., Praha 2008

ISBN 978–80–7367–502–8

2Profesníetika

2.1Základnídeﬁnice..........................21

2.2Uplatněníetikyvsociálnípráci..................22

2.3Sociálnípráceasociálnístát....................25

2.5Hodnotyvsociálnípráci......................33

2.6Charakteristikaprofeseaetickýkodex..............39

2.7Etickýkodexabyrokratickáorganizace.............43

2.8Rolesociálníhopracovníkaazpůsobypřístupukpraxi.....44

2.9Závěr.................................47

3.1Obecnépředpokladyadovednostipracovníkapomáhající

3.2Syndromvyhoření..........................55

3.3Syndrompomáhajících.......................59

ČÁSTII

5.3Problémyřešenévsociálnípřípadovépráci...........69

8.1Principykonstruktivníchřešeníkonﬂiktů............135

8.2Mediace–metodavyjednávánízaloženánazájmech......136

8.3Metodamediaceajejícíle.....................138

8.4Principymediaceajejívýhody...................139

8.5Roleadovednostimediátora....................140

8.6Procesmediaceajehofáze.....................143

8.7Typyvhodnýchanevhodnýchsporůpromediaci........148

8.8MediacevČR.............................149

8.9Závěrečnéshrnutí..........................150

ČÁSTIII

ČÁSTIV

12Posuzovánípotřebohroženéhodítěte

12.1Komplexní,interdisciplinárníatýmovýpřístupkohroženým dětemarolesociálníhopracovníka................203

12.2Potřebyaposuzovánípodmínekprojejichuspokojování....205

12.3Pomocnémodelyproposuzovánísituaceohroženéhodítěte..215

12.4Posouzenívhodnostiřešení.....................222

12.5Rozhodovánívoblastináhradnírodinnépéče..........224

12.6Závěr.................................227

13Videotréninkinterakcí

13.1VývojVTIaobecnéprincipymetody...............231

13.2VýchodiskapoužitíVTIvpraxi..................233

13.3Metodika...............................234

ČÁSTV

14Komunitnípráce

14.1Vyjasněnípojmů...........................253

14.2Historiekomunitnípráceunásavzahraničí..........255

14.3SoučasnásituacekomunitníprácevČR.............257

14.4Komunitníprácevzahraničí–trendyavýhledy........261

14.5Proceskomunitnípráce.......................262

14.6Komunitnípracovník........................266

14.7Znakydobréhokomunitníhoprojektu...............267

15Hromadnáneštěstíajejichzvládání

15.1Hromadnéneštěstí,deﬁniceajehodruhy............271

15.2Následkyhromadnýchneštěstí..................272

15.3Obětihromadnýchneštěstí.....................273

15.4Nejčastějšíreakceobětínasetkáníshromadnýmneštěstím.274

15.5Zpracovánízážitkuhromadnéhoneštěstí.............279

15.6Poskytovánípomociobětemtraumatizujícíudálosti......281

15.7Záchrannýsystém..........................282

15.8Zvládánízátěžeupracovníků, kteřípomáhalipřihromadnémneštěstí.............286 Literatura..................................287

16Analýzasociálníchpotřebkraje,obcearegionu ...........291

16.1Potřebaanalýzy...........................292

16.2Vymezenípojmu„sociálně-demograﬁckáanalýza“.......294

16.3Technickýprojektanalýzy.....................295

16.4Shromaž ovánídat,informacíamateriálůkanalýze.....297

16.5Zpracovánísociálně-demograﬁckýchdat.............302

16.6Syntetizacepoznatkůajejichprezentace.............304 Literatura..................................308

17Systémovéprojekty

17.1Systémovéprojektyjakosoučástmakropraxevsociálnípráci.309

17.2Systémovástránkaindividuálníchaskupinovýchproblémů.310

17.3Postojpracovníkaksystému....................310

ČÁSTVII Řízenísociálnípráce

Úvod:Cíleaúrovně sociálnípráce

OldřichMatoušek

Vpublikaci Základysociálnípráce (Matoušekakol.,2001),nakteroutato knihanavazuje,bylasociálníprácedeﬁnovánanásledovně:

Sociálníprácejespolečenskovědnídisciplínaioblastpraktickéčinnosti,jejímž cílemjeodhalování,vysvětlování,zmírňováníařešenísociálníchproblémů (např.chudoby,zanedbávánívýchovydětí,diskriminaceurčitýchskupin,delikvencemládeže,nezaměstnanosti).Sociálnípráceseopírájednakorámec společenskésolidarity,jednakoideálnaplňováníindividuálníholidskéhopotenciálu.Sociálnípracovnícipomáhajíjednotlivcům,rodinám,skupinámikomunitámdosáhnoutzpůsobilostiksociálnímuuplatněnínebojizískatzpět. Kromětohopomáhajívytvářetprojejichuplatněnípříznivéspolečensképodmínky.Uklientů,kteřísejižspolečenskyuplatnitnemohou,podporujesociální práceconejdůstojnějšízpůsobživota.

Naprostávětšinaznámýchspolečnostísociálnípráciprovádělaneboprovádí, ikdyžtatočinnostvnichneníjakosociálnípráceoznačována.Starécivilizacepropojovalyideálsolidaritysnáboženstvím.Přesnějiřečeno,náboženství natolikpronikalovšemioblastmispolečensképraxe,ževněmbylzakořeněn imperativsolidarityatakéinstitucepodporujícíkonkrétníprojevyspolečenskésolidarity.Zavšechnynabízejícísepříkladypřipomeňmejedendodnes aktuální:Islámpočítámezipětzákladníchzpůsobůosvědčovánípravévíry iposkytováníalmuženchudým,přičemžjedentypalmužnysedávádobrovolněadruhýsedávápovinně,takžeseznějvněkterýchvýchodníchzemích praktickystaladaň.Výnostěchtoalmuženjeužívánnadobročinnéúčely,ale inašíření„pravévíry“.

Stanovitglobálněplatnýpřehledcílůsociálníprácenenímožné.Rozdíly mezijednotlivýmikulturamiazeměmijakvteoretickémpojetísociálnípráce, takvpraktickémvýkonutěchtočinnostíjsouvelké.Způsob,jakýmsesociální prácekoncipujeaprovádíveuro-americkémcivilizačnímokruhu,nenívhodný anipřijatelnývjinýchkulturách.Východnízemě(Indie,Čína,Japonsko)ve svýchsoustaváchsociálníchslužebpodporujíspíšerodinunežjednotlivce.

Americkésociálníslužbysekromětoholišíodevropskýchvětšímakcentovánímúlohydobrovolníkůamenšímírouřízenízestranystátu.Anivevropském prostorunenímožnédokonalésjednocenízákladníchvýchodisek.Vněkterých západoevropskýchzemíchsenapř.vyvinuladisciplínanazývanásociálnípedagogika,kteroujinéevropskézeměnepěstují;vzděláváníjetakviděnojednoujakosoučástsociálníhozabezpečení,jindyjakorelativněnezávislýsystém práceslidmi.

Ještěsložitějšíjesituacevzemíchtzv.třetíhosvěta.Naněpůsobíjednak původníkmenovátradicezacházeníshendikepovanými,jednakpozůstatky způsobůorganizaceaposkytovánísociálníchslužebzdobykolonizaceodvozené zesystémusociálníchslužebdřívějšíkoloniálnímocnosti,atakéaktuálnívliv euro-americkýchmodelůpéčezprostředkovanýmezinárodnímiorganizacemi, kterésepříp.vsociálníchslužbáchvsoučasnostivdanézemiangažují.

Payne(1991)protooprávněněsoudí,žesociálnípráceje„sociálněkonstruovanáčinnost“,kteroulzepochopitjenvevazběnasociálníakulturníkontext, vněmžvznikla.Sociálníprácenemůžebýtbudovánaahodnocenanadčasově. Jejíteorieipraxejsoureakceminato,jakkonkrétnílidévnímajívurčitédobě avurčitémmístě(regionu,zemi)sociálníproblémy.Početsociálníchpracovníkůazaměřeníjejichčinnostiseměnísprioritami,kteréspolečnostdeﬁnuje vpolitickýchamediálníchdebatách.Institucečiliagentury,ježlidéproúčely sociálníprácezřizují,jsouodvozenyzjiných,podobných,jižexistujícíchinstitucíafungujívevazběnaně.Sociálníprácejakoprofesejevykonávána vnávaznostinajinéprofese,přičemžnejbližšímokruhemjsouvzápadníchzemíchzdravotníci,psychologové,právníci,policisté,pedagogové,představitelé státnísprávyasamosprávy.Mezisociálnípracía„sousedními“disciplínami existujeiurčitárivalita,jejímžprojevemjsouotevřenénebodoutnajícíkompetenčníspory.Podrobnýpopiskonkrétníhoinstitucionálníhoprostředípro výkonsociálníprácevČeskérepublice,jehohistorickýchkořenů,současnépodobyavývojovýchtrendůlzenaléztnapř.vknize Sociálníspráva I.Tomeše akol.(2002).

Sociálníprácesijakosvébytnýoborvytvořilaivlastníteorieapostupy, vněkterýchpřípadechvšaksdílíteoreticképředpokladysjinýmipomáhajícímiprofesemiapraktickézásahymodiﬁkujepodlesvýchcílů.Aktuálníteorie sociálníprácebylypodányvjižzmíněných Základechsociálnípráce (Matoušek akol.,2001),kdejenastíněni vývojoboruvesvětěaunás.

Měřítko,vekterémsociálnípracovnícipůsobí,saháodpřípadovépráceaž kpokusůmovlivnitcelýnárodní(čidokoncenadnárodní)systémsociálních služeb.Ambicezastáncůradikálníchproudůvsociálníprácijdouještědál,

chtějíovlivňovatpolitickérozhodováníveprospěchznevýhodněnýchskupin, atoivoblastech,ježsociálníslužbypřesahují.

Sociálnípracovník

Sociálnípracovníkpracuje:

sklienty,sjejichrodinami,příp.zasvůjpřípadpovažujecelourodinu; spřirozenýmiskupinami,např.spartamimládeženaměstskémsídlišti; sumělevytvořenýmiskupinami,jakýmijsounapř.školnítřídyneboskupiny lidítrávícíživotvústavusociálnípéčečivevězení; sorganizacemi,bu řídíčinnostagenturposkytujícíchsociálníslužby,nebo vstupujejakoexpertdoorganizacíapomáhávnichřešitproblémy,kteréje kompetentnířešit,např.formousupervize;

smístnímikomunitami,tj.slidmižijícímivjednommístě; jakoexpertipřipřípravěněkterýchzákonůavyhlášek,vjinýchpřípadech sejakooponentktakovýmnávrhůmvyjadřuje.

Metodysociálnípráce

Podpojmem„metodysociálnípráce“rozumívětšinazápadníchautoritinašich odborníkůpostupyvázané:

nacílovýsubjekt(prácesjednotlivcem,skupinou,rodinou,komunitouatd.);

najehoaktuálnísituaci(sociálníznevýhodněnínazačátkuživota,předvídatelnéanepředvídatelnésociálníudálosti);

narelevantnívztahovýkontext(vrstevnickáskupina,rodina,organizace); někdyinasystémovévazby(regionální,národníčinadnárodnísociální politika).

Přidržujemesetohotopojetí,ikdyžimplikujepoměrněvolnéspojenímeziteorií apraxíavesvýchdůsledcíchpraxisociálníprácenadřazujeteoriím.

Sociálníprácesevzápadníchzemích–narozdílodmnohajinýchodborných disciplín–zatímpřílišnespecializuje.Vzdělávacíprogramyseobvyklesnaží ustudentůpodpořitvětšinukompetencí,ikdyžseobecněuznává,žepronejnáročnějšíúkoly(meziněžjistěpatříposkytovánísupervize,řízenípracovních kolektivůčianalytickáakoncepčníčinnostvevelkémměřítku)bymělmít sociálnípracovníknejvyššímožnévzdělání.

Cílesociálnípráce

PraktickécílesociálníprácejsoupodleAmerickéasociacesociálníchpracovníkůnásledující(podleZastrowa,1995):

1.Podpořitschopnostklientařešitproblém,adaptovatsenanárokyavyvíjet se.

2.Zprostředkovatklientovikontaktsagenturami,kterémumohouposkytnoutzdroje,službyapotřebnépříležitosti.

3.Napomáhattomu,abysystémypodporyklientůpracovalyhumánněaefektivně(profesionálnísociálnípracovníkmůžemítroliposkytovatele,organizátoraslužeb,supervizora,konzultantaatakéroliobhájceklientových zájmů).

4.Rozvíjetazlepšovatsociálnípolitiku.

Úrovněsociálnípráce

Běžněsevsociálníprácirozlišujíčinnostina práce!sociální!mikroúroveň, středníúrovni a práce!sociální!makroúroveň.Mikroúrovnísepřitommyslípřípadovápráce,středníúrovníprácesrodinamiamalýmiskupinami, makroúroveňznamenáprácisvelkýmiskupinami,sorganizacemi,komunitamiapůsobenínasféruveřejnéhomíněníipolitiky.

Namikroúrovnipracujeprofesionálnísociálnípracovníkformou případovépráce,resp. vedenípřípadu.Oběmatermínymůžebýtpopisovaná tatážčinnost,tj.individuálnípodporováníklientovyschopnostivyrovnatse sproblémy.Základníčinnostípřiprácispřípademjeporadenství.Tomůžebýt doplňovánojinýmipostupy.Termín vedenípřípadu (casemanagement)seužívá ažvněkolikaposledníchdesetiletích.Akcentujekoordinačníamediačníčinnostsociálníhopracovníka(vnašichpodmínkáchnapř.probačníhoúředníka, kterýposkytujesouduinformaceoklientovi,domlouvásesklientemomožných opatřeních,včetnětzv.alternativníchtrestů,vyjednáváisesubjekty,kteréklientpoškodil,asorganizacemi,kteréseúčastnívýkonualternativníhotrestu, atakémonitoruje,jakklientvykonáváto,kčemusezavázal).

Skupinovápráce můžemítpodobuaktivitseskupinou(např.víkendové programyvpřírodnímprostředípořádanéprorizikovouměstskoumládež; kurzysociálníchdovednostíarekvaliﬁkačníkurzypronezaměstnanémladé lidi;programyprosenioryvklubechdůchodců;job-klubyorganizovanéúřady práceproskupinynezaměstnaných,pracovníaktivityslidmi,kteřímajívážný mentálníhendikep).Cílemskupinovéprácemůžebýtinespeciﬁckáskupinováterapie,kterámáklientoviposkytnoutotevřenouzpětnouvazbuotom, jakpůsobínalidi,korektivnízkušenost,náhled,nadějinařešeníjehotěžkostí avneposlednířaděmumůžeposkytnoutpříležitost,abypomohldruhýmlidem.

Prácesrodinou můžemítpodobuúžejizaměřenýchaktivitorganizovanýchprojednurodinuneboskupinurodin(např.poradenstvírodinám,jež adoptujíděti;poradenstvírodičůmvrozvodu,kterésetýkákontaktůsdětmi; osvětovéskupinyprorodiče,jejichždětiexperimentujísdrogami);jindyse jednáorodinnouterapii,jejížcílejsouobecnější:zlepšitfungovánírodiny, vyjasnitrodinnoukomunikaci,vymezitrolečlenůrodiny,vytyčithraniceodpovědnostimezijednotlivciatakémezipodsystémyrodiny.

Komunitnípráce spočívávorganizaciakcímístníhospolečenství,jejichž cílemjenaplněníurčitémístnípotřebynebořešenímístníhoproblému.So-

ciálnípracovníkmůžepotřebučiproblémanalyzovat,plánovatpostup,iniciovatakci,koordinovatčinnostúčastníků(a užjdeojednotlivce,neboinstituce), propagovatakci,hodnotitjejíúčinky.

Součástíčinnostisociálníhopracovníkamůžebýti vytvářeníauskutečňováníkoncepcí nanejrůznějšíchúrovních–odrozvojovéstrategievlastní organizace,vekterémávedoucífunkci,ažponávrhyzákonůavyhlášeksplatnostícelostátnínebojinou.Protutořídící,supervizníakonzultačníčinnost platíto,cobymělocharakterizovativšechnypředchozíčinnosti–musízačínatanalýzousociálníchjevůakončithodnocenímúčinnostivlastnípráce.

Kompetencesociálníhopracovníka

Pravděpodobněnejambicióznějšísoučasnouformulacižádoucích kompetencí sociálníhopracovníkasakademickýmvzděláním,tj.naúrovnimagistra sociálnípráce,podáváamerická Radaprovzdělávánívsociálnípráci (zkráceně podleZastrowa,1995):

1.Uplatňovatdovednostkritickéhomyšlenívpracovnímkontextu,včetně dovednostiuplatňovatteorievpraxi.

2.Pracovatvsouladusetickýmiprincipysociálnípráceasohledemnapozitivnívýznamodlišnosti.

3.Býtschopenprofesionálněvyužívatvlastníosobnost.

4.Rozumětrozličnýmformámazpůsobůmutlačování;znátstrategie,jimiž sedádosahovatsociálníaekonomickéspravedlnosti.

5.Rozuměthistoriisociálnípráce,znátjejísoučasnoupodobuavýznamná témata.

6.Uplatňovatsvéznalostipřipráciscílovýmiskupinaminavšechúrovních.

7.Uplatňovatsvéznalostipřiprácisespeciﬁckýmiproblémy.

8.Kritickyanalyzovatauplatňovatznalostbiopsychosociálníchčinitelů,které ovlivňujívývojjedince.Rozumětinterakcimezijednotlivcemasociálními systémyrůznýchúrovní.

9.Analyzovatvlivsociálnípolitikynaživotklientů,sociálníchpracovníků iorganizacíposkytujícíchsociálníslužby.Prokázatschopnostovlivňovat zásadysociálnípolitiky.

10.Hodnotitvýsledkyrelevantníhovýzkumuauplatňovatjevpraxi.Umětnavrhnoutvýzkumnoustudii,analyzovatjejívýsledkyaumětjesdělitjiným.

11.Umětzhodnotitempirickyvlastníčinnostačinnostjinýchrelevantních subjektů.

12.Dokázatkomunikovatsrůznýmitypyklientů,kolegůasveřejností.

13.Umětposkytovatsuperviziakonzultacevoblastivlastníspecializace.

14.Umětpracovatvestruktuřeorganizaceavsystémuposkytovánísociálních služebadokázatprosazovatnutnéorganizačnízměny.

Unássekompetencemisociálníhopracovníka,čilizpůsobilostíkvýkonuprofese,zabývalasespolupracovníkyHavrdová(1999).Kompetencechápejako

funkcionálníprojevprofesionálnírole. Soustavazákladníchkompetencí bylainspirovánamateriálembritské Ústředníradyprovzděláváníatrénink vsociálnípráci shrnujícímpožadavkyproudělenídiplomuvsociálnípráci,zohledňovalastandardyvzdělávánívsociálnípráciužívanévsoučasnostivČeské republiceavycházelazpraktickýchzkušenostíčlenůtýmu,kterýčeskouverzi soustavyvytvořil.Soustavazahrnujenásledujícíschopnostiadovednosti: rozvíjetúčinnoukomunikaci; orientovatseaplánovatpostup; podporovatapomáhatksoběstačnosti; zasahovataposkytovatslužby; přispívatkpráciorganizace; odborněrůst.

Každákompetencejeblížedeﬁnovánatzv.kritériikompetence,ježsedají objektivnězjiš ovatajsounutnoupodmínkoupronaplněnípracovníkovyrole. Napříkladkompetence„zasahovataposkytovatslužby“zahrnujekritéria:znát možnostiametodyposkytováníslužebaintervence;poskytovatpomocaslužbu vsouladusdohodnutýmpostupem;pravidelněhodnotitměnícísesituaci,pokrokyaúčinnostpostupuspolusklienty;organizovatakoordinovatposkytovánípomociaslužebzrůznýchzdrojů;vytvářetpříznivéokolnostipropřijetí službyaadaptacinani;aktivněčelitchování,kterévytvářírizikoaohrožuje klientanebookolí;aktivněsezapojovatdoprogramů,kterésnižujísociální riziko,zlepšujísociálnípodmínkyarozšiřujímožnostidůstojnéhoživotalidí; pomáhatzvládatkonﬂikt,napětíastresuživatelůmslužebajejichokolíazlepšovatjejichspolupráci;připravitvhodnépodmínkyprozdařiléodpoutánípři ukončeníslužby.

Taktoformulovanékompetencemohousloužitjakokoordinátyvzdělávání isupervizíazároveňjakopomůckyprodefinování„dobrépraxe“poskytovatelů sociálníchslužeb.Pokudunásbudouplatitpředpisypřiřazujícípracovnímu postavenívsociálníchslužbáchurčitoukvalifikaci,mělybybýtsouběžnědefinoványpotřebnépracovníkompetence.Popiskompetencíbypakmělbýt diferencovánnaněkolikaúrovních,ježbykorespondovalysúrovněmiprofesionálnípřípravyadalšíhovzdělávánípracovníkůsociálníchslužeb.

Sociálnípracovníkbylměldokázatveprospěchsvého„klienta“(kterým můžebýt,jakužbylovysvětleno,jednotlivec,rodinaiskupina)mobilizovat zdrojerůznýchdruhů,lidskéimateriální.Přirozenýmsystémempodporyje rodina,sí přátelaznámých,takémístníkomunita,zaměstnavatelé,určité zdrojepředstavujestátreprezentovanýsprávnímiorgány,orgánysamosprávy, organizacevytvářejícíarozdělujícíekonomickýzisk,systémcharitativních organizací,dostupnévzdělávacíakulturníinstituce.Ztohovyplýváhlavní námitkaprotisnahámospecializacisociálníchpracovníků–specialistaomezenýnaurčitoumetodunebonaurčitýresortníokruhbyklientovinedokázal pomáhattakefektivnějakopracovníkpřipravenýuniverzálněaorientovaný všestranně.

Literatura

Havrdová,Z.akol.(1999): Kompetencevpraxisociálnípráce. Osmium,Praha. Matoušek,O.akol.(2001): Základysociálnípráce. Portál,Praha. Payne,M.(1991): ModernSocialWorkTheory. Macmillan,London. Tomeš,I.akol.(2002): Sociálníspráva. Portál,Praha. Zastrow,Ch.(1995): ThePracticeofSocialWork.Brooks/ColePublishingCo.,PaciﬁcGrove,CA.

Sociálnípráce jakoprofese

Profesníetika

MirkaNečasová

Hodnotyamorálníkontextyvsociálníprácinejsoujednoznačněvymezeny. Shardlow(1998)přirovnávásnahuouchopeníhodnotaetikyvsociálnípráci kesnazeovylovenímrštnérybyzhorskébystřiny.Ikdyžmámepocit,žejsme rybuchytili,asnažímesejivytáhnoutzvody,nakonecnámstejněproklouzne meziprstyaskočízpátkydobystřiny.

Důvodů,pročnámhodnotyproklouzávajímeziprsty,jejistěvíce–zmíněný autoruvádítyto:

Dostatečněsenesnažíme,abychomjeuchopili(připrováděnípraktickésociálníprácesvoučinnostnedostatečněreﬂektujeme).

Pokudsepřecetímtopředmětemzabývámehlouběji,pakzáhynarazímena jehokomplexnost(eticképroblémyadilematasevyskytujípraktickyvevšech oblastechsociálnípráceatytooblastinavzájempropojují).

Výrazyužívanévoblastietikyahodnottrpínedostatkempojmovéjasnosti.

Hranice,vjejichžrámciseprofesníetikapohybuje,nejsoupřesnědeﬁnovány,takžepředstavaotom,cobysemělopodhodnotyprofesezahrnovat,je samasoučástídiskuse.

Navzdorytěmtotěžkostempři„loveníryby“seukazuje,žemezisociálníprací, hodnotami,morálkouaetikouexistujeúzkývztah.Cílemtétokapitolyjepodánípřehleduzákladníchtémat,kterájsoudůležitáproprofesníetiku.

2.1Základnídefinice2

Morálka (zlatinského mos –původněvůle,potommrav,předpis,zákon,vlastnost,charakter,vnitřnípodstata)jesystémregulativůlidskéhojednání,který 1TatokapitolačástečněvycházízpracíNečasové(1999,2001,2002).

2Deﬁnicečerpámz Filosoﬁckéhoslovníku (1998)az Velkéhosociologickéhoslovníku (1996).

jezaložennarozlišenísprávnéhoanesprávného,schopnostirozlišovatdobro azloavtěchtointencíchjednat–včetnětransformacedooblastihodnot,norem,vzorů,postojůajednání.Morálkamáindividuálníisociálnídimenzi.Není vytvářenavkaždégeneraciznovu,anineníomezenapouzenajednáníjednotlivců.Předpokládáse,žejetím,coudržujespolečnostpohromaděaumožňuje harmonickouspoluprácijejíchčlenů.Morálkajakokaždásociálníinstituce vyžaduječasodčasukritickoureviziautonomnímsubjektem.Tatokritika přispívákmorálnímuvývojivrámcisociálníhořádu.

Hodnoty vycházejízmorálkyalzejedeﬁnovatjakovše,copovažujemeza významnéadůležité.Jsoutonormativnístandardy,kterémajívlivnanaše rozhodnutíprojednuzmožnýchalternativjednání.

Etika (zřeckého éthos –mrav,zvyk,obyčej,charakter)jeteoriímorálky,vědouomorálcejakostránceživotaspolečenskéhočlověka,opůvoduapodstatě morálníhovědomíajednání.Etikasezabývástudiemmorálkyarozumovým odůvodněnímmorálníhojednání.Ačkolirozumovézdůvodněníneníjediným možným(základemmůžebýtnapř.intuice),autořipublikujícívoblastisociálníprácejezpravidlapovažujízastěžejní.Zhlediskacílejeetikaprakticky zaměřenouvědou.Cílemtotižnenívěděníprovědění,alevědomějšíodpovědné jednání.Přestozůstáváetikavoblastiobecného,protoženeníschopnaposkytnoutnávod,jakjednatvjednotlivýchpřípadech(Bláha,1989).

Profese (zlatinského professio –přiznáníkpovolání,křemeslu)jepovolání,aletakéodbornost,resp.odbornoupřípravoupodloženépovolání.Význam termínuprofesevanglosaskéliteratuře,zekterébudemevycházet,jeužšínež včeštině.Hlavnímspolečnýmjmenovatelempracovníchrolí,kteréspadajído taktochápanéprofese,jeomezenýaregulovanýpřístupkjejichvýkonu(např.je nutnéabsolvovatstudijníprogramapraxi).Kprofesi,resp.profesníkomunitě setakévztahujevelkámírasamosprávyakontroly,zejménavzáležitostech odbornékvaliﬁkace.Morálníkodexbývátaképřísnějšínežpožadavkykladené vtomtoohledunaprůměrnéhočlenaspolečnosti.Příčinutoholzehledatvnebezpečí,žebyprofesionálmohlzneužítmocineboautority,kteroumudané povolánízaručuje.(Podrobnějivizkapitola2.6.)

Do profesníetiky patříreﬂexenoremamorálníhojednánívrámciprofese. Vztahujesevšakikostatnímrovinámuvedenýmvtabulce2.1.

2.2Uplatněníetikyvsociálnípráci

Téma etikasociálnípráce sevodbornéliteratuřečesképrovenienceobjevuje jensporadicky.NaprotitomuvzemíchzápadníEvropyjenejméněposledních dvacetletprofesníetikavelmiaktuálníastávásepředmětemmnohaodbornýchdiskusí.Autořianglosaskéhosvětaseshodujívnázoru,žeetikabymohla býtonímfenoménem,kterýdokážebýtpojítkemmezijednotlivýmifragmentovanýmioblastmi,kterésociálníprácezahrnuje.Impulzemzvýšenéhozájmu oetikujeovšemiprozaičtějšípoukaznadiskusekolemaférsociálníchpra-

Tab.2.1 Rovinylidsképraxe(upravenopodleAnzenbachera,1994)

RovinaAlternativaMěřítko

moralita dobrý/špatnýosobnísvědomí

mravnost mravný/nemravnýnormyétosu(účinnostnoremgarantujeveřejnémínění) profese profesionální/neprofesionálnínormyprofese(etickýkodex),garantovánoprofesní organizací

právo legální/nelegálníprávnínormy(účinnostnoremgarantujestát)

víra láska(agapé)/hříchvěřícísvědomí(význammáicírkevníétosaprávo) covníků,kteříselhaliprávěvmorálníoblasti.Nemalýjetakévlivomezování zdrojů,kteréplynoudosociálníoblasti,apoužívánínovýchtechnologií,zejménamedicínských,kterésseboupřinášejíetickádilemataprovšechnypomáhajícíprofese.

Diskusevěnovanáetickýmotázkámmj.pomáhásociálnímpracovníkům, abysedokázaliorientovatvpřípadě,kdymajíučinitrozhodnutí,kteréspadá dooblastimorálníchdilemataproblémů.Sociálnípracovníci3 sečastomusejí rozhodovatvmnohoznačnýchsituacích,pohybujísenapř.mezipólemjednostrannéhopůsobenínaklientaapólemsymetrickéspoluprácesním.

Příklademmůžebýt,jakuvádíBanksová(1995),případosaměléstaršípaní,která přesvýkyvyvezdravotnímstavuodmítánastoupitdodomovadůchodců, ačkolijí domahrozínebezpečíúrazu.Jetřebaserozhodnout,jestlijezmorálníhohlediska špatné,nebodobrépůsobitnaklientkutakovýmzpůsobem,abyakceptovalapobyt vdomovědůchodců.

Cojecharakteristicképro řešeníotázek,kteréspadajípodoblastprofesníetiky?Banksová(1995)uvádívýčet,kterýjezaložennarozumovém zdůvodněnímorálníhorozhodnutínazákladěetickýchprincipů.

1.Jdeořešení,kterásetýkajídobréhoživota(welfare,blahobytu)–mělaby podporovatspokojenostlidí,uspokojitjejichpotřeby.Jetřebamítnapaměti, žedeﬁnicelidskýchpotřeb(pokudneuvažujemepouzeozákladníchpotřebách)jerelativníazávisínatypuspolečnosti,naideologickémsystému,na osobnostiapod.Měnísemístněivčase.Jetřebasi,spolusklientkouzvýše

3Používámtermínsociálnípracovník,protožejevnašíodbornéliteratuřeobvyklý.Jsemsi vědomatoho,žesevpraxipřevážnějednáosociálnípracovnice.Podobnějetomustermínem klient.

zmíněnéhopříkladu,položitotázku–cojeproklientkudobrýaspokojený život?Jakjemožnéjejdosáhnout?

2.Tatořešenízahrnujíakci–jednání.Budeme-lirespektovatklientčinorozhodnutíodmítnoutdomovdůchodců,musímebýtpřipravenipodletohoto rozhodnutíináslednějednat(např.naplánovatsklientkoujejípobytdoma, býtpřipraveninadiskusisrodinouozpůsobujejípomoci,zajistitpečovatelskouslužbu).

3.Mělabybýtuniverzálnívesmysluobdobnéhopostupuuklientů,kteříse ocitlivobdobnésituaci.Nejdeoporušeníindividuálníhopřístupukjednotlivýmklientům,aleoto,abyněkteříklientinebyliprotežovániajinízase naopakodmítáni.

4.Mělabybýtoprávněnávzhledemkprofesnímaobecnýmhodnotám(např. principsebeurčeníklienta).

Vliteratuřebývajíhodnotyčastoodděloványodznalostíamorálníoblastod oblastiprávnínebotechnické.Totorozdělenímůžebýtužitečné,alejenpotud, pokudznějzároveňnevyplývá,žejemožnéuplatňovatznalostibezhodnotovýchsoudů,nebožeprávnickáatechnickározhodnutílzeprovádětnezávisle naetickýchúvahách.Většinarozhodnutívsociálníprácizahrnujekomplex etických,technických,právních,aleipolitickýchfaktorů,kteréjsouvzájemně propojeny.

Banksová(1995)rozlišujeeticképroblémyaetickádilemata.

Eticképroblémy vznikajívsituaci,kdyjeevidentní,jakbymělsociální pracovníkrozhodnout,aletotorozhodnutísemuosobněpříčí.Příklademetickéhoproblémujetedysituace,kdysesociálnípracovníkdomnívá,žebyse klientovimělodostatpotřebnépomoci,alenemůžemujiposkytnout,protože klientnesplňujekritériastanovenáinstitucí,vnížpracovníkpůsobí.

Etickádilemata vznikajítehdy,cítí-lisociálnípracovník,žestojípřed dvěmanebovícestejněnevhodnýmimožnostmi,kterépředstavujíkonﬂiktmorálníchprincipů(např.konﬂiktprávaklientanasebeurčeníapovinnostisociálníhopracovníkachránitzdravíklienta).Nenípřitomjasné,kterérozhodnutí budepřijatelnější.

To,cojeproněkohotechnickáotázka(pouhédodržovánípravidel),může býtprojinéhosociálníhopracovníkaetickýmproblémem(jemuzřejmé,jakby mělrozhodnout,aletotorozhodnutíjepronějobtížné)aprodalšíhomůžejít odilema(zdásemu,žepřijatelnéřešeníneexistuje).Záležínaosobnostisociálníhopracovníka–jakvnímásituaci,jakjezkušenývmorálnímrozhodování ajakájejehoosobníhierarchiehodnot.Nemalouúlohuvšakhrajeikontext,ve kterémsesociálnípráceprovádí–naobecnéroviněsociálnístát,konkrétněji pakrovinazaměstnavatelskéorganizace(vizčástvěnovanáetickémukodexu abyrokratickéorganizaci).

2.3Sociálnípráceasociálnístát

Sociálníprácejesoučástístátemorganizovanéhoazabezpečovanéhosystému redistribucezbožíaslužeb.Jejímcílemjeuspokojovánísociálníchpotřebklientůazajištěníkontroly,příp.změnychování,kteréjepovažovánozasociálně problematickénebodeviantní.Sociálnístátorganizujeijinéoblasti(např. školství,zdravotnictví,bydlení).Sociálníprácevšakmávýlučnépostavení vtom,žesejejímprostřednictvímtransferujízdrojekzávislýmlidem(staří lidé,nezaměstnaní,děti,mentálněitělesněpostiženíapod.).Tímtozpůsobem sekompenzujídefektytržníhosystému.

Redistribučnífunkcesociálníhostátuneníkompatibilnístržníekonomikou. Vsociálnímstátěexistujenapětímezisociálníspravedlnostíarovnostínajedné straněasoutěživýmindividualismemtrhunastranědruhé.Moon(inBanks, 1995)charakterizujerozporynásledujícímzpůsobem. Sociálnístát:

počítástrhem,alezároveňsejejsnažílimitovatakontrolovat; zahrnujevsoběideuprávanamajeteka„ovocesvépráce“,alezároveň prosazujeprávonadobrýživot(welfare)aprávonauspokojenízákladních lidskýchpotřebvšem,tedyinemajetnýmapráceneschopným;

jezaložennakoncepcičlověka,kterýjesámzasebeodpovědný,alezároveňzohledňujeito,žepodmínky,vekterýchsečlověkocitá,častozávisejína okolnostech,kteréčlověknemůžeovlivnit;

jezaložennapocitusolidarityaspolečnéhozájmu,alesámúspěchsociálního státumůžetutosolidarituaspolečnýzájempodkopat;

snažíseozajištěníbezpečí,alezároveňjevněmzahrnutapodporasvobody.

Vsoučasnédoběprobíhajídiskuseopovazesociálníhostátuaooprávněnosti celéhotohotokonceptu–jehocílů,funkce,metodivýsledků.Takévlivem zmíněnýchrozporůseideasociálníhostátuobtížněbráníkritice.

Kritiky seobjevilyvsouvislostisropnoukrizíanáslednouhospodářskou recesívsedmdesátýchletech20.stoletíasouvisejípředevšímsnásledujícími jevy:

sekonomickoukrizí–ekonomikanestačípokrýtstálesezvyšujícísociální potřebyspolečnosti;

sdemograﬁckoukrizí–populacestárne,snižujesepočetekonomickyaktivních,přerozdělovánísestáváneúnosným;

skrizíhodnot–šířísepochybnostiosmysluredukovánínerovností;Keller (1994)uvádí,ževminulostirovnostznamenalabezpečíproměš anyvzhledemkešlechtě,vsoučasnédoběvšakstálevícelidíchcebýtchráněnoproti novýmhrozbám(jakojenapř.organizovanýzločin,rizikovétechnologie)třeba izacenunastolenínedemokratickýchzřízení(tedyztrátyrovnosti);rovnostje nákladná–jetocena,kteroubohatíplatízasociálnísmír(daněrostou,sociálnísmírvšakneroste),docházíkfrustraci,protoženamalýchnerovnostech

lidézakládajísvůjstatus–úplnéodstraněnínerovnostíneníztohotopohledu žádoucí;

sneefektivnostíaneúčinnostíbyrokracie.

Podlelevicovékritikyto,ževsociálnímstátědocházíkpouhéredistribuci mezitřídami,neřešívlastnídůvodyproblémů(např.chudoby).Sociálnístátje vlastnějenrepresivnímnástrojemsociálníkontrolyaupevňujísevněmrodové (gender)stereotypyarasovéstereotypy.

Kritikakonceptusociálníhostátuarozporyobsaženévjehoideologickém základěsedotýkajíipozicesociálníhopracovníka.Sociálníprácesezabývápéčí olidisširokouarozmanitouškálouproblémů.Každýtakovýproblémvsobě zahrnujemorálnídimenzi,kterájesvázánasmorálkouspolečnosti,aprotoje isociálnězatížena.Normativnípředstavytoho,cojeprospolečnostžádoucí, jsousporné,protožepodléhajírozdílůmvpřesvědčeníanázorechjednotlivých lidí.Sociálníprácebudevždyreﬂektovathodnoty(protožeintervenujedodůležitýchaspektůkaždodenníhoživota)azároveňbudetakévždypředmětem konﬂiktu(protožejejícílenemusejíbýtnutněakceptovatelnéprovšechnyčleny společnosti)(Hugman,Smith,1995).

Nenítedysporuotom,jestlisociálníprácemá,nebonemáetickoudimenzi, alespíšeotom,jakýmzpůsobututodimenzizkoumatajakvpraxiřešitetická dilemata,kterásociálnípráciprovázejí.Zhlediskaprofesníetikybysociálnímu pracovníkovimělapřirozhodováníusnadnitsituaciznalostetickýchteorií,základníchhodnotprofese,etickéhokodexusociálníchpracovníkůapředevším znalostsebesamého.Základnímnástrojem,kterýsociálnípracovníkvesvé prácipoužívá,jetotižjehovlastníosobnost(Kopřiva,1997);přirozvojiosobnostipakhrajedůležitourolisupervize(vizkapitola19).

2.4Etickéteorie4

Vrámciprofesníetikysejakorelevantnínejčastějiuvádějíteoriepřirozeného zákona,deontika,utilitarismus,antiopresivníteorieateoriediskurzu(kterou siblížeobjasnímevčástizaměřenénahodnoty).

Teoriepřirozenéhozákona

Teoriepřirozenéhozákona vzniklanazákladěkombinacenáboženskétradicejudaismu,řeckéﬁlozoﬁeakřes anství.Cílemjekultivacelidsképřirozenostisměremkdokonalostiskrzepřirozenýmravnízákon,kterýjedaný Bohem.Tentozákonjevěčnýaneměnný,jeobsaženývpříroděivpředstavě Boha.

4Tatopodkapitolanavazujenačástivěnovanénáboženství(teoriepřirozenéhozákona),ﬁlozoﬁi (Kant,Mill)ateoriisociálnípráce(Freire)vučebnici Základysociálnípráce (Matoušekakol., 2001)

Jdevlastněoplánsvěta,kterýplatíprovšechnytvory–podlejejichpovahy všakrůznýmzpůsobem.Tvorovébezrozumujsouřízenibezsvéhopřispění. Člověk,jenžjechápánjakoBožíobraz,jevybavenrozumem,takžejeproněj přirozené,žesepomocísvéhorozumusámřídívrámciBožíprozřetelnosti. Vteologickémsmyslu„jepřirozenýzákonúčastčlověkajakorozumnébytosti načinnostiBohajakozákonodárce“(Skoblík,1997,s.66).Člověkmáplnit Božízákon,protožejetojehoúkolem,azároveňtímtozpůsobemdosahuje spásy.ČlověkjesouvztažnábytostvzhledemkBohuakostatnímlidem.Není vontologickémsmysluslovabytostvztaženáksoběsamé(ibid.).

ČlověksemásnažitopoznáníBožíhozákonavesvépřirozenostiamátento zákonnaplňovat(tojemožnéitehdy,kdyžBohanezná).Lidskápřirozenostmá idějinnýrozměr.Odabsolutníhopřirozenéhozákonalzeodvodituniverzální normy.Přirozenostjevšakvždyzařazenádokonkrétníhoobdobí dějinspásy, vekterýchserealizuje.Poznánípřirozenéhozákonaneníčlověkuvrozeno, vrozenájepouzeschopnostprincipypřirozenéhozákonasnadnoabezomylu poznat.Čímvícepakčlověksestupujedooblastikonkrétna,tímspíšepodléhá omylůmastupňujesejehonejistota.Přirozenýzákonneníplánem,kterýčlověksvobodněnavrhuje,alejerozměrem,kterýčlověkmusínamáhavěhledat. Nalezenýpřirozenýzákonpotomrealizujepomocísvévůle(Beneš,1997).

Shumanismemmátatoteoriespolečnépojetíčlověka,kterýzaujímázvláštnípostavenímeziživýmibytostmiamázvláštnídůstojnost.Křes ansképojetí navícpřidává,žeposlánímčlověkaješířitdobrouvůli,zrcadlitBožílásku, péčiamilosrdenstvívůčivšemustvoření–atovesvýchčinech,svýmjednáním.Důležitéjecelostnípojetíčlověka(provázánítělesné,duševníiduchovní stránky).Vycházíseztoho,žečlověkuprokazujemenejlepšípomoctehdy,když pečujemeozachovánícelistvostijehoživota(Henriksen,Vetlesen,2000).

Sílaetikypřirozenéhozákonatkvívjehoobsažnosti,zahrnujevsoběpřirozenéctnostiajeotevřenýikontextuBožíchpříkazůamilosrdenství.Takto jemožnépropojenínáboženskéetikysapelemnaracionalituapřirozenou perspektivuctností.

Deontika

Deontika (deontologie)je naukaopovinnostech (zřeckého deon –comábýt, povinnost).Vyjadřujepřesvědčení,žejednánímůžebýtmorální(nebonemorální)samoosoběnazákladěsvéimanentnípovahyanezávislenanásledcích.

Důležitýjeúmysljednajícího,nikolivýsledekjednání.Napříkladdodržetslib neborespektovatprávadruhýchježádoucínikoliproto,žebytakovétojednání garantovalodobrévýsledky,aleproto,žejdeoplněnípovinnosti.

NejznámějšívyjádřenítohotosměrupředstavujedíloImmanuelaKanta (1724–1804),kterývycházíztoho,žekaždýčlověkmájakpřírodní,takirozumovousložku.Přírodníempirickourovinujetedyschopenpřesáhnout.Člověkprotonenímotivovánkčinupouzelibostíanelibostí(přírodnísložka–motivaceznáklonnosti),aleičistýmrozumem(tj.smyslověneinstrumentali-

zovaným,jdeomotivacizpovinnosti).Motivacezčistéhorozumunepředpokládánicempirického,neslibujeosobníprospěchnebomateriálnístatky.Je točistápovinnost,nepodmíněnýpříkaz,tedykategorickýimperativ.Nezáleží natom,jestličlověktentoimperativuzná,nebone.Neměnítonicnatom,že jeimperativuaprioripodroben.Kategorickámotivacezrozumutotižvyplývá zrozumovépovahyčlověka.

Kategorickýimperativ jemožnéformulovatinazákladěúčeluosobě: „Jednejtak,abyspoužívallidstvíjakvesvéosobě,takivosoběkaždéhodruhého,vždyzároveňjakoúčelanikdypouzejakoprostředek.“(Kant,1976,s.75) Účel(dobro,účelchtění)musívyplynoutzrozumu,musíbýtnepodmíněnýaabsolutní.Tentorozumovýúčelmusíbýtzároveňaprioriobjektivněnutnýpro všechnyrozumovébytosti.Naprotitomuúčelykladenéempiricky(motivace libostíanelibostí)jsouvždyrelativníajsoutojenprostředkykuspokojení subjektivníchpotřeb.Nemělibychomtedyjednatsdruhýmilidmijenjako sobjektyneboprostředkypronaševlastnícíle(tentopožadavekplatínejen provztahsociálnípracovník–klient,aleinaopak).Každýčlověkjehodenúcty jednodušeproto,žeječlověkem–nenípřitomdůležité,jestlinámje,činení sympatický,užitečný,nebojestlisnámijednápoctivě,čine.Kantovskéeticeje cizípředstava,žebyúčelsvětilprostředky.

Morálnědobréjednáníjetakové,kterévznikánazákladěrozumnéhomotivu–motivupovinnosti.Morálněšpatnéjepotomtojednání,jehožmotivemje náklonnost.Záležípřitomnavůlijednajícího.Člověkjednádobře,kdyžjedná vědoměachtěnězpovinnosti,ajednášpatně,kdyžjednávědoměachtěně vrozporuspovinností.Mravnídobrojeto,cojeveshoděsesvědomím,protoževesvědomísedějepřevedenímravníhoprincipuvkonkrétnípovinnost. Dobrojednánítedynezávisínavýsledkujednání,alenasmýšleníjednajícího. Kantovopojetíetikypředpokládá,žekaždýčlověkmáaspoňminimálnímíru konkrétnísvobody,kterájepodmínkouvšechmaxim(Anzenbacher,1995).

Výhodoudeontologickéetikyjejasnéoddělenípovinnostiodužitečnosti aosobníhozájmu,cožbymělopředcházetpředpojatostiadiskriminaci.Nevýhodoujeurčitýformalismus,kterýsemůžeprojevitrigidnímplněnímtoho,co jebezohledunanásledkypovažovánozapovinnost(vextrémumůžedojítnapř. kdodržováníslibuitehdy,kdyžztakovéhojednáníplynestrádánípromnoho lidí)aobtížepřiurčovánípovinnostivkonkrétnísituaci.Kriticipoukazujítaké nato,želidé,kterémotivujekjednáníinstinkt,zvyknebosoucit,mohoubýt lidštějšínežti,kteříjednajíjennazákladěabstraktníhosmyslupropovinnost.

Sociálnípracovnícinejsouzcelaautonomnímiprofesionály,jejichžhlavní eticképrincipysetýkajípouzerespektukosoběklientaapodpořejehosebeurčení.Jsouzaměstnanci,kteřípracujívrámciprávníchaprocedurálních pravidelakteříbysezároveňmělisnažitopodporuobecnéhoblaha.Vrámci svéčinnostičastomusejířešitkonﬂiktprávazájmůrůznýchlidí.Podledeontologickéetikysenapř.obtížněrozhoduje,číprávonasebeurčenímápřednost. Kantovskýpřístupříká,žemámevždyplnitsvoupovinnostaneohlížetsena důsledky.Sociálnípracovnícivšakčastomusejípátratpookolnostechasou-

vislostechateprvepotomzvažují,jakéjednáníbudešetrnéavýhodnépro jednotlivéhoklientaajakéjednáníbudevýhodnéprospolečnostjakocelek (Banks,1995).Protojeprosociálníprácidůležitáidalšíetickáteorie,kterou popíšemevnásledujícíchodstavcích.

Utilitarismus

Teleologie (zřeckého telos– cíl,účel)jeﬁlozoﬁckéučení,podlekteréhojeveškeréděnívrealitě(včetnělidskéhojednání)určenonějakýmúčelem.Vrámci tétoteoriesebudemeblíževěnovatutilitarismu,jehožklasickýmipředstaviteli jsouJeremyBentham(1748–1832)aJohnStuartMill(1806–1873).

Utilitaristickáetika (zlatinského utilitas –užitek)předpokládá,žežádné lidskéjednánínenísamoosobědobréanišpatné.Mravníhodnoceníseděje nazákladěnásledků,kterélzeodjednáníočekávat.Kritériemjeprospěšnost prouskutečněníhédonistickychápanéhodobra(slast,radost,štěstí).Podle klasickéformyutilitarismubyčlověkmělvždyjednattak,abysvýmjednánímvytvářelvětšímnožstvídobranežzlaprovšechny,jichžsetotojednání dotýká.Sociálnípracovníkbymělkalkulovatnejenpozitiva,aleinegativa avnásledcíchjehojednáníbypozitivamělapřevážit.Utilitaristabytakmohl např.ospravedlnitzbouráníjednéúpadkovéobytnéměstskéčástiapřemístění obyvatel,pokudbytatoakcevedlakekonomickérevitalizaciširokéhookolí.

Utilitarismusmávíceforem.Doposudjsmesezabývali utilitarismem činu (jednání),podlekteréhojesprávnostjednánídeterminovanájehovýsledkemvtomjednotlivémpřípadě–kalkulusepodrobujekaždéjednotlivé jednání.Naprotitomu utilitarismuspravidla berevúvahukonsekvence, kterévdlouhodobéperspektivěpravděpodobněnastanou,kdyžsepřípadzobecníabudevnímánjakoprecedens.Napříkladproobčanskéhoporadce,který přemýšlíotom,jestlinahlásitFonduohroženýchdětí,žerodičebijísvojeděti, jedůležité,abypředemkromějinéhozvážilito,žesitaktomožnáuzavřekrodiněcestuanebudejižsnímocidálepracovat.Budemíttakéztíženýpřístup kjinýmpotenciálnímklientům,kteříseotomtopřípadudozvědí.Gluchman (1995)uvádí,žejednánísepovažujezasprávnépouzetehdy,kdyžsleduje určitézvolenépravidloplatnévespolečnostinebovurčitésociálnískupině. Správnostjednáníjehodnocenanazákladěpravidlaasprávnostpravidlana základědůsledků,kterézněhovyplývají.

Utilitaristétedymohoujednatpodlepravidel(podobnějakodeontologové), např.podlepravidla,želhaníjenepřípustné.Narozdíloddeontologůvšak základemtakovéhojednáníjekalkulpozitivníchanegativníchkonsekvencí (důsledkempravdomluvnostiječastějištěstínežneštěstí).

Aplikaceutilitaristicképerspektivyneníbezproblémů.Dajíseshrnout takto(Reamer,1995;Shaw,1999;Banks,1995):

Štěstíjerelativní–např.hlasitáhudbamůžebýtprojednohosousedanesnesitelná,druhémuvšakvůbecnemusívadit,cožovšemnedokážemepřikal-

kulacidobřeodhadnout–těžkolzeporovnatmnožstvíštěstíjednohočlověka smnožstvímštěstídruhého.

Jednání,kterémaximalizuještěstívkrátkodobéperspektivě,semůžezdlouhodobéperspektivyjevitjakozcelanevhodnépromaximalizacicelkovésumy štěstí.

Nikdynenídopředujisté,jakébudounásledkyjednání.

Jakékolijednánísemůžejevitjakomorálněsprávnévurčitéspeciﬁcké situaci(např.nedodrženíslibu,vražda)–utilitarismusmůževéstktakovým činům,kterébydobrýčlověkzanormálníchokolnostínemohltolerovat.

Sociálníprinciputilitarismuchápesociálníužitekjakosumuužitkunebo průměrnýužitek.Tímseodsouváhlediskopodílovéspravedlnosti.Průměrný užitekpaknepodávážádnouinformacioužitkuprokonkrétníhojednotlivce.

Utilitarismusmůžebýtnespravedlivývpřípadě,kdysenapř.obětuještěstí jednéskupinylidíproto,abysedosáhlovětšísumyštěstíprojinouskupinulidí.

Antiopresivníteorie

KlasickáetikasociálníprácečerpápředevšímzširocepojatýchprincipůKantovyetikyazetikyutilitaristické.TytopřístupybylynaZápaděodsedmdesátýchlet20.stoletíkritizoványzpozic radikálníhohnutí,kteréobsahujejak marxistické,takiantiopresivnípřístupykpraxi.Jehopředpokladyjsou:

rovnostvýsledků;

chápáníčlověkajakonezbytněspolečenskébytosti.

Prokantovsko-utilitaristickýrámecjecharakteristickýspíšedůraznaindividuálníprávaapovinnosti.

PauloFreire

Jednímzautorů radikálníhoantiopresivníhohnutí,jehoždílomělovýraznývlivnasociálnípráci,jePauloFreire(1921–1997).Freirevesvýchúvaháchnavazujenamyslitelefrankfurtskéškoly.Jepřesvědčenotom,žeúkolem lidíjetransformovatutlačujícíživotnípodmínky,atakdosahovatstáleplnějšíholidství(humanizace).Přitomútlakemjekaždásituace,kdyjedenčlověk vykořis ujedruhého,atímmubránívtom,abysedeﬁnovaljakoodpovědná bytost.

Vprocesuhumanizacemohoubýtaktivnípředevšímutlačovaní,protože utlačovatelétohonejsouschopni.Utlačovatelésesnažívšechnovesvémokolí měnitvobjektsvédominance.Domnívajíse,žetaktolzetransformovatcokoli, prostředkemjetzv.falešnáštědrost(paternalismus).Osvoboditsebeisvéutlačovatelejehistorickouúlohouutlačovaných.Současněsbojemutlačovaných zavlastnísvobodukhumanitěmizísílautlačovatelů,atímznovuzískávajílidství,kterépředtímztratili.Užtedyneníutlačovatelaniutlačovaný,alečlověk vprocesudosahovánísvobody(Freire,1970).

Podantiopresivníhnutívsociálníprácijemožnézahrnoutmnožstvírůznýchpřístupů.Svémístozdemáifeministickásociálnípráce.

Feministickéhnutí

Stoupenci feministickéhohnutí původněkritizovalistátníinstitucezato, žepřispívajíkzachovánístatuquotím,žesesnažíudržetženy(klientky) tam,„kampatří“,tj.vrodinách.Postupněsedůrazpřesouvánaantiopresivní sociálníprácijakozdrojzplnomocněnížen–nejenklientek,aleisociálních pracovnic.Poukazujínainstitucionalizovanýsexismusvoblastisociálnípolitiky,akademicképůdyaalokacezdrojů.Vtěchtooblastechrozhodujímuži, ačkolivsociálníprácibývajízaměstnánypřevážněženy.Feministétaképřispělikredeﬁnicisociálníchproblémůakprováděnívýzkumů,kteréstavělyna zkušenostechklientů.Nevyvinulikonzistentníteorii,alesociálnípráciovlivnilipředevšímkladenímjinýchdůrazů.Sociálnípracovníkbymělklientovi pomoci,abysiuvědomil,jakhorůznéformyútlakuovlivňují,amělbypodpořitklientovusnahuoznovunabytíkontrolynadvlastnímživotem(Banks, 1995).

Jednímzteoretickýchzdrojůfeministickýchúvahaetikyúčastijedílo CarolGilliganové,kterávpolemicesLawrencemKohlbergemodlišilaetiku spravedlnostiaetikuúčasti(Gilliganová,2001;Heidbrink,1997).

Obaautořivycházelizvýzkumu stadiímorálníhovývoje.Respondenti odpovídalinaotázku,jakbyřešilikonkrétnímorálnídilema,apodleodpovědí bylizařazovánikjednotlivýmstupňůmmorálníhovývoje.Kohlbergnazval jednotlivástadiajakopředkonvenční(orientacenaodměnuatrestaorientace naúčelovémyšlení),konvenční(shodasostatnímiaorientacenaspolečnost) apostkonvenční(orientacenasociálníúmluvuaindividuálníprávaaorientace naeticképrincipy).Gilliganovásivšimla,ževKohlbergověvýzkumudosahují mužičastějinežženynejvyššíhostadiamorálníhovývoje.Nazákladěvlastních studiípakGilliganováodvozujealternativníteoriivývoježenskéhomorálního myšlení–přitompředpokládá,žemužskáaženskámorálkajsoustrukturálně rovnocenné.

Jednáseonásledujícístadia(Gilliganová,2001):

předkonvenčnístadium–orientacenaindividuálnípřežití,egocentrická perspektiva;

prvnípřechodnáfáze–odegoismukodpovědnosti,dopopředívystupuje spojenísdruhými,snahabýtsociálněakceptovaná(„dělatvěcisprávně“); konvenčnístadium–zřeknutísedobréhoprosebe,altruistickéstanovisko, odpovědnostzadruhéjezáklademsebepojetí,jdeomateřskoumorálku,která nebereohledynavlastnízájmyapotřeby,dobrojepostavenonaroveňpéče odruhé;

druhápřechodnáfáze–oddobrotykpravdě,rozpormeziegoismemaaltruismemjižneníhodnocenpodlekritériíkonvenčníhodobra,alepodlekritérií

„pravdy“.Morálnostjednáníneníurčovánatím,cobynatořeklidruzí,aletím, jaktotojednáníveskutečnostislučujezáměrajehodůsledky;

postkonvenčnístadium–morálkanenásilí,společenskénormyahodnoty jsoutranscendoványzperspektivynenásilí.Syntézaaltruismuaegoismuje možnádíkynázoru,žejáitidruzíjsmenasoběvzájemnězávislí.Mojeúčastje svobodnězvolenýmmorálnímprincipem,kterýzahrnujeipéčiovlastníosobu (důležitájeupřímnostivzhledemkvlastnímpožadavkům).

Gilliganováoznačilaetiku,kteroupopisujeKohlberg,jakomužskouetikuspravedlnosti.Tatoetikajesituačněnezávisláarigidní,Jájeautonomníanezávislé,člověkseorientujepodleabstraktníchprávapovinností.Ženskáetika péče(účasti)jenaprotitomusituačněsenzitivníaﬂexibilní,Jájespojeno sostatnímiačlověkseorientujepodlekonkrétnístrukturyvzájemnýchvztahů.

Etikuúčasti ovšemnelzespojovatpouzesfeministickýmhnutím(podle výzkumůdominujenapř.uAfroameričanůtakétakovýzpůsobjednání,který vycházízesmysluprospolupráci,vzájemnouzávislostakolektivníodpovědnost,cožmůžebýtvprotikladusetikouspravedlnosti). Etikaspravedlnosti reprezentujedominantnímodusmorálníhouvažování,kterýpočításexistencí strukturmocivespolečnostiamátendencivytěsňovatzkušenosttěchméně mocných.Etikaúčastikladepožadaveknapřeformulovánídominantníchkonceptůmorálkyastavísedoopozicekdeonticeikutilitarismu–oběteorie nazývásoubornějakojižzmíněnouetikuspravedlnosti(Banks,1995).

Sociálnípracovník,kterýseorientujevzákladníchetickýchteoriích,je schopenposouditetickýproblémnebodilemazvícezornýchúhlů.Napadáho takévícemožností,jakjednat,ajehoposouzenísituacearozhodnutíjsoupak takéodpovědnější.Zároveňberevúvahuizákladníhodnotyanormyprofese, kteréjsousetickýmiteoriemiúzcespjaty.

Tab.2.2 Vztahmezietikouspravedlnostiaetikouúčasti(Banks,1995)

EtikaspravedlnostiEtikaúčasti základníhodnota spravedlnost(právo)–zesiluje separacilidí účastenství–respektujeto,coje společné odvolávásena principyvztahy zaměřujesena sociálnísmlouvu povinnost utříděnýpořádekhodnot individuálnísvobodu jednotlivce

spolupráci péči komunikaci vztahmezilidmi sociálníhočlověka

2.5Hodnotyvsociálnípráci

Sociálnípracovnícijakoprofesnískupinasdílejíspolečnéhodnoty,kteréjsou obsaženyvetickémkodexu.Vsociálníprácijsouhodnoty(kromětoho,že jenajdemevpodtextuvšechetickýchteorií)důležitézvícedůvodů.Určují povahusociálnípráceipovahuvztahumezisociálnímpracovníkemaklientem, kolegyiširšíspolečností.Hodnotytakéovlivňují,jakoumetoduprácesociální pracovníkpoužije,ajsouklíčovépřiřešeníetickýchdilemat.Nahodnotáchjsou založenyiprincipyprácesklienty.Ačkolivetickémkodexunajdemeobecné univerzálníhodnoty,zhistorickéhopohleduvyplývá,žeseměnídůrazykladené naurčitéhodnoty.

Hodnotovéorientacezhistorickéhohlediska

Reamer(1995)identiﬁkovalšesthodnotovýchsměrůvsociálnípráci,kteréjsou vhistorickémpohledupatrnéakterévykazujírůznýstupeňtrvalosti.Jedná seonásledujícíorientace:

Paternalistickáorientace –tatoperspektivabylanejpopulárnějšíkoncem19.azačátkem20.století,kdyvrcholiloobdobítzv.přátelskýchnávštěv apomociorganizovanénabázicharity.Sociálnípracovnícisesnažilivylepšit mravníproﬁlklientůtak,abyklientižilictnostněabyliužiteční.Těm,kteří sešlizcesty,bylopotřebacestuznovuukázat.

Orientacenasociálníspravedlnost –podletétoperspektivyjezávislostzpůsobenastrukturálnízávadouvkulturnímaekonomickémživotě,která provázítynejménězvýhodněné.Chudoba,nezaměstnanostaněkteréformy duševníchnemocíjsouvedlejšímiproduktykultury,kteráztratilasvojimorálnícitlivost.Defektykapitalismu,rasismusajinéformyopresevyvolaly časemvznikvrstvylidí,kteřípatřík vyloučeným(underclass).Tutosituaci můžezlepšitzměna,jejímžcílemjenastolenírovnostipříležitostí,redistribuce bohatství,nestigmatizujícíchpříspěvkůaslužeb.

Náboženskáorientace –tentopohledmávsoběiprvkyoboupředchozíchorientací.Základníposlánísociálníprácemákořenyvjejímhistorickém spojeníscírkví.Častojdeotransformacináboženskéhopřesvědčenísociálního pracovníkavesmysluplnousociálníslužbu.Charitativníčinnostmůženapř. reprezentovatkřes anskouláskumezijednotlivciaBohemamezibližními. Nemusínutněvycházetzpaternalismu,alemůžebýtodvozenazesmyslupro náboženskýzávazek.

Klinickáorientace (orientacesloužícíbadatelskýmavýukovýmúkolům aprevenci)–jdeoorientacinaetickádilematavsociálnípráci.Zvláštěevidentníjevzápadníchzemíchodsedmdesátýchlet20.století,protoževtédobě setakézačalvýraznějiprojevovatzájemoprofesníetikuobecně.Vestředupozornostijsoudiskuseoklientovědůvěře,způsobukomunikace,podávánípravdivýchinformací,klientovusouhlasuspostupemsociálníhopracovníka,střetu

zájmůapod.Stoupencetétoorientacezajímávztahmezihodnotamisociálního pracovníkaahodnotamiklienta(jdepředevšímoochranuaprospěchklienta).

Defenzivníorientace –utétoorientace,narozdílodpředchozí,jdepředevšímoochranusociálníhopracovníka.Podnětemjejíhovznikubylozveřejňováníčastonepodloženýchinformací,kterésezabývalyupozorňovánímna různéformynezájmuanesprávnéhoprováděnísociálníprácezestranysociálníchpracovníků.Tomutopojetídominujetémaodpovědnostiaproblematiky spojenésnebezpečímsoudníhosporumezisociálnímpracovníkemaklientem.

Morálněneutrálníorientace –jejímistoupencijsoutisociálnípracovníci,kteřípraktikujíspíšetechnickýpřístupksociálnípráci.Základemjeabsencenormativníchhodnotovýchsoudů.Příklademmůžebýtanalýzavýdajů aziskůzprogramůapod.

Katalytickýainteraktivnímodel

Shulman(1991)uvádí,žepokudjdeovztahsociálníhopracovníkaaklienta, vprůběhuhistoriesevytvořiladvěparadigmatavsociálnípráci.

Prvníparadigmasisociálníprácevypůjčilazmedicínyajeproněcharakteristickýnásledujícípostupintervence: shromaž ováníúdajů(informacíopřípadu); diagnostika; řešení,terapie; zhodnocenípostupu.

Totoparadigmapomohlosociálnípráci,abysemohlaetablovatjakosvébytná vědeckyformovanáprofese.Prvky medicínskéhomodelusociálnípráce budoupravděpodobněvsociálníprácipoužíványpodlepodmínekaokolností vždy.Payne(1991)vtétosouvislostihovořío tradičním(katalytickém)modelusociálnípráce,Morénová(1994)omodelupřizpůsobení.Katalytický proto,žekatalyzátorpodobnějakosociálnípracovníkumožňujereakci,která bybeznějsamanenastala,aledoreakcenevstupujeaneměnísejejímprostřednictvím.Tentopřístup,vněmžjesociálnípracovníkchápánpředevším jakokompetentníprofesionál,kterýřešíproblémynekompetentníholaika, vsoběnesenebezpečí,žepomocklientovibudefragmentovanápodlespecializacesociálníhopracovníka.Sociálnípracovníktakéčastointerpretujeinformaceoklientovipodlekonvenčníchschématběžnýchvorganizaci.Klient nemápřílišmožnost,abyseprezentovalzpůsobem,kterýneodpovídátěmto předpokladům.Snažíseprotoodhadovat,jakéchováníseodnějočekává,ado tétorolesestylizuje.Nízkáúroveňkomunikacemeziklientemasociálním pracovníkemzpůsobuje,žeklientjemálozapojendoprocesuřešeníproblému. Shulman(1991)sezamýšlínadtím,pročpřestávámedicínsképaradigmaodpovídatsoučasnépodoběsociálnípráce.Nedostatkyvidívtom,žetotoparadigma vycházízpředstavyprofesionálastojícíhomimoproces,kterýsesnažíovlivnit. Intervencesociálníhopracovníkasepakchápejakovýsledekshromaž ování

údajů(sociálníevidence)adiagnózy.Přitomvrealitějejednánísociálníhopracovníkaovlivněnonejenplánemintervence,alepřinejmenšímstejněipovahou interakcísklientem–jetedydůležitývzájemnývztahsociálníhopracovníka aklienta.MedicínsképaradigmapředpokládádualismusJáusociálníhopracovníka,tzn.odděleníprofesionálaasoukroméosoby.

Podlenového interaktivníhomodelu (paradigmatu)jevhodnějšísyntéza oboučástíosobnostipracovníka,přinížprofesionálníJámáužitekzprivátního Já.Klientůmzáležínatom,abysociálnípracovnícidointerakcesnimiintegrovalisvélidskékvality.Tentopřístupbýváoznačovántakéjako modelslužby Důležitájekvalitavztahu,protožesevycházízmyšlenky,žesociálnípráceje proces,anikolisérieoddělenýchudálostí.Vztahimplikujeoboustrannývliv–sociálnípracovníkseměnískrzeinterakcisklientemanaopak.Otevřenost, kterouchcesociálnípracovníkpoklientovi,vyžadujenastraněsociálníhopracovníkaodpovídajícízájemoklientovyproblémy.Sociálnípracovníkklientovi nabízísebejakospolečníka.Podporujehonajehocestěkodhalenízákladníhoproblémuapodmínek,kteréexistenciproblémuumožňují,ažkevzniku schopnostiproblémaktivněřešit.

SociálníprácepodleMorénové(1994)zahrnujenásledující pomoc:

1. Krátkodobou –např.vyřizovánížádostí,ﬁnančnívýpomoc.Ztaktoprováděnésociálníprácevyplývázpravidlatakovároleklientaasociálního pracovníka,vnížjejejichvztahformalizovanýpodlepravidel.

2. Dlouhodobější –transformaceanovéformování,kdejenezbytné,aby vztahsociálníhopracovníkaaklientabylvztahemdvouspřízněnýchlidskýchbytostí.Prosociálníhopracovníkaztohoplyne,žepokudmámít takovátosociálníprácesmysl,musísezměnitijejichvzájemnývztah.

Sociálnípráceseuskutečňujenahranicimezipřizpůsobenímaslužbou.Sociálnípracovníkbymělbýtschopentytohraniceovládat.Základnímaspektem sociálníprácepřitomzůstáváneustáléudržovánínabídkylidsképomoci.Shulman(1991)dodává,žejetakédůležité,abysociálnípracovníkměljasno,jaká jejehofunkce,abyměljistotuvtom,jakémetodysociálníprácepoužítvurčitésituaciaabychápalinterakcisklientemjakodynamickýsystémuvnitř jinéhodynamickéhosystému.Systém(např.hierarchickábyrokratickánebo synergickáorganizacepráce–vizčástvěnovanáetickémukodexuabyrokratickéorganizaci),vrámciněhožkjejichvzájemnéinterakcidochází,mávliv napodobuvztahusociálníhopracovníkaaklienta.

Etikadiskurzu

PodobněvanderLaan(1998),kterýaplikujeHabermasovuetikudiskurzuna sociálnípráci,rozlišujemeziperspektivousystémuaperspektivouživotního světa.5 Životnísvětseskládázkulturněreprodukovanýchinterpretačních

5Tatočástnavazujekapitolyvěnovanépřístupůmkprácismenšinamivučebnici Základy sociálnípráce (Matoušekakol.,2001).

rámců,společenskýchinstitucíazkompetentníchosob,kterédisponujíkomunikativnímischopnostmi.Kživotnímusvětupatříkomunikativníjednání, kteréjezaměřenonavzájemnéporozumění(shodavdeﬁnicisituacevkaždodenníchkontaktechlidíposilujeplatnost kulturníchinterpretačníchrámců, legitimituspolečenskýchinstitucíiidentituosob).Důležitoupodmínkouje symetrickývztahpartnerůvrozhovoru,tzn.žeuznávajívzájemnoumožnost předložitkdiskusipříslušnénárokynaplatnost,tj.svoudeﬁnicisituace(např. subjektivníplány,cíle,zájmy,aleinormyspolečenskéhoétosu,kteréjetřeba podrobitdiskusi).

Vperspektivěsystémůseuplatňujestrategickéjednání,kterénenízaměřenonashodu,alenadosaženíurčitéhochováníudruhéosoby.Jdeosystémovouracionalitu,kteréjsouvlastnítakovéjevy,jakojeabstrakce,byrokracie, trh.Docházíkjednostrannédeﬁnicisituaceanegacitěchnárokůnaplatnost, kterébylyformuloványdruhouosobou.Systémováracionalitassebounese nebezpečí,že„lidé,kteříjsoudlouhoudobunegovániazneuznávánivesvé subjektivitě,vykazujípostupněsymptomyztrátyidentity“(Laan,1998,s.49). Systémováteoriepracujesobjektivizujícímpostojem(vnějšíperspektiva),teoriekomunikativníhojednánívycházízperspektivyzúčastněných(vnitřníperspektiva).Existujísociálnípracovníci,kteřívpohledunasystémpoužívají perspektivuživotníhosvětaanaopak.„Zatímcoprofesionálnípomáhajícíse domnívají,žejsousoučástíživotníhosvěta,veskutečnosti(mohoubýt)prodlouženourukousystémovýchmechanismů“(Laan,1998,s.52).Přikolonizaci životníhosvětasystémem(tzn.přizrušeníplatnostikomunikativníchforem koordinacejednání)jsouzúčastněnítlačenidorolekonzumentů,atímseznemožňujeargumentaceikritika.

Otázkouovšemzůstává,jestlijemožnédosáhnoutemancipaceklientů (schopnostipředkládánísvýchnárokůnaplatnostvrámcikomunikativního jednání)bezjejichsoučasnénormalizaceaintegracedospolečenskýchrámců (perspektivasystému).Jinýmislovy:Dojakémírysevposkytovánípomocidá vyvíjetorientacekživotnímusvětu,anižbysociálnípracovníkpropadlnekritickéaromantickéidentiﬁkacisklientem?Nadruhéstraně:„Jemožnérozvíjet kritickýpostojkeklientovi,anižbychomzaujalichladný,objektivizujícípostoj sociálníhotechnologa?“(Laan,1998,s.71).Laandospívákzávěru,žeemancipacepředpokládátakéurčitouformuúčastinaspolečenskémstykuanemůže tedyexistovatbezurčitéhosociálníhoukázňování.Sociálnípracovníciseocitajívsituaci,kdynárokyklientůnaplatnostmohoubýtpředmětemdiskuse akdyvýchodiskemjespolečnádeﬁnicesituace.Častějivšakpracujívrámci systémovéperspektivy,kteréjevlastnínátlaknaklienta.Jejichpovolánítotiž obnášíodpovědnostnejenkeklientovi,aleikespolečnosti.

Sociálnípracovnícimajíodpovědnost,kterávycházíjednakzjejichpostavenívrámcisystémusociálníhostátu(tímjevšakjejichprostorstrukturálně omezený),jednakznezávisléhopostavení.Zaujímajípozicistředumezistátemaobčanem.Zpohledusystémujimpříslušíovládacífunkceanutíjeke strategickémujednání.Zpohleduživotníhosvětajimpříslušífunkcepomoci,

kdejdeokomunikativníjednání.Sociálnímupracovníkovitedynezbývánež ovládatpřechodymezistrategickýmakomunikativnímchováním.Tonaněj kladevelkénárokyzvláštětam,kdejerozhovorsklientemasamoporozumění klientovipoznamenanékomunikačnímibariérami(Laan,1998).

A užsociálnípracovníkpracujemomentálněvrámcistrategického,nebo komunikativníhojednání,každopádněbyměl–vrámcimožností–dodržovat základníhodnotyprofese.

Hodnotyvevztahusociálníhopracovníkaaklienta

Banksová(1995)uvádí,žezpočátkusevětšinaautorůliteraturyoeticesociální prácesoustře ovalapřevážněnaprincipy,jimižsemáříditsociálnípracovník připrácisindividuálnímklientem.Šlovpodstatěorozpracováníkategorického imperativuúctykčlověkujakokvlastnímuúčelu.Nemalývlivnapojetípojmu úctyklidskýmbytostemmělaináboženskáetikaobsaženávteoriipřirozeného zákona.

PrincipyF.Biesteka

Většinousejednaloomodiﬁkaci sedmiprincipů,kterézformulovalkoncem padesátýchlet20.stoletíamerickýkatolickýknězFelixBiestek.Tytoprincipy jsouaždosudpřekvapivěvlivné,uvážíme-li,žejeBiesteknezamýšlelprimárně jakoeticképrincipysamyosobě,alejakoprincipyproefektivnípráci.Bylytaké určeny proprácisjednotlivci,kteřísamiadobrovolněiniciovalikontakt sesociálnímpracovníkem.Dnešnísociálnípráceovšemzahrnujeinucenou intervencivrámcizákona.

Jednáseonásledujícíprincipy(Biestek,1957):

1. Individualizace –uznánívlastníjedinečnékvalityosobnostiklientaa ztohovyplývajícíindividuálnípřístupbezstereotypůapředsudků.

2. Vyjadřovánípocitů –uznáníklientovypotřebyvolněvyjádřitsvojepocity, včetněnegativních.

3. Empatie –snažitseovcítěnídopocitůasituaceklienta.

4. Akceptace –vnímatklientatakového,jakýje,včetnějehoslabostíasilných stránek,podporovatuklientavědomíjehovnitřnídůstojnostiahodnoty.

5. Nehodnotícípostoj,nemoralizování–nepřipisovatklientovivinu.Sociálnípracovníkvšakmůžehodnotitklientovypostojenebojehojednání, pokudtopovažujezavhodnézhlediskaprácesklientem–tj.nehodnotí osobnostklienta,alejehojednání,postojeapod.

6. Sebeurčení –respektovatklientovoprávoapotřebusvobodněserozhodovatavybíratsimezimožnostmi.Biestekzdůrazňuje,žeklientovoprávo nasebeurčeníjelimitovánoúrovníklientovyschopnostisepozitivněakonstruktivněrozhodovat,právnímipředpisy,obecněplatnoumorálkou(příp. charakteremorganizace,kteráposkytujeslužby).

7. Diskrétnost (důvěrnostsdělení)–zachovánídůvěrnýchinformacíoklientovi.Diskrétnostjenejenzákladnímprávemklientaaetickýmzávazkem sociálníhopracovníka,aleizáklademefektivníprácesklientem.Totoklientovoprávovšakneníabsolutní.Limitemjeodpovědnostsociálníhopracovníkaksobě,zaměstnavateliaspolečnostiataképrávaostatníchklientů. Uvolněnídiskrétníchinformacíbyvšakmělsociálnípracovníksklientem vždyprodiskutovat.

Předpokladysociálnípráce(Butrymová)

Vsedmdesátýchletech20.stoletípublikovalaButrymová(Butrym,1976)tři hlavní předpoklady,nanichžjesociálníprácezaložena, čímžsemezi základníhodnotyprofesezařadilyity,kterézasazujíklientadosociálního rámce.Jednáseonásledující:

úcta(respekt)keklientovi;

přesvědčeníosociálnípovazelidí–člověkjejedinečnoubytostí,ovšemzavršenítétojedinečnostizávisínaostatníchlidskýchbytostech(jdeovzájemnost), dějesevespolečnosti;

víravto,žekaždýjedinecjeschopenzměny,růstuasebezdokonalení.

Jiné děleníhodnot vycházízpředstavsociálníchpracovníkůoklientech(víra vlidskoudůstojnost,kapacitukekonstruktivnízměně,vzájemnouodpovědnost,jedinečnostaspolečnélidsképotřeby),představopreferovanýchcílech sociálnípráce(víravzávazekspolečnostizajistitpříležitostiprorůstarozvoj jedinceazajistitzdrojeaslužby,kterélidempomohou,abydosáhlisvýchpotřeb apředcházeliproblémům,jakojechudoba,nedostatečnévzděláníčibydlení, nemoci,diskriminace)aopreferovanýchmetodáchprácesklienty(zmocnění, posilování,sebeurčení).

Hodnotovézákladysociálnípráce(Gordon)

VestejnédobějakoButrymovávBritániishrnulvUSAGordon(inReamer, 1995)hodnotové základysociálnípráce došestizásad:

1.Společnostvěnujesvůjzájemvprvnířadějednotlivci.

2.Jednotlivílidévespolečnostijsounasoběnavzájemzávislí.

3.Titojednotlivcijsouzasebenavzájemodpovědní.

4.Každýčlověkmáobdobnélidsképotřeby,zároveňjekaždýčlověkjedinečný ališíseodostatních.

5.Základnímatributemdemokratickéspolečnostijeumožněnírealizaceplnéhopotenciálukaždémujednotlivciazároveňodpovědnostkaždéhovzhledemkespolečnosti,cožseprojevujeaktivníúčastínaživotěspolečnosti.

6.Společnostmápovinnostzajistit,abypřekážkytétoseberealizace(tzn.nepoměrmezijednotlivcemajehoprostředím)mohlybýtpřekonány,neboaby jimbylomožnépředejít.