EB928854

KATALOGIZACEVKNIZE–NÁRODNÍKNIHOVNAČR

PolitickéstranymoderníEvropy/MaxmiliánStrmiska...[etal.].–Vyd.1.–Praha:Portál,2005.–728s.

ISBN80–7367–038–0

329.1/.6*329:321*342.8*(4)

• politickéstrany–Evropa

• stranickésystémy–Evropa

• volebnísystémy–Evropa

• monografie

329–Politickéstranyahnutí

TatoknihavznikladíkypodpořeVýzkumnéhozáměruMinisterstvaškolství,mládeže atělovýchovyČR„Politickéstranyareprezentacezájmůvsoudobýchevropských demokraciích“(MSM0021622407).

LektorovalPhDr.TomášLebeda,Ph.D.

© MaxmiliánStrmiska,VítHloušek,LubomírKopeček,RomanChytilek,2005 Portál,s.r.o.,Praha2005

ISBN80–7367–038–0

Základnípojmy:volebnísystémy,typologievolebníchsystémů.....

Volebnísystémyastranickésystémy:zkoumáníúčinků......... 609

Stranickéavolebnísystémyevropskýchzemí............... 617

Dynamickékonceptyvztahuvolebníchastranickýchsystémů..... 646

Schématazachycujícívývojakonfiguracepolitickýchstran

Předmluva

Politickéstranyastranickésystémypatříknejfrekventovanějšímtématům současnépolitologieapředstavujídůležitousoučástmodernípolitiky.PředkládanáknihajeprozatímnejkomplexnějšímčeskýmpřehledemvývojestranickýchsystémůvEvropě,čipřesnějive32evropskýchdemokraciích,tj.vevšech 25členskýchzemíchEvropskéunie,doplněnýchosedmdalšíchreprezentantů západníEvropy,jmenovitěoNorsko,Švýcarsko,Island,Andorru,Monako, LichtenštejnskoaSanMarinoazhlediskateritoriálně-politickéidentitysporný případseverníhoKypru.Knihajeurčenaširšíodbornéveřejnostiazvláštěvysokoškolskýmstudentkámastudentůmpolitologie,evropskýchstudiíadalších oborůspolečenskýchvěd.Obsahujeřadupraktickýchinformacíisoučasné politologickéteorie,kteréjsouvyužitypropřiblíženístranicképolitikyevropskýchstátů.Tímmůžeposloužitrovněžjakopřehlednýzdrojinformacípro novináře,politiky,pracovníkyveřejnésprávyizainteresovanélaiky.

Zmíněnézaměřeníaurčenítétoknihyseodrážívcelkovémpojetíave způsobuzpracovánídanéhotématu.Vtétosouvislostipovažujemezavhodné apotřebnézdůraznitdvamomenty.Přednějsmeusilovaliostručnýaco nejucelenějšívýkladvývojestranickýchsystémůastranicko-politickýchfenoménů,kterébylyzakomponoványdoinstitucionálně-politickéhoahistorického kontextu.Kapitolyvěnovanépolitickýmstranámastranickýmsystémůmjednotlivýchzemípochopitelněvykazujímenšíodlišnosti,pokudjdeopodobu acharaktervýkladuasamozřejměijejichdélku.Jednáseodůsledekheterogennostipopisovanýchaanalyzovanýchstranickýchsystémů,cožtypicky ovlivniločastéstřídánípolitickýchrežimůvdanýchstátechneborozdílnámíra jejichteritoriálně-politickékontinuity.Usilovalijsmevšakoto,abyzákladní směračleněnívýkladubylyvevšechpřípadechzachovány.Druhýmoment,na kterýchcemeupozornit,představujerozsahtétoknihy,resp.znějvyplývající

omezení.Vdanémprostorubylomožnépodatarozvinoutpouzeurčitémnožstvíinformacíainterpretací.Jižztohotodůvodunemohoujednotlivékapitoly tétoknihyplněnahraditpodrobnýpopisarozboryvývojepolitickýchstran astranickýchsystémůvjednotlivýchevropskýchzemích.Tobytotižvyžadovalozpracovánívpodoběsamostatnýchmonografií.Natakovémonografické zpracováníovšemdosudřadaevropskýchzemí–přinejmenšímvčeském prostředí–stálečeká.Vedlejšímcílemtétopublikacejetudížoživitzájem širšíčeskéodbornéveřejnostiostudiumevropskýchstranickýchsystémů apolitickéhostranictvíaposkytnouttomutozájmudalšíinspiraci.Majítomu rovněžnapomocidvateoretičtějiorientovanépříspěvkyzařazenénapočátku (Politickéstranyasystémystranvesrovnávacíateoreticképerspektivě)ana koncitétoknihy(Podnětyavýsledky).

TatoknihavycházívrámciVýzkumnéhozáměruMinisterstvaškolství, mládežeatělovýchovyČR„Politickéstranyareprezentacezájmůvsoudobých evropskýchdemokraciích“.ChtělibychompoděkovatOttoviEiblovizatechnickouúpravutétoknihy,našimkolegůmaodbornémulektorovizařaducenných podnětůapřipomínekavneposlednířaděnašimrodinámzatrpělivost,kterou prokázalypřijejímpsaní.

Autoři Brno,červen2005

Politickéstranyastranické systémyvesrovnávací

LubomírKopeček

Úvod

Politickéstranyjsounezbytnýmprvkemfungovánímodernípolitiky.Jejich vznikjeúzcespojensdemokratizacíindustriálníchspolečností19.století.

Přestožeodtédobyprošlyrozsáhlouproměnou,stejnějakospolečnosti,vnichž působí,neníbeznichpředstavitelnáexistencežádnésoučasnédemokracie. Politickéstranytedyjsouživotnědůležitýmpojítkemmezistátemaspolečností. Jejich soutěž jezákladnímatributemkaždéhodemokratickéhopolitického režimu.ŘečenosklasikypolitickévědyLarrymDiamondem,JuanemJ.Linzem aSeymouremM.Lipsetem(1990:6),demokracievesvépodstatěnenínic jinéhonež„soutěžmezijednotlivciazorganizovanýmiskupinami(primárně politickýmistranami)oklíčovépozicevsystémuvládnutí,atoprostřednictvím regulérníchvolebasvyloučenímpoužitínásilí“.Velmipregnantnětuto skutečnostreflektujenapř.ičeskáústava.Včlánkupětpřímokonstatuje: „Politickýsystémjezaložennasvobodnémadobrovolnémvznikuavolné soutěžipolitickýchstran.“

Pouzevdiktaturáchjeprovládnoucíelituzpochopitelnýchdůvodůpolitická soutěžnežádoucí.Sicezde někdy politickástranajakoorganizovanájednotka existuje,adokoncemůžebýtformálněivícenežjedna. Nikdy zdeovšemneplní

stejnouúlohujakovdemokraciích.Obvyklevdiktatuřefungujístranyjako prostředektyranieaútlaku(Heywood,2004:265).Ivdemokraciíchmohoubýt samozřejmě,aťužoprávněně,neboneoprávněně,vnímánynegativně.Ovšem jakpoznamenalužpředzhrubadvěmistoletímiAlexisdeTocqueville,„strany jsouneodmyslitelnýmzlemsvobodnéhovládnutí“(Tocqueville,2000:131).

Tatoúvodníkapitolasinekladezacílvyčerpávajícímzpůsobemzmapovat teoriipolitickýchstranastranickýchsystémů.Jednaktonenímožnékvůli jejímuomezenémurozsahu,navícbytosohledemnaužexistujícíčeskou literaturubylozbytečné.Existujícípříručky–připomeňmealespoňtřizákladní: Systémypolitickýchstran MiroslavaNováka(Novák,1997), Teorii politickýchstran PetraFialyaMaxmiliánaStrmisky(Fiala–Strmiska,1998) a Volbyapolitickéstranyvmoderníchdemokraciích MichalaKlímy(Klíma, 1998)–tutorolidostatečněplní.Cíltétokapitolyjeskromnější.Chcenabídnoutnezasvěcenémučtenářistručnýpřehledzákladníchpojmů,konceptů ateoriípolitickýchstranastranickýchsystémůaposkytnouttímvýchozí rámecpřičtenítétoknihy.Pochopitelnějejichpoužitísevdalšíchčástech tétoknihyliší,cožodrážíimírněodlišnétematickéatypologicképreference každéhozautorů.Tatokapitolabyalevkaždémpřípaděmělačtenářizaručit, žesevknize„neztratí“.Budevnístručněnastíněnpojempolitickéstrany, interpretacevznikupolitickýchstranvEvropě,proměnyjejichorganizace, podstatakonceptukonfliktníchlinií,kterývysvětlujepodobuazměnyevropskýchstranicko-politickýchsystémů,adruhystranickýchrodin.Nechybíani přiblíženípojmustranickýsystémaněkolikazákladníchklasickýchtypologií stranickýchsystémů,znichžnejvětšípozornostjevěnovánavpolitickévědě nejfrekventovanějšítypologiiGiovannihoSartoriho.

Pojempolitickéstrany

Výrazpolitickástranapocházízlatinskéhoslova„pars“,cožznamenáčást,díl, oddíl.Zrodpolitickýchstranvdnešnímslovasmyslusepojís19.stoletím,kdy sespostupnýmrozšiřovánímvolebníhoprávastalypevnouaneoddělitelnou součástístrukturmasovépolitiky.Pokusydefinovatpolitickoustranučasto narážejínasociálně-kulturníahistorickéodlišnostijednotlivýchzemí.Země jakoBrazílie,VelkáBritánie,EgyptneboAfganistansevzájemněvýrazněliší, cožmávýznamnývlivnapodobumístníchpolitickýchstran.Jakdokumentuje tatokniha,imezistranamivrůznýchčástechEvropypanujínemalérozdíly. Obecněpřitomneplatí,žepolitickýmistranamijsoupouzesubjekty,které jsouvtétoprávníformětaktozaregistrovány.Zvelmicitovanýchvymezení politickéstranystojízapozornost„minimální“definiceitalskéhopolitologa GiovannihoSartoriho,kterázahrnujeněkolikzákladníchznakůpolitické

strany.Podlenějpolitickástranaje„politickáskupina,ježseúčastnívoleb, ježjeschopnajejichprostřednictvímprosaditsvékandidátydoveřejných úřadů“(Sartori,1976:64).

OblíbenostSartorihodefiniceplynezjejíobecnostiaminimacharakterizujícíchznaků.Vymezenípolitickéstranyovšemčastobývákoncipováno šířejiarůznýmiautoryjsouzmiňoványdalšíznaky(srov.např.LaPalombara–Weiner,1966:29;Chmaj–Sokół–Żmigrodski,1999:13;Novák,1997:23).

Naprvnímmístěbývázmiňována trvalostorganizačnístruktury a existence místníchúzemníchstrukturacentrálníhovedení,dále ideologickáorientace a/nebo prezentováníurčitéhoprogramu, případněalespoň základníhopolitickéhocíle, aněkdytakésnahazískávat společenskoupodporu nejenom prostřednictvímvoleb.

Velkýmproblémemvětšinydefinicjealenemožnost jasněodlišit politické stranyodzájmovýchskupin,jakojsouodbory,svazyzaměstnavatelůnebo nejrůznějšíkomory.Iprozájmovéskupinyplatívětšinavýšezmíněnýchznaků politickýchstran.KlasikpolitickýchvědMauriceDuverger(1954)vidělrozdíl mezipolitickoustranouazájmovouskupinouvtom,žepolitickéstranyse snaží moc získatavykonávat,zatímcozájmovéskupinypouzenamocpůsobit, tj.snažíseuplatňovatsvůj vliv.Problémjeovšemvtom, jak mocvymezíme. PokudbychomvyužiliklasickoudefiniciMaxeWebera,kterýmocdefinoval jako možnostrozhodovatochováníjinýchosobiprotijejichvůli,platilabytato charakteristikaiproněkterézájmovéskupiny(Fiala–Strmiska,1998:36).

Dalšírozdíljespatřovánvtom,žepolitickéstranyzpravidlaseskupují areprezentujíširšípaletuzájmůaprogramovýchcílůnežzájmovéskupiny, kterésezpravidlazaměřujínajedenneboněkolikmálodílčíchzájmů.Ani totokritériumovšemneplatíabsolutně.VsoučasnéEvropěsedánajítvelká apočetněsespíšezvětšujícímnožinapolitickýchstran,kteréseorientují vzásadějennajednotéma.Tyto monotematickéstrany (singleissueparties) majíznačněrozdílnýprofil.OdStranyautomobilistůveŠvýcarsku,nesoucí dnes„širší“názevSvobodnástranaŠvýcarska(FPS),přesstranyprakticky jednostrannězaměřenénapenzistyadůchodovouproblematiku,kterélze najítvNizozemsku,Itálii,Lucembursku,aleivČR,PolskuneboveSlovinsku, ažpoformace,ježseorientujínaodmítáníčlenstvísvézeměvEU,popřípadě sestavíprotiprohlubováníevropskéintegrace.Ztaktozaměřenýchstranje možnéuvéstbritskouStranunezávislostiSpojenéhokrálovství(UKIP),dánské LidovéhnutíprotiEvropskéunii(FB)nebošvédskouČervnovoukandidátku (JL).Monotematickéstranypřitomnemusíbýtvoličskymáloúspěšné.Dobrým příklademjePokrokovástrana(FRP)vDánskuzaloženápůvodněpouzena odporuprotivysokýmdaním,kterávroce1973,vprvníchvolbáchvnichž kandidovala,získalapřes15%hlasů.Znedávnédobyjemožnézmínittřeba protiimigračnězaměřenouKandidátkuPimaFortuyna(LPF),ježvnizozemskýchparlamentníchvolbáchvroce2002posbíralavícenež17%hlasů.

Zanejspolehlivějšíkritériumodlišenípolitickéstranyazájmovéskupiny jsoupovažovány volby,kteréjsoumimochodemzřejměnejdůležitějšímprvkemSartoriho„minimální“definicepolitickéstrany.Zatímcopolitickéstrany chtějírealizovatsvécíleprostřednictvímvoleb,zájmovéskupinysevoleb neúčastní.Dělícívýznamtohotokritériaumožňujeelegantněřešitproblém některýchmonotematickýchformací,kterépůvodněvzniklyjakozájmové skupiny.Rozhodnutímkandidovatvevolbáchsenesporněvýrazně„posunují“ směremkekategoriipolitickýchstran.Tutoskutečnostpříznačnězohledňují Jan-ErikLaneaSvanteErsson(Lane–Ersson,1987:94),kteřízapolitické stranypovažujíorganizace,kterébylyzaregistroványvevolebníchstatistikách.Shrneme-lito,propolitickéstranyjetypickéúsilíopřevzetípolitické odpovědnostiprostřednictímvoleb,zatímcozájmovéskupinyusilujípouze ozískánípolitickémociapolitickouodpovědnostpřevzítnechtějí(Fiala–Strmiska,1998:38).

Podobnýproblémjakoodlišenípolitickéstranyodzájmovéskupinypředstavujerovněžrozlišenímezipolitickoustranouapolitickýmhnutím,aťužje ekologické,antiglobalistické,nebotřebafeministické.Argumenty,žepolitické hnutíje širšímfenoménem nežpolitickástranaavyznačujese menšímírou organizovanosti,jsousiceobecněnesporněplatné(Kubát,2004a:226),avšak vpraximůžebýtposouzenírozdílumezioběmatypysubjektůminimálněna počátkujejichexistencesporné.Mnohépolitickéformacepřisvémvzniku cílenězdůrazňovalysvůjcharakterpolitickéhohnutíprávěvesnazedemonstrovatsvůjširšíspolečenskýrozměr.Asinejviditelnějisetoprojevovalo vpřijatýchnázvech,kdeseneobjevovaltermínstrana,alevýrazyhnutí,unie, fronta,liga,společenstvíaj.PříkladůlzenajítmnohonapříčEvropou.Zmiňme alespoňněkolikznich:německáKřesťanskodemokratickáunie(CDU),řecké Panhelénskésocialistickéhnutí(PASOK),italskáLigaSeveru(LN),slovenskéKřesťanskodemokratickéhnutí(KDH)neboChorvatskédemokratické společenství(HDZ).

Nezřídkabylopůvodnírozhodnutío„bezstranickém“názvumotivováno snahoudistancovatseodpojmu„strana“,negativněvnímanéhočástíspolečnostičispolečensko-politickéelity.Včeskémprostředítonázornědokládá příkladužzanikléhoObčanskéhohnutí(OH).Vposledníchdesetiletíchfenoménantistranictvízesilujeavznikajísubjektyodmítajícíinstitucipolitické stranyanabízejícíantistranickoualternativu.Přesrůznostorientacejejejich společnýmrysemprávě protest proti„starým“a„strnulým“etablovaným stranám,kteréjsouobviňovanézneschopnostireflektovat„měnícísepotřeby společnosti“.

Výrazněsetentoantistranickýapelprojevilnapř.uzelených.Vpraxije nicméněmožnéprávěnanichdobředemonstrovatparadoxinstitucionální transformacehnutívpolitickoustranu.Zelenívzešlizeznačněheterogenního ajenslaběorganizačněstrukturovanéhoekologickéhohnutí.Pokudale

chtělitrvalezakotvitvpolitickémsystémuaetablovatsenaparlamentní aposlézeivládníúrovni,nevyhnulisedřívečipozdějivytvořenípevnějších organizačníchstruktur,jistéformalizacisvéhofungováníispecifikaciideově-politickéhoprofilu.Typickyjetovidětnaněmeckýchzelených,kterélze dnespovažovatzapevnousoučástpolitickéhoestablishmentu,kterýkdysi kritizovali.

Zajímavýmrysempostkomunistickéhoprostorunapřelomuosmdesátýchadevadesátých let20.stoletíbylozformováníširokých„střechových“hnutí,kterásestalaklíčovým aktéremahybatelemmístníhopřechodukdemokracii.VPolskutobylaSolidarita, včeskýchzemíchObčanskéfórum(OF),naSlovenskuVeřejnostprotinásilí(VPN), vMaďarskuMaďarskédemokratickéfórum(MDF)anaLitvěSajúdis.Tytostrany-hnutí „typufóra“,jakonichmluvíněmeckýpolitologKlausvonBeyme(1994),mělypodlenázoru některýchsvýchlídrůpředstavovattrvalépolitickéaktéry,adokoncesnadurčitýnový politickýmodelpřenosnýdozápadoevropskéhoprostředí.Včeskýchpoměrechsetímto způsobemasinejviditelnějivyjadřovalVáclavHavel.Avšaktytosubjektypředstavovaly jenpřechodnéaktéryvevznikajícíchstranickýchsystémech.Nejpozdějipoprvních svobodnýchvolbách,alezpravidlauždříve,sevnichrozběhladiferenciace,kterávyústila vjejichrychlýrozpad.Jednaloseopřirozenýprocesovlivněnýnázorovouheterogenitou jejichlídrůanezadržitelnývmomentu,kdypřestalabýtpociťovánapotřebazachovávat jednotutvářívtvářmizejícímkomunistickýmrežimům.

VznikpolitickýchstranpodleMauriceDuvergera

Konceptů,kterésesnažívysvětlitvznikmoderníchpolitickýchstranv19.století,jepovícero.MauriceDuverger(1954)rozdělilstranypodlejejichspjatosti sparlamentnípůdouavolebnímimechanismyna interněvzniklé (parlamentnípůvod)a externěvzniklé (mimoparlamentnípůvod).Interněvzniklé stranymajísvůjpůvodvparlamentu,přesnějiveskupiněposlanců,kteří sesblížilinazákladěpodobnýchnázorů,případnětoho,žepocházelize stejnéhoregionu.Tímtozpůsobemtypickyvzniklavětšina konzervativních aliberálníchstran v19.století,kterévytvořiliprávěposlanci.S rozšiřováním volebníhopráva,kteréjedonutilousilovatozískánínovýchvoličů,sityto formacemuselyzačítvytvářetteritoriálníorganizačnístrukturyahustější vazbynavoliče.Jejichpůvodníomezenostnaparlamentnípůdutímvzalaza své.Přestovjejichorganizacidlouhopřetrvávalystopyjejichpůvodu,cožse typickyodráželovdominanciparlamentníhoklubuvestruktuřestrany.

Externěvznikléstranysenaopakzrodilymimoparlament.Jejich„průkopníkem“bylysocialistické(sociálnědemokratické)formace.Tytostranyod počátkufungovalyjakopolitickáreprezentacedělnictva,kterévesměsnemělo

volebníprávo.Důsledek–absenciparlamentníreprezentace–kompenzovali socialistévytvářenímpropracovanýchorganizačníchstrukturnapojených obvyklenasíťpodpůrnýchorganizací.Nejvýznamnějšívtomtosměrubyly odbory,kterénezřídkavzniksocialistickýchstranpřímoiniciovaly.Tlaksociálnědemokratickýchstrannazavedenívšeobecnéhovolebníhoprávačasem slavilúspěchaotevřeljimdveřeksilnéparlamentníreprezentaci.Ipotéale měljejichpůvodsvouváhuaparlamentníklubmělvestrukturáchsocialistickýchstranzpravidlaslabšípostavenínežujejichliberálníchakonzervativních konkurentů.Podobnějakosociálnídemokracievznikalykřesťanskéformace. Proněvšaknebylaklíčovásymbiózasodbory,aleskatolickoucírkví.

NastíněnýDuvergerůvinstitucionálnípohlednavznikstranvycházízreflexejejich organizace.Zohledňujealepouzerozdílné příčiny ovlivňující vznikjednotlivýchdruhůstranv19.století.Výraznějitutoskutečnostbere vúvahumodernizačnípřístupspojujícívznikstranspolitickým,ekonomickým asociálnímvývojemEvropy,nebotakéfunkcionálnípřístupzdůrazňující spjatostpůvodustransfunkcemi,kteréplní(např.reprezentacezájmůurčité sociálnískupiny).Tatoknihanicméněvevětšímměřítkupoužívápřístup, kterýpatřívpolitickévěděknejrozšířenějším–konceptkonfliktníchlinií (cleavages)spojenýsejménemnorskéhopolitologaSteinaRokkana.Jeho výhodouje,ževysvětlujenejenomvznikstranv19.století,aleumožňuje ihodnověrněobjasnitproměnystranicko-politickýchsystémůzápadoevropskýchzemívprůběhu20.století.Vdůsledkudoplňováníamodifikacírůznými autorydokázaltentokonceptreagovattakénaproměny,kteréprodělávají stranickésystémyvposledníchdesetiletích.Povznikupluralitníchstranických systémůvestředníEvropěporoce1989začalbýtkonceptkonfliktníchlinií opatrněpoužívániprotentoprostor.Dřívenežjejpřiblížíme,zaměřmese ještěpodrobnějinaproblematikuorganizacepolitickýchstran.

Vývojové(organizační)typypolitickýchstran

Duvergerzavedldopolitickévědyrozlišenímezi stranamikádrovými a stranamimasovými.Totorozlišenívycházízužnaznačenéhoparlamentního nebomimoparlamentníhopůvodustran.Termínkádrovástranajehistoricky spojensprostředímneformálnískupinyvůdců,působícíchnapočátkuéry masovépolitikyobvyklepouzenaparlamentnípůdě.Svýmcharakteremse jednaloouzavřenépolitickéklubytvořenénezřídkapřevážněaristokraty, kteréneusilovalyovytvořenípočetnějšístranickézákladny,hustéúzemní organizaceanioosloveníširšíhospektravoličů.Vzhledemkomezenosti volebníhoprávatonemělyzapotřebí.Právěprotoseproněněkdypoužívajíitermínystranynotáblů,honoračnístranyčielitnístrany.Typickým příklademjsoustaročeši(Českánárodnístrana).

Kádrovéstranybylysrozšiřovánímvolebníhoprávapostupněnucenyreagovaturčitýmpřiblíženímsvýchstrukturmodelumasovéstrany.Jenicméně nutnépoznamenat,želiberálníakonzervativníformace,původněfungující zpravidlavpodoběkádrovýchstran,bylypřivytvářenístrukturmasovéstrany jenzřídkastejněúspěšnéjakojejichsocialističtíasociálnědemokratičtíkonkurenti,kteřístímtoorganizačnímmodelempřišlijakoprvní.Anipozději paknebylyvýjimečnésnahyetablovatformacebezvětšíhomnožstvíčlenů, alesázejícína„kvalitu“,tj.napopulárníčivlivnéosobnosti,kterévyrovnají nedostatečnostorganizačnístrukturyazajistíhlasyvoličů.MiroslavNovák (1997:32)např.vdevadesátýchletechvýstižněoznačilčeskouObčanskou demokratickoualianci(ODA)zastranu,kterásekádrovévelmiblížila.

Snahasocialistůozískánípolitickéhopostavenípřivádělaodosmdesátých let19.stoletínascénumasovéstrany.Nepříznivépodmínkymimoparlamentní existenceajejichvnímánídosavadnímestablishmentemjakoantisystémových vedlyjejichsocialistickézakladatelekorientacinavybudování silnéstranické instituce.Masovéstranysetakvyznačujínejenompočetnějšímčlenstvem nežkádrovéstrany,alezejména propracovanouorganizačnístrukturou afungujícímstranickýmaparátem.Právěvprostředímasovýchstranmásvůj původvýraz„stranickámašinerie“.ItalskýpolitologAngeloPanebianco(1988) vtétosouvislostivýstižněmístopojmumasovástranapracujestermínem masově-byrokratickástrana.Posocialistechzačalynovýmodelmasovéstrany vytvářetidalšípoliticképroudy–politickyaktivníkřesťané,agrárníciaposléze surčitýmzpožděnímikonzervativcialiberálové.

Početnáčlenskázákladnamasovéstranymělasvůjvýznamproorganizovánívolebníchkampaní,získávánívoličůaobecněprezentacipřítomnosti stranyprostřednictvímrůznýchshromáždění,demonstrací,manifestacíatd. Důležitábylaiproto,žezajišťovalafinancovánístranyprostřednictvímčlenskýchpříspěvků.Umožňovalotoplatitjakstranickýaparát,takvolební kampaně.Narozdíloddecentralizovanýchanepřílišdisciplinovanýchkádrovýchstranjsoumasovéstranycentralizovanéadisciplinované.Nepříliš propracovanouprogramovouvýbavukádrovýchstranpakzastínilysvými rozsáhlýmiaideologickyvyhraněnýmiprogramy.Masovéstranysetotižsilně vázalynaurčitousociálnískupinu,aťužtobylodělnictvo(sociálnídemokraté),silněvěřící(křesťanskéstrany),nebotřebasedláci(agrárníci).Vedlo tokvytvořenípevné identitystrany,nanížbylanavázánaurčitávoličskáskupina(segment).Členovéstranyapřidruženýchorganizací,jakojsouodbory, mládežnickéorganizace,aletřebaiorganizacevěnujícísetrávenívolného času,atakévoličitakvlastněbylivorbitustrany integrováni.Terminologicky tutoskutečnostodrážívýraz stranysociálníintegrace,používanýprotyto formaceSigmundemNeumannem(Neumann,1956).

Míraintegracesesamozřejměujednotlivýchstranlišila.Nejsilnějiintegrovanébylysociálnědemokratické,resp.socialistickéstrany,nejméněpak

obvykleliberálnístrany,unichžtosouviselospovahoujejichideologické orientace(důraznasvoboduindividua).Značnérozdílypanovalyimezi jednotlivýmievropskýmistáty.NapříkladRakousko,Nizozemsko,Belgie,skandinávskéstátynebotřebačeskézeměmezisvětovýmiválkamiseobecně vyznačovalypřítomnostísilněintegrovanýchmasovýchstran.Naopaktřeba Franciebylapříklademzemě,kdesestrukturymasovéhostranictvíprosadily jenomezeně.

Všedesátýchletech20.stoletíidentifikovalOttoKirchheimer(Kirchheimer,1966)novývývojovýtyppolitickýchstran,kterýoznačilza univerzální (catch-all)stranu.Synonymněseužívajítakévýrazyjakovolební,všelidová nebo„všežravá“strana.Tentonovýtypreagovalnaproměny,kteréprodělaly podruhésvětovéválcezápadoevropskéspolečnostivpodoběerozetradičních sociálníchhranicarůstusociálnímobility(„rozmrznutí“západoevropských stranickýchsystémůvšedesátýchletech).Došlotímkotevřenídoposud uzavřenéhovolebníhotrhu.Masovéstrany,předevšímtyvelkékřesťanskodemokratickéasociálnědemokratické,kterésedoposudfixovalynarelativně omezenýsociálnísegment,získalypříležitostrozšířitsvouvoličskouzákladnu. Vyžadovalotoovšemodnichzvýšeníorganizační,ideově-programovéivoličskéflexibility.Catch-allstranyseprotomístointegračníchstrategiízaměřilyna získánísociálněznačněrůznorodýchvoličů.Díkypočetnímurůstustřednítřídy, ježbylapolitickyumírněnáanepreferovalaradikálnířešení,senejvýhodnější strategiíjevilorozšířeníprogramovéhozáběruaoslabeníjehoideologického náboje.Odrazilosetovesníženíintenzityideologickéhokonfliktu,naněmž kdysivzniklymasovéstrany,byťtentokonfliktsamozřejmězcelanezmizel.

Volebnízaměřenístranyauvolněnívazebstranavoličůsepromítloido růstuvýznamuvolebníchkampaní.Vzrostltotižpočetvoličůrozhodujících se,komudajísvůjhlas,ažtěsněpředvolbami.Expanzevlivutelevizepřitom otevřelanovémožnostioslovovánívoličů.Zjednodušeněřečeno,„politikna televizníobrazovce“bylfenoménem,kterýotevřelnovémožnostikomunikace svoliči.Výrazněsetímzvýšilvýznam image politikůproúspěchstrany, cožvedlokvětší personalizaci politiky.Souběžněstímseodsedmdesátých let20.stoletívjednotlivýchevropskýchzemíchzačínáprojevovaturčitá „amerikanizace“volebníchkampaní,tj.používánímoderníchmetodatechnik politickéhomarketingu,kteréseuždřívezrodilyvprostředíSpojenýchstátů. Tvorbaimagepolitika,publicrelationsnebopředvolebníanalýzavolebního trhusetakstalysoučástínástrojůpoužívanýchstranamiipolitiky.Jevšak nutnépoznamenat,žesevpraxinejednalooskokovýfenomén,alespíše oevolučníproces.Dodnessepodobavolebníchkampanívevropskýchzemích výraznělišíodamerickéreality.Profesionalizaceazvýšeníúlohylídrůvníve srovnánísminulostíjeovšemevidentní.

Souběžněstímrostlyfinančnínárokystran,proněžbyločímdálobtížnějšízabezpečitsvéfinancovánípouzezvlastníchzdrojů,tedyprimárně

zpříspěvkůčlenů,resp.zesoukromýchzdrojů.Vedlotokzavedenístátního spolufinancovánípolitickýchstran(příspěvkyvázanénaprocentozískaných hlasů,napočetzískanýchposlaneckýchmandátůatd.).Tentovývojsnížil významčlenskézákladny,kterásestalaproexistencistranyméněpotřebnou. Souběžněsemnohdydostavilpoklespočtučlenůstran,cožbyldůsledek obecněspíšeklesajícíhozájmuobčanůopolitikuvpostindustriálníchspolečnostech.Vesvémdůsledkutorovněžovlivnilosměřovánístrankecatch-all orientaci.

Pětznakůcatch-allstrany(převzatozKlímy,1998:48):

drastickéomezeníideologickézátěže; zvýšeníúlohystranickéhovedení; sníženívýznamuindividuálníhočlenstvívestraně; ménědůrazunaúzkédílčízájmy; zajištěnípřístupukrůznorodýmskupinovýmzájmům.

Kirchheimerpůvodněpočítalsvíceméněvšeobecnýmrozšířenímmodelu catch-allstranyvcelézápadníEvropě,cožseovšempotvrdilojenomezeně. Podobnějakoumodelumasovéstranysevpraxijenněkterévelkéstrany opravdupřiblížily„ideálu“volebnístrany.Kromětohomaléstrany,reprezentujícídílčísegmentvoličů,sjejichžústupemKirchheimervdůsledku expanzevolebníchstranpočítal,nezmizely.Naopakvposlednídobějejich početavýznamvzápadoevropskýchstranickýchsystémechspíšeroste.Přesto jenezpochybnitelné,ženěkterékřesťanskodemokratické,sociálnědemokratickénebokonzervativnístranymajíkvolebnímstranámopravdublízko. Podíváme-lisenaněkterérysycatch-allstrany,jepoměrněnápadnájejich podobnostscharakteristikamikádrovéstranyatopředevšímvdůrazuna osobnostvůdcůavmalémvýznamumístníchorganizačníchstrukturačlenské základny.

PodlenázoruRichardaKatzeaPeteraMaira(1995)sevsoučasnýchpodmínkáchzápadníEvropydánajítještědalšíkvalitativněnovýtypstrany–kartelovástrana (stranakartelu).Utakovéstranydocházíkposíleníněkterýchrysůcatch-allstrany.Organizovanéčlenství,formálnístrukturaatěsné napojenínačlenysestávajíspíšepřítěží.Kartelovástrana,místoabyzískávalaprostředkynasvojičinnostodsvýchčlenů,sezaměřujenazískávání státníchdotacíapřístupudomasovýchsdělovacíchprostředků.Jejípropojení sestátemse,vesrovnáníscatch-allstranou,dáleposiluje.Videově-politické roviněserozdílymezikartelovýmistranamitéměřstírajíapolitickáobec jeprostoupenavšeobjímajícímkonsenzem,vdůsledkučehožmizípolitická soutěživost.Voličivtakovémprostředíztrácejízájemovolbyipolitikuobecně, protožechybíjasněodlišitelnépolitickéalternativy.Vpraxitoněkdymůže

TABULKA1

Organizačnítypystranurůznýchautorů

Zdroj:Ondruchová2000:16(upraveno)

Duverger kádrovástrana masovástrana

Neumann stranaindividuálního zastoupení stranasociální integrace

Kirchheimer stranaindividuální reprezentace stranamasové integrace catch-allstrana

Panebianco masově-byrokratická strana volebně-profesionálnístrana

KatzaMair elitnístrana masovástrana catch-allstrana kartelovástrana

vyústitvnáhlývzestupradikálníprotestníalternativy,ježdokážepodchytitvoličskoupoptávkupořešeníurčitéhoproblému,kterýdosavadníelityzrůzných důvodůnejsouochotnyčischopnyřešit.

KatzůvaMairůvkonceptjeovšemznačněobecnýanapříkladykonkrétníchstranpoměrnětěžkoaplikovatelný.Ikvůlitomusestalpředmětem rozsáhlékritikyaněkteříautořizabývajícíseorganizacípolitickýchstranjej pomíjejí(Herbut,2002).Jistývýznamnicméněmáprozobrazeníurčitýchrysů prostředí,vněmžsestranickásoutěžvzápadoevropskýchpodmínkáchdnes někdyodehrává.Tabulka1přehledněshrnujeorganizačnímodelypolitických stransezohledněnímterminologickýchodchylekjednotlivýchautorů.

VsouvislostisesoučasnoupodobouorganizacepolitickýchstranvEvropě jedůležitéupozornitnaskutečnost,žestrana,kterásichcezajistitsvédlouhodobépoliticképřežití,musímítstále,alespoňvurčitémíře,některérysy masovéstrany.Jinakjejejíexistencevméněpříznivýchobdobíchohrožena. Stranazaloženápouzenapopulárnímlídrovičijednorázověvyužívajícíaktuálníspolečensképoptávkypořešenínějakéhoproblému,ježsinevytvořívětší vnitřnízdroje(organizační,členské,majetkovéatd.),jeneustálevystavena rizikupolitickémarginalizace.Hrozíjí,žesestaneformacína„jednopoužití“, kterásevparlamentuudržípouzejednodvěvolebníobdobí.Vmomentu,kdy sepopularitaklíčovéholídravytratí,popřípadějejehoimagetěžcepoškozenonějakouaférou,hrozístraněpolitickámarginalizace.Podobněmůže stranadopadnout,pokudpřestanebýtatraktivnítéma,najehožzákladěse prosadila,nenalezne-lizanějodpovídajícínáhradu,popřípaděnerozšíří-li svůjprogramově-ideovýzáběr.

Prodlouhodobépřežitístranyjepodstatnéupozornitalespoňnatřifaktory. Zaprvéjedůležitástabilnívazbanaurčitou„kmenovou“skupinuvoličů. Tatoskupinamůžetvořitpoměrněmaloučástvoličstvastrany.Mělabybýt

všakdostatečněpočetná,abyzajistilaivpřípaděkrizeaodlivupřízněvoličů udrženíparlamentníhozastoupenístrany.

Zadruhéjestálepodstatnáurčitáčlenskázákladna.Je-ličlenůpřílišmálo, nenístranaschopnaaniprostěreprodukovatstranickouelituzvlastních zdrojů.Rovněžjitostavípředproblém,jakvůbeczajistitpersonálprodůležitéveřejnéfunkce,kterépotřebujeobsadit,uspěje-livevolebnímzápase avpovolebníchkoaličníchvyjednáváních.Obsazenímveřejnýchfunkcílidmi bezpevnějšíhovztahukestraněsevytvářívysokérizikojejich„autonomizace“. Takovéosobysemohousnadnoodstranyseparovatavyužítsvémediální viditelnostičipopularityzískanédíkypůsobeníveveřejnésféřeketablovánívlastníhopolitickéhoprojektu.Nízkámírajejichloajalitykestranětak představujetrvalénebezpečí.

Zatřetímáidnesvýznamurčitáideově-politickáidentitastrany.Poskytuje totižčlenůmivoličůmmožnostidentifikovatsespolitickoustranouprostřednictvím společných hodnot,tradicenebovýznamnýchmomentůvminulosti spjatýchsestranou.Důležitéjsousamozřejměrovněžjednotícísymboly, kterýmijsounejenomlogačiznakystrany,aletřebaivýznamnéosobnostiminulosti.Identitastranytakmusítvořitrámecdostatečnězřetelnýavůčijiným dostatečněrozlišitelný,abybylomožnésesnímztotožnit.Avšaksoučasně musíbýtidentitastranydostatečněobecná,abybylamožnájejíflexibilní modifikace(nikoliovšemzásadnízměna),ježbyodráželaměnícísespolečensko-politickoupoptávku.

KonfliktnílinievEvropě,jejichcharakter,

strukturaavýznamprostranickousoutěž

Zanástrojpoměrněvěrohodněvysvětlujícívývojaproměnypolitickýchstran vEvropěv19.a20.stoletíjepovažovánakoncepcekonfliktníchlinií(cleavages) spojenásejménemSteinaRokkana.Jezaloženanatom,žekaždáspolečnost jerozdělenanarůznésociálnískupiny(segmenty),kteréseodsebeliší(dělníci, sedláci,věřící,podnikateléatd.).Provznikkonfliktníliniejedůležité,aby sidanáskupinabylavědomasvékolektivníidentity.Napříkladdělnícimusí vsociálnímživotěpostupovatsvědomímpříslušnostike„své“sociálnískupině. Častomezijednotlivýmisociálnímiskupinamipanujeurčiténapětí,které plynezjejichrozdílnýchzájmů.Pokudjetotonapětídostatečněintenzivní adlouhodobé,můževéstkvznikukonfliktnílinie.Reprezentacidanésociální skupinyzajišťujíjednakzájmovéskupiny,jednakpolitickéstrany,kteréjsou

∗ TatokapitolavycházízpráceHlouškaaKopečka,2004.

předmětemzájmutétoknihy.Jenutnézdůraznit,že stupeňsegmentace každéspolečnostisemůževýraznělišitvzávislostinajejísociálnímobilitě aetnickém,náboženskémakulturnímsložení.

Západoevropskéspolečnostiseštěpilyvprůběhudvoudlouhodobýchhistorickýchprocesů,jimižEvropaprošlaaběhemnichžsepostupnězformovaly modernínárodyamodernístáty(Rokkan–Lipset,1967;Rokkanetal.,1970). Jednaloseo národní a průmyslovourevoluci.Jejichvlivnaspolečnostapolitikubylomožnopozorovatvedvoudimenzích: teritoriální a funkcionální.

Národnírevoluceodstartovalaprocesbudovánínároda(nation-building), tedyvytvářenímoderníchnárodůanárodníchidentit.Procesnárodníunifikacenebylovšemvžádnémpřípadějednoduchýamohltrvatvelmidlouho. Protisnahámobudovánímoderníhonárodasevelmičastozvedalodpor zestranyregionů,kterémělyzhistorických,etnických,jazykovýchčijinýchdůvodůodlišnouidentitu,nežjakoudisponovalonárodotvornécentrum. VzpomeňmenaregionálnírozrůzněnostFranciedoroku1789,nasložitou „mozaikovitou“strukturuněmeckýchoblastíčinaexistenciřadyspecifických regionůodporujícíchcentralizačnímsnahámveŠpanělskučiVelkéBritánii. Národnírevolucetedypřineslahlubokýrozpormezi centremaperiferií. Zároveňsetaképrocesynárodnírevolucehistorickykrylysesoupeřením mezikatolicismemaprotestantismem,resp.sesnahou(převážně)absolutistickýchstátůomezitdotédobyznačnounezávislostcírkvíaovládnoutituto sféruspolečenskéhoživota.Církveajejichpřívržencisepochopitelnězačali bránit.Tentokonfliktnípotenciálbylvýznamněumocněnsekularizací,kníž došlov19.a20.století.Národnírevolucetakdalavzniknouttakérozporu mezi církvíastátem.

Průmyslovárevoluceneznamenalapouzeindustrializacizápadní(ačástečněistředníavýchodní)Evropy,alepřineslasseboutaképodstatnézásahy dodemografické,společenskéasamozřejměipolitickéstrukturyevropskéspolečnosti.VyvolalaprocesbezprecedentníurbanizaceEvropy.Městarostlaco dopočtuobyvatelizhlediskaekonomickéhoapolitickéhovýznamu.Nikolináhodousevelkáměstavesměskrylascentrynaznačenýchprocesůbudovánínároda.Tytotrendypochopitelněvyvolávalyodporzestranyvenkovskéhoobyvatelstva.Průmyslovárevolucetakvytvořilarozpormezi městemavenkovem.

Průmyslovárevolucepřineslatakézměnuekonomiky,kterázačalabýtzaloženavrozhodujícímířenasoukromémkapitalistickémpodnikáníanámezdní práci.Vdůsledkuřadyprotichůdnýchzájmůseobjevilvelmisilnýrozpor, kterýbychommohlioznačitjakorozpormezi zaměstnavateliazaměstnanci nebo vlastníkyapracujícími.

Čtyřivýšepopsanérozporylzeztotožnitsečtyřmihlavnímikonfliktními liniemi,kterévzápadoevropskémprostředíidentifikovalSteinRokkan.To neznamená,žebysemimotytočtyřinedalyidentifikovatijinékonfliktní linie,nicménětytočtyřibylynejdůležitějšíanejrozšířenější.Schematickylze

TABULKA2

Národníaprůmyslovárevoluceakonfliktnílinie

Teritoriálnídimenze

Funkcionálnídimenze

Národnírevoluce konfliktníliniecentrum–periferie konfliktníliniecírkev–stát

Průmyslovárevoluce konfliktnílinieměsto–venkov konfliktnílinievlastníci–pracující

vztahmezinárodníaprůmyslovourevolucíapříslušnýmikonfliktnímiliniemi ukázatpomocítabulky2.

Nazákladěkonfliktníliniecentrum–periferievzniklyrůzné regionálníformace („stranyteritoriálníobrany“).Konfliktníliniecírkev–státvedlakvytvoření křesťanskodemokratickyakřesťanskosociálněorientovanýchformací. Konfliktnílinieměsto–venkovdeterminovalavznik agrárníchstran,hájících zájmyvenkovského,atudížpřevážnězemědělskéhoobyvatelstva.Konečně konfliktnílinievlastníci–pracujícídalavznik sociálnědemokratickýmasocialistickýmstranám,zastupujícímzájmydělníků.Etablovánívšechtěchtostran bylozároveňvýrazemvymezenísevůčidotédobydominujícímměstskýmkonzervativnímaliberálnímelitám.Popsanýprocesnevylučovalsoupeřenínově vznikajícíchstranmezisebou:např.křesťanštídemokratésoupeřiliověřící dělnickévoličesesekulárněorientovanýmisociálnímidemokraty.

Za nejdůležitější zuvedenýchčtyřkonfliktníchliniíoznačilRokkankonfliktnílinii vlastníci–pracující.Zatímcotřihistorickystaršíkonfliktnílinie vysvětlujípodleRokkanarozdílnostivevývojievropskýchstranickýchsystémů, posledníkonfliktnílinievlastníci–pracujícíměla homogenizující vliv.Najejím základěseprofilovalynejvýznamnějšístranymoderníevropsképravicealevice(srov.Antoszewski–Herbut,1995:15–20;Bartolini–Mair,1990:96–121; Kelley–Evans,1995azejm.Bartolini,2000).

Vsouvislostisvytvářenímpolitickýchstranjedůležité,žeponárodní aprůmyslovérevolucisedalšímdůležitýmkritickýmzlomemstalatzv. mezinárodnírevoluce iniciovanábolševickourevolucívRuskuroku1917,vjejímž důsledkuvzniklonapětíuvnitřdělnickékomunitydanérozporemmezinárodní(areformně-socialistickou)amezinárodní(arevoluční)identitou.Toto napětídalopodleRokkananapřelomudruhéhoatřetíhodesetiletí20.století vzniknout komunistickýmstranám

RokkanůvglobalizujícípohlednaEvropuvyústilvhypotézuo„zamrznutí“ (freezing) stranickýchsystémů.Podlenízápadoevropskéstranickésystémy vypadalyvšedesátýchletech20.stoletípraktickystejně,jakokdyžsekonstituovalyopůlstoletídříve,napočátkudvacátýchlet.Tutohypotézuovšem nelzeabsolutizovat,nacožupozorňovalužRokkan.Jetřebajibrátprimárně jakoobecnýkoncept,kterýmůžemítřaduvýjimek,jakukazujeitatokniha.

„Rozmrznutí“stranickýchsystémůakonfliktnílinie

Šedesátáléta20.stoletíbylaspojenasrozsáhlýmizměnamivzápadníEvropě. Politicképostojemladýchvoličů,vyrostlýchvpodmínkáchpoválečnéhovzestupuživotníúrovněaproměnyživotníchhodnot,sevesrovnánísgeneracemi jejichrodičůzačínajíměnit.„Revoltamládeže“nenalezlasvůjvýrazjenve změnězpůsobuoblékáníaživotníhostylu,alepromítlaseidozměnychování voličů.Svůjvýznammělyidalšífenomény,kterénebylypřímospojenysgeneračníproměnou.Jistourolisehrálpoklespočtuzemědělskéhoobyvatelstva avmenšímířeidělnictvaanaopakrůst(značněheterogenní)střednítřídy. „Nová“společnostsetímstávalasociálněmobilnější,cožopětnemohlozůstat bezvlivunajejípoliticképostoje.

Důsledkembyl úpadekidentifikacevoličů stradičnímistranami,tj.oslabila seloajalitavoličůknim.Některéztradičníchpolitickýchstranprotozačaly ztrácetvoliče.Naopakexpandovalynovéstranickéalternativy.Vevolbáchse topromítlodorůstuvoličskévolatility(fluktuaceči„přelétavosti“voličůod jednéstranykedruhé).Došlotedyjakkvětšímpřesunůmpodporyvoličůmezi jednotlivýmitradičnímistranami,takikpřesunůmvoličůodtradičníchstran knovým.Výsledkembylo„rozmrznutí“(unfreezing) stranickýchsystémů. Tytoprocesyovšemmělyvjednotlivýchzápadoevropskýchspolečnostech–dokonceivrámcijednohoregionu–odlišnýprůběharozsah.Dobrýpříklad vtétosouvislostinabízíSkandinávie,kteráRokkanovisloužilajakooblíbená modelovámatriceprojehokoncept.Zatímcotřebadánskápolitikaprodělala vroce1973skutečnévolebnízemětřesení,přiněmžsezdvojnásobilpočet parlamentníchstranvesrovnáníspředchozímivolbamiazároveňdrastickykleslyvolebníziskyetablovanýchstran,vsousednímŠvédskunabrala proměnastranickéhosystémupomalý,evolučnícharakter:výkyvypřízně voličůzůstalymaléavzestupnovýchstranickýchaktérůsedostavilažna přelomuosmdesátýchadevadesátýchlet20.století.Přehlednéznázornění vývojevoličskévolatilityvjednotlivýchzemíchnabízítabulka3.

Podobnělzevysledovatrozdílyvezměněpodporyvoličůuideově-politicky blízkýchstran.Taknapř.křesťanskodemokratickéstranyprošlyznačněodlišnýmvývojem.Ještěvpadesátýchletech20.stoletívlivnéfrancouzskéLidové republikánskéhnutí(MRP)prodělaloužvšedesátýchletechtakovoukrizi,že ještěpředkoncemtohotodesetiletízaniklo.Jehopozůstatky,působícívnásledujícíchdesetiletíchveSvazuprofrancouzskoudemokracii(UDF),hrály vefrancouzsképoliticejenvelmiomezenouúlohu.Potížejinýchtradičních křesťanskodemokratickýchformacísedostavilypozději.

Naopakvprotestantskémprostředíseverskýchzemí,kdebylykřesťanské stranyvminulostimarginální,došloodsedmdesátýchlet20.stoletíkjejich překvapivémuvzestupuaetablovánínaúrovnimalýchstran.Jejicheticko-morálníprogram,hodnotověnepřílišvzdálenývýchodiskůmkřesťanských

TABULKA3

Průměrnácelkovávoličskávolatilita mezilety1950–2000

Zdroj:Gallagher–Laver–Mair,2001:263

a Hodnotypodávajíinformacioúrovniagregovanévolatilityměřenéjako součetrozdílůprocenthlasůzískanýchvšemiúspěšnýmistranamiodjedněch volebkdruhýmdělenýdvěma(zobrazenyjsouprůměrnéhodnotyzacelé sledovanéobdobí).Hodnota0znamená,ženedošlokžádnémupřesunu hlasů,a100znamená,žehlasyzískalynaprostojinéstrany.(Pedersen, 1979a1983)

b Kalkulovánonabázipoměrněvolenéčástivletech1994a1996.

(katolických)stran19.století,dokumentuje,žepotenciál„starého“štěpení církev–státzdalekanenívyčerpán.

Soudobévnímáníkonfliktníchliniívpolitice aspolečnostizápadníEvropy

Proměnazápadoevropskýchstranickýchsystémůvyvolalapoptávkupojejich vysvětlení.AmerickýsociologRonaldInglehart(1971a1981)zpopularizoval tezi,žemladágeneracevyrostlávprostředímateriálníhodostatkuafyzického bezpečízačínáodšedesátýchletpreferovathodnotynové– postmateriální.Ty jsoucharakteristickédůrazemnaosobnísebevyjádřeníaindividuálníkvalitu života,sčímžjsouspojenypožadavkyširšípoliticképarticipaceajejích novýchforem.PodleInglehartatytoposunyzpůsobilyotevřeníprostoru provzniknových,postmateriálněorientovanýchpolitickýchstran.Znichse vceloevropskémměřítkunejvýraznějiprosadily stranyzelených

Časemseovšemukázalo,žerůstvýznamupostmateriálníchhodnotrozhodněnenahradíupřevažujícívětšinyspolečnostihodnotymateriální.Navíc imnohétradičníformacepostupněintegrovalydosvéprogramatikyarétoriky řadupostmateriálníchprvků.Ochranaživotníhoprostředíbylamezinimi naprvnímmístě.Některétradičnístranypřitomvýrazněrestrukturovaly svoupůvodníidentitu,cožjeovšemvystavilorizikuztrátypůvodníchvoličů. Zvláštěpalčivousetatootázkastalaprosociálnědemokratickéstrany.Od sedmdesátýchletobtížněbalancujípřihledánízpůsobu,jakzároveňvyjít vstřícpostmateriálněorientovanýmvoličům,oněžsoupeřísnovýmiformacemi,primárněsezelenými,asoučasněneztratitpůvodnídělnickévoličstvo, kterézačalohledatoporuvestranáchkrajnípravice.Právěkrajněpravicové stranytotižvposledníčtvrtině20.stoletíprodělalyvzestupatosouběžně spostmaterialistickýmistranami.Lzetedykonstatovat,ženová konfliktní liniematerialismus–postmaterialismus rozšířilaačástečněi„přeťala“původníkonfliktnílinie.Neznamenalaovšemrevoluci,alespíšeevolucivpodobě západoevropskýchstranickýchsystémů.

Inglehartskonceptemkonfliktníchliniípracovalzpůsobem,jenžměljen omezenounávaznostnapůvodnímodelpočítajícísúzkouvazboumezihistorickýmvývojem,pevnoustrukturacíspolečnosti,demokratizacípolitického systémuautvářenímstranickéhosystémuavoličskýchvazeb.Nebyltoovšem ojedinělýpostup.Vsoučasnézápadnípolitickévědělzerozlišitdvazákladní přístupykproblematicekonfliktníchlinií(Römmele,1999).Jedenznichlze označitza„sociologický“,někdytéž„sociálně-politický“,druhýza„politický“, atospíševesmyslu„politologický“.

„Sociologický“přístupsesoustřeďujezejménanaproblematikusociálních apolitickýchpostojůachováníplynoucíchzurčitésegmentacečistratifikace

společnosti.Podlenějjenutnonejprveidentifikovatsociálnírozvrstvení společnostiateprvepotomstanovovatkonfliktnílinieavazbyvoličů.

„Politický“pohledvnímákonfliktníliniejakostriktněpoliticképostoje achováníaproblematikusociálnísegmentaceponechávástranou.Vědci, kteřípreferujípolitickýpohlednaproblematikukonfliktníchlinií,zkoumají předevšímstabilnívzorcepoliticképolarizace,vjejímžrámciurčitéčásti společnostipodporujíurčitépolitickéstrany.Nenípřitomažtakpodstatné,zda tytoskupinypředstavujízároveňjasněodlišitelnouavyčlenitelnousociální skupinu.Jednásetedyopřístup,pronějžjesociálníbázekonfliktníchliniíuž ménědůležitá,cožjejvýrazněvzdalujepůvodníRokkanověpředstavě.

ZajímavýpřístupnabízínizozemskýpolitologArendLijphart(1990).Jesice užpoměrněvzdálenpůvodnímurokkanovskémuvnímáníkonfliktníchlinií, nicméněumožňujenázorněpřiblížithlavnírysystranickésoutěževzápadoevropskýchpodmínkáchvzávěru20.století.Lijphartvydělujesedmhlavních ideologických dimenzí,kteréfungujívzápadoevropskýchstranickýchsystémech.Prvníčtyřijsousvýmcharakteremvelmiblízkéčtyřempůvodním rokkanovskýmkonfliktnímliniím.Lijphartjeužovšemnespojujespůvodem stran,aleberejejakopole,vnichžseodehrávástranickásoutěž.Jedná seodimenze:1) socioekonomickou,2) náboženskou,3) kulturně-etnickou a4) urbánně-rurální.Jakopátoudimenzistranickésoutěžeuvádívduchu Inglehartovapřístupu postmaterialismus. Šestoudimenzíje podporarežimu.Vtomtopřípadějiinterpretujejakospor mezistranami,ježstávajícídemokratickýpolitickýrežimpodporují,atěmi, kterépožadujíjehozměnunebozásadnísystémovoureformu.Zanejtypičtější skupinustranvymezujícíchsenatétolinii,tj.vůčidanémurežimu,označuje Lijphartkomunisty.Jakovšemupozorňuje,smodifikacíjejichprofiluod sedmdesátýchlet,uvolněnímzávislostinaMoskvěaakceptovánímpravidel demokraticképolitickésoutěžesejejichpůvodníantisystémový(antirežimní) charakteroslabil(podrobněníže).

Poslednídůležitoudimenzí,kterouLijphartidentifikuje,je zahraniční politika.Ještěvkontextuexistujícíželeznéoponyupozorňujenarozdílmezi komunistickýmistranami,kterésizachovalyortodoxněprosovětskouorientaci,vesrovnánístěmi,ježsevazbynamoskevskoucentráluzřekly.Kromě tétodnesužhistorickézáležitostijeprosoučasnostzajímavějšíjinýpříklad zahraničněpolitickélinieuváděnýLijphartem–sporokolo evropskéintegrace. Evropskádimenze,tj.spormeziformacemiobhajujícímipokračováníaprohlubováníprocesuevropskéintegraceastranami,ježtentoprocesodmítají, popřípaděmajíkněkterýmjehoaspektůmvážnévýhrady,nabývávsoučasné doběnavýznamu.Konfliktokolotohototématusestal„viditelným“vpolitice mnohaevropskýchstátů,atovčetnězemístředníEvropy,kterévstoupilydo EUvroce2004.

TABULKA4

MožnézachycenípostojůpolitickýchstrankevropskéintegraciaEU

Zdroj:Conti,2003:23–24

Stranický postoj

Tvrdýeuroskepticismus

Měkkýeuroskepticismus

Obecnácharakteristika stranickéhopostoje

ProsazujívystoupenízEU neboradikálnízměnu trajektorieceléhoprojektu evropskéintegrace.Jsou vůčiintegraciprotestně zaměřené.

Nejsouprincipiálněproti členstvívEUaevropské integraci,alejsouvopozici vůčiEUvjednénebovíce politickýchoblastech,nebo pociťují,že„národnízájem“ jevrozporusesoučasným směřovánímEU. Jsouochotnypřijmout reformuEU.

Typpřístupu Konečnýcíl Způsob integrace Jazyk

principiální opozice

radikální změna trajektorie EUnebo vystoupení zemězunie

návrat kompetencí členským státům

založenýna protestu

kvalifikovaná opozice reforma trajektorie EU mezivládní přístup orientovaný nacíl

Neutrální, nejasný, případněnespecifikovaný postoj

Funkčníeuropeanismus

Nemajívyhraněnýcelkovýpohlednaevropskouintegraci.Kněkterýmparciálnímpolitikámmohou vyjadřovatnázor,alenenímožnépřesněidentifikovatcelkovýpostojstrany.

Ztotožňující (identitární) europeanismus

Podporaevropskéintegrace můžebýtvedenasnahou sloužitdomácímzájmům, nebozvláštnímu stranickémucíli. Nezpochybňujípokračování integrace,pokudbude sloužittěmtozájmům.Jinak obhajujístatusquo.

Požadujípřesundalších kompetencíznárodnína nadnárodníúroveň,federální uspořádáníEvropy aevropskéobčanství. Prohlubováníintegraceje jejichzásadnímcílem.

kvalifikovaná podpora statusquo nebodalší pokračování integrace sloužící národním (stranickým) zájmům

principiální podpora bezpodmínečná podpora integrace

mezivládní přístup orientovaný nacíl

nadnárodní přístup oslavný

Společensko-politickýdiskurzokoloevropskéintegraceaEUneníobvykle považovánzanovouvýznamnoukonfliktnílinii,alenejvýšezajednuzdimenzístranickésoutěže(srov.Mair,2000).Bezohledunatolzeodkonce devadesátýchletzaznamenatboomkonceptů,kteréspostojemstranktéto otázcepracujíasnažísejitypologickypodchytit(Taggart–Szczerbiak,2002; Kopecký–Mudde,2002).Tabulka4představujejedenztěchtokonceptů–konceptitalskéhopolitologaNicolyContiho.Tentokonceptpokrývárůznémožnostistranickýchpostojůktétootázce,odzásadníhoodmítáníEUaevropské integrace,pronějžseobecněvžilooznačenítvrdýeuroskepticismus,ažpobezvýhradnoupodporuintegraceasměřováníkjednotnémuevropskémustátu.

KonfliktnílinievpostkomunistickýchzemíchstředníEvropy

Vpodmínkáchzemíbývaléhovýchodníhoblokujeaplikace„sociologicky“ chápanýchkonfliktníchliniívícenežproblematická.Vobdobítrváníkomunistickýchrežimůzdetotiždošloknatolikhlubokýmspolečenskýmapolitickým změnám,žetradičnísociopolitickéstrukturyvčetnědávnéstrukturykonfliktníchliniíbylyvážněnarušeny,nebodokoncezničeny.Obnovahistorických „předkomunistických“stranbylaažnadrobnévýjimkynepřílišúspěšná.Navíc sevpostkomunistickýchzemíchprojevila(adodnesmnohdyprojevuje)mimořádněvysokávoličskávolatilitaaodlišnéchápánípojmů„pravice“a„levice“ vesrovnánísezápadníEvropou,kderozdělenínapravicialevicivychází zejménaznejdůležitějšíkonfliktnílinievlastníci–pracující.Protojsoukonfliktnílinievtomtoregionuvnímányjednoznačnějako„politické“anavíc transformační.Zohledňujetovysokoumírujejichnestálostiarozmanitosti, kteráodpovídádynamickyseměnícímsociálnímapolitickýmstrukturám (Hloušek,2002b).

Vevšechstředoevropskýchavýchodoevropskýchzemíchhrálanapočátku transformaceurčujícírolilinie,kteroubychommohlioznačitza konfliktnílinii vedoucímezikomunistickýmrežimemaantirežimníopozicí reprezentovanounejvýrazněji„střechovými“hnutími,jakobylaSolidarita,Občanskéfórum neboVeřejnostprotinásilí.Tentokonflikttvořilzákladstrukturysystému avmnohapřípadechvsoběvzárodečnépodoběobsahovaldalšíkonfliktní linie,atojaktradiční,taktransformační.Liniekonfliktuopodoburežimu zpravidlaaledlouhonepřežilaprvnísvobodnévolby.

Mnohdytatokonfliktníliniepřetrvávávurčitézbytkovépodoběkonfliktu meziexkomunistickými„sociálnědemokratizovanými“stranamiaformacemi, kterénavazujínadávnouantikomunistickouopozici.Typickýmpříklademje PolskoneboMaďarsko,kdedodneskomunistický,nebonaopakantikomunistický původ současnýchstranickýchaktérůhrajevýznamnouroli.Můžebýt manifestovánnapř.vdiskusíchoprocesudekomunizace,vesporechohledně

lustracíaobecněvpostojíchkotázcevyrovnáníseskomunistickouminulostí.Pracovněbychommohlitutoliniioznačitjakoreziduálníkonfliktnílinii komunismus–antikomunismus.

Vpozdějšífázidemokratickétransformacedošlokdiferenciacidalších konfliktníchlinií.Soudíme,ženejdůležitějšíznichbylyajsou socioekonomickákonfliktnílinietransformace akonfliktnílinienacionalismuskontra regionalismusčietnicita–zkráceně nacionalistickákonfliktnílinietransformace.Tytokonfliktnílinielzevysledovatvevšechpostkomunistických stranicko-politickýchsystémech,vyznačujísenebývaloumobilizačnísilou amajídlouhodobouperspektivu,neboťvsobězahrnujíidvětradičníkonfliktnílinie,významnétakévzápadníchspolečnostech–vlastníci–pracující, resp.centrum–periferie.Neznamenátorozhodně,žejsoutojedinémožné konfliktnílinie.Někdysemůževdanézemivyskytnoutvýznamnáasvým charakteremunikátníkonfliktnílinie.TypickýmpříklademjeSlovensko.Zde místnípolitikuvdevadesátýchletechzcelaovládlsporokoloosobyapolitickéhostylupremiéraVladimíraMečiaraajehopředstavyopolitickémrežimu (spormečiarismusversusantimečiarismus).

Socioekonomickákonfliktnílinietransformacejezaloženanatom,žepo pádukomunismunebylyvlastnickévztahydlouhoudobuujasněnéasociální aekonomickýstatusjedincenebylurčenvpravémslovasmyslutřídně.Konflikt nasociálníaekonomickébáziprobíhalvtransformujícíchsespolečnostech spíšemezitěmi,kteřínaekonomickéaspolečenskétransformacizískali (winners),atěmi,kteříseobjektivněčisubjektivnědostalidomarginálního postavení(losers).Nenítoovšemjedinýzdrojsocioekonomickékonfliktnílinie transformace.Tatokonfliktníliniejeposilovánaisporyopodobuarychlost privatizacestátníhomajetku,orozsahliberalizaceekonomiky,orozsah záchytnésítěsociálníhostátuatd.Teprvečasemsespostupemekonomické reformyvyhraňujíisociálnískupiny,kterépodporujírůznépolitickéstrany nalevicičinapravici.

Vsoučasnédobějemožnékonstatovat,ževněkterýchzemích,jakojeČeská republika,Maďarsko,LitvaneboSlovinsko,sesocioekonomickákonfliktní linietransformaceužvelmiblížísocioekonomickédimenzipolitickésoutěže vsoučasnézápadoevropskérealitě.Najednéstranětétokonfliktnílinie transformacezpravidlastojíkonzervativněaliberálněorientovanéformace podporujícírychlejšítransformacisměremktržníekonomice.Protinimse profilujísociálnědemokratickéčisocialistickéstrany,kterévícezohledňují sociálnídopady.Povahasoutěžetěchtostransetímpodobásoupeřenímezi pravicíalevicívzápadníEvropě.

Nacionalistickákonfliktnílinietransformacevycházíz identity,kteráse budujekolemnárodůčietnickýchskupin,náboženskýchvyznáníčijazykovýchodlišností.Jevnítedyobsaženarokkanovskákonfliktníliniecentrum–periferie.Vzhledemkeskutečnosti,žeumnohaetnikanárodůpostkomunis-

TABULKA5

Hlavníkonfliktnílinietransformace

Zdroj:Hloušek–Kopeček2004:53

Konfliktnílinietransformace

sporopodoburežimu

Klíčovéspornéotázky

povaha(charakter)režimu,rychlost, intenzitaasměřováníspolečenské apolitickétransformace

socioekonomickákonfliktnílinie

nacionalistickákonfliktnílinie

reziduálníkonfliktnílinie zpředkomunistickééry

reziduálníkonfliktnílinie komunismus–antikomunismus

otázkaziskůčiztrátvekonomické transformaci sporopodobuarychlost ekonomickétransformace zárodekcleavagevlastníci–pracující (otázkymíryekonomické redistribuce)

existencemenšinovéhoetnikači specifickéhoregionu existencejinéhonárodavnímaného jakotradiční„nepřítel“ sporopodoburežimu(inkluzivní občanskáspolečnostversus „etnokracie“)

církev–stát město–venkov

procesdekomunizace vztahkekomunistickéminulosti

Stranyprofilujícísenatéto konfliktnílinii

transformujícísekomunistická strana hnutítypufóra antikomunistickéformace disidentsképrovenience

liberálně-konzervativníformace „sociáldemokratizované“ exkomunistickéstrany obnovenésocialistickéči sociálnědemokratickéformace

strany/hnutínárodnostníchmenšin regionálníformace nacionalistickéformace s„celonárodnímposláním“

křesťanskodemokratické akřesťansko-národnístrany agrárníformace

exkomunistickéstrany neokomunistickéstrany stranyvzniklézhnutítypufóra zárodečnápostmaterialistická konfliktnílinie

materiální–postmateriálníhodnoty stranyzelených hnutítypufóra(částečně) sociálně-liberálníformace

tickéEvropynebylvminulostizavršennárodotvornýastátotvornýproces, jezvýšenárolenárodnostněčietnickymotivovanýchpožadavků–zejména touhapovytvořenímoderníhonárodníhostátu–pochopitelná(srov.Gellner, 2003:67–72).Složitouetnickousituaciněkterýchstředoevropskýchavýchodoevropskýchzemínavíckomplikujíhistorickéresentimentyarůznétradice národnostníhočietnickéhoútlaku.Ztohoplynoucíkolektivněsdílenéobrazy „tradičníhonárodníhonepřítele“sestávajívelmisilnoupolitickouzbraní.

DokládátovnímáníMaďarůčástíslovenskéspolečnostineboRusůzestrany LotyšůaEstoncůatd.VprostorustředníEvropyaPobaltísenarozdílod většinybalkánskýchstátůnikdeneprosadilanacionalistickákonfliktnílinie jakodominantní.VMaďarskuaještěvýraznějivLotyšsku,Estonskuana Slovenskualebylavelmisilná.Tabulka5zobrazujepohlednakonfliktnílinie transformaceisestranami,kterésenanichprofilují.

Stranickéspektrumvzemíchspřevažujícísocioekonomickouliniísevpodstatěkoncentrujekolemosylevice–pravice.Vedetoktomu,ževtakových stranickýchsystémechjeorganizaceiideově-programováprofilacejednotlivýchstran–článkůtohotosystému–bližšíklasickýmzápadnímmodelům.Tím sedostávámekotázce,jakklasifikovatstranypodlejejichideově-programové blízkosti.

Stranickérodiny

vevropskékomparativníperspektivě

VelmičastojsoupolitickéstranynapříčEvropouspojoványdovětšíchspřízněnýchskupin,ježjsounazývány stranickýmirodinami. ∗ Vtétosouvislosti jsouuváděnydvěúzceprovázanécharakteristikyovlivňujícítutostranickou spřízněnost(Beyme,1982).Předevšímjeto původstran,tj.užnaznačenývliv analogickýchhistoricko-společenskýchokolností,zanichžsestranyzrodily. Konfliktníliniezaloženénareprezentacizájmůurčitéhospolečenskéhosegmentu(dělnictva,věřících,rolníkůaj.)„vyprodukovaly“podobněorientované strany(sociálnědemokratické,křesťanské,agrárníaj.)vrůznýchčástech Evropy.Stímsepojídruhýaspekt,tj.podobnostjejich ideově-programového profilu.Jakužbylonaznačeno,vprůběhuposledníchdesetiletísezápadoevropskéspolečnostivýrazněměnily.Promítlosetodojistéhootupení ideologickýchrozdílůmezijednotlivýmirodinami.Vedlotoktomu,žese některérodinyčijejichjednotlivíčlenovéněkterýchtradičníchprvkůsvé identityzbavilinebojejichvýznamvesvéidentitěoslabilianaopakněkteré novéprvkyvstřebali.Souběžněstímsedostavilourčitésetřeníhranicmezi některýmirodinamiajejichsblížení.Přestytodynamicképroměnyjestále možnéprovéstrozdělenístrannazákladědvouvýšezmíněnýchcharakteristik.

Díkyužnaznačenémuideově-programovémupřibližováníminimálněněkterýchpolitickýchstranstředníavýchodníEvropykzápadoevropskému „standardu“jemožnépracovatsklasifikacípodlestranickýchrodinivtěchto zemích,byťjezapotřebízohledňovatněkterápostkomunistickáspecifika

∗ Někdysetakéhovoříostranicko-politickýchrodináchneboduchovníchrodinách.

(Fiala–Strmiska,2002).Vtomtopřípadějeovšemzapotřebíupřednostnit ideově-programovouorientacipředpůvodem.∗ Důvodemjediskontinuita místníchstranickýchsystémů,vnichžvětšinasoučasnýchstranvzniklaažpo roce1989.

Jakotřetícharakteristikastranickýchrodinjekroměpůvoduaideově-programovéorientaceněkdypřidáváno členstvívnadnárodníchstranických strukturách seskupujícíchstranyspodobnouorientací(Gallagher–Laver–Mair,2001:202–203).Napříkladusocialistickýchasociálnědemokratických strantojenaevropskéúrovniStranaevropskýchsocialistů(PES)auliberálůEvropskáliberální,demokratickáareformnístrana(ELDR).Jeovšem diskutabilnípřisoudittétocharakteristicestejnývýznamjakopředchozím dvěma.Důvodemjeskutečnost,žeuněkterýchstranickýchrodinnadnárodní stranickáreprezentacenemusíexistovat,protožedanárodinajepřílišslabá (např.usoučasnýchagrárníchstran)nebosestranyvícerodinmohouspojovat vjednénadnárodnístruktuře.PříklademjeEvropskálidovástrana(EPP).Tato formacedneskroměkřesťanskodemokratickýchstran,kteréstályujejího zrodu,zahrnujeiřadukonzervativních,popřípaděkonzervativně-liberálních formací,jakojefrancouzskýSvazprolidovéhnutí(UMP),dánskáKonzervativnílidovástrana(KRF),maďarskýFideszneboBerlusconihoVzhůru Itálie(FI).

Kromětohomnohéstranyočlenstvívurčitéetablovanénadnárodní stranickéstruktuřeusilujíspíšeztaktickýchnežideově-programovýchdůvodů. Tojezvláštědůležitépromnohéstranyzpostkomunistickéhoprostoru,unichž tomůžemítvýznamnýdopadnajejichpolitickoulegitimituivdomácím prostředí.Zpětnývliv,kterýčlenstvívdanénadnárodnístranickéorganizaci mánajejichideově-politickýprofil,alemůžebýtněkdypouzevnějškový. Nezřídkasicemohoudemonstrovatsvousounáležitostsdanounadnárodní strukturou,avšakprojejichpostojekvnitropolitickýmtématůmv„mateřské“ zemitomáomezenývýznam.

Vrámciklasickéhopravolevéhosocioekonomickéhočleněnípolitického spektralzeidentifikovattytostranickérodiny:nalevici– sociálnídemokraty, rodinu komunistickýchstran,onichžseněkdyšířejihovoříjakoorodině radikálnělevicovýchstran,a zelené;napravici– křesťanskédemokraty, konzervativce a liberály aznačněnesourodourodinu krajněpravicových stran.Mimotobýváčastovydělovánarodina regionálníchaetnickýchstran, kteréjsouovšemzpravidlanapravolevéosetěžkozařaditelné.

Zhlediskasvéhovýznamujednesužjenomezenědůležitárodina agrárníchstran,kteráhistorickypatřilakvelmivýznamným(vlivkonfliktnílinie město–venkov).Tradičněvlivnéagrárnístranyfungovalyvevšechpětiskan∗ Svourolinicméněmůžeivtomtoprostorusehrávatpřihlášeníseněkterýchstranktradici nebopřímokontinuitěsněkteroupolitickouformacíčitáboremzpředkomunistickééry.

dinávskýchstátech,veŠvýcarskuapřednástupemkomunismuivestřední Evropě.Vdůsledkuúbytkuagrárníhoelektorátupodruhésvětovéválce ovšemskandinávskéagrárnístranyprovedlydílčíreorientacivesnazeoslovit středostavovskéměstskévrstvy.Dosvéhoprofilusouběžněstíminkorporovaly určitéliberálníprvkyazměnilynázevnastranystředu.Vsoučasnostise relevancebývalýchagrárníchstranznačněliší(jakukazujíjednotlivékapitoly tétoknihy).Švýcarštíagrárnícipotomrovněžprošlitransformacíprofilu,ato iprostřednictvímspojenísjinýmiformacemi.Poroce1989sesiceprojevila tendencekrevitalizaciagrárníchstranpraktickyvceléstředníEvropě,avšak ažnavýjimky,jakoujenapř.Polskálidovástrana(PSL),jdevsoučasnosti omarginálnínebotéměřmarginálníformace.

KromětoholzevsoučasnéEvropěnajítřadustran,kterénejsoupřiřaditelnédožádnéstranickérodiny.Patřísemužzmíněnémonotematické formace.VestředníaještěvícevevýchodníEvropěpakplatí,žeideově-programováorientaceněkterýchformacíjestále„vpohybu“.Významnězde působíiomezenáživotnostmnohýchstran,kteráneposkytuječasaprostor prozformováníjasnějšíatrvalejšíidentity.Obvyklýmřešenímjeřazenítěchto strandokategorie„ostatní“.

Sociálnídemokraté

Tytostranypředstavujínejvýznamnějšírodinunalevici.Nejlepšívolební výsledkyvdnešníEvropěznichdosahujeSociálnědemokratickástranaNěmecka(SPD),SociálnědemokratickástranaRakouska(SPÖ),Švédskásociálnědemokratickástranapráce(SAP),Norskástranapráce(DNA),francouzská Socialistickástrana(PS),Španělskásocialistickádělnickástrana(PSOE),britskáLabouristickástrana(LAB)neboMaltskálabouristickástrana(MLP).

Všechnytytostranyzískávajíhlasyalespoňtřetinyneboivícevoličů.Naopak knejslabšímevropskýmsociálnímdemokraciímpatříSociálnědemokratická stranaŠvýcarska(SPS),kterádlouhodoběsbírápouzeokolopětinyvoličských hlasů.JeštěslabšíjeirskáLabouristickástrana(LP).

VpostkomunistickéEvropědošloporoce1989jenojedinělekúspěšné obnově„historické“sociálnědemokratickéstranyzpředkomunistickééry. VýjimkoujeČeskástranasociálnědemokratická(ČSSD).Jinakzdevětšinouproběhla„sociáldemokratizace“bývalýchkomunistickýchstran,které obnovené„historické“sociálnídemokraciezcelazastínily.Takovýmiexkomunistickýmistranamijsou(nebobyly)např.Litevskádemokratickástranapráce (LDDP),polskýSvazdemokratickélevice(SLD)neboMaďarskásocialistická strana(MSZP).

Sociálnědemokratickéstranyseobvykleposvémvznikuvzávěru19.století vyznačovalyrevolučnímradikalismem,marxistickýmnebomarxismublízkým

socialistickýmprogramemaodmítnutímtržníhohospodářství(konfliktnílinie vlastníci–pracující).Přineslojimtonálepkuantisystémovýchformací,které usilujíozměnuzákladníchprincipůtehdejšíhospolečenskéhoapolitického uspořádání.Totovnímáníalepostupněmizelostím,jakjejichpůvodníidentita procházelarevizí,ajakseměnilspolečenskýainstitucionálníkontextvsouvislostispostupujícídemokratizací.Sociálnídemokratéčasemakceptovali liberálnízásadypolitickéhořáduavolebně-parlamentníarénuzačalibrát jakojedinémožné„hřiště“politickésoutěže.Stalisedíkytomupřijatelnými politickýmipartnery,cožjimotevřelopřístupkvládnímoci.Namarxistický programpostupněrezignovali.Představuradikálníproměnyspolečnostinahradilivizívytvořenísilnéhosociálníhostátusrozsáhlýmveřejnýmsektorem. Jakozákladhospodářstvíakceptovalismíšenouekonomiku.Vprogramusociálnědemokratickýchstranzůstalnicménězachovándůraznasolidaritu, sociálníspravedlnostaochranusociálněslabších.

Sociálnědemokratickéstranyvětšinouvposledníchdesetiletích20.století rozvolnilysvoupůvodněsilnouvazbunaodbory.Bylatomimojinéreakce najejichposunvícekestředupolitickéhospektraadalšívětšíčimenšírevizitradičnísociálnědemokratickéorientace.Ideově-programováproměna sociálníchdemokratůdošlanejdálenapřelomu20.a21.stoletíubritských labouristů,kteříovšemhistorickynikdymarxismusnehlásali.Labouristé vekonomickéoblastipřijalizcelaliberálníprogram,rezignovalinastátní zásahydoekonomikyazaměřilisenavytvořeníconejpříznivějšíhopodnikatelskéhoprostředíaminimalizacistátníhovlastnictví.Transformacitéto stranyrámovalopřijetínovéhooznačení„NewLabour“.

Komunistéarodinaradikálnělevicovýchstran

VprostoruzápadníastředníEvropyexistujevsoučasnostijenmálovýznamnějšíchkomunistickýchstran.Vznikalysecesílevicovéhokřídlaodsociálnědemokratickýchnebosocialistickýchstran(vizvýšemezinárodnírevoluce). Tatolevicovákřídlakritizovalaodklonsociálnědemokratickýchstranodpředstavyorevolučnízměněspolečnosti,přijalazasvoumarxisticko-leninskou ideologii,třídníbojapředstavuvytvořeníspolečnostizaloženénadiktatuře proletariátu.Odmítlapolitickousoutěžzaloženounapluralitěarespektování zásadliberálnídemokracie.Vmeziválečnémobdobíapodruhésvětovéválce bylyzápadoevropskékomunistickéstranyloajálnímivykonavatelipříkazů KomunistickéstranySovětskéhosvazu.

Povolebnímvzestupu,kterýzápadoevropskékomunistickéstranyzaznamenalytěsněpodruhésvětovéválce,sedostavilapozvolnáerozejejich politickéhopotenciáluaněkdebylypolitickypraktickymarginalizovány(Rakousko,Irsko,Malta,VelkáBritánie,Dánsko,Norsko,Spolkovárepublika

Německo).Napřelomušedesátýchasedmdesátýchlet20.stoletísezavelké komunistickéstrany,tj.svoličskýmiziskynad15%hlasů,vprostoruzápadní EvropydalyoznačitpouzeItalskákomunistickástrana(PCI),Francouzská komunistickástrana(PCF),Demokratickáligafinskéholidu(SKDL)aislandský Lidovýsvaz(Ab).SobnovoudemokratickýchrežimůalegalizacíkomunistickýchstranvŘecku,PortugalskuaŠpanělskuvpoloviněsedmdesátýchletse přechodnědostavilvzestupkomunistůvtěchtozemích.

Volebníerozevedlačástzápadoevropskýchkomunistůkmodifikacipolitickéhoprofiluikurzu.VětšinouuvolnilisvouzávislostnaMoskvě,cožse vpraxiobvykleprojevilonapř.odsouzeníminvazevojskVaršavskésmlouvydo Československavroce1968.Vpoloviněsedmdesátýchletsepakpředevším italští,španělštíapůvodněifrancouzštíkomunistépokusiliformulovatnovou politickouplatformu,kterouoznačilijako eurokomunismus.Odmítlinásilnou změnudemokratickéhorežimu,distancovaliseodsovětsképolitickéortodoxie apodobykomunismuvSovětskémsvazu,akceptovalipluralitnísystémvíce stranavýznamindividuálníchobčanskýchpráv.Ideologickýposunsměřovalkprolomeníizolace,vnížsevpolitickémspektrukomunistickéstrany nacházely.Gorbačovovaperestrojkaarozpadvýchodníhoblokuvětšinuzápadoevropskýchkomunistickýchstran„popostrčily“kdalšímuposunuidentity. Asinejvýraznějisetoprojevilouitalskýchkomunistů,kteřízcelarezignovali napůvodníkomunistickouidentituavytvořilinovouDemokratickoustranu levice(PDS).Popozdějšífúzisdalšímilevicovýmiskupinamivsoučasnosti vystupujípodnázvemLevicovídemokraté(DS)asvýmprofilemsenelišíod sociálnědemokratickýchstran.Tentoprocessepodobá„sociáldemokratizaci“ některýchkomunistickýchstranbývaléhovýchodníhobloku.Tytostrany, disponujícípředrokem1989mocenskýmmonopolem,sevrámciadaptacena novépodmínkysoutěživé(kompetitivní)politikyzbavilymarxisticko-leninské ideologieacentrálněplánovanouekonomikuvesvémprogramunahradily přihlášenímsektržnímuhospodářstvísesociálnímakcentem.

Avšakitykomunistickéstrany,kterésiporozpaduvýchodníhoblokuuchovalysilnéprvkytradičníkomunistickéideologie,jsoupouzemalýmistranami, kterépodporujejenněkolikmáloprocentvoličů.TojepřípadFrancouzské komunistickéstrany(PCF),italskéKomunistickéobnovy(PRC)vytvořené tradicionalistickýmkřídlembývaléPCIneboještěortodoxnějšíKomunistické stranyŘecka(KKE).Prostředkem,jakřešitproblémpřílišmalévoličskébanky, seproněkterékomunistickéstranystalovytvořeníširšíchvolebníchkoalic, zahrnujícíchdalšímalélevicovésubjekty.TypickýmpříklademješpanělskákoaliceSpojenálevice(IU),jejímžnejsilnějšímaktéremjeKomunistická stranaŠpanělska(PCE).VsoučasnostijevoličskynejvýznamnějšíkomunistickoustranouvprostoruEUKomunistickástranaČechaMoravy(KSČM). KSČMsoučasněpředstavujejednuznejortodoxnějšíchkomunistickýchstran vEvropě.

Úpadekaproměnakomunistickýchstranvposledníchdesetiletíchvedou kotázce,zdazcelanenahradittutorodinušířejipojatou rodinouradikálně levicovýchstran.Historickybylykrajnělevicovénekomunistickéstranysvým volebnímvýznamemvestínukomunistickýchstran.VdnešnízápadníEvropě aleexistujenezanedbatelnémnožstvítěchtostrandosahujícíchsolidníchvolebníchvýsledků.Nezřídkasejednáobývalékomunistickéstranynebojejich odštěpky,kterépostupněoslabovalysvoumarxistickouorientaciavstřebávaly novépacifistické,feministickéapředevšímekologicképrvky.Příklademje švédskáLevicovástrana(Vp),dánskáSocialistickálidovástrana(SF),norskáLevicovásocialistickástrana(SV)nebonizozemskáZelenálevice(GL). Představujítímkonkurenciklasickýmekologickýmstranám(vizníže).∗

Kromětěchtoradikálnělevicovýchstransenvironmentálnímdesignemje dnešníevropskákrajnílevicevelmirozmanitá.PříklademmůžebýtfrancouzskýtrockistickýDělnickýboj(LO),nizozemskápůvodněmaoistickáSocialistickástrana(SP)anebodnesužpolitickymarginálnípopulistickéSdružení dělníkůSlovenska(ZRS).Volebnívýsledkyradikálnělevicovýchstranjsou ovšemčastoznačněkolísavéajejichrelevancezpravidlamalánebominimální.

Zelení

Rodinaekologickýchstran(zelených)zaznamenalasvůjvzestupvpodmínkáchzápadníEvropyažodkoncesedmdesátýchlet20.století.Zeleníse tehdystaliatraktivnípředevšímpromladougeneracivoličů(konfliktnílinie materialismus–postmaterialismus).Vevšechpřípadech,kdyseformacetéto orientacedokázalyprosadit,sejednáomaléstrany,zpravidlazískávajícído 10%hlasů.Kpolitickynejúspěšnějšímpatříněmečtí,belgičtí,francouzští afinštízelení.Vevšechtěchtopřípadechjdeostrany,kterévdevadesátých letechzasedlyvevládějakomenšíkoaličnípartneřisociálníchdemokratů.

VpodmínkáchstředníavýchodníEvropyporoce1989sezeleníprozatímpřílišprosaditnedokázali.Hlavnípříčinoubylaprobíhajícíekonomická transformace,kterázaměřilazájemvoličůúplnějinýmsměremadrasticky zúžilaprostorprozelené.AvšakivpodmínkáchzápadníEvropyexistují země,kdejsouzelenízrůznýchdůvodů–většinovývolebnísystémznevýhodňujícímalépolitickéformace(VelkáBritánie)neboúspěchradikálně levicově-environmentálníformace(Norsko)–politickymarginální.

Klíčováprostranyzelenýchjeprofilacenaekologicképroblematice.Podle jejichnázorujezapotřebíekonomickýrůstapodnikánípřizpůsobitprincipům trvaleudržitelnéhorozvoje.Zeleníobvyklevesvémprogramurovněžzdůrazňujízajištěnímíruvesvětě,odzbrojení,rozsáhloupomoczemímtřetíhosvěta, rovnostpohlaví,ochranumenšinasociálníspravedlnost.

∗ Někdyjeztěchtostrankonstruovánadalšístranickárodina–Noválevice(např.Gallagher–Laver–Mair2001:209).

Křesťanštídemokraté

Křesťanskodemokratickástranickárodinajenejvýznamnějšístranickourodinouvpravéčástipolitickéhospektraakřesťanskodemokratickéstrany jsouažnaněkolikvýjimek,jakojeIsland,VelkáBritánieneboMalta,přítomnypraktickyvevšechzápadoevropskýchzemích.Knejvýznamnějšímpatří německáKřesťanskodemokratickáunie(CDU)ajejísesterskáKřesťansko-sociálníunievBavorsku(CSU),nizozemskáKřesťanskodemokratickávýzva (CDA),Rakouskálidovástrana(ÖVP)nebolucemburskáKřesťansko-sociální lidovástrana(CSV).Mnohékřesťanskédemokracieprocházelyvposledních desetiletíchkrizí,jejížkořenybylyspojenysúbytkemjejichpůvodníhoelektorátu.ItalskáKřesťanskádemokracie(DC)sedokoncevpolovinědevadesátých let20.stoletírozpadlaajejínástupnickésubjektyjsoudnespouzevedlejšími hráčivestranicko-politickémsystému.VážnéproblémypostihlyiÖVP,CDA ačástečněiCDU,nicméněnazákladějejichposledníchvolebníchvýsledkůse zdá,žesvouvoličskoukrizidokázalypřekonat.

ZvláštnímipřípadyzpohledukřesťanskodemokratickérodinyjsouIrsko aŠpanělsko.IrskáFineGael(FG)másicesilnékřesťansképrvky,ovšemve stranicko-politickésoutěžijedůležitějšíjejíkonzervativníbáze.Jetodáno silnýmprolnutímkatolicismuairskénárodníidentity,cožminimalizovalo významkonfliktníliniecírkev–stát.Vpraxitaknevzniklapotřebavytvoření explicitněkřesťanskéstrany.VeŠpanělskuzasedominantníaktérvpravéčásti spektra,Lidovástrana(PP),sicemánepochybněvesvémprofiluzastoupeny silnékřesťansképrvky,aleopětjepronipodstatnějšíkonzervativnízáklad jejíidentity.

Výšezmíněnékřesťanskédemokraciemajípřevážněkatolickýpůvod. Stranysprotestantskýmpůvodemjsoumenšinovouskupinou.Lzejenalézt pouzeveSkandinávii,veŠvýcarskuavNizozemsku.Kvzestupuprimárně protestantskýchstrandošlovětšinouažpodruhésvětovéválce,ovšemdodnes sezpravidlajednájenomalénebonejvýšestředněvelkéformace(norská Křesťanskálidovástrana–KrF).

VpodmínkáchpostkomunistickéstředníEvropyobecněvýznamkřesťanskýchdemokraciízaostávázastavemvzápadníčástiEvropy.Křesťanští demokratézdeobvyklefungujívpozicimaléstrany.Příklademječeská Křesťanskáademokratickáunie–Československástranalidová(KDU-ČSL), Slovinskálidovástrana(SLS)neboslovenskéKřesťanskodemokratickéhnutí (KDH).IvestředníEvropěseobjevilypřípady,kdyvelkákonzervativníformace vstřebalasilnékřesťansképrvky(Fidesz).

Vsoučasnostisekřesťanskodemokratickéstranyobvyklevymezujínadkonfesně.Výrazněserovněžoslabilpůvodnínáboženskýmobilizačníapel zaměřenýprotipostupujícísekularizaciaantiklerikalismu,naněmžkřesťanskéstranypůvodněvznikaly(konfliktníliniecírkev–stát).Toovšemzpravidla

neplatípromaléprotestanskéstrany,kterésestálesilněvymezujíproti liberalizacia„bezbožnosti“současnézápadníspolečnosti.Identitavětšiny křesťanskodemokratickýchstransepostupemčasurozšířilaodalšíprvky,ato včetněliberálníakceptacetržníhohospodářstvísdůrazemnajehosociální stránku(sociálnítržníhospodářství).Odliberálníchstrankřesťanskédemokratyodlišujenejencentrističtějšíekonomickýprogramstálečastopreferující sociálnístát,alepředevšímdůraznarodinuatradičníhodnoty.

Konzervativci

Vzemích,jakojeVelkéBritánie,Irsko,MaltaneboŘecko,kdeseneprosadila „klasická“křesťanskádemokracie,obsadilyzpravidlavětšíčástpravéčásti spektrakonzervativnístrany.Obvyklesejednaloodůsledekabsencenebo slabostiklasickékonfliktníliniecírkev–stát,cožučinilozkonzervativcůhlavníhooponentasociálníchdemokratů.SpecifickysevyvíjelasituaceveFrancii avItálii.VeFranciipůvodněfungovalovýznamnékřesťanskodemokratickéLidovérepublikánskéhnutí(MRP),kteréseovšemvšedesátýchletech20.století zpolitickéscényvytratilo.Jehomístovestranicko-politickémsystémuvyplnili právěpředevšímkonzervativci,tj.Sdruženíprorepubliku(RPR)adnesjeho nástupceSvazprolidovéhnutí(UMP).PodobněvItáliiporozpaduKřesťanské demokracie(DC)většinupravéčástispektravyplnilakonzervativníForza Italia(FI).

VpostkomunistickéEvropěpatříkvelkýmavzásaděstabilizovanýmkonzervativnímformacímčeskáObčanskádemokratickástrana(ODS)amaďarský Fidesz-Maďarskáobčanskástrana.Zajímavéje,žeoběpůvodnězačínalyjako liberálněorientovanéformace.UrčitéspecifikumvykazujeSkandinávie(svýjimkouIslandu),kdedíkytradičněvětšífragmentovanostistranickéhosystému napravoodstředupředstavujíkonzervativcipouzemaléažstředněvelké formace.

Konzervativnístranysilněakcentujívýznamnároda,státu,obranynárodníchzájmůatradice.Vekonomickéoblastiodpůvodněopatrnéhovztahu kvolnémutrhupozdějikonzervativcipřešlikliberálníorientacinatržní ekonomikuapodporupodnikání.Iprotoseotěchtostranáchvsoučasnosti běžněhovoříjakookonzervativně-liberálních.

Liberálové

Liberálnístranyvětšinoupředstavujívevropskýchstranickýchsystémech maléformace.TéměřvevšechstátechzápadníEvropyjsouovšempřítomny. Kvýjimkám,kterévevolbáchvýrazněpřekračujídesetiprocentníhranici,

análežítedydokategoriestředněvelkýchstran,patřívalonštíavlámští liberálové,lucemburskáDemokratickástrana(DP),nizozemskáLidovástrana prosvoboduademokracii(VVD)ašvýcarskáSvobodomyslnádemokratická strana(FDP).VpodmínkáchstředníEvropydosahujípodobnýchvolebních ziskůLiberálnídemokratéSlovinska(LDS).Vysoképrocentohlasůtradičně sbírajíibritštíliberálové,kteříalevzhledemkvětšinovémuvolebnímusystému dosahujívnárodníchvolbáchjenmalýchmandátníchzisků.Zvláštnívýjimkou velkéliberálnístranyjePortugalsko,kdemístníliberálovévystupujípod netypickýmnázvemSociálnědemokratickástrana(PSD).

Liberálnístranyhistorickyvznikalyjakoobhájciprosazováníindividuálních právasvobodaodpůrcivlivunáboženstvínapolitickýživot.Právějejich antiklerikalismusjeoddělovalodkřesťanskodemokratickýchstran.Kromě tohoseliberálovéobvyklevyznačovalidůrazemnaminimalizacirolestátuve společnostiavhospodářství,cožjeodlišovaloodsociálníchdemokratů.Jedním zdůsledkůtétosituacebylavýhodnápoziceblízkostředupolitickéhospektra, byťjejinakjejichekonomickáorientaceposouvalavýrazněnapravo.Přes malývoličskýpotenciáltoliberálůmvněkterýchevropskýchzemíchzajistilo téměřtrvalourolimenšíhopartneravpravostředovýchilevostředových koaličníchvládách.Typickytímtozpůsobemaždodevadesátýchlet20.století fungovaliněmečtíSvobodnídemokraté(FDP),kteřívytvářelivládníkoalice buďskřesťanskými,nebosesociálnídemokraty.VeSkandinávii,jmenovitěve Švédsku,NorskuaDánsku,sevposledníčtvrtině20.stoletíprosadilodlišný model.Vevládáchsetamspojujívšechnystranynapravoodstředuvčetně liberálů(bezkrajněpravicových)protidominantnístraněvsystému–sociální demokracii.Tajeprotočasodčasuzatlačenadoopozice.

Vsociálně-ekonomickémohledujsoualesoučasnéliberálnístranyuž značnědiferencované.Tradičnísilněprotržníorientacesedržíliberálové vBelgii,NěmeckunebotřebavLucembursku.Ovšemnapř.vnizozemských poměrechkroměnesporněpravicovéLidovéstranyprosvoboduademokracii (VVD)působíiDemokraté66(D66).Jednáseosociálně-liberálníformaci, kterásevyznačujedůrazemnasociálníspravedlnost,egalitarismusasilný sociálnístát.PodobnýprofiljakoD66majítakénorštíLiberálové(V)adánská Radikálníliberálnístrana(RV).

Krajněpravicovéstrany

Umisťovatkrajněpravicovéstranydojednohocelkuaobecněznichvytvářet jednotnoustranickourodinujeznačněproblematické.Důvodemjerozdílnost jejichpolitickéhoprofilu.Jenvelmitěžkosehledajíjednotícíelementy.Často zmiňovanáxenofobiearasismustěchtostranmohoubýtrůzněsilné.Navíc identitaněkterýchznichvýrazněpřesahujedojinýchstranickýchrodin.

NapříkladSvobodomyslnástranaRakouska(FPÖ),řazenádotétoskupiny,má blízkoikliberálnístranickérodině.PodobněpostfašistickáitalskáNárodní aliance(AN),fungujícídřívepodnázvemItalskésociálníhnutí(MSI),má blízkokekonzervativnírodiněneboVlámskýblok(VB)vBelgiijevzhledemke svéprimárněetnickéorientacivelmiblízkýrodiněetnickýcharegionálních stran.Dalšíreprezentantitétorodiny,PokrokovástranavDánskuaNorsku, vzniklipůvodnějakomonotematickéstranyzaloženénaprotestuprotivysoké progresivitězdanění,ateprvepozdějisvouprogramatikurozšířilyokritiku přílišliberálníimigračníaazylovépolitiky.

Lzenicméněvysledovatněkolikpravidelnýchavrůznémířesevyskytujícíchspolečnýchmomentů.Zaprvéjetoobvyklýantiimigračníapelzaměřený předevšímprotiuprchlíkůmapřistěhovalcůmztřetíhosvěta,kteříjsoupro většinuzápadoevropskýchzemívážnýmpolitickýmasociálnímproblémem. Souvisístímiodporkrajněpravicovýchstrankmultikulturalismu,hlásanému většinoupolitickélevice.Totokritériumnicméněneplatíprozeměstřední Evropy,kdejepřistěhovalcůprozatímjenomezenýpočet.Vtomtopřípadě býváproformace,jakojeSlovenskánárodnístrana(SNS),Stranamaďarské pravdyaživota(MIÉP)neboSlovinskánárodnístrana(SNS),podstatnější nacionálníapelzaměřenýbuďvůčietnickýmmenšinám,nebosousedícím národům.

Druhýmdůležitýmpojítkemradikálněpravicovýchstranjemobilizace protidosavadnímupolitickémuestablishmentu(antielitářskýapel).Živnou půdoupronějjecitlivéspolečenskévnímáníkorupceuněkterýchpředstavitelůpolitickétřídy,aleipocitneexistenceumírněnépolitickéalternativy kdosavadnívládníelitě.Typickýmpříklademzdemůžebýtvzestuprakouské FPÖ,kterámohlatěžitzdlouhodobéhospolečnéhovládnutídvouvelkých stran–sociálníchakřesťanskýchdemokratů.

Regionálníaetnickéstrany

Prostranyzařazenévtétorodinějepodstatnáorientacenaobranuzájmů určitéhoregionučietnikaneboobojího.Jsoutypickýmproduktemstřetu mezicentremaperiferií.Cílemstranprofilujícíchsevtétorodiněmůžebýt dosaženívětšíhostupněautonomieprodanýregion,federalizacenárodního státuneboiplnánezávislost.Právětotozaměřenídeterminujejejichchování mnohemvícenežsocioekonomickéštěpení.

IvdůsledkuvýraznéhoregionalizačníhotrenduaoživeníněkterýchmalýchnárodníchhnutívsoučasnéEvropěpočetavýznamtakovýchstran obecněroste.JakopříkladynapříčEvropoujemožnéuvéstSkotskounárodní stranu(SNP)působícíveSkotsku,Konvergenciajednotu(CiU)vKatalánsku, Jihotyrolskoulidovoustranu(SVP)vitalskéčástiTyrolska,LiguTicina(LdT)

vjednomzešvýcarskýchkantonů,Stranumaďarskékoalice(SMK)najižním SlovenskuneboŠvédskoulidovoustranu(SFP)vzápadníajižníčástiFinska.Včeskýchpoměrechstojízapozornostfenoménmoravistickýchstran, kjejichžpřechodnémuvzestupudošlonazačátkudevadesátýchlet20.století.

Stranickésystémy

Politickéstranypředstavujísicezákladníhoaktérapolitickésoutěže,alesamy osoběnevytvářísystémstran.Neménědůležitéjsoutotižijejichvzájemné vztahy,aťužjsoukooperační,např.vpodoběvolebníchčivládníchkoalic, nebokonfliktní,cožsetypickyprojevujenapř.vevztahuvládníchaopozičních stran.Stranickýsystémtakrozhodněnenípouhoumnožinoustran.Zatímco stranyseproměňujírelativněpomalu,jejichvztahysemohouměnitvelmi rychle.Protosestranyněkdyoznačujízastatickýprvekstranickýchsystémů anaopakjejichvztahyzaprvekdynamický(srov.Kubát,2004a:243).

UžMauriceDuvergervpadesátýchletech20.stoletíjednodušedělilstranickésystémypodlepočtustran.Jednakhovořilosystémechs jednoustranou (monopartijní),cožjetypicképronedemokratickérežimy.Dálevydělilsystémyse dvěmastranami (bipartijní),kdespolusoutěžídvěvelkéstrany,které sevdelšímčikratšímčasovémintervalustřídajíuvlády.ExistencebipartismujepodleDuvergerasilněovlivněnaexistencírelativníhovětšinového volebníhosystému(podrobněvizkapitolu Podnětyavýsledky.Volebníastranickésystémyvevropskýchzemích).KonečněDuvergeridentifikovalsystémy vícestranické (multipartijní),tedysystémysvíceneždvěmastranami.

Blondelovatypologie

PoDuvergerovipropracovalotypologiesystémůstranněkolikdalšíchautorů. KtěmnejužívanějšímpatřítypologievytvořenáJeanemBlondelem(1968), kterákroměpočtustransilnězohledňovalatakéjejichvelikost(sílu).Blondel, jenžseprimárnězaměřovalnasoutěživésystémy,rozlišilbipartismus,systém dvouapůlstrany,multipartismussdominujícístranouamultipartismusbez dominujícístrany.Zvláštězajímavábylajehokonstrukcesystému dvouapůl strany.Povšimlsi,ževněkterýchsystémechjsoudvěvelképolitickéstrany, jednalevostředováadruhápravostředová,adálejednamalácentristická („půltá“)strana.Tatotřetímalápolitickástranamáovšemvýrazněvětší význam,nežbyodpovídalojejímvolebnímziskům.Anijednazedvouvelkých strantotižobvyklenedosahujevevolbáchtakovýchmandátníchvýsledků,aby mohlasamostatněsestavitvládu.Zdrojemsílytétotřetí pivotálnístrany je

tedyjejípostavenívestředustranickéhosystému.Tojičiní akceptovatelnou asoučasně nezbytnou prosestavenívládysvítězemvoleb.∗

BlondelzatypicképříkladysystémudvouapůlstranyoznačovalNěmecko, BelgiineboLucembursko.Tambylidvěmavelkýmistranamikřesťanštídemokratéasociálnídemokratéamaloustranouliberálové,kteřísedíkytomu ocitlivpozicipraktickypermanentnívládnístrany(vizvýše).Vsoučasnédobě užovšemBelgiespadádokategoriemultipartismubezdominujícístrany. RovněžNěmeckosevelmivzdálilopředstavěsystémudvouapůlstranyasměřujekmultipartismubezdominujícístrany.ULucemburska,kdeproběhly vesrovnáníspředchozímidvěmazeměminejmenšízměnypočtuaktérů,je potomsporné,jestlisystémskutečnědlouhodoběfungujejakosystémdvou apůlstrany(vizkapitolaoLucembursku).

KroměsystémudvouapůlstranyBlondelhovořilpodobnějakoDuverger o bipartismu.Vněmdvěvelkéstranyzískávajídohromadyokolo90%hlasů. Pokudzdeexistujetřetístrana,jevelmimaláapolitickybezvýznamná.Dotéto kategoriepatřilavdobě,kdyBlondelkonstruovalsvoutypologii,např.Malta neboVelkáBritánie.

DalšíBlondelovskoukategoriíbyl multipartismussdominujícístranou, kdejednavelkástranadosahujevevolbáchpravidelněokolo40%hlasů, případněivíce,avýrazněsvýmvýsledkempředstihujeostatní,maléstrany.† Takovádominujícístranaovšemzpravidlanezískáváabsolutnívětšinuposlaneckýchmandátů,cožjinutíucházetsepřivytvářenívládyopodporudalších formací.Tentosystémfungovalnakoncišedesátýchlet20.století,kdyBlondel konstruovalsvérozdělenísystémů,uvšechskandinávskýchzemísvýjimkou Finska.VDánsku,NorskuiŠvédskupředstavovalasociálnídemokracieprávě takovoudominujícístranu.NaIslandupakpodobnourolihrálakonzervativní Strananezávislosti(SF).Vposledníchdesetiletíchovšemdošlokurčitéerozi podporydominujícíchstranakcelkovérekonfiguraciskandinávskýchstranickýchsystémů.Dánskotoztétokategorievyřazujeatakéostatnízeměse odnívzdalují,byťŠvédskoiNorskojsoudonístálezařaditelné.

PosledníBlondelovakategorie, multipartismusbezdominujícístrany,se vyznačovalapřítomnostívětšíhopočtustran,znichžžádnáneměladominantní

Blondelsiovšemvšimlitoho,ženevždybylamalástranavsystémudvouapůlstrany vhodněideologickyzaměřena.Ideologickynemuselabýtsituovánablízkostředuspektra, alenapravočinalevoodjednézvelkýchstran(např.vIrskuavKanadě).Vpraxitotvorbu vládníchkoalicmohlokomplikovat.

† Blondelůvvýraz„dominantparty“bybylomožnédočeštinypřekládatjako„dominantní strana“,anikoli„dominujícístrana“.VpraxiovšemdocházíkestřetuBlondelovapojetíapojetí GiovannihoSartoriho,kterýstermínem„dominantnístrana“rovněžpracuje,alevymezujejej obsahověodlišně.Sartorizadominantníoznačujeformace,ježsvýmvoličskýmpotenciálem „jen“zřetelněadlouhodoběpředstihujívšechnysvéostatnísoupeře.PodobnějakoMiroslav Novák(1997)protopreferujemeprovyjádřenítohorozdílupoužíváníterminologickymírně odlišnýchvýrazů.PojemdominantnístranajetedyponechánproSartorihopojetí.

postavení.NakoncišedesátýchletsemBlondelřadilNizozemsko,Švýcarsko, FranciiaFinsko.Ovšemodtédobysetatomnožinarozrostlaoněkolikdalších zemíjakoDánskoneboBelgie.

Vsouvislostisvelikostístranjenutnézmínit,ževpolitickévěděneexistuje žádnévšeobecněpřijímanénumerickékritérium,kterébystriktnědělilo stranynavelkéamalé,popřípaděvelké,středněvelkéamalé.Ovlivňujeto předevšímodlišnápodobajednotlivýchsystémů,vnichžsepočetaktérůčasto výrazněliší,stejnějakojejichvztahy.Vpraxitakstejněvelkástranamůžemít vedvourůznýchsystémechzcelaodlišnývýznam(vizníže).Častosezmiňuje kritérium,kterépoužíváPeterMair(1991).Strany,kterévdlouhodobější perspektivězískávajívprůměrunad15%hlasů,označiltentoirskýpolitolog zavelkéastranypodtoutohranicízamalé.SámMairovšemberetoto kritériumpouzejakopracovnínástrojprozachycenídlouhodoběrostoucího počtumalýchstranistoupajícíhoprocentahlasů,kterézískávajínaúkor velkýchstranvzápadoevropskýchpodmínkách.

TypologiestranickýchsystémůGiovannihoSartoriho

Blondelovatypologiezaloženáprimárněnapočtuavelikostistranjenvelmi omezeněreflektovalajejichvztahy.Významnýpokrokvteoriisystémůstran znamenalapráceGiovannihoSartoriho Stranyastranickésystémy (1976). Sartorikladldůrazprávěnavztahyvestranickémsystému.Podlenějje „stranickýsystém...systémemvzájemnýchpůsobení,kteréjsouvýsledkem stranickésoutěže“(1976:40).

Sartoripracujesedvěmakategoriemi.Jednaksamozřejměspočtemstran vdanémsystémunebolistupněmrozdrobenosti(fragmentace)určujícím formátsystému.Podstatnépřitomje,žeodlišujestranyrelevantní(významné) odnerelevantních(podrobnějiníže).Předevšímvšakzohledňujeprávěonu dynamickousložku– mechanismus systému.Právětotokritériumurčuje,jak systémreálněfungujeavymezujetak typsystému.Mechanismuspřitom závisínastupnipolarizace,tedynaideologickévzdálenostijednotlivých stran.PojemideologickávzdálenostvycházízeSartorihozjednodušujícího předpokladu,ževšechnystranyvestranickémsystémulzeumístitnaklasické socioekonomicképravolevéose(tzv.jednorozměrnézjednodušení)atímzjistit ideologickouvzdálenost.Podletoho,jakjevelká,jesystémvíce,čiméně polarizovaný.

Shrneme-lito,Sartoriudělalrevolučníkrok,kdyžodlišil formát systému danýpočtemrelevantníchstranod typusystému,odvozenéhood stupně ideologicképolarizace.Podívejmesenynínejprvenaotázkuodlišenírelevantníchanerelevantníchstranaposlézenato,jakseformátatypsystému promítajídoSartorihotypologie.

Relevancestrany

Prozjištěnípočtustranvsystémujedůležitévyřaditvšechny,kterénemají nafungovánísystémuvliv.Jetedypotřebaurčit,kteréstranylzepovažovat vrámcikonfiguracedanéhosystémuzavýznamné(relevantní)akterénikoli.Sartoristanovildvěkritériarelevance.Buďmástrana koaliční(vládní) potenciál (coalitionalpotential),nebo vyděračskýpotenciál (blackmailpotential)(Sartori,1976:122–123;srov.Sartori,2001:45).Nemá-lianijedno, jenevýznamná–irelevantní.Strananemákoaličnípotenciál,nebyla-linikdy potřebnákvytvořenínějaké(vládní)koaličnívětšinynebopřivytvářenívládníchkoalicnebylavůbecbránavúvahujakomožnýpartner.Ivelmimalá stranamusíbýtpovažovánazarelevantní,pokudsealespoňněkdynachází vsituaci,kdymůžebýtpovažovánazapotřebnéhopartneraprovětšinovou vládníkoalici.Koaličnípotenciálsetedypojísvládněorientovanými,pro ostatnístranickéaktéryideologickypřijatelnýmistranami.

Totokritériumovšemnepostihujepotenciálstran,kteréjsoupermanentně vopoziciaostatníaktéřijetrvaleodmítajíjakomožnéhovládníhopartnera. Přestoanitynelzepominout,protožesystémevidentněovlivňují.Jejichroli vsystémuzachycujeSartoriho vyděračskýpotenciál.Stranamávyděračskýpotenciál,pokudjejíexistencenebovznikovlivnítaktikusoutěžemezi stranami,azvláštějestližezměnísměrsoutěže.

UplatněníoboukritériídemonstrovalSartorinasvérodnéItálii.Italská komunistickástrana(PCI)získávalavevolbáchpodruhésvětovéválcepravidelněokoločtvrtinyhlasůaněkdyivíce.Ostatnímiaktéryalebylapovažována zaantisystémovou,anebylatedypovažovánazamožnéhovládníhopartnera. Naprotitomuvolebněslabálevicově-centristickáliberálníItalskárepublikánskástrana(PRI)seúčastnilavětšinypoválečnýchitalskýchvlád,adokonce dvakrátzískalapostpremiéra.Jejípřednostíbyloumístěníblízkostředu politickéhospektra,cožzvyšovalojejístrategickývýznam.Mělatedymnohem většíkoaličnípotenciálnežkomunisté,atobezohledunamnohonásobně nižšívolebnívýsledek.Avšakkomunistébylistranousvelkýmvyděračským potenciálem,protožejejichvolebnívýsledkyzásadněměnilysměrstranické soutěže.PermanentněvládnístranaKřesťanskádemokracie(DC)simusela parlamentnívětšinuzajistittím,žedovládypřibralaivelmimalésubjekty, jakobylanapř.užzmíněnáItalskárepublikánskástrana.Neprobíhalatak žádnáskutečnávládníalternace,pouzeobčasnáobměnamenšíchvládních partnerůkřesťanskýchdemokratů.Obava,žepřibráníkomunistůdovládyby mohloohrozitdemokratickýrežim,zásadněovlivňovalavládníkonfiguraci.

Sartorihopojímáníbipartismu

Sartorivydělujevrámcisoutěživýchstranickýchsystémůjakotypybipartismus,umírněnýpluralismus,polarizovanýpluralismusasystémpredominantní strany.∗ Jejichpřehlednégrafickézobrazeníasoučasnézařazeníjednotlivých evropskýchzemíjeumístěnonakoncikapitoly.

BipartismusvSartorihopojetívycházízpodobnéhonumerickéhokritéria jakouDuvergeraaBlondela,tj.jednáseosoutěždvourelevantníchstran. Kdyžzdetedymluvímeoformátustranicko-politickéhosystému,mámetímna myslidvěstranyabipartismusjakotyp.Nezáležínatom,ževsystémuoperují dalšístrany,provládnutíjsounepotřebné,atedynerelevantní.Jednazedvou relevantníchstranjevždyschopnazískatdostatečnouparlamentnívětšinu, můževládnoutsamostatněavytvořit„jednobarevnou“vládu.Lzepřitom očekávat,žečasemzvítězívevolbáchdruhástranaadojdekstřídáníuvládní moci.Vtakovémsystémujetedymechanismemsoutěževládníalternacedvou velkýchstran.Vbipartismuobvykleexistujejenmaláideologickávzdálenost mezioběmastranami,tj.systémjepouze velmislaběpolarizovaný.Obě velkéstranyjsoutotižnucenysnažitseoslovitconejširšíspektrumvoličů. Rozvrstvenízápadoevropskýchspolečnostíspřevahoustřednítřídyjetak tlačíkzaujímáníumírněnýchideologickýchpozic.Jednastranajeobvykle blízkoklevémustředu,druhánaopakkpravémustředu.Soutěžtedyfunguje okolodvoupólů(bipolárníuspořádání).Ovšemtoneznamená,žesystémje polarizovaný.Naopakseprojevujeevidentnítendenceksměřováníkestředu asystémjedíkytomu dostředivý.

Nemusítosamozřejměplatitbezvýjimek.VeVelkéBritániijakovklasickém příkladubipartismudošlovosmdesátýchletech20.stoletíkpřechodnému výraznémuzvětšeníideologickévzdálenostimezioběmavelkýmistranami. Jednaloseodůsledekobtížnéhospodářskésituace,kterouoběvelkéstrany chtělyřešitzcelaodlišně.Vládníkonzervativcizahájilirozsáhlouprivatizaci aprosazovaliekonomickyneoliberálníasociálněrestriktivníprogram,čímžse posunulivýraznědoprava.Naopakopozičnílabouristéprosazovalijakořešení krizedalšírozšiřovánístátníhoaveřejnéhosektoru,atoprostřednictvím znárodňovánísoukromýchpodniků.Konzervativciidíkytomutočtyřikrát zasebouzvítězilivevolbách.Uněkterýchpolitologůtovedlokúvahám oposunuodbipartismuksystémupredominantnístrany(vizníže Systém predominantnístrany,podrobnějivkapitoleoVelkéBritánii).

∗ Sartorizařazujedokategoriekompetitivníchsystémůještěatomizovanýstranickýsystém. Stručněshrnuto,utakovéhosystémuuždefactonezáležínapočtustran,protožejejich tolik,žesepolitickáscénastávánaprostonepřehlednou.Typickysetotouspořádáníobjevuje unestrukturovanýchstranickýchsystémůsnízkoumírouinstitucionalizacestran.Prácestakovýmsystémemjeovšemvelmiproblematická.Vpraxibylomožnéatomizovanýpluralismus identifikovatnapř.uněkterýchstředo-avýchodoevropskýchzemívpočátcíchkrystalizace jejichstranickýchsystémů.

Umírněnýpluralismus

SystémysformátemdvoustranjsouvsoučasnéEvropěspíševýjimečné. Nejrozšířenějšíjsousystémysvíceneždvěmarelevantnímistranami.Sartori rozlišujeformát omezenéhopluralismu a extrémníhopluralismu.Hranici mezinimioznačujeza kritickýformát,cožjepětažšeststran.Omezený pluralismusjesystémemtříažpěti(šesti)stran,extrémnívícenežšesti. Omezenýpluralismusjepropojenstypem umírněnéhopluralismu (moderate pluralism)–vizobrázek1.Právěnižšípočetrelevantníchstranjedůležitým předpoklademfungovánísystémujakoumírněnéhopluralismu.Současně žádnázrelevantníchstrannesmíbýtantisystémováaideologickávzdálenost mezinimibymělabýtmalá.

Proumírněnýpluralismusjeklíčovýmrysem koaličnívládnutí.Vzhledem ktomu,žežádnástrananeníschopnazískatabsolutnívětšinuvparlamentu avládnoutsama,jdeonutnost.VtétosouvislostiovšemSartorizdůrazňuje, žemechanismusfungováníumírněnéhopluralismusevelmipřibližujebipartismu.Pouzenamístodvoustransevevláděstřídajídvěalternativní vládníkoalice,čipřinejmenšímsesystémtakovépodoběpřibližuje.Obvyklou praxíumírněnéhopluralismujetedystřídánídvoualternativníchvládních koalic,asystémprotofungujejakobipolární,bezohledunato,ževněmjsou víceneždvěrelevantnístrany.Stranickásoutěžje dostředivá a ideologická polarizace nízká.

Jedůležité,žeanizvýšenípočtustrannadkritickýformátpětičišestistran, atedypřesundokategorieextrémníhopluralismu,nemusínutněznamenat opuštěníumírněnéhopluralismu.Sartoritotižzdůrazňujemenšívýznam

OBRÁZEK1

Modely,formátyatypymultipartismů

Zdroj:Sartori,1976:127

nízká fragmentace (do 5 stran) segmentace

vysoká fragmentace omezený pluralismus polarizovaný pluralismus umírněný pluralismus extrémní pluralismus

Formát Typ Model

početníhokritériavesrovnánísdůležitostímechanismufungovánísystému. Jaksámříká,kritickýformátje„okolo pěti(nebošesti)stran“(1976:132). Typickyusilněsegmentovanýchspolečností,jakojenapř.Belgie,zvýšení počtustrannadkritickýformátnevedlokezměněmechanismufungování systému(podrobněvizkapitoluoBelgii).Přestožesepočetčlenůvládních koaliczvýšil,logikajejichvytvářenízůstalazachovánaavýraznějisenezvýšila anipolarizacevsystému.Sartorizapříkladyumírněnéhopluralismuoznačil kroměužzmíněnéhoNěmeckaaBelgienapř.Irsko,Dánsko,Švýcarskonebo Nizozemsko.Vsoučasnostisejednáopřevažujícítypstranickéhosystému vEvropě.ZezemístředníEvropysekněmunejvíceblížíMaďarsko.

Polarizovanýpluralismus

Polarizovanýpluralismus(polarizedpluralism)sepojísformátemextrémního pluralismu,tj.vícenežpětičišestistranami,cožjeovšemjenjedenzpředpokladůproidentifikacitakovéhosystému.Sartoriuvádíosmzákladníchznaků polarizovanéhopluralismu:

1. Přítomnostrelevantních antisystémovýchstran.Antisystémováopoziceje vůčirežimuneloajálníasměřujekjehozměně.

2. Existence bilaterálníchopozicí. Antisystémovéstranyjsounaoboukoncích stranickéhospektra–jaknakrajnílevici,taknakrajnípravici,přičemžse nemohouspojitzdůvoduideologickéneslučitelnosti–klasickyantisystémovífašistéakomunisté–avytvořittakvládníalternativu.

3. Obsazení středovépozice vsystémubuďjednou,činěkolikastranami.Kvůli souběžnémutlakuantisystémovýchstranzlevaizpravajepolitickásoutěž defactozablokovaná,protožechybímožnostskutečnévládníalternativy vůčistávajícícentristickévládníkoalici(podrobněbod7).Systémtaknení bipolárníjakouklasickéhomodeluumírněnéhopluralismu,aleobvykle tripolární (Fiala–Strmiska,1998:151).

4. Vdůsledkuexistenceantisystémovébilaterálníopozice,obsazenístředu anefungujícívládníalternacesesystémstává silněpolarizovaným. Ideologickávzdálenostmezihlavnímiaktéryjevelkáajejichpoliticképředstavy ozákladních„pravidlechhry“navzájemneslučitelné.

5. Vsystému převažujíodstředivétendencenaddostředivými.Klíčovýje vtétosouvislostirůstvoličskéhopotenciáluantisystémovýchstrannaúkor prosystémovýchstran,tedypozvolnáerozepodporypolitickéhostředu.

6. Přehnanáideologizacepanujícívpolitickéobciispolečnosti,tj.dominujepřepjatéideologizováníbránícíracionálnímpřístupůmařešením afundamentalismusvylučujícíkompromisy.Pragmatismusapragmatická mentalitasevpoliticeneprosazují.

7. Nezodpovědnéopozičnístrany,cožvylučujeskutečnouvládníalternaci.

Připuštěníopozičníchantisystémovýchstrankmocibytotižohrozilo demokratickýrežim.Vpraxijádrovládyzůstávátrvalepraktickybeze změn,jenokrajovévládnístranysemohouměnit.Plyneztohomožnost pouze periferníobměnyvlády.Skutečnávládníalternacejevpodstatě vyloučena.

8. Výsledkemdlouhodobéhosetrváváníhlavníchaktérůbuďvevládě,nebo naopakvopozicije přehnanálicitace,prezentovánínesplnitelnýchslibů avysokýstupeňpopulismu. Opozičnípoliticisepraktickyneohlížejína reálnémožnosti,protoževědí,žepovolbáchnebudouzatíženívládní odpovědností.

ZapřípadypolarizovanéhopluralismuoznačovalSartorivýmarskéNěmecko (odroku1918doHitlerovanástupukmoci),Itáliipodruhésvětovéválce∗ , IV.francouzskourepublikuneboChilepřednastolenímvojenskédiktatury generálaPinocheta.Zněkterýchtěchtopříkladů,stejnějakoznastíněných rysů,jepatrné,žepolarizovanýpluralismussignalizujeohroženídemokracie vdanézemi.

Polarizovanýaumírněnýpluralismusaantisystémovéstrany

ProprácispolarizovanýmpluralismemjevelmipodstatnéstručněpřiblížitSartorihopojímáníantisystémovýchstran,kteréjsouvpolitickévědě vymezoványznačněrozmanitě.Sartori(1976:132–133)vyděliljakoantisystémovéstranyparexcellencety,kteréseopírajíokonzistentní,danépolitické obcinepřátelskouideologii(extraneousideology),odmítajíakceptovatdemokratickýrežim,žádajíjehozměnu(odstranění),podlamujíazpochybňují jeholegitimitu.Jednásetedyo principiálněopoziční strany(oppositionof principle).Příklademjsoukomunistickénebofašistickéstrany.Kroměprincipiálněantisystémovýchstranovšemexistujíformace,kterélzeoznačitza protestníopozicičiopozicivkonkrétníchtématech (oppositiononissues).Tyto stranysechovajíprotestně,kritizujíchovánívládníchelitamohouiverbálně zpochybňovatlegitimituurčitéhopolitickéhorežimu.Reálněsealenesnaží olikvidacidemokratickéhosystémujakotakového.Jejichcílemjeobvykle kritikanějakéhoaspektudanéhorežimu.Mírajejichantisystémovostijena rozdílodprincipiálněantisystémovýchstranmalá.

Rozvedeme-liSartorihopojímání,protestnímistranamivsedmdesátých aosmdesátýchletech20.stoletínesporněbylyrůznéekologickéformace žádajícízásadnízměnudosavadníhopřístupukživotnímuprostředí.Vtomto směrujednoznačněreprezentovalyopoziciprotestní,nikoliprincipiálněanti-

∗ Odsedmdesátýchlet20.stoletíseovšemmírapolarizacesystémuvItáliievidentněsnižovala předevšímvdůsledkuevoluceidentitykomunistůikrajněpravicovéhoItalskéhosociálního hnutí(MSI)(podrobnějivkapitoleoItálii).

systémovou.AnalogickyformacetypuPokrokovéstranyvDánskuaNorsku, odmítajícívysokédaněaposlézepřílivimigrantůdozemě,svourétorikou bylymnohdyvelmiradikálníašlyzcelaprotikurzu„politickékorektnosti“, převažujícímuvpolitickéobci.Avšakoznačitjezastranyprincipiálněantisystémovénelze.PodobněrakouskáFPÖpředstavovalaprotestníopozici, kterábylaostřekritickávůčirakouskévariantěkonsociačnídemokracie,ale nesnažilaseozměnuzastupitelskédemokraciejakotakové.Potvrzujeto skutečnost,žepotécosenakoncidevadesátýchlet20.stoletístalastranou vládní,nepokusilaseozásadnízměnudemokratickéhocharakteruRakouské republiky(Hloušek,2002a:33).

Navícjenutnéupozornitnaskutečnost,kterouSartorizohledňovaljen omezeně.Žádnápolitickáformaceobvyklenemáneměnnouidentitu(Fiala–Strmiska,1998:165).Jakukazujevýšenastíněnýpříkladněkterých komunistickýchformací,jejichideově-programovýprofilprošelvposledních desetiletíchvelkouproměnouavelmijevzdálilpůvodníorientaci.VEvropě postudenéválcejetakuřadyformacívelmitěžkéstanovitstupeňjejich odmítánístávajícíhopolitickéhorežimu.

PříznačněsámSartorivesvépozdějšípráci Srovnávacíústavníinženýrství zpolovinydevadesátýchlet(česky2001:79–80)rozdělilantisystémovéstrany na extremistické, extrémní a izolované.Podlenějzaskutečněantisystémové lzeoznačitextremistickéstrany,kteréobhajujírevolučnídobytímoci,odmítají aneuznávajídanýpolitickýsystémhájenýprosystémovýmiformacemiažádají jehozměnu.Extrémnístranypředpokládajípolitickouobec,kterásevyznačuje širokýmspektrempolitickýchnázorů,přičemžtytostranysenacházejína jednomzjejíchkonců.Izolovanéstranyjsouformace,kterépanujícíveřejné míněnízejménazhodnotovýchdůvodůneakceptujeaostrakizuje.Zapříklady izolovanéstranyoznačilSartorifrancouzskouNárodnífrontuaneofašistické Italskésociálníhnutí(MSI).

Přítomnostrelevantníchradikálníchpolitickýchalternativtaksignalizuje poptávkuvoličůpořešeníurčitýchproblémů,kteréstávajícípolitickýestablishmentnemůženebonechceuspokojit.Vpraxialeautomatickyneposouvá danouzemisměremkekategoriipolarizovanéhopluralismu.Samozřejmě ipřítomnost„pouze“protestníchstranmůžemítsilnýsystémovývliv.Typicky jejichdlouhodobévyloučenízparticipacenavládězužujemožnévládníalternativyamůžeproblematizovatvládníalternaci.Podobnějejejichpřípadná přítomnostnaokrajíchspektrapřirozeněvzdalujemainstreamovýmaktérům, cožzvyšujepolarizacivsystému.Vtomtokontextujedobrézdůraznit,že umírněnýapolarizovanýpluralismusnejsouuzavřenékategorie,aletypy systémů,jimžsereálnépolitickésystémymohouvíce,čiméněpřibližovat.

Systémpredominantnístrany

Sartoripřiřazujeksoutěživýmstranickýmsystémůmještějedentyp–systém predominantní(převládající)strany(označovanýněkdyzasystémspredominantnístranou).Systémlzektomutotypupřiřadit,dosáhne-linějakápolitická formacealespoňtříautentickýchvolebníchvítězství,kterájízajistíabsolutní většinuposlaneckýchmandátů,zasebou.Díkytomupakmůžesestavovat jednobarevnouvláduapermanentněvládnoutsama,anižpotřebujedalší partnery.Vsystémutakdefactopůsobípouzejednarelevantnístrana.Ostatní straničtíaktéři,byťbyjejichvolebníziskybylyrelativněveliké,jsoutrvale odsouzenidoroleopozice.Systémpredominantnístranynenítotožnýse systémemjednéstrany,jetotižstáleumožněnasvobodnápolitickásoutěž areálněprobíhá.Jeovšemnutnépoznamenat,ževdůsledkutrvalépřevahy jednépolitickéstranymírasoutěživostivsystémuklesá.Opozičníformace jsoukvůlisvýmminimálnímvyhlídkámnazískánípřístupukvládnímoci politickydemobilizovanéamáloaktivní.

Systémyspredominantnístranoujsoupoměrněřídké.Sartoriknim zařadilIndii,kdepozískánínezávislostidlouhodoběvládlaKongresová strana,aJaponsko,kdepodruhésvětovéválcebylaněkolikdesetiletíumoci Liberálnědemokratickástrana.VEvropěmeziněpatřísvýhradamiŠvédsko aNorsko,kdedlouhodoběvládlisociálnídemokraté,adáleIrsko,vněmž bylaumociFiannaFáil.

OdpredominantnístranyjetřebaodlišitSartorihotermín dominantní strana.Sartorihodominantnístrananesplňujekritériapredominantnístrany. Pouzevýrazněadlouhodoběpředstihujevšechnysvésoupeře,ovšemnezískáváabsolutnívětšinumandátů.Dominantnístranasemůževyskytovat vrůznýchtypechstranickýchsystémůanenítedyvázánanajedenkonkrétní typ(srov.mírněodlišnévymezenídominujícístranyuJeanaBlondela).

Sartorihoodlišenísystémujednéstranyasystémuhegemonickéstrany

Sartorivesvétypologiistranickýchsystémůzohledniltaképroblematiku nesoutěživýchstranickýchsystémůspojenýchsdiktátorskýmirežimy.Avšak zpochopitelnýchdůvodůsejehonahlíženínatytosystémyvýraznělišilo odpřístupuksoutěživýmsystémům.Vrámcinesoutěživýchsystémůzavedl diferenciacimezi systémemjednéstrany asystémem hegemonickéstrany Ideologickouvzdálenostzdenahradil intenzitouideologie,kterouvládnoucí stranapoužívá.

Systémjednéstrany vpraxiznamená,žeexistuje(jepovolena)pouze jedinástrana.Avšakivrámcitohototypusystémuexistujírůznépodtypy, kteréselišíintenzitouideologie.Úzcesetopojíscharakteremdanéhonedemokratickéhorežimu.Sartorirozlišiltřiodstupňovanépodtypyjedinéstrany:

systémtotalitnístrany,systémautoritářskéstranyasystémpragmatické strany.Maximálněseideologicképůsobeníuplatňujeusystémutotalitní strany,kdejespolečnostideologiíkomplexněprostoupenaaveškeréaktivityjsouzpolitizovány.Občanéjsouideologickymobilizovánikztotožněníse srežimemaneexistujeprostor,kterýby„strana“nekontrolovala.Usystému sautoritářskoustranoujeintenzitaideologickéhopůsobeníslabánebozcela chybíapodobnějemalásnahamobilizovatobčany.Pragmatickámonopolistickástranastojínaopačnémkoncikontinuanežtotalitnístrana,naideologii rezignujeapoužívázcelaneideologickýpřístup.Vjistémsměrujetolerantní, protožejeochotnaakceptovatnezávislostnepolitickýchsubkulturainstitucí, jakojecírkevneborůznézájmovéskupiny,kterévsystémuovládanémtotalitnístranouexistovatnemohouavsystémusautoritářskoustranoumohou působitjenvelmiomezeně.

Sartoriupozorňujenaurčitounejasnosthranicmezijednotlivýmipodtypy arovněžnaskutečnost,žekonkrétnízeměmohouprocházetvývojem.Tak např.Španělskoporoce1939,tedyposkončeníobčanskéválky,označujeza příkladsystémusautoritářskoustranou,kterýsepostupněproměnilvsystém spragmatickoustranou(1976:224).

Systémshegemonickoustranou seodsystémujednéstranylišítím,že jevněmpovolenaexistencedalšíchpolitickýchformací.Jdeovnějšífasádu, kterázásadněneměnínesoutěživýcharakterrežimu.Jednastranamátotiž stejnějakovsystémujednéstranymocenskýmonopol.To,žetolerujedalší politickéstrany„druhékategorie“,neznamená,ževtakovémsystémumůže dojítkvládníalternaci.Stranickýsystémtaknenímultipartijní,jakbyse mohlojevitzvnějšíhopohledu,anebojaksesnažírežimpředstírat,alevlastně „dvoupatrový“.Hegemonickástranaz„horního“patraovládáostatnístrany v„dolním“patřeicelýsystém.Můžesipřípadnězajišťovatjejichloajalitu přerozdělováním„drobků“vládyvpodoběmožnostiperiferněsepodílet namociprostřednictvímzastoupenívrůznýchorgánechaposkytováním drobnýchvýhod.

UsystémuhegemonickéstranySartoriurčildvapodtypy–ideologicko-hegemonickoustranuapragmaticko-hegemonickoustranu.Důležitávjejich rozlišeníbylaopětsíla,činaopakslabostideologievdanémrežimuarovněž mírakontrolystran„druhékategorie“.Existencesatelitníchstranmůžesloužitjakourčitáfasádapředstíranépoliticképlurality(ideologicko-hegemonická strana)nebobezpečnostníventil,skrzenějžjemožné„upouštět“napětíve společnosti(pragmaticko-hegemonickástrana).Zatypickýpříkladideologicko-hegemonickéstranyoznačilSartorikomunistickéPolsko.Zdevládnoucí komunistickástranatolerovalaexistencimenšíchsatelitníchstran–Sjednocenélidovéstrany(ZSL)aDemokratickéstrany(SD)ipůsobenítřímenších provládníchkatolickýchsdružení.Pevněsiovšemzajistilajejichposlušnost arespektovánísvé„vedoucírolevestátě“.Zaprototyppragmaticko-hegemo-

nickéstranySartorioznačiltehdejšíMexiko.ZdevládnoucíInstitucionálně revolučnístranaumožňovalaexistencisnípřímonespojenýchformacíave volbáchmohlykandidovatosobynespojenésvládnoucístranou.Postavení opozicevsoutěžiovšembylonerovnéavládnoucístranasidokázalazajistit žádoucívolebnívýsledekdíkyopořevestátnímaparátu,médiíchapřevaze vmateriálníchzdrojích.∗

Pólyapolaritavestranicko-politickýchsystémech

Vrámcitypologizacesoutěživýchstranicko-politickýchsystémůjevelmi důležitáotázkavzdálenostimeziformacemi,kterévnichoperují,azhodnocení jejichsíly.Výraznézjednodušeníprácestěmitofaktorynabízíkoncepcepólů, kteréjižbylyzmíněny.Pólymohouztělesňovatrelevantnípolitickéstranyči jejichaliance,ježsevyznačujídostatečnoukoncentracípodporyvoličůa/nebo reprezentujíjasněrozlišitelnouideově-politickouopci.Skutečnéplnohodnotné pólymusívyhovovatoběmakritériím.Jinakřečeno,politickéstrany-pólyči aliance-pólysloženézvícestrantedypředstavují odlišnéazřetelněoddělené, tj.dostatečněodsebevzdálené,jednotkyspřiměřeněvelkouarelativně konsolidovanouvoličskouzákladnou (Strmiska,1999:12).

Stranicko-politickýpólmusídisponovatvlastnísvébytnouidentitouavtomtosmyslupoužívatvlastních,vůčijinýmpólům„vnějších“zdrojůpolitické mobilizacealegitimace.Jehoidentitamusíbýtpřitomodlišnáaodlišitelnáod identitydalšíchpólů.Každýsoutěživýstranicko-politickýsystémsicenabízí mnohoideově-politickýchalternativ,avšakjenněkteréznichjsoudostatečně významné(velké),abymohlyhrátrolipólů.Iněkterérelevantníformace,byť jsounepostradatelnéprovládníkoalice,nemusípředstavovatsamostatný pól.Vpraxitotižmohoubýtzávislénajinémstranickémaktérovi,aproto nepředstavujísamostatnouakoherentníoperačníjednotku.Polaritaodráží výšenaznačenoumíruvzájemné(ne)slučitelnostiavzdálenostipólů.Její určeníjedůležitéproidentifikacipřevažujícíchvzorcůvztahů,aťužjsou kooperačního,konkurenčního,nebokonfliktníhocharakteru.

Vrámcistranicko-politickéhosystémulzeobvyklerozlišithlavníavedlejší póly.Rozdílnenídánpouzekvantitativně,tj.velikostíjejichvoličskébanky, ∗ Mexikoužvsedmdesátýchletech20.stoletísilněvybočovalozklasickéhovnímánínedemokratickýchrežimůaspadalospíšedo„šedézóny“rozprostírajícísemezidemokraciemi adiktaturami.Odkonce20.stoletípodobnýchpřípadůoznačovanýchtermínem hybridní režimy začalopřibývat.IvprostorustředníavýchodníEvropysejichpřechodněnebodlouhodobějiněkolikvytvořilo(Slovensko,Chorvatsko,Ukrajina,Ruskoaj.).Semidemokratický charaktertěchtorežimůmělsamozřejměvlivnapolitickousoutěživost.Avšakvětšinouje velmiproblematickéaplikovatkoncepthegemonickéstranynatytozemě.

aleikvalitativně„výrazností“jejichpolitickéidentity,ztělesněnímjasně rozlišitelnéarelevantnípolitickéopceavneposlednířaděrolí,kterouvdaném systémuhrají(Strmiska1999:18).

Shrnutí

Problematikavýzkumuaklasifikacepolitickýchstranastranickýchsystémů jestálejednouznejdynamičtějšíchoblastípolitickévědy.Nicnatomnemění anivposledníchdesetiletíchživédiskuseoklesajícímvýznamu,čidokonce krizistran.Tytodiskusejsoureakcínatrendyspolečensko-politicképroměnysoučasnéEvropy,naznačenévtétokapitole,kteréovlivňujíorganizační aideově-programovoupodobupolitickýchstran,identifikacivoličůsnimi avedoutakékekriticesamotnéinstitucepolitickéstranyprojejíúdajnou anachroničnostaškodlivost.Stranysialestálevsoučasnépolitickérealitě uchovávajídůležitouzprostředkovacírolimezispolečnostíastátem.Přestožeparticipaciobčanůnapolitickémsystémudneszajišťujíidalšíaktéři, znichžasinejvýznamnějšíjsoučetnézájmovéskupiny,stranystálemají nezastupitelnouroli.

Velmiživádiskuseprobíhárovněžokolosystémovýchfenoménůprovázejícíchfungováníakategorizacistranickýchsystémů.Nazákladěstudia empirickýchpřípadůseukazuje,žetypologiestranickýchsystémů,které sezrodilypředněkolikadesetiletími,sevdnešníchdynamickyseměnících podmínkáchstávajístáleobtížnějiaplikovatelnými.NetýkásetopřitomjenomstředníEvropysjejími„mladými“stranickýmisystémy,aleizápadní Evropy.Jednáseopřirozenýdůsledeknaznačenýchspolečensko-politických proměn,kteréanivtétosféřenemohouzůstatbezvlivu.Přestosedomníváme,žetostálenebráníteoretickyifaktografickypodloženésnazeoanalýzu stranicko-politickýchsystémůevropskýchstátů.

TypologiesystémůpolitickýchstranpodleG.Sartoriho(zjednodušeno)

Zdroj:Sartori,1976:288

totalitní strana autoritárská strana pragmatická strana

systém predominantní (převládající) strany

F o r mát

Ty p Počet stran (fragmentace)

systém jedné strany systém hegemonické strany

systé m dvo u stran

2 strany (m alá / rovno mě rná f rag m entace ) vysoká n í zká m alá i de ologicko -he g e monická strana pragmaticko -he g e monická strana b ipartism u s identita ideologie

1 strana (ž ádná f rag m entace )

TABULKA6

Umístěnísoučasnýchstranickýchsoustav evropskýchstátůvrámciSartorihotypologie

Stát Typ

Andorra nezařaditelné

Belgiea umírněnýpluralismus

Dánsko umírněnýpluralismusb

Finsko umírněnýpluralismus

Francie umírněnýpluralismusb

Irsko umírněnýpluralismus

Island umírněnýpluralismus

Itálie umírněnýpluralismus

Lichtenštejnsko bipartismus

Lucembursko umírněnýpluralismus

Kypr–řeckáčást umírněnýpluralismus

Kypr–tureckáčást umírněnýpluralismus

Malta bipartismus

Monako systémpredominantnístranyc

Německo umírněnýpluralismus

Nizozemsko umírněnýpluralismus

Norsko umírněnýpluralismus

Rakousko umírněnýpluralismus

SanMarino umírněnýpluralismus

Švédsko umírněnýpluralismus

Švýcarsko nezařaditelné

VelkáBritánie bipartismusd

Portugalsko nezařaditelné

Řecko bipartismusb

Španělsko bipartismusb

Polsko nezařaditelné

Maďarsko umírněnýpluralismusb

Slovensko nezařaditelné

Slovinsko meziumírněnýmapolarizovanýmpluralismem Českárepublika meziumírněnýmapolarizovanýmpluralismem

Litva meziumírněnýmapolarizovanýmpluralismem

Lotyšsko polarizovanýpluralismus

Estonsko mezipolarizovanýmaumírněnýmpluralismem a dvastranickésystémy–valonskýavlámský b svýhradami c tendencekbipartismu d tendenceksystémupredominantnístrany

VelkáBritánie,Irsko,Malta: vlivwestminsterskétradice

MaxmiliánStrmiskaaRomanChytilek

Mezistranicko-politickýmipluralismy,kterýmsevěnujetatopublikace,představujíspecifickouskupinupřípadůzemě,kterévrámcibritskéhoimpéria prošlyzkušenostíswestminsterskýmmodelemdemokracie–VelkáBritánie, IrskoaMalta.IrskoiMaltasvéinstitucionálně-politickéuspořádánípozisku nezávislostivletech1921(Irsko)a1964(Malta)mírněmodifikovaly.Jeproto namístěposoudit,jakývlivhrálavestranicképoliticewestminsterskátradice vkontaktusnovoupolitickourealitou.

Zhlediskakomponentwestminsterskédemokraciepředstavujezřejmě nejsilnějšípodnětvzhledemkestranickémusystémuvolebnísystém„prvního vcíli“.IrskoiMaltasivšakpoziskunezávislostizvolilyjinývolebnídesign, systémjednohopřenosnéhohlasu.Tenbymělteoretickypřispívatkpersonalizacivolbyapoměrnostijejichvýstupů.Vtomtokontextujepozoruhodnýfakt etablováníčistéhodvoustranickéhosystémunaMaltěaspecifickévarianty stranickéhosystémuspřevládajícístranou(spojenéhosexistencídvoustran–hlavníchpólů)vIrsku.Kpopsanémustavunepřispívalanitakvolebnísystém, jakospíškombinacestrukturálníchspolečenskýchfaktorůazpůsob,jakým stranyčelily„kritickýmvýzvám“přivývojipolitickýchsystémů,vjejichžrámci operovaly.

VpřípaděIrskasepolitickýkonfliktpodlouhoudobuodehrávalokolosporu oudálosti,běhemkterýchvzniklvletech1916–1921SvobodnýstátIrsko. Aktéřikonfliktuvzniklirozkolemvpůvodnímhybatelistátotvornéhoprojektu–straněSinnFéin.Snadnost,sjakousetentoarchaickýsporpodlouhoudobu

reprodukoval,patříkjednézanomáliíevropskéstranicképolitiky.Vývoj posledníchdvoudesetiletíukázal,žeaniostrovnímustátusenevyhnulproces rozmrznutístranickéhosystému,kterýpodstatnýmzpůsobempozměniljeho fungování.

Maltskýsystémdvoustransevyvinuljižpředziskemnezávislosti,přičemž nositeliprojektubylyoběstrany.JakopivotálnífaktorsevpřípaděMalty jevíjejígeostrategickáhodnota,kterávprůběhustudenéválkyzpůsobila vysokoumírupolarizacemezilabouristickýma„nacionalistickým“táborem. Vespojenísmediteránnípolitickoukulturouobecnědošlokvýraznépolitizaci maltsképolitickéobce.Tytospojenéfaktorypotlačovaly–adodnespotlačují–profilovánídalšíchstranicko-politickýchalternativ.

Vtextuserovněžvrozporustradičníminázorysnažímedokumentovat, žebritskástranicko-politickásoustavarozhodněnepředstavovalavevšech fázíchsvéhovývojeparadigmatickýpříkladdvoustranickéhosystému,za kterýbývápříležitostněvydávána.Lzeidentifikovatvíceobdobí,vnichž volebníteritoriálníkoncentracesubjektůnejrůznějšíprovenience(tedynejen vzešlýchzeštěpenícentrum–periferie)dvoustranickoulogikuvelmivýrazně narušovala.Třianalyzovanépolitickésystémytakzkrátkéhosrovnánívychází jakorelativněheterogennísoubor.

SpojenékrálovstvíVelkéBritánieaSeverníhoIrska

RomanChytilek

Politickýsystémajehovývoj

VývojpolitickéhosystémudnešníhoSpojenéhokrálovstvíVelkéBritánieaSeverníhoIrskabýváobvyklecharakterizovánjakosměsiceextrémněvysoké institucionálně-politickékontinuityaprvkůteritoriálnídiskontinuity.Spodobnýmhodnocenímjemožnéseztotožnit;zároveňvšakvyžadujejistéupřesnění. Jepotřebazejménapředeslat,žekontinuálnípolitickývývojnelzezaměňovat sinstitucionálnístrnulostí.Právěnaopak–britskýpolitickýsystémprodělal zadobusvéexistenceřadupostupnýchevolučníchzměn,kteréponěkud modifikovalyjehopůvodnícharakterazároveňtakmohlyzpůsobitjistoukonfúznostspojení „westminsterskýpolitickýsystém“,resp. „westminsterská demokracie“,jichžbývávsouvislostisBritániísynonymickyužíváno.

Zatímcovjinýchevropskýchzemíchsearchitekturavýkonupanství,která mělapřetrvataždosoučasnosti,ustavovalaobvykleažv19.nebo20.století, vpřípaděBritániejevtomtosměruvětšinanejdůležitějšíchudálostímnohem staršíhodata.Souvisítotižzejménasvýsledkemtzv. Slavnérevoluce zlet 1688–1689,kterádefinitivněvychýlilamocenskýpoměrveprospěchDolní sněmovnyaznamenalaomezeníabsolutistickémocipanovníkaapřechodke konstitučnímonarchii,vnížpanovníkjakohlavastátuvykonáváreprezentační,ceremoniálníaintegrativnífunkce.Vprvnípolovině18.stoletínavíc došlokustavenípraxe,vnížvládazačalabýtstriktnězávislánavětšině vDolnísněmovně,cožvedlokstrukturnítransformacipolitickéhopluralismuvpluralismusstranicko-politický.Zároveňtakpolitickátématazačala býtneoddělitelněspojovánasestranickoupolitikou,zmíněnaprotobudou vnásledujícíkapitole.

VelkáBritániejeformálnězemíbezpsanéústavy,defactoovšemústavu tvořísoubornejrůznějšíchprávníchnařízení,zvykovéhoprávaakonvencí–ústavajetedyzčástipsanáazčástinepsaná.Fakt,žezeměnesoustředila základnízásadydojednohopsanéhodokumentu,souvisípodleIanaBudge (Budgeetal.,2004:89)isvysokýmstupněmpolitickékontinuity,vněmž nikdynepřevládltlaknarevizivýsledkůSlavnérevoluce.Neexistencejednohoústavníhodokumentuvedemimojinékvelkéflexibilitě„ústavy“.Ke změnějejíhoobsahupostačujestejnározhodovacíproceduraparlamentu jakouběžnýchzákonů.

Nejdůležitějšímiústavnímiprincipyjsou vládazákona (ruleoflaw)a suverenitaparlamentu.Vládazákonapředstavujezákladníprvekochrany občanůpředstátem.Mocvládyjevnívymezenaaomezenaprostřednictvím zákonů,kteréschvalujeparlament.Vbritskémpolitickémsystémusnepsanou

ústavouvycházímocnikolizlidu,nýbržzparlamentu,kterýjevpřijímání zákonůsuverénem.Možnostsoudůrozhodnoutoneústavnostizákonajeomezená.Doroku1998mohlypouzekonstatovatrozporkonkrétníhoopatření vládysezákonem,odroku1998majímožnost–nazákladě HumanRights Act –prohlašovatzákonyza„inkonzistentní“sústavou.Taktodefinovaná suverenitaparlamentuzároveňznamená,žeVelkáBritánieje unitárním státem sjednímcentremústavnímoci(parlamentem),kterémůžepodle svéhouváženízřizovatarušitorgánynasubstátníúrovni.

Architektura westminsterskéhomodelu vycházízprincipu fúze legislativy aexekutivy.Narozdílodmodelůpolitickýchsystémů,kterépožadujíconejvyššíreprezentativituvlády,westminsterskýsystémupřednostňujeakceschopnouvládupředreprezentativitou.PřesvědčeníovýhodnostitakovéhouspořádáníseustavilopoSlavnérevolucianahradilotakpůvodnímodel,vněmž panovník,SněmovnalordůaDolnísněmovnapředstavovalykomponenty, kterésevrámcipolitickéhorozhodovánípříležitostněomezovalyavyvažovaly. Poroce1688senejdřívestalrozhodujícímvykonavatelempolitickéautority parlamentjakocelek;sprohlubovánímkompetenčníasymetriemezioběma sněmovnamipřevzalatutoroliDolnísněmovna.Potécodošlokrozvojistranickýchorganizací,přešlatatoúlohanabritskouvládu,kterázískalaformální ineformálnímechanismykekontroleDolnísněmovny.Suverenitaparlamentu jetakvdnešnídoběsynonymemprosuverenitucentrálníbritskévlády.

Akceschopnostnavýstupujezajištěnazejménanásledujícímsouborem převážněinstitucionálníchfaktorů(srov.Sturm,1999):

1. volebnímsystémem„prvníhovcíli“,kterýmásilnoutendenciprodukovat jednobarevnéparlamentnívětšiny,atedyijednobarevnévlády;

2. neexistencívyvažujícíchfederálníchinstitucí;

3. odbourávánímpravomocíHornísněmovny;

4. neexistencíklasickéhoústavníhosoudnictví;

5. striktnípersonálnífúzíčlenůvládyaparlamentu,kteráusnadňujevládě kontroluDolnísněmovny.

Vláda,resp.vládnoucístranajetakpodřízenapouzezákonům–jediným omezenímjsoupronivolby,vnichžmůžebýtodvolánaanahrazenaopozicí, plnícíúlohu„záložnívlády“(governmentin-waiting).Opozicejevbritském politickémsystémuinstitucionalizována,neúčastníserozhodovánívlády azároveňzaněnenízodpovědná.

Vprvnípolovině19.stoletízískalvrámciwestminsterskéhomodeluzcela výjimečnoupozici ministerskýpředseda (primeminister).Ministerskýpředsedamákreačnípravomockesvémukabinetu.Jehočlenymůžejmenovat aodvolávat(hireandfire),jesuverénempřistanovováníakontrolejeho agendyazastupujekabinetinavenek.Ministerskýpředsedajezároveňlídremvládnístranyazesvéfunkcetakmározsáhlénástrojekjejíorganizační

aprogramatickékontrole.Kdalšímcharakteristickýmprincipůmfungování britskévládypatříkromě dominancepremiéra také individuální(politická) zodpovědnostministrůzapřidělenýresort a kolektivnízodpovědnostministrůzarozhodnutí kabinetualoajalitakněmu.Věčnouotázkoubritské politickévědyjsouúvahyotom,zdapopsanýmodelvládynazvat„premiérským“,či„kabinetním“.Lzepochopitelněnavrhnoutcelouřaduindikátorů potvrzujícíchobětvrzení,IanBudge(2004:132)protojakoprovizornířešení navrhujepopsatbritskouvládupomocíkoncentrickýchkruhů,představujících síťfunkčníchvztahůbritskéexekutivy,vjichžstředujeprávěpremiérakabinet,kolemnichž„obíhají“nejrůznějšíinstituce,zájmovéskupinyajednotlivci. Tentomodeljepravděpodobnělépeschopenvystihnoutfakt,žepremiér kontrolujeagenduvnejrůznějšíchtělesech,tedynejenvkabinetu(Cabinet)–úzkémsboruzhrubadvacetinejvýznamnějšíchministrů,aleivevládě (Government)–širokém,zhrubastočlenném„orchestru“,adáleivúřadě ministerskéhopředsedyavesboruosobníchporadců.

BritskýdvoukomorovýparlamentseskládázDolnísněmovny(House ofCommons)aSněmovnylordů(HouseofLords). Dolnísněmovna není pracovnímparlamentem,nýbržparlamentemproslovů,vněmžprobíhá zápasoveřejnémínění.Vládnívětšina,je-litoponížádáno,stvrzujepři hlasovánírozhodnutívlády,opozičnímenšinazískávávparlamentumožnost „institucionalizovanékonfrontace“svládou.StranickádisciplínajevDolní sněmovněvysoká,starajíseoni whipové,volenístraničtíúředníci.Vpřípadě vládnístranypředstavujewhiphlavníkomunikačníkanálmeziministerským předsedouaDolnísněmovnou.Pravomoci Sněmovnylordů sepostupně snižují,rozhodujícímbylvtomtoohledurok1911,kdyHornísněmovnaztratila právorozhodovatofinančníchotázkáchajejívetorozhodnutípřijatýchDolní sněmovnoumělomítnadálepouzeodkladnýúčinek.Dalšíreformypodnikla vtomtokontextuBlairovavládanapřelomu20.a21.století.

Posouzenívlivu teritoriálníchaspektů navývojpolitickéhosystémuVelké Britániejerovněžnezbytné.Svelkoumírouzjednodušenílzepoznamenat, žezatímcokoloniálníotázkahrálavrámcievolucemoderníbritskévnitřní politikyspíšedruhořadouroli,podobavztahucentra(Anglie)a„keltských periferií“(Skotska,WalesuaIrska,resp.SeverníhoIrska)bylaprovývoj britskéhopolitickéhosystémuzcelazásadní.JakpoznamenáváSteinRokkan (podleFloraetal.,1999:213–214),procespostupnéadministrativníavojenské unifikacekulturněodlišnýchúzemí,kterýbylveWalesuzavršenroku1536, veSkotskuroku1707avIrskuvroce1800,senepřekrývalsprocesynárodní integrace.Vývojvezmíněnýchoblastechbylcharakteristickýpřetrváváním periferníidentityarůznýmstupněmjejímobilizace,kterábylarelativněnízká veWalesuastředníveSkotsku.VpřípaděIrskavedlavletech1916–1921 kestátotvornému(astátobornému)procesu,jehožvýsledkembylorozdělení ostrovaavznikSvobodnéhostátuIrsko.

Stejnědiferencovanábylaipolitikacentravůčitěmtopožadavkům,která bylaobecněsměsicídlouhodobýchakonjunkturálníchfaktorůavčasese pohybovalanakontinuumezirepresivnímiakonsociačnímipolitikami.Proces devoluce,kterýoznačujezejménaaktuální(odroku1997)způsobzpracováváníteritoriálníchpožadavkůSkotska,WalesuaSeverníhoIrskakabinety TonyhoBlaira,nesmíbýtzaměňovánsfederalizacízemě.Jsoupronějtotiž typickédvamomenty:zaprvé,westminsterskýparlamentnadálezůstává zhlediskavýkonumocisuverénem,tj.teoretickymůžeperiferiejejichkompetencízbavit,azadruhé,kompetencepřesunutéjednotlivýmperiferiímnemusí být(anejsou)stejné.Částautorů(např.Kollman–Chhibber,2004)ukazuje, žeprávěvčasekolísajícímíracentralizace,resp.decentralizaceovlivňovala vzemíchswestminsterskýmmodelemdemokracie(kroměVelkéBritánie např.vKanaděneboIndii)ipodobustranicko-politickéhopluralismu.

Vývojstranickéhosystému

Vrámcivývojestranickéhosystémulzeidentifikovatněkolikmezníkůana jejichzákladědáleperiodizovat.Ipřesvysokoumírukontinuitybritského politickéhosystémujsouobvykletytomilníkyspojenys„kritickýmivýzvami“, snimižsemuselstranickýsystém,resp.jehočástinějakýmzpůsobemvyrovnat.Vtomtokontextulze prvníobdobí– protofázivývojestranicképolitiky–vymezitroky1688–1832,tj.obdobímohraničenýmSlavnourevolucí,která založilapředpokladyproetablovánípolitickéhopluralismuanutnosttvorby většinaVelkýmreformnímzákonem,kterývytvořilzákladnípředpoklady kmasověnípolitikyanutilpolitickéaktérykinovacímvoblastilegitimačních amobilizačníchstrategií. Druhéobdobí,ohraničenélety1832–1918,jehož charakteristickýmirysybylyrozvojstranickýchorganizacíarozšiřovánívolebníhopráva,byloukončenodvěmakritickýmiudálostmi–volebnímnástupem labouristůateritoriálnědiskontinuitnímvývojemirsképeriferie.Následující třetí přechodné období let1918–1945sevyznačovalořadounehomogenníchprvkůvzhledemkwestminsterskémumodelu. Čtvrté,poválečné, období vývojestranickéhosystémubylocharakteristicképřítomnostípodobných jednotekvsystému–politickýchstran.Způsobinterakcímezinimiilogika fungovánísystémujakocelkusevtomtoobdobípřestoproměnily.

Prvnífáze–politickýpluralismusbezstran(1688–1832)

Politickyrozlišitelnéopcesezačalyvbritskémparlamentuformovatpo roce1679vsouvislostisotázkounástupnictvíJakubaII.nabritskýtrůn. Převážněprotestantskáklikavparlamentu,odmítajícíznáboženskýchdůvodů

(JakubII.bylřímskokatolickéhovyznání)Jakubovonástupnictvíahájící právaparlamentuvůčiněmu,získalaoznačení whigové,zatímcopřívrženci JakubaII.bylioznačovánijako toryové. ∗ Jeovšemdůležitézdůraznit,že tentoprotiklad(progresivističtíwhigovéversuskonzervativnítoryové)vytrval pouzedoSlavnérevoluce,vnížseoběskupinyvotázcenástupnictvíshodly napodpořeVilémaOranžského.Základnímíraprogramovéapersonální koheze,kterásevrámciobouskupinrychleetablovala,usnadnilarozvoj plnohodnotnéhoparlamentníhopluralismu.

Aždoroku1711sepakstřídalyvládytoryůawhigů(srov.Boothroyd,2001: 42–47a153–156).Rozhodujícíúlohawhigůpřiinstalacihannoverskédynastie nabritskýtrůndošlaoceněnívletech1711–1760,kdyvčelevládystálipouze whigové,zatímcotoryůmbylypodsouványjakobínskétendenceazčástise pohybovalimimoinstitucionálnípolitiku,případněbylidonuceniodejítdo exilu.Běhemtohotoobdobízároveňzačalodocházetkposilování„prvního ministra“oprotiostatnímčlenůmvládyajehoposunudorole„šéfaexekutivy“. Tatoproměnajespojenasněkterýmivýraznýmiosobnostmiwhigovskénobility, např.RobertemWalpolem(ministerskýmpředsedouvletech1721–1746). Ministerskýpředsedabylvtomtoobdobípřestoznačněpolitickylimitován. Muselřešitkoordinačníproblémyvparlamentu,vněmždošlokfragmentaci táborawhigůnamnohofrakcísrozdílnýmipersonálnímiiprogramovými ambicemi,azároveňsesnažilusilovatoconejlepšívztahyspanovníkem, kterýmumohlprostřednictvímkorupcenepočetnéhoelektorátupříležitostně zajišťovatparlamentnívětšinu(srov.Boothroyd,2001:152–154).

Poroce1760docházelokvládníalternaciapříležitostněiksituaci,kdy vevláděbylyzastoupenyobatábory.Parlamentvtomtoobdobířešilřadu zásadníchtémat(americkánezávislost,otázkaregentstvívroce1788,zákon oIndii),vnichžzejménawhigovénebylizcelajednotní.Nastolovánípotenciálněrozdělujícípolitickéagendyzaúčelemziskuparlamentnívětšinysestalo běžnýmzejménazavládytoryhoWilliamaPittaml.běhemposledníchdvou desetiletí18.století.Parlamentnípolitikaiagendazačalybýtcharakteristické svoukomplexitou,knížještěpřispělauniesIrskemroku1800,kteráotevřela otázkuprávkatolickéhoobyvatelstva.Vletech1810–1830bylaparlamentní politikaznačněnepřehledná,přestobylozřejmé,žewhigovézačínajípředstavovatvrámcipolitickéhopluralismureformnísložku.Kekrizidošlovletech 1830–1832,kdysewhigovépokusilivyužítrostoucíhopolitickéhosebevědomí vyššíchstředníchtřídausilovalioprosazenílegislativy,kterábyznamenala překresleníbritskévolebnímapy,praktickyvyloučilapraxi„nákupumandátů“ vDolnísněmovněarozšířilamajetnýelektorátvprůmyslovýchoblastech. Změna,známájakoVelkýreformnízákon(GreatReformAct),bylapřes

∗ Oběoznačenímělanegativníkonotaci–jakowhigovébývalidříveoznačovániskotštílupiči, zatímcotoryovébyliirskýmizlodějidobytka.

odportoryů,Hornísněmovnyazdrženlivýpostojpanovníkapřijataroku1832 arozhodujícímzpůsobempřispělakdalšímumasověnípolitiky.

Druháfáze–masověnípolitiky

arozvojstranickéorganizace(1832–1918)

Velkýreformnízákonpředstavovalnaúrovnielitzcelazásadnívýzvu.Čelitjí muselizejménatoryové,kteřísevroce1830přejmenovalina konzervativce. Zeměprocházelarapidníindustrializacíaelektorátsepřesunovalzvenkova doměst,vnichžbylapodporatoryůtradičněslabá.Vesnazerozšířitvolební bázisvéstranypublikovalvůdcekonzervativcůRobertPeelvroce1834 tzv. Tamworthskýmanifest,vněmžakceptovalrealituVelkéhoreformního zákona,přihlásilsekdalšímumírněnýmreformámaanoncovalpřechodod „reakčníhotorysmu“ke„zdrženlivémukonzervatismu“,kladoucímudůraz nazachovánítěchtradic,kterésehistorickyosvědčily.Aniprowhigynebylo jednoduchéusměrňovatnezamýšlenéúčinkyzákona,kterýprosadili.Ukázalo se,žesladitzájmyaristokraciesnovýmistřednímitřídamiaradikály,kteří vidělivpřijetíVelkéhoreformníhozákonapouzeprvníkrokkmnohemrozsáhlejšímsociálnímzměnám,budeprojednotustranypředstavovatmimořádně těžkouzkoušku.Vedoucípředstaviteléwhigů,aleikonzervativcůprotohledali způsoby,pomocíkterýchbyzmenšilikoordinačníproblémynaúrovnielit imezielitamiavoliči.Výsledkemtohotoúsilíbylrozvojmimoparlamentních struktur(CarltonClub vpřípaděkonzervativcůa ReformSociety uwhigů), vnichžvsouvislostisetablovánímprincipukolektivníodpovědnostidocházelo krekrutacinovýchelitakoordinaciparlamentníchavládníchstrategií.

Zákonzroku1832přenechávalvoblastiprokázánízpůsobilostikvolbě (záviselanamajetkovémcenzu)transakčnínákladynavoličích,kteříseměli registrovatvevolebníchseznamech.Iniciativavoličůbylavtomtoohledu zpočátkumaláazprostředkující–zároveňvšakrozhodující–rolevrozšiřování elektorátutakpřipadlakonzervativcůmawhigům,kteřízatímtoúčelem ustavovalisvémístníasociace(srov.Ostrogorski,1964:70–80).Odčtyřicátých let19.stoletíseasociacezapojovalyzejménavurbánníchoblastechido volebníhoboje,ačkolijejichúlohabylaspíšeservisní.Vprůběhušedesátých asedmdesátýchletdošlokvytvořenístřechovýchorgánůmístníchasociací–Liberálníregistračníasociace roku1861a Národníuniekonzervativních aunionistickýchasociací roku1867.Krozhodujícímuprůlomudošloporoce 1867vsouvislostisDruhýmreformnímzákonem,kterýznamenalrazantní rozšířenívolebníhopráva.Tatoinstitucionálnízměnagenerovaladalšípobídky prodotvořenícelostátníchstranickýchorganizací(srov.Scarrow,2000),cožve svémdůsledkuvedlokpřenosustranicko-politickéhopluralismuzparlamentu avolebníchobvodůnanárodníúroveň.Toto „národnění“ politiky(Caramani,

2004)byloprovázenointegracílokálníchautoritdocelostátníchpolitických stranspolečněsideovouaprogramatickoustrukturacítěchtoaktérůna celonárodníúrovni,reflektujícípostupněstrukturukonfliktníchlinií,vzniklou vdůsledkunárodníaprůmyslovérevoluce.

Parlamentníagendědominovalavpolovině19.stoletíirskáotázkaatémata spojenásvolnýmobchodem.Kfúziobouotázekdošlovsouvislostisirským hladomoremvroce1845.MožnéřešenísituacepředstavovalozrušeníObilníhozákona(CornLaw),kterébyodstraniloprotekcionistickáopatřenína dovozpotravindoBritánie.RobertPeelprosadilzrušenízákonavespolupráci swhigyipřesodporvětšinyposlancůsvéstrany,kteráseprotovroce1846 rozdělila.Peelovafrakce,označovanájako liberálníkonzervativci nebo peelisté (LiberalConservatives, Peelites),podporovalavnásledujícíchletech příležitostněwhigy,cožvletech1847–1859výraznězhoršovalovládnutelnost.Kmalépředvídatelnostipolitikypřispěliorganizačnívývojvřadách poslancůzaIrsko.Zhrubapadesátznichvytvořilovletech1852–1859tzv. Nezávislouopozici (IndependentOpposition),regionalistickounátlakovou frakciusilujícíoconejrychlejšíekonomickouobnovuIrska.Vroce1859došlo ksloučeníwhigů,peelistůačástiradikálů,stojícíchdoposudmimoparlament, v Liberálnístranu.

Všedesátýchletech19.stoletísepoprvénakrátkoustavildualismuskonzervativcůaliberálůspočátečnívolebnípřevahouliberálů,kteřívšaknebyli jednotní,cožseprojevilopřihlasováníoreformníchzákonechvroce1866, kterévedlokpáduvlády. Druhýreformnízákon vroce1867,rozšiřující volebníprávoinačástdělníků,takprosadila konzervativní vláda.Toto opatřeníbylopřekvapivépouzezdánlivě.Souviselosprogramatickýmukotvenímliberálů,kteřísvourozhodnoupodporouvolnéhoobchodumasivně oslovovalistřednítřídy.Konzervativcisvůjvolebníapelspojilis doktrínou jednohonároda,jejímžtvůrcembylpředníkonzervativnípolitikBenjamin Disraeli.Britániebylapodleníorganickouspolečností,charakterizovanou solidaritoumezijednotlivýmisociálnímivrstvami,kontrolovanousociálníreformouaúctoukdobouprověřenýminstitucím,předevšímmonarchiiacírkvi. Sociálníreformy,předevšímpřijetílegislativyumožňujícíčinnostodborového hnutí,mělykonzervativcůmzajistithlasynižšíchtříd.Disraelihopolitickýstřet snejvýznamnějšímpolitikemliberálů,WilliamemGladstonem,dominoval britsképarlamentnípoliticesedmdesátýchlet.

PoDisraelihosmrtivroce1881sesílymeziliberályakonzervativcivyrovnalyaoběstranybylypřiformováníparlamentnívětšinyzávislénahlasech irskýchposlanců.Irsképoliticedominovalyskupinysnažícíseoznovuustavení irskéhoparlamentu(homerule)aalespoňčástečnourevizifungováníanglo-irskéuniezroku1800.Zpočátkubylointerpretemtěchtopožadavkůhnutí HomeRuler.Poroce1882podporovalaparlamentnísituacedalšíidentitární mobilizaciirskéhoobyvatelstva. Irštínacionalističtí poslanci(příležitostně

nazýváníjako Irskáparlamentnístrana, IrishParliamentaryParty)zpočátkupožadovalivlastnísprávupoGladstonověvládě.Poté,cobyliodmítnuti, přivodilispolečněskonzervativcipádliberálnívlády.

Povolbáchvroce1885bylysílyliberálůakonzervativcůspolečněsirskými nacionalistyvyrovnané,kabinetsestavilikonzervativci.VesnazevyřešitzablokovanousituaciseGladstonezavázalprosazovathomerule,konzervativcise odnějnaopakdistancovali.Irštínacionalističtíposlancipřevedlisvouloajalitu kliberálůmasvrhlikonzervativnívládu.VrámciLiberálnístranypředstavovaloovšemhomerulerozdělujícítéma,cožmělozanásledekodchodčástiposlanců,teritoriálněsoustředěnýchvoblastiBirminghamu,vedenýchJosephem Chamberlainem,zestrany.Tatoskupina– liberálníunionisté –vnásledujících dvoudesetiletíchspolupracovalaskonzervativciapotésnimisplynula.Specifickákonfigurace,charakteristickásoupeřenímblokuliberálůairskýchnacionalistůsespojenectvímkonzervativcůaliberálníchunionistů,ovládlabritskou politikuposledníhodesetiletí19.století.HomerulebyloschválenoDolnísněmovnoupoGladstonověvítězstvívroce1892,bylovšakzablokovánoHorní sněmovnou.PoomezenípravomocíHornísněmovnyvroce1911bylodefinitivněschválenotěsněpředprvnísvětovouválkou,alejižnevstoupilovplatnost.

Vposledníchtřechdesetiletích19.stoletídocházelokčetnýmpokusům okonvenčnípolitickoumobilizacidělnickýchvrstev.Precedensvtomtosměru představovalo Chartistickéhnutí,kteréstavěloomezenýpočetkandidátůjiž vlétech1837–1852.Poroce1868,kdybylaumožněnaexistenceodborového hnutí,došlovněkterýchobvodechkdohodědělnickýchfunkcionářůsliberály onasazeníspolečnéhokandidáta,kterýkandidovalpodliberálně-dělnickou (liberal-labour)nálepkou.Participacenižšíchvrstevbyladáleusnadněna třetímreformnímzákonemzroku1884,opětrozšiřujícímvolebníprávo. Jednímzprvníchvýsledkůkoagulačníhoprocesuvdělnickémhnutíbylvznik Nezávislélabouristickéstrany roku1893,kterásedistancovalaodspojovánísliberályakandidovalavevolbáchsamostatně.Rozhodujícímfaktorem vprocesupolitizacebritskýchnižšíchtřídbylaalianceodborůstřemisocialistickýmispolečnostmi–radikálníSociálnědemokratickoufederací,umírněnou FabiánskouspolečnostíaNezávisloulabouristickoustranou,vedoucívroce 1900kustavení Výboruprolabouristickoureprezentaci (LabourRepresentationComittee, LRC).Vevšeobecnýchvolbáchtéhožrokuzískalikandidáti LRCpouzedvamandáty,jejichúspěchyvnásledujícíchdoplňovacíchvolbách vedlyvdalšíchvšeobecnýchvolbáchktichépředvolebníspoluprácisliberály, kteráLRCpřineslazisktřechdesítekmandátů.Povolbáchvroce1906došlo kpřejmenováníLRCna Labouristickoustranu (LabourParty, LAB).Brzyse měloukázat,žeexistencetřetícelostátnístranyzásadnímzpůsobemovlivní interakceaktérůvrámciceléstranicko-politickésoustavy.

Tunapřelomu19.a20.stoletíovládalospojenectvíkonzervativcůaliberálníchunionistů.Agendoukonzervativcůbylaexpanzivníimperiálnípolitika,

liberálníunionistésesoustřeďovalinadomácíekonomickéreformy.Volební prohřevroce1906předcházelaroztržkamezioběmapartnery,najejímž základěsemenšíčástliberálníchunionistůvrátilakliberálům,zatímcozbytek seintegrovaldoKonzervativnístrany,kteráseroku1912přejmenovalana Konzervativníaunionistickoustranu (ConservativeandUnionistParty). Vobdobípředprvnísvětovouválkouvládliliberálové,konzervativcivšak blokovalijejichlegislativuprostřednictvímSněmovnylordů.Tovedloliberály vroce1911kreforměSněmovnylordů,kterájejímuvetupřiznávalapouze odkladnýúčinek.Jejíschváleníproběhloipřesodporkonzervativců.

Homerule,kterénajejímzákladěvroce1914Dolnísněmovnaschválila, jižpraktickynevstoupilovzhledemknutnostiválečnéhomanagementuvplatnost.Vprůběhuprvnísvětovéválkysivroce1915veřejnémíněnívynutilo „celonárodníkoalici“liberálů,konzervativcůalabouristů.Jejímpředsedou bylkrátceliberálAsquith,kteréhovroce1916vystřídalDavidLloydGeorge, příslušejícíkrovněžkLiberálnístraně.Vposlednímroceválkyjižcelonárodní vládunepodporovalostranickévedenílabouristůaAsquithovokřídloLiberální strany,vníždošlokzávažnémurozkolu.KonzervativcialiberálovéLloyda Georgeserozhodličelitnástrahámrozrůstajícíhoseelektorátu∗ společnou kandidaturouvevolbáchroku1918;santisocialistickýmprogramemapod hlavičkou Koalice (Coalition)tytovolbypřesvědčivěvyhráli.

Třetífáze–rekonstrukce(1918–1945)

Krátkáperioda,ohraničenákonciprvníadruhésvětovéválky,znamenalave svémdůsledkurelativněmasivnírestrukturacistranickésoustavy,kteráse odehrálavelminelineárnímzpůsobem.VýzvámbolševickérevolucevRusku čelilovedenílabouristůnovoustranickouústavou,kterástranuvzdálila marxismuaznamenalakompromismezievolučnímsocialismemasyndikalismem.Ústavaobsahovalaitzv. Článek4 (Clausefour),obhajujícíapožadující společnévlastnictvívýrobníchprostředkůadefactoizestátněníprůmyslu.

DůležitýmtématembylorovněžvyřešenívýbušnésituacevIrsku,kdevroce 1918vevolbáchjasnězvítězilaradikálněrepublikánskástrana Mysami (Sinn Féin, SF).SFsipoloozbrojenýmodporemvynutilavroce1920přijetí Actof Ireland,faktickyrozdělujícíhoostrovnašestseverníchhrabstvíaSvobodný státIrsko.Tatozměnapoškodilaliberály,kteřínadálenemohlispoléhatna spoluprácisumírněnýminacionalisty.

Roku1922,potécozeměbylazataženanapokrajválkysTureckem,Koalici ztaktickýchdůvodůopustilikonzervativci.Vnásledujícíchvolbáchsejiž konzervativcivrátilikmocisamostatně,novinkoubylodruhémístolabouristů, ∗ Vroce1918získalvolebníprávozbytekmužůaženynadtřicetlet.

kteřípoprvézaujalipozicioficiálníopozice.Asquithoviliberálovéakřídlo LloydaGeorge,kandidujícípodnázvem Národníliberálové (NationalLiberal), získalidohromadyméněprocenthlasůimandátůnežlabouristé.Vdůsledku volebníprohryseoběkřídlaroku1923znovusjednotila.Konzervativcivyvolali vtémžerocedalšívolbyscílemzískatvýraznouparlamentnívětšinuprosvou připravovanoudaňovoureformu.Vesvémúsilínebyliúspěšní,ztratilinaopak řaduhlasůveprospěchsjednocenýchliberálů.Povolbáchsekonzervativcům nepovedlosestavitvětšinovouvláduamociseujalprvní(menšinový)kabinet labouristůvdějináchBritánie,vedenýRamsayemMcDonaldem,podporovaný zvnějškuliberály.Tentokrokodlákalliberálůmřaduumírněnýchvoličů, labouristénaopakvobtížnésituacibezpodporyHornísněmovny(žádný zčlenůjejichstranynebylanidoživotnímlordem)zvolilipragmatickýamálo ideologickýstylvládyscílempřesvědčitširokévrstvyosvéschopnostivládnout (viablegovernment)amaximalizovattakziskvnásledujícíchvolbách.

Vroce1924vládapadla.Vnásledujícíchvolbách,odehrávajícíchsevatmosféřestrachuzlevicevyvolanétzv. Zinověvovýmdopisem,získalikonzervativci, vedeníStanleymBaldwinem,velmivýraznouvětšinu.Proliberályznamenal neuspokojivývýsledekpočátekjejichmarginalizace.Baldwinovavládabyla charakteristickákonvergencíklabouristickémuprogramu,projevujícíse intervencionistickoupolitikou(např.znárodněnímBBCčistátnímplánováním vněkterýchoblastechprůmyslu).Volbyvroce1929přestoskončilytěsným vítězstvímlabouristů–režim,kterýseponichustavil,bylzvláštnívariantou systému„dvouapůlstrany“.Menšinoválabouristickávládavněmzáviselana podpořeliberálůvDolnísněmovněakonzervativcůvHornísněmovně.Tato neobvyklákonfiguracevydrželadoroku1931,kdyvatmosféřepropukající hospodářskékrizepoodmítnutízákonaosníženípodporyvnezaměstnanosti nabídlMcDonaldrezignacisvévládyazároveňpřijalpověřeníkrálevést „Národnívládu“ konzervativců,liberálůalabouristů.

Tentonečekanývývojmělproliberályalabouristyzceladestruktivní účinekvevnitrostranickédimenzi.Oběstranysevotázcevstupudovlády rozdělily.VětšinalabouristůhoodmítlaaMcDonaldbylpřinucenstranu opustit.Liberálovénaopaksvýjimkouúzké–avšakvýznamné–skupiny kolemLloydaGeorgesúčastísouhlasili.Národníkoalicetakpředstavovala široképředvolebníipovolebníspojenectvítvořenékonzervativci,liberály, „národnímilabouristy“ (NationalLabour,malouskupinoukolemMcDonalda) a „liberálníminacionály“ (Liberalnational,skupinouliberálů,kteráseod stranyodpojilajižpředpádemMcDonaldovyvlády).Opozicivůčitomuto konglomerátupředstavovalazejménaLabouristickástrana.Vevolbáchroku 1931,kteréMcDonaldvyvolalvesnazezískat„potvrzovacímandát“,zvítězila národníkoalicerozhodujícímzpůsobem,dalekonejvícekřeselpřitomvjejím rámcipřipadlokonzervativcům.McDonaldpřestopokračovalsesouhlasem konzervativcůjakopremiér.

Vetřicátýchletechseetablovalosemikompetitivnístranicko-politickéuspořádání(volbyroku1935potvrdilyvýsledekzroku1931).Národnívláda vhospodářskéoblastizčástipřevzalalabouristickouekonomickouagendu státníchzásahů.Vevolbáchroku1935protolabouristékandidovalisagendou pacifismu,avšaksvůjvýsledekvylepšilipouzeneznatelně.Kvolebnímuklání vroce1939vdůsledkuvypuknutísvětovéválkyjižnedošlo.Nespokojenost částikonzervativníchposlancůsneobratnouzahraničnípolitikouavojenskou nepřipravenostízemězpůsobilatěsněpřednapadenímFrancieNěmeckem pádvládyNevillaChamberlainaajejínahrazení vládounárodníhosjednocení,tvořenoufrakcemipůvodnínárodnívlády,liberályilabouristy,vjejímž čelestálWinstonChurchill,kterýválečnýmanagementsdílelsvůdcemlabouristůClementemAttleem.ZatímcoChurchilldominovalzahraničníaobranné politice,Attleeřídildomácíekonomiku.Konecválkyznamenalpřechodkplně kompetitivnímuvolebnímuuspořádání,charakteristickémudualismemkonzervativcůalabouristůpřitéměřkompletnívolebníanihilaciliberálů.

Čtvrtáfáze–semikonsocionalismus,polarizace a„novábritskástranickápolitika“(1945–2005)

PozitivníválečnázkušenostBritůsprecizněplánovanouekonomikouarozsáhlýmisociálnímiprogramy,společněscelosvětovouvlnousympatiíkpolitické levici,vyneslavevolbáchroku1945kmocipoprvé jednobarevnou labouristickouvládu.Labouristé(zanáhradu)podporovalismíšenouekonomiku aznárodniliBankofEnglandačástprůmyslu.Povolbáchdošlokdalšíredukcistranicko-politickéhospektra,kdyžkonzervativciorganizačněpohltili liberálnínacionály.Odpočátkupadesátýchletsetakvevolbáchpravidelně utkávalydvěněkolikamilionovéstranickémašinerie,zatímcoliberálovépostupněztrácelipozicicelobritskéstrany.Výsledkemvolebbývalyjednobarevné vládníkabinety,obvyklesnevelkouparlamentnívětšinou.

Konvergenceprogramovýchcílůipolitickýchopatřenílabouristůakonzervativcůbylavkontexturozvíjejícísestudenéválkyvysoká,oběstranyse aktivněpodílelynamodernizačníagenděbudovánísociálníhostátu,charakteristickéredistributivnímipolitikami.Prodostředivoukonsenzuálnípraxi sepodlejejichhlavnícharchitektů,labouristickéhoministrafinancíHugha GaitskellaajehokonzervativníhonástupceRabaButlera,vžilnázev butskellismus.Otom,žezhlediskavýstupůpolitikynejsoumezioběmahlavními aktéryvýraznérozdíly,sevoličimohlipřesvědčitběhemvládlabouristy Attleeho(1945–1950,1950–1951)akonzervativcůChurchilla(1951–1955) aEdena(1955–1957).Vzhledemkpravolevémusbližování(resp.společné keynesiánskéhospodářsképolitice)sepříležitostnýstřetkonzervativcůalabouristůodehrávalvzahraničnípolitice,jakukázalnapř.odmítavýpostoj

labouristůkbritskévojenskéúčastivrámcisuezskékrize.Izdevšakdocházelokobrušováníhran,cožseprojevovalopodobnýmpostojemobou strankdekolonizacinebovpostupnéakceptacibritskéhojadernéhoarzenálu labouristy.Celkověvyššívolebníúspěšnostkonzervativcůlzepřičístnavrub většíkohezijejichstranickéorganizace(srov.Seldon,1990:5–8).

BěhemvládkonzervativceHaroldaMacmillana(1958–1960a1960–1963) podalaBritániepřihláškudoEHS.Začleněnízemědoevropskýchstrukturvšak bylozablokovánoFrancií.Vprůběhušedesátýchletzačalybritskoustranickou politikuovlivňovatmodernizačnífaktoryvyplývajícízproměnyforempolitické komunikace.Projevilosetovnapř.vevítěznémvolebnímprogramulabouristy HaroldaWilsona,zaměřenémroku1964narozvojmoderníchtechnologií. Labouristésiudrželipostministerskéhopředsedydoroku1970,kdybyliopět vystřídánikonzervativci.EdwardHeath(1970–1974),běhemjehožpůsobení vefunkciseBritániestalačlenemEHS,bylprvnímpoválečnýmbritským ministerskýmpředsedou,kterýusilovaloopuštěníbutskellismu.Heathova vládasvýmineoliberálnímiopatřeními,směřujícímikčástečnédemontáži sociálníhostátu,vyvolalaroku1973střetsodboryavlnusociálníhoneklidu.

Vprvnípoloviněsedmdesátýchletdošlonejenkerozidostředivélogikystranickésoutěže,trhlinyseobjevilyivdosavadnímdvoustranickémfungování stranickésoustavy.Nespokojenostsoběmahlavnímiformacemipovzbudila znovuoživeníliberálů,kteříseněkolikdesetiletípohybovalinapomezíinstitucionálnípolitiky.Posuspendováníseveroirskéhoparlamentuvroce1972 sekonzervativcinemohlispoléhatnaautomatickéspojenectvísUlsterskou unionistickoustranou,coždálezvýšilomožnost,žežádnázestrannezískánadpolovičnívětšinuhlasů.Třetímfaktorem,kterýpřispělksituacizúnora1974, vnížskutečněnadpolovičnívětšinynebylodosaženo,bylaiúspěšnávolební mobilizaceregionalistickýchformacízastupujících„keltsképeriferie“∗ – Skotskénárodnístrany (ScottishNationalParty, SNP)a StranyWalesu (Plaid Cymru, PC).Oběstranyvzniklyjižpředdruhousvětovouválkou(PCroku 1925aSNPvroce1934),avšakvolebněbylydlouhoneúspěšné.IdentitaSNP aPCbylaaleponěkudodlišná.ZatímcoSNPbylalevostředovouprotestníceloskotskoustranouusilujícíonezávislostapravidelnědoplácelanapůsobení volebníhosystémuprvníhovcíli,volebnípodporaPCbylakoncentrovánado několikaspecifickýchvolebníchobvodůvrámciWalesu.PCsevyvinularovněž jakostředoleváformacezpůvodníhokulturníhohnutíusilujícíhoozáchranu velštiny.Kesvýmprogramovýmcílůmpozdějipřidaladecentralizaciadůraz naenvironmentálníhodnoty.

∗ Vrámcihistorieskotskévýsečecelostátnístranickésoustavylzeidentifikovatsubjekty sregionálnímapelemjižv19.století,např. Liguobnovyskotskézemě (ScottishLandRestorationLeague,SLRL).Poměrněběžnábylanapřelomu19.a20.stoletírovněžvolebníúčast skotskýchdělnickýchstran.Specifickýpřípadpakpředstavujemeziválečná Skotskástrana prohibice (ScottishProhibitionParty,SPP).

Odroku1974setakvestranicko-volebníroviněetablovalapodobapolitickéhopluralismu,kterouPaulWebb(Webb,2004:24)označujezavíce extenzivní.Jejímitypickýmiznakybylysnižujícísestranickáloajalitavoličů(electoraldealignment)znejistělýchrozsáhlýmizměnamivestranické programaticeaznívyplývajícízvyšovánísoutěživostivolebnaúrovnivolebníchobvodů.Británievtomtoobdobínavícprocházelasociálnízměnou, zpochybňujícítradičníkategoriesociálníchtřídarozvolňujícítakvztahmezi politickýmistranamiatřídnípříslušností(classdealignment).

Poúnorovýchvolbáchroku1974nebylomožnévytvořitjednobarevnou vládnívětšinu,novévolebníklánínapodzimtéhožrokuvyprodukovalovelmi těsnoulabouristickouvětšinu.Labouristickávládavletech1974–1979byla ovšemvelmislabá,umocijivobdobí1977–1978udržovalapodporaliberálů, kteřínavícobratnýmiinstitucionálnímipožadavky(např.zavedenímpoměrnéhovolebníhosystémuprovolbydoEvropskéhoparlamentu)labouristickou opciznačněanadlouhozkompromitovali.Vroce1979setakkmocidostali opětkonzervativci,vedeníMargaretThatcherovou,kterásestalaprvnípremiérkouvdějináchBritánie.Vreakcinavolebníneúspěchselabouristérozhodli kdefinitivnímuodklonuodpoválečnéhokonsenzu,posunudolevaaještěužší spoluprácisodbory,cožvedlokodchodupravicovéhokřídla,vedenéhoRoyem JenkinsemaDavidemOwenem,zestranyanásledněkzaložení Sociálnědemokratickéstrany (SocialDemocraticParty, SDP),subjektuideologickyse pohybujícíhomeziliberályalabouristy.∗

Vázánapoválečnýmkonsenzemsevžádnémpřípaděnecítilaanibritská premiérka.Jejíprogram,vyjádřenýlakonickýmkonstatováním „Thereisno suchthingasasociety“†,představovalvmnohaohledechlogickouantitezisto letstaréDisraelihodoktrínyjednohonároda.Ukázalose,žepravicovýpolitický apel,charakterizovanýekonomickýmneoliberalismem(jehovlajkovoulodíse vBritániistalaprivatizace)aindividualismem,doplněnývsouvislostisválkou oFalklandyookázalezdůrazňovanéprvkypatriotismu,nacházíuvoličů velmivýraznou–akladnou–odezvu.Volbyvroce1983bylypozoruhodné soupeřenímkonzervativců,labouristůavolebníhospojenectvíliberálůaSDP, vystupujícíhoodroku1981podnázvem Aliance (Alliance).Konzervativcive volbáchjasnězvítězili,volebnízisklabouristůaAliancebylpodobný,avšak Aliancedoplatilanahoršíprostorovoukoncentracivolebnípodpory.Ipřesto seobjevilyúvahyobrzkémpřechodubritskéstranickésoustavykumírněnémumultipartismuanebo(provizornímu)tripartismu,případněksystému dvouapůlstrany.Mezidobí1983–1987bylopozoruhodnézejménaprudkým střetemkonzervativcůshornickýmiodbory,kteréskončilojasnouporážkou

∗ ProgramovýmheslemSDPbylo„Toughandtender“,vpraxiseprojevujícírámcovoupodporourestriktivníchekonomickýchopatřeníThatcherovépřizdůrazněnínutnostizachování některýchaspektůstátublahobytu. † Nictakového,jakojespolečnost,neexistuje.

odborů.Předvolbamivroce1987bylozřejmé,ževládakonzervativcůbude pokračovat,napínavýbojsevšakodehrálopozicioficiálníopozice.Vítězně znějvyšlilabouristé;Aliancesepovolbáchroku1988sloučilavjedensubjekt, zpočátkusnázvem Sociálníaliberálnídemokraté,kterýsebrzyzměnilna Liberálnídemokraté (LiberalDemocrats, LIB).

VnitřnírozporyvrámciKonzervativnístrany,týkajícísezejménaoblasti evropsképolitiky,vedlyroku1990knahrazeníThatcherovéJohnemMajorem. Volbyvroce1992přineslytěsnévítězstvíkonzervativců,provázenépoměrně jasnýmsignálemoobnověpozicelabouristůjakozáložnívládnístrany.Po roce1992senůžkymezistranamizačalyopětsvírat–programkonzervativců bylumírněnějšínežzaThatcherové.Vpřípadělabouristůzačalposunze syndikalistickýchpozicjižzapředsednictvíNeilaKinnocka(poroce1987) aJohnaSmithe.Pojehopředčasnésmrtipokračovalodroku1994pod vedenímAnthonyho(Tonyho)Blaira.Nejtypičtějšímpříklademmodifikace mobilizačníchstrategiílabouristůbylozrušeníČlánku4apodporavšech foremhospodářstvívedoucíchkrůstublahobytu.„Kritickévolby“(srov.Norris 1997a,1997b)roku1997přineslyvítězstvílabouristů,naněmžsezčásti podílelaijejichtichápředvolebníaliancesliberálnímidemokraty.Hlavními poraženýmibylikonzervativci.

Blairovareformnípolitika „třetícesty“,charakterizovanádevolučnímprocesemveSkotskuaWalesu,podporoukonsociačníhořešenívSevernímIrsku, reformouSněmovnylordů,podporoupodnikáníainformačníchtechnologií čiomezovánímmociodborůvrámcistrany,získalapřídomek NewLabour. Reformyserodilyvestřetuslevicovýmkřídlemstrany.Roku2001přesto labouristévevolbáchsnadnozvítězili.PotěchtovolbáchdošlokdalšímuposunuvrámcipolitickéhospektravdůsledkuBlairovyproamerickézahraniční politiky.Vnímohlbritskýpremiérspoléhatnapodporukonzervativců,musel všakčelitopoziciliberálníchdemokratůačástisvéstrany.Zároveňprobíhal soubojmezikonzervativcialiberálnímidemokratyomožnostzaujmoutpo následujícíchvolbáchpozicioficiálníopozice.Ačkoliliberálnídemokraté posílili,volbyroku2005tutomožnostpřisoudilypřekvapivějasněkonzervativcům.Třetívítězstvílabouristůvřadě(sredukovanoumajoritou)zvýraznilo tendencekeznovuetablovánísystémupredominantnístrany.

Severoirskástranickásoustava(1921–2005)

ActofIreland zroku1920znamenalvýraznouzměnuvevztahuirsképolitikykwestminsterskémuparlamentu.SeverníIrskobyloveWestminsteru (pod)reprezentovánopouze13poslanci,tentopočetbylpozdějisníženna 12.Podreprezentacesouviselasexistencíseveroirskéhoparlamentníhoshromáždění(Stormontu).Popozastaveníjehočinnostivsedmdesátýchletech 20.stoletívzrostlpostupněpočetseveroirskýchposlancůna18.

SeveroirskástranickásoutěžbylapozoruhodněoddělenaodzbytkuVelké Británie,cožjerovněždůvodprojejíoddělenýpopis.Významnýmznakem severoirskéhostranicko-politickéhouspořádánínebyltradičnídualismus pravicealevice,nýbržbipolarizovanésoupeřeníprotestantskýchunionistů akatolickýchnacionalistů,vněmžopce,kterébyseprimárněnevyslovovaly knáboženskémuštěpení,nepředstavovalyvrámcistranicko-politického fungováníprivilegovanéhráče.

Vletech1921–1968bylavrámcitaktodefinovanýchmantinelůrozhodující silouseveroirsképolitikyprotestantská Ulsterskáunionistickástrana (Ulster UnionistParty,UUP),kterázískávalavevolbáchpravidelněnaprostouvětšinu mandátů.Proirská Nacionalistickástrana (Nationalists)–jejíprotipól,byla volebněvýrazněslabšíajejípodporasekoncentrovalavedvouvolebních obvodech.Jistouodezvumezivoličinacházelazejménapodruhésvětové válceještě LabouristickástranaSeverníhoIrska (NorthernIrelandLabour Party, NILP)operujícímimohlavníosupolitickéhokonfliktu.PoslanciUUP seveWestminsteruaždoroku1972organizovalivrámciKonzervativní strany,přestolzetutoformacicharakterizovatnapravolevémspektrujako soubornou–jejímhlavnímtématembylloajalismusaunionismus.

Rozdílnénázorynapovahukonsociačníhořešenímezioběmakomunitami vyvolalykoncemšedesátýchletvprostředísnovýmisociálně-politickýmifenomény(eskalaceetnicko-politickéhonásilí,rozvojhnutízaindividuálnípráva) štěpenívrámciunionistickéhotábora,jehožvýsledkembylvsedmdesátýchletechvznikněkolikanovýchstranickýchsubjektů.Volebněnejúspěšnějšíznich byla Demokratickáunionistickástrana (DemocraticUnionistParty, DUP), kterápočalanarušovathegemonnípostaveníUUPvrámciunionistického tábora(srov.Strmiska,1998:120–121).

Vrámcirepublikánskéhotáboraproběhlpočátkemsedmdesátýchletrovněžpoměrněrazantnívývoj.UpadajícíNacionalistickástranabylanahrazena centristicko-levicovou Sociálnědemokratickoudělnickoustranou (SocialDemocraticandLabourParty, SDLP),kterouvnacionalistickémtábořevprůběhusedmdesátýchletdoplnilokřídloSinnFéin,tzv. „Prozatímní“SinnFéin („Provisional“SinnFéin, SF),kteréserozhodloúčastnitinstitucionálnípolitiky.

Napočátkuosmdesátýchletsetakustavilouspořádánísedvěmatábory, vnichžjedensubjektztělesňovalumírněnou(UUPaSDLP)ajedenradikální opci(DUPaSF).Jakovíceménědvojkonfesnía–cožjepříznačné–nejslabší stranavrámcitaktozformovanéhostranickéhosystému,kterýsebezvětších změnreprodukovaldopolovinydevadesátýchlet20.století,vystupovala středová Stranaspojenectví (AllianceParty, AP).Voličskávolatilitamezi oběmakonfesnímitáborybylapraktickynulová,cožvedlobritskéhopolitologa PaulaMitchella(Mitchell,1995)koznačeníSeverníhoIrskaza „etnickýduální stranickýsystém“ charakterizovanývolebnísoutěžívrámcioboubloků,avšak nikolimezinimi.Minimálnědoroku1996zároveňnenízcelakorektníhovořit

vpřípaděSeverníhoIrskaoplnohodnotnéstranickésoustavě,vzhledemkroli, kterouvrámcicelobritsképolitikyseveroirsképolitickéstranyhrály.

Vsouvislostisrozmrznutímseveroirskéhomírovéhoprocesusevposlednímdesetiletí20.stoletízvýraznilykonsociačnírysyseveroirskéhopolitického pluralismu.VobnovenémSeveroirskémshromážděnízaujalyhlavnípozici UUP,DUP,SDLPaSF,zatímcoAPaněkterýmdalšímproreformnímsubjektůmpřipadlavedlejšíúloha(srov.Strmiska,2005).Pozoruhodnájevtomto kontextuivolebníexpanzesubjektůpouzesemiloajálníchkekonsociačnímu řešení(DUPaSF),kteráseodrazilaivevolbáchdoWestminsteruroku2005, vnichžDUPzískaladevětaSFpětseveroirskýchmandátů,zatímcoUUP pouzejedinýaSDLPtřimandáty.

Závěr:typovácharakteristikabritskéstranicko-politickésoustavy Úvahaotypovécharakteristicebritskéstranicko-politickésoustavyúzce souvisísposouzenímpůsobenívolebníhosystémuprvníhovcíli.Maurice Duverger,kterýsebritskýmpřípademrozsáhlezabýval(Duverger,1959: 206–228),konstatoval,že firstpastthepost vykazuje„skutečněsilnou“tendencikprodukcibipartismu,kterámůžebýtzároveňvnějšímiokolnostmi posílena,prověřována,činaopakzadržována.Vývojbritskéstranicko-polické soustavypotvrdilspíšedruhoučásttvrzenífrancouzskéhopolitologa.Zde prezentovanýpřehledvývojestranickéhosystémunapř.nepodporujeDuvergerovuteziovýhradnědvoustranickémcharakterubritsképolitikydoroku1906. Vletech1832–1859lzesnadvpřípaděnedostatečněmobilizovanébritské politickéobcehovořitofunkčnímekvivalentuumírněnéhomultipartismu, kterýteprveposjednocovacímprocesuvliberálnímtábořevyústilvpřechodný(přibližně)dvoustranickýformátvletech1859–1881.Tenbylovšem vletech1885–1906nahrazendvojpólovýmmultipartistickýmsoupeřením liberálně-unionistickéhoakonzervativníhotáborasespojenectvímliberálů airskýchnacionalistů.Topokračovaloipoprůlomulabouristůdosystému, kdysesvýjimkouroku1906žádnéstraněnepovedlozískatjednobarevnou vládnívětšinu.

Poprvnísvětovéválceavsouvislostisřešenímirskéotázkysenakrátko objevilaspecifickásituace,postmortemoznačovanájako„provizornítripartismus“konzervativců,labouristůaliberálů.Projevovalaseexistencí nesoutěživéhofenoménucelonárodních předvolebních aliancívletech1918, 1931a1935asituacízlet1923a1929,kdyžádnázestrannebylaschopná získatvládnívětšinu.Jednobarevnévládnívětšinyvyprodukovalypouzevolby zlet1922a1924.

Teprvepodruhésvětovéválcezačalbritskýstranickýsystémvykazovat silnouatrvaloutendenciketablovánídvoustranickéhoformátuaprodukcijed-

nobarevnýchvládníchvětšin(svýjimkouúnorovýchvolebroku1974).Přitom všakvsobělogikafungovánítypu(tj.mechanismusfungování)stranického systémuzahrnovalaněkterémomentynetypicképropůvodníduvergeriánskou dvoustranickoulogiku,např.velminedokonalouvládníalternaci,přibližující zemiodroku1979spíšesystémupredominantnístrany(srov.Mair,1996 a2002).

ObdobívládyMargaretThatcherovérovněžponěkudzpochybniloteoretickýpředpokladdostředivélogikyfungovánídvoustranickýchsystémů (srov.Wolinetz,2004).Nejnovějšívývojbritskéstranickésoustavydáváza pravduIanuBudgovi(1998:125–136;srov.Chytilek–Hušek,2004:66–68), kterýkonstatujejakojednuzjejíchcharakteristickýchvlastností křehkost. Vzhledemkarchitektuřewestminsterskéhosystémubypřípadnádalšívolební expanzeliberálníchdemokratůznamenalanutnostetablováníkoaličních vlád,kterébybylopouzeprvnímkrokemširšíreformulaceinstitucionálního uspořádáníSpojenéhokrálovstvíVelkéBritánieaSeverníhoIrska.Tentozávěr podporujeinázorPippyNorrisové(1997ba2004)otom,žedvojstranické systémymajítendencisevyvíjet.VpřípaděVelkéBritániebystriktníduvergeriánskákritériasplňovalapodobastranickéhosystémupodruhésvětové válce,zatímcosoučasnýstav,typickývýskytemprvků,kterénejsouzcela homogennísbipartismem,označujeNorrisovájako upadajícídvojstranický systém (decliningtwo-partysystem).

Zároveňsezdá,žeanalytickýpotenciálkategorie„dvoustranickýchsystémů“lzevbritskémpřípaděvyužívatpouzesmaximálníopatrnostíazpůsobem(srov.Caramani,2004:120–121),kterýzcelaneabstrahujeodkomplikovanéstranicko-politickéreality.

Seznamvybranýchzkratek

APStranaspojenectví(AllianceParty)

CONKonzervativnístrana

(ConservativeParty)

DUPDemokratickáunionistickástrana (DemocraticUnionistParty)

LABLabouristickástrana(LabourParty) LIBLiberálnídemokraté

(LiberalDemocrats)

PCStranaWalesu(PlaidCymru)

SDLPSociálnědemokratickádělnickástrana (SocialDemocratandUnionistParty)

SFMysami(SinnFéin)

SNPSkotskánárodnístrana (ScottishNationalParty) UUPUlsterskáunionistickástrana (UlsterUnionistParty)