Jan Neuman, Jiří Brtník, Petr Ďoubalík, Jiří Šafránek, Ladislav Vomáčko, Soňa
Turistika asporty vpřírodě
KATALOGIZAVE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Turistika a sporty v přírodě : přehled
základních znalostí a dovedností pro výchovu v přírodě / Jan Neuman … [et al.]. -- Vyd. 1.- Praha : Portál, 2000. -- 200 s.
ISBN 80-7178-391-9
396.5 * 796/799 * 796.1 * 379.84
* turistika
* sporty v přírodě
* hry v přírodě
* příručky
Lektorovala Mgr.Pavlína Chaloupská
© Jan Neuman, Jiří Brtník, Petr Ďoubalík, Jiří Šafránek, Ladislav Vomáčko, Soňa Vomáčková, 2000
Ilustrace © Petr Ďoubalík, 2000
Portál, s.r.o., Praha 2000
ISBN 80-7178-391-9
1. Širší souvislosti
Pojmy spojované s novými koncepcemi aktivit v přírodě
Další pojmy spojované s výchovou v přírodě
2. Naznačení historických vazeb turistiky, sportů a výchovy
Historické kořeny aktivit v přírodě v českých zemích
Vývoj po vzniku ČSR
Vývoj po 2. světové válce
Některá data z vývoje po listopadu 1989
3. Oblast aktivit v přírodě
v přírodě
Turistika a putování
Pobyt v přírodě a táboření
Cvičení v přírodě a lanové překážkové dráhy
Hry v přírodě, iniciativní a týmové hry
Poznávání, pozorování a ochrana přírody
Pracovní činnost a služba
Umělecko-tvořivá činnost
4. Výchova v přírodě
Vývoj nazírání na výchovu v přírodě
Celostní charakter
5. Předpoklady
Úrovně reflexe
Podmínky pro zdárný průběh reflexe
Efektivní postup učení
Bezpečnostní
Náměty
Zásady předcházení nebezpečným situacím a snižování rizika
6. Úvod do turistiky
Klub českých turistů (KČT)
činnosti
7. Kulturně poznávací činnost
Místa spojená s historií našeho životního prostoru
Oblasti charakteristické odlišnou kulturou
Místa spojená s významnými osobnostmi
Památky zapsané do světového kulturního a přírodního dědictví lidstva
Skanzeny lidové architektury
Národní kultovní místa
8. Znalosti a dovednosti pro přípravu a
Příprava, plánování, vedení a zhodnocení akce
chování na túře
9. Vybavení do přírody
pytle
Zdroje světla
10. Táboření a základní tábornické dovednosti
Oheň, ohniště
Vaření
Místo pro stan a jeho stavba
Některé zásady pro budování stálých táborů
Nouzové spaní – bivakování
Likvidace tábořiště
Pracovní dovednosti a tvořivost při táboření
11. Lana, uzly a napínání lan
Životnost a ošetřování lan
Potřebné uzly
Jednotlivé uzly a způsob vázání
Způsob napínání lana
12. Charakteristika vybraných druhů turistiky
Pěší turistika (PT)
Vysokohorská turistika (VHT)
Postup mimo značené cesty
Chování při bouřce a špatném počasí
Základy pohybu na zajištěných cestách
Sporty v přírodě
13. Cyklistika a cykloturistika
Cyklistické disciplíny
Základní technické poznatky o kole
Udržování technického stavu kola a běžné závady
Jízda na kole
Technika jízdy jednotlivce
Organizace skupiny
Sportovní jízda
Výstroj a výzbroj cyklistů
Bezpečnost podle pravidel silničního provozu
Etapy cyklistické miniškoly
Soutěžní formy v cykloturistice
14. Orientace a orientační běh
Čtení mapy
Volba postupu
Cvičení
Praktické
15. Lezení, základy horolezectví, bouldering
Horolezectví
Lezení na umělých stěnách
Bouldering
Sportovní lezení
Lezení v horách
Základy lezení
Poznámky k technice lezení
Vybavení
Příprava k lezení
Nácvik lezení
Podstatné rysy hry
Dělení her
Výběr, příprava a vedení her
Úkoly a postavení vedoucího hry
Příprava hry
Uvedení hry
Vedení hry
Seznamovací, zahřívací a kontaktní hry
Hry iniciativní, kooperační a problémově orientované
Malé hry v přírodě
Velké hry v přírodě
Hry společenské, dramatizace, psychohry
Závěrečné hry a ceremoniály
17. Cvičení v přírodě a jeho nové podoby
Didaktické poznámky a pravidla bezpečného provádění cvičení
Kvality vedoucího cvičení
Úvodní instrukce
Příprava a oblečení účastníků
Průběh cvičení
Jištění, záchrana, dopomoc
Provozní pravidla
Kondiční běh nebo chůze v terénu
Výběhy do terénu .
Stezky, okruhy a areály s dočasnými nebo stálými překážkami .
Překážky, překážkové lanové dráhy, překážky výzvového charakteru
Kvalifikace pro vedení výcviku na překážkových drahách
18. Ekologická výchova a ekohry
Hledání inspirace
Přírodu je třeba chránit
Probuzení zájmu
Koncentrované vnímání
Bezprostřední zkušenost
Dělit se s jinými lidmi o své zkušenosti
19. Nové směry využívání aktivit v přírodě
Outward Bound (OWB)
Přírodní víceboje
Aktivity v přírodě pro různé skupiny populace
Riziková mládež
Senioři
Lidé se zdravotním postižením
20. Organizace rozvíjející aktivity v přírodě a jejich výchovné působení
Školy
Odborná pracoviště ministerstev a komunálních správ
Občanská sdružení dětí a mládeže
Ekologické organizace a aktivity
Nadace, fondy, programy
Organizace v působnosti Českého svazu tělesné výchovy
Podniková a odborová rekreace
Komerční organizace
Individuální neorganizovaný pobyt v přírodě
Příloha 1 – Vzdělávání odborníků
Příprava profesionálních odborníků ve školách
Příprava dobrovolných odborníků v občanských sdruženích
Příprava odborníků v akreditovaných střediscích
Příloha 2 – Informační zdroje
Služby specializovaných knihoven
Publikace
Internet
Adresář občanských sdružení pracujících s dětmi a mládeží
Předmluva
Historický vývoj vturistice, sportech avýchově vpřírodě včeských zemích vmnohém předznamenal současný velký zájem ocelou oblast aktivit vpřírodě.
Sním lze spojovat ivznik světově ojedinělé katedry, Sporty vpřírodě, která vznikla na naší první vysoké tělovýchovné škole, Institutu tělesné výchovy asportu (1953) avprůběhu let se vjejím rámci vytvořily tři samostatné okruhy studijních programů.
Vedle lyžování avodních sportů se rozvinul program „Turistika, sporty avýchova vpřírodě”, který zahrnuje vybrané druhy turistiky, sporty vpřírodě (cyklistika, horolezectví, orientační běh), hry acvičení vpřírodě iprogramy využívající aktivity vpřírodě kvýchovným cílům. Stále větší důraz se kladl na organické spojování nácviku dovedností sprožitkovostí, herními prvky ve sportech azařazování her do intenzivního celodenního programu. Naše kniha volně navazuje na předcházející práci našich učitelů akolegů, která do jisté míry průkopnicky naznačovala směry výchovného využívání aktivit vpřírodě sohledem na přírodní prostředí, již od počátku 70. let dvacátého století:
Sporty apobyt vpřírodě II (1972) jako autor je uveden pouze B. Sýkora, aostatní –J. Potměšil, J. Cihlář, F. Dvořák,L. Němečková, S.Hudečková – zůstali utajeni. Představuje jen část připravovaného textu; mnohé kapitoly – nové koncepce volného času arekreace, přínos woodcraftu askautingu (další autoři: Z.Teplý, J. Sukop,L. Vambera) – nemohly být vté době otištěny. Dodnes jsou zajímavé příspěvky opojetí pohybové rekreace vpřírodě aobjasňování pojmů sporty vpřírodě apobyt vpřírodě, úvahy ovyužití turistiky, sportů vpřírodě, cyklistiky, orientačního běhu aveslování vsystému pohybové rekreace vpřírodě.
Skripta Cyklistika (1977) od J. Cihláře podávají historický úvod do cyklistiky, přehled základních znalostí adovedností aobsahují na svou dobu moderní úvahu otrendech cyklistiky. Ve skriptech Úvod do tělocvičných aktivit vpřírodě (1978) autoři B. Sýkora,L. Němečková, P.Tajovský aJ. Kössl kladou důraz na výchovu kochraně životního prostředí, což byl tehdy počin hodný povšimnutí. Úvaha otělocvičných aktivitách vpřírodě je aktuální idnes.
Text Orientační hry azávod, orientační běh (1980) od F. Dvořáka aB. Sýkory lze využívat ivdnes, obsahuje řadu průpravných cvičení ke zdokonalování orientačních dovedností.
Učebnice Turistika asporty vpřírodě (1986) od B. Sýkory akol. (podíleli se na ní iNeuman, Brtník) byla původně zamýšlena jako dvoudílná publikace. Recenzní zásahy poznamenaly především kapitoly ohistorii, perspektivách, turistice, hrách acvičení vpřírodě, ohorolezectví askialpinismu. Základní technické ametodické informace lze využívat dosud. Je zde zajímavá zmínka onovém chápání sportů vpřírodě aupozornění na důležitost společného, koordinovaného postupu všech, kdo se zabývají aktivitami vpřírodním prostředí.
Text knihy úzce navazuje na publikace Dobrodružné hry acvičení vpřírodě (Neuman, 1998) a Překážkové dráhy, lezecké stěny avýchova prožitkem (Neuman, Vomáčko, Vomáčková, 1999).
Knihu věnujeme všem, kteří chtějí sebe isvé svěřence zdokonalovat ve sportech vpřírodě aturistických činnostech azároveň vidí vtěchto aktivitách prostor pro rozvoj osobnosti, pro poznávání okolního světa, jiných lidí isebe samých. Přejeme si, aby Vám kniha, kterou jste začali číst, byla prospěšná při studiu ive výchovné apedagogické práci.
Autoři
1. kapitola
Širší souvislosti turistiky, sportů avýchovy vpřírodě
Problematiku sportů vpřírodě, turistiky aaktivit vpřírodě chápeme jako svébytnou část tělesné výchovy asportu. Perspektivnost celého oboru dokresluje vývoj vnejvyspělejších státech, kde již mnoho let trvá boom zájmů oaktivity vpřírodě; úzce souvisí isvýznamným rozvojem tzv. turistického arekreačního průmyslu. Stále vznikají nové sporty, vymýšlejí se nejrůznější aktivity avytvářejí nové organizace, které uvedené činnosti propagují, organizují irozvíjejí.
Uvedené tendence jsou reakcí na změny ve způsobu života lidí (růst volného času, denaturalizace životního prostředí, úbytek aktivní tělesné činnosti, růst informací všeho druhu, zvyšující se mobilita, vytváření percepčních bariér apod.) avposlední době velmi markantně ina změny chápání hodnot přírodního prostředí pro kvalitu života.
Každá společnost anyní snad již celý civilizovaný svět se snaží na „potřebu přírody” reagovat, vprvé řadě země, kde technizace života iživotní úroveň dosáhly vysokého stupně uvětšiny obyvatelstva. Také my musíme řešit následující problémy:
l rozšiřovat prostor amožnosti pro pěstování aktivit vpřírodě tak, aby vyhovovaly potřebám populace;
l uvádět rozvoj aktivit vpřírodě do souladu se zachováním přírodní rovnováhy; l formovat arealizovat vzdělávání tak, aby lidé získávali impulzy pro pestrou amnohostrannou náplň volného času arekreace;
l dále rozvíjet ty okruhy výchovy člověka, které vsobě integrují mnohostranné využívání volného času, pohybovou aktivitu ivztah kpřírodnímu prostředí.
Uvedené obecnější tendence se promítají do nových koncepcí tělesné výchovy asportu, sportu pro všechny, rekreace, volného času ivýchovy obecně.
Tělovýchovné arekreační aktivity vpřírodě
Sporty vpříroděTuristikaRekreace (pobyt) vpřírodě
Horolezectvívysokohorskárekreační provádění Orientační běhpěšísportů vpřírodě
Lehká atletika (běh, chůze)
Speleoalpinismuskrasovátáboření
Běh na lyžíchlyžařská
Sjezdové lyžování
Skialpinismus
Silniční cyklistikacykloturistika
MTB – horská kola
Cyklokros
Rychlostní kanoistikavodní
Vodní slalom asjezd
Veslování
Motocyklový sportmototuristika
Automobilový sport
Vodní motorismus
Jachtingjiné druhy turistiky
Surfing(turistika na koních, Windsurfingplachetnicích apod.)
Jezdectví
Skiboby
Sáně aboby
Bruslení
Plavání
Potápění
Bezmotorové létání
Golf
Lukostřelba
průzkumnictví poznávání apozorování přírody cvičení vpřírodě hry vpřírodě kulturní aumělecké programy procházky houbaření rybaření myslivost
Souvislost turistiky, sportů arekreace vpřírodě, které naznačuje tabulka, lze dnes posuzovat zkoncepcí více zaměřených na rozvoj celé osobnosti. Ivolba jiných pojmů ssebou často přináší odlišný zorný úhel pohledu na výběr programové náplně. Není to tedy jen volná hra se slovy.
Širší souvislosti turistiky, sportů a výchovy v přírodě
Pojmy spojované snovými koncepcemi aktivit vpřírodě
Vkontextu se zahraničními přístupy se můžeme zmínit onásledujících odborných směrech:
l Rekreace vpřírodě (Outdoor recreation) – jakákoli aktivita vpřírodě, od práce na zahrádce, procházek, táboření, pikniků až po jízdy terénním autem po poušti. Vztahuje se kvolnému času, odpočinku azábavě. Vpracích některých autorů se obtížně hledá rozdíl mezi rekreačním avýchovným přístupem.
l Výchova vpřírodě (Outdoor education) – využívápředevším aktivity vpřírodním prostředí zaměřené na přípravu pro život vpřírodě. Dále hledá způsoby, jak přenést učební avýchovné postupy do přírody, jak získat více znalostí opřírodě avztahu lidí kpřírodě. Zároveň využívá aktivit vpřírodě krozvoji osobnosti. Kdetailnějšímu popisu tohoto směru se vrátíme vdalší kapitole.
l Výchova dobrodružstvím (Adventure education) – předpokládá společné řešení problémových situací (dobrodružně orientovaných úkolů) ve skupině apřekonávání výzev jednotlivcem. Dynamické procesy mezi členy skupiny ipřekonávání vlastních hranic jedinců slouží kosobnostnímu růstu arozvoji. Postupy dobrodružné výchovy nemusí být svázány jen saktivitami vpřírodě.
l Výchova výzvou (Challenge education) – představujesnahu oširší koncepci, zdůrazňující výzvový charakter aktivit vpřírodě ijiných činností spojených srozvíjením schopností adovedností člověka. Koncepce se snaží postihnout aplikace výzvových situací pro všechny skupiny populace, včetně zdravotně postižených občanů.
l Výchova zkušeností aprožitkem (Experiential education, Erlebnispädagogik) – tvoří protipól teoretickým přístupům, teoretické výchově aučení. Preferuje vlastní zážitky azkušenosti, které se většinou vytvářejí vprožitkově bohatém prostředí inetradičními metodami. Tento přístup úzce navazuje na učení Jana Amose Komenského apozději je spojován se jmény John Dewey aKurt Hahn.
l Ekologická výchova (Environmental education) – obecně se zabývá vztahy mezi člověkem aživotním prostorem na Zemi. Vužším pojetí je zaměřena na vytváření zájmu opoznávání přírody ajejí ochranu avyužívání her sekologickou tematikou (ekohry).
Aplikace některého zuvedených směrů je spojena sodklonem od jednostranné preference pohybových dovedností avýkonnosti vtělesné výchově ke zdůrazňování sociálního kontextu, prožitkovosti ahledání znalostí osobě samých aokolním světě.
Další pojmy spojované svýchovou vpřírodě
Suvedenými termíny úzce souvisejí další základní pojmy, které se často vdaném okruhu praktických činností iteoretických studií používají. Okaždém pojmu bylo napsáno mnoho odborných statí ipublikací. Zde chceme vyzvednout jen některé rysy podstatné pro náš směr výchovných aplikací aktivit vpřírodě:
l Prožitek – je tím silnější, čím více vlastního úsilí vložíme do jeho získání; mohli bychom říci, že má být skutečně „odpracovaný”, ane naservírovaný vúhledném balíčku komerční činnosti. Vzniká zurčitého napětí mezi začátkem aktivity (zadáním) ajejím provedením (splněním úkolu). Za pomoci správně vedené reflexe se přetváří ve zkušenost, kterou můžeme využít vdalším životě.
l Dobrodružství – do dobrodružné situace vstupujeme ze svobodné volby, smotivací tuto situaci zvládnout. Situace je charakterizovaná nejistotou vtom, jak skončí, existuje více řešení, vnichž se opíráme nejen ovlastní síly, ale iospolupráci sdalšími členy skupiny. Silný formativní účinek se přisuzuje tzv. meznímu dobrodružství (peak adventure). Tuto skutečnost si musíme uvědomovat zvláště při přípravě programů avždy hledat optimální míru působení dobrodružných situací na účastníky. Schéma naznačuje vztah mezi mírou rizika (dobrodružnosti) avýchovným působením (upraveno podle Mortlocka, 1984).
Potenciál pro rozvoj osobnosti
kritická zóna stres mezní dobrodružství
zdánlivé
reálné nebezpečínebezpečí přecenění sil hra nenáročná dobrodružstvínehody činnost
Náročnost
l Riziko – spojujeme se ztrátou něčeho cenného; víme, že existuje reálné izdánlivé riziko (vnímané silněji účastníky než organizátory); rizika mohou být tělesná, duševní (emocionální, intelektuální), sociální ifinanční. Podle úrovně rizikových činností hovoříme onízkém, středním avysokém riziku. Vprogramech aktivit vpřírodě se snažíme vždy pracovat co nejvíce srizikem zdánlivým. Snažíme se oto, aby reálné nebezpečí bylo co nejmenší, nejlépe nulové. Minimalizací subjektivních příčin nebezpečí maximálně omezujeme působení objektivních faktorů nebezpečí.
l Strach – funguje jako jeden zmechanismů pro zachování života, je doprovázen stresem, který mobilizuje různé funkce organismu. Je to emocionální stav různé úrovně amůže podle vhodného začlenění do programu působit mobilizujícím směrem nebo demobilizačně. Nedostatek strachu se podílí na ztrátě pudu sebezáchovy amůže dojít k hazardu
Přínos kinantropologie
Vše, co bylo dosud ve stručné formě uvedeno, jednoznačně ukazuje, že výchovní odborníci pracující vrůzných školách aorganizacích by se měli hlouběji zabývat některými naznačenými koncepcemi. Jedním zvědních oborů, který by mohl sehrát roli vrozvoji výše uvedených směrů, je nově konstituovaná kinantropologie (nauka olidském pohybu). Obecná základna kinantropologie umožňuje zkoumat apředstavit sporty vpřírodě, turistiku adalší aktivity vpřírodě vcelém spektru jejich působení na osobnost člověka. Podnítit tento směr uvažování vpraxi ivteorii se zdá objektivní nutností. Již nyní je zřejmé, že další možnosti vývoje člověka alidské společnosti spočívají ive změnách metod učení ivýchovy. Témata spolupráce, poznávání vlastních sil apřekonávání svých nedostatků, řešení problémů, poznávání potřeb jiných lidí, která se objevují vturistice, sportech avýchově vpřírodě, budou perspektivní ive třetím tisíciletí. Moderní lidská společnost bude muset také obnovit arozvinout bezprostřední vztah jedince kpůvodnímu prostředí.
Literatura
Darst, P.W., Armstrong,G. P.(1980): Outdoor adventure activities for school and recreation programs. Minneapolis, Bungess Publ. Comp.
Mortlock, C. (1984): The adventure alternative. Cicerone Press.
Neuman, J. (1981): Tělocvičné aktivity vpřírodě vsystému tělesné kultury. In: Sborník k25. výročí FTVS UK. Praha, Univerzita Karlova.
Neuman, J. (1996): Outdoor activities – Various opportunities of application and development. In: Neuman, J., Mytting, I., Brtník, J., (ed.): Outdoor activities. Sborník zmezinárodního semináře vPraze 1994. Lüneburg, Edition Erlebnispädagogik.
Neuman, J. (1996): Aktivity vpřírodě. In: Sborník sportovní sekce. Praha, FTVS UK.
2. kapitola
Naznačení
historických vazeb turistiky, sportů avýchovy vpřírodě
Vtomto stručném přehledu představujeme sled vybraných dat vztahujících se kjednotlivým obdobím, kvýznamným osobnostem adůležitým událostem. Všechna ta data naznačují určité mezníky ve vývoji turistiky, sportů avýchovy vpřírodě.
Vsouhrnném srovnání významných historických fakt si uvědomíme souvislosti jednotlivých událostí ito, jak se vnaší současnosti odráží minulost. Pomůže nám to lépe posoudit arozpoznat logiku vývoje ivzájemné ovlivňování škol asměrů. Odkazy aupozornění jsou stručné amají plnit spíše roli průvodce. Mohou být východiskem khledání dalších cest. Je to také výzva, abychom se vraceli zpět kpůvodním kořenům, studiu základních zdrojů, které nelze ničím nahradit při vytváření vlastního názoru.
Vývoj ve světě
14. století – snástupem renesance ahumanismu nastává návrat kčlověku, přírodě ajejímu poznávání.
1336 – výstup F. Petrarky na alpský vrchol Mt. Ventoux.
1425 – škola Akademie vMantově pod patronací rodu Gonzagů, učitel Vittorino da Feltre ajeho snaha vytvořit „školu radosti”, využívání aktivit vpřírodě aher kvýchově ivztahu kpřírodě, vzor pro další školy aučitele. asi 1490 – Leonardo da Vinci kreslí stroj velmi podobný pozdějšímu jízdnímu kolu.
1592–1670 – J. A.Komenský – formování pedagogického systému, systematika her, důležitost cestování pro poznávání světa, základy výchovy zkušeností aprožitkem, vliv na další myslitele.
1632–1704 – J. Lock a jeho pedagogický systém – pobyt žáků na zdravém vzduchu, otužování, návyk na vypětí tělesných sil, odolnost, pragmatická orientace tělesné výchovy.
Poč. 18. stol. – začíná zvýšený zájem ocesty za poznáním přírody, památek, začátek cest za dobrodružstvím, cestování jako součást vzdělání šlechticů, větší uvolnění dřívější přísné účelnosti cestování.
1762 – J. J. Rousseau – teorie přirozené výchovy (Emil čili Ovychování), výchova vsouladu spřírodou, překonávání přírodních překážek acestování – osobnost, která ovlivnila rozvoj všech činností vpřírodě ahlavně jejich výchovné aplikace.
1741 – Angličané W. Windham, R.Pococke odstartovali zájem oalpské túry.
1786 – FrancouziM.G. Paccard aJ. Balmat dobývají Mont Blanc.
1787 – na Mont Blanc vystoupila výprava vedená Švýcarem H. B. Saussurem.
1788 – Angličan A.Wills vystoupil na Wetterhorn anapsal knihu Toulky po Alpách, začal „zlatý věk horolezectví”.
1740–1840 – německý filantropismus – vycházky do přírody, cestování, překonávání přírodních překážek, dlouhodobé táboření ve výchovném systému – J. B. Basedow, Ch.G. Salzmann, J. Ch. F. GutsMuths,G. U.A.Vieth.
18.–19. stol. – rozvoj evropského myšlenkového auměleckého hnutí romantismu, který podnítil zájem oobjevování krás přírody, opoznávání památek, nebo videalizované minulosti anerušené přírodě hledal svobodu.
1800 –1903 – volný systém sportů aher vAnglii, důraz na pobyt
vpřírodě, prvky turistiky (T. Arnold); H. Spencer, anglický sociolog apsycholog, zdůrazňoval význam empirismu aosobní zkušenosti dětí, propagoval dostatečný pohyb na čerstvém vzduchu.
1800–1950 – formování tzv. přirozené metody ve Francii (F. Amoros,G. Démény,G. Racine),G. Hébert ajeho důraz na přirozená cvičení, překonávání překážek, rozvoj základního pohybového fondu člověka, vzor upřírodních národů, předchůdce dnešních „ropes courses”.
1818 – Karl Friedrich von Drais ze Sauerbronu si nechal patentovat velociped 1830 – formuje se organizovaná turistika, zvyšuje se cestovní ruch, objevuje se pojem „turista” (Stendhal), J. Murray vydává vAnglii tzv. Red Book spopisem památek akrás vybraných zemí, systém hvězd, K.Baedecker vydává průvodce Porýním, AngličanT. Cook organizuje první společnou cestu azakládá cestovní kancelář.
1836–1890 – vzniká americký filozofický směr transcendentalismus, zdůrazňující velký vliv přírody ve výchově, hlásající sblížení spřírodou (R.W. Emerson, H. D. Thoreau aj.), vliv na další výchovné směry.
1850–1910 –procházky apoznávání přírody propagují adoporučují ruští revoluční demokraté (M.G. Černyševskyj),L. N.Tolstoj, vědec P.F. Lesgaft ivýznamný pedagog K.D. Ušinskij, který zdůraznil výchovné působení aktivit vpřírodním prostředí.
1857 – založen Alpin Club vLondýně – první horolezecký klub na světě.
1861 – Frederick W. Gunn vUSA uspořádal první tábor, aby uspokojil touhu svých žáků žít vpolních podmínkách jako vojáci. Tyto tábory byly později opakovány adaly základ organizovanému táboření acampingu.
1861 – E. aP.Michaux vynalezli pohon předního kola pomocí klik apedálů umístěných na kole, 1867 tento vynález předvedli na světové výstavě vPaříži.
1865 – E. Whymper zdolává Matterhorn.
1870 – vAnglii vyrobili bicykl nebo také „bone-shaker” – kostitřas.
1878 – vněkolika dílnách (Anglie, Francie) nezávisle na sobě vytvořili předobraz dnešního pohonu kola – kliky, převodník, řetěz apřevod řetězem na malé ozubené kolečko na zadním hnacím kole.
1879 – Angličan Lawson sestrojil kolo scharakteristickým rámem ve tvaru lichoběžníku, tak jak jej známe dodnes. Přešlo se zvysokých kol na tzv. „bezpečníky”.
1880 – irský zvěrolékař J. B. Dunlop si nechal patentovat první pneumatiku – spojená zahradnická hadice naplněná vzduchem.
1887 – vtomto roce byl údajně první pracovník zaměstnán na plný pracovní úvazek při vedení letních táborů YMCA jmenoval se Summer F. Dudley.
1889 – anglický pedagogický reformátor Cecil Reddie (1858–1932) založil školu vAbbotsholme, která vytvořila nový standard pro další rozvoj progresivní výchovy. Tato škola se mimo jiné opírala ozískávání přímých zkušeností vpřírodě abyla napodobována vcelé Evropě.
1890 – vytváří se německá organizace mládeže Wandervogel, vznikají školy vpřírodě avýchovné domy na venkově, zdůrazňuje se pobyt vpřírodě aturistika. 1892 – založení Mezinárodního cyklistického svazu – International Cycling Association (ICA), ten se vr.1900 mění na UCI – Union Cycliste International. 1893 – se konalo první oficiální mistrovství světa vcyklistice, až do r. 1920 pouze na dráze.
1896 – J. Dewey založil Laboratorní školu vChicagu, ve které testoval své výchovné hypotézy; upozorňoval, že řešením problémových situací vpřírodě lze získat praktické zkušenosti obohacující proces učení.
1897– se uskutečnil vnorském Bergenu první orientační závod.
Asi 1900 – německý pedagog Hermann Lietz
(1868–1919) navrhl budování celodenních škol vpřírodě, venkovské výchovné domy či lesní školy. Je znám jeho výrok: „Nesvolávejte ksobě žáky ažákyně pouze na 3–5 hodin denně, neshromaž ujte je jen kvyučování. Semkněte je úžeji kolem sebe kvýchově: pěstujte turistiku, provozujte hry, plavejte, veslujte, jezděte na kole, pracujte snimi vdílně, na zahradě ivdomácnosti.”
1902 – kanadský spisovatel, přírodovědec amalíř E.T. Seton zakládá první novodobou organizaci mládeže Woodcraft Indians – Lesní moudrost indiánů – vycházející zideálních představ opřírodě aspolečnosti; vědomé využívání pobytu aaktivit vpřírodě krozvoji osobnosti mladých lidí.
1903 – francouzský novinář H. Desgrange zakládá nejslavnější cyklistický závod na světě, Tour de France.
1906–1908 – britský generál R.S.S.Baden-Powell založil organizaci mládeže Scouting (pro chlapce a později i prodívky) svýraznou orientaci na využívání aktivit vpřírodě kvýchovným účelům.
1919 – počátek masového rozvoje orientačního běhu, na startu závodu vorientačním běhu pořádaném švédským atletickým svazem se sešlo 220 závodníků.
1920 – německý pedagog Kurt Hahn (1886–1947) zakládá společně sprincem Maxem zBadenu výchovný ústav Salem, zkušenosti byly využity později pro zakládání dalších škol iorganizací, tzv. reformních škol, které využívaly cestování, expedic, pobytu aaktivit vpřírodě kvýchovným cílům.
1920–1940 – vytvářejí se základy tzv. přirozeného tělocviku, který zdůrazňuje přirozené pohybové formy, hry acvičení vpřírodě – německý fyziolog F. A.Schmidt, pedagog F. Eckardt, Rakušané K.Gaulhofer,M. Streicherová.
1932 – založen UIAA – Mezinárodní svaz horolezeckých asociací.
1932 – se uskutečnilo první mezinárodní utkání vorientačním běhu mezi Švédskem aNorskem.
1932 (asi) – A.S.Makarenko – výchovné využití her, přípravy avedení expedic, rozvinutí kolektivní výchovy vkomunách.
1941 – Kurth Hahn arejdař Holt založili první Outward Bound školu, která zpočátku připravovala především vojáky britského námořnictva kpřežití.
1943 – zbudováno jedno zprvních dobrodružných hřiš vEmdrupe nedaleko Kodaně; podle tohoto vzoru se začala postupně budovat podobná hřiště po celé Evropě.
1953 – Edmund Hillary aTenzing Norgay zdolali nejvyšší horu světa, Čhomolungmu (Mt. Everest).
1961 – vznikla Mezinárodní federace orientačního běhu – IOF;mezi zakládajícími státy bylo Československo, členem předsednictva se stal dr.M. Hlaváček (tehdy učitel na FTVS UK, katedře sportů vpřírodě).
1962 – založena první škola Outward Bound vUSA (Colorado).
1965 – založena Škola vůdců vpřírodě – NOLS (USA).