ČERNOVICE DOKAPSY
Malý průvodce nejen pro turisty a důchodce
JanaDohnalová
Historie
Černovice (německy Czernowitz)jsouměstovokresePelhřimov vkrajiVysočina.Žijezdepřibližně1700obyvatel.Katastrálníúzemí stejnojmennéčástisejmenuje Černovice u Tábora (totojménotaké nese místní železniční stanice). Leží na pomezí současného kraje VysočinaakrajeJihočeského.SousednímobcemisídlajsouTěmice, Vlčeves, Lidmaň, Křeč, Mnich, Obrataň, Bohdalín a Hojovice. Městečkobylozaloženonadůležitékřižovatcecestpravděpodobně v1.polovině 14.století. Patřilo khradu Choustníku, jako součást rožmberského panství. Husitské vojsko ho několikrát zpustošilo a roku1597koupilaČernoviceMagdalenaMalovcovázLisova,potéje připojilakeKamenicinadLipou.Samostatnéčernovicképanstvípak vytvořil roku 1641 Martin Jindřich Paradis zEschaide. Zdalších majitelůbyliproměstovýznamníKinštízeVchynic,Šternberkové (kteří Černovice dočasně připojili kpanství Žirovnice) a Schönburgové. Během své existence byly Černovice mnohokrát postiženy požáry - jen vobdobí 1611–1857 shořelo při velkých požárechnejméně350domů.
Poprvé zmiňovány jako město jsou Černovice již roku 1586. Oficiálnístatusměstazískalyvroce1991.
Už ve druhé polovině 14.století bývaly Černovice důležitým správnímcentremmístníhovýznamu.Přítomnostobecníhorychtáře jedoloženaužkolemroku1380,konšeléapurkmistrpakvroce1566. Mezi jinými výsadami bylo Petrem Vokem zRožmberka
22.července1596Černovicímtakéudělenoprávosouditavykonávat rozsudkysmrti:
„...abyprávaměstskéhovevšelijakýchsoudníchrozepřích, kterébytunatémžprávězažily,užívatisvoboduměliamohli a aby směli podle procesu práv městských a povinností konšelských přeslejchati, souditi a ortele nebo vejpovědi spravedlivévynášetiačiniti.“
Odvolacíinstancísepročernovickýhrdelnísoudstalavrchnost vČeském Krumlově. Včernovickém městském archivu jedodnes dochována kriminální agenda zlet 1650 - 1750 sprotokoly
ovýsleších, irozsudky apelačního soudu. Při revizi hrdelního soudnictví počátkem 18.století Černovičtí argumentovali jednak starobylostísvéhopráva,sahajícíhododobypředhusitskýmiválkami, astejnětakpopsaliněkolikkonkrétníchhrdelníchpřípadůzposlední doby:
Vroce1657bylnamístnímpopravištilámánkolemshoradolů vrahMatějKovářajehozkrvavenétělopakbylotáborskýmkatem vyzdviženonakůludovýše.
Vroce1697bylčernovickýmsoudemodsouzenjistýPavelKužel zavražduJiříhoKratochvílaaspodivem„pouze“naprácevokovech.
Vroce1700kat sťalHelenu Kubelkovou pro zahubení plodu, kterýmělasesvýmsouložníkem,nějakýmAdamemČekalem.Její tělopakbylonedalekošibenicezahrabánoasrdceprobitokůlem, zatímcoČekalaodsoudilikečtvrtrokuveřejnýchprací.
Zápis apelačního soudu ze 13. 6. 1747. Městská rada žádá apelační soud o radu, jak postupovat proti Anně Kropáčkové, obviněné ze zabití nemanželského dítěte.
Spolusespisemz27.května1747jednáseovýslechJiříkaKašpara obviněnéhoznesplněníslibumanželského.
StejnýtrestjakoKubelkováaKropáčkovápodstoupilavroce1711
RozinaTománkovázazabitínemanželskéhodítěte,přičemžjehootec proseděl6týdnůvevězení.
VČernovicích patrně soudy mužům stranily více než kdekoli jinde.HrdelnísoudIV.stupněbylzrušenvroce1765dekretemMarie Terezie.Černovickášibenicestávalanaplochémnávrší,nakterédnes zasahujeseverovýchodměstskézástavby.Pomístněsevrškutakéříká
„VHati”.PůvodněsepronějovšemužívalonázvuŠibeničnívrcha toto pojmenování je zaznamenáno ivnejstarší černovické
pozemkové knize, vedené od roku 1576. Na mapě prvního vojenského mapování zešedesátých let 18.století jena nejvyšším místěčernězakreslenadřevěná,jednoduchášibeniceodvousloupech, isezavěšováním.Vrcholnávršíjednesoplocenanacházísevareálu středníhoodbornéhoučiliště.Východněodškolníchbudovsenachází volnézatravněnéprostranstvíazčástizavezenálomovájáma.Tatočást pozemkůtvořítemenonávršíazdetaképatrněšibenicestála.Stopy po někdejším popravišti už zde ovšem nenajdeme. Snejvětší pravděpodobnostísiměstoČernovicenikdynedrželosvéhokataa kpopravámtakbylizvánipopravčímistřizTábora,Pelhřimovači Soběslavi.Zachovalosevšakněkolikjmenpohodnýchabiřiců,což svědčíofaktu,ževdobědávnominulémělpopravčíkamhlavusložit, kdyžbylměstskouradouzván kvykonánírozsudků.
Pohled k šibeníku od východu, z cesty od židovského hřbitova