Velký ilustrovaný ATLAS
novodobě vymřelých
SAVCŮ
Tereza Adamusová
PŘEDMLUVA
Tatoknihavycházízesbírkyilustrací,ježbylyvytvořenyproedukativní výstavu vprostorách občanského sdružení Maryška vBohumíně na jaře 2017.OrokpozdějibylymateriálypoužitypřivypracovánípráceSOČ
autorky ilustrací a všech doprovodných textů, které jsou ve své lehce upravenépodoběobsaženyivtétoknize.
Prácenailustracíchzapočalaještěpředtím,nežnapodzimroku2016vydal SvětovýfondnaochranupřírodyWWFzprávu,podlenížjenběhemlet 1970–2012vymřelopřes50%všechdruhůživýchorganismůnaZemi. Pouze vseznamu ilustrovaných savců byla značná spousta znich, ne-li většina,vymřeláještědlouhopředrokem1970.Pouzemezisavci,mezi malým zlomkem zcelkového počtu vymřelých taxonů, znichž řadaani nebylapodrobněpopsána,nebonebylavůbecobjevena.
Odpodzimu2016jsemsesnažila,abyvzhledem ktěmtoalarmujícíma nanejvýš znepokojivým informacím sloužila má práce jako přínosný výukový materiál široké veřejnosti a prostřednictvím fascinujících a tragických příběhů oživotě a vymření unikátních, záhadných itéměř neznámých savců přiblížila čtenářům problematiku takzvaného „šestého velkéhovymírání“,jemužjakolidstvočelíme.Jetoproblém,jenžneníradno
podceňovat,protožejejenotázkoučasu,kdypřijdeřadainanášdruh–což jevysocepravděpodobnévzhledem ktomu,pro kolik rozličných forem
životasenášsvětstaljižneobyvatelným.
TerezaAdamusová,autor
Žeranovice,29.3.2020
SEZNAM TAXONŮ
Vačnatci
Bandikut dvouprstý
Bandikut běloocasý
Klokánek malý
Klokánek pouštní
Klokan zaječí
Klokan měsíčitopasý
Klokan finlaysonův
Klokan greyův
Vačice ohnivá
Vakovlk tasmánský
Hlodavci
Křeček ostrovní
Křeček hbitý
Křeček bavlnový
Křeček Darwinův
Křeček pembertonův
Krysa maclearova
Krysa buldočí
Krysa bělonohá
Klokanomyš dlouhoocasá
Myška modrošedá
Myška gouldova
Hutie ostrovní
Zajícovci
Zajíc majorský
Pišťucha středozemní
Lichokopytníci
Nosorožec dvourohý severozápadní
Zebra Kvaga
Tarpan
Osel syrský „Ašdari“
Sudokopytníci
Prase bradavičnaté kapské
Prase visajanské
Los evropský kavkazský
Jelen schomburgkův
Wapiti východoamerický
Wapiti arizonský
Kozorožec portugalský
Kozorožec pyrenejský
Zubr kavkazský
Zubr karpatský
Pratur
Buvolec severoafrický
Antilopa modrá
Gazela červená
Gazela dlouhorohá
Gazela jemenská (bilkisova)
Šelmy
Tuleň karibský
Lachtan japonský
Norek mořský
Vydra říční japonská
Medvěd atlaský
Grizzly mexický
Vlk japonský
Vlk ostrovní
Vlk obecný menší
Vlk španělský
Vlk arizonský
Vlk texaský
Vlk horský
Vlk kenajský
Vlk novofoundlandský
Vlk koloradský
Vlk bernardův
Pes bojovný
Puma východní
Pardál obláčkový taiwanský
Lev kapský
Tygr kaspický
Tygr balijský
Tygr jávský
Letouni
Kaloň večerní
Kaloň maskarénský
Kytovci
Delfínovec čínský
Koroun bezzubý
Primáti
Ksukol velký
Megaladapis – „Lemur koalí“
KAPITOLA I. –
VAČNATCI (MARSUPIALIA)
BANDIKUT DVOUPRSTÝ
Chaeropus ecaudatus (ex. 1950)
Délka těla 23-26 cm, délka ocasu 10-15 cm. Tvarem těla se podobal bandikutůmzroduMacrotis,kekterýmbyldřívemylněřazen.Měldlouhé štíhlékončetiny,špičatéušiadlouhýocas.Hlavabylaširoká,nosotoužší. Barvasrstisepohybovalaodšedohnědépooranžovohnědou,nabřišebyla světlá.Vhorníčelistisenacházelopětpárůzubů,vespodníčelistitřipáry.
Samice měly osm bradavek a jejich vak byl obrácen směrem kzadním končetinám,nikolikpředním,jakjetomunapř.uklokanů.
Veliceneobvyklouzvláštnostímezivačnatcibylykončetiny-předníbyly zakončeny dvěma prsty svyvinutými kopýtky, podobnými prasatům či jelenovitýmsudokopytníkům.Nazadníchkončetináchbělbandikutčtyři zřetelnéprsty,ovšemdošlapovaljennačtvrtýprst,nakterémmělsilnýdráp podobný kopytu koňovitých lichokopytníků. Zostatních prstů byly užitečnépouzedruhýatřetí,atonikolikpohybu,alekpéčiosrst.
VÝSKYT
VnitrozemíAustrálie,pouštníapolopouštníoblasti,zálesíitravnatéplochy. OblastvýskytusetáhlaodzápaduJižníhoNovéhoWalesuaViktorii,přes jihSeverníhoteritoriadoJižníaZápadníAustrálie.Hustotaosídlenívšak utohotodruhubylamaláapopulacenikdynebylapřílišhojná.
POTRAVA
Podlerozborutrususeživilipředevšímjakobýložravci,podledomorodců všakpojídaliikobylky,termityamravence.Domestikovaníjedinciúdajně milovalimasoavzajetívypilymnohovody.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Podle mammaologa a paleontologa Tima Flanneryho rozmnožování probíhaloodkvětnadočervnaanormálněserodiladvěmláďata.Soudě podlevelikostivakuvjednomvrhunemohlobýtvícenež4mláďata.
ZPŮSOB ŽIVOTA
Jenvelmimálovědcůzpozorovaloživéhobandikutadvouprstéhovpřírodě. Jedinýpopisjehopohybutvrdí,že„sepohybujejakozchvácenácválající herka,nápadnětáhnoucízadnínohyzasebou“,cožjevrozporuspopisyod domorodců,podlenichžsepřiútěkubandikutpohybovalvelmirychlýma plynulýmcvalem.Byltosamotářskýnočnítvor,kterýpřesdenspalavnoci se krmil. Podle prostředí, vněmž žil, vyhledával úkryt před denními predátory – vlesních oblastech se skrýval vdutých kmenech stromů a vhnízdechztrávy,vsuchýchotevřenýchplanináchsivyhrabávalkrátké nory.
VYHYNUTÍ
Podle svědectví domorodců bylo toho zvíře velmi vzácné ještě před příchodemEvropanů,avelkýúbytekzaznamenalapopulacejižvpolovině
19.století.Dvaexemplářesepodařilozískatvroce1847expedicizoologa Blandowskiho. Jen hrstka exemplářů byla získána vdruhé polovině
19.století,většinouzeseverozápaduVictorie,aletakézesuchýchoblastí vZápadníaJižníAustráliiavSevernímteritoriu.Napočátku20.stoletídruh vyhynul ve Victorii a na jihozápadě Austrálie. Poslední exemplář byl oficiálnězískánvroce1901.Doroku1945druhzmizelzJižníAustráliea jehovýskytbylúdajněomezenna„nepatrnéúzemívcentrálníAustrálii“. Podledomorodcůdruhpřežívalještěv50.letechvpouštiGibsonaveVelké písečnépouštivZápadníAustrálii.
Příčina vyhynutí je nejasná. Vdobě, kdy byl bandikut již na pokraji vymření,sevAustráliiještěnevyskytovalikrálíciališky.Jednouzvariantje, žesenajehozánikupodílelydomácíkočky.Vícepravděpodobnéjsouvšak dvěvelkézměny vpřirozenémprostředíbandikuta,kdysezcelazměnil způsobobhospodařovánípůdykvůlivymíránídomorodců.Během19.století klesladomorodálidskápopulacepřibližněo90%kvůlinemocem,kterédo Austrálie zavlekli Evropané, a zbylí domorodci už většinou neměli kolonialistydovolenoobhospodařovatpůdutradičnímipostupy.Krátcena tobylydooblastízavlečenyovceaskot,kteréznačněnarušilycelýekosystém aznamenalyzměnyvestruktuřepůdy,růsturostlinadostupnostipotravy.
BANDIKUT BĚLOOCASÝ
Macrotis leucura (ex. 1982)
VZHLED
Délkatělasamců36–44cm,samic32–39cm.Zbarveníbylosvětlé, hnědavénebošedé,břichobílé.Velký,bílézabarvenýocasměřil11–27cm. Utohotodruhusevyvinulytakévelkéuši,nazadníchkončetináchměl 3prsty.
VÝSKYT
Vnitrozemí Austrálie – Queensland, Jižní Austrálie, Severní Teritorium iZápadníAustrálie.Dávalpřednostpouštnímoblastem.
POTRAVA
Výjimkamezibandikuty–byltočástečnýmasožravec.Lovilmenšídruhy savců,předevšímhlodavce,aleživilsetakésemenyaovocem.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Obdobírozmnožováníprobíhaloodbřeznadočervna.Samicebylabřezí 21dníarodilanejčastěji2mláďata,kteráještě70-75dnívyživovalavevaku. Avšakuž50dnípoporodusemohlasamiceznovupářit.Dodvoutýdnůpak přestávalabýtpůvodnímláďatazávislánamateřskémmléce.
ZPŮSOB ŽIVOTA
Vyhrabávalsinorypřes2,5dlouhé,apokudvnichpobýval,ucpalvchod, abysechránilpředpredátory.Byltonočnítvoradokázalspátvsedě.Údajně šlo ozuřivé a agresivní zvíře, které se při odchytu bránilo kousáním a syčením.
VYHYNUTÍ
Kdysibývalbandikutběloocasýhojnýmdruhem,alejehopopulacisilně ohroziljednaklovkvůlikožešině,aletakézavlečenínepůvodníchpredátorů akrálíků,snimižbandikutsoupeřilopotravu.Poklespopulacebylvelmi prudkýaživýbandikutnebylpozorovánod30.let20.století.Vroce1967 P. Hanish objevil lebku tohoto druhu vorlím hnízdě. Její stáří bylo odhadnuto pod 15 let, a jde oposlední, leč neživý, nalezený exemplář bandikutaběloocasého.IUCNjejprohlásilazavyhynuléhovroce1982.
KLOKÁNEK MALÝ
Potorous platyops (ex. 1875)
VZHLED
Preparované exempláře ukazují, že tento druh byl menší než většina ostatníchdruhůrodu Potorous,sdélkoutělapřibližně24cmadélkouocasu 18cm.Zbarveníbylošedéskrémověbílousrstínaspodkutěla.Tvaremtěla seklokánekmalýpodobalvelkékryse.Mělkrátkézaoblenéuši,krátkýnosa jehotvářebylyvýrazněnafouklé.
VÝSKYT
Austrálie.Subfosilnínálezynapovídají,žeobývalširoképolosuchéoblastiod JižníAustráliepřeszápadnípobřežíažpoSeverozápadnímys.Zřejměse vyhýbalúrodnýmzalesněnýmoblastem,kteréobývaliostatnízástupcirodu
Potorous.
Býložravec.
POTRAVA
ROZMNOŽOVÁNÍ
Neznámé.Jakovšichnivačnatcisevšakmláďatarodilanevyvinutáajejich vývojpokračovalponarozenívevakumatky.
Neznámý.
VYHYNUTÍ
Mezinedávnovymřelýmiaustralskýmiobratlovcijeklokánekmalýzvláštní vtom, že jeho populace začala slábnout zřejmě ještě před příchodem
EvropanůakolonizacíAustrálie.Bylpoprvéobjevenvroce1839apopsán
JohnemGouldemvroce1844,alejelikožbyljižvtétodoběvelmivzácný, podařilosepozorovatasesbíratjenněkolikjedinců,posledníhovroce1875. Odroku1908jedruhpovažovánzazaniklý.
KLOKÁNEK POUŠTNÍ
Caloprymnus campestris (ex. 1936)
Tvartělatohotoživočichabyltypickýproklokana,alevelikostísepodobal králíkovi.Bylpopsánjakoštíhlýajemný.Délkatělabezocasusepohybovala okolo25–28cm,délkaocasu30–37cm.Samicebylyvětšínežsamci. Hlava byla krátká, tupá a široká, nepodobná velkým klokanům, sneosrstěnýmčenichemakrátkýma,zaoblenýmaušima.Barvasrstibyla světle hnědá, břicho a končetiny krémové až bílé. Utohoto druhu byl pozoruhodnýrozdílvpoměruvelikostipředníchazadníchkončetin,kdy kosti předních končetin vážily okolo1 gramu, zatímco kosti zadních končetinvážily12gramů.
VÝSKYT
ObývalrelativněmaléúzemívevnitrozemíAustrálie,najihozápadníhranici QueenslanduaSeverníhoteritoria.Obývalsuchépouštníprostředí,hliněné pánveipísčitéhřebenyporostlélebedou,eremofilouarostlinamizčeledi merlíkovitých.
POTRAVA
Předevšímbýložravecživícíselistyastonkyrostlin,alebylpozorovánipři pojídáníhmyzu,zejménabrouků.Bylvelicenezávislýnavodě,dokázal
přežítpodlouhoudobubezpití,pokudmělkdispozicičerstvérostliny,a dokoncesepříliššťavnatýmdruhůmrostlinvyhýbal.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Samicepohlavnědospívalyvevěku11měsíců,samcivevěku13měsíců.Říje samicnastupovalavtřítýdenníchintervalechpocelýrok,přestoměltento druhnepravidelnéobdobípáření,kdynejčastějidošlokzabřeznutí.Březost trvalanejspíš1-2měsíceamláděsepo2-3měsícevyvíjelovevaku.Ještě dalšíměsícpakzůstávalomláděumatky.Samicenosícímláďatavevakubyly nalézányodčervnadoprosinceavšechnynalezenésamicemělyvždyjen jednomládě.
ZPŮSOB ŽIVOTA
Až na samice smláďaty byli tito klokani samotářští. Stavěli si hnízda vprohlubních vzemi, ve kterých se chránili před vysokými denními teplotami,jelikožvpouštibylovelmimálokřovin,podkterébybylomožno se ukrýt. Přes den klokan zůstával vtakovémto hnízdě, překrytém větvičkamiasuchoutrávou,aažzasoumrakuvycházelvenkvůlikrmení, byl(aspoňčástečně)nočnímtvorem.
Klokánekpouštníbylpoprvéobjevenve40.letech19.století,alekrátcepoté nebylpozorovánvícenež90let(ažnaneobjasněnépozorovánízroku1878), avěřilose,ževyhynul.Pravděpodobněpopulacetěchtovačnatcůnebyla nikdymocvysoká,atoanipředpříjezdemEvropanůdoAustrálie.Vroce 1931všakvědecHedleyFinlaysonobjevilprosperujícíkolonii,poté,cose voblasti zmírnilo sucho. Ještě několikrát se na toto místo vrátil, ale do několika let populace klokánka pouštního zmizela. Poslední oficiální pozorováníproběhlovroce1935poblížOoroowilanienavýchodějezera LakeEyre.
Klokánekpouštníbylperfektněpřizpůsobenkživotuvpouštníkrajině,čímž seuchránilodpotravníkonkurencezestranyovcíakrálíků.Voblastijeho výskytusevšakve30.letech20.stoletírozmnožilapopulacezavlečenélišky obecné,cožznačněpřispělokzánikutohotodruhu,ještěspoluslovemze stranydomorodýchAustralanůazavlečenýchdomácíchkoček.
Od roku 1935 už nedošlo kžádnému pozorování klokánka pouštního, svýjimkouneoficiálníchpozorovánívobdobídešťůvQueenslanduvletech 1956–1957avletech1974–1975.V80.letech20.stoletíbylynalezeny pozůstatky klokánka pouštního vjeskyních. Vroce 1994 byl znovu prohlášenzavyhynulého,ačkolivkjehovymřenímohlodojítjiž vroce 1936.Klokánekpouštníjejedinýmdruhem,kterýbyljižjednouprohlášen za vyhynulý druh, poté znovu objeven naživu, a záhy opět prohlášen vyhynulým.
Přestoexistujídomněnky,žebymalápopulacemohlastáleještěpřežívat. Vroce 2011 bylo pozorováno zvíře, které bylo na základě kožešiny
označenozaklokánkapouštního.Bylotéžnalezenostaréhnízdostrusema stopami podobnými tomuto druhu, ale analýza DNAnebyla úspěšná, a DNAklokánkanebylanalezenaanivtrusumístníchkočekapsůdingo.
KLOKAN ZAJEČÍ
Lagorchestes leporides (ex. 1890)
VZHLED
Bylotrochuvětšíaštíhlejšínežjehostáležijícípříbuznýklokankosmatý (Lagorchesteshirsutus).Délkatělabylaokolo50cmadélkaocasu33cm. Zbarveníseměniloodtmavěhnědépřeshnědavéažžlutohnědé,skrémově šedavýmbřichem.
VÝSKYT
JihovýchodAustrálie.
Býložravec.
POTRAVA
ROZMNOŽOVÁNÍ
Neznámé.
ZPŮSOB ŽIVOTA
Oživotě tohoto druhu se ví jen velmi málo. Byl to noční tvor žijící samotářsky, přes den se schovával. Pokud byl vyplašen, utíkal velkou rychlostíamohlskákatdovýšky1,8metru.
VYHYNUTÍ
Posledním pozorovaným jedincem tohoto druhu byla samice nalezena vroce1889vNovémjižnímWalesu.Nikdypozdějinebyltentoklokanjiž pozorován,ačkolivvýzkumyz30.let20.stoletísibylyjehovyhynutímstále nejisty.Příčinavymřeníjeneznámá,neboťkněmudošloještěpředtím,než sevoblastizačalosilněrozvíjetzemědělstvíabylysemzavlečenylišky.Bylo navrženo několik možných příčin jeho zániku, mezi nimi vypásání travnatých ploch dobytkem, změny vobdobí požárů a lov ze strany zavlečenýchdomácíchkoček.