EB916982 by Knižní klub

Anička ve městě

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Ivana Peroutková

Anička ve městě – e‑kniha

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

Ilustrovala Eva Mastníková

Aniãka se vrací do Prahy azaãíná

si znovu psát deník

N a konci prázdnin se Aniãka rozlouãila sbabiãkou, kamarádkami acelou vesnicí, kde rok Ïila, avrátila se zpátky do Prahy. âekalo ji v‰ak velikánské pfiekvapení. Ani maminka, ani tatínek do poslední chvíle nic neprozradili. AÏ teprve kdyÏ jejich auto zastavilo vneznámé ulici, ukázali oba na dÛm sbéÏovou omítkou afiekli: „Aniãko, tady teì bydlíme.“ „My jsme se pfiestûhovali?“ vydechla pfiekvapením Aniãka.

„Hm, uÏ to tak asi bude,“ pﬁik˘vl súsmûvem tatínek.

„Atahle ãtvrÈ se jmenuje Vinohrady,“ dodala py‰nû maminka.

Po pravdû, Aniãka ztoho byla nejdfiív docela zaraÏená,ale pak vÛbec nelitovala. Zakrátko usoudila, Ïe mají mnohem hezãí byt, neÏ byl ten pfiede‰l˘. Vût‰í amodernûj‰í. Od vstupních dvefií se táhla dlouhá chodba, která byt rozdûlovala na dvû poloviny. Na jedné stranû se vcházelo do ob˘vacího pokoje ado loÏnice, na druhé stranû do kuchynû ado Aniããina pokojíku. Na konci chodby byl záchod apfiekrásná koupelna smodrozelen˘mi dlaÏdiãkami.

Ze v‰eho nejkrásnûj‰í byl ov‰em Aniããin pokojík. Ten vypadal nádhernû! V‰echno tu záfiilo novostí abarvami. Stûny byly vymalované doÏluta jako slunce. Modrá deka na posteli zase pfiipomínala nebe. Ana pol‰táficích jako by zrovna kvetly oranÏové tulipány. Ze stejné tulipánové látky byly u‰ité izávûsy kolem okna. Astejné tulipánky byly ina stínítku lampiãky. Jinak tu Aniãka mûla svÛj psací stÛl se Ïidlí, skfiíÀ ipoliãky skníÏkami. Nûkteré poliãky zÛstaly je‰tû prázdné, aby si do nich mohla naskládat vûci, které si pfiivezla od babiãky.

Aniãka se nemohla vynadívat, jak se jí pokojíãek líbil. Dokonce tu viselo imen‰í oválné zrcadlo. Aniãka do nûj pohlédla ana chvíli zÛstala vúÏasu stát. Najednou si pfiipadala úplnû jiná. Jako by to ani nebyla ona. Jako by tu holku, která se na ni dívala ze zrcadla, skoro ani neznala. Ale proã? Pfiece to nemohlo b˘t jenom kvÛli tomu, Ïe se pfiestûhovala. Anebo proto, Ïe se vrátila zpátky do mûsta. Ale zmûnila se. Byla zkrátka star‰í. Teì uÏ ji ãeká tfietí

tﬁída. Ataky noví kamarádi akamarádky. Avlastnû, kdoví co v‰echno ji zase ãeká...

Aniãka vzamy‰lení pfiistoupila kotevfienému oknu. Ztohohle okna nebyl v˘hled jako ubabiãky, kde vidûla traÈ, zámeckou vûÏ, kousek lesa, hfii‰tû adomky za tratí. Tohle okno vedlo do dvora. Byl to sice hezk˘ upraven˘ dvÛr, ale pfiesto – nûkam dál dohlédnout se nedalo. Mohla tu pozorovat jen stromy, ptáky ve vûtvích aokna protûj‰ích domÛ. Vjednom se právû vyhfiívala ãerná koãka. Vedle zalévala nûjaká paní vnatáãkách mu‰káty. Aopatro v˘‰ vû‰ela jiná paní prádlo na balkonû. Ne, zAniããinaokna toho kvidûní opravdu tolik nebylo, ale zase bylo skoro v‰echno sly‰et. Nûkdo zrovna telefonoval afiíkal:„Ano, jistû... jistû, uvidíme...“ Nûkdo stra‰nû nahlas k˘chl. Nûkdo se zasmál. Dokonce byl sly‰et icinkot pfiíborÛ, jak nûkde asi veãefieli. Apak se náhle nad cel˘m dvorem rozeznûla klavírní melodie. Kdosi hrál na piano, ale tak úÏasnû, Ïe Aniãka zÛstala uokna aje‰tû dlouho poslouchala.

Potom se obrátila do svého pokoje. Rozevﬁela cestovní ta‰ku aopatrnû zní vyndávala své poklady: glóbus, kter˘ dostala ubabiãky ve ‰kole, ãerven˘ vûtrník od Para‰ína,

kohoutí péro od Pepana, barevné korálky od Ireny aOliny ikamínky, které si nasbírala po cestû ktÛÀce. Nakonec vytáhla svÛj deník azaãala si vnûm listovat. Ajak si znovu ãetla, co v‰echno ubabiãky proÏila, bylo jí skoro smutno. St˘skalo se jí. Ale protoÏe nechtûla, aby se jí st˘skalo, rad‰i se hned rozhlédla kolem sebe. Mûla pfiece vlastní krásn˘ pokojíãek. Avenku hrál nûkdo pofiád tak úchvatnû na klavír. Tfieba jednou zjistí, kdo to je. Akdoví, tfieba tenhle rok proÏije nûco úplnû nového. Urãitû to tak bude, urãitû, uji‰Èovala se Aniãka. Nakonec si vzala deník asedla si sním ke stolu. Pod posledním zápisem udûlala zelen˘m fixem tlustou ãáru aotoãila list na ãistou stránku. Dlouho váhala, co napsat. Moc jí záleÏelo na tom, aby první fiádky jejího nového Ïivota vypadaly opravdu dÛleÏitû. Po pfiedlouhém zvaÏování napsala toto:

Pak, jak mûla ve zvyku, si ﬁádky nûkolikrát pﬁeãetla. Napadlo ji, Ïe mohla napsat je‰tû otulipánech aÏe kdyby chtûla, mohla by toho napsat mnohem víc. Ale snad to prozatím aspoÀ takhle staãilo.

Aniãka jde poprvé sama ven abrzy pozná novou kamarádku

Druh˘ den pﬁi snídani se Aniãka rovnou zeptala: „Amohla bych jít sama ven?“

„Já nevím, Aniãko,“ váhala maminka, „je‰tû to tu nezná‰. Amûsto není vesnice. Co kdybys zabloudila?“

„Já bych ne‰la daleko. Jenom kousek. Chtûla bych vidût, jak to tady kolem vypadá,“ zaprosila znovu Aniãka.

„Co myslí‰?“ podívala se maminka na tatínka.

Aniãka se taky podívala. Vûdûla, Ïe kdyÏ se na tatínka dívá, vût‰inou jí skoro v‰echno dovolí. Anem˘lila se.

„Dobﬁe,“ souhlasil. „Ale opravdu zÛstaÀ jen poblíÏ. Adávej pozor na auta, ikdyÏ jich tady na‰tûstí moc nejezdí.“

„Na konci ulice je park ahﬁi‰tû pro dûti. MoÏná tam potká‰ inûjakou novou kamarádku,“ navrhla maminka.

„Akromû toho, podle hﬁi‰tû na‰i ulici vÏdycky najde‰.“

„Já nezabloudím,“ slibovala Aniãka. „Nejsem pﬁece uÏ malá.“

Tatínek smaminkou se zasmáli: „To je pravda. Malá uÏ nejsi, ale velká taky ne. TakÏe nechoì nikam daleko ado obûda se vraÈ!“

Aniãka dala kaÏdému znich velkou pusu ahned po snídani vyrazila.

Bylo je‰tû krásné teplé ráno. Mohla si vykraãovat jen vsandálech, triãku aletní suk˘nce. Poprvé ve své nové ulici. Tady toho bylo tolik kprohlíÏení. Zakrátko si v‰imla, Ïe kaÏd˘ dÛm je natfien˘ jinou barvou: byla tu svûtle modrá, nad˘chaná rÛÏová, bledû zelená nebo sytá tmavû ãervená. KaÏd˘ dÛm byl ijinak ozdoben˘. Nûkter˘ ornamenty zkvûtin nebo mu‰lí, zjiného na ni dokonce shlíÏely víly sdlouh˘mi rozpu‰tûn˘mi vlasy aÏ do pasu. Minula kavárniãku, zníÏ se linula zvlá‰tní teplá vÛnû kávy. Pro‰la kolem kadefinického salonu, odkud kní zavanulasladká vÛnû tuÏidel a‰amponÛ. Zadívala se do v˘lohycukráfiství, kde byly vystavené ty nejlákavûj‰í dortíky:sananasem, jahodami nebo sãokoládovou polevou amarcipánovou rÛÏí. Sliny se jí sbíhaly, Ïe se musela pfiinutit, aby se od v˘lohy odtrhla. A‰la dál. Minula po‰tovní schránku amal˘ krámek slahÛdkami, aÏ se koneãnû dostala kparku.

Maminka mûla pravdu, na kraji bylo hfii‰tû. Stály tam rÛzné prolézaãky, lávky, klouzaãka, akromû toho inízk˘ kolotoã slaviãkami. Nikdo na nûm ale nesedûl, nikdo tu ani nepobíhal. Snad zÛstaly ostatní dûti je‰tû na prázdninách anebo bylo pfiíli‰ brzy. Aniãka si postupnû vyzkou‰ela v‰echny prolézaãky, dvakrát se sklouzla, pfie‰la láv-

ku, jenÏe samotnou ji to dlouho nebavilo. Rozhodla se, Ïe se vydá je‰tû hloubûji do parku.

Tady koneãnû nûkoho uvidûla. Na laviãce sedûly babiãky apovídaly si. Jeden pán sknírkem venãil malého jezevãíka. Ajin˘ zase tlaãil koãárek apfiitom si ãetl noviny. Jak procházela parkem, lidí pfiib˘valo, ale Ïe by tu potkala nûjakou novou kamarádku? UÏ tomu pfiestávala vûfiit, avtom ji spatfiila. Kousek dál mezi stromy stála holãiãka, ve vlasech mûla ãervenou stuÏku azrovna nûco pozorovala vtrávû.

Aniãka pﬁi‰la blíÏ. Teì uÏ rozpoznala, Ïe to, co ta holãiãka pozoruje, je malá Ïelva. Nejzvlá‰tnûj‰í ale bylo, Ïe Ïelviãka mûla na krku stejnû ãervenou ma‰liãku.

„Ahoj,“ pozdravila Aniãka. „To jsem je‰tû nevidûla, Ïelvu sma‰liãkou.“

„Tu má, abych ji líp uhlídala,“ vysvûtlila holãiãka. „Je to sice Ïelva, ale kdybys vidûla, jak nûkdy upaluje. UÏ dvakrát se mi málem ztratila. Na‰tûstí jsem ji vÏdycky na‰la.“

„Ajmenuje se nûjak?“ zeptala se Aniãka. „¤íkám jí Îofka.“

„Hm, hezk˘ jméno,“ usoudila Aniãka. „AmÛÏu si ji pohladit?“

„Klidnû,“ usmála se holãiãka. „Náhodou, jí se to docela líbí.“

Aniãka se sklonila aukazováãkem jemnû pﬁejela po Îofinãinû hlaviãce: „Jak má hebkou kÛÏi. Ale na noÏiãkách zase takovou drsnou.“

„Viì,“ pﬁitakala holãiãka sãervenou stuÏkou. „To já taky ráda porovnávám. Kdybys chtûla, mÛÏeme se podívat do Zverimexu.“