Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz
Ruta Sepetysová
Sůl moře – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2022
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Přeložil Petr Eliáš
Translation © Petr Eliáš, 2016
Text copyright © 2016 by Ruta Sepetys
Map illustrations copyright © 2016 by Katarina Damkoehler
All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part in any form. This edition published by arrangement with Philomel Books, an imprint of Penguin Young Readers Group, a division of Penguin Random House LLC
ISBN tištěné verze 978-80-7661-294-5
ISBN e-knihy 978-80-7661-511-3 (1. zveřejnění, 2022) (ePDF)
Mémuotci. Mémuhrdinovi.
My,kteříjsmepřežili,nejsmetipravísvědkové. Jedinýmimajitelinevýslovnépravdyjsoutiutopení, mrtvíazmizelí.
PrimoLevi
RutaSepetysová SŮLMOŘE
joana Vinajelovec.
Mévědomísemivysmívaloaosopovalosenamějakonedůtklivéděcko.
Jetovšeckotvojevina, šeptaltenhlas.
Zrychlilajsemkrokadohonilaskupinku.Němcinásvodili mimopolnícesty,kdyžnásnašli.Cestybylyvyhrazenyarmádě.Toudobouještěnebylyvydánypříkazykevakuaciakaždý, kohochytilinaútěkuzVýchodníhoPruska,dostalcejchdezertéra.Aleconatom?Jádezertovalaužpředčtyřmilety,když jsemuteklazLitvy.
Litva.
Odešlajsemvroce1941.Cosetamdělote ?Bylytystrašlivévěcišeptanénaulicíchpravda?
Došlijsmekpahrbkuucesty.Chlapečekpředemnouzakňouralaukázalnaněj.Přidalseknámpředdvěmadny,vyšel tehdysámzlesaabezeslovaseknámpřipojil.
„Ahojmaličký.Kolikjetilet?“zeptalajsemsehotehdy. „Šest,“odpověděl.
„Askýmtujsi?“
Odmlčelseasklopilhlavu.„Sbabičkou.“
Obrátilajsemseklesu,jestlisebabičkanáhodouneobjeví taky.„Akdepakjimáš?“staralajsemse.
Zbloudilýkluksenaměpodívalbledýma,vykulenýmaočima.„Nevzbudilase.“
Atakšeltenchlapečeksnámi,častopárkrokůvpředunebo
naopakvzadu.Te sezarazilaukazovalnahromádkutmavé vlnypodsněhovoupusinkou.
Mávlajsemnaostatní,akdyžvšichnidošliažkemně,rozběhlajsemsekzasněženékupě.Vítrzvedlvrstvuledových vločekaodhalilmrtvolněmodroutvářženy,kterénejspíšještě nebyloanitřicet.Ústaiočiměladokořán,znehybněléstrachy. Prohledalajsemjízmrzlékapsy,aleužjeněkdošacovalpřede mnou.Vpodšívcekabátujsemnašlajejídoklady.Nacpalajsem sijepodkabátstím,žejepozdějipředámČervenémukříži, aodtáhlajsemjejítělozesilnicedopole.Bylamrtvá,zmrzlá nakost,alepomyšlenínato,jaksepřesnipřevalítanky,jsem zkrátkanesnesla.
Doběhlajsemnasilnicikeskupině.Zbloudilýchlapečekstál uprostředcestyavšudekolemnějsekzemisnášelsníh.
„Takysenevzbudila?“špitl.
Zavrtělajsemhlavouavzalajsemhozarukuvpalcovérukavici.
Apakjsmetoobazdálkyzaslechli. Prásk.
10RutaSepetysová
florian Osudjelovec.
Vrojinadnámibzučelymotory.Říkalosejim DerSchwarze Tod,Černásmrt.Schovaljsemsemezistromy.Letadlanebylo vidět,alecítiljsemje.Blízko.Lapentmoupředsebouizaseboujsemzvažovalmožnosti.Zadunělvýbuchasmrtsepřiplížilablížasápalasepomněprstyzkouře. Rozběhljsemse.
Ménohyselíněvlekly,jenvduchujsemseřítilkupředu. Přinutiljsemjekpohybu,alemévědomímiviselonakotnících avšísiloujepoutalokzemi.
„Jsinadanýmladík,Floriane.“Tomiřeklamatka.
„JsiPrus.Rozhodujsesámzasebe,synu,“nabádalměotec. Schválilbymározhodnutí,nepokáralbymězatajemství, kteráte vláčímpřesrameno?Mělabyměmatkauprostřed válkyHitleraseStalinemzanadaného,nebozazločince?
Sovětibymězabili.Alepředtímbyměmučili–jak?Nacistébymětakyzabili,alejenkdybyodhalilimůjplán.Jakdlouho bychhoutajil?Tyotázkyměhnalyvpředskrzstudenýles,mezi větvemi.Jednurukujsemsivrazilvbok,druhoujsemsevřel pistoli.Skaždýmnádechemakrokemsevemněvzedmulabolestazrozšklebenéránymivytrysklavlahákrev.
Hlukmotorůutichal.Byljsemnaútěkuněkolikdníamysl mipodklesávalastejnějakoslabénohy.Unaveníazmoženípadalilovcizakořist.Museljsemsiodpočinout.Bolestmězpomalila,takžejsemjenklusalanakonecišel.Vhustémvětvoví 11
jsemzahlédlhaluzeskrývajícístarýsklepnabrambory.Vskočil jsemdovnitř. Prásk.
12RutaSepetysová
emilia Hanbajelovec.
Nachvilkujsemsiodpočinula.Chvilkujsempřeceměla,ne?
Posunulajsemsepostudenétvrdépodlazejeskynědozadu. Zemsezachvěla.Vojácibyliblízko.Potřebovalajsemjítdál, alebylajsemstrašlivěutahaná.Byltodobrýnápad,zakrýt vchoddosklepavlesevětvemi.Nebone?Takhledalekozcestypřecenikdonesejde.Neboano?
Přetáhlajsemsirůžovouvlněnoučepicipřesušiapevnějise zachumlaladokabátu.Ostrézubylednovéhovzduchuprokouslyvšechnyvrstvy,cojsemnasoběměla,ažejichnebylomálo. Vprstechjsemztratilacit.Kdyžjsemotočilahlavu,trhalyse mikouskyvlasů,přimrzléklímci.Atakjsemmyslelanasrpen. Víčkasemizavřela.
Apaksezaseotevřela.
Bylturuskývoják.
Naklonilsenademě,posvítilsiaš ouchlměpistolídoramene.
Vyskočilajsemahorečněsesápaladozadu. „Fräulein.“ Zazubilse,rád,žejsemnaživu.„Komme,Fräulein.Koliktijelet?“
„Patnáct,“špitlajsem.„Prosím,jánejsemNěmka. Nicht Deutsche.“
Neposlouchal,nerozumělnebonedbal.Namířilnaměpistoliaškublmězakotník.„Ššš, Fräulein.“Ústíhlavněmizasadilpodbradu.
Prosilajsem.Sepjalajsemrucenabřišeažadonilajsem. Přiblížilsekemně.
Ne.Tonedopustím.Obrátilajsemhlavu.„Zastřelmě,vojáku. Prosím.“ Prásk.
14RutaSepetysová
alfred Strachjelovec.
Alemystatečnívojácistrachstírámeladnýmpohybemzápěstí.Smějemesemudoobličeje,jakooblázekhokopemeulicí. Ano,Hannelore,tytodopisysiponejprvuspořádávámvduchu, nebo svémuženemohuopustitvždy,kdyžnaTebepomyslím.
BylabysnaAlfredaFricka,námořníkaasvéhobděléhochlapcepyšná.Dnesjsemzachránilmladouženupředpádemdo moře.Vlastněonicnešlo,alebylamitolikvděčná,žesekemně přimklaanechtělaměpustit.
„Děkujivám,námořníku.“Jejívlahýšepotmiještědlouho doznívalvuších.Byladocelahezkáavonělapočerstvýchvejcích,ovšemtakovýchvděčnýchapohlednýchholekjsempotkalmnoho.Alekdepak,nicseneboj.TebeiTvůjčervenýsvetřík mámnamyslinejčastěji.Ach,sjakouláskou,jakustavičně vzpomínámnasvouHanneloreadnyvčervenémsvetru.
Jsemrád,žetunejsianevidíš,cosetuděje.Tvépřesladké srdcebyneuneslozrádnéokolnostivpřístavuGotenhafen. Právěvtomtookamžikustřežímnebezpečnévýbušniny.Dobře sloužímNěmecku.Jemiteprvesedmnáct,lečhrdinstvímám vsoběvícnežněkteřídvakrátstarší.Proslýcháse,žedostanu medaili,alejásesoustředímjennabojzaFühreraanemám časpřijímatmetály.Metályjsoupromrtvé,řekljsemjim. Dokudjsmenaživu,musímebojovat!
Ano,Hannelore,celémuNěmeckudokážu,žejsemuvnitř opravduhrdina.
Prásk.
Nechaljsemdopis,kterýjsemvduchusepisoval,býtapřidřepljsemsidomagacínuvnaději,žeměnikdonenajde.Ven semianitrochunechtělo.
16RutaSepetysová
florian Stáljsemvesklípkuuprostředlesa,pistolinamířenounamrtvéhoRusa.Temenohlavymuodskočiloodzbytkulebky.Svalil jsemhoztéženydolů.
Nebylatožena,aleholkavrůžovévlněnéčepici.Aomdlela.
ProšacovaljsemRusaazezmrzlýchkapesmuvytahalcigarety,lahev,velkouklobásuzabalenouvpapíře,pistoliamunici. Nakaždéruceměldvojehodinky,trofejeposbíranéodsvých obětí.Těchjsemseaninedotkl.
Dřepljsemsi,zalezldáldokoutaahledaljídlo,alenikde anidrobeček.Zásobníkyjsemnaskládaldobatohu,opatrně, abychneporušilkrabičkuzabalenouvplátně.Takrabička.Jak mohloněcotakdrobnéhoukrývattakovoumoc?Válčilose všakipromnohemtitěrnějšídůvody.Vážnějsembylochoten protensvůjzemřít?Zahryzljsemsedovyschléklobásyavychutnávalsliny,ježmivytrysklydoúst.
Zeměsemírnězachvěla.
TenhleRusáknebylsám.Přijdoudalší.Museljsempryč.
Odzátkovaljsemlahevapřičichlkní.Vodka.Rozepnuljsem sikabátapakikošiliaalkoholemsipolilbok.Bolestseozvala stakovouintenzitou,ažsemizablýsklopředočima.Mérozervanémasosebránilo,kroutiloseatepalo.Nadechljsemse, zadusilvsoběvýkřikazmučilšrámzbytkemalkoholu.
Dívkasebouvhlínězavrtěla.PrudceucuklahlavouodmrtvéhoRusa.Pátravěsiprohlíželapistoliumýchnohoualahev vméruce.Pakseposadilaazamrkala.Růžováčepicesejí 17 SŮLMOŘE
svezlazhlavyaneslyšnědopadlanazem.Kabátmělanaboku pocákanýkrví.Sáhladokapsy.
Zahodiljsemčutoruapopadlpistoli. Otevřelaústaapromluvila. Polsky.
18RutaSepetysová
emilia Ruskývojáknamězíralsotevřenoupusouaprázdnýmaočima.
Bylmrtvý. Cosestalo?
Vkoutědřepělmladýmužvcivilu.Kabátikošilimělrozepnuté,kůžizakrvácenouazhmožděnoudofialova.Vrucedrželpistoli.Chceměsnadzastřelit?Ne,zabiltohoRusáka. Zachránilmě.
„Nenívámnic?“zeptalajsemseasotvajsempřitompoznávalavlastníhlas.Kdyžměuslyšel,zašklebilse.
ByltoNěmec.
JáPolka.
Nebudesemnouchtítnicmít.AdolfHitlervyhlásil,žePolácijsoupodřadnýnárod.Chtělsnámiskoncovat,abysiNěmcinanašípůděmohlivybudovatsvouříši.Hitlertvrdil,že NěmcijsounadřazeníasPolákynehodlajížít.Nebylijsmeponěmčitelní.Našezemovšemano.
Vytáhlajsemzkapsybramboruanabídlamuji.„Děkuji.“
Hlínamírnězapulsovala.Kolikuběhločasu?„Musímejít,“ řeklajsemmu.
Pokoušelajsemseoconejlepšíněmčinu.Vduchumiplynulybezvadnévěty,alenebylajsemsijistá,žezemětakhle dokonaleivyšly.Někdykdyžjsemmluvilaněmecky,lidisemi smáliajápoznala,žesipletuslova.Spustilajsemrukuavšimla sirukávupotřísněnéhoruskoukrví.Mátohlevůbeckonce? Rozvířilysevemněslzy.Nechtělajsembrečet.
Němecnaměcivěl,vočíchúnavuazároveňzoufalství.Ale jápochopila.
Jehoočiupřenénabramboruříkaly: Emilie,mámhlad. Zaschlákrevnajehokošiliprozrazovala: Emilie,zranilimě. Aleto,jaksvíralbatoh,mipovědělonejvíc. Emilie,natohleminesahej.
20RutaSepetysová
joana Vleklijsmesepoúzkécestědál.Patnáctutečenců.Sluncese konečněvzdaloateplotazačalaklesatspolusním.Slepádívka předemnou,Ingrid,sedrželalanapřivázanéhokekoňskému povozu.Jásiceviděla,alepřecejenjsmemělyspolečnýhendikep:Obějsmevkročilydotemnéchodbybitvy,anižjsme tušily,conásvníčeká.Třebabyljejíztracenýzrakvlastnědar. Taslepádívkaslyšelaacítilavěci,kterémyostatníne.
Zaslechlatřebaposlednívydechnutístarce,kterýopárkilometrůzpětupadlpodkolavozu?Cítilavústechkovovoupachu ,kdyžkráčelasněhemčerstvězrudlýmkrví?
„Strašnátragédie.Zabilyji,“ozvalsehlaszamnou.Bylto starýšvec.Zastavilajsemse,abymědošel.„Tuzmrzlouženskou předtím,“pokračoval.„Zabilyjiboty.Pořádjimtoříkám,ale neposlouchajímě.Mizerněušitébotyčlověkazchromí,takže semujdečímdálhůř.Ažsenakonecdocelazastaví.“Stisklmi předloktí.Zpodkloboukuvykukovaljehoměkkýnačervenalý obličej.„Apakumře,“zašeptal.
Tenstaříknemluviloničemjinémnežobotách.Hovořil onichstakovouláskouatakprocítěně,žehojednaženaznaší skupinykorunovala„básníkemvbotách“.Onaodenpozději zmizela,aletapřezdívkaužmuzůstala.
„Botyvždyckyprozradí,jaksecoseběhlo,“pokračovalbásníkvbotách.
„Vždyckyne,“namítlajsem.
„Aleano,vždycky.Tymáštřebadrahéboty,dobřeudělané. 21
Tomiříká,žejsizezámožnérodiny.Alestylemsedíspíšna staršípaní.Tomiprozrazuje,ženejspíšpatřilytvématce. Matkaobětovalabotyprodceru.Tomiříká,žejsimilovaná, maličká.Atvojematkatunení,takžejsitakysmutná,maličká. Botyvždyckyvšeckoprozradí.“
Zastavilajsemseuprostředomrzlécestyasledovalasukovitéhostaréhoševce,jaksebelhápředemnou.Mělpravdu. Maminkasekvůlimněskutečněvzdalabot.Kdyžjsmeutíkaly zLitvy,odvezlamědoInsterburguapřeskamarádkumizařídilaprácivnemocnici.Tobylopředčtyřmilety.Kdejíte byl konec?
Myslelajsemnanespočetuprchlíků,pěškysevlekoucíchza svobodou.Kolikmilionůlidípřišlozaválkyodomovaorodinu?Souhlasilajsemsmámou,kdyžtvrdila,žemámhledět dobudoucnosti,aletajnějsemsnilaotom,žesevrátímdominulosti.Víněkdoněcoomémotcinebobratrovi?
Slepádívkazvrátilatvářknebiazdvihlaruku. Pakjsemjeuslyšela. Letadla.
florian Sotvajsmesevyškrábalizesklepa,Polkaserozbrečela.Věděla, žejitunechám.
Neměljsemnavybranou.Brzdilabymě. HitlermělvúmysluvšechnyPolákyvyhubit.BylitoSlované,nižšírasa.Můjotectvrdil,ženacistévyvraždilimiliony Poláků.Polskéintelektuálykrutěpopravovalinaveřejnosti. VokupovanémPolskuzřídilHitlervyhlazovacítábory,kdese dopolskéhlínyvsakovalakrevnevinnýchŽidů.
Hitlerjesrab.Natomjsmesesotcemshodli.
„Proszę…bitte,” škemralaastřídalapolštinuslámanouněmčinou.
Pohlednanijsemnesnesl,nevydrželjsemsedívatnazbytky mrtvéhoRusarozstříknuténajejímrukávu.Daljsemsenaodchodajejívzlykysetáhlyzamnou.
„Počkej.Prosím,“zavolala.
Jejípláčmibylbolestněpovědomý.Znělpřesnějakopláč mémladšísestryAnniavzlyky,kteréjsemslyšelzchodby vden,kdymatkavydechlanaposledy.
Anni.Kdejejíkonec?Neležísnadtakyněkdevdířevlese spistolíuhlavy?
Bokemmiprojelaostrábolestapřinutilamězastavit.Kvapněsekemněblížilydívčinykroky.Znovujsemvyrazil.
„Děkuju,“zaštěbetalazamnou.
Sluncezmizeloazimaza alapěst.Vypočítaljsemsi,žemusímujítještědvakilometrynazápad,nežsebudumoctzastavit
nanoc.Kolempolnícestyspíšnajduúkryt,aletakéhrozívětší nebezpečí,žepotkámvojáky.Bylomoudřejšípokračovatpo okrajilesa.
Taholkajeslyšeladřívnežjá.Chňaplamězapaži.Zezaduse knámhnalobzučeníleteckýchmotorů.Rusovésivyhlédli německéjednotkynedalekoodnás.Přednámi,nebozanámi?
Začalydopadatbomby.Skaždýmvýbuchemsekostivmém těledoposlednízachvělyazachřestilyadivocezazvonilyozvoniciméhotěla.Jakoodpově naprvníexplozepročíslyoblohurányzprotiletadlovýchděl.
Dívkamězatahalazaruku,abychšeldál. Odstrčiljsemji.„Uteč!“
Zavrtělahlavou,ukázalapředsebeaneohrabaněseměpokoušelavléctzasebousněhem.Chtěljsemserozběhnout, zapomenoutnani,nechatjivlese.Jenžepakjsemsivšiml,že jízpodobjemnéhokabátudosněhuodkapávákrev.
Anajednoujsemnemohl.
24RutaSepetysová
emilia Chtělměopustit.Mělsvourasuajináhonezajímala.
Kdobyltenněmeckýkluk,doststarýnato,abyhonaverbovalidoWehrmachtu,apřestooblečenývcivilníchšatech?
Proměbyldobyvatel,spícírytířjakozpříběhů,kterémivyprávívalamaminka.MámevPolskujednulegenduokráliajeho statečnýchrytířích,kteříspívhorskýchjeskyních.JestlisePolskoocitnevnesnázích,rytířiprocitnouavyjedoumunapomoc.
Říkalajsemsi,žetenpohlednýmladíkjetakovýspícírytíř.
Udělalpárkrokůsnapřaženoupistolí. Opouštělmě.
Pročměmuselkaždýopustit?
Nadnámipálilrojletadel.Zebzučenívušíchsemidělalo mdlo.Dopadlabomba.Pakdalší.Zemsezachvělaahrozila, žeotevřečelistiapohltínás.
Pokusilajsemsehodohnat,bezohledunabolestaponížení podkabátem.Nemělajsemaničas,aniodvahuvysvětlovat, pročnemůžuběžet.Místotohojsemsipřikázalajítsněhem takrychle,jaktojenpůjde.Rytířuhánělpředemnou,mizel mezistromyazasesevynořoval,svíralsibokakroutilsebolestí.
Všechnasílamiznohouodtekla.Rychlejsempomyslela nablížícíseRusy,napistolipodkrkemvesklepě,apřiměla jsemsekpohybu.Jakokachnajsemsekolébalahlubokými závějemi.Paksemizničehonicvhlavěrozeznělomámino říkadlo.
Šlakačenkapodlevody, napilasehorkévody, kdevoděnkacrčí, tamzobáčekstrčí.
Kdejetékačencekonec?
26RutaSepetysová
alfred „Fricku,cotoděláš?“
„Doplňujumunici,pane.“Předstíraljsem,žehýbusčímsina polici.
„Aledostaljsizaúkolněcojiného,“namítldůstojník.„Máš býtvpřístavu,neveskladu.Čekámerozkaz.Musímebýtpřipraveni.Využijemeveškerélodě,kterémáme.Jestlituzůstaneštrčet,nějakývrahzMoskvysitěspletesesvouholkou.To byschtěl?“
Anináhodou.Nechtěljsemsovětskéjednotkyanikoutkem okazahlédnout.Kamšlápli,tamsedmlettrávaneroste.Vyděšenívesničanévyprávělinaulicíchhistorkyotom,žeruští vojácinosíkolemkrkunáhrdelníkyzdětskýchzoubků.Ate ruskáarmádamířilapřímonanásajejíspojenci,Amerika aAnglie,foukaliStalinovidoplachet.Museljsemnalo .ZůstatvGotenhafenuznamenalojistousmrt.
„Povídám,chceš,abysitěMoskvapodala?“vyštěkldůstojník.
„Ne,pane.“
„Taksisebervěciamazejdopřístavu.Tamdostanešdalší pokyny.“
Zaraziljsemseazamyslelse,jestlibychnemělzmagacínu něcolohnout.
„Nacočekáš,Fricku?Padejodsud,tyhlemejždi.“
Achano,Hannelore,uniformamipadnejakoulitá.Kdyžčas dovolí,nechámsevyfotografovat,abysmohlamítmoupodobenkunanočnímstolku.Bohuželstatečnímužitumajípra27
málovolnéhočasu.Kdyžužjeřečohrdinství,vypadáto,že seschylujekmémupovýšení.
Alejistě,miláčku,samozřejměžetomůžešpovědětvšem vceléčtvrti. 28RutaSepetysová
joana Zatoulanýkluknašelkusodcestyopuštěnoustodolu.Rozhodlijsmese,žesetuuložímenanoc.Nacestějsmebyliuž několikdníasílaimorálkavadly.Dopadajícíbombynapínaly našenervykprasknutí.Přecházelajsemodtělaktělu,ošetřovalapuchýře,zranění,omrzliny.Alenato,čímliditrpělinejvíc,jsemlékneměla.
Atobylstrach.
NěmcivtrhlidoRuskavroce1941.Posledníčtyřirokyobě zeměpáchalynevýslovnázvěrstva,atonejensoběnavzájem, aleinevinnýmcivilistům,kteříjimstálivcestě.Lidé,které jsmepotkávali,námšeptalistrašlivézkazky.HitlerhodlalvyhubitmilionyŽidůamělneustáleseprodlužujícíseznamnežádoucíchosob,ježčekalapopravanebovězení.Stalinničil národyPolska,UkrajinyazemívPobaltí.
Tabrutalitabylaotřesná.Ostudnénelidskéčiny.Nikdo nechtělpadnoutdorukounepřítele.Jenžebyločímdáltěžší rozpoznat,kdojenepřítel.PředněkolikadnyměodtáhlstranoujakýsistarýNěmec.
„Nemášusebejed?Lidiseponěmptají,“řeklmi.
„Jánikomužádnýjednedám,“opáčilajsem.
„Chápu.Alejsihezkáholka.Nechsitrochuprosebe,kdyby násdohoniliRusáci.“
Nevědělajsemjistě,cojepravdaacoužjepřehnané.Alena vlastníočijsemvidělaleccos.Mrtvouholkuveškarpěsvykasanousukní.Stařenuplačícínadvypálenýmstavením.Kolem
seplížilahrůza.Ašlaponás.Atakjsmeutíkalinazápad,do téčástiNěmecka,kterounepřítelještěnezabral.
Te jsmevšichnisedělivopuštěnéstodoleapokoušelise rozdělatoheňaohřátse.Sundalajsemsirukaviceamnulasi rozpraskanéruce.Čtyřirokyjsempomáhalachirurgovivinsterburskénemocnici.Jakválkazuřilačímdálvícapersonál setenčil,místodoplňovánímateriálujsemzačalaasistovatpři operacích.
„Máteklidnéruce,Joano,asilnýžaludek.Vmedicíněsevám povededobře,“řeklmitehdy.
Medicína.Můjvelkýsen.Bylajsempilná,odhodlaná,možná ažmoc.Můjposledníkluktvrdil,žemámradšiškolunežjeho. Nežjsemmumohladokázat,žetonenípravda,našelsijinou. Pokoušelajsemsedozcepenělýchprstůvmasírovatteplo. Ruceměvšaknetrápilytolikjakozásoby.Mnohojichnezbývalo.Doufalajsem,žeumrtvéženyvpříkopuněconajdu–vlnu,čaj,nebotřebačistýkapesník.Jenženicnebyločisté.
Zvláš mésvědomíne.
Všichnijsmezvedlihlavu,kdyžvešlidostodoly,mladýmuž spistolívruceazanímmenšíblondýnkascopyarůžovou čepicí.Obabylivyčerpaní,dívkabylavobličejizrudlánámahou.Mladíkměltakyčervenétváře.
Mělhorečku.
30RutaSepetysová
florian Ostatnínáspředběhli.Sbírkavrávoravýchkoňskýchpovozů
stálazastrčenázakřovímjakostřízlivýportrétpochoduza svobodou.Bývalbychupřednostnilliduprázdnémísto,alevěděljsem,žedálnemůžu.Polkamězatahalazarukáv.
Zastavilasevesněhu,hledělanamajeteknechanýpředstodolouahodnotila,coakdojeasitakuvnitř.Povojácíchnikde anistopa.
„Myslím,žedobré,“řekla.Vešlijsme.
Kolemohýnkusetuchouliloasipatnáctdvacetlidí.Všichni seotočili,kdyžjsemvklouzldovnitřazůstalstátuvrat.Matky, dětiastaršílidé.Všichnivyčerpaníazlomení.Polkadošlarovnoudoprázdnéhokouta,sedlasiapevněsiovinularucekolem těla.Kemnědošlajakásimladážena.
„Jstezraněný?Jásevyznámvmedicíně.“
Hovořilaplynnouněmčinou,aleNěmkanebyla.Neodpověděljsem.Nechtěljsemsnikýmmluvit.
„Nemátetrochujídlanavíc?“zeptalase.
Comám,dotohonikomunicnebylo.
„Aona?“vyptávalaseaukázalapřitomnaPolkupohupující sevkoutě.„Mátrochudivokýpohled.“
Promluviljsem,anižjsemsenanipodíval.„Bylavlese.NapadljinějakýRus.Táhlasezamnouažsem.Mápárbrambor. Ate midejtepokoj.“
Mladáženaseboupřizmínceoruskémvojákovitrhla.Nechalaměbýtaspěšnězamířilakholce.
Našeljsemsiosamocenémístokusodskupinyasedljsem si.Batohjsempostavilkestěněstodolyaopatrněseoněj opřel.Kdybychsedělsostatnímiuohně,bylobymitepleji, alenemohljsemriskovat.Žádnéřeči,snikým.
SnědljsemkousekklobásyodmrtvéhoRusaasledoval,jak semladáženapokoušídomluvitsholkouzlesa.Jinínanivolaliopomoc.Nejspíšzdravotnísestra.Vypadalaopárletstarší nežjá.Hezká.Přirozeněhezká,tentyp,kterýjepěkný,amožnáještěpěknější,kdyžješpinavý.Všichnivestodolebyliřádně umolousaní.Pachnámahy,selhavšíchmočovýchměchýřůaze všehonejvícstrachubylhoršínežodkteréhokolidobytka.Za tousestroubychsevKönigsbergurádotočil.
Zavřeljsemoči.Nechtěljsemsenanidívat.Potřebovaljsem siudržetschopnostjizabít,všeckyjezabít,kdybynebylozbytí.
Métěložadoniloospánek,alemozekměvaroval,abychtěm lidemnevěřil.Cosiměš ouchlodonohyajáotevřeloči.
„Neřekljstemi,žejePolka,“oznámilamisestra.„Acoten Rus?“zeptalase.
„Otohojsemsepostaral,“odvětiljsem.„Potřebujusevyspat.“
Kleklasivedlemě.Sotvajsemjislyšel.
„Vymite pěkněukážeteturánu,kteroutakschováváte.“
emilia Vzpomnělajsemsinavozypředstodolou.Vršilysenanich hromadyvěcí,kterépatřilyuprchlíkům.Kufry,truhlyinábytek.Dokonceijedenšicístroj,jakomívalamaminka.
„Pročnešiješšatičky?“zeptalajsemsejíjednouzesvého prosluněnéhobidýlkavkuchyni.
Maminkasenaměodstrojeohlédla.„Udržíštajemství?“
Dychtivějsempřikývlaapopošlakní.
Položilasirucenaklenutébřichoausmálase.„Myslím,že tobudekluk.Prostěvím,žetobudekluk.“Pevněměobjala apřitisklamivlahértynačelo.„Avíštyco?Budeztebebáječnástaršísestřička,Emilie.“
Ajáte sedělavpromrzléstodole,sama,takdalekood domova.Tihlelidiměliaspoňčassisbalit.Jáne,celýsvůjživot jsemopustilarozžvýkanýnakousky.Kdote vůbecšilnamaminčiněstroji?
Rytířaninechtěldovnitř.Jaksevůbecjmenuje?Předkým utíká?Prohlédlajsemvozyivěcinanich,zhodnotilajsemje ijejichpotenciálnímajitele,abychrozhodla,jestlijebezpečné vstoupit.Alenemělijsmenavybranou.Spátvenkuznamenalo jistousmrt.
Sedělajsemvkoutěacpalasipodkabátslámu,abychse zahřála.Jakmilejsemsepřestalahýbat,bolestpolevila.Položilajsemhlavudodlaní.
Naramenisemědotklačísiruka.„Jsivpořádku?“
Vzhlédlajsemanadseboujsemuvidělamladouženu.Mlu-
vilaněmecky,alespřízvukem.Hnědévlasymělastaženéza uši.Vetvářimělalaskavývýraz.
„Jsizraněná?“zeptalase.
Snažilajsemseovládnout.
Bojovalajsem.
Jenžepakmipotvářiskanulajedináslza.
Přiblížilase.„Kdetětobolí?“zašeptala.„Vyznámsevmedicíně.“
Těsnějijsemsezavinuladokabátuazavrtělahlavou.„Ne. Danke.“
Dívkamírněnaklonilahlavunastranu.Můjpřízvukměprozradil.
„Deutsche?“ špitla.
Mlčelajsem.Ostatnínaměcivěli.Kdybychjimdalajídlo, cojsemměla,třebabyměnechalinapokoji.Vytáhlajsem zkapsybramboruapodalajidívce.
Bramboravýměnouzamlčení. 34RutaSepetysová
joana PříchodNěmceatéholkymězneklidnil.Obacosizamlčovali. Dívkatěkalaočimaaramenasejíchvělašokem.Došlajsem kEvě.BylojíněcopřespadesátaobrovskábylajakoViking. Ruceinohymělavětšínežkdejakýchlap.Někteříjíříkali
PardonEva,protožečastoříkalapobuřujícívěci,zakterévždyckyvložilaslůvko pardon,jakobychtělajejichúčinekzmírnit.
„Evo,vymluvítetrochupolsky,ne?“zašeptalajsem.
„Pokudvím,takne,“ucedila.
„Nikomutoneřeknu.Taholka,chudák,hroznětrpí.Myslím,žejePolka.Nezkusilabystesnípromluvit?Přesvědčteji, a sinechápomoct.“
„KdojetenNěmec,cosnímpřišla,apročnasoběnemá uniformu?Nemámepovoleníkevakuaci.JestlinásHitlerovi nohsledinajdousdezertérem,všechnynásstřelídohlavy.Pardon,“řeklaEva.
„Nevímepřecejistě,žejedezertér.Jánetuším,kdotoje,ale jezraněný.Tuholkunašelvlese.“Ztišilajsemhlas.„Napadl jiruskývoják.“
Evazbledla.„Jakdalekoodsud?“
„Tonevím.Promluvtesní,prosím.Zjistěteodníněco.“
Evinmanželbylnaslužbuvarmáděpřílišstarý,alenaverbovalihodoVolkssturmu,lidovéarmády.Hitleružbylzoufalý apovolalveškerézbývajícímužeichlapce.Jenžemladýmuž nadruhémkoncistodolytomuhlenáborunějakunikl.Proč?
Evinmanželnedaljinak,nežabysevydalanazápad.Byl
