EB1017781

Pomstímse!

PrincessKA

POMSTACHUTNÁNEJLÉPEZASTUDENA.

Brno2025

Nakladatelství©SOLIS,2025

Vydalovroce2025nakladatelstvíSolis, Příkop4,Brno

web:http://www.solis-nakladatelstvi.cz, e-mail:nakladatelství.solis@email.cz

jakocelkově90. a1.elektronickoupublikaci vediciSOLIS,prvníelektronickévydání.

Autor© PrincessKA

Obálka©PrincessKA

ObrázkyjsouzCanvy,nebovygenerovanýzPerplexity

Korekturaaredakce:NicolKeithe,KateřinaChaloupková, NikolaFrancová,PetraČechová

Konečnáúprava:MonikaKurucová

Veškeráprávavyhrazena.Tahleknihaanijakákolijejíčást nesmíbýtkopírovánačijinýmzpůsobemrozšiřována bezvýslovnéhopovolenínakladatele.

VydalonakladatelstvíSolis,2025

ISBN:

978-80-53064-33-0(EPUB)

978-80-53064-32-3(MOBI)

978-80-53064-31-6(PDF)

ANOTACE EMMA

„NIKDYNESMÍŠDOKLUBUDANGER,“VAROVALMĚ OLIVER,KTERÉHO

JSEMBEZMEZNĚMILOVALA.JENŽEZÁKAZYJSOUODTOHO,ABYSEPORUŠOVALY.TO,CONÁSLEDOVALO,BYCHNEPŘÁLAANINEJVĚTŠÍMU

NEPŘÍTELI.VŽIVOTĚMĚ NIKDONIKDYTAKNEPONÍŽIL.

ZNEUŽITÁ,ZNIČENÁAZLOMENÁJSEMPŘÍSAHALA:POMSTÍMSE!

OLIVER

OKOLOOTCESMRDĚLOVŽDYCKYHODNĚŽEN.BOHATÝAVLIVNÝMUŽ

VHOLLYWOODULÁKÁNEJEDNUZLATOKOPKU.OTOVĚTŠÍPŘEKVAPENÍPROMĚBYLO,KDYŽMIOZNÁMIL,ŽESEOŽENIL.VECHVÍLI,KDY

MIPŘEDSTAVILMOJINOVOUMACECHU,PROŽILJSEMŠOK: „MŮŽEŠMIŘÍKATMAMI...“

VAROVÁNÍ

MILUJEŠ MUŽE, CO TĚ DUSÍ?

KLUBY, CO PÁLÍ A POMSTU, CO ZRAJE JAKO VÍNO?

VÝBORNĚ.JENSIDEJPOZOR. TOHLENENÍROMANCE,ALENÁVOD, JAKPŘIJÍTODUŠI.

PŘÍBĚHSEDOTÝKÁTÉMATZNEUŽITÍ,NÁSILÍ,DROGY, TOXICKÉVZTAHYAMANIPULACE.

NEVŠECHNYRÁNYJSOUVIDĚT,NEKAŽDÝNÁVRATZTEMNOTYJE

LEHKÝ,ALEJESTLITĚTO LÁKÁ,PAKJSIPŘESNĚTA,

PROKTEROUBYLANAPSANÁ.

TAHLEKNIHAJEPROHOLKY, CO

“ NANESEODVÁŽNĚPŘEDKAŽDOUBITVOU.

NENÍVHODNÁPROCITLIVÉČTENÁŘKYAOSOBYMLADŠÍ18LET.

VěnovánoVerunce,kterásiotentopříběhřekla.

Lucce,cojekemnědoopravdyupřímná.

Mon,žeměskvělenasměrovala.

Nicol,protožetaprostěumí.

Kátězasvatoutrpělivost.

Em,díkyzašanci!

Nikolezasmích.

Ivšemmagorkám!!

Ahlavněčtenářkám,coobčassicemyslíkundičkou, alepoužívajíimozek,aví,žerájjejenmarketingovýtah, alevpeklejeprostěteplo.

Holky,jejennanás,jaksinášživotzrežírujeme.

Pamatujme,žedruhoušanciužnedostaneme.

Prostěžijtenaplnoateď!

PrincessKA

Prolog

Prozření?

Emma

Achbože, chtěla jsem s ním šukat. Užívat si jehotělo. Působit mu jenrozkoš.Svýmarukama.Ústy…

Uctívala jsem ho tak, jak si zasloužil. Stal se mojí modlou, mým darem.Dalabychmuvšechno,ocobysijenřekl.

Pamatujusi,kdyžjsemhovidělapoprvé.Vešeldokavárny,apřestožesi objednávaljenkávu,mělvsoběněco,cosenedánaučit. Klid, sebejistotuavočíchzvláštníúsměv,jakobyvědělněco,comyostatní ne. Když si sedl ke stolu vedle mě, omylem shodil moji propisku na zem.Zvedljiapronesl:„Vypadáto,ževámsvětpadáknohám.“

Jo, možná trapná hláška, ale stejně jsem se zasmála jako puberťačka.

Nejčastějijsmesemilovalivautěnebouměvbytě,kterénabízelo řadu výhod, ale zároveň jednu velikou nevýhodu: papírové zdi mojí garsonky.Slastnévýkřikysetudyneslyjakomegafonem.Auněj?Tam tokvůlispolubydlícímnešlo.

Oliver. Nádhernéjméno.Dokonalýchlap.Jehotělobymohlivystavovat vkatalogu MUŽ ROKU. Zamilovala jsem se do něj téměř okamžitě.Snadhnedprvnídenmivušíchznělsvatebnípochod.

Bylo to hloupé, vím, ale když mi pak v metru vytáhl sluchátko zucha a začal poslouchat moji hudbu, jen súšklebkem reagoval: „Vážně?Nirvana?Tobychdotebeneřekl.“

Paksijepustiltaky.Chtělomněvědětvšechno.Zajímalse,comě baví, co mě sere, jaká byla moje nejhorší kocovina. Poslouchal, jako doopravdyminaslouchalamněpoprvévživotěnepřišlodivnýmluvit otátovi. To se mi nestává.

Vysoký metr devadesát, tmavěhnědévlasy sdlouhou ofinou splývající do čela, oválné oči hluboko zasazené, ostré rysy, lehkéstrniště, arty…pořádbychjelíbala.

Rád se smál. Vždycky si mě dobíral kvůli vytříbenému vkusu, ale kdyžjsempřednímvytáhlaplyšovépapučeskráličímaušima?Tvrdil, žejsemsměspřitažlivostiitrapnosti.

Vzpomínám, jak mi poprvé řekl, že mě miluje. Bylo to ve chvíli, když jsem mu dávala pusu naklíční kost apřesněvten moment jsem věděla,žechcibýtjenjeho.

Povzbuzený sprchou ke mně přišel zahalený ve froté osušce. Jen pohled na něj mě rozžhavil. Konečně i on podlehl té neodolatelné touze.Užjetocelávěčnost,cojsmesemilovalinaposled.

Sevřelajsemprstyjehotvrdéhoptáka,zústmuuniklsten.

Je tak nádherně tvrdý. Připadala jsem si, jako bych měla v rukou magii. Přitáhla jsem si ho mezi nohy. Moje kundička zněj tekla. Připravenájenproněj.Navždycky…

Ztěžkasenadechl,kdyžjsemmurukoupřejelaodkořenekžaludu a otřela se o něj svou dírkou. Pomalými, ale drsnými pohyby jsem se pronějotevíralaapohlcovalakaždičkýmilimetrjehovelkéhopenisu. Přivírala jsem oči pod tlakem, ale i úlevou, že je konečně ve mně. Mukairozkoš.Pomaluměnaplňovalazasepřiráželdorytmutlumené hudby.Chtělajsemhlasitěvykřiknout,aleopětbychvzbudilasousedy, atakjsemjenvzrušeněprodýchávalatentlak.

Dohánělměkšílenství.

„Olivere?“

„Emmo?“ odpověděl zastřeným hlasem, plným touhy. Oba jsme potřebovalinaplnittunahromaděnourozkoš.

„Miluju tě,“ zachraptěla jsem a položila se do peřin. Chtěla jsem, abyměvidělcelou.Odevzdanou.Jenjemu.Cítitvsobějehoptákabyl takblaženýpocit.Polklapřirazildoměopoznánísilněji.Určitějsem zčervenala,přestožejsempřednímneskrývalavůbecnic.Anityjizvy pooperovanémslepémstřevěakoleně.

Bylotosnadpoprvé,cojsemtoněkomuřeklatakhlebezfiltru.Bez jistoty,žetovrátí,alemnětobylojedno. Prostě chci, aby to věděl.

Představovala jsem si ho na sobě milionkrát. Ale realita? Ta byla nepopsatelná. Jeho pták ještě ztvrdl, pohyby se změnily v zoufalé tempo.

„Nedokážupřestat,“vypravilzesebeochraptěle.

Střetlajsemsesjehopohledem.

„Nepřestávej.Jsemjenomtvoje…“šeptalajsem.Bralsiměsurově.

Jakodivokézvíře.

„Křičméjméno!“přikázal.

Byla jsemuž připravená explodovat. Nějacísousedi mu byli ukradení.

Poslechlajsem.

„Ach Olivere, Olivere! Já tě tak miluju,“ křičela jsem uchváceně sblaženýmvýrazemvobličeji.

„Líbísetimětakhlevidět?Chcešvíc?“

Pokývalajsemhlavou.

„Ano, ještě...“ odpověděla jsem vzrušeně. Sevřela jsem do dlaní prostěradloanastavovalasemuještěvíc.

„Sáhnisinabradavku.“

Udělala jsem to. Tep se mi zrychlil. Jeho penis ve mně pulzoval. Sténala jsem a svíralasi prso v dlani. Bezostychu. Zaznělo bouchání dozdi,alebylomitofuk.

Zasraní sousedi…

Nechtělajsem,abyvůbecněkdypřestal.Dotýkatseho,dívatsena něj.Tenvýhledbyljenpromě.Sledovatjehotělo,zekteréhosekutálelykrůpějepotu,bylpohledjenprovyvolené.Promě!

Neustálemipřikazoval,abychsténala,dívalasenaněj,křičela.

„Tohle nestačí,“ zavrčel a jako by se měnil v nějakou zatracenou šelmu.

Sálala znás zoufalá touha. Zmáčkl mi bradavku a zabručel. Ze rtů muuniklozavrnění,zatímcosidlanídrsněpřejíždělpopulzujícímpenisuazasedoměpřirazil.

„Dráždi si klitoris. Dělej to, jako kdybych ti to dělal já,“ rozkázal. Jehohlasbylsyrový.

Moje ruka se pohybovala s velkou naléhavostí a už jen stěží jsem lapalapodechu.

Vztáhlrukukmémukrkualehcemihosevřel.Bylototak…smyslné.Našepohybyzrychlily,zdivočely.

„Olivere?“hlassemizadrhl.„Bože.Já...“

Zadívalse na mě spokřiveným úsměvem a zesíliltlakna mémhrdle.

„Hodná holka,“hlesl. Zasunul svého ptákaco nejhlouběji, ruka na mémkrkuzesílila.

Začala jsem s hlasitým úpěním vrcholit. Přesně tak, jak si to přál. Víčkasemirozechvělaaprojíždělmnoutřes.

Když jsem lehce ochabla, jak se mým tělem zmítala vlna rozkoše, přidalsekmémudoznívajícímuorgasmu.

Paksiopřelčelootomé.Čekalajsem,ažznovuotevřeoči.Rukama jsemhohladilapojehoramenou.Udělalsedomě.Vnímalajsemslastnou tekutinu vsobě a pak se složil hned vedle. Přitulila jsem se kněmu. Prožívala nejšťastnější období svého života. Smojí životní láskou.

Kdyžjsmejentakleželi aonsihrálspramínkemmýchvlasů,připadalajsemsi,žetenhlesvětvlastněnenítakkrutej. Stačí být jen s ním a všechno má najednou smysl.

„Olivere?“

„Hmm?“Nehtyjsemhojemněškrábalananádherněvytvarovaném hrudníku.Podepřelajsemsidruhourukouhlavuapodívalasenaněj.

„Nezajdeme společně do toho nového podniku? Mají super reklamu,Dangersetojmenuje.“

VidělajsemotompárvideínaInstagramu.Blikajícísvětla,tančící siluetyasmích.Nicvíc,aleněcoměnatomlákalo.Chtělajsemsním jítněkam,kdehoneuvidímjenrozžhavenéhovposteli. Snad mám jen potřebu se s ním veřejně pochlubit? Možná, proč ne?

Náhleochladlazpřímasenaměpodíval.

„Emmo, to není podnik pro tebe. Nikdy, nikdy, nikdy tam nesmíš vstoupit.Rozumíš?“

„Proč? Jen se chci bavit. S tebou. Zatančíme si, víš, jak ráda tancuju…“ smála jsem se. „A neboj, jiného si ani nevšimnu. Mám jen tebe.“

„Játo myslímvážně!“vztekleseodeměodtáhlanatáhlsepodžínách.

„Cotoděláš?“

„Odcházím.Ale kDangeru… Slib mi, žetam nikdy nepůjdeš. Nechci,abysněkdypoznalatakovémísto.“

„Olivere, já tomu nerozumím. Proč?“ Natáhla jsem ruku kněmu, aleprudcemězastaviltím,žeměchytilzazápěstí.

„Slibmito.NikdynepůjdešdoDangeru.“

„No dobře. Slibuju. Teď se ke mně vrať, prosím…“ zaškemrala jsemasvůdnějsemsekněmuotočila.Pokrátkémzaváhánísekemně sklonilapolíbilmě.

„Mámještěchvilku.Ale pakvážněmusímjít…“

„Jenjestlitěnechámodejít,Olivere,“zažertovalajsem.Onbylmůj celýsvětajáplulanaobláčkuštěstí.

Co mu na té představě tak vadí? To má být nějaká hra? Však já ho ale časem ukecám…

Kapitola1.

Pročposlouchatrozkazy?

Emma

Žila jsem ve sladké nevědomosti – alespoň tak bych shrnula tohle zamilované období. Šťastná a zadaná. Oliver byl vším, po čem jsem kdytoužila.Mladý,zábavný,krásný.Prožívalajsemeuforii krásných pětměsíců.

„Nezajdeme dnes za zábavou?“ vytrhl mě ze snění Marcus, můj nejlepší kamarád. Že je divné mít za nejlepšího kamaráda kluka? No, vzhledem k tomu, že s ním kozy ani ženský zadek nic nedělají, tak věřte, že lepšího kámoše mít nemůžu.

„Dnes ne. Víš, máme naplánovaný víkend sOliverem, tak se chci připravit. Chápeš? Depilace, epilace, maska, vlasy, mydlinky všude aprostě důkladná příprava na dva dny plný sexu,“ vyjmenovala jsem musvůj připravenýharmonogram.Jenvzpomínka najehohříšnétělo měrozpalovala.

„Zlato, mám tě rád, ale ty i tentvůj dobyvatelmi užlezetekrkem. Mášštěstí,ženetrpímdávivýmreflexem.Kamzmizelatasarkastická Emma,kterouznámoddětství?“

„Jájsemsepřecenezměnila.“

„Že ne?Tak se na sebe podívej. Stala se z tebe domácí puťka. I tu rtěnkumášuž…,“sáhlpozrcátkuaukázalmimůjodraz.

„Chceš mě jen vyprovokovat, Marcusi.Avůbec, před tebou si nemusímupravovatmake-up.“

Jensemivysmál,popadlmojikosmetickoutaštičkuavytáhlnastůl šminky. Uznávám, umí s tím pracovat lépe než já.

„Páni, máš nový parfém?“ nadšeně očichával vůni odYSL. Hned mi stříkl na zápěstí a nasávalkořeněnou vůni mého pižma.„Hmm, je píchatelná.“

„Marcusi!“

„Noco?Jetopravda.Žebyodtohotvého–?“

„Opovažseříctněcohnusného.Jáhomiluju.“

„Nojistě.Mněsmrdí.“

„Tojedobře.Alespoňmi poněmnevystartuješ.“

„Tak jsem to nemyslel. Zahlédl jsem ho jen zdálky.Vadí mi, že ti zakazujezábavuiklub.Prostěminěconesedí.“

Provokovalmědál. Jo,klubDanger bylvyhlášenýužodslavnostníhootevření. Vážně bych se tam chtěla jít podívat. Ale když mi to Oliver zakázal?

„Nemůžu. Fakt ne. Vždyť jsem mu slíbila, že do Dangeru nevstoupím.“

„Em,zlato,fakttitonenídivný?Odtédoby,cojste spolu,sechováš jak domácí slepice. Navíc, ty nový šaty, co jsme dnes koupili na Rodeu,sizasloužíprovětrat…“

Ani nevím jak, ale najednou jsem stála vpředsíni vobepnutých mini šatech svýstřihem, na který bych měla mít zbrojní pas. Vážně jsemsecítilasexy.Oliverovijsemzkoušelavolat,alezdrželsevpráci ajenstrozeodpovědělpřesesemesku. Jestli nesmím do Dangeru, bude minimálně pro dnešek vzduch čistý. Ostatně i Eva ochutnala vEdenu zakázaný plod ze stromu poznání dobrého i zlého. Měla jsem strach, aletasíla,coměpřitahovalaochutnatsvéjablkohříchu,bylasilnější.

„Jávlastněnechápu,pročmitenklubOliverzakazoval.Třebajeto tamproměnebezpečný.“

„Proto jdeš se mnou. Ženské v práci říkaly, že je to tam skvělý. Dnešeksiprostěužijeme.Jsemnatebepyšný.Konečnějsizasetastará Em.“

„Ty umíš vážně ženě polichotit,“ zasmála jsem se a loktem do něj dloubla. Tak tuto blbost už dělat nebudu. Vposledním momentě mě chytilvpodpaží.Natěch vysokýchjehláchjsemnikdyneuměladržet stabilitu,atakjsemsemálemskácelanazem.

„Opatrně,těchpodpatkůbybylaškoda.Dobrý?“

Čím víc jsme se blížili, tím větší jsem měla strach. Sevřel se mi žaludek,hůřsemidýchalo.

„Marcusi?Jdemedomů.Já…sebojím.Nechci,abysenaměOliver zlobil.Přálsi,abychtamnechodila.Pročpokoušetštěstí?Chcipryč.“

Udělalajsemprvníkrokvzadazahájilatakcouvacímanévr.

„Ani náhodou,“ odpověděl umanutě a postavil se do fronty před klub.Projistotusiměpřidržel.

„Cokdyž…“

Vhlavěsemirozjíždělynejrůznějšíscénáře.

„Co?“

„Je to klub sériových vrahů? Proto tam mám zákaz?“ zašeptala jsem,aleitakmělidipředemnoupobaveněsjelipohledem.

Dveřesekonečněotevřelyapustilinásdovnitř.Marcusvytáhlpapírové bankovky zavstupnéa ještě sedvěma blondýnkami jsme společněnastoupilidovýtahuasjelidopodzemí.

Hlasitá hudba duněla už u šaten, které osvětlovalo jen jediné tlumenésvětlo.Okoloměprošlidvamuživmasce,sodhalenýmsvalnatým hrudníkem.Blondýny zanámi hlasitě zakřičely.Tekly jimjenom sliny nebo měly i promočené kalhotky? Nevím. Vůči tomuhle jsem imunní, mám svého Olivera. I když… taky se ráda podívám.

Shodilajsemlehkýkabátekadokabelkyvložilalístekodšatny.

„Jdeme?“mrklnaměMarcus,alepozadídalšíhomužejehopozornost okamžitě zlákalo víc.Hlasitě jsem senadechla audělalakrok ke dveřím,kterésymbolizovalypekelnývchod.

Kapitola

2.

Zakázanéjablko

Emma

Vzduch mě dusil. Směs potu, spermatu, alkoholu a něčeho, co možnábylatráva…všechnomizalézalopodkůžijakojed.

„No ty kráso!“ vykřikl nadšeně Marcus, když uviděl obrovský taneční prostor vkouři narvaný lidmi. Každý zpersonálu měl na sobě masku–mužijennamalovanounebospeciální,zatímcoženyjinosily sexy černou nebo krajkovou. Nutno podotknout, že já sMarcusem jsmenasoběmělinejvíclátkyzevšech.Ženynosilysvrškyjenstrojúhelníčkovými podprsenkami, sukně si snad úmyslně vykasaly nahoru.Mužiatrička?Proč schovávatkrásnétělo?Jestli jsemsisoblečením před příchodem věřila, tak jsem vtomto okamžiku přišla oiluze. Marcus si vedle mě sundal instinktivně košili, nadšeně s ní zatočilnadhlavouavzápětíodhodildoboxuvrohu,kdepopíjelsexy týpek. Poohlídla jsem se po děvčatech, co přišly snámi. Obě stály ubaru, už jen vpodprsence. Trapas. Jenže šaty nesundám. Co by mi zůstalo? Krajkové prádlo Victoria´s Secret? Blbost. Rozpustilajsemsi vlasy,alevícjsemsvojidůstojnostpošramotitodmítala.

Napadlomě,žemožnáprávěpředtímhleměOlivervaroval. Patřím jenom jemu, tak proč bych měla svoje výstavní tělo ukazovat jiným? Jo, určitě je to tím. Miluje mě, vím to. V duchu už slyším vyhrávat svatební pochod a táhnu za sebou pomyslnou vlečku. Přehlušit by jej dokázaly jen myšlenky na skvělý sex sním. Jak dokonale uměl ovládat každou buňku vmém těle. Jak božský pocit to je, mít ho v sobě. Jenztépředstavydokonaléhospojeníjsemvevteřinězvlhla.

Netuším proč, proboha, myslím tady a teď na jeho péro, ale skoro si i přeju, aby se tady objevil. Nasedla bych na něj a rozdala si to s ním úplně stejně, jako támhle ten pár v rohu.

Bylototuzvrácené.Někteříneměliproblémšukatvšemnaočích… Marcus zmizel někde v davu, světla blikala a já... jsem zírala na podivnou trojici v rohu. Na jeho tělo. Na piercing, který též znám až mocdobře.

Kdosiměplesklpřeszadekajájseminstinktivnězareagovala.

„Au,kreténe!Jsemzadaná,“vykřiklajsem,alekdomě plácl, jsem už neidentifikovala. Sál se naplnil amužů vmémokolí setady pohybovaloskorojakoholubůnanáměstí.

Ještě že hraje hudba tak nahlas.

Koukla jsem po Marcusovi. Měl nalepené oči na místním tanečníkoviutyče,kterémuzakrývalarozkrokjakásikoženávěc,kteroujsem neumělaanirozpoznat.

„Potřebuju drink,“ zakřičela jsem jeho směrem a přesunula se kbaru. „Dvakrát stříbrnou tequilu,“ objednala jsem i pro svého parťákaahnedlitovala,žejsemnevzalarovnoudvojitou.

„Pojďtančit,chcisedostatktámhletomufešákoviblíž,“pobídlmě Marcus,jakmiledosebekopnulsklenkunakuráž.Téměřodhalenátěla se na nás lepila, ale místní DJ hudbu geniálně ovládal a nutkání rozpohybovat boky měl snad každý znás.Ajá?Já byla ta nejzahalenější iluzecudnostivtomhledoupětismilstva.

Oddala jsem se rytmické melodii, přivřela víčka, zvedla ruce aprostětančila. Tohle mi vážně tak chybělo!

„Jsi okouzlující,“ vyslovil muž za mnou, dal mi ruku kolem pasu apřidalsekmémutanci.Zklamanějsemsepodívalanakérkynajeho ruce.NebyltoON.Jásemnepřišlaflirtovat.Udělalajsemúkrokstranouapokračovalavesvémosobnímprostoru.Očimisjelykpřitažlivé trojici.Dvěženysitorozdávalynamužismaskousmrtky.Jednasena něm luxusně vrtěla, druhá ho dráždila jazykem. Při tom se obě ženy vzájemně dotýkaly. Vzrušovalo mě sledovat tyhle souložící. Snad bych i přemýšlela nad masturbací, kdyby mě neupoutal jeho piercing na penisu. Přesně takový má i Oliver. Když je ve mně, můžu z toho pokaždý zešílet. Bože, jak já se na něho těším… Vůbecmi to nepřišlo divné.Tohle prostředí vyloženě volalo po smilstvu. Snad i pach drog vevzduchumizatemnil mozek,alevážnětohletemnémístopůsobilo nebezpečněsmyslně. Dává to vůbec smysl?

Bože, neměla jsem do Dangeru chodit. Úplně se mi zatemnil mozek.Dostatdosebevícalkoholu,snadbychpovolilatomufrajeroviza sebou, aby mě ojel. Šílím? Bez své lásky jsem se tam cítila jen zbytečně frustrovaná. Měla jsem najednou nutnou touhu po sexu.

Živočišným.Tvrdým.Zvrhlým.

Znovu jsem se podívala na souložící trojici. Jak asi chutná žena? Život na kolejích mě minul, táta jako byznysmen se sice doma sotva otočil, ale máma mě vždycky držela dost zkrátka. Tady v Seattlu mi běhemstudiazařídilislušnébydlení.Dleslovtátybylolepšíbytkoupit nežvyhazovatpenízezapronájmy.Přišlajsemtakobujarévečírkyna kolejích. Proč se v Americe začíná žít až v jednadvaceti? Snad díky těmto perverzním klubům?

NajednéškolníakcijsemvšakpoznalaOlivera,kterýpatřilkdrobnýmsponzorům. Jsem skoro panna.Jenžemálokterámátoštěstí,aby našla osudového muže vnevybouřeném věku. Jeden dlouhý vztah na střední,coprostěvyprchalateď? Můžu plánovat budoucnost s jedním mužem do konce života. Mám štěstí.

Zasejsemsjelapohledemnatytři,cozměnilipolohu.Onsijevzal pod sebe a střídavě zajížděl do obou žen. Má nádhernej zadek. Skoro jako Oliver. I ten má znamínko na pravé půlce. Počkat. Cože?

Přiblížila jsem se kjejich boxu. Upřeně na ně zírala. Holky byly pod ním, ta drobnější seděla na bujnější blondýnce. On sebou cukl, vytáhlpenisavystříklsvojidávkupřesobnaženékundičky.

„Em!“ zavolal na mě Marcus.Asi už chvíli mé jméno křičel, protože upoutal nejen moji pozornost. Uspokojený muž pootočil hlavu stranou.

Ne.Tonemůžebýton.

Udělala jsem krok blíž. Další, pak ještě jeden. Srdce mi poskakovalo jako splašené. Sledovala jsem jeho boky, jeho záda, jeho zadek.

Toznamínko.

Ne.Ne.Ne.

Ipřesrozmazanýmake-upsmrtkyjsemhopoznala.

„Olivere?“špitla jsem. Srdcese mi zastavilo. Roztříštilo sena miliónkousků.

Zahlédlmě?Nebomožnájenvycítil?Zastavilse.Odtáhlseodtěch dvoužen,pomaluseotočil...apřimhouřiloči.

„Olivere?“vydechlajsem.

Stisklčelist.Udělalkrokkemně.

„Nějaký problém, šéfe?“ přistoupili dva muži vplátěné masce kOliverovi.Tensilehceotřelobličejosvézápěstí.

„Co tady, kurva, děláš?!“ vyštěkl a jeho ruka mi okamžitě sevřela krk.

Všechnovemněsezastavilo.Těloztuhlo,srdcesezměnilovledovouhroudu.Apřesto–stejně,jakobymějehodotekznovuroztavil.

Ikdybytady,předevšemi,pokračoval...

„Olivere…“zokasemiprodralaslza.Malámokrákuličkaskrývajícíbolest,kteroujsemaninetušila,ževsoběmohumít.Všechnymoje sny,všechnyiluzeotom,žejsemjeho,prasklyjakoskleněnákoule.

Přísahám,žekdybycokolivřekl,klidněbytakhle mohlsouložitse mnou.Veřejně.Isjinýmiženami.Takmocjsemhomilovala,žebych i tohle pro něj udělala. Jenže to by musela být jiná situace. Neměla jsem porušit slib. Neměla jsem sem přijít. Neměla jsem ho takhle načapat. Neměla jsem toužit ochutnat zakázané jablko…

Zatlačil víc. Lapala jsem po dechu, ruce bezmocně visely podél těla.

Pak jeho dlaň náhle zmizela. Ještě, než jsem stihla nabrat vzduch, přišlarána.

Ticho.Tma.Bolest.

Dopadlajsemnazem.

Marcus něco křičel. Někdo mě zvedl ze země – tvrdé ruce ochranky.Všechnokolemměbylojenšum.

Nejhorší bylo, že jsem nedokázala normálně zareagovat. On tam stál, nepohnul ani brvou. Jen si zapálil cigaretu. Kolem krku mu teď viselydvěženystejnětak,jakojsemmutamještěvčeraviselajá.

Myslím, jako žena, přítelkyně, která právě načapala muže při nevěře. Jak se vlastně má na tyhle situace reagovat?

Teď,stejnějakoAdam a Evavráji,jsem čekala naortel, kterývyslovímuž,kekterémujsemvzhlížela.

„Vypadni,nebotězabiju.“

Jednoduchévěty.Žádnéslitování.Jenortel.

Vjehoočíchseskrývalakrutáarogance.

„Hej“zareagovalMarcus,alenežsekemněstihldostat,přistoupili

kněmudvěgorilyfungujícízřejmějakozdejšíochranka.Anitapodělanáhudbanepřestalahrát.Cítilajsemsejakotanejvětšíšpína.Jednou rukou jsem si mnula místo na obličeji, kde mě ještě pálila ruka mého miléhoatoudruhoujsemsimasírovalapřiškrcenýkrk.

„Přivedla sis na mě svoji klučičí kamarádku? Jak směšné,“ začal mě urážet. Klečela jsem před ním a nevěděla, co mám dělat. Ženské, které před chvíli uspokojil, se na mě pobaveně dívaly. Úlisný pohled té druhé děvky mi jasně dával najevo, že jsem pro ni největší špína podsluncem.Mělabychsesnadzačítomlouvat?Já?

„Chtělajsemsijenzatančit,Olivere,“obhajovalajsemse.

„Do mého klubu jsi měla a stále máš vstup zakázán. Čemu jsi na tom nerozuměla?“ mluvil se mnou tak chladnokrevně, až se mi jeho hlaszarylněkamnadno mojíduše.Copakjsempronějvůbecnicneznamenala?Jedenjedinývečeracelýživot,celánaplánovanábudoucnostsemirozsypalajakšpatněposkládanépuzzle.

Ochranka mě vzala zkaždé strany a nekompromisně odváděla pryč.

„Ne,pusťtemě!Vysvině!“bránilajsemse,aleprotijejichsílejsem neměla žádnou šanci. Najednou jsem letěla vzduchem, ažjsemdopadla na studený asfalt před klubem. Slístkem na kabát vkabelce. Nevrátilimiho.

VzápětívyhodiliiMarcuse.

„Em…“

Nashromáždil se ve mně obrovský vztek. Oni za námi sprostě zabouchli dveře? Byla jsem pro ně jen nechtěný, nebezpečný odpad. Nulabezhlasu.

Nic jsem nechápala. Tíha událostí na mě dopadala jako hromada cihel a já si shrůzou uvědomila, že jsem právě prožila vykopnutí zEdenu. No dobře, vlastně z Dangeru. Ale to je skoro totéž, ne?

Vevzduchuzůstalovisetjenjednojedinéslůvko.„Proč?“

Kapitola3.

Každýmásvoupravdu

Emma

„Coto,kurva,bylo?“rozdýchávalajsemse,hlassemitřáslaplíce pálily, jak se snažily vdechnout ztracený kyslík. S Marcusem jsme se odšouralinanejbližšíautobusovouzastávku,jakodvapřeživšízautonehody.

„Myslíš,žemivrátíalespoňkošili?“

Nevěřícnějsemkněmupohlédla.

„Fakt tě teď zajímají hadry?“ Jo, nejspíše mi byla zima a jemu asi ještěvětší,alevtéhlesituaci?!

„Slušelamiachcijizpátky.“

„Já už se tam nevrátím. Oliver mi zakázal do Dangeru chodit. Už stejnouchybuneudělám.“

„Jsi všoku, to tě omlouvá,“ zarazil se a upřeně se na mě zadíval. „Počkat,typotomvšem…Zlato,tohlejekonec.“

„Muselbýtnějakzdrogovaný.Nevím.Nebomá zlédvojče?“

„Em,přestaňčísttyromanťárny´šťastné až navěky´.Tohlejetvrdá realita.Narazilajsinakreténaamůžešbýtráda,žejsihoodhaliladřív, než…“

„Nežco?“

„Dříve,nežtětřebastihlzbouchnout?“vyslovilvýsměšně.

„Uvidíme.Třebazítra…“

„Ne,ne,ne,zlato!Dejmimobil.Okamžitěsismažjehokontakty.“

„Alemysespolumusímeještěsejít.Máumě–“

„Super,udělámetáborák.“

„Aťtě to ani nenapadne, já sním potřebuju mluvit. Chcivědět, co toměloznamenat.Vždyťonbylkemněvždyckytak…pozorný.Vím jistě,žeměmiluje.Tammuselbýt…“

„Nebo líp, pomůžu ti zjeho věcí vyrobit panenku voodoo,“ doplňovalMarcussvojiteorii.

„To je ono! Proto měli ty masky. Proto ten klub Danger.Tys na to přišel.“Píchlajsemdonějprstemapředstavilajsemsi,jakméhoOlivera někdo přes figurku zneužívá kmagickému ublížení. Určitě měl

zapíchnutý špendlík v penisu, proto mu stál.

„Děláš si prdel? Že ty ses při tom pádu uhodila i do hlavy? Em, voodoo jsou jen popkulturní symboly. Nefungují!“ vyváděl mě zomylu,alejásistejněstálazasvým.Štěstí,žeužpřijelautobus.Beztaknámoběmazamrzlmozek.Nedokázalajsemracionálněuvažovat. No dobře, čekám, kdy se z toho podivného snu probudím.

Nepřišlo mi divné, že se po nás lidi dívali. Oba jsme paradoxně mlčeli. Já si znovu aznovu procházelascénář,kterýjsemvklubu zažila. Marcuse jsem za ty jeho debilní řeči poslala do háje. Mohl za to on,vždyťměpřemluvil…

Domajsempotomstálapředzrcadlem.Tichorozbíjelojentlumené tikáníhodinvkuchyňskémkoutku.

Prstyjsemsipřejelapokrku.Kůžebylarozpálená,podprstydrsné vyvýšeniny. Otlačenina od jeho ruky. Modřina pod okem už pomalu kvetladofialova.

Ažteďmidošlo,pročna násvšichniv autobusetakzírali.Nejspíš si mysleli, že mě Marcus zmlátil. Zvláštní, jak rychle se dají zaměnit role–oběť,viník,blázen?

Jenže… Jsem naivka. Opravdu jsem věřila, že se sním ještě setkám. Zkontrolovala jsem si displej. Nevolal. Nepsal. Kmému překvapenímiúplnězmizelnasociálníchsítích.

Nalhávala jsem něco svému vnitřnímu já. Stále jsem věřila vrozumnévysvětlení.Přestojsemvnociokanezamhouřila.Vhlavěsemi odehrávalytynejhoršíscénáře…