Přes pole, louku, po stráni ušatý rychlík uhání. dlouhé skoky dělá a kličkuje, před minutkou byl tam, teď už tu je.
za kratičkou chvilinku v jamce chroupá bylinku.
Ten hnědý huňáč je mlsoun velký, nerady ho vidí lesní včelky.
Heleme se na nezbedu, právě krade plástve medu.
Vybírá je z dutin stromů, potom chytře hajdy domů.
Včely zlostí „bzum, bzum“ bzučí. Medvěd sladce „brum, brum“ bručí.
Ptačí elegán s červenou čepičkou, bubeník, co netluče paličkou.
Zobákem do kmene stromů bubnuje, ošklivých nemocí je zbavuje.
Lesní lékař, tesař i badatel, to je velevážený pan datel.
Na jaře přiletí z Afriky, hned vymýšlí fígle a triky.
O žežulku pečuje máma náhradní, červenka, konipas či rehek zahradní. Kukačka
Do cizích hnízd vejce klade, potom honem pryč se krade.
Z vajíčka vyklube se zakrátko ukřičené kukaččí robátko.
Žádné ruce, žádné nohy, pro plazení má však vlohy.
Nehartusí, nekřičí, jenom občas zasyčí.
Do hlíny ryje zas a zase v hustém lese divoké prase.
Táta kanec, máma bachyně i sele nadevše Milují bahenní koupele.
V noci, ti černí rytíři, na kukuřici zamíří.
Běží, běží, až to duní, chrochtají, mlaskají, funí.