9788086803883

Karneval začíná v Katalánsku na Dijous Gras –Tučný čtvrtek. Lidé se oblékají do kostýmů v očekávání příchodu krále oslav a na stole nesmí chybět pokrm z vajíček.

Nejdůležitějším dnem celých oslav je ale sobota. To totiž konečně přichází Carnestoltes ➀ – král karnevalu, milovník zábavy, požitkář a vtipálek, jehož přítomnost je bujaře oslavována. Sám karneval zahájí a dá lidem svolení k zábavě. Ulicemi se hrnou rozjásaná procesí plná masek a tanečníků, hoduje se a pije, co hrdlo ráčí.

Tučný čtvrtek

Právě na Dijous Gras si dle tradice můžeš vychutnat vydatná a tučná jídla a na stole rozhodně nesmí chybět vajíčka! Typickým pokrmem dne je botifarra d’ou – klobása plněná masem a vejcem ➁.

Karnevalová sobota

Slovo „karneval“ pochází ze spojení dvou latinských slov – caro (maso) a vale (dát sbohem). Karnevalovými oslavami se lidé připravují na čtyřicetidenní půst, který předchází Velikonocům.

Karnevalové úterý

Oslavy karnevalu sahají až do dob starověkého Říma a původně byly spojovány s příchodem jara. S křesťanstvím ale mění karneval svůj význam, a tak musí být Carnestoltes za svou prostopášnost potrestán.

Následující úterý ale občané krále karnevalu zajmou a ponesou městem v průvodu hanby. Hned nato je Carnestoltes odsouzen k smrti a upálen ➂.

Karnevalový cyklus se uzavírá Popeleční středou, prvním dnem půstu. Tradicí tohoto dne jsou průvody u příležitosti L’Enterrement de la sardine – „Pohřbu sardinky“. Je také zvykem, že se děti vydávají s papírovými sardinkami do parku, kde je symbolicky pohřbí v písku ➃.

Popeleční středa

„Pohřeb sardinky“ je původem pohanský zvyk, symbolizující, že každé nezřízené veselí musí jednou skončit. Průvody, jejichž součástí je i velká umělá sardinka, se konají po celém Španělsku.

U vchodu do baziliky rostou čtyři stromy, které symbolizují čtyři aspekty katolické víry: palma (mučednictví), cypřiš (věčný život), olivovník (mír) a vavřín (vítězství). Najdeš je?

Čtyřicet kilometrů od Barcelony leží „zubatá hora“

Montserrat. Už z dálky budí její podivné vápencové

pilíře svou špičatostí respekt a s trochou fantazie není

těžké nabýt dojmu, že celé pohoří je vlastně hřbetem ohromného spícího draka. Jeho vrchol Sant Jeroni sahá do výšky 1 236 m n. m.

Montserrat má pro Katalánce zvláštní význam: po staletí byl považován za posvátnou horu. Traduje se, že zde roku 880 došlo ke zjevení Panny Marie, jejíž socha byla následně objevena v jedné z jeskyní. Na úbočí hory vznikl v 11. století benediktinský klášter zasvěcený

Panně Marii Montserratské, která je (spolu se sv. Jiřím) národní patronkou. Ročně se sem k ní chodí modlit tisíce poutníků.

kousek od Brucu.

Ale kdeže! To jen Isidre, schován ve skalách, podpořil své přátele v boji trochou bubnování!

Právě mezi hřebeny Montserratu došlo k jedné z porážek francouzského vojska v době napoleonských válek.

Procházející francouzští vojáci útok nečekali.

Kataláncům se Napoleonova roztahovačnost nelíbila.

A rozhodli se bránit vším, co bylo po ruce.

Rozlehlo se hrozné dunění. Snad střelba z pušek?

A tak se zrodila pověst o bubeníku, jenž za pomoci jediného bubnu porazil Napoleonovo vojsko.

Traduje se, že na celém vítězství měl podíl jeden mladý pastýř – Isidre. Ten pocházel z malé vesničky El Bruc na úpatí hory.

K osudnému střetu došlo v průsmyku

Podobně jako v různých zemích po světě, také v Katalánsku je zvykem během svatojánské noci zapalovat ohně. Bez Fogueres de Sant Joan – „Ohňů svatého Jana“ – by si tu zkrátka 23. červen nikdo nedovedl představit. Jejich historie sahá až do starověku, kdy byly zapalovány na ochranu před zlými duchy nebo čarodějnicemi, které se prý právě v nejkratší noc roku potulovaly po venku.

V některých částech Pyrenejí jsou oslavy tak specifické, že byly zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Falles del Pirineu – „Pyrenejské pochodně“ –jsou tradicí, kdy během svatojánské noci vyjdou muži z té které vesnice na blízký kopec, kde zapálí oheň. Ten poté za pomoci ručně vyrobených pochodní snesou dolů na náves, kde vznikne jediný velký táborák, kolem kterého se místní budou veselit až do rána.

K moři to ze srdce Pyrenejí není daleko. Na pobřeží Costa Brava se můžeš autem dostat klidně i za dvě hodiny. A ačkoli v katalánštině brava znamená „divoký“, nečekají tě tu ani divoké vlny, ani divá zvěř. Pobřeží si své přízvisko vysloužilo díky četným skalním útesům.

Zdejší maják je druhým nejstarším majákem v Katalánsku. Tato jedenác timetrová budova dnes slouží jako informační kancelář.

„Mami, rackové na Cap de Creus mají cestovní pasy!“

Chtěl by sis všechna ta skaliska a výběžky prohlédnout z ptačí perspektivy? Pak nenajdeš lepší místo než na Cap de Creus ➀. Z tohoto mysu, který je nejvýchodnějším bodem celého Pyrenejského poloostrova, uvidíš všechno jako na dlani.

Dostatečná závlaha sladkou vodou dělá zdejší krajinu ideální pro pěsto vání rýže. Například té, co se dává do paelly. Tento rýžový pokrm je v různých obměnách oblíbený v mnoha částech Španělska.

Oblast delty se v současnosti potýká s hrozbou klimatických změn. Zvý

šení mořské hladiny by totiž mělo za následek zatopení tohoto unikátního biotopu.

Poslední zastávkou naší prázdninové cesty je delta

řeky Ebro. Delta de l’Ebre, jak se jí říká katalánsky, je oblast, ve které se nejvodnatější katalánská řeka

Ebro vlévá do Středozemního moře. Krajina je tu díky tomu zcela odlišná od zbytku země – jedná se o asi pětadvacetikilometrový výběžek do moře, který vznikl z naplaveného písku a hlíny.

Delta je cílem všech milovníků ptáků. Žije jich tu přes tři sta druhů! Zdejší přírodní rozmanitost v podobě rozsáhlých lagun střídaných solnými pánvemi, písečnými dunami a rýžovými poli jim totiž perfektně vyhovuje. Velká část delty je nyní prohlášena za přírodní rezervaci, a tak má zdejší fauna klid od zvědavců. Projít se tu můžeš po vyznačených cestičkách a na sledování opeřenců tu mají speciální rozhledny.

Staň se také na chvíli ptačím pozorovatelem!

➀ Bukáček malý

➁ Volavka popelavá

➂ Slípka modrá

➃ Rybák oranžovozobý

➄ Pisila čáponohá

➅ Plameňák růžový

➆ Ústřičník velký

➇ Racek zlodějský

➈ Ibis hnědý

➉ Kormorán velký

Dnes už v místních lesích na žádné bandity nenarazíš. Zato výletníků tu potkáš dost.

Jaké jsou jejich oblíbené cíle?

Bukový les Fageda d’en Jordà

Les Fageda d’en Jordà se nachází ve vulkanické oblasti Garrotxa. A není to tak docela obyčejný les. Vyrůstá totiž ze zvrásněné sopečné krajiny, formované lávou uvolněnou při erupci vulkánu Croscat. Kouzlo místní krajiny sem už přilákalo mnoho umělců – třeba básníka Joana Maragalla, kterému u vstupu do lesa vztyčili pomník.

Sopka Croscat

Na zdejší vulkány se jezdí dívat i školní výpravy. Právě Croscat si totiž můžeš prohlédnout opravdu dopodrobna. Do devadesátých let tu probíhala těžba štěrku, která do jeho sopečného kužele „vykousla“ trojúhelník – skoro jako když ukrojíš dort.

Již celá staletí se udržuje zkazka o loupežníkovi, který řádil v lesích pohoří Guilleries.

Někteří tvrdí, že to byl hrdina.

Jiní zase, že prachsprostý zloděj. Jisté ale je, že Joan Serrallonga měl pro strach uděláno.

Doba byla zlá a daně čím dál vyšší.

A zdálo se to být také spravedlivé.

Vzít si zpět, o co výběrčí daní obrali lid, bylo lákavé.

Jenže taková rebelie přivedla Serrallongu na šibenici. V knihách, filmech… i dětských hrách.

Legenda o něm ale putovala dál a jeho odkaz žije dodnes.

Olivový olej

Základní kámen středomořské kuchyně. Bez olivového oleje ani ránu! Dává se tu na všechno a do všeho.

Truita de patates

Tato vaječná omeleta, jejíž součástí jsou i smažené brambory, je považována málem za umělecké dílo.

Fuet

Není salám jako fuet, to tu ví každý. Tento suchý salám nakrájený na kolečka se k „orajčatovanému“ chlebu hodí skvěle.

Pa amb tomàquet

Světlý opečený chléb potřený česnekem, čerstvým rajčetem a následně zakápnutý olivovým olejem. Jedná se o typickou přílohu, na které si v Katalánsku velmi zakládají.

Porró

Každý správný Katalánec pije víno z porró. Nádobu si zkrátka nakloní vysoko nad obličej a vinnou stružku dole chytá do pusy. Nepocmrndat se u toho ale není vůbec nic snadného.

Pernil ibèric

Šunka z iberských prasat patří k těm nejlepším na světě!

Botifarra

Na katalánském talíři nesmí chybět klobása. A že jich tu mají druhů. Botifarra na gril, bílá, černá, s lanýži či rýží uvnitř… A nebo s vejcem – ta, co se jí na karnevalový Tučný čtvrtek.

Allioli

Česneková pasta, kterou tu servírují ke všemu možnému. Sestává z česneku utřeného s olivovým olejem a solí. Nejstarší dochovaný recept pochází z roku 1024!

Patates braves

Kousky smažených brambor doplněných pikantní omáčkou brava a allioli si tu dávají rádi jako předkrm či jen tak k pivu.

Olivy

Olivy jsou nepostradatelná součást středomořské stravy. Zobají se tu stejně jako třeba u nás brambůrky. Někteří dokonce tvrdí, že právě olivy mohou za dlouhověkost místních obyvatel.

Crema catalana

A nakonec dezert. Není nic typičtějšího než „Katalánský krém“ – mléčný krém ochucený citronovou kůrou a skořicí, s cukrovou krustou na vrchu.

Sýr

Tradice pastevectví a rozmanitost zdejší krajiny dělá z Katalánska místo, kde se dá ochutnat nevídané množství druhů sýra. Se sýry jako oblíbenými tapas se tu setkáš na každém rohu.

➁

U kakajících figurek a polínek ale zábava nekončí –28. prosinec je v Katalánsku obdobou našeho aprílu. V tento den není radno věřit všemu, co se píše v novinách, a rozhodně by sis měl dát pozor na záda. Proč?

Nejrozšířenějším žertíkem je totiž lepení postaviček ➀ vystřižených z novin či papíru na záda obětí. Ty s nimi potom nevědomky chodí celý den, a stávají se terčem posměchu.

➀

Llufa, jak se této postavičce říká, svou lehkostí symbolizuje duši. Tato tradice vychází z biblického příběhu o Herodovi a vraždění neviňátek, který si lidé v tento den připomínají.

Nudit se ale nebudeš ani poslední den v roce. 31. prosince se totiž katalánské děti baví nesnadným úkolem: nalézt pána, který má tolik nosů, kolik zbývá dní do konce roku. Pokud se jim to povede, Home dels Nassos jim splní jakékoli přání. Což o to, 1. ledna, kdy má 365 nosů, by to byla hračka, říká se ale, že ven vychází jen a pouze poslední den v roce.

Postava nosatého muže je populární po celém Katalánsku, v některých částech Španělska, ale i na Mallorce. V Barceloně mají dokonce speciální capgròs ➁ představující tento charakter, jenž se účastní městských procesí.

Nosatý pán Home dels Nassos je symbolem plynutí času a nových za čátků. Motivy na jeho fraku zobrazují střídání ročních období a v ruce nese masku s obličejem dítěte na znamení, že zítra – tedy na Nový rok – začíná celý koloběh znova.

Pokud nosatého pána nepotkáš, nemusí ti to ještě být líto. Štěstí ti v tento den může přinést i snědení dvanácti vinných hroznů. Spolu s dvanácti odbitími zvonu, která ohlašují příchod nového roku, tu lidé jí dvanáct hroznů: jeden za každé odbití. Zní to možná jednoduše, ale zvládnout je za tak krátký čas sníst všechny vyžaduje nemalou zdatnost.

Šťastný nový rok!

Nezbytnou součástí oslav konce roku je i tzv. cotillion – frkačky, masky, klo boučky a všelijaké konfety. Cotillion je zárukou, že budou všichni účastníci oslavy náležitě vyparáděni.