Zákon o mediaci
Komentář
JUDr. Martina Doležalová, Ph.D. Mgr. Šárka Hájková
PhDr. Dana Potočková, MA, MDR Mgr. Jan Štandera Mgr. Petr Všetička
2. vydání
Vzor citace:
Doležalová, M., Hájková, Š., Potočková, D., Štandera, J., Všetička, P.: Zákon o mediaci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 492 s.
Bibliografické informace Národní knihovny České republiky. Národní knihovna České republiky uvádí tuto publikaci v České národní bibliografii. Podrobné bibliografické údaje jsou k dispozici na internetu na adrese https://www.nkp.cz/.
Komentář napsali JUDr. Martina Doležalová, Ph.D., Mgr. Šárka Hájková, PhDr. Dana Potočková, MA, MDR, Mgr. Jan Štandera, Mgr. Petr Všetička
Vydalo Nakladatelství C. H. Beck, s. r. o. v Praze v roce 2025 Jungmannova 750/34, 110 00 Praha, Nové Město, beck@beck.cz
Odpovědná redaktorka: JUDr. Tereza Patočková
Vydání druhé
Sazba: SV, spol. s r. o. Tisk: FINIDR, s. r. o.
© Nakladatelství C. H. Beck, 2025
ISBN 978-80-7699-041-8
O autorech
JUDr. Martina Doležalová, Ph.D. v roce 1987 ukončila studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1996 je advokátkou. S mediací se seznámila během svého studia evropského práva na Université Libré de Bruxelles (r. 2000), kde po úspěšném složení zkoušek obdržela diplom prezidenta a tajemníka CCBE. Praktikovala následně ve Frankfurtu nad Mohanem v pobočce renomované londýnské advokátní kanceláře. Po svém návratu ze zahraničí se stala členkou lektorského týmu ČAK pro evropské právo. Zastupovala ČAK na mezinárodních kongresech s tematikou mediace, organizovala semináře se zahraniční účastí v rámci ČAK, na kterých také přednáší. Získala pro ČAK v partnerství s Bruselskou advokátní komorou grant Evropské komise pro vzdělávání advokátů v mediaci. Je autorkou řady odborných článků i publikace na toto téma [Doležalová, M., Matoušková, A. Evaluativní přístupy v mediaci (pro právní a další profese). Praha: Leges, 2024]. Byla od samého počátku zástupkyní ČAK v pracovní skupině připravující zákon o mediaci na MSp. Ministrem spravedlnosti byla jmenována předsedkyní zkušební komise pro zkoušky mediátorů. Do r. 2024 byla vedoucí sekce alternativního řešení sporu (ADR) – poradního orgánu představenstva ČAK. V r. 2014 ukončila doktorská studia na Právnické fakultě UK v Praze v oboru mezinárodní právo soukromé a právo mezinárodního obchodu. Je aktivní mediátorkou, r. 2019 byla zvolena Mediátorkou roku a téhož roku byla uvedena za své zásluhy na poli zejména advokátní mediace do Síně slávy. Od téhož roku je každoročně uváděna v londýnském žebříčku Who is Who Legal Mediation jako doporučovaná mediátorka v ČR.
Mgr. Šárka Hájková v roce 1997 dokončila studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1998–1999 absolvovala v rámci společného programu Právnické fakulty UK a Fakulty sociálních věd UK v programu EUROPEUM obor evropské právo. V letech 1997–2001 pracovala jako právní konzultant na Nejvyšším
kontrolním úřadu, od roku 2002 je soudkyní, od 1. 9. 2011 působila na odvolacím úseku Krajského soudu v Praze, od 1. 1. 2026 se stane soudkyní odvolacího úseku Vrchního soudu v Praze, kde od ledna 2025 absolvuje stáž. V letech 2008–2011 vykonávala funkci viceprezidentky Soudcovské unie ČR, kterou zastupovala jako členka pracovní skupiny připravující zákon o mediaci na MSp. Členkou pracovní skupiny k zákonu o mediaci na MSp je i v současnosti, je také lektorkou Justiční akademie a Ústavu práva a právní vědy, o. p. s. pro oblast vzdělávání soudců ohledně využití mediace v soudním řízení, rovněž se podílí na vzdělávání budoucích i stávajících zapsaných mediátorů.
PhDr. Dana Potočková, MA, MDR je zapsaná mediátorka a mezinárodně uznávaná odbornice v oblasti mimosoudního řešení sporů. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a po krátkém působení v diplomacii pokračovala ve studiu mezinárodních vztahů na University of Notre Dame (obor Peace Studies). Následně absolvovala postgraduální studium mediace na Právnické fakultě Pepperdine University, kde působila v prestižním Straus Institute for Dispute Resolution a spolupracovala s předními světovými mediátory, jako jsou
Ken Cloke, Lela Love či Jeff Krivis. Podílela se na přípravě českého zákona o mediaci a zkušebních otázek pro zapsané mediátory. Od roku 2012 je předsedkyní zkušební komise pro zapsané mediátory a členkou expertní Pracovní skupiny pro mediaci při MSp. Jako první uvedla mediaci do univerzitní výuky a v letech 2004–2011 ji přednášela na Anglo-americké univerzitě v Praze. Dlouhodobě spolupracuje s Justiční akademií, kde se podílí na vzdělávání soudců a dalších právnických profesí. Je autorkou metodiky a koncepce akreditovaných kurzů mediace, které realizuje společnost Conflict Management International, v níž působí jako výkonná ředitelka. Kromě řady odborných článků je autorkou knihy Nejlepší je domluvit se. V roce 2022 byla zvolena prezidentkou Asociace firemních ombudsmanů ČR. Opakovaně také působila jako porotce ICC International Commercial Mediation Competition v Paříži a jako expertka evropské iniciativy „Revitalizace směrnice EU o mediaci“. Za svou kariéru vedla více než 5 000 mediací, včetně vysoce profilových případů s mezinárodním přesahem. Je uznávanou expertkou zejména na pracovní a obchodní mediaci. V roce 2023 obdržela od Pepperdine University ocenění za celosvětový přínos k rozvoji mediace.
Mgr. Jan Štandera absolvoval v roce 2007 Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, přičemž bezprostředně po ukončení studií začal působit jako advokátní koncipient. V roce 2010 absolvoval advokátní zkoušky a počínaje tímto rokem působí jako samostatný advokát. V roce 2011 absolvoval výcvik zakončený zkouškou z mediace pořádanou ČAK ve spolupráci a Bruselskou advokátní komorou, na kterou v roce 2013 navázal úspěšným složením státní zkoušky z mediace a je zapsaným mediátorem v seznamu vedeném MSp. Věnuje se jak výkonu mediace, tak oblasti teorie a samozřejmě i její popularizaci, především pak v podobě článků v odborných časopisech. V oblasti mediace působí také jako člen poradní sekce ČAK pro oblast alternativních řešení sporů (ADR) a v roce 2012 byl jmenován zkušebním komisařem a předsedou zkušební komise pro zkoušky z mediace na MSp.
Mgr. Petr Všetička je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Během studií složil zkoušku zapsaného mediátora, zvítězil na prestižní mezinárodní mediační soutěži VIAC-IBA Concensual Dispute Resolution Competition a jako předseda vedl studentský spolek Student ADR Association z. s. Od dokončení studií působí na MSp, přičemž od září 2025 zastává funkci vedoucího oddělení mediace, akreditací a postihu vinklaření. Zde se mimo jiné zaměřuje na oblast dohledu a metodiky v mediaci. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se dále věnuje výzkumu a publikační činnosti jako doktorand Katedry občanského práva a současně jako odborný pracovník pod Centrem mimosoudního řešení sporů. V současnosti je rovněž zkušebním komisařem pro zkoušky mediátora.
Komentář k jednotlivým paragrafům zpracovali
JUDr. Martina Doležalová, Ph.D.: Předmluva, § 9 (s Š. Hájkovou), § 13–27 (s P. Všetičkou), § 35 ZM; zahraniční judikatura k § 3, 9, 10 ZM; příloha č. 1 (Smlouva o provedení mediace – vzor).
Mgr. Šárka Hájková: Úvod (s D. Potočkovou), § 4 (s J. Štanderou), § 7, § 9 (s M. Doležalovou), § 12, § 29, § 30–34, § 36–39 ZM; § 474, 503 ZŘS; § 647, 652, 654 ObčZ; § 367, 368 TrZ; příloha č. 5 (Usnesení o nařízení prvního setkání s mediátorem – vzor).
PhDr. Dana Potočková, MA, MDR: Úvod (s Š. Hájkovou), § 1, 2, 8 (s J. Štanderou), § 10, 11, 28 (s J. Štanderou) ZM; § 2 (s P. Všetičkou), § 8, 12, 13 ZMZkOd.
Mgr. Jan Štandera: § 3, 4 (s Š. Hájkovou), § 5, 6, 8 (s D. Potočkovou), § 28 (s D. Potočkovou) ZM, § 10 ZMZkOd; příloha č. 2 (Potvrzení o účasti stran na prvním setkání s mediátorem – vzor).
Mgr. Petr Všetička: § 13–27 ZM (s M. Doležalovou – z pohledu ČAK); § 1, 2 (s D. Potočkovou), § 3–7, 9, 11, 14–16 ZMZkOd.
Předmluva
Zákon o mediaci ve stávajícím znění představuje výsledek rozsáhlého kompromisu mezi různými profesními skupinami a byl přijat po dlouhých diskusích. S jistou mírou nadsázky lze říci, že se na přípravě zákona o mediaci pracovalo na různých úrovních téměř 8 let.
Největším hnacím motorem pro přijetí nové právní úpravy mediace v netrestních věcech byla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. 5. 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, kterou měly členské státy implementovat do 21. 5. 2011. Směrnice uložila členským státům povinnost upravit mediaci pouze pro případy přeshraničních sporů. Český zákon o mediaci však nad rámec dotčené směrnice upravuje využití mediace i ve sporech vnitrostátních.
Zároveň nejde o jedinou oblast, ve které jde česká úprava nad minimální hranici, kterou směrnice stanovila. Další takovou oblastí je rozsah působnosti zákona o mediaci, do které spadají veškeré netrestní věci, tedy občanskoprávní, rodinné, pracovní, obchodní i správní (tam však pouze v těch případech, kdy jsou strany v rovném postavení, tj. jde o spory soukromoprávního charakteru, kdy správní orgán nevykonává veřejnou moc). Rozsah působnosti směrnice je v tomto ohledu užší, neboť čl. 10 preambule vyjímá spory, ve kterých strany nemohou podle rozhodného práva o svých právech a povinnostech rozhodovat samy, tedy zejména v některých rodinných a pracovněprávních věcech. Dále jsou z působnosti směrnice vyňata předsmluvní jednání a adjudikační řízení (např. některá řízení o soudním smíru, řízení o spotřebitelských stížnostech, rozhodčí řízení nebo znalecká určení), i řízení vedená osobami nebo subjekty, které vydávají formální doporučení ohledně řešení sporu, ať už právně závazná či nikoliv. Můžeme konstatovat, že mediace prováděná před a po účinností zákona o mediaci se vyznačuje mnoha odlišnostmi. Do účinnosti zákona byla mediace zpravidla vykonávána na základě živnostenského oprávnění v podobě volné živnosti. V podstatě tak mohl být
mediátorem kdokoliv, kdo si takovou živnost zaregistroval. Mediátoři nemuseli podstoupit žádné speciální školení a stát jejich vzdělání a dovednosti nijak negarantoval. Mediace rovněž nebyla zákonem definována, ani nikde nebyly popsány stěžejní principy a povinnosti mediátora. Soudy v činnost mediátorů neměly příliš velkou důvěru a napříč širokou veřejností panovalo malé povědomí o mediaci jakožto mimosoudním způsobu řešení sporů (s výjimkou mediace v trestním řízení upravené speciálním zákonem č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě).
V poslední době se však k mediaci uchylují strany stále častěji i v rodinných, občanských i obchodních sporech. To svědčí o flexibilitě mediačního procesu. Strany konfliktu si mohou jako mediátora vybrat jakoukoliv osobu, která jim bude podle jejich názoru nápomocná při hledání smírného řešení. Výslednou dohodu (pokud k ní strany dospějí) si strany mohou nechat schválit soudem jako soudní smír nebo sepsat před notářem zápis se svolením k vykonatelnosti, čímž získají smluvní exekuční titul, který zajistí vykonatelnost pohledávky obsažené v mediační dohodě
Účinnost zákona o mediaci zásadně změnila situaci – zavedla totiž státem regulovanou profesi „zapsaného mediátora“, tj. mediátora podnikajícího na základě tohoto zákona (nikoliv živnosti), který splnil řadu blíže určených požadavků, včetně státem organizované zkoušky, a nad jehož činností je vykonáván dohled. Účinnost zákona o mediaci nabídla stranám konfliktu i „benefity“, např. v zákonné povinnosti mlčenlivosti zapsaného mediátora, jisté garanci jeho odborné péče i v podobě stavení promlčecích a prekluzivních lhůt, které je však nyní obsaženo v § 647 ObčZ, který staví lhůty pro jakékoli mimosoudní jednání věřitele a dlužníka, nejen pro mediaci.
Zákon nezakázal podnikání v oblasti mediace podle živnostenského zákona a zakotvil dichotomii výkonu mediace, čímž přenechal možnost výběru formy provedení mediace stranám konfliktu, kterým nadále umožňuje využívat služeb „nezapsaných“ mediátorů. (V tomto ohledu kopíruje česká úprava úpravu rakouskou.)
Nutno podotknout, že mezi zapsanými a nezapsanými mediátory se v praxi objevují nesrovnalosti, a to zejména v oblasti formálních požadavků pro výkon činnosti (pro nezapsané mediátory není předepsané vysokoškolské vzdělání ani profesní zkouška) či zákonné povinnosti mlčenlivosti zapsaných mediátorů. Často slýcháváme názory, že nezapsaní mediátoři nemusí dodržovat ZM (je přeci určen pouze pro
Předmluva
zapsané mediátory), a tak nemusí respektovat ani základní principy ADR (z. angl. Alternative Dispute Resolution), mezi které například povinnost mlčenlivosti obecně patří. V podmínkách českého justičního prostředí k jejímu porušování dochází zejména ve vztahu k soudu nebo OSPOD. Tyto skutečnosti vyvolávají důvodné pochybnosti u široké veřejnosti – některý mediátor mlčenlivost dodržuje, jiný nemusí…? K této otázce se vyjádřila i odborná sekce ADR ČAK ve svém stanovisku, které i advokáty, kteří jsou zároveň nezapsanými mediátory, zavazuje k mlčenlivosti a spojuje nesplnění této povinnosti i s případným kárným řízením (viz hlava druhá části první ZM). Blíže k této otázce viz dále komentář k § 9 ZM.
Otázka mlčenlivosti v mediaci je vůbec velkým tématem i ve vztahu k mlčenlivosti stran – nejen mediátora. ČR je jednou z mála zemí EU, která neupravuje zákonem i tuto oblast. I zde najde čtenář navrhovaná řešení.
Českem rezonuje v poslední době též otázka účasti dětí v mediaci – viz komentář k § 8 ZM.
Dále se komentář vyjadřuje k otázce mediačních stylů (facilitativní, evaluativní a transformativní) a zdůrazňuje, že neexistuje jediná „správná“ mediace, neboť zákon o mediaci, za dodržení zákonných povinností, umožňuje výkon mediace rozdílně orientovanými mediátory (rovněž § 8 ZM).
Rovněž se v období od 1. vydání komentáře k zákonu o mediaci vyjasnila důležitost profesních rozdílů mediátorů ve vztahu k typům sporů, o kterých mediaci vedou. Aby byla mediace dobře a úspěšně provedena, hraje klíčovou roli směr vzdělání dotčeného mediátora. Mediátor musí rozumět podstatě kauzy, dobře klást otázky a fundovaně vést vyjednávání. Nelze si vystačit pouze se znalostí komunikačních technik, a to zejména u odborných kauz (např. vysoce specializované kauzy obchodního typu). Zde je rozhodující role soudu při výběru vhodných mediátorů pro příslušné typy specializovaných případů.
Komentář se rovněž vyjadřuje ke 12letým zkušenostem z nařízeného prvního setkání se zapsaným mediátorem i k otázce odměňování mediátora ve světle světových trendů.
V neposlední řadě jsou již známa i stanoviska orgánů dohledu v oblasti mediace v případech pochybení mediátorů.
Autoři děkují Mgr. Janu Benýškovi, řediteli odboru insolvenčního
MSp, který stál u zrodu celé myšlenky sepsat 2. vydání komentáře k ZM a jeho prováděcí vyhlášky a který výrazně přispěl k její realizaci cennými konzultacemi a náměty.
Autoři dále děkují za přínosné konzultace svým kolegům JUDr. Johanu Justoňovi, vedoucímu legislativního odboru ČAK a Ing. Lence Matouškové, vedoucí odboru výchovy a vzdělávání ČAK.
Praha, říjen 2025
JUDr. Martina Doležalová, PhD., vedoucí autorského kolektivu
Obsah
autorech
Seznam použitých zkratek
Úvod – z historie mediace ................................................................1
Zákon o mediaci ...............................................................................7
ást první. Mediace .........................................................................7
Hlava první. Výkon mediace .............................................................7
§ 1 Předmět úpravy ..................................................................7
§ 2 Základní pojmy ................................................................15
§ 3 Základní ustanovení .........................................................24
§ 4 Zahájení mediace..............................................................36
§ 5 Odmítnutí mediace ...........................................................47
§ 6 Ukončení mediace ............................................................52
§ 7 Mediační dohoda ..............................................................61
§ 8 Výkon činnosti mediátora ................................................68
§ 9 Povinnost mlčenlivosti mediátora ....................................90
§ 10 Odměna a náhrada nákladů mediátora .............................99
§ 11 Označení mediátora ........................................................104
§ 12 Doručování .....................................................................107
Hlava druhá. Organizace mediace. .................................................113
§ 13 Dohled nad činností mediátora........................................113
§ 14 Oprávnění vykonávat činnost mediátora .........................117
§ 15 Seznam ...........................................................................122
§ 16 Podmínky zápisu ............................................................129
§ 17 Žádost o zápis .................................................................142
§ 18 Změny zapsaných údajů .................................................154
§ 19 Hostující mediátor ..........................................................158
§ 20 [Formuláře a potvrzení o zápisu] ...................................173
§ 21 Pozastavení oprávnění ....................................................177
§ 22 Zánik oprávnění .............................................................185
§ 23 Zkouška mediátora .........................................................199
§ 24 Působnost ministerstva ...................................................214
Hlava třetí. Přestupky.....................................................................219
§ 25 Přestupky fyzických osob ..............................................219
§ 26 Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob ...............................................................................227
§ 27 Společná ustanovení k přestupkům ...............................236
Hlava čtvrtá. Vztah k právu Evropské unie ...................................240
§ 28 [Vztah k právu EU] ........................................................240
§ 29 [Běh promlčecích a prekluzivních lhůt] .........................249
Část druhá. Změna občanského soudního řádu........................253
§ 30 [Změny OSŘ] .................................................................253
§ 31 Přechodné ustanovení.....................................................282
Část třetí. Změna občanského zákoníku ....................................283
§ 32 [Změny ObčZ 1964] .......................................................283
Část čtvrtá. Změna obchodního zákoníku .................................287
§ 33 [Změny ObchZ] ..............................................................287
Část pátá. Změna Notářského řádu ...........................................291
§ 34 [Změna NotŘ] ................................................................291
Část šestá. Změna zákona o advokacii .......................................293
§ 35 [Změny AZ] ....................................................................293
Část sedmá. Změna živnostenského zákona ..............................325
§ 36 [Změna ŽZ] ....................................................................325
Část osmá. Změna zákona o soudních poplatcích.....................327
§ 37 [Změna SoudP]...............................................................327
Část devátá. Změna zákona o správních poplatcích.................329
§ 38 [Změna SprP] .................................................................329
Část desátá. Účinnost ...................................................................331
§ 39 [Nabytí účinnosti]...........................................................331
Vybraná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ..........................................................................................333
§ 647 ..........................................................................................333
§ 652 ..........................................................................................336
§ 654 ..........................................................................................337
Vybraná ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních .........................................................................339
§ 474 odst. 1 ZŘS ......................................................................339
§ 503 odst. 1 písm. a) ZŘS ........................................................344
Vybraná ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ....347
§ 367 ..........................................................................................347
§ 368 ..........................................................................................350
Vyhláška č. 277/2012 Sb. .............................................................353
§ 1 Předmět úpravy ..............................................................353
§ 2 Náležitosti zkoušky ........................................................359
§ 3 Žádost o vykonání zkoušky ............................................386
§ 4 [Zpětvzetí žádosti o vykonání zkoušky].........................393
§ 5 Pozvánka na zkoušku .....................................................394
§ 6 Společná ustanovení pro písemnou a ústní část zkoušky ..........................................................................396
§ 7 Písemná část zkoušky mediátora ....................................397
§ 8 Ústní část zkoušky..........................................................401
§ 9 Zkušební komise ............................................................406
§ 10 Podjatost členů zkušební komise ...................................410
§ 11 Neúčast na zkoušce ........................................................415
§ 12 Hodnocení zkoušky ........................................................418
§ 13 Protokol o průběhu zkoušky...........................................421
§ 14 Osvědčení o vykonání zkoušky ......................................423
§ 15 Výše odměny za první setkání s mediátorem nařízené soudem ...........................................................................424
§ 16 Účinnost .........................................................................431
Příloha č. 1 – Smlouva o provedení mediace (vzor) .....................433
Příloha č. 2 – Potvrzení o účasti stran na prvním setkání s mediátorem .......................................................................441
Příloha č. 3 – Etický kodex advokáta zapsaného mediátora ..........443
Příloha č. 4 – Etický kodex zapsaných mediátorů .........................449
Příloha č. 5 – Usnesení o nařízení prvního setkání s mediátorem (vzor) ...................................................................................453
Příloha č. 6 – Vybraná ustanovení k písemné části zkoušky mediátora ............................................................................455
Příloha č. 7 – Hodnotící arch pro zkoušku mediátora....................459
Příloha č. 8 – Hodnotící arch pro zkoušku z rodinné mediace .....465
Doporučená literatura ..................................................................469
Věcný rejstřík ................................................................................471
§ 7 Hlava první. Výkon mediace
Vedle smrti fyzické osoby vyvolává následek ukončení mediace také prohlášení fyzické osoby za mrtvou, konkrétně den právní moci rozhodnutí, kterým byla fyzická osoba – strana konfliktu či mediátor – v občanském soudním řízení vedeném podle § 50 a násl. ZŘS prohlášena za mrtvou.
§ 7 Mediační dohoda
Mediační dohodu uzavírají všechny strany konfliktu. Jejími náležitostmi jsou vedle podpisů stran konfliktu také datum jejího uzavření, doplněné mediátorem, a jeho podpis, kterým se stvrzuje, že mediační dohoda byla uzavřena v rámci mediace.
Související ustanovení: § 2–4, § 6, 11, 29
Související předpisy: § 8, § 30–37, § 545–599, § 609–653, § 898, 1762 ObčZ; § 67, 80, 99 OSŘ; § 466 a násl. ZŘS; § 52e odst. 2 AZ; nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; nařízení Rady ES č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti; nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 805/2004 ze dne 21. 4. 2004 o evropském exekučním titulu pro nepopřené pohledávky
I. Obecné vymezení
Mediační dohoda je dvou či vícestranným závazkovým právním jednáním mezi všemi stranami konfliktu. Uzavřením mediační dohody mediace končí, tato dohoda je soukromou listinou.
II. Forma a náležitosti
Pro mediační dohodu je zákonem stanovena obligatorní písemná forma. Nezbytnými náležitostmi mediační dohody podle tohoto zákona jsou podpisy všech stran konfliktu, datum uzavření a podpis mediátora. Mediátor není účastníkem mediační dohody, podpisem pouze stvrzuje, že k jejímu uzavření došlo v rámci mediace. Svůj podpis připojuje mediátor na mediační dohodu v rámci výkonu své činnosti podle tohoto zákona, proto by k němu měl připojit i označení podle § 11. Mediátor rovněž vyznačí datum uzavření mediační dohody,
§ 7 Část první. Mediace které je zároveň datem stvrzení dohody mediátorem. Uvedená povinnost byla mediátorovi svěřena z důvodu odstranění vzniku pochybností ohledně data uzavření mediační dohody, pakliže by samy strany konfliktu vyznačily jiný den, než v jaký by mediátor dohodu podepsal. Co se týče podpisů stran konfliktu, nestanoví pro ně zákon žádná zvláštní pravidla, může se tedy bez dalšího jednat o prostý podpis, tj. nikoliv úředně ověřený. Výjimku z uvedeného představují případy, kdy zvláštní právní úprava stanoví potřebu ověření pravosti podpisu. V praxi se bude především jednat o situace, kdy strany konfliktu zamýšlí využít mediační dohodu jako vkladovou listinu pro zápis či výmaz práva vedeného ve veřejném rejstříku, nejčastěji katastru nemovitostí, obchodním nebo spolkovém rejstříku. V této souvislosti je třeba vyřešit otázku, zda může ověření podpisů provést mediátor, který je zároveň advokátem nebo notářem. Lze uzavřít, že by takový postup byl možný, ovšem za podmínky, že s takto poskytnutou službou mediátora-advokáta či notáře budou obeznámeny všechny strany konfliktu, budou s ní souhlasit a dojde k ní až po připojení data a stvrzujícího podpisu mediátora na mediační dohodě, čímž mediace skončí. Co se týče požadavků na formu mediační dohody, lze si představit i situaci, kdy bude mediační dohodou založena korporace. V takovém případě by byl pro její účinnost nezbytný sepis mediační dohody ve formě notářského zápisu. Konečně může nastat i situace, kdy bude mediační dohoda svým obsahem smlouvou, k jejíž účinnosti je podle zákona třeba rozhodnutí určitého orgánu. Za takových okolností je nezbytně třeba vydání takového rozhodnutí. Mediační dohoda musí dále splňovat náležitosti právního jednání vyžadované obecně závaznými právními předpisy co do určitosti označení jednajících stran, tj. strany konfliktu musí být označeny způsobem vylučujícím možnost jejich záměny s jinou osobou. Zapsaný mediátor stvrzující uzavření dohody musí být označen údaji shodnými s těmi, jež jsou u jeho osoby zapsány v seznamu zapsaných mediátorů vedeném MSp. Pakliže dojde k uzavření mediační dohody v rámci mediace vedené více mediátory [srov. komentář k § 2 písm. a)], je třeba, aby dohodu stvrdili svými podpisy všichni tito mediátoři.
III. Uzavření mediační dohody nezletilým
Nelze vyloučit situaci, kdy bude nezletilý stranou konfliktu, pakliže budou předmětem konfliktu práva nebo okolnosti je zakládající, jež jsou svou povahou přiměřená jeho rozumové a volní vyspělosti, či se
§ 7 Hlava první. Výkon mediace
bude jednat o nezletilého nabyvšího plnou svéprávnost jejím přiznáním nebo uzavřením manželství, případně nezletilého, kterému dá jeho zákonný zástupce souhlas k určitému právnímu jednání (v podrobnostech viz komentář k § 4). Za takových okolností bude nezletilý sám podepisovat mediační dohodu. I pro případ mediace platí, že zákonný zástupce nemůže dát nezletilému souhlas k takovému právnímu jednání, u něhož právní úprava vyžaduje souhlas soudu, tedy např. k právnímu jednání nezletilého týkajícího se jeho jmění. Pakliže bude za nezletilého v soudním nebo v jiném řízení jednat zákonný nebo ustanovený zástupce, musí být stranou konfliktu v mediaci právě tento zástupce, který také za nikoliv plně svéprávného nezletilého podepíše mediační dohodu.
IV. Obsah
Obsahem mediační dohody by mělo být ujednání stran konfliktu o způsobu jeho řešení. Může tak dojít ke vzniku závazkového vztahu výslovně upraveného předpisy soukromého práva, anebo se strany konfliktu mohou, v případě, že hmotné právo jejich situaci buď vůbec neřeší, anebo obsahuje dispozitivní úpravu, respektive určité jednání nezakazuje, od znění zákona odchýlit či uzavřít smlouvu jako typ právními předpisy konkrétně neupravený. Nejčastěji bude mediační dohoda představovat dohodu o narovnání, tj. dohodu účastníků závazkového právního vztahu odstraňující spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností, s nimiž mohou strany konfliktu disponovat tím, že je ruší a nahrazují je novými. Obsah mediační dohody dále musí být, pakliže se má jednat o platné právní jednání, určitý a srozumitelný a musí být projevem vážné vůle stran konfliktu. Naproti tomu by obsah mediační dohody neměl být v příkrém rozporu se zákonem nebo jej obcházet, neměl by hrubě odporovat dobrým mravům či ohrožovat veřejný pořádek nebo zavazovat k nemožnému plnění. Pro změnu obsahu mediační dohody platí vše, co obecně závazná právní úprava stanoví ve vztahu k jiným závazkům. Změny lze tedy dosáhnout buď opět dohodou o narovnání nebo novací, v obou případech výhradně v písemné formě. Dohodu o změně obsahu zákon nevyžaduje v podobě mediační dohody. U mediační dohody není vyloučena ani změna v osobě věřitele nebo dlužníka, opět dle pravidel stanovených obecně závaznou právní úpravou.
§ 7 Část první. Mediace
V. Odpovědnost za obsah
Za obsah mediační dohody není odpovědný mediátor (srov. komentář k § 3). Není ani podmínkou, aby mediační dohodu mediátor sepsal, dokonce může k sepsání dohody dojít v jeho nepřítomnosti.
Za obsah mediační dohody nesou odpovědnost výhradně strany konfliktu, které ji uzavřely, neboť se jedná o projev jejich vůle a výsledek jednání a úvah o optimálním způsobu řešení konfliktu. Je však namístě zdůraznit, že mediátor je odpovědný za to, že mediační proces, jehož výsledkem je mediační dohoda, proběhl v souladu se zákonem a s principy mediace (srov. komentář k § 8). I při absenci odpovědnosti mediátora za obsah mediační dohody vyvstává otázka, zda je namístě, aby mediátor svým podpisem stvrdil mediační dohodu, která zjevně vykazuje znaky absolutní neplatnosti právního jednání, tj. zjevně se příčí dobrým mravům, odporuje zákonu nebo zjevně narušuje veřejný pořádek či zavazuje k nemožnému plnění. Autorka se přiklání k závěru, že nikoliv. Za takových okolností totiž lze mít za naplněné předpoklady pro ukončení mediace (byť ve stadiu stranami konfliktu třeba i podepsané mediační dohody) z důvodu narušení nezbytné důvěry mezi mediátorem a stranami konfliktu postupem podle § 6 odst. 2 věta prvá. Pokud si mediátor není jist, zda jemu předložená mediační dohoda nevykazuje některý z výše uvedených znaků, může stranám konfliktu doporučit, aby její obsah nejprve konzultovaly se svými právními zástupci (nemají-li je, tak s libovolně zvoleným advokátem), s pomocí těchto zástupců mohou strany konfliktu dokonce mediační dohodu sepsat a teprve poté ji předložit ke stvrzení mediátorovi. Zákon pro nastíněný postup neklade žádné mantinely, je na stranách konfliktu a mediátorovi, jak si „nastaví“ proces tvorby mediační dohody, vždy však při zachování zákonných povinností mediátora a principů mediace.
VI. Vykonatelnost
Mediační dohoda má ryze soukromoprávní charakter a není přímo vykonatelná. Tj. nelze v ní sjednané povinnosti přímo vynucovat. Dosáhnout vykonatelnosti mediační dohody lze prostřednictvím jejího schválení soudem, a to buď v rámci smírčího řízení v podobě prétorského smíru, anebo v již zahájeném občanském soudním řízení či řízení vedeném podle ZŘS ve formě soudního smíru. K podmínkám schválení mediační dohody soudem srov. komentář k § 67 a 99 OSŘ
§ 7 Hlava první. Výkon mediace
(oddíl I. a II.). Pokud se mediační dohoda týká věcí péče soudu o nezletilé, lze dosáhnout její vykonatelnosti jejím uplatněním v příslušném soudním řízení tak, že soud pojme mediační dohodu do výroku svého rozhodnutí, v tomto případě převážně ve formě rozsudku
(§ 471 ZŘS). Vedle smíru je rovněž možné dosáhnout vykonatelnosti následným uzavřením dohody o splnění nároku vyplývajícího z mediační dohody ve formě notářského zápisu. Zajištění mezinárodní vykonatelnosti mediačních dohod je v rámci členských zemí Evropské unie řešeno nařízením Rady ES č. 44/2001 (pro věci občanské a obchodní, tzv. nařízení Brusel I) a nařízením Rady ES č. 2201/2003 (pro věci manželské a rodičovské odpovědnosti, tzv. nařízení Brusel II), resp. nařízením Rady ES č. 805/2004 o evropském exekučním titulu pro nepopřené pohledávky. Tato tři nařízení platí mezi všemi členskými státy EU s výjimkou Dánska.
VII. Vykonatelnost části dohody
Je důležité podotknout, že výše uvedenými postupy mohou strany konfliktu dosáhnout vykonatelnosti jak veškerých ujednání o jejich právech a povinnostech obsažených v mediační dohodě, tak i jen některých z nich. Samozřejmě, je-li to jejich vůle. Předpokladem pro takovou možnost je koncipování obsahu mediační dohody v podobě, že ujednání o jednotlivých právech a povinnostech jsou od sebe oddělitelná a každá sama o sobě platná. Strany konfliktu pak budou v soudním řízení navrhovat schválení pouze výslovně specifikované části mediační dohody, nikoliv dohody celé. Další možností je uzavření více mediačních dohod, viz komentář k tomuto paragrafu, oddíl IX.
VIII. Plnění dohody
Jestliže není dosaženo vykonatelnosti mediační dohody popsanými způsoby, je třeba nahlížet na vynutitelnost splnění povinností v ní sjednaných stejně jako v jakékoli jiné smlouvě. Není-li ze smlouvy plněno dobrovolně, může se oprávněná strana konfliktu domáhat svého nároku v soudním nebo jiném řízení. Podoba návrhu na zahájení sporného řízení bude volena podle charakteru předmětu mediace, ve většině případů se bude v civilním sporném řízení jednat o žalobu na splnění povinnosti vyplývající z mediační dohody, případně na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. Ve věcech podléhajících úpravě ZŘS bude návrh odrážet tam stanovené parametry jednotlivých
§ 7 Část první. Mediace
řízení, není-li z jejich povahy vyloučena možnost úpravy vzájemných práv a povinností dohodou. Mediační dohoda, tj. smlouva, může být v soudním řízení předložena jako důkazní prostředek, a to listinný.
IX. Souběžné dohody
V praxi se mohou vyskytnout situace, kdy již v době sepisu mediační dohody strany konfliktu vědí, že ohledně části dohodnutého způsobu řešení konfliktu budou chtít dosáhnout vykonatelnosti svého ujednání, ve zbytku pak nikoliv. Lze přijmout závěr, že zákon nezakazuje, aby výsledkem mediace byla více než jedna mediační dohoda. Stranám konfliktu tedy nic nebrání v tom, aby ujednání o těch právech a povinnostech, u nichž chtějí dosáhnout vykonatelnosti, sepsaly v samostatné mediační dohodě podrobněji, precizněji, prostě tak, aby vyhověly nárokům pro schválení takové dohody v podobě prétorského či soudního smíru. Ostatní ujednání, jež mezi sebou strany konfliktu z různých důvodů chtějí učinit, ale zároveň nemají v úmyslu dosáhnout jejich vykonatelnosti, mohou koncipovat volněji, opět v samostatné mediační dohodě.
X. Příklady
Pro větší názornost lze uvést několik vzorových příkladů formulace předmětu (nikoliv tedy veškerých náležitostí) mediační dohody, a to v případech, kdy lze očekávat nejčastější využívání mediace:
a) pro případ dohody rodičů o péči o nezletilé děti, lze konstruovat předmět mediační dohody, takto:
„Otec … (jméno, příjmení, datum narození nebo r. č., bydliště) a matka … (jméno, příjmení, datum narození nebo r. č., bydliště) se dohodli na úpravě péče a výživného jejich společného nezletilého dítěte/dětí … (jméno, příjmení, datum narození nebo r. č., bydliště) v souvislosti se skutečností, že spolu nežijí ve společné domácnosti/na dobu do rozvodu/na dobu po rozvodu tak, že nezletilý/nezletilá … se svěřuje do výchovy matky/otce/do střídavé výchovy/společné výchovy (od 1. 1. 2026: rozsah péče otce představuje dobu od… do…, rozsah péče matky představuje dobu od… do…) a otec/matka se zavazuje přispívat na výživu částkou ve výši … Kč měsíčně, splatnou vždy do … dne v měsíci k rukám …, s účinností od …“ (pro případ střídavé