VZTAHY A KOMUNIKACE
Ukázat svou zranitelnost, to, že něco nevíte nebo že se něčeho bojíte, není slabost, ale statečnost! Jedině stateční lidé se nebojí ukázat takoví, jací opravdu jsou. I s chybami a slabinami. Jen idiot se ničeho nebojí.
K-PB-1301_book_02.indd 11 14.11.2025 15:32
JAK BÝT SÁM
SEBOU A NEBÁT
SE UKÁZAT SVOU
ZRANITELNOST
K-PB-1301_book_02.indd 13 14.11.2025 15:32
VZTAHY A KOMUNIKACE
Od dětství jsem se bála. Bála jsem se mnoha věcí a jednou z nich bylo, jak mě budou hodnotit ostatní. Když jsme třeba šli do galerie, čekala jsem, u kterého obrazu se kdo zastaví, abych udělala totéž. Byla jsem z chudé rodiny a dodnes slyším posměšky spolužáků, že vypadám nemožně, nemám moderní walkman… a že jsem tlustá. A to nemluvím o tom, že jsem dva roky neviděla na tabuli, protože jsem tajila, že potřebuju brýle.
Později, když jsem začala randit, jsem byla jako plastelína. Pokud protějšek jezdil na kole, hned ze mě byla vášnivá cyklistka. Nebo vášnivá pařmenka… nebo náruživá knihomolka. Po nějaké době mě nakonec přestalo bavit hrát hry, přetvařovat se a druhá strana byla překvapená. Vždyť jsem přece říkala, že kolo miluju (nenávidím ho a hrdě se k tomu hlásím), že pařím každou noc až do rána (já, která usíná v devět na gauči!)…
Trvalo mi možná dvacet a více let, než jsem si uvědomila, že nemůžu být ve vleku druhých, protože ztrácím sama sebe. A pokud kvůli čemukoli ztrácíte sami sebe, je čas z toho odejít. Snad až kolem třicítky mi došlo, že – slovy Very, mé oblíbené učitelky (nejen) klavíru – každé zboží si najde svého kupce.
Začala jsem nahlas pojmenovávat své strachy a ty se začaly ztrácet. Protože najednou zmizely stíny, které jsem měla pořád za sebou a bála se, kdy vylezou na světlo denní. Když je tam vytáhnete sami, máte pokoj!
V dnešním světě sociálních sítí, kde se to hemží úžasnými snímky všeobjímající rodinné pohody, luxusních dovolených, značkového oblečení a podobně, rozhodně není jednoduché k něčemu takovému dojít.
K-PB-1301_book_02.indd 14 14.11.2025 15:32
VZTAHY A KOMUNIKACE
Zkuste si odpovědět na otázku, čeho se bojíte. A ne, netvrďte, že ničeho, protože to není pravda. Všichni se něčeho obáváme. To není slabost. Naopak je velmi statečné přiznat si svůj strach a zranitelnost. Navíc pak víte, proti čemu stojíte. Nebojte se proto ukázat takoví, jací opravdu jste, i se svými chybami. Každý jsme nějaký a neměli bychom se za to stydět. Ve skutečnosti totiž není nic těžšího než žít život, který vlastně žít nechceme, který není náš.
Jednoduše buďte autentičtí! Autenticita se dnes totiž velmi cení.
Je základem duševního zdraví, ale například i profesních úspěchů a v neposlední řadě dává našemu životu smysl. Je nepostradatelná pro budování dobrých mezilidských vztahů, které posilují psychickou i fyzickou odolnost.
PRAKTICKÉ RADY
Zkuste si položit následující otázky:
1. Čeho se bojím?
Ale opravdu. Že se zesměšním? Že nejsem dost velký odborník?
Že moc jím a lidé se mi budou smát? Že nemám vybrané chování? Je důležité si uvědomit, co je vlastně spouštěčem vaší zranitelnosti, a pak o tom otevřeně začít mluvit.
Přijdete na akci a máte hlad? Máte obavu, aby si někdo neřekl, že jste se přišli jen zadarmo najíst? Třeba je to proto, že se vám v dětství smáli, že jste tlustí a všechno sníte… Když ale nahlas řeknete „jdu z práce a mám hlad jako spisovatel, omlouvám se, ale
K-PB-1301_book_02.indd 15 14.11.2025 15:32
VZTAHY A KOMUNIKACE
nejdřív se najím“, uvidíte, jak se vám uleví. V ten moment vezmete všem, kdo vás za zády pomlouvají, vítr z plachet a stáváte se tvůrcem svého vlastního života.
2. Co nejhoršího se může stát?
Kdysi jsem pracovala v jedné německé společnosti. Bylo to zaměstnání, které jsem si vysnila a vybojovala. Odvážně jsem tehdy zašla za generálním ředitelem a jen tak se zeptala, zda by pro mě neměl místo. A za dva měsíce mě přijali. Ovšem ne jako juniora do marketingu, jak by to mělo být, ale rovnou na pozici marketing manažera. Se zodpovědností za lidi, rozpočet, chod týmu, produkty. Asi by bylo působivé napsat, jak mě to posunulo, jak jsem vystřelila do výšin managementu, ale nebyla by to tak úplně pravda. Půl roku jsem tápala a další rok trpěla, když mě zmíněný generální ředitel, zpočátku oslněný mou odvahou, ponižoval na každém mítinku, dělal ze mě pitomce, křičel na mě. Kdykoliv mi zavolal, ať k němu přijdu, musela jsem cestou aspoň jednou použít toaletu. Přesto jsem si pořád říkala, že to musím vydržet, že jsem to tak přece chtěla.
Ne vždy se ale rozhodujeme správně. Ve skutečnosti není třeba trpět. Nakonec jsem dala výpověď a jedno se mi z té doby vrylo do paměti. Německé přísloví, které citoval onen ředitel při našem finálním rozhovoru nad mou výpovědí: „Lepší hrůzný konec nežli hrůza bez konce.“ Svatá pravda. Co tak strašného se stalo? Dala jsem výpověď a hledala si novou práci. Nic víc, nic míň. Často se bojíme udělat rozhodující krok, protože stávající zlo je pro nás něčím známým, zatímco strach z neznámého nás paralyzuje. Co kdyby to bylo ještě horší? To je ale strašná brzda. Vždycky máme možnost jít dál.
JAK BÝT SÁM SEBOU A NEBÁT SE SVÉ ZRANITELNOSTI?
• Pojmenujte nahlas své strachy: Čeho se bojím? Často nás trápí nevyslovené věci, ale jakmile je pojmenujeme, ztratí nad námi moc. Tím, že je vyslovíme my sami, stáváme se tvůrci svého osudu.
• Položte si otázku: Co nejhoršího se může stát? Někdy si v hlavě vytvoříme prapodivné konstrukce, strach nad námi převezme vládu a po čase vnitřního teroru zjistíme, že se zas tak moc nestalo ani neděje.
• Přijměte fakt, že není každý den posvícení a to, že se někdy cítíte špatně, není selhání, je to normální.
• Hledejte způsoby, jak převzít kontrolu nad situací. Ptejte se: Co s tím můžu dělat?
K-PB-1301_book_02.indd 19 14.11.2025 15:32
01
VZTAHY A KOMUNIKACE
JAK BÝT SÁM SEBOU A NEBÁT SE UKÁZAT SVOU ZRANITELNOST
JAK VYBUDOVAT PEVNÉ VZTAHY A INVESTOVAT DO NICH
02
MYŠLENÍ A PROŽÍVÁNÍ JAK
03
PÉČE O TĚLO I DUŠI
ZMĚNA – PŘIROZENÁ SOUČÁST ŽIVOTA
JAK AKCEPTOVAT NEVYHNUTELNÉ
DESET KLÍČOVÝCH TIPŮ,