Každé dobrodružství má svůj počátek
Tento deník je mým osobním záznamem o cestě hluboko do nitra Amazonie.
Pokud čtete tyto řádky, měli byste něco vědět.
Každé dobrodružství má svůj počátek. Tohle začalo v archivech Královské zeměpisné společnosti, když jsem narazil na vzácnou a věkem poznamenanou knihu. Foukl jsem na její zaprášené desky a odhalil její název: Cesty
po severní Amazonii – 1835–1844, R. Schomburgk, objevitel a botanik.
Když jsem knihu otevřel, vyklouzl z ní starý kus papíru. Šlo o ručně kreslenou mapu hornaté oblasti v deštném pralese, jíž se klikatě vinula řeka. Jenomže většinu detailů někdo odstranil a velkou část mapy úplně vymazal. Když jsem mapu zvedl ke světlu, stěží se mi podařilo rozpoznat tenkou modrou linku a slova „Poslední řeka“. Co je tahle Poslední řeka zač? A proč ji někdo vymazal? Jako by se tvůrce mapy snažil něco utajit. Knihu jsem přečetl, ale objevitel se ve svém vyprávění nezmiňoval ani o mapě, ani o žádné expedici do hor. V tu chvíli jsem pocítil neodolatelné nutkání zjistit pravdu. Mapu i knihu jsem si strčil do batohu a odešel.
Týdny jsem se snažil přijít záhadě na kloub, ale bez úspěchu. Tady by celý příběh mohl také skončit, kdyby mě nenapadlo poslat fotografii mapy své kamarádce Bibi, která pracuje jako vědkyně v Brazílii. Úplnou náhodou v mapě rozpoznala kus prastarého pohoří rozpínajícího se v severní části Amazonie – divoké a nezkrocené území.
Zmínil bych název oblasti, ale nemohu. Vyzradit mohu jen tolik, že nás tato mapa zavedla na expedici do neznáma, kam jsme se vypravili s nadějí, že tu objevíme Poslední řeku. Co jsme tam nalezli, však stačilo k tomu, abych místopisná pojmenování v tomto deníku odstranil nebo pozměnil – stejně jako kdysi tvůrce mapy. Brzy pochopíte proč.
Pokud čtete tyto řádky, slibte, prosím, že i vy toto tajemství uchováte.
I vy budete od teď strážci Poslední řeky.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že první slova v tomto deníku by mohla zároveň být i poslední. Stmívá se a my stále ještě nevidíme savanu ani přistávací dráhu. Pokaždé, když naše cessna vlétne do turbulencí, mám pocit, že musíme z oblohy každou chvíli spadnout. Psaní je to jediné, co mě teď dokáže přivést na jiné myšlenky.
Od chvíle, kdy jsme před čtyřmi hodinami vyrazili z Manausu, míříme na sever.
Kvůli potížím s palivem jsme odstartovali později, než jsme původně plánovali.
Slunce klesá k obzoru – musíme se dostat do vesnice, než úplně zapadne, jinak náš
pilot poletí poslepu. Bibi sedí naproti mně, vmáčknutá vedle hromady našeho vybavení.
Opírá se čelem o okénko a její oči těkají po stále temnější džungli pod námi. Pravděpodobnost,
že se zřítíme a umřeme, není až tak nízká, ale Bibi vypadá klidně. Až moc klidně.
Pod námi se deštným pralesem vine řeka, stříbrná jako pramínek rtuti. V dálce se rýsuje křivolaký obrys modrých hor jako vlny na rozbouřeném oceánu. Zdají se prastaré.
Tiché. Nepoznatelné. Vídal jsem je ve snech celé měsíce. Co asi schováváte ve svých tmavých údolích? Ukrýváte Poslední řeku? Skoro jako bych je slyšel šeptat v jakési pradávné řeči planety Země – jako by si tiše přály, aby naše letadlo zmizelo a jejich tajemství zůstala nevyzrazena.
Bibi se zlehka dotkla mojí paže. Bledý třpyt v dálce znamená okraj savany. Díky bohu.
Obrázek včerejšího letu. Brzy naše myšlenky zaměstnávalo něco úplně jiného než krásné výhledy. Neskutečně se nám ulevilo,když jsme v dálce konečně zahlédli savanu a přistávací dráhu.
13. bře zna
Píšu z pohodlí své hamaky a sleduju malinké ptáčky, jak na stole vyzobávají drobky od snídaně. Kromě jejich švitoření se savanou rozléhá cvrčení cikád. Mezerami mezi prkny
terasy zahlédnu pár prašivých psů pode mnou, jak očichávají naše vybavení. Jeden z nich si vytřese z kožichu oblak červeného prachu a pak mi počůrá batoh. Dupnu vší silou o podlahu, ale ani se po mně neohlédne. Typické.
Právě jsme ve vesnici Katu’wao *, 4 km chůze od travnaté přistávací dráhy, kde jsme včera nakonec přistáli.
Jeden z vesničanů – Atorai – a jeho rodina nám nabídli ubytování ve svém přístřešku. Je to vyvýšená dřevěná stavba s tradiční doškovou střechou z navrstvených palmových listů. Nemůžeme se dočkat, až vyrazíme, ale
šestitýdenní dobrodružství na kánoi vyžaduje řádnou přípravu. Potřebujeme zásoby jídla. A rád bych si taky promluvil o té mapě s místními, abych zjistil, jestli náhodou něco nevědí. Doufáme, že vyrazíme pozítří.
Z hamaky vidím, jak se savana potkává s okrajem džungle. Hradba stromů se v horkém vzduchu vábivě vlní.
* Mnoho názvů autor přeškrtal.
V E S N I C E
Bibi se vydala najít mangovník. Je fajn zase trávit čas spolu. Potkali jsme se před třemi lety v São Paulu, když jsem cestoval po Jižní Americe. Vůbec se nezměnila, pořád ta stejná znepokojivá kombinace zvědavosti, kanadských žertíků a abnormální záliby v obojživelnících a plazech, obzvlášť těch nebezpečných. Teď už na ně má i vysokoškolský diplom.
Jakmile Bibi viděla mapu, hned pochopila její potenciál. Pokud chcete putovat opravdovou džunglí po souši, sto metrů znamená celé dopoledne sekání mačetou, zatímco se snažíte vyhnout hadům, ovšem řeky jsou v těchto končinách cestami do neznáma a doslova rájem pro všechno živé a divoké. Šance objevit něco nového je ohromná a oba to dobře víme. Když uvážím její posedlost hady a obojživelníky, je mi jasné, že doufá v objevení nějakého nového druhu – zcela jistě mě využije k nalákání nějakého obzvlášť strašlivého exempláře.
V rozpáleném vzduchu se odrážívzdálený okrajpralesa
Bibi upírá pohled do savany
Jsem ale rád, že je tady. Velmi brzy jsme pochopili, že malá dvoučlenná expedice je naší jedinou možností.
Původně jsme měli v plánu najmout si místní průvodce, ovšem naše skromné úspory už by na takový luxus nevystačily. Jen doufám, že toho nebudeme litovat. Tohle je moje první opravdová výprava do džungle a lhal bych, kdybych tvrdil, že nejsem nervózní. Pokud se cokoli vyvrbí, jsme v tom sami.
Bibi naštěstí vyrůstala v Araçá* a pro přežití v džungli má potřebné dovednosti – a ty s největší pravděpodobností budeme potřebovat. Možná na ni spoléhám až příliš. Jenže ona představuje moji
nejlepší jedinou šanci na nalezení téhle záhadné Poslední řeky. A jejích tajemství.
Mám za to, že mapa skrývá mnohem více než jen nějaké nové druhy.
okraj pralesa
S A V A N A
brusný pilník
otravuje.
baterií 3 balení náhradní c h
loveckýnůž
mačeta 2× buzola kapesní nůž
klobouk proti slunci malý ruksak do d ž u ng le
mast na štípance repelent
l é k á rnička p ila pádla z apalovač
v ýk onná svítilna
deník n aše skládací ká noe – 5 ,2 m – 22 kg
duše z kola –NEZAPOMENOUT
Už zase tu máme toho psa . Jsem si celkem jistý, že je to ten, co mi počůral batoh .
jutový pytel, vhodnější na hovězí apod.?
Seznam vybavení
skládací kánoe + pádla
hamaky
lehká přikrývka/ručník
celta × 3 2
potřeby na vaření a stolování telefonní čísla pro případ nouze knihy
Schomburgkovy záznamy příručky (fauna/flóra) voděodolný obal/ruksak voděodolné vaky/bedny pončo / nepromok. oblečení a klobouk boty – sandály/tenisky/holiny mapa a kompas duše z kola – koupit!
láhev na vodu a purifikační tablety nůž/mačeta/pila
baterky + náhradní baterie táborová svítilna
lékárnička
antibiotika + antimalarika
hygiena: kartáček/pasta/mýdlo sluneční brýle + opalovací krém dalekohled
padáková šňůra
bílé plátno lupa
na sběr vzorků: knížka/lahvičky/ plechovka + alkohol/konzervant rybářské náčiní
rýžovací pánev pastelky, ořezávátko + srolovatelné pouzdro
deník/skicák
menší skicák ochranná brašna/obal
