KAPITOLA JEDNA
Thrall, bývalý náčelník velké a mocné Hordy, nyní jen šaman, o nic větší než kdokoliv z jeho souputníků, pevně zavřel oči a snažil se udržet na nohou. Země se pod nimi kymácela. Měli pod sebou jen žalostně malý kousek země trčící vzhůru z oceánu, který kolem nich zuřivě bouřil, bil a třásl se bolestí.
Nedávno si šílený Dračí Aspekt prorazil cestu z nitra Azerothu a strašlivě světu kolem nich ublížil. Nepříčetný
Deathwing se opět volně pohyboval po světě vezdejším a násilnost, s jakou se vrátil, způsobila, že na Azerothu zely rány. Ti, kdo zatím nepřišli o všechen optimismus, věřili, že se Azeroth může ještě uzdravit. Ale ani oni nepochybovali, že už nikdy nebude jako předtím.
V srdci světa, na místě zvaném Maelström, se z hlubin neurvale vymrštil kus dávno pohřbené země. A právě zde se shromáždili ti, kteří se zoufale snažili napravit rozbití svého světa.
Byli to šamani. Každý vládl velkou mocí. Členové Zeměkruhu,1 kteří za sebou zanechali jiné význačné povinnosti a závazky, aby se zde shromáždili. Jednotlivě by toho zmohli pramálo. Ale spolu, zvlášť když všichni byli tak protřelí a moudří, dokážou více.
1 Zeměkruh: Earthen Ring
Byly jich tucty. Stáli tu v hloučcích, párech nebo i jednotlivě. Ze všech sil se snažili na kluzkém rozechvělém ostrůvku udržet na nohou. Ruce pozvedali v gestech, jež značila jak příkaz, tak prosbu. Přestože mezi nimi neexistovalo žádné fyzické spojení, na spirituální úrovni propojeni byli. Měli zavřené oči a byli ponořeni hluboko do tvorby léčivého kouzla.
Šamani se pokoušeli upokojit elementy země a podpořit je, aby se samy dokázaly uzdravit. Pravda, byly to živly, kdo utrpěl ránu, zatímco šamani byli zdraví. Jenže živly měly mnohem větší moc než šamani. Pokud se jim podaří uklidnit zemi na dostatečně dlouhou dobu, snad se na svou sílu rozvzpomene a dokáže z ní něco načerpat. Jenže země, kameny a půda i samotné kosti Azerothu bojovaly ještě s jednou ranou: se zradou. Protože černý Dračí Aspekt, Deathwing, kdysi známý jako Neltharion, býval Strážcem země. Dostal za úkol ji chránit a strážit její tajemství. Teď ho země vůbec nezajímala. Lehkovážně a freneticky ji trhal na kusy. Bez ohledu na zkázu a bolest, které způsobil.
Země zaúpěla a ztěžka vydechla.
„Stůjte zpříma a pevně!“ vykřikl hlas, který Thrall kupodivu dokázal zaslechnout i přes dunění rozechvělé země a burácení rozzuřených vln, které se je snažily vytlačit z jejich vratkých stanovišť. Ten hlas patřil Nobundovi, prvnímu Zlomenému, který se stal šamanem. Tentokrát byla řada na něm, aby vedl rituál, a zatím si počínal mistrně.
„Otevřete se svým bratrům a sestrám! Vnímejte je, pociťte je, spatřete Ducha života, který v nich jasně září jako nádherný plamen!“
S Thrallem na jednom z větších, nově zformovaných skalisek stála Aggra, Mag’har z klanu Frostwolf. Thrall se s ní setkal v Nagrandu a zamiloval se do ní. Měla hnědou pokožku a měděné vlasy stažené do ohonu na jinak vyhole-
né hlavě. Thrallovu ruku svírala pevně a silně. Neprováděli tu žádné delikátní zaříkávání. Tohle byla zkouška ohněm. Stáli odvážně blízko k okraji strmých útesů. Vítr pod nimi rozháněl oceán. Vlny narážely a dutě duněly o rozeklaný kámen. Než začne hojení, musí se vše uklidnit. Přesto tu strašlivě riskovali.
Thrall cítil, jak se mu sevřely svaly ve snaze udržet ho na místě. Neměl toho na práci zrovna málo. Musel stát zpříma na zdivočelé zemi, nenaklánět se vstříc hladovému oceánu a ostrým kamenům a stále se snažit dosahovat vnitřního klidu, aby se na té nejhlubší úrovni spojil se svými šamanskými souputníky. Jedině tak se mohl šaman, pokud byl dostatečně zručný a řádně připravený, otevřít Duchu života a proniknout k živlům. Komunikovat s nimi a sjednotit se s těmi, kdo se snaží o totéž.
Thrall cítil, jak se k němu ostatní natahují. Jejich esence byly v nastalém zmatku oázou klidu. Pokusil se vstoupit hluboko do svého nitra. S námahou získal kontrolu nad svým dechem a odmítl podlehnout rychlým, mělkým nádechům, které by jeho tělu způsobily jen starosti a obavy. Místo toho přinutil své plíce řádně vdechovat a vydechovat vlhký slaný vzduch.
Nosem dovnitř… ústy ven… od chodidel ukotvených na zemi… napnout své srdce. Pevně se držet Aggry, ale neviset na ní. Zavřít oči, otevřít svého ducha. Najít svůj střed a v něm klid. Uchopit ten nalezený mír a spojit se skrz něj s ostatními.
Thrall cítil, jak se mu potí ruce. Jeho váha se najednou posunula. Uklouzl. Rychle pád vyrovnal a pokusil se vrátit k hlubokému dýchání, k rituálu soustředění. Ale bylo to, jako by mu vlastní hlava nepatřila a neposlouchala ho. Chtěla s tím bojovat. Něco udělat. A ne tady stát, dýchat a být v klidu. On –
Náhlé se zablesklo tak jasně, že to někdejší náčelník viděl i přes pevně zavřená víčka. V uších jim zadunělo strašlivé prásknutí blesku, který udeřil až příliš, příliš blízko. Zarachotilo to a země se zachvěla ještě prudčeji. Thrall otevřel oči právě včas, aby uviděl, že obrovský kus země jen pár metrů od nich skončil spálený úderem blesku a rozpadá se pod nohama goblina a trpaslíka. Nebožáci překvapeně vykřikli, pevně se chytili jeden druhého i šamanů po obou stranách. Náhle se kolébali nad burácejícími vlnami a rozeklanými kameny.
„Vydržte!“ zakřičel tauren, který neochvějně sevřel goblinovu ruku. Zapřel se kopyty a zatáhl. Draenei svírající trpaslíka udělal totéž. Oba šamany se podařilo odvléct do bezpečí, kde zmoženě lapali po dechu.
„Stáhněte se, stáhněte se!“ zvolal Nobundo. „Do úkrytu – rychle!“
Vzhledem k tomu, že se nedaleké skalisko rozpadlo na kusy, shromáždění šamani nepotřebovali dvakrát pobízet.
Orkové a taureni, trollové a goblini, trpaslíci a draeneiové. Všichni se hnali ke svým ořům. Šplhali na roztřesená zvířata a popoháněli je zpět do úkrytů na jednom z větších útesů.
Vtom se nebe rozevřelo a vrhlo proti kůži šamanů bodavé, tlusté kapky deště. Thrall se zdržel, dokud se neujistil, že Aggra vylezla na své okřídlené zvíře. Teprve pak pobídl svou vlastní wyvernu k nebi.
Úkryty byly sotva víc než provizorní chatrče, umístěné co nejdále ve vnitrozemí a chráněné ochrannými kouzly.
Každý jednotlivec nebo pár měl svou vlastní. Chatky byly uspořádány po obvodu kruhu ceremoniálního prostranství.
Před drobnými projevy rozlícených živlů – jako před blesky – tu šamany kryla ochranná kouzla. Zem se pod nimi ale pořád mohla kdykoliv prolomit. Taková už ale byla hrozba, se kterou se teď šamani museli potýkat, ať už by stáli kdekoliv.
Thrall dorazil k jejich přístřešku jako první. Držel medvědí kůži zdviženou, dokud Aggra neproběhla dovnitř. Potom ji spustil a přivázal. Déšť o ni zlostně bil, jako by se dožadoval vstupu. Celá budova sebou navíc chabě lomcovala pod údery větru. Nebylo to však nic, co by nepřestála.
Thrall se začal rychle svlékat ze své promáčené róby. Mírně se u toho třásl. Aggra v tichosti učinila totéž. Pokud nebudou dost rychlí, mokré oblečení se stane jejich zkázou s mnohem větší jistotou než náhodný úder blesku. Osušili si mokrou kůži, jednu zelenou a druhou hnědou, a potom se oblékli do čerstvých, suchých šatů uložených v truhle.
Thrall se vydal zapálit oheň v malém koši.
Cítil na sobě Aggřin pohled. Vzduch byl těžký nevyslovenými slovy. Konečně prolomila ticho.
„Go’eli,“ začala hlubokým chraplavým hlasem plným obav.
„Nic neříkej,“ odvětil Thrall, zatímco se zaměstnával ohříváním vody na teplý nápoj pro každého z nich.
Viděl, jak se na něj zamračila, pak obrátila oči v sloup a téměř viditelně polkla slova. Nerad s ní tak mluvil, ale neměl náladu diskutovat o tom, co se stalo.
Kouzlo selhalo a Thrall věděl, že to bylo kvůli němu.
Seděli v trapném tichu, zatímco kolem zuřila bouře a v zemi to dunělo. Pak se země konečně začala pozvolna uklidňovat. Skoro jako dítě, které se křikem samo ukolébalo ke spánku. Thrall cítil, že není v klidu a ani zdaleka nebyla uzdravená, ale aspoň byla nehybná.
Prozatím.
Téměř okamžitě zaslechl Thrall před jejich dveřmi hlasy. Vynořili se s Aggrou do šedého dne. Půda pod jejich bosýma nohama byla při chůzi mokrá. Ostatní se srocovali v hlavní části ostrova. Obličeje měli vážné, unavené, ale odhodlané.
Nobundo se obrátil k přicházejícímu Thrallovi a Aggře.
Býval to draenei. Dnes však neměl hrdou, silnou a vysokou postavu. Kvůli zhoubným vlivům felu byl ohnutý, téměř zdeformovaný. Mnoho Zlomených tyto energie stáhly do zkázy a temnoty, ale Nobunda ne. Byl skutečně požehnaný. Jeho velké srdce se otevřelo šamanským silám a on je pak předal svému lidu. Vedle něj stálo několik draeneiů v uhlazených, čistých a dokonalých róbách. Nobundo je však v očích Thrallových i mnohých dalších všechny převyšoval díky tomu, kým byl.
Když pohled vysokého šamana padl na Thralla, ork měl chuť uhnout očima. Thrall si této bytosti – vlastně jako všech přítomných šamanů – hluboce vážil a nikdy si nepřál je zklamat. A přesto se to stalo.
Nobundo na Thralla pokynul příliš velkou rukou.
„Pojď, příteli,“ řekl tiše s pohledem laskavě upřeným na orka.
Mnozí nebyli tak shovívaví a Thrall cítil, jak na něj během chůze k Nobundovi vrhají popudlivé pohledy. Zbytek se k tomuto neformálnímu setkání přidal v naprosté tichosti.
„Znáš kouzlo, které jsme se snažili upříst,“ pravil Nobundo stále klidným hlasem. „Mělo uklidnit a upokojit zemi. Je to sice obtížná práce, ale každý z nás ví, jak na to. Můžeš nám říct, proč jsi –“
„Přestaň kolem toho tancovat,“ zavrčel Rehgar. Byl to mohutný vysoký ork s tělem posetým jizvami z bitev. Při pohledu na něj by nikoho určitě nenapadlo slovo „duchovno“. A přesto by šlo o velkou mýlku. Rehgarova životní pouť ho doposud zavedla od gladiátorství přes otrokářství až do pozice Thrallova věrného přítele a rádce. A tady ta cesta ještě zdaleka nekončila. Každý jiný ork by se teď třásl před jeho hněvem. Ne však někdejší náčelník Hordy. „Thralle… co se to s tebou u felu dělo? Cítili jsme to! Vůbec ses nesoustředil!“
Thrall cítil, jak se mu prsty svírají v pěst, a přiměl se je rozevřít. „Takhle tě nechám se mnou mluvit jen proto, že jsi můj přítel, Rehgare,“ prohlásil tiše, ale úsečně.
„Reghar má pravdu, Thralle,“ pravil Muln Earthfury svým hlubokým, dunivým hlasem. „Je to těžká práce, ale ne nemožná – dokonce ani nejde o nic nového. Jsi šaman, který prošel všemi řádnými obřady svého lidu. Drek’Thar tě označil za zachránce vašeho lidu, protože k tobě živly promluvily po tolika letech ticha. Nejsi žádné nezkušené dítě, které bychom museli tišit a soucítit s ním. Jsi členem Zeměkruhu – ctihodným a silným. Jinak bys tu nebyl. A přesto ses v ten nejzásadnější moment sesypal. Mohli jsme ta zemětřesení utišit, ale tys naši práci pokazil. Musíš nám říct, co tě rozptýlilo, abychom ti mohli pomoci.“
„Mulne –“ začala Aggra, ale to už Thrall zvedl ruku.
„O nic nejde,“ odpověděl Mulnovi. „Je to náročná a únavná práce a já toho mám v hlavě hodně. Nic víc.“
Reghar zaklel. „Máš toho hodně v hlavě,“ vyprskl. „No, to máme všichni. Takové bezvýznamnosti jako třeba záchranu světa před roztrháním na kusy!“
Thrall rázem viděl rudě. Naštěstí dřív než on stačil promluvit Muln. „To Thrall býval vůdce Hordy, Rehgare, ne ty. Nemáš představu, jaké břímě nesl a možná pořád ještě nese. Jako někdo, kdo donedávna vlastnil otroky, ho nemáš co soudit.“
Tauren se obrátil k Thrallovi. „Nemyslím to zle, Thralle. Jen bych rád věděl, jak ti můžeme pomoci, abys zas ty mohl pomoct nám.“
„Vím, o co se snažíš,“ skoro až zavrčel Thrall. „A nelíbí se mi to.“
„Možná,“ pokusil se Muln o diplomacii, „si jen potřebuješ chvíli odpočinout. Naše práce je velmi náročná a i ti nejsilnější se občas unaví.“
Thrall ani nepoctil druhého šamana slovní odpovědí. Jen úsečně přikývl a odkráčel do svého příbytku.
Takhle naštvaný už dlouho nebyl. A nejvíc naštvaný byl sám na sebe.
Věděl, že je slabým článkem řetězu. Že v kritickou chvíli nedokázal vyvinout maximální koncentraci. Pořád nesvedl sestoupit tak hluboko do svého nitra, aby se dotkl Ducha života uvnitř. A právě to se od něj teď žádalo. Nevěděl, jestli toho někdy bude schopen. A protože to nedokázal, jejich snaha byla marná.
Byl roztrpčený sám ze sebe, z jejich snažení i malicherných hádek – ze všeho. A s úlekem si uvědomil, že ho toto roztrpčení provází už dlouho.
Před několika měsíci učinil těžké rozhodnutí. Rozhodl se vzdát hodnosti náčelníka Hordy, aby mohl přijít sem, do Maelströmu. Rozhodl se být raději šamanem než vůdcem.
Nejdřív si myslel, že to bude dočasné. Přenechal velení Garroshi Hellscreamovi, synovi zesnulého Groma Hellscreama, aby mohl odcestovat do Nagrandu za poznáním a za svou babičkou, pramatkou Geyah. To bylo ještě předtím, než velké Kataklyzma otřáslo Azerothem. Thrall tehdy vycítil, že jsou duchové živlů neklidní. Doufal, že bude schopen udělat něco, aby je upokojil a zabránil tomu, co se nakonec stejně stalo. V Nagrandu se potom vzdělával pod vedením krásné, ale často protivné a nesnesitelné šamanky jménem Aggra. Tlačila na něj, nutila ho hledat odpovědi hluboko v sobě. A nakonec se do sebe zamilovali. Krátce po jeho návratu na Azeroth udeřilo Kataklyzma. Tehdy se rozhodl, že se svou milovanou vyrazí pomoci šamanům v Maelströmu.
Vypadalo to jako to správné rozhodnutí – byla to těžká, ale nejlepší volba. Nechal za sebou všechno povědomé a pohodlné, aby bojoval za vyšší dobro. Ale teď už choval pochyby.
Zatímco Thrall cestoval po Nagrandu, Garrosh v rituálním souboji zabil Thrallova drahého přítele, náčelníka taurenů, Cairna Bloodhoofa. Thrall se později dozvěděl, že Garroshe zneužila Cairnova odvěká rivalka, Magatha Grimtotem. To kvůli ní Garrosh zasáhl Cairna otrávenou čepelí. Thrall se nemohl zbavit myšlenky, že kdyby neopustil Azeroth, Cairne by nikdy necítil potřebu pokárat Garroshovo vedení a byl by stále naživu.
S Aggrou očekával… ani nevěděl co. V každém případě něco jiného než to, jak jejich vztah skutečně vypadal. Zpočátku ho od ní odrazovala její přímost a příkrost. Pak si jich začal vážit a milovat je. Nyní však měl pocit, jako by místo stálého společníka, který by ho podporoval a povzbuzoval, našel jen dalšího osobního kritika.
A soudě podle toho dnešního debaklu se mu nepodaří ani pomoct Zeměkruhu v uklidnění živlů. Vzdal se pozice vojevůdce Hordy a opominul vraždu milovaného přítele, aby jim přišel pomoci. A ani to nefungovalo.
Nic nefungovalo. Nic nešlo, jak mělo. A Thrall – bývalý náčelník Hordy, válečník, šaman – měl pocit, jako by nic z toho, co dovedl, nemohlo fungovat.
Na něco takového nebyl zvyklý. Vedl Hordu a vedl ji dobře po mnoho let. Rozuměl taktice i diplomacii. Věděl, kdy je čas, aby vůdce naslouchal, kdy měl mluvit a kdy jednat. Ten zvláštní svíravý pocit nejistoty v břiše… to bylo něco nového a cizího. A hnusilo se mu to.
Slyšel, jak se medvědí kůže ve dveřích odhrnuje, ale neotočil se.
„Praštila bych Reghara přes uši za to, co ti řekl,“ ozval se Aggřin silný chraplavý hlas. „Kdybych ti to samé nechtěla říct jen o chvíli dřív.“
Thrall chabě zavrčel. „Máš zvláštní způsob, jak někomu poskytovat podporu,“ řekl. „Neskutečně jsi mi pomohla. Až
teď vyjdu ven, tak se mi podaří ponořit do svého nejniternějšího já jako nic. Možná jsi měla Hordu místo mě vést celá ta léta ty. Horda a Aliance by už dávno uzavřely spojenectví a Orgrimmarem a Stormwindem by pobíhaly děti všech ras.“
Uchechtla se. Ruka, kterou mu položila na rameno, byla stejně hřejivá jako její hlas. Potlačil touhu ji popuzeně setřást. Ale neuvolnil se. Stál tam v dusném tichu a nehýbal se. Stiskla mu rameno, potom ho pustila a postavila se k němu tváří v tvář.
„Sleduju tě už od chvíle, co jsme se poznali, Go’eli,“ řekla a zadívala se mu do očí. „Nejdřív ze vzdoru. A pak z lásky a zájmu. A s láskou a zájmem tě sleduju i teď. A moje srdce trápí, co vidím.“
Neodpověděl, ale poslouchal. Mluvila dál a hladila ho přitom něžně po tváři. Po vráskách na jeho čele.
„I když jsi prošel strašlivými věcmi, tyhle vrásky jsi na čele neměl, když jsem tě poznala. A tyhle oči – modré jako nebe, modré jako moře – nebyly smutné. Tohle srdce“ –položila ruku na jeho rozložitou hruď – „nebylo tak těžké. Ať se v tobě odehrává cokoliv, ubližuje ti to. Ale protože nejde o žádnou vnější hrozbu, nevím, jak se tomu nepříteli postavit.“
Mírně zmateně přimhouřil oči. „Pokračuj.“
„Chřadneš. Ne na těle. Pořád jsi silný a mocný. Ale na duchu. Jako by z tebe s každým závanem větru kousek ubýval. Jako by každý lijavec utopil kus tvého já. Cítíš bolest, která tě zničí, jestli jí to dovolíš. A to,“ řekla najednou ostře a s tvrdým světlem v hnědých očích, „já nedovolím.“
Zabručel a odvrátil se, ale ona šla za ním. „Tohle je nemoc duše, ne těla. Zahrabal jsi se tak hluboko do každodenního chodu Hordy, že když jsi odešel, nechal jsi za sebou i sebe sama.“
„Myslím, že víc už toho slyšet nechci,“ varoval ji Thrall. Dočista ho ignorovala. „Samozřejmě, že nechceš,“ řekla. „Nemáš rád kritiku. Všichni tě musíme poslouchat. A když nesouhlasíme, musíme tak činit s úctou. Tvoje slovo musí být to poslední slovo, náčelníku.“
V jejím hlase nebyl žádný sarkasmus, a přesto ta slova pálila. „Jak to myslíš, že nepřijímám kritiku? Obklopuji se různými hlasy. Cením si rozporování svých plánů. Dokonce jsem se radil s nepřáteli, pokud to bylo v nejlepším zájmu mého lidu!“
„Neřekla jsem, že by něco z toho neplatilo,“ pokračovala Aggra netečně. „Ale to ještě neznamená, že kritiku přijímáš dobře. Jak jsi reagoval na Cairna, když za tebou přišel do stínu Mannorothova brnění a řekl ti, že si myslí, že děláš chybu?“
Thrall sebou trhl. Cairne… Jeho mysl se vrátila zpět do doby, kdy naposledy viděl svého drahého přítele živého. Cairne za ním přišel poté, co mu Thrall poslal zprávu, že Garrosh povede Hordu v jeho nepřítomnosti. Bez obalu a kudrlinek prohlásil, že si myslí, že Thrall dělá velkou chybu.
Já… potřebuju, abys v tomhle se mnou táhl za jeden provaz, Cairne. Potřebuju tvou podporu, ne tvůj nesouhlas, řekl Thrall.
Žádáš mě o moudrost a soudnost. Mám pro tebe jen jednu odpověď. Nedávej svou moc Garroshovi. To je moje moudrost, Thralle, odpověděl Cairne.
Potom už si nemáme co říct.
A pak Thrall odešel.
Už nikdy Cairna neviděl živého.
„Nebylas tam,“ řekl Thrall bolestně obhroublým hlasem. „Nerozumíš tomu. Musel jsem –“
„Pche!“ máchla Aggra rukou nad jeho výmluvami, jako by to byly otravné mouchy. „Na tom samotném rozhovoru
nesejde. Možná jsi tehdy měl pravdu. Je mi jedno, jestli měl, nebo neměl. Neposlouchal jsi ho. Uzavřel ses před ním, jako když si při bouřce stáhneš kápi do čela. Možná bys ho nikdy nepřesvědčil, ale dokážeš říct, jestli jsi mu opravdu naslouchal?“
Thrall neodpověděl.
„Neposlouchal jsi svého starého přítele. Možná by se s tebou Cairne ohledně Garroshe vůbec nehádal, kdyby měl pocit, že mu nasloucháš. To už se nikdy nedozvíš. Teď je mrtvý a ty už mu sluchu nikdy dopřát nemůžeš.“
Ani kdyby ho udeřila, nebolelo by to víc. Doslova zavrávoral a ukročil před jejími slovy. Nikdy to neřekl nahlas, ale často nad tím tajně přemýšlel, když se mu nedařilo usnout. Hluboko ve svém srdci věděl, že musel jít do Nagrandu a že lépe se vzhledem k situaci rozhodnout nemohl. A přesto… Kdyby zůstal a promluvil si s Cairnem pořádně… Co by se stalo? Aggra měla pravdu… i když nechtěl, aby ji měla.
„Vždycky jsem byl ochotný naslouchat těm, co se mnou nesouhlasili. Co všechna ta setkání s Jainou! Ta se mnou často nesouhlasila a nikdy svoje slova nemírnila.“
Aggra si odfrkla. „Lidská žena. Copak ta ví, jaká slova dopadnou na orkovy uši tvrdě? Jaina Proudmoore pro tebe není žádná hrozba. Nepředstavuje žádnou výzvu.“ Zamyšleně se zamračila. „A to samé platí o Tarethě.“
„Samozřejmě, že pro mě Taretha nebyla žádná výzva. Byla to přítelkyně!“ Thrall začínal zuřit. Nejenže Aggra trvala na téhle podivné hádce, ale ještě do ní zatáhla Tarethu Foxton. Ta lidská dívka se s ním spřátelila, když byl ještě dítě. V dospělosti mu pak pomohla uniknout z otrockého života gladiátora ve vlastnictví člověka jménem Aedelas Blackmoore. Za ten skutek zaplatila životem. „Jen málokdo toho pro mě obětoval tolik. A to patřila k lidem!“
„Možná to je tvůj problém, Go’eli. A problém, který s tebou mají ostatní. Všechny nejdůležitější ženy v tvém životě byly lidské.“
Přivřel oči. „Drž jazyk za zuby.“
„Ha, a zase mi dokazuješ, že mám pravdu. Nesneseš nesouhlas. Raději bys mě umlčel, než abys mě vyslechl!“
Na jejím tvrzení něco bylo. A to uvědomění bolelo. Thrall se ztěžka a zhluboka nadechl a pokusil se ovládnout svůj hněv.
„Tak mi pověz, co tím chceš říct.“
„Jsem na Azerothu jen chvíli, ale už jsem zaslechla ty zvěsti. Pobuřují mě až do morku kostí a určitě vadí i tobě. Drby o tom, žes měl něco s Jainou, a dokonce i s Tarethou. Podle toho, kdo si zrovna pustí pusu na špacír.“ Z jejího tónu kapal vztek a znechucení – jestli byly mířené na něj, nebo na ty drby, to Thrall nevěděl a nesešlo mu na tom.
„Jsi na tenkém ledu, Aggro,“ zavrčel. „Jaina Proudmoore je silná, odvážná a inteligentní žena, která riskovala život, aby mi pomohla. A to samé platí i o Tarethě Foxton – jenže ta za to životem zaplatila. Nebudu nečinně poslouchat, jak je urážíš jen proto, že to nejsou orky!“
Přikročil k ní tak blízko, že od sebe stáli sotva pár centimetrů. Ani se nehnula. Jen zdvihla obočí.
„Moc neposloucháš, Go’eli. Já ti ty povídačky jen opakuju. Neřekla jsem, že jim věřím. A o těch ženách jsem neřekla nic špatného krom toho, že nevědí, jak kritizovat orka. Jestli něco, tak mi ty dvě ukázaly, že i lidé můžou vzbuzovat respekt. Ale nejsou to orky, Thralle. A ty nejsi člověk. Ale nevíš, jak ustát, když se ti postaví žena z tvojí vlastní rasy. Nebo možná kdokoliv.“
„Nevěřím vlastním uším!“
„To já taky, protože doteď jsi mě neposlouchal!“ Jejich hlasy nabíraly na síle a Thrall věděl, že je jejich skromný
příbytek rozhodně nechrání před zvědavýma ušima. Přesto Aggra pokračovala.
„Doteď ses mohl schovávat za postavení náčelníka. A právě proto se ti od něj teď tak těžko oprošťuje.“ Přitlačila svou tvář k té jeho a zasyčela: „Nosíš jméno otroka,2 protože jsi otrokem Hordy. Otrokem toho, co považuješ za svou povinnost. A používáš tu povinnost jako štít. Jako hráz mezi sebou a temnými místy, mezi sebou a vinou a strachem a pochybami. A brání ti, abys doopravdy patřil sám sobě. Nebo komukoliv jinému. Vždycky myslíš dopředu a nepřemýšlíš nad tím, jak daleko už jsi došel. Jak úžasný dar tvůj život je. Plánuješ zítřek, ale co dnešek? Tato chvíle… maličkosti…?“
Polevila. Z jejích očí už místo hněvu čišela laskavost. S překvapivou jemností se natáhla po jeho ruce. „A co tahle silná ruka, která svírá tu tvou?“
Thrall se jí podrážděně vytrhl. Už toho měl dost. Nejdřív Zeměkruh a teď Aggra, která měla stát při něm a podporovat ho. Otočil se k ní zády a zamířil ke vchodu.
Zezadu k němu doléhala Aggřina slova.
„Bez Hordy nevíš, kdo jsi, Go’eli,“ prohlásila. Jako vždycky použila jméno, které mu dali rodiče – jméno, které sám nikdy nepoužíval a které mu dala rodina, již neznal.
Přestože ho použila snad už tisíckrát, tentokrát ho to najednou naštvalo.
„Nejsem Go’el!“ zavrčel. „Kolikrát ti musím říkat, abys mi tak neříkala?“
Ani sebou necukla. „Vidíš?“ řekla smutně. „Když nevíš, kdo jsi, jak můžeš vědět, co máš dělat?“
Neodpověděl.
2 Thrall: anglicky doslova „otrok“