O Červeném karkulínovi
Byl jednou jeden a tomu říkali Červený karkulín, protože nejraději nosil červenou . Karkulín měl babičku, která bydlela na opačném konci .
Když se jednou roznemohla, upekla pro ni maminka pizzu a Karkulínovi řekla:
„Dovezeš babičce , knížku křížovek a sirup
proti kašli. Ať bere třikrát denně , to jí pomůže.
Dovezla bych jí to sama, ale
copak mám čas? Dej mi a upaluj!“
Karkulín vzal s pizzou, křížovkami a sirupem a šel.
Jak si tak vykračoval ulicí, zastavil ho najednou . Ale
nebyl to opravdový policista, byl to převlečený za
policajta. Měl ukrutánský hlad a byl by Karkulína na místě sežral, jenže ulice byla plná lidí. Řekl si proto, že musí kluka odlákat někam stranou.
„Kampak, kampak?“ začal se Karkulína vyptávat. „Jak to, že se touláš sám po ? Kde máš maminku?“
Karkulín po pravdě odpověděl, že ho poslala za babičkou.
„A to se nebojíš, že zabloudíš?“
„Ale kdepak. Pojedu tramvají číslo pět, vystoupím
u stadionu a jsem tam! Lesní ulice 13…“
Víc nepotřeboval vědět. Popřál Karkulínovi
šťastnou cestu, skočil na a frčel do Lesní ulice. Byl
tam co by dup. Aby ne – kdo má závodního Harleye, ten je
všude co by dup! Zazvonil na u branky.
„Kdo je tam?“ ozvalo se.
„To jsem já, Karkulín,“ zvolal vlk tenkým hláskem.
