PRoLoG
Vivsmasitýmkřupnutímzaseklamečdoskalvertčinylebky.MečČernokrevníkjívibrovalvruce,aleonanapjalasvalnatépažeavytrhla hozrány.Skalvertskákrálovnadlouzearozechvělezasténala...apak sezhroutilanakamennouzem.
Vivúlevouvydechlaakleslanakolena.Vytrvalábolestvbedrech seozvalasilněji.Zatnulapěstabolavémístosipromnulakloubysvé mohutnéruky.Paksiztvářeotřelasměspotuakrveapohlédlana mrtvoukrálovnu.Zaníseozývalyvýkřikyajásot.
Sklonilaseblíž.Ano,tadyjeto,přímonadnosnídutinou.
Hlavamrtvéhozvířetebyladvakrátširšínežonasama.Podnesčetnýmmnožstvímočísenacházelaobrovskápodsazenáčelistplná naprostoneuvěřitelnýchzubůauprostředtvářezašitárána,onížse Vivdočetlazknih.
Zabořilaprstydozáhybumasitéhošvuaroztrhlaho.Zrányzazářilomatnězlatavésvětlo.Vsunuladovnitřcelouruku,sevřelavpěsti hranatouorganickouhrudkuaškublasní.Ozvalsezvuk,jakokdyž setrhášlacha,avěcbylavenku.
DošelkníFennusazastavilsezaní.Vivucítilajehoparfém.„Hotovo?“zeptalsetéměřbezzájmu.
„Jo,“odpověděla.OpřelaseoČernokrevníkajakoohůlasezaúpěnímsezvedlananohy.Anižbyseobtěžovalavytaženýkámenotřítod krve,strčilasihodováčkunabandalíruamečsihodilapřesrameno.
„Atosevážněspokojíšjenstímhle?“zeptalseapřeměřilsiji přimhouřenýmaočima.Vjehokrásnépodlouhlétvářibylovidětpobavení.
Ukázalkjeskyni,kdeskalvertskákrálovnauchovávalanevýslovnébohatstvíobalenévplátechztvrdlýchslin.Vozíky,truhlyakosti koníilidízdeviselymezizlatem,stříbremadrahokamyjakolesknoucísetroskystaletí.
„Jo,“řeklaznovu.„Tohlemistačí.“
ToužseknimblížiliiostatnívosoběRoona,TaivuseamaléGallinyzazvukuunaveného,avšakradostnéhoklábosenívítězů.Roonsi vyčesávalšpínuzvousů,Gallinazasunuladýkydopouzderavysoký Taivus,kterýkráčelzanimi,nepřestávalostražitěsledovatokolí.Dohromadytvořiliskvělýtým.
Vivseotočilaazamířilakvýchoduzjeskyně,odkudstáleještě pronikaloslabésvětlo.
„Kamjdeš?“křiklnaniRoonsvýmdrsným,alepřívětivýmhlasem.
„Ven.“
„Ale...nechtělas...?“ozvalaseGallina,aleněkdo,nejspíšFennus, jisyknutímumlčel.
Vivsezastyděla.Gallinumělazevšechnejradějiaasijítoměla nějakvysvětlit.Aletadyskončila,taknačtodálprotahovat?Vážněse otomnechtělabavit,apokudbyteďněcořekla,hroziloby,žesito ještěrozmyslí.
Podvaadvacetiletechplnýchdobrodružstvímělauždostvšeho tohobahna,krveamarastu.Životorka,tojesíla,násilíanakonec
náhlásmrtvboji,aleaťsepropadnedopekel,jestlitakhleskončí iona.
Nastalčaszkusitněconového.
Vivstálavchladnémrannímovzdušíadívalasenaširokéúdolípřed sebou.MěstoThunesevynořilozmlhyhalícíbřehyřeky,ježhoprotínala.Tuatamsevesluncizablýsklavěžičkasměděnoustřechou.
Ještěpředúsvitemsložilastanasvýmadlouhýmanohamapak urazilaposledníchpárkilometrů.NazádechjitížilČernokrevník askalvertskýkámenmělazastrčenývjednézvnitřníchkapeskabátu.
Cítilahotamjakonějakétvrdé,seschléjablkoaobčassehopřesoblečenímimoděkdotkla,abyseujistila,žejestálenamístě.
Přesramenomělapřehozenoukoženoubrašnu,napěchovanou převážněsvýmipoznámkamiaplány.Dálevníbylopársucharů,měšecsplatinovýmiplíškyarůznýmidrahokamyanakonecjednopozoruhodnémalézařízení.
Jakkráčelapocestědolůdoúdolí,mlhasekolemnípostupně rozplynulaaminulajiztěžkajedoucívlečkavrchovatěnaloženávojtěškou.
Cítilavsoběsílícínervózníočekávání,jakéužlétanezažila,něco jakobojovýpokřik,kterýsotvadokázalapotlačit.Vživotěseještěna
nictoliknepřipravovala.Četlaaptalase,hledalaapřemýšlelaanakonecsivybralaThune.Kdyžzesvéhoseznamuvyškrtalavšechna ostatníměsta,bylasisvouvolboukonečnějistá.Teďjítosicenajednoupřipadalojakobláznivéaukvapenérozhodnutí,cožalenijak neumenšiloonopříjemnénapětíztoho,cojičeká.
MěstoThunenebyloobehnanézdí.Dávnoserozšířilozasvépůvodníhradby,aleVivmělaipřestopocit,jakobyseblížilakhranici něčeho. Užsianinepamatovala,kdynajednommístězůstaladélenež jenpárdní,běhemkterýchtammělacodočinění.Teďsechystalazapustitkořenyveměstě,kterénavštívilazacelýsvůjživotmožnátak třikrát.
Zastavilaseaostražitěserozhlédla,ačkolivsedlákuždávnozmizelvmlzeanikdenikdonebyl.Vytáhlazbrašnykousekpergamenu apřečetlasislova,kterásinanějopsala.
Blízkotaumickélinie skalvertskýkámenohněmplá, kruhštěstítobědaruje anaplnísetouhatvá.
Vivopatrnězastrčilalístekzpátkydobrašnyamístonějvytáhla nástroj,kterýsipředtýdnemkoupilaodtaumickéhoučencevArvenne–čarodějnouhůlku.Bylotomalédřevěnévřetýnkoomotané měděnounití,kterápřekrývalarunyvyrytépoceléjehodélce.Seshorabyladodrážkyupevněnavidlicovitávětvičkazjasanutak,aby semohlavolněotáčet.
Sevřelavřetýnkovpěstiacítila,jakměděnévláknopohlcujeteplo jejídlaně.
Vřetenosebousotvaznatelněškublo.
Aspoňsimyslela,žešloozáškub.Kdyžjíhotaumikpředváděl, škubnutíbylosilnější.Vivzaplašilamyšlenku,žetozestranyučence
byljensalonnítrik.Lidésestálouadresouseobvykleneodvážilipodvádětorka,kterýbyldvakrátvětšínežoniakterýbyjimpřisilnějším podánírukymohlsnadnozlomitzápěstí.
Zhlubokasenadechlaasčarodějnouhůlkouvrucevkročilado města.
Zvukyprobouzejícíhoseměstasílily,jakseVivnořilahloubějidojehoulic.
Zkrajebylydomyvětšinoudřevěné,jentuatammělněkterýzákladyzříčníhokamene.Čímdálešla,tímvícekolemnípřevládaly kamennéstavby,jakobysestaršídomyspřibývajícímilétypostupně měnilyvkámen.Blátiváhlínaustoupilakamennýmuličkámapoblíž centraměstapakidlážděnýmcestám.Chrámyakrčmysetísnilykolemnáměstí,kdestálysochy,nejspíšpředstavujícívýznamnéosobnostiměsta.
Veškeréjejípochybnostiohledněčarodějnéhůlkyserozplynuly. Nyníjicitelnětáhlavpřed,jakobybylaživá–počátečníobčasná krátkácuknutípřerostlavneodbytnéškubání.Předchozíprůzkum tedynebylmarný.Podměstemsezřetelnětáhlylinieley,představujícímocnékanálytaumickéenergie.Učencidiskutovaliotom,zda seobjevilyvmístech,kdeseusadililidé,nebosenaopaklidéusadili vjejichblízkosti,jakosečlověkvziměstahujekteplu.ProVivbylo podstatnéjento,žebyly tady.
Nalezenísilnélinieleybylalesamozřejmějenprvníkrok.Jasanovávětvičkaseboutrhaladolevaadoprava,chvílicukalajedním směrem,paksezasobrátilaajakorybanaháčkutáhlaVivnadruhou stranu.Pochvíliužsenanianinemuseladívat.Stačilo,žecítíjejí pohyb,asvoupozornostmohlavěnovatdomům,kolemnichžprocházela.
Magickýnástrojjivedlhlavnímiulicemiiklikatýmispojovacími uličkami,okolokováren,nocleháren,tržnicahostinců.Naulicích
bylojenmálolidí,kteřísejímohlirovnatvýškou,aVivsenikdyneocitlauprostředtlačenice–otoužsejakoobvyklepostaralapřítomnostČernokrevníka,kterýjívšemnaočíchviselupasu.
VulicíchVivnaráželanarůznévůně,kterépatříkměstu–vůně čerstvěupečenéhochleba,probouzejícíchsekoní,mokrédlažby,rozžhavenéhokovu,květinovéhoparfémuistarýchvýkalů.Podobnévůnělzecítitvkaždémvětšímměstě,alezdejenavícpodbarvovalaranní svěžestříčníhoovzduší.Mezeroumezidomytuatamzahlédlailopatyvodníhomlýnu,kdesemelemouka.
Vivnechalahůlku,aťjivede,kamchce.Párkrátbyloškubnutí taksilné,žesezastavilaaprohlíželasiokolnídomy.Nikdyalenebyla svýsledkemspokojená,atakpokračovaladál.Hůlkasevtakových chvílíchnějakoudobubránila,alepaktozřejměvzdalaazačalaopět hledatnovýsměr.
Kdyžpakpřišloopravdu silné škubnutí,Vivsenapůlomámeně zastavilaavěděla,ženašla,cohledala.
NebylotosicenaHlavnítřídě–tobybyloažpřílišvelkéštěstí–, alejenoulicidál.Celoudélkuulicelemovalypetrolejovépouliční lampy,nyníužzhasnuté,acelkověbudiladojemmísta,kdebyčlověknečekal,žehoněkdopopůlnocipobodá.VšechnydomyvRudné uliciužpoznamenalčas,avšakstřechysezdálybýtvdobrémstavu–svýjimkoujedinéhodomu.
Aprávěkněmujihůlkapřivedla.
Nato,kčemudůmsloužil,bylpoměrněmalý.NajedinémželeznémhákuviselaotlučenácedulesnápisemParkinovastáj,ovšem barvanareliéfnímpísmuuždávnooprýskala.Vpřízemíbylavelká dvoukřídlávratazokovanéhodřeva,kterábylazrovnaotevřenadokořán,apříčnébřevno,sloužícíjakozávora,stáloopodálopřenéozeď. Nalevoodvratsenacházelyještějednymenšídveře,zhrubaodpovídajícívýšceorka,kterébylylegračnězamčenépomocívisacíhozámku.Vivprostrčilaotevřenýmivratyhlavudovnitř,abysepodívala,jak
totamvypadá.Uvnitřspatřilaširokouuličkuvedoucímezišestistájemiprokoně.Dírouvestřešesempronikalosvětloanazemileželo párroztříštěnýchstřešníchtašek.Napůduvedldostichatrnýžebřík analevobylamalákancelářsdveřmidozadnímístnosti.Zežlabu vzadníčástistájeselinulkyselýzápachtlejícíhosenaavpaprscích světlapronikajícíchstřechouvířilprach,jakobysesnadnikdynechtělusadit.
Aninedoufala,žetobudetakdokonalé.
Zastrčilahůlkudobrašny.
Kdyžseznovuocitlavsílícímruchuulice,spatřilastarouženu, kteránaprotipřescestuzametalaverandu.Vivsibyladocelajistá,že jizametalaužpřijejímpříchodu,zápražísejenblýskalo,aleženana nějdálodhodlaněútočilametlouapřitomkaždouchvílistřelilapo Vivkradmýmpohledem.
Vivpřešlapřescestunadruhoustranuulice.Ženasezeslušnosti zatvářilapřekvapeněavyloudilacosipodobnéhoúsměvu.
„Nevíte,komupatřítenhledům?“zeptalasejíVivaukázalana stavbusestájí.
StarápaníbylavícnežopolovinumenšínežVivamuselaseprohnoutvzádech,abysejípodívaladoočí.Následněsvraštilatvářdo změtivrásek,vnichžsejíočidocelaztratily.
„Tastáj?“
„Jo.“
„Nó,“protáhlazamyšleněslabiku,ačkolivVivmělapocit,žeodpověďmocdobřezná.„TajestarýhoAnsoma,pokudsenemejlím.Ten chlapnikdynemělbuňkynažádnouprácinebonaobchod,ajakjsem slyšelajehostaroupaní,takaninato,coženskáčekávodmanžela.“
Vivneuniklo,jakženavýmluvněpovytáhlaobočí.
„TakžetoneníParkin?“
„Kdepak.Ansombyljenomlínejvyměnittuceduli,kdyžtotady koupil.“
Vivsepobaveněusmálaaodhalilapřitomspodníšpičáky.„Netušíte,kdebychhonašla?“
„Najistotitonepovím,alehádám,žesevěnujetomujedinýmu,co muvždyckyšlovodruky,“řeklaženaavolnourukusipřiložilakústům cobypomyslnoučutoru.„Jestlisnímvážněchcešmluvit,projdipodnikyvMorkovýulici.Asišestblokůtímhlesměrem,“dodalaaukázala najih.
„Takhleporánu?“
„Jó, tuhle prácičkuvonděládůkladně.“
„Díky,madam,“řeklaViv.
„Ále,jakápak madam!“ zachechtalasestařena.„ŘíkejmiLaney. Mášvplánustátsemojínovousousedkou...?“zeptalaseagestemnaznačila,ženeznájejíjméno.
„Viv.“
„Viv,“zopakovalaLaneyapřikývla.
„Toseještěukáže.Uvidíme,jestlijevážnětakmizernýobchodník, jakříkáte.“
Stařenasepořádještěsmála,kdyžVivvykročilakMorkovéulici. Navzdorytomu,cořeklaLaney,Vivnečekala,ženaonohotolikopovrhovanéhoAnsomavtutodennídobunatrefí.Říkalasi,žesepo němzeptávkaždénálevně,kdebudeještěotevřeno,akdyžzjistí, kamchodívá,večersihotampaknajde.
Jaksevšakukázalo,stačilonavštívitpouhétřihospodyanarazila nanějosobně.
Hostinskýsijipojejímdotazuprohlédlodshoradolůazpátky aprudcezvedlobočí,kdyžspatřiljílecČernokrevníka,kterýjívykukovalpřesrameno.
„Nechcidělatpotíže,jdemijenoobchod,“řeklaklidnýmhlasem asnažilasepřitompůsobitcomožnánejméněhrozivě.
Hostinskýsizjevněoddechl,žeseVivnehodlásnikýmprát,palcemukázaldorohuapokračovalvesmetánídrobkůzbarovéhopultu najiná,mnohemzajímavějšímísta.
CestoukdotyčnémustolumělaVivneodbytnýpocit,jakobyvstupovaladodoupětenějaképostaršílesníšelmy.Nejspíšjezevce.Ne,že byvnímalanějakénebezpečí,spíššlooatmosférumísta,kdejeho obyvatelstráviltolikčasu,žeprostorzcelanasákljehoodérem.
Muždokonceivypadaljakojezevec.Hustýamastnýčernýplnovous,vněmžprosvítalybíléprameny,musplývalažnaprsa.Seděl zádykestěněazabíralpřitomstejněvelkýprostornavýškujakona šířku,takžepokaždé,kdyžsenadechl,sestůljemnězhouplnanohách.
„VyjsteAnsom?“zeptalaseViv. Ansompřipustil,žejetotak.
„Můžupřisednout?“řekla,načežsirovnousedlaaČernokrevníka siopřelaopodručkužidle.Popravděřečeno,nebylamoczvyklážádat někohoosvolení.
Ansomnanipohlédlpřesopuchláspodnívíčka–nevyloženě nepřátelsky,spíšostražitě.Předseboumělkorbeladžbán,obatéměř prázdné.
Vivupoutalapozornosthostinského,ukázalanadopitýkorbel. Ansomočividnězjihl.
„Mocděkuju,“zamumlal.
„Slyšelajsem,ževámpatřítastarástájvRudnéulici.Jetotak?“ zeptalasehoViv.
Ansompřipustil,žeano.
„Mámzájemtendůmkoupit,“řekla.„Amámdojem,žeivybyste homožnárádprodal.“
Natvářisemuobjevilopřekvapení,alejennaokamžik.Hned totižzbystřil,aikdyžmožnánemělbuňkynapodnikání,Vivbylo jasné,ženasmlouváníjeurčitěmá.
„Možnájo,“zabručel.„Alepovídámvám,žejdeoprvotřídnínemovitost.Prvotřídní!Užjsempárnabídekdostal,alevětšinaztěch lidívtomvidíjenomtenbarákavůbecnedoceníhodnotudaný lokality. Noapakchtějí,abychtoprodalpodcenou.“
VtuchvílimuhostinskývyměnilprázdnýkorbelzaplnýaAnsom připohledunanějviditelněpookřál.
„Jakříkám,dostaljsemspoustutrapněnízkejchnabídek.Upozorňujuvás,žeznámhodnotutohopozemkuaprodalbychhojedině serióznímupodnikateli.Ehm...nebo podnikatelce,“ dodal.
VivsivzpomnělanaLaneyapobaveněsepousmála.
„Víte,Ansome,existujírůznédruhypodnikání.“Přimyšlencena Černokrevníka,kterýsejízezaduopíraložidli,Vivnapadlo,jakby právětojejípodnikání–tedyjejístarépodnikání–dokázalotohle jednánírychlezkrátit.„Můžetemialevěřit,žeaťužjdeojakýkoliv obor,vždyckyjednámseriózně.“
Sáhlapobrašně,vytáhlazníměšecsplatinovýmiplíškyapotěžkalaho.Pakznějvytáhlajedinýplíšek,podrželahomezipalcem aukazovákem,znaleckynanějpohlédlaanechalahoblýsknoutseve světlehospody.
Platinapředstavovalaměnu,kterouveměstě,jakobylotohle,málokdyněkdozahlédl,aVivbylojasné,žesijibrzybudemusetvyměnit zanižšínominálníhodnoty,alečástsichtělanechatusebeprávěpro takovétopříležitosti.
Ansomvyvaliloči.„Páni.Tomuříkámserióznípřístup!Namou duši!“řekl,načežsidlouzepřihnulpiva,abyskrylsvépřekvapení.
Tyjedenmizero, pomyslelasiapotlačilaúsměv.
„Jelikožjsmetedyobaserióznípodnikatelé,nechcimrhatvaším časem,“řekla,načežseopřelaoloketaposunulapostoleosmplatinovýchplíšků.„Todělátakovýchosmdesátzlatýchsovereignů.Podle méhotopokrýváhodnotuceléhovašehopozemku.Určitěseshodnemenatom,žebudovajeztrátová,ašance,ževásosloví...nějaká
další podnikatelka, kterábyvámzatozaplatilahotověnadřevo,je podleměmizivá.“
AnsomjíupřeněhleděldoočíaVivneuhnulapohledem.
Korbelsidrželuúst,alenepil.
Vivzačalashrabovatplíškyzpátkyksobě.Ansomspěšněnatáhl ruku,aletěsněpředtoujejí,kterábylamnohemvětší,ucukl,abyse jínedotkl.Vivpovytáhlaobočí.
„Vidím,žesevyznáte,“řeklAnsomanestačilanimrkat.
„Totedajo.Jestlisidoobědaudělátečasapřinesetemipodepsanousmlouvu,počkámtunavás.Alebudutadyjenomdodvanácti.“
Ukázalose,žestarýjezevecjemnohemhbitější,nežvypadá. Poté,coVivpodepsalalistinuaschovalasiklíčedokapsy,Ansomsi vložilplatinudopeněženkysúlevou,žeobchodjeuzavřen.„Teda... odhaduju,žeasinebudetemítzájemvéststáj,“trouflsipoznamenat.
Bylovšeobecněznámo,žekoněsinaorkymocnepotrpí.
„Totedyne.Otevřusiobchodskávou.“
Ansomsezatvářilzmateně.
„Alepročsitedapotomkupujetestáje?“
Vivsenachvíliodmlčelaapakmuvěnovalapohledplnýodhodlání.„Věcinemusívždyzůstatvpůvodnípodobě,“řekla,složilalistinuastrčilasijidobrašny.
Kdyžodcházelazhospody,Ansomnaniještězavolal:„Hele,aco touvšechpekelnejchvlastněje,ta káva?“
CestoukesvémunovémudomuseVivmuselastavitještěnatřech různýchmístech.
Ponávštěvěsměnárnyjívměšcipřibylaměď,stříbroazlato,načežsevydaladoaténea,tedyvědeckéknihovnypřimalétaumické
univerzitě,kterástálanasevernímbřehuřeky.Stejněchtělazjistit, kdetoje,kdybysipotřebovalaněcopřečíst.
Ještědůležitějšíbylo,žeTeritoriálnípoštajezdilamezivědeckými iběžnýmiknihovnamivětšinyvelkýchměstabylonanispolehnutí. Díkyměděnýmvěžičkámnavícnebyloobtížnétahlemístanajít.
Vivusedlaujednohozvelkýchstolůrozmístěnýchmeziregály anapárlistůpergamenunapsaladvadopisy.Vůněpapíru,prachu ačasujípřipomnělavšechentenčas,kterývposlednídoběstrávila četbounapodobnýchmístech.
Dosavadníživotnaplněnýtréninkemsvalů,reflexůapsychické odolnostivyměnilazačtení,plánováníashromažďovánínutnýchdetailů.Smutněsepousmála.
Gnomidaupoštovnípřepážkynaninepřestávalazírat,zatímco otiskávalapečeťdovosku.Bylataknervózníztoho,ževknihovně vidíorka,žesejínakaždouadresuptaladvakrát.
„Shánímzámečníka.Nevíteoněkomzkušeném?“
Gnomidananizůstalachvílikoukatsotevřenoupusou,pakse vzpamatovalaaprolistovalaseznamležícízapultem.„Markevasynové,“řekla.„Kamenickáulice827,“dodalaazhrubapopsalacestu.
Vivjípoděkovalaaodešla.
FirmuMarkevasynovénašlapřesněnauvedenéadrese.Chvíli natoodtamtudodešlaostříbrňákatřiměďákylehčí,avšaksobrovskouadostitěžkoutruhlou,kterousvíralapodsvalnatoupaží.
KdyždošlapřizápadusluncezpátkydoParkinovystáje,zavřelavrata aodemkladveředokanceláře.ObešlapultvetvarupísmeneLapostavilazanějnovýtrezor.Dovnitřvložilakupnísmlouvuisvépeníze, zamklahoaklíčsipověsilanakrk.
Pochvílizkoušenípomocínohouaposlézeikonečkyprstůnašla vprůchodumezistánímiuvolněnýdlažebníkámen.Pořádněsedo
nějopřelaasvelkounámahouhozvedlaaodsunula.Zmístapodním odebralatrochuhlínyadoprohlubněpakopatrněvložilaskalvertskýkámen.Zahrnulahohlínouaznovunadnějzasadilakamennou dlaždici.Nakonecvzaladorukytuhéaponěkudvypelichanékoště navymetánístájíasmetlaroztroušenouhlínu,abyplochavypadala neporušeně.
Několikokamžikůnazametenémístohledělaavšechnyjejínadějesesoustředilynakamínek,vsazenýjakotajnésrdcedopůdyParkinovystáje.
Ne,teďužtonenížádnástáj.
Teďtobyljejídům.
Rozhlédlasekolemsebe. Její dům.Žádnádočasnázastávkanebo místo,kdesinajednunocrozložínazemstočenoucestovnímatraci. Tohletadybylojejí.
Otvoremvestřešedovnitřvanulsvěžívečernívzduch,takžepřinejmenšímdnessinejspíšbudepřipadatjakokaždoujinounoc,kterouprospalapodhvězdami.Pohlédlanapůduanažebřík,kterýnani vedl.Nohouvyzkoušelajednuznižšíchpříček,ataserozštíplajako balza.Pohrdavěsiodfrkla,odeplasiČernokrevníkaaoběmarukama hohodilanapůdu,čímžvyplašilaněkolikholubů,kteřívylétlidírou vestřeševen.Chvílihledělanahoruapaksivjednomstánírozbalila spacípodložku.Dneskatourčitěbudebeztáborákuaolucernáchtu očividněnemohlabýtaniřeč,aletonevadilo.
Veslábnoucímsvětlesoumrakusiuprostředarchivníchkoňských koblihavšudypřítomnéhoprachuprohlíželainteriér.Vdomechse přílišnevyznala,alebylojíokamžitějasné,žetenhlesivyžádáneskutečnémnožstvípráce.
Alekoneckoncůtobudepříležitostněcoprozměnuvybudovat, anerozsekat.
Samozřejmětoznělosměšně.Kavárna?Veměstě,kdenikdoani neví,cojetokáva?Ještěpředpůlrokemani onasama netušila,coto
vlastněje–neznalajejívůnianichuť.Naprvnípohledsetozdálobýt naprostoabsurdní.
Vivsevetměpousmála.
Kdyžkonečněulehlanacestovnímatraci,začalasisepisovatúkolynadalšíden,alenedostalasedálnežketřetímu.
Spalajakozabitá.