Robin Král
Ilustrovala Klára Kozlová
Jednoho dne na břehu moře hrály si děti s mušlemi. Bylo jim na sluníčku dobře, krásně jim bylo na zemi.
Pozorovaly, jak se pěna na vlnách ztrácí do ztracena a zpoza vztyčeného palce vyplouvá plachetnice v dálce.
Náhle se voda vypoulila, jako bys ohnul hladinu.
„Co
je to? Hejno delfínů?“
„Nějaká
prapodívná síla… Oblouk a z něho na nás kouká zornička skleněného oka.“
„Ponorka! Kousek od pobřeží!
Pojď, bráško, vezmeme si kruhy.“
A už už oba k vodě běží, A nežka první, Adam druhý, nožky se otiskují v písku a jako řada vodotrysků z pod nohou slaná voda letí, když po mělčině pádí děti.
„Koukni, je celá ocelová!
Tady jsou okna, tam a tam … Co když na jedno zaťukám? “
„Je tam tma.“
Ťuk ť uk ťuk a znova.
„Je prázdná. Jak se vrátí zpátky, když ztroskotala bez posádky? “