Knížky už pro tebe nejsou nic nového, viď? Čteš zleva doprava a shora dolů a otáčíš stránky, dokud nedojdeš na konec. Nejspíš už jsi přečetl tolik knížek, že bys mohl o čtení sám napsat knížku. (Ale nedělej to, prosím tě. Nejspíš by byla příšerně nudná.)
Tahle knížka je ovšem jiná. Je dokonce tak jiná, že si nejspíš budeš muset přečíst samostatnou knihu (nebo aspoň tenhle úvod), aby ses dozvěděl, jak ji máš číst.
1. Otáčej pouze na stránky podle pokynů v rámečcích, které vypadají takhle:
Granátomet
20
Létací oblek
Pokud si knížku přečteš popořádku, budeš ze všeho tak zmatený, že jí pak dáš akorát tak jednu hvězdu.
2. Vybírej moudře. Jelikož se nacházíš ve videohře, špatné kroky často skončí smrtí. Ale stejně jako ve videohře ani tady neumřeš navždycky. Každá smrt tě pošle zpátky do mezního bodu, kde se budeš moct rozhodnout znova.
ÚSPĚCH ODEMČEN ! VRAŤ SE DO MEZNÍHO BODU NA STR. 43
3. Některé hádanky, které v téhle knize najdeš, jsou náročné. Jestli se ti jakoukoli z nich nedaří vyřešit, zkus zpomalit a ještě jednou si přečíst pokyny. Nebo popros o pomoc někoho dospělého. Pokud se úplně zasekneš, nalistuj zadní stránky knihy, kde najdeš nápovědy a řešení.
4. Při prvním čtení se soustřeď jenom na to, abys hru dohrál a zároveň ztratil co nejmíň životů. Nevracej se zkoušet různé možnosti a nestarej se o tajná písmena spojená s jednotlivými konci.
5. Jakmile hru dokončíš, vrať se a najdi všechny konce. Tajná písmena spojená s dosaženými úspěchy si zapisuj do zadní části knihy a odhalíš tak šifru, jejíž pomocí lze odemknout zcela nový příběh. Tajná písmena vypadají takhle:
ÚSPĚCH ODEMČEN !
6. Do téhle knížky si můžeš psát, pokud tedy není elektronická nebo vypůjčená z knihovny. V takovém případě navštiv stránku escapefromavideogame.com a vytiskni si pracovní list, který můžeš použít místo ní.
K videohře si tuhle knížku můžeš připodobnit, když si povedeš přehled o tom, kolikrát jsi umřel. Jakmile přijdeš o život, vrať se do posledního mezního bodu a odškrtni na téhle stránce jedno srdíčko. Pokud ztratíš všechny životy, musíš začít znova od začátku.
zvol si herní obtížnost
lehká: nekonečné množství životů
střední:
těžká:
Dobrodružství začíná
Zavři oči a představ si nejlepší herní zážitek svého života. Třeba ti ho přinesl příběhový zvrat, který obrátil tvůj svět vzhůru nohama.
Možná tě mimořádně krásné prostředí přeneslo do míst, jaká by sis sám ani neuměl představit. Nebo se ti vybavuje scéna tak intenzivní, až ses při ní celý zpotil.
Už ten okamžik vidíš? Bezva. Tak oči zase otevři a vezmi na vědomí, že Cooperu Hawkeovi a tajemství ostrova Přízraků nesahá ta hra ani po kotníky.
Cooper Hawke a tajemství ostrova Přízraků je totiž možná nejlepší videohra v dějinách videoher. Jde o třetí a poslední díl série o Cooperu Hawkeovi, při jejímž recenzování hned sedm profesionálních herních novinářů bez nadsázky slzelo nadšením.
Co je na Cooperu Hawkeovi tak super? V prvé řadě je to lovec pokladů, což je tak úžasná práce, že existuje jenom ve videohrách a velkofilmech. Hawke navíc zvládá všemožné kousky, dokáže třeba surfovat na krokodýlech, potápět se do vybuchujících sopek nebo porážet pradávné síly zla a ani se u toho nezapotí. A nakonec možná to nejdůležitější: jeho charakteristickou zbraní je granátomet.
Tak počkat. Neměl by lovec pokladů popřemýšlet o jiné zbrani, u níž je menší pravděpodobnost, že mu zničí poklad, který hledá? Neměl by si rozmyslet, jestli vůbec nosit nějakou charakteristickou zbraň, když poklady nejsou zrovna proslulé tím, že by se bránily?
A neměl by ses spíš ty přestat nesmyslně ptát? Granátomety jsou super, Cooper Hawke je super a i ty sám bys byl nejspíš mnohem víc super, kdyby sis dal na chvíli pohov a vystřílel pár granátů.
Dokonalý hrdina potřebuje dokonalého padoucha a Cooper Hawke by si nemohl přát nepříjemnějšího nepřítele, než je Declan Redgrave. V předchozí hře unesl Redgrave Hawkeovi mámu, ukradl mu psa a tím jeho granátometem mu vyhodil do povětří celou sbírku pokladů. A to všechno teprve v prvních pěti minutách. Tajemství ostrova Přízraků slibuje rozhodující střet kdo s koho mezi Hawkem a Redgravem. Proslýchá se, že Redgrave v téhle hře využívá nejpokročilejší model umělé inteligence na světě, tudíž je jasné, že půjde o tuhý boj. Co myslíš, jsi na takovou výzvu připravený?
To se bohužel nedozvíš ani ty, ani nikdo jiný. To proto, že titul Cooper Hawke a tajemství ostrova Přízraků vyvíjela videoherní firma Bionosoft, kterou měsíc před vydáním hry americké státní orgány zrušily, protože se její generální ředitel dopustil nejrůznějších zločinů a přečinů. „Zločiny a přečiny“ je nudné právnické sousloví, které obvykle označuje nudné poklesky jako „zanedbání povinnosti“. Tentokrát však ne. V tomhle případě se jím myslí „věznění lidí ve videohrách“.
Bionosoft totiž přišel na to, jak do videoher vpravit skutečné lidi. S tímhle objevem se dá naložit asi tak na deset milionů příjemných způsobů (a přinejmenším v milionu z nich nebudou chybět granátomety). Bionosoft se však zachoval jinak. Okamžitě zosnoval plán, jímž by zničil celé lidské pokolení. Ale těsně předtím, než firma stihla svůj plán uskutečnit, jí zhatily záměry dva dvanáctiletí kluci jménem Jesse Rigsby a Eric Conrad. Všichni byli Jessemu s Ericem strašně vděční, že je zachránili, ale zároveň asi tak ze dvou procent naštvaní, že kvůli tomu už nezažijí Coopera Hawkea a tajemství ostrova Přízrak ů na vlastní kůži. (Jak napsali v jednom herním časopisu: „Naše slzy radosti se změnily v slzy smutku.“)
Od pádu Bionosoftu uteklo už 11 měsíců. Za těch 11 měsíců nahráli lidi na internet 1,2 miliardy nových fotek roztomilých psíků.
A jelikož se svět snaží, co může, aby s tolika pejsky udržel krok, nezbývá už čas dělat nic jiného, zejména vzpomínat na události, k nimž došlo před celými 11 měsíci. Výsledkem je, že na Coopera Hawkea a tajemství ostrova Přízraků už skoro všichni zapomněli.
I ty jsi tu hru dočista pustil z hlavy, než sis přede dvěma minutami všiml v regálu téhle knížky. Oslovil tě název i obálka, ale nejvíc tě zaujal slabý hukot, který jsi zaslechl.
Hmmmmmmmmmmmm.
Když jsi knížku z regálu vytáhl, hučení zesílilo.
HMMMMMMMMMMMM.
A když teď čteš tyhle řádky, je hukot čím dál hlasitější.
HMMMMMMMMMMMM.
Knihy většinou nehučí, ne? To proto, že neobsahují takovou technologii jako tato. Tahle knížka ti totiž konečně může přinést Coopera Hawkea a tajemství ostrova Přízraků.
Fakticky? Jak to? Počkat, cože?! Nelam si s ničím hlavu. Máš deset vteřin na to, aby ses rozhodl, jak se zachováš.
10 . . . 9 . . . 8 . . .
Jdeme na to!
Ani nápad, to je divná knížka!
Jak hrát hru Cooper Hawke a tajemství ostrova Přízraků:
1. Polož prst na níže znázorněné místo.
2. Zadívej se na svůj nehet.
3. Měl by sis všimnout, že se čáry kolem prstu začnou hýbat. Technika funguje. Dívej se do stejného bodu ještě deset sekund.
4. Zavři oči a zhluboka se nadechni.
5. Otoč stránku.
Sem pOlOž palec
VYBER SI
29 20
Granátomet Létací oblek
Zataháš za nejnižší liánu. Vypadá dostatečně pevně. Odrazíš se od stěny a…
ŠVUCH!
Liána se ti obtočí kolem zápěstí a vytáhne tě nahoru. A víš proč? Protože je to liána! A liány tě přece pronásledují! Proč bys na tomhle ostrově věřil liáně?!
Liána tě několikrát zhoupne sem a tam a pak tě pustí. Prosvištíš vzduchem a další liána tě zachytí. Pak tě hodí jiné liáně, ta tě hodí další a ta zase další. Nakonec se přestaneš bránit a dopřeješ liánám špetku zábavy. Ještě chvíli si s tebou po jeskyni škodolibě pohazují, až tě nakonec liána nejblíž vodopádu vymrští nahoru na suchou zem. No vida, nebylo to zase tak…
A sakra. Vypadá to, že na tebe čeká superliána.
ÚSPĚCH ODEMČEN ! NIKDY NEVĚŘ
LIÁNĚ
VRAŤ SE DO MEZNÍHO BODU NA STR. 43
Liána zaútočí jako první. Podtrhne ti nohu přesně ve chvíli, kdy stiskneš spoušť granátometu.
BUM!
Granát nárazem do stropu vybuchne, což před vlkem způsobí zával. Jednoho máš z krku, zbývá poslední! Zatímco tě liána vláčí po zemi, nabíjíš druhý granát. Konečně se ti podaří naládovat a namíříš na liánu. Jenže těsně předtím, než stačíš zmáčknout spoušť, ti vytrhne zbraň z ruky druhý vlk a vzápětí tě chytí za triko. Liána se tě snaží odtáhnout, ale vlk se nedá zahanbit. V téhle přetahované bere vítěz všechno a ty jsi pouhé lano.
OJSI POUHÉ LANO
ÚSPĚCH ODEMČEN !
VRAŤ SE DO MEZNÍHO BODU NA STR. 43
Postavíš se na zelenou část kruhu. Nic se neděje. Zlehka poskočíš. Pořád nic. Nakonec pohlédneš k nebi. „Co mám uděláááááát…“
Zatímco upíráš oči na oblohu, popadne tě za kotník liána a začne tě táhnout pryč.
„Hej!“ Škubneš s ní, ale liána tě svírá jako v kleštích. Snažíš se vykroutit, až nakonec liána vystrčí další šlahoun, který ti omotá zápěstí. „HEJ!“
Liána tě táhne křovím čím dál rychleji. Schoulíš se, aby sis chránil obličej. Najednou šlehání do tváře ustane. Když pokradmu vykoukneš, zjistíš, že tě zvedá vysoko do míst, odkud máš rozhled na celý ostrov. A vtom – ŠVIH! – tě opět něco šlehne do obličeje, tentokrát větve v koruně stromu. Liána tě protahuje mezi dalšími a dalšími haluzemi a nakonec tě pohodí na pevnou zem.
Protřeš si oči a rozhlédneš se. Sedíš v čemsi, co má velikost a tvar domu, ale celé je to obrostlé břečťanem, mechem a kytkami. Přistoupíš k nedalekému oknu a okamžitě se ti zatočí hlava. Ocitl ses ve stromovém domku, umístěném desítky metrů nad zemí. Není tu někde dlouhatánský provazový žebřík? Ne. Jenom stránka ze Shandlingova deníku.
Když si ji přečteš, hledáš řezbu, o níž se Shandling zmiňoval, a najdeš ji vedle vchodových dveří.
23. května 1975
Dnes jsem zjistil, že já a můj tým nejsme prvními obyvateli Ostrova Přízraků. Dozvěděl jsem se totiž, že v koruně toho velkého stromu se nachází rozlehlá vesnice.
Po průzkumu této vsi, staré několik staletí, můžu s jistotou prohlásit, že podobný architektonický zázrak na Zemi nenajdete. Rozkládá se ve výšce přesahující dnešní mrakodrapy. Nejde mi ovšem do hlavy, jak se sem její stavitelé vůbec dostali, natož jak na strom dopravovali materiál. Řemeslné zpracování je tak skvostné a smysl pro detail tak obrovský, až mám podezření, že by celá ves přečkala i větrnou smršť, aniž by přišla o jediné prkénko.
Můj tým zřejmě bude muset vesnicí projít, máme-li dokončit své poslání. Navíc se zdá, že v koruně stromu číhají mnohá nebezpečí. Při plnění tohoto úkolu jsem už přišel o několik dobrých mužů. Jsem však přesvědčený, že se mi podařil průlom. Řezba v prvním domě nejspíš detailně znázorňuje, jak vesnicí projít bez obětí. Snad se nám to zítra podaří.
– William K. Shandling
Cooper Hawke věří vlastnímu rozumu a ty bys měl taky. Co nejlíp si zapamatuj tento obrázek a dokonči celou část bez toho, že by sis ho znova nalistoval.
Uložíš si obrázek řezby do paměti, otevřeš dveře a zatají se ti dech. Před sebou spatříš celou vesnici stromových domků, které jsou propojené lanovými mosty. Když přimhouříš oči, zahlédneš v dálce něco zeleně zářit. Tam se nejspíš musíš vydat.
Jednou nohou ozkoušíš první provazový most. Zdá se dostatečně pevný. Stoupneš na most i druhou nohou a několikrát poskočíš.
Z filmů, cos viděl, dobře víš, že se tyhle staré provazové mosty v džungli vždycky rozpadnou. Prostě to k nim tak nějak patří. Ale tenhle drží. Popojdeš po mostě o dalších pár kroků a vtom – BÁC
HO! – ze stromu seskočí obří gorila s oranžovýma očima a dopadne doprostřed mostu.
Opičák se několikrát udeří do prsou a pak si dupne. Otřesem se po mostě rozběhnou vlny. Snažíš se je přeskakovat, jenže neumíš skákat jako Cooper Hawke, tudíž ti nezbývá než se držet lana, které s tebou hází sem a tam. Vzápětí po tobě začne opice házet banány. Nějaký ten banán by tě normálně nevyvedl z míry, ale tyhle jsou nepříjemné, protože mají ostny. Přebíháš po mostě sem a tam a uhýbáš jim, dokud gorila nepřestane, aby si odpočinula.
Uvědomíš si, že ti hra dává šanci zaútočit, a tak vytáhneš granátomet. Kam zamíříš?
Na prsa gorily
Na úchyt provazového mostu
Rozložíš létací oblek, v jakých lidi z reklam na energetické nápoje plachtí z vrcholků hor. Jakmile si ho oblékneš, učiníš nemilé zjištění, že je ušitý na míru Cooperu Hawkeovi, jenže ty jeho míry nemáš. Ani zdaleka. Připomínáš spíš přestrojené batole.
Doklopýtáš do zadní části letadla a ramenem rozrazíš pokroucené dveře. Ty vyletí z pantů a najednou tě čeká seskok z šestikilometrové výšky. Nasucho polkneš. Připomeneš si, že je to jenom videohra, roztáhneš ruce a vyskočíš.
Třepytřeptřepytřep.
Vůbec si nepřipadáš jako ve vzrušující reklamě. Pleskáš sebou a mácháš rukama jako blázen, a díky tomu se zřejmě řítíš k zemi o to rychleji. Nakonec popadneš křídla a doširoka je roztáhneš.
Třepytřep–šššúúúúúúšššš!
Vyrovnáš polohu, nadechneš se a očima hledáš své letadlo. Tamhle je. Skoro jako by ho někdo využil k nácviku přesnosti míření. Sleduješ, jak letadlo naráží do země a vybuchuje, pak se podíváš dolů a překvapením užasneš.
Někdo pod tebou jede v kabrioletu a horečně na tebe mává. Kdo to je? Když řidička zvedne hlavu, poznáš v ní Landru Lovatovou, která s Cooperem kdysi soupeřila při hledání pokladů a do níž je momentálně zamilovaný. Zřejmě ti naznačuje, abys přistál na zadním sedadle jejího auta. To jako vážně? Máš vůbec štěstí, že ses v tomhle obleku dokázal nerozplácnout o zem, a teď bys ho měl ovládat? Pevně sevřeš křídla a snažíš se auto sledovat po klikaté silnici.
Když se k němu přiblížíš na doslech, houkne Landra: „Dobrá práce, Coope! A teď dosedni ke mně!“
Hlas jí zní trochu jinak, než jak si pamatuješ z předchozích her.
Zřejmě najali novou dabérku. Schováš hlavu mezi ramena a sneseš se dolů. Nepřistaneš sice tak hladce, jak by to uměl Cooper Hawke –kopneš přitom Landru do hlavy –, ale zvládneš to.
„Promiň!“ omlouváš se. „To jsem nechtěl…“
Když se Landra otočí, hrkne v tobě. Děsivě se šklebí. Pak se chytí za vlasy a trhne. Je to maska!
„To koukáš, co?“ Je to Declan Redgrave. Než ho stačíš praštit, střelí tě malinkou pistolkou. Něco tě štípne do krku. Na vteřinku se zapotácíš a pak všechno zčerná.
p. 74 O t O č na str. 36
Vzpomeneš si na panáčka, co visel na řezbě, a dojde ti, že to takhle můžeš udělat taky. Otočíš se a vystřelíš granát na svou stranu mostu.
BUM!
Gorila se zatváří nechápavě a pak vyděšeně, když si uvědomí, co se děje. Peláší od tebe pryč, jelikož se most od tvého stromového domku utrhne. Ty se ho chytíš a zhoupneš se na další větev.
ŽUCH!
Náraz do stromu ti vyrazí dech a gorilu shodí z koruny. Zatímco se řítí vzduchem, zavřeš oči a chystáš se na nepříjemný střet se zadnicí obří opice. Ale milisekundu předtím, než do tebe gorila narazí, ucítíš, že se most celý zatřese, jak se ho zvíře chytí. Popadneš gorilu za srst a ona tě vynese nahoru na most.
Povedlo se! Pustíš se a chceš pokračovat v cestě, ovšem gorila s tebou ještě neskončila. Zvedne tě do výšky a vyhodí tě někam do koruny stromu. Přistaneš přímo mezi třemi dalšími gorilami, které se cpou bombulemi. Netváří se zrovna nadšeně.
„Nazdárek,“ osmělíš se. „Nechci vám narušovat rodinnou idylku. Já jenom…“
Gorily se uhodí v prsa a začnou tě honit.
„ÁÁÁÁ!“ Upaluješ po klikatých větvích pryč, co ti síly stačí, jenže klopýtneš, jelikož se svět videohry kratičce zasekne. Všechno na okamžik zatuhne a ty kvůli tomu ztratíš rovnováhu. Málem spadneš, ale něco neviditelného tě zachytí. Než stihneš vykoumat, co se to stalo – BUM! –, přistane před tebou jedna z opic. Seskočíš na nižší větev a od obřího listu se odrazíš na další haluz.
PLESK! PLESK! PLESK!
