JEDNA
KdyžHolstonstoupalvstřícsmrti,dětisihrály;slyšeljevýskattak, jaktodělajíjenomš�astnéděti.Zatímconahořezběsilerámusily, Holstonsidávalnačas.Těžkýmikrokymetodickyvystupovalpo točitémschodištia kovové stupněřinčely podstarými botami.
Schody,stejnějakobotypootci,vykazovalyznámkyopotřebení. Nátěrnanichdrželužjenvnevelkýchšupinkách,většinouvkoutcíchanaspodníchstranách,kdebylyvbezpečí.Jakýkolivpohyb setřásalpocelémschodištiobláčkyprachu.Holstoncítilvibrace vzábradlí,ohlazenémažnalesklýkov.Tohlevněmvždyckybudilo úžas:jakstaletídotekůholýchdlaníašoupánínohoudokážíopotřebitipevnouocel.Jednumolekulupodruhé,soudil.Každýživot obrousíjednu vrstvustejně,jakotohlesiloobrušuje onenživot.
Všechnyschodybylypogeneracíchprovozumaličkoprohnuté ahranumělyzaoblenoujakoohrnutýret.Uprostředužnebylatéměřanistopapodrobnýchkosočtvercovýchvýstupcích,ježsnižovalysmekavost.Najejichbývaloupřítomnostsedalousuzovat pouzezpravidelnýchzbytkůpostranáchstupňů,zdrobnýchpyramidovýchhrbolkůsostrýmihranamiaskvrnkamibarvytrčících z plochéoceli.
Holstonzvedlnohuvestarébotěnastarýschod,přeneslnani váhuazopakovalto.Zabralsedočinnosti,kteroussebouneslyty nesčetnéroky,otíránímolekulaživotů,vrstevavrstevošoupaných dopodobyjemnéhoprachu.Azdalekanepoprvésipomyslel,že aniživot,anitoschodištěnejsouurčenyprotakovouexistenci. Úzkákonstrukcetédlouhéspirályprotaženépodzemnímsilemjako
slámkasklenicínebylastavěnaprotakovézatížení.Stejnějakocelý jejich válcovýdomovse zdálabýt vyrobena pro jinéúčely, pro nějakédávnozapomenutéfunkce.To,codnessloužilojakohlavní třídatisícůmchodícímnahoruadolůvopakovanýchdenníchcyklech, sepodleHolstonovanázoruhodilospíškvyužití vtísňových situacích,dost možná propouhédesítky lidí.
Minul dalšípodlaží–úsekložnicrozloženýchjakodílkykoláče.
KdyžHolstonvycházelposledních několikposchodí,poslednívýstup,kterýkdypodnikne,hlukdětskéradostipršelshoraještě hlasitěji.Byltosmíchmládí,duší,nakteréještěnedolehlo,kdežijí, kteréještěnecítilytíhuzemězevšechstran,kterévesvýchpředstaváchnebylypohřbené,ale živé.Živéaneopotřebovanéarozlévající seradostnézvukyposchodišti,výskání,ježnebylovsouladusHolstonovýmičiny,s jeho rozhodnutíma odhodlánímjít ven.
Kdyžseblížilknejvyššímupatru,jedenmladýhlasvynikalnad ostatnímia Holstonsipřipomněl,jaké to bylobýtdítětem vsilu–všechnutuvýukuahry.Tehdymutenzatuchlýbetonovýválecspatryapatrybytů,dílen,hydroponickýchzahradačističekplných změtitrubekpřipadaljakorozlehlývesmír,obrovskýprostor,který člověknikdynedokážecelýprozkoumat,labyrint,vekterémseon nebo jeho kamarádimohou ztratitnavždy.
Aletydnybylyuždélenežtřicetletpryč.Holstonovidnesvlastní dětstvípřipadalojakoněcovzdálenéhodvanebotřiživoty,jako něco,cosiužívalněkdojiný.Nikolivon.Těžcenaněmleželyceloživotnípovinnostišerifa,ježtuminulostzatlačovalydopozadí.
Aještěpozdějipřišlatřetífázejehoživota–tajnýživotnesouvisející anisdětstvím,anisfunkcíšerifa.Toserozpadalyvprachposlední vrstvyjehosamého;třirokystrávenémlčenlivýmčekánímnaněco, conikdynepřijde,každýdendelšínežcelýměsícš�astnějšíchobdobí života.
NavrcholutočitýchschodůsjelaHolstonovirukazezábradlí. Zakřivenátyčzošoupanéocelikončilatam,kdeschodištěústilodo nejrozlehlejšíchmístnostíceléhokomplexusila:dokavárnyapřilehléhosalonku.Hravévýskánísete�ozývalonastejnéúrovni. Meziporůznurozesetýmižidlemisemíhalyrozzářenépostavičky
ahrálysinahoněnou.Hrstkadospělýchsesnažilatenchaosusměrňovat.Holstonzahlédl,jakEmmasbírázflekatýchdlaždicrozházenékřídyavoskovky.JejímanželClarkesedělzastolemsnastavěnýmikelímkydžusuamísamikukuřičnýchsušenek.Zamával přes místnost naHolstona.
Holstonaaninenapadlozamávatvodpově�,nemělnatoenergii,anise munechtělo.Zahledělse přes dospělé i hrající si dětina zamženývýjevzanimi,promítanýnastěnykavárny.Byltonejvětší nepřerušovanývýhlednajejichnehostinnýsvět.Ranníscéna.Mdlé světlosvítánízalévalokopcebezživota,ježseoddob,kdyHolston byl ještěkluk,sotvanějakzměnily. Prostíraly setamjakovždycky, zatímcoonspělživotemodhernahoněnoumezikavárenskými stolkyktéprázdnéslupce,kteráznějzbývaladnes.Azamajestátně zvlněnými hřebeny těch kopců se vpaprscích ranníhoslunce slabě třpytilznámýchátrajícíobrys.Vdálcesetamtyčilystarodávnékonstrukcezesklaakovu,vnichžkdysi,jaksevšeobecněpředpokládalo,žililidénadzemí.
DítěvylétnuvšízeskupinkyjakokometanarazilodoHolstonovýchkolenou.Podívalsedolůasehnulse,abyje–Susaninachlapce–pohladil,aledítěužbylojakokometazasetotamazapadlo zpět na oběžnoudráhumeziostatní.
Holstonsináhlevzpomnělnaloterii,kterousAllisonvyhráli vrocejejísmrti.Tiketmělstáleschovaný;nosiljejpořádusebe. Jednoztěchtodětí–bylybymute�takdvarokyacapalobyza staršímidětmi–mohlobýtjejich.Snilijakovšichnirodičeodvojnásobnémštěstídvojčatasamozřejměsesnažilizevšechsil.Když jíodstraniliimplantát,trávilijednunádhernounoczadruhoupokusyproměnittentiketvevýhru.Ostatnírodičejimpřálištěstí, ostatníúčastníciloteriesevduchumodlili,abytenroknaplano uplynul.
Uvědomí,žemajíjenomjedenrok,seonaAllisonobracelike všemu,cojimmohlo pomoci,včetně pověr.Česnekpověšený nad postelíprýzvyšujeplodnost;dvadesetníkypodmatracípřivolávají dvojčata;růžovápentle,kterousiAllisonsvázalavlasy;šmouhy modrébarvypodHolstonovýmaočima –všechnosměšné,zoufalé
alegrační.Snadještěbláznivějšíbyalebylo nevyzkoušet všechno možné, neověřitsi kdejaký hloupoučký rituálnebo povídačku.
Alenebylojimsouzeno.Ještěnežrokuplynul,přešlaloteriena jinýpár.Nebylotoznedostatkupokusů,bylotoznedostatkučasu. Kvůlináhlénepřítomnosti ženy.
Holstonseodvrátilodherazamženéhovýhleduavykročilke svékancelářiumístěnémezikavárnouapřechodovoukomorou sila.Kdyžpřecházeltoúzemí,zatoulalysemumyšlenkykzápasu, kterýsetukdysiodehrál,kzápasuduchů,kterýmtumuselposlední třirokydenodenněprocházet.Avěděl,žekdybyseotočiladůkladněsiprohlédltenširokývýjevnastěně,kdybynapjalzrakskrze stálezanesenějšíčočkykameravzdušnýzákal,kdybysledovaltu temnouvráskunaúbočíkopce,úžlabinu,kterásetáhlapřestemnou terénnívlnukměstuzaní,rozeznalbyjejínehybnoupostavu.Na tompahorkubylovidětjehoženu.Leželatamjakospícíbludnýbalvan,ubývajícípůsobenímvzduchuatoxinů,rucesloženépodhlavou.
Možná.
Bylotošpatně vidět; dokonce ještěpředtím, než sevýhledzačal znovukalit,tošlojenobtížněrozeznat.Akromětohobyltenvýhledmálo důvěryhodný.Naopak – vzbuzoval hodně pochybností. Holstonsetedyrozhodljednodušesenedívat.Prošeltímmístem přízračnéhozápasusvéženy,kdenavěkyutkvělyšpatné vzpomínky,ta scénajejího nenadálého šílenství,avešeldo své kanceláře. „Ale, kohoto tu mámetak časně?“ozval se súsměvemMarnes.
Holstonůvzástupcezavřelkovovouzásuvkukartotéky,jížse zprastarýchútrobvydralneživotnývýkřik.Zvedlkouřícíšálek ateprvepotomsivšimlHolstonovavážnéhochování.„Jetidobře, šéfe?“
Holstonpřikývl.Ukázalnavěšáknaklíčezastolem.„Cela,“řekl. Úsměvzástupcepřešelvezmateněpokrčenéčelo.Odložilšálek aobrátilse,abysundalklíč.Dokudbylotočenzády,Holston naposledypohladilostrouchladnouocelvdlaniapoložilhvězdu ráznýmpohybemnastůl.Marnesseotočilapodalmuklíč.Holston sijejvzal.
„Mámpřinéstmop?“ZástupceMarnesbodlpalcemzasebe
směremkekavárně.Pokudnemělinikohovželezech,chodilidocely jenom uklízet.
„Ne,“řeklHolston.Kývnutímhlavypokynulzástupci,abyho následovalk cele.
Obrátilse.Zazádymuzaskřípalažidle,jakseMarneszvedlavydalsezaním,aHolstondošelkedveřím.Klíčsnadnovklouzldo zámku. Kvalitněvyrobenéa dobřeudržovanévnitřní orgánydveří hlasitěcvakly.Sotvaslyšitelnézaskřípánípantů,odhodlanýkrok, přitažení,zařinčeníaměltu zkouškuza sebou.
„Šéfe?“
Holstonprostrčilklíčmezimřížemi.Marnessenanějnejistě podíval,ale zvedlrukuaklíčpřevzal.
„Cose děje,šéfe?“
„Sežeňstarostku,“řeklHolston.Vypustilvzduchtěžkýmvýdechem,kterýzadržoval užtřiroky.
„Řeknijí,žechcijít ven.“
DVA
VýhledzcelynebyltakzamženýjakovýhledzkavárnyaHolston strávilsvůjposlednídenvsilutím,žesinadtoutoskutečnostílámal hlavu.Žebykameranatéhlestraněbylastíněnápředjedovatým větrem?Žebykaždýčistič,odsouzenecksmrti,věnovalvětšípozornostvýhledu,zkteréhosetěšilsvůjposledníden?Nebobylatanámahadarem dalšímu čističi,kterývtéžecelestrávísvůjposledníden?
Holstonseklonilkposlednímuvysvětlení.Budilotovněmtoužebnévzpomínkynajehoženu.Připomínalomuto,pročjezde, z vlastnívůlena špatné straně mříží.
KdyžmumyšlenkyzabloudilykAllison,sedělahledělvennaten mrtvýsvět,kterýzasebouzanechalinějacídávnílidé.Nebyltosice tennejhezčívýhlednakrajinukolemjejichpodzemníhobunkru, alenebyltoanitennejhorší.Vdálcesezvedalynízkétáhlévršky v příjemnémodstínuhnědéjakológrpokávěstímsprávnýmmnožstvímprasečíhomléka.Nebenadkopcimělostálestejnoumatně šedoubarvujehodětstvíaotcovadětstvíadědečkovadětství.Jedinýmpohyblivýmprvkemkrajinybylymraky.Vznášelysenadvrchy, sytětmavé,apotulovalysevolnějakostádazvířatzobrázkových knížek.
Tenpohlednamrtvýsvětzaplňovalceloustěnujeho celystejně jakovšechnyvnějšístěnynejvyššíhopodlažísila,nakaždéjinývýřez zamženéaještězamženějšíokolnípustiny.Holstonůvúsektoho výhledusahalodkoutazaskládacímlehátkemkestropu,kprotější stěněadolůktoaletě.Anavzdorylehkémuzakalení–jakokdyžse počočcerozetřeolej–tovypadalojakoscéna,dokterésedávejít, jakolákavázejícídíranaprotinepřátelskýmmřížímvězení.
Tailuzebylaovšempřesvědčivájenomzdálky.KdyžseHolston naklonilblíž,uvidělnaohromnémdisplejihrstkumrtvýchpixelů. V kontextuvšechtěchšedýchahnědýchodstínůkontrastovalyostře bíloubarvou.Každýtakovýzuřivěsvítícípixel(Allisonjenazývala „zamrzlé“pixely)byljakookénkodonějakéhojasnějšíhomísta, dírkaošířcelidskéhovlasu,kterájakobyzvaladonějakélepšíreality.Kdyžsete�podívaldůkladněji,viděljichdesítky.Holston přemýšlel,jestliněkdovsiluví,jakjeopravit,nebojestlivůbecněkdománástrojepotřebnéktakovéjemnépráci.Jsoumrtvénavždy jakoAllison?Budouvšechnypixelynakonecmrtvé?Holstonsipředstavovalden,kdypolovinapixelůzbělá,apotomdalšídenogeneracepozději, kdyšedýcha hnědýchzůstane jenom několikdesítek apotomsotvatucet,asvětsepřeklopídonovéhostavu,kdysilidé vsilubudoumyslet,žecelývnějšísvětjevohni,a jedinéskutečně funkční pixelybudouomylem pokládányza vadné.
Anebojsousnad na omyluužHolstona jeho současníci?
Někdozanímsiodkašlal. Holstonseobrátil auviděl naopačné straněmřížístátstarostkuJahnsovousrukamazastrčenýmado břišníkapsylaclovýchkalhot.Svážnýmvýrazempohodilahlavou k lehátku.
„Kdyžjecelaprázdná,vnoci,kdyžmátesezástupcemMarnesem po službě,tam občassedávámaužívámsi tenvýhled.“
Holston seotočilzpátky,abypohledempřelétl kalnou, neživotnoukrajinu.Působiladepresivnějenomvesrovnánísescénami zdětskýchknížek–jedinýchknih,kterépřečkalypovstání.Většina lidíobarváchvtěchkniháchpochybovala,stejnějakopochybovala otom,žekdyvůbecexistovalifialoví sloniarůžovíptáci,aleHolstonmělpocit,žebylyvěrnějšínežscénapředním.Stejnějako někteřídalší,ionpoci�ovalpřipohledunatyzeleněamodřeskvrnitéodřenéstránkyněcoprapůvodního,hlubokého.Aleitakten kalnýšedývýhledvesrovnánísdusnýmsilemvypadaljakospása, jakočerstvývzduch,k jehož dýcháníbylilidézrozeni.
„Natéhlestranětovždyckyvypadátrochučistěji,“řeklaJahnsová.„Totižtenvýhled.“
Holstondálmlčel.Pozoroval,jakseodjednohomrakuvířivě
odtrhujemenšídílapokračujevletuvlastnícestou,jaksečerná proplétás šedou.
„Dostanešvečeřipodlesvéhopřání,“řeklastarostka.„Toje tradice…“
„Nemusíšmivykládat,jaktochodí,“přerušiljiHolston.„Jsou toteprvetřiroky,cojsemzrovnatadypodávalAllisonjejíposlední večeři.“Sáhlsinaprsteníček,abyzezvykuotočilměděnýmprstenem,azjistil,žezapomněl,žejejpředněkolikahodinaminechalve skříňcena oblečení.
„Nechcesemivěřit,žeužjetotakdlouho,“zabručelaJahnsová prosebe.Holstonseotočilauviděl,žestarostkamžouránamraky promítanéna stěnu.
„Scházíti?“zeptalsejedovatě.„Nebotijenomvadí,žemělzákal tolikčasuna to,abyse znovuvytvořil?“
Jahnsováponěmletmoblýsklapohledemasklopilaočikpodlaze.„Víšpřece,žetohlenechcikvůližádnémuvýhledu.Alepravidlajsou pravidla…“
„Nikomunicnevyčítám,“snažilseHolstonzaplašitzlost.„Znám pravidlalépenežostatní.“Nepatrněpohnulrukousměremkmístu, kdenosívalodznak,nynízanechanýněkdevzaduvedleprstenu. „Vždy�jsemje,sakra,vynucovalskorocelýživot.Ipoté,cojsemsi uvědomil,že jsou naprd.“
Jahnsovásiodkašlala.„No,nebudusetěptát,pročsesrozhodltakhle.Buduprostěpředpokládat,žetadybysbylneš�astnější.“
Holstonsejípodívaldoočíauvidělvnichleskdřív,nežjejstihla zamrkánímrozehnat.Jahnsovávypadalahubenějinežobvykle,ve volnýchlacláčíchpůsobilaažkomicky.Vráskynakrkuakolemočí mělahlubší,nežsijepamatoval.Temnější.Aměldojem,žejejíchrapot způsobujeupřímnálítost,nikolivvěknebo přídělytabáku.
NáhleHolstonuviděl sámsebeočimaJahnsovéjakozlomeného mužesedícíhonaopotřebovanémlehátku,kůžišedivouodbledého přísvitumrtvéhosvětazasebou,atenpohledvněmvyvolalzávra�. Hlavasemutočila,jakhledalněcorozumného,nacoseupnout, něco, cobydávalo smysl. Celátakrize, vkterousezměnil jehoži-
vot,mupřipadalajakosen.Niczposledníchtříletmunepřipadalo skutečné.Už nicse munezdálo skutečné.
Obrátilseznovukhnědýmkopcům.Mělpocit,žekoutkemoka zahlédl,jakodumírádalšípixel,jakjasněbílezazářil.Dalšídrobné okénkootevřené,dalšízřetelnýprůhledskrziluzi,okterésenaučil pochybovat.
Zítrapřijdemojevykoupení, pomyslelsiHolstondivoce,i kdybych tamvenkuzemřel.
„Užjsemstarostkoupřílišdlouho,“řeklaJahnsová.
Holstonseohlédlauviděl,žejejívrásčitérucesvírajíchladné ocelovétyče.
„Dobřevíš,ženašezáznamynejdouažnazačátek.Sahajíjen kpovstánípředjednímapůlstoletím,aleodtédobyžádnýstarosta neposlalna čištěnívíclidínež já.“
„Promiň,že titímpřitěžuji,“ pravilHolstonsuše.
„Nemámztohožádnépotěšení.Tojevšechno,cotímchciříci. Vůbecžádné potěšení.“
Holstonmávlrukoukvelkéobrazovce.„Alebudešprvní,kdose zítrapodívánazřetelnýzápadslunce,co?“Nelíbilosemu,jakto znělo.Holstonnemělvzteknasvousmrt,nasvůjživot,nebonato, copřijdepozítřku,aleroztrpčenízAllisoninaosuduhostáleneopouštělo.Dálmělzato,ženevyhnutelnéudálostizminulostibyly odvratitelnéještědávnopoté,conabralysvůjsměr.„Zítrasevám všem budevýhledlíbit,“zamumlalspíš prosebe nežke starostce.
„Tovůbecnenífér,“řeklaJahnsová.„Zákonjezákon.Tyjsiho porušil.Věděljsi, žeho porušuješ.“
Holstonse díval na svénohy.Tichomezi nimi se prodlužovalo. Nakonecpromluvilastarostka Jahnsová.
„Ještějsinevyhrožoval,žeto neuděláš.Někteřízostatníchjsou nervózní,žebysnemuselčištěníprovést,protoženeříkáš,žeto neuděláš.“
Holstonsezasmál.„Připadalibysilépe,kdybychprohlašoval,že senzory nevyčistím?“Zavrtělnad toubláznivoulogikouhlavou.
„Každý,kdotusedí,říká,žetoneudělá,alepotomtopřecejen udělá,“řeklaJahnsová.„Všichnijsmesizvykli,žetotakhlechodí…“
„Allisonnevyhrožovala,žetoneudělá,“připomněljíHolston, alevěděl,comáJahnsovánamysli.Onsámsibyltehdyjistý,že Allisonobjektivyneotře.Ate�,kdyžsedělnatéželavici,simyslel, žechápe,coprožívala.Mělavhlavěvětšívěcinežsamotnéčištění. Většinatěch,kteříbyliposlániven,byla přiněčem přistižena.Byli překvapeni,žeseocitlivtéhleceleaodjejichosudujedělípouhé hodiny.Kdyžříkali,žetoneudělají,mělivhlavěodvetu.JenžeAllison anyníiHolstonmělivětšístarosti.Jestlisedočištěnípustínebo ne,bylonepodstatné;přišlisem,protožetadyznějakéšílenépohnutkychtělibýt.Jediné,na čemještě záleželo,byltenhlavníproblém tohovšeho.Otázkavnějšíhosvětazapromítanýmzávojemnástěnnýchobrazovek.
„Máštedyvúmyslutoprovést,nebone?“zeptalaseJahnsová přímo.Bylananívidětbeznaděj.
„Říkalastosama,“pokrčilHolstonrameny.„Každýtoudělá.To musímítnějakýdůvod,ne?“
Předstíral,žejemutojedno,žehonezajímá, proč čistit,alevětšinu svéhoživota,zejménaposlednítřiroky,trávilmučivýmiúvahami nadtoutootázkou.Dohánělahokšílenství.Ajestlijehoodmítnutí odpovědětJahnsovézpůsobínějakouúzkosttěm,kdozavraždili jeho ženu,zlobitsenebude.
Jahnsovánervózněpřejíždělarukamapomřížíchnahoruadolů.
„Mohujim říci,že touděláš?“otázala se.
„Klidně.Nebojimřekni,žetoneudělám.Mnějetofuk.Mně připadá,že nebudouspokojení anis jednou odpovědí.“
Jahnsová nato nicneřekla.Holstonsena ni podívalastarostka přikývla.
„Jestlisitorozmyslíšstímjídlem,dejvědětzástupciMarnesovi. Budeza stolemcelounoc,jak je zvykem…“
Nemuselatoříkat.Holstonovivhrklydoočíslzy,kdyžsivzpomnělnatutočástsvýchněkdejšíchpovinností.Sedělutohotostolu předdvanáctiroky,kdyžbylakčištěníodsouzenaDonnaParkinsová,ipředosmilety,kdyžpřišelčasJackaBrenta.Astrávilnoc vleženapodlaze,přitištěnýkmřížím,jakoúplnátroska,předtřemi lety,když bylařadana jeho ženě.
Starostka Jahnsová seměla kodchodu.
„Šerifovi,“zabručelHolston,než seocitlaz doslechu.
„Prosím?“zastavilasenaopačnéstraněmřížíJahnsová,šedivé huňaté obočítrčícínad očima.
„Marnesje te�šerif,“připomněljí Holston.„Nezástupce.“
Jahnsovápoklepalakloubynaželeznoutyč.„Vezmisiněcokjídlu,“řekla.„Anebudutě urážetnávrhem,aby ses trochuprospal.“
TŘI
Otři rokydříve
„Toměpodrž,“ozvalaseAllison.„Zlato,tohlesiposlechni.Tomu neuvěříš.Víš,žebylovícpovstánínež jen jedno?“
Holstonzvedlhlavuodsložky,kterámuleželarozevřenánaklíně.Štůskypapírůrozprostřenékolemněhozakrývalyposteljako sešívanýpřehoz–stohyastohyarchivníchzáznamů,kterébylotřebaroztřídit,anovýchstížnostíkvyřízení.Allisonsedělausvého stolkuvnoháchpostele.Bydlelivjednomoddílusila,jenžbyl běhemdesítekletrozdělenpouzedvakrát.Mělitakdostatekmísta natakovýluxus,jakobylystolkyaopravdovéširoképostelemísto paland.
„Jakbychtoasitakmohlvědět?“zeptalsejí.Jehoženaseotočila aodhrnulasipramenvlasůzaucho.Holstonmáchlsložkoukmonitorujejíhopočítače.„Celýdenvyhrabávášstovkyletstarátajemstvía já o nichmám vědět dřívnežty?“
Vyplázlananěhojazyk.„Tosetakříká.Jetojedenzmožných způsobů,jaktěinformovat.Apročnejsizvědavější?Neslyšeljsi,co jsemprávěříkala?“
Holstonpokrčilrameny.„Nikdybychnepředpokládal,žeto povstání,okterémvíme,byloprvní–jenomžebylozatímposlední. Jestlijsemsezesvépráceněconaučil,je toto,že žádný zločin ani davovéšílenstvínejsouvůbecoriginální.“Pozvedlsložku,kterámu leželavedle kolena.„Myslíš,žetohlejeprvnízlodějvody,kterého kdy silozažilo?Neboten poslední?“
Allisoninažidlezaskřípalanadlaždicích,kdyžsekněmuobrátila čelem.Namonitorunastolkuzanímrkalyútržkyafragmentydat,
kterévylovila zestarých serverůsila,pozůstatkydávnosmazaných anesčetněkrátpřepsanýchinformací.Holstonstálenechápal,jak proceszáchranydatfunguje,nebopročněkdonatolikchytrý,aby touměl,jetakhloupý,abymilovalzrovnajeho,alebralobojejako fakt.
„Skládámdohromadysériistarýchzpráv,“řekla.„Jestlijsoupravdivé,znamenáto,žeseněcojakonašestarépovstánípravidelně opakovalo.Zhruba pokaždé generaci.“
„Ostarýchčasechtohomocnevíme,“poznamenalHolston. Promnulsiočiapomyslelnavšechnopapírování,kterénestíhá. „Třebanemělisystémnačištěnísenzorů,cotyvíš?Vsadímse,žese tenkrátvýhlednahořejenomzamlžovalazakaloval,ažztoholidem přeskočilo, začali sebouřitanakonecpárlidí vyhnali,abyvěcinapravili.Nebotomožnábylajenompřirozenákontrolapopulace, víš? Předloterií.“
Allisonzavrtělahlavou.„Myslím,žene.Začínámsimyslet…“
OdmlčelasearozhlédlasepopapírechkolemHolstona.Pohledna všechnytyzaznamenanépřestupkyjizřejměvedlktomu,abydůkladnězvažovala,cořekne.„Nechcivynášetžádnésoudy,netvrdím,ženěkdobylnebonebylvprávu,neboněcopodobného. Jenomchcipřipustitmožnost,žeserverynevymazalirebelovépři povstání.Přinejmenšímtoneproběhlotak,jaknámtovždycky říkali.“
ToupoutaloHolstonovupozornost.Záhadaprázdnýchserverů, zmizeléminulostipředkůlidízesila,jepronásledovalavšechny. Vymazáníužzůstávalojenomcobymlhaválegenda.Zavřelsložku, nakterépracoval,aodložiljistranou.„Cotopodletebezpůsobilo?“zeptalsemanželky.„Myslíš,žetobylanehoda?Požárnebo výpadek proudu?“Vyjmenovalobvyklé teorie.
Allisonsezamračila.„Ne,“řekla.Ztišilahlasasúzkostíserozhlédlakolem.„Myslím,žeharddiskyjsme vymazali my.Tedynaši předkové, ne rebelové.“Otočilase,naklonilasekmonitoruazačala přejíždětprstemposouboručísel,kteráHolstonzpostelenedokázal rozeznat.„Dvacetlet,“řekla.„Osmnáct.Dvacetčtyři.“Prstjíse zavrznutím sklouzl po monitoru. „Dvacet osm.Šestnáct.Patnáct.“
Holstonzačal dokumentyrozložené u svých nohou skládat zase dohromádek,abysiudělal cestičkukestolku.Posadilsevnohách postele,položilmanželcerukukolemkrkuazahledělsejípřes rameno na monitor.
„To jsoudata?“ zeptal se.
Přikývla.„Zhrubakaždýchdvacetletdojdekvelkérevoltě.Tahle zprávajevypočítává.Byltojedenzesouborůsmazanýchpřiposlednímpovstání.Při našem povstání.“
Řekla našem,jakobytehdyužbylnaživuněkdoznichnebo zjejichpřátel.Holstonalevěděl,cotímmyslí.Bylotopovstání, vjehožstínuvyrůstali,kteréjakobyjezplodilo–velkýkonflikt, jenžsevznášelnadjejichdětstvím,nadjejichrodičiaprarodiči. Povstání,ježbyloobsahemšeptandyapříčinoukradmýchpohledů.
„Acotěvedekpřesvědčení,žejsmeserveryvymazalimy,tedy tidobří?“
Zpolaseotočilaaneveseleseusmála.„Akdoříká,žemyjsmeti dobří?“
Holstonztuhl.StáhlrukusAllisoninakrku.„Nezačínejsi.Neříkej nic,coby mohlo…“
„Dělámsi legraci,“řekla, aletohlenebylo vhodnétémakžertování.Scházelysnadjendvakrůčkykezradě,k čištění.„Mámtakovouteorii,“pokračovalaspěšněsdůrazemnaslovo teorie.„Bývaly togeneračnípřevraty.Tedybylotomutakvícnežstolet,možná ještědéle.Jakohodiny.“Ukázalanadata.„Alepotom,přivelkém povstání–přitomjediném,okterémdnesvíme–někdovymazal servery.Amohutiříci,žetonenítaksnadnéjakozmáčknoutpár tlačíteknebozaložitpožár.Zálohujíseizálohy.Bylozapotřebí promyšlenéúsilí,nestačilanějakánehoda,obyčejnásabotážnebo běžné zrušenísouboru…“
„Totinicneprozrazujeotom,kdovtommělprsty,“připomněl Holston.Jehoženanepochybněumělačarovatspočítači,alepátránínebyljejí obor; tobyljeho píseček.
„Comialeněcoprozrazuje,“pokračovala,„jeskutečnost,že celoutudobudocházelokaždougeneracikpovstání,ale odtédoby už žádnénebylo.“Allisonse kousladortu.
Holstonseposadilzpříma.Rozhlédlsepomístnostianechalsi jejípostřehdůkladněprojíthlavou.Zmocnilsehotíživýpocit,jako kdyby mumanželka sebralacelépískovištěa utíkalas nímpryč.
„Tytedytvrdíš…?“Poškrábalsenabraděaještějednousito promyslel.„Tvrdíš,ženěkdovymazalnašihistorii,abynámzabránil ji opakovat?“
„Neboještěněcohoršího.“Vzalajehorukudosvých.Vážnost jejíhovýrazuseještěprohloubila.„Cokdyždůvodprotyrevolty bylpřímotam,natěchharddiscích?Cokdyžnějakásoučástnaší známéhistorie,nebonějakéúdajezvenčí,nebomožnáznalosttoho, colidipředdávnýmičasypřimělo,abysenastěhovalisem–cokdyž tainformacevyvolávalaurčitýtlak,kterývedlktomu,želidempřeskočilo,nebodostaliponorkovounemoc,neboprostějenchtěli ven?“
Holstonzavrtělhlavou.„Nechci,abystakhlepřemýšlela,“varovalji.
„Jáneříkám,žeodnichbylosprávnézačítvyšilovat,“odvětilauž zaseopatrně.„Aleto,cojsemzatímposbírala,natuhleteorii ukazuje.“
Holstonvrhlnedůvěřivýpohlednamonitor.„Asibystoneměla dělat,“řekl.„Jáanipořádněnevím, jak toděláš,amožnábysani neměla.“
„Zlato,tyinformacetamjsou.Jestlijeneposkládámte�já,udělá to jednouněkdo jiný.Nemůžeš nacpatdžinazpátky do láhve.“
„Cotímmyslíš?“
„Užjsemzveřejnilanávod,jakobnovitzrušenéapřepsanésoubory.ZbytekITodděleníužjej rozšiřuje,aby pomohllidem,kteří siomylem smazaliněco,copotřebují.“
„Přestosimyslím,žebysmělapřestat,“řekl.„Tohlenenínejlepší nápad. Nevidím nicdobrého,coby tomohlo přinést…“
„Nicdobrého?Copravda?Znátpravdujevždyckydobré.Aje lepší,že ji objevujeme my,než kdybyto dělalněkdojiný,ne?“
Holstonsezadívalnasvésložky.Odchvíle,kdybylnačištění poslánposledníčlověk,uplynuloužpětlet.Výhledvensekaždým dnemzhoršovalaonjakošerifvnímaltlaknato,abyněkohonašel.
Tentlakvsilunarůstal,jakokdyžsevkotliohřívápára,ahrozil výbuchem.Lidéznervózněli,kdyžsimysleli,žesečasnachýlil.Bylo tojakojednozoněchsebevyplňujícíchseproroctví.Někomunakonecujelynervy,někohonapadlnebořeklněco,čehopaklitoval, a ocitlse vceleapozorovalsvůj poslednízamžený západ slunce. Holstonseprobíralsložkamivšudekolemsebeapřálsi,abyvnich něconašel.Poslalbynějakéhočlověkanasmrthnedzítra,kdyby toměloupustittupáru.JehomanželkapíchalajehloudoobrovskéhopřefouknutéhobalonkuaHolstonznějtoužilvypustitvzduch dřív,nežbodne příliš hluboko.
ČTYŘI
Přítomnost
Holstonsedělnajedinéocelovélavičcevpřechodovékomoře, mozekotupělýnedostatkemspánkuijistotoutoho,cohočeká. VedoucíčisticílaboratořeNelsonklečelpřednímanatahovalmu na nohunohavicibíléhoochrannéhoobleku.
„Pohrálijsmesisutěsněnímspojůapřidalijsmedruhoustříkanouizolačnívrstvu,“říkalprávěNelson.„Mělobytitoposkytnout vícčasu,než mělkdo předtím.“
TohlekHolstonovipronikloapřipomnělomuto,jakpřihlížel, kdyžsejehoženavydalačistit.Nejvyššípodlažísilasvelkýmiobrazovkamiukazujícímiokolnísvětbylopřičištěníobvykleprázdné. Lidézavřeníuvnitřnedokázalisnéstpohlednato,cozpůsobili–nebomožnáchtělichoditnahoruatěšitsezkrásnéhovýhledu,aniž bymuselisledovat,coobnášíjehozískání.AleHolstonsedíval; nebylosebemenšíchpochybotom,žesebudedívat.PřespostříbřenéčelopřilbynevidělAllisoninobličej,proobjemnýoblekneviděl jejítenkéruce,kdyždrhlaaotíralačočkyvlněnoucupaninou,ale znaljejíchůzi,jejípohyby.Přihlížel,jakdokončujepráci,důkladně a beze spěchu.Potom ustoupila,naposledy se zadívala dokamery, zamávalamuaobrátilasekodchodu.Stejnějakopředešlíčističise odtrmácelakblízkémukopciavydalaseposvahuvzhůru,plahočilasekezchátralýmvěžímonohostaréhoarozpadajícíhoseměsta viditelnéhotěsněnadobzorem.Holstonseceloudobuaninehnul. Nepohnulseanitehdy,kdyžnaúbočíkopceupadla,sevřelaoběmarukamapřilbuasvíjelase,zatímcotoxinyrozežíralynastříkané ochrannévrstvy,potom obleka nakonecji samotnou.
„Druhou nohu.“
Nelsonhoplesklpokotníku.Holstonzvedlnohuadovoliltechnikovi,abymuvyhrnulzbytekoblekukolemlýtek.Připohleduna svéruce,načernýkarbonovýspodnítrikot,jenžmupřiléhalke kůži,siHolstonpředstavil,jaksemumateriálnatělerozpouští aodlupujesejakovločkyuschléhomazadlaztrubkygenerátoru, jakmuz pórůprýštíkreva rozléváse vužživotaprostém obleku.
„Kdybyses chytilmadla avstal…“
Nelsonhoprovádělrutinou,kterouHolstonviděluždvakrát. JednouuJacka Brenta,jenžsechovalvzpurněa nepřátelsky aždo saméhokonce,cožHolstonajakošerifadonutilostátulavicena stráži.Ajednouusvéženy,jiždoprovázelpřipřípraváchnaodchod malýmprůlezempřechodovékomory.Holstonsicezpozorování druhýchvěděl,comá dělat, ale stále potřeboval,abymu to připomínali.Myšlenkamibylněkdejinde.Zvedlruce,chytilsetyče,která nadnímviselajakohrazda,apřitáhlsedostoje.Nelsonpopadl bokyoblekuatrhnutímjeHolstonovivytáhl dopasu. Postranách plandalyprázdné rukávy.
„Levourukusem.“
Holstonotupěleposlechl.Připadalomubizarnínacházetsena druhéstranětéhle…téhle mechanicképřípravkyodsouzencůnasmrt. Častosedivil,jakjemožné,žeselidépodrobili,žesvůjúkolsplnili.
IJackBrentnakonec udělal,comu řekli,přestože sprostěnadával aurážel,kohomohl.Allisontočinilaklidně,jakobynic,pomyslel siHolston,kdyžsoukaldorukávůnejprvejednurukuapotom druhou.PřitáhlimuoblekkekrkuaHolstonanapadlo,želidémožnábylitakpoddajní,protoženedokázaliuvěřit,žesesniminěco takovéhoskutečněděje.Nicztohonebylonatolikreálné,abyse protitomuvzbouřili. Zvířecívrstvajehomyslinatohlenebylastavěná,nato,abybylasklidemvypravovánanasmrt,jížsibyla dokonale vědoma.
„Otočse.“ Udělalto.
Ucítiltahnakostrčiapotomhlasitýzvukzipujedoucíhoodspodukekrku.Dalšítah,dalšízip.Dvěvrstvymarnosti.Zachrastění
suchéhozipunavrch.Poklepáváníadůkladnákontrola.Holston uslyšelšoupnutídutépřilbyzvedanézpolice;ohýbalprstyuvnitř vycpanýchrukavic,zatímcoNelsonkontrolovalvnitřnostibáně.
„Ještějednou siprojdeme postup.“
„To nenínutné,“řeklHolstontiše.
Nelsonseohlédlkedveřímkomoryvedoucímzpátkydosila.
Holstonseaninemuselotáčet,abyvěděl,žesenejspíšněkdodívá. „Vydržtosemnou,“ řeklNelson.„Musímpostupovatpodlepředpisů.“
Holstonpřikývl,třebaževěděl,žežádné„předpisy“neexistují.
Zevšechmystickýchústníchtradicípředávanýchvsiluz generace nageneracisežádnánevyrovnalavážnostikultuvýrobcůochrannýchobleků atechnikůčištění.Všichni jimustupovali zcesty.Čističisiceprovádělisamotnýakt,aletechnicibylilidé,kteříjejumožňovali.Toonibylimužiaženy,kteříudržovalivýhleddoširšího světa mimodusivémeze sila.
Nelsonpoložilpřilbunalavici.„Tadymášcupaninunadrhnutí.“ Poklepalna vlněnéhadříkypřichycené napřednímdíleobleku.
Holstonjedenznichstrhavýmzvukemodloupl,prohlédlsi texturuhrubéhomateriálua přichytiljejzpátky.
„Dvastřikyzláhvečistidla,vydrhnoutvlnou,potomsetříttouhle utěrkouanakonecnanéstochrannýfilm.“Nelsonsevurčenémpořadídotýkalpříslušnýchkapes,přestožebylyzřetelněpopsányaočísloványvbarevnýchkódech–vzhůrunohama,abytoHolstonpřečetl.
Holstonpřikývlapoprvésepodívaltechnikovidoočí.Překvapiloho,ževnichvidístrach,strach,kterýsevesvémpovolání naučilvelmidobřerozeznávat.MálemseNelsonazeptal,coseděje, kdyžhotonapadlo:tenčlověkmáobavy,ževšechnytyinstrukce budoukničemu,žeHolstonvyjdeven,ajaksevšichnivsiluobávali ukaždéhočističe,nesplnísvoupovinnost.Ženevyčistísenzorypro lidi,jejichžpravidla,pravidlanamířenáprotisnůmolepšímmístě proživot,hoodsoudilakzáhubě.NebosesnadNelsonbál,žedrahá apracnávýstroj,kterousesvýmikolegyvyrobilzapomocitajemství atechnikuchovávanýchzdobdávnopředpovstáním,opustísilo a zetlíbezužitku?
„Jetodobré?“ zeptalse Nelson.„Nenítoněkde moctěsné?“
Holstonserozhlédlpokomoře. Můjživotjepřílištěsný, chtělose mu říci. Kůžeje mipřílištěsná. Stěny jsou přílištěsné.
Jenomzavrtělhlavou.
„Jsempřipraven,“zašeptal. Bylatopravda.Holstonbylkupodivunaprostopřipraven a odhodlánjít.
Anáhlesivzpomněl,jak odhodlanábyla ijeho manželka.
