ÚVOD
BUDOUCNOST JE FALEŠNÁ
Tuhle knížku jsem sice napsal v dubnu roku 2018, ale korektury před tiskem nakonec proběhly až na podzim roku 2018.
Dvacátého osmého května 2018 jsem šel kolem stánku s novinami. Přejížděl jsem očima řady vystavených časopisů. Všechny křičely: „Podívej se na mě!“, „Vezmi si mě!“, „Kup si mě!“, „Přečti si mě!“
Nemusím vysvětlovat, že časopisy s krásnými ženami a rychlými automobily na obálkách mě oslovovaly nejhlasitěji. Poměrně nenápadná obálka časopisu Time mě ale opravdu chytla: Mě si přečíst musíš. Titulek na přední stránce hlásal:
Jak má generace zničila Ameriku
A článek v tom časopise mě tak ovlivnil, že to vydání téhle knížky odložilo.
Poslední dílek skládanky
Skládali jste někdy velký puzzle z tisíce dílků? Strávili jste hodiny, dny a týdny pomalým hledáním mezi tisíci dílky, až jste konečně nalezli ten, který jste hledali, ten, se kterým je skládanka kompletní?
Ten článek v časopise Time byl poslední z tisíce dílků mé velké skládanky – skládanky, která vytvořila obraz minulosti, současnosti a budoucnosti. Článek tedy bylo zapotřebí do mé knihy začlenit, a tak bylo nutné knihu Fake přepsat.
Elity
Ten článek napsal do časopisu Time (z 28. května 2018)
Steven Brill. Pojednává o akademických elitách. Brill také patří mezi akademické elity. Vystudoval Deerfieldskou aka-
demii, elitní soukromou přípravnou školu v Massachusetts a pak Právnickou fakultu Yaleovy univerzity.
Cituji z článku Stevena Brilla:
„Když má generace lidí usilujících o úspěch [tedy generace „baby boomers“, lidí narozených v období ekonomického rozmachu a růstu porodnosti] vystudovala elitní univerzity a nastoupila do profesionálního světa, jejich osobní úspěch měl často vážné společenské následky.“
Jinak řečeno: Elity se chamtivě staraly samy o sebe na úkor ostatních.
„Elity vytvořily ekonomiku stojící na kšeftech přesouvajících existující aktiva sem a tam místo tvorby nových aktiv.“
Jinak řečeno: Elity hleděly jen na to, jak bohatnout, místo aby vytvářely nové podniky, nové produkty, nové pracovní příležitosti a aby tak přebudovávaly americkou ekonomiku.
„Vytvořily exotické a riskantní finanční instrumenty, jako například deriváty a výměny nesplacených úvěrů, které plodily krátkodobé bezprostřední zisky, ale ty, kteří shráb nou zisk, oddělovaly od těch lidí, kteří ponesou následky.“
Jinak řečeno: Elity vytvořily falešná aktiva, na kterých zbohatly díky tomu, že podvedly všechny ostatní. Poté, co elity takto selhaly, dostaly prémie. Mamka, taťka a jejich děcka za selhání elit platí prostřednictvím vyšších daní a inflace.
První kousek skládanky
Brillův článek byl posledním kouskem skládanky. První kousek mi dala knížka Velká celosvětová peněžní loupež, která vyšla v roce 1983. Je o armádě neviditelných obrů, kteří tu loupež provádějí, a napsal ji doktor Richard Buckminster Fuller, který se nejvíc proslavil jako vynálezce geodetické kopule.
Pavilon Spojených států na Expu 67
V roce 1967 jsem jel stopem z New Yorku do kanadského Montrealu, abych navštívil světovou výstavu Expo 67 „Člověk a jeho svět“. Její reklamní slogan, stejně jako slogan předchozích světových výstav, sliboval „světový veletrh budoucnosti“. Pavilon Spojených států měl podobu Fullerovy geodetické kopule.
Tehdy v Montrealu jsem se s Fullerem sice nesetkal, ale měl jsem to štěstí, že jsem se s ním setkával během let 1981, 1982 a 1983 na seminářích. Na této fotografii jsem s ním zachycen při příležitosti semináře „Budoucnost podnikání“, týdenní akce, která proběhla v roce 1981 v Kirkwoodu v Kalifornii poblíž jezera Tahoe. Každé
setkání s Fullerem pro mě bylo transformujícím zážitkem, který mě ovlivnil na celý život.
Zpěvák John Denver věnoval Fullerovi svou píseň Co dokáže jeden člověk, ve které tohoto skvělého muže nazval „praotcem budoucnosti“.
Fuller zemřel 1. července 1983, asi tři týdny poté, co jsem se s ním naposledy studijně setkal. Vzpomínám si, že jsem si hned obstaral jeho knihu Velká celosvětová peněžní loupež a přečetl jsem si ji. Fuller v ní říkal spoustu stejných věcí, jaké mě a svého syna učil můj bohatý táta. Velká celosvětová peněžní loupež vysvětluje, jak ti nejbohatší okrádají svět. Velká celosvětová peněžní loupež byla prvním z tisíce dílků mé skládanky.
V letech 1983 až 2018 jsem studoval, četl, navštěvoval semináře, poslouchal, učil jsem se od všech, u kterých jsem předpokládal, že by mi mohli poskytnout další dílek navazující na Velkou celosvětovou peněžní loupež.
Ve druhé části této knihy, nazvané Falešní učitelé, píšu o některých skutečných učitelích, které jsem poznal, jejichž práce jsem četl a od kterých jsem se učil. O skutečných učitelích, kteří měli dílek do mé skládanky.
Dvacátého osmého května 2018, pětatřicet let potom, co jsem si přečetl Velkou celosvětovou peněžní loupež, jsem narazil na časopis Time s Brillovým článkem, což byl pro mě poslední, tisící dílek. Brill potvrdil většinu Fullerových obav a předpovědí z Velké celosvětové peněžní loupeže.
Fuller byl futurolog. Spousta jeho předpovědí a obav z Velké celosvětové peněžní loupeže se dnes vyplňuje. Takže Brillův článek přišel „právě včas“.
Sice se kvůli němu opozdilo vydání této knihy, ale jsem mu vděčný, že dal najevo své názory a poznatky ze světa, o jehož existenci ví jen málokdo – ze světa těch nejlepších, nejinteligentnějších a nejmazanějších akademických elit Ameriky.
Pokud vás to zajímá, k nejznámějším příslušníkům těchto elit patří třeba:
1. prezident Bill Clinton,
2. ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová,
3. prezident Barack Obama,
4. prezident George H. W. Bush,
5. prezident George W. Bush,
6. předseda rady guvernérů Federálního rezervního systému Ben Bernanke,
7. předsedkyně rady guvernérů Federálního rezervního systému Janet Yellenová,
8. senátor Mitt Romney.
Po celém světě je ještě spousta dalších příslušníků elit, kteří svět řídí.
Není to konspirace zlých lidí
Neříkám, že ti příslušníci elit jsou zlí (i když někteří možná jsou) nebo že tvoří nějakou konspiraci. Protože nemám důvody myslet si něco jiného, věřím, že jsou to většinou dobří lidé a dělají to, co pokládají za „správné“. Problém je v tom, že jsou tak chytří, až jim často chybí schopnost introspekce. Dělají to, co považují za správné, i když to ničí život miliardám nevinných lidí.
Kdo jsou neviditelní obři z knihy Velká celosvětová peněžní loupež?
Ti obři a akademické elity nejsou nutně totéž. Fuller neměl ve své knize na mysli elity. Na základě jeho přednášek a knih mám za to, že elity považoval za loutky a obry za vodiče loutek. Jak sami víte, vodiči loutek většinou nejsou vidět. Dávají přednost tomu, schovávat se za scénou, ve tmě. V této knize se budu snažit postavit je na světlo.
Takže teď k revidované verzi knihy Fake…
Co je skutečné… a co je falešné?
Pokud nežijete někde v pustině, slyšíte dnes v jednom kuse samé „falešné tohleto“ a „falešné tamhleto“. Téměř všechno, v co jsme kdysi věřili, je dneska falešné.
Prezident Donald Trump zpopularizoval termín „fake news“ – falešné zprávy. Používá jej pro média, která neinformují objektivně, ať už je tomu tak doopravdy, nebo to tak jen působí. V sociálních sítích má spousta lidí „falešné přívržence“. Miliony lidí utrácejí miliardy za falešné rolexky, falešné kabelky Louis Vuitton a falešnou módu Versace. A máme dokonce i falešné léky.
Sedmnáctého ledna 2019 poukázal časopis Time na rozdíl mezi „informací“ a „dezinformací“ (čili falešnou zprávou) tímto citátem z knihy Zucked, kterou napsal Roger McNamee: „Na Facebooku vypadá informace stejně jako dezin formace; jediný rozdíl je v tom, že dezinformace přináší větší zisk, a proto se jí dostává lepšího zacházení.“
Tato posilující zpětná vazba způsobuje, že dezinformace živí to, co lidi vyvádí z míry… To, co je provokuje, vzrušuje a rozpaluje.
„Deep fake“
Existuje nová technologie zvaná deep fake, která umožňuje technicky zdatným amatérům využívat záběry a hlasové nahrávky slavných lidí k vytváření „skutečných“ falešných videozáběrů. Asi vás nepřekvapí, že nejpopulárnějším využitím technologie deep fake je vytváření falešných pornosnímků, ve kterých „vystupují“ filmové hvězdy. Nebezpečnějším příkladem použití technologie deep fake je možnost nechat nějakého mocného politického vůdce vyhlásit válku jiné zemi.
Jednoduše řečeno, člověk už nemůže věřit vlastním očím a uším.
Umět rozlišit, co je skutečné a co falešné, může v dnešním světě znamenat rozdíl mezi bohatstvím a chudobou, mezi válkou a mírem, dokonce i mezi životem a smrtí.
O čem je tahle knížka
Tahle knížka je o třech specifických falešných věcech:
1. Falešné peníze: Falešné peníze mají moc přinášet bohatým další bohatství a zároveň ochuzovat chudé a příslušníky střední třídy.
2. Falešní učitelé: Co vás ve škole naučili, pokud jde o peníze? Většina lidí na to odpoví: „Nic.“ Mezi učiteli je spousta skvělých lidí, ale náš vzdělávací systém je nefunkční a zastaralý a nepřipravuje studenty na vstup do skutečného světa.
Místo toho, aby vyvedl studenty na světlo, zavádí náš vzdělávací systém miliony mladých lidí do finanční temnoty a do nejhoršího typu zadlužení: do studentského úvěru.
Celkové zadlužení ze studentských půjček činí 1,2 bilionu dolarů. Je to největší aktivum americké vlády.
Ve světě zločinu se takovým věcem říká vyděračství.
Definice vyděračství:
1. Za použití násilí nebo pohrůžky násilím někoho připravit o peníze nebo o majetek.
2. Hrubě předražovat.
3. Falešná aktiva: Nejprve musíme definovat a pochopit rozdíl mezi aktivem a pasivem.
LEKCE Z FINANČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Aktiva vám peníze do kapsy přinášejí. Pasiva vám peníze z kapsy tahají.
Můj chudý táta vždycky říkal: „Náš dům je naše největší aktivum.“
Můj bohatý táta říkal: „Váš dům není aktivum, je to pasivum.“
Miliony lidí věří, že jejich dům je aktivum.
V roce 2008 se trh s nemovitostmi zhroutil. S výjimkou několika málo míst, jako je San Francisco, New York a Honolulu, kde už ceny domů vzrostly, se na většině míst na celém světě ceny nemovitostí od té doby ještě nezotavily, jak dokládá výše uvedený graf, založený na údajích Mezinárodního měnového fondu.
Nebyl to krach nemovitostí
Ten krach nemovitostí nebyl krach nemovitostí. Byl zaviněn falešnými aktivy – právě těmi falešnými aktivy, o kterých psal ve svém článku Brill. Neuškodí zopakovat, jak to přesně napsal:
„Vytvořily [elity] exotické a riskantní finanční instrumenty, jako například deriváty a výměny nesplacených úvěrů, kte ré plodily krátkodobé bezprostřední zisky, ale ty, kteří shráb nou zisk, oddělovaly od těch lidí, kteří ponesou následky.“
Zbraně masového finančního ničení
Warren Buffett mluví o finančních derivátech jako o „zbraních masového finančního ničení“.
Nejspíš ví, o čem mluví. Jedna z jeho společností takové deriváty oceňuje a zabezpečuje.
V roce 2008 vybouchly finanční deriváty za téměř 700 bilionů dolarů. Málem to položilo světovou ekonomiku.
Spousta lidí kladla ten krach nemovitostí za vinu lidem, kteří si pořizovali hypotéky, ačkoliv na ně neměli.
Jak dokládá Brill, ve skutečnosti šlo o vytváření falešných aktiv zvaných finanční deriváty. To bylo jádro problému.
Jeden obrázek je lepší než tisíc slov
Bucky Fuller nás učil, že se máme nejprve soustředit na celek a teprve pak na detaily. Většina investorů naneštěstí začíná u detailů a postupuje od nich k ještě větším detailům. Například spousta investorů ráno vstane, zkontroluje si, jestli akcie jejich jedné konkrétní oblíbené firmy rostou, nebo klesají, a pak jdou do práce. Možná jsou experti řekněme na Amazon, ale často nemají přehled v širším kontex-
tu. Akcie jedné firmy mezi tisíci dalšími na světovém trhu vám neposkytují příliš informací do budoucnosti.
Jak se dívat do budoucnosti
Doktor Fuller své studenty učil: „Když chcete vidět do budoucnosti, musíte začít s co největším celkem.“
Ten výše uvedený graf vývoje za 120 let ukazuje, jak obrovskou cenu má schopnost podívat se z odstupu na co největší celek, získat co nejlepší perspektivu, mít představu o časovém vývoji. Většina téhle knížky se bude dívat na věci perspektivou tohoto grafu, takže získáte schopnost hledět do budoucnosti z širší perspektivy.
Peníze jsou neviditelné
Další věc, kterou se v této knížce naučíte, je, že peníze jsou neviditelné. Tabulky a grafy vám nabízejí možnost vidět, jak se „neviditelné peníze“ přelévají mezi různými trhy. V knize Bohatý táta, chudý táta jsem psal o tom, jak důležitý je tok hotovosti. Proto jsme já a moje žena Kim vytvořili v roce 1996 deskovou hru cashflow (tok hotovosti). Bohatý táta často říkal: „Bohatým lidem víc hotovosti přitéká, chudým lidem a střední třídě víc hotovosti odtéká.“
A Fuller učil: „Pokud nevidíte, že se na vás něco řítí, nemůžete tomu uhnout z cesty.“ Proto je tak důležité vidět budoucnost.
Při psaní této knihy jsem se držel strategie KISS – Keep It Super Simple (brát všechno co nejjednodušeji). A tak budu používat hodně vizuálních pomůcek, tabulek a grafů, místo suchých faktů a údajů, které lidi většinou jen nudí.
Velký krach
Na grafu burzovního indexu je velký krach roku 1929 zdůrazněn z dobré příčiny. Když se na něj podíváte s odstupem a porovnáte jej s krachem „dot.com“ bubliny v roce
2000 a hypotečním krachem v roce 2008, získáte lepší představu, proč Fuller napsal knihu Velká celosvětová peněžní loupež, proč jsem já napsal Bohatého tátu, chudého tátu a proč Steven Brill napsal článek Jak má generace zničila Ameriku.
Zopakuji Brillova slova ještě jednou, protože jsou důležitá:
„Vytvořily [elity] exotické a riskantní finanční instrumenty, jako například deriváty a výměny nesplacených úvěrů, kte ré plodily krátkodobé bezprostřední zisky, ale ty, kteří shráb nou zisk, oddělovaly od těch lidí, kteří ponesou následky.“
Prudké finanční růsty a rychlé pády, které svět zažil, způsobily biliony dolarů ve falešných penězích, které do systému napumpovaly elity.
Vyřešily elity problém? Jistěže ne. Proč by také měly elity řešit problém, když jim umožňuje dále bohatnout? Proč by měly něco měnit? Proč by měly něco dělat jinak? Život je krásný – pro elity.
V roce 2008 bylo ve finančních derivátech necelých 700 bilionů dolarů.
V roce 2018 je nejvyšší odhad hodnoty v derivátech 1,2 biliardy dolarů.
Ano, správně. Elity ten problém zvětšily – téměř na dvojnásobek. Zatímco o tom problému v roce 2019 píšu, blíží se biliardová katastrofa.
Cíl této knihy
Důvodem, proč píšu knihy a proč jsem vytvořil zmíněnou hru, je snaha dát obyčejným lidem, lidem jako vy a já, lidem, kteří nepatří k akademickým elitám, možnost přežít, mít se dobře a třeba i hodně zbohatnout, až přijde blížící se krach. A předpokládám, že půjde o krach biliardový.
Prosvištíme si čísla
Má to spoustu nul…
Kolik je milion?
Spousta lidí sní o tom, že se stanou milionáři. Milion je tisíckrát tisíc: 1 000 $ × 1 000 = 1 000 000 $
Kolik je miliarda?
Miliarda je milionkrát tisíc: 1 000 000 $ × 1 000 = 1 000 000 000 $
Kolik je bilion?
Bilion je miliarda krát tisíc: 1 000 000 000 $ × 1 000 = 1 000 000 000 000 $
Kolik je biliarda?
Biliarda je bilion krát tisíc: 1 000 000 000 000 $ × 1 000 = 1 000 000 000 000 000 $
Uvažujme: co se stane, až vybuchne 1,2 biliardy dolarů ve finančních derivátech?
Proto jsem napsal tuto knihu.
Tahle ekonomika je jako domeček z karet. Je to důsledek toho, že naše peníze, naše učitele a naše aktiva ovládají akademické elity.
Postavme věci do perspektivy
• Před miliardou vteřin byl rok 1987.
• Před miliardou minut chodil po zemi Ježíš.
• Před miliardou hodin žili lidé v jeskyních.
• Před miliardou dní lidé neexistovali.
• Za každé dvě hodiny utratí americká vláda miliardu dolarů.
V roce 1983 Buckminster Fuller předpověděl tuto budoucnost.
V roce 1996 vznikla hra cashflow.
V roce 1997 vyšla kniha Bohatý táta, chudý táta.
V roce 2018 Steven Brill potvrdil, že budoucnost, kterou předvídal Fuller, nastala.
Proto jsem vydání této knihy odložil.
Chtěl jsem, abyste skládanku viděli kompletní.
FALEŠNÉ PENÍZE
SVĚT SE ZMĚNÍ…
Vroce 1972 jsem byl pilotem u námořního letectva. Jako poručík jsem létal s bitevními helikoptérami umístěnými na letadlové lodi u pobřeží Vietnamu. Byla to má druhá mise v této zemi. Poprvé jsem tam byl v roce 1966 jako lodní poddůstojník, student Obchodní námořní akademie v Kings Pointu v New Yorku.
V roce 1966 mi bylo devatenáct. Byl jsem na palubě rezavé nákladní lodě typu Victory, které se hromadně vyráběly za druhé světové války. Sloužily tehdy k dopravě zbraní a zásob v boji proti Němcům, Italům a Japoncům. V roce 1966 ta rezavá stará loď vezla bomby – dvousetkilové, třísetkilové, pětisetkilové – do Vietnamu.
V roce 1972 jsem byl pětadvacetiletý pilot. Tentokrát jsem byl na palubě letadlové lodě.
Dopis od bohatého táty
Jednoho dne mi na palubu té letadlové lodě došel dopis od bohatého táty. Stálo v něm: „Prezident Nixon zrušil zlatý standard amerického dolaru. Dávej pozor, svět se změní.“
Prezident Richard Nixon zrušil zlatý standard amerického dolaru 15. srpna 1971. Oznámil to během populárního televizního seriálu Bonanza. Nedíval jsem se, takže jsem to důležité prezidentovo oznámení prošvihl.
Nedošlo mi to…
Zatímco teď, v roce 2018, píšu tyhle řádky, většině lidí pořád ještě nedošlo, jak byla ta Nixonova zpráva v roce 1971 důležitá. Můj bohatý táta tehdy řekl „Svět se změní“ a taky se změnil. Tím, že zrušil zlatý standard amerického dolaru, provedl prezident Nixon jednu z největších změn v dějinách. Naneštěstí ještě i dnes jen málokdo chápe, jak ohromně ta změna ovlivnila život nás všech na celém světě.
Pátrání po zlatě
V roce 1972 jsem neměl ponětí, proč a jak by se měl svět změnit. Zprávu prezidenta Nixona jsem tehdy nechápal. Nicméně varování mého bohatého táty mě zaujalo už tehdy.
Na palubě letadlové lodi jsem si v místnosti pro přípravu pilotů našel Wall Street Journal a začal jsem v něm pátrat po odpovědích. Ani v tomto časopise toho o zlatu moc nepsali, našel jsem jen pár stručných komentářů týkajících se toho, že cena zlata vzrostla z pětatřiceti dolarů za unci a kolísá mezi čtyřiceti a šedesáti dolary. V jiném čísle jsem našel článek, ve kterém nějaký „pomatenec“ věštil, že cena zlata vystoupá až na sto dolarů za unci.
Zaujalo mě, jak cena zlata kolísá. Proč cena zlata roste? přemýšlel jsem. Co to znamená?
Dnes, když píšu tuhle knihu, prudce roste, či naopak klesá cena bitcoinu a dalších kryptoměn.
A stejně jako tehdy si i teď málokdo uvědomuje, jak bitcoiny a technologie blockchainových měn
ovlivní náš život, naši budoucnost a naši finanční bezpečnost.
Rostoucí cena zlata v roce 1971 a rostoucí cena bitcoinu v roce 2018 jsou předzvěstí hlubokých globálních změn – pohybů globálních finančních tektonických desek, které přinesou celému světu finanční zemětřesení a finanční tsunami.
Skutečné finanční vzdělání
Ted byl můj kolega, pilot, který se také zajímal o zlato. Začali jsme ve volném čase studovat, abychom lépe porozuměli vztahu mezi zlatem a budoucí změnou světa.
Ve zprávách stálo, že prezident Nixon oficiálně ukončil zlatý standard dolaru, protože Spojené státy dovážejí příliš volkswagenů z Německa, příliš toyot z Japonska a příliš kvalitního vína z Francie. Spojené státy měly problém s rovnováhou obchodu.
LEKCE Z FINANČNÍ
GRAMOTNOSTI: Obchodní
deficit: Obchodní deficit znamená, že Amerika dovážela víc, než exportovala.
Problém: Problém spočíval v tom, že země jako Francie, Itálie a Švýcarsko nechtěly, abychom jim platili americkými dolary. Chtěly, abychom jim platili zlatem. Nevěřily americkému dolaru.
Řešení: Nixon „zavřel zlaté okno“. Rozhodl, že Ameriku už neopustí žádné zlato.
Skutečný, nebo falešný: Byl to skutečný, nebo falešný důvod pro zavření zlatého okna?
Pravděpodobně falešný. Svět nedal prezidentu Nixonovi přezdívku „Falešný Dick“ pro nic za nic.
Později se z této knihy dozvíte, proč byl ten Nixonův důvod vylhaný. Později vám v této knize vyložím, jaký byl
podle mě skutečný důvod pro zrušení zlatého standardu dolaru.
Nixon také slíbil, že zlatý standard znovu zavede, až se obchodní deficit Spojených států srovná. Nikdy ten slib nesplnil. A odstoupil, když mu hrozil impeachment.
Nález zlatého dolu
Zkoumali jsme s Todem mapu Vietnamu a brzo jsme našli zlatý důl. Potíž byla v tom, že v toce 1972 Spojené státy válku ve Vietnamu prohrávaly a zlatý důl na mapě byl právě na území protivníka.
Tod a já jsme uzavřeli partnerství a naplánovali jsme na následující den výpravu. Měli jsme v plánu z lodi odletět, překročit nepřátelské linie, najít zlatý důl a pořídit se slevou zlato.
Druhý den časně ráno jsme z lodě odstartovali a uletěli asi čtyřicet kilometrů přes moře do Vietnamu. Naše nervozita rostla, když jsme pod sebou viděli zničené a spálené vraky tanků a dalších vozidel, které tu zůstaly po ustupující armádě Jižního Vietnamu. Armáda Severního Vietnamu postupovala na jih, pronásledovala jižní Vietnamce. Když jsme překročili linii a dostali se nad nepřátelské území, uvědomovali jsme si, že bychom se dostali do opravdového maléru, pokud by nás sestřelili a zajali. Z pochopitelných důvodů jsme nikomu na letadlové lodi neřekli, kam se chystáme.
Díky mapě jsme tu vesnici obklopenou rozlehlým hájem vysokého bambusu brzo našli. Nacházela se padesát kilometrů hluboko v nepřátelském území. Bylo by nebezpečné se tam jen tak přiřítit – udělali jsme tedy nejprve několik nízkých obletů nad vesnicí, na jednu stranu, pak zase na druhou. Kdyby na nás začali střílet, zabalili bychom to a vrátili se na loď.
Nikdo po nás nestřílel, takže jsme si řekli, že je to bezpečné, a přistáli jsme na travnaté ploše poblíž nějakých
rýžových políček. Vypnuli jsme motor a zamířili jsme do vesnice. U vrtulníku zůstal náš velitel posádky.
Ještě dnes si živé pamatuji, jak jsme s Tedem šli tou pěšinou v ušlapaném blátě k vesnici za nepřátelskými liniemi a mávali jsme na Vietnamce prodávající zeleninu, kachny a kuřata. Nikdo z nich naše mávání neopětoval. Většinou na nás jen zírali. Očividně nevěřili, že by se našli dva tak pitomí Američané, že by se uprostřed války a za denního světla vypravili na jejich trh… na nepřátelské území.
Usmívali jsme se a zvedali paže, abychom ukázali, že nejsme ozbrojení. Osobní pistole jsme nechali v helikoptéře. Šli jsme do té vesnice neozbrojení, protože jsme chtěli, aby ti vesničané viděli, že jsme obchodníci s dolary, ne mariňáci s puškami.
Našli jsme nějakého kluka, který nás odvedl do vesnice k „překupníkovi zlata“. Ukázalo se, že je to drobná žena.
Ze žvýkání betelu měla krvavě rudé zuby. Přivítala nás s úsměvem. Úřadovala v mrňavé bambusové budce, bambusová zástěna byla zdvižená na znamení, že je otevřeno. Nixon sice americké „zlaté okno“ zavřel, ale to její bylo otevřené.
Skutečné zlato, nebo falešné?
Ted a já jsme sice byli piloti u mariňáků a měli jsme vysokoškolský titul, ale rychle jsme si uvědomili, že o zlatě nevíme vůbec nic. Neměli jsme ani tušení, jak vlastně vypadá skutečné zlato.
Ta vietnamská žena měla zlato ve formě drobných nugetů, uložených v kulatých plochých krabičkách z čirého plastu. Ty krabičky měly průměr osm centimetrů a výšku něco přes centimetr. Zvedali jsme ty krabičky na světlo a poprvé v životě jsme viděli skutečné zlato. Bohužel to její zlato vypadalo jako mrňavé suché rozinky natřené zlatou barvou.
„Je to zlato?“ zeptal jsem se Teda.
„Jak to mám vědět?“ odsekl. „Já nemám ponětí, jak vypadá zlato. Copak ty nevíš, jak vypadá?“
„Myslel jsem, že to víš ty,“ kroutil jsem nevěřícně hlavou. „Od toho jsi přece můj partner.“
Z takového obchodování za nepřátelskými liniemi jsme byli oba poněkud na nervy. Ted mi vysvětloval, že jsem idiot, a já jsem totéž říkal jemu.
Okamžik pravdy
Většina podnikatelů zažije spoustu okamžiků pravdy. Pro Teda a pro mě nastal první okamžik pravdy, když jsme si uvědomili, že jsme sice možná skvělí partneři jako piloti, ale pokud jde o zlato, jsme oba idioti.
Když jsme se uklidnili a uvědomili jsme si, že jsme idioti oba dva, začali jsme vyjednávat o ceně.
Naše počáteční nabídka byla čtyřicet dolarů za unci.
Věděli jsme, že spotová cena, mezinárodní cena zlata, je ten den asi padesát pět dolarů. Mysleli jsme si, že dostaneme slevu, když máme americké dolary a jsme za nepřátelskou linií. Ale ta mrňavá Vietnamka s červenými zuby se jen ušklíbla a nejspíš si myslela: Jste oba idioti. Copak nevíte, že spotová cena zlata je všude na světě stejná?
I když jsme se hodně snažili, nenechala se přemluvit a neslevila. Věděla, že spotová cena je spotová cena. A v tu chvíli si už byla jistá, že jsme opravdu idioti. Kdyby nebyla poctivá, mohla nám prodat uschlé rozinky natřené zlatou barvou nebo třeba taky králičí bobky natřené na zlato. Nic bychom nepoznali.
Začíná panika…
Naše smlouvání náhle přerušil zoufalý a vystrašený křik našeho velitele posádky: „Poručíci, poručíci, rychle zpátky.“
Můj druhý pilot i já jsme obchodní jednání neprodleně
ukončili a běželi jsme skrz vesnický trh k helikoptéře. Uslyšel jsem kdákání a provinile jsem si uvědomil, že jsem při svém zběsilém sprintu k našemu dopravnímu prostředku neúmyslně odkopl slepici a pak ještě šlápl na kachnu.
Moje představivost pracovala na plné obrátky. Už jsem viděl zástupy příslušníků Vietkongu v černých pyžamech i vojáky severovietnamské armády v khaki uniformách postupovat rýžovými poli k naší helikoptéře. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nemáme zbraně a nemůžeme se bránit. Ta drobná Vietnamka s červenými zuby měla pravdu – byli jsme idioti.
Pocit, že nám teče do bot
Naštěstí se ale nejednalo ani o Vietkong, ani o vojáky. Náš velitel posádky panikařil, protože helikoptéra šla ke dnu. To travnaté políčko, na kterém jsme přistáli, bylo staré rýžoviště.
Motor něco vážil, rakety taky, i kulomety a munice. Helikoptéra se nakláněla dozadu a pomalu šla ke dnu. Zadní rotor se už skoro dotýkal bláta. Pokud jsme vůbec chtěli odstartovat, bylo nutné odstartovat okamžitě.
Z nás tří byl velitel posádky nejmenší a nejlehčí, takže se posadil na pilotní křeslo, aby nastartoval, zatímco my dva jsme se vzepřeli rameny pod ocas, aby ocasní rotor nenarazil o zem.
Start proběhl bezvadně, hlavní rotor se začal pomalu otáčet. Jakmile listy rotoru dosáhly plné rychlosti, velitel posádky začal helikoptérou mírně kývat dopředu a dozadu, aby pomalu uvolnil ližiny z lepkavého bláta. Já a Ted jsme křičeli, když se roztočený ocasní rotor nebezpečně přiblížil k hladině bahna.
Všechno postupovalo podle plánu, až se nakonec helikoptéra uvolnila a zvedla se do vzduchu. Smradlavé a lepkavé bahno se okamžitě rozlétlo do všech stran, a pokud
šlo o mě a Teda, naše zelené letecké uniformy, naše obličeje i naše vlasy skončily pod vrstvou tmavohnědého bláta.
Vylezl jsem do prázdného pilotního křesla a převzal jsem ovládání helikoptéry. Ted si vylezl vedle mě a vystřídal velitele posádky, který si přelezl dozadu k jednomu z kulometů.
Cesta zpátky na letadlovou loď nám připadala dlouhá a absolvovali jsme ji mlčky. Ted a já jsme spolu nemluvili a velitel posádky se neodvažoval ptát se, jestli máme nějaké zlato.
Jakmile jsme přistáli na lodi, mariňáci a námořníci obklopili naši zabahněnou helikoptéru. Když jsme vypnuli motor a vrtulník bezpečně stál na letové palubě, vystoupili jsme s Tedem ven. Teď zírali mariňáci a námořníci pro změnu na nás, protože jsme byli ještě zabahněnější než naše helikoptéra. Zamířili jsme rovnou do sprch, ze kterých jsme měli v úmyslu jít do našich pokojů, a všem okolo jsme řekli jenom: „Na nic se nás neptejte.“
Poučení z chyb
Kniha Bohatý táta, chudý táta vyšla poprvé v roce 1997. Bohatý táta byl formálně vzato v podstatě nevzdělaný člověk. Chudý táta – můj skutečný táta – byl akademicky vzato génius. Bakaláře vystudoval za dva roky, postgraduální studia absolvoval na Stanfordově univerzitě, Chicagské univerzitě a Severozápadní univerzitě a získal titul Ph.D. v oboru školství. Když jsem studoval, táta byl vrchní školní inspektor státu Havaj.
Mluvím tu o svých dvou otcích proto, protože pokud jde o to, jak se člověk učí, měli zcela protichůdné filozofie.
Můj chudý táta věřil, že chyby svědčí o tom, že dotyčný je hloupý. Měřítkem inteligence byla pro něj schopnost nabiflovat se nazpaměť „správné“ odpovědi.
Můj bohatý táta zastával názor, že chybami se člověk učí. Často říkal: „Přeborníkem v golfu se nestaneš tím, že si o tom budeš číst knížky. Než se staneš dobrým hráčem golfu, musíš udělat spoustu chyb. A totéž platí, když chce člověk opravdu zbohatnout.“
Nikdy jsem nebyl akademický génius, takže pokud jde o skutečné vzdělání, stojím za názorem bohatého táty.
Falešné a skutečné
Tato kniha pojednává o falešných penězích, falešných učitelích a falešných aktivech. A je také o skutečných penězích, skutečných učitelích a skutečných aktivech.
Falešné peníze
Když prezident Nixon zrušil zlatý standard amerického dolaru, americký dolar se stal falešnými penězi.
Definice falešných peněz: Falešné peníze dělají z bohatých lidí bohatší, ale ochuzují chudé a příslušníky střední třídy.
Falešní učitelé
Ve škole jsem přišel na to, že spousta mých učitelů byli falešní učitelé. Jednoduše řečeno, dělali něco jiného, než co učili.
Ve škole jsem měl spoustu falešných učitelů, ale když jsem šel na leteckou školu amerických námořních vzdušných sil, všichni mí učitelé byli praví. Všichni mí letečtí instruktoři uměli létat.
Falešná aktiva
Miliony lidí investují do falešných aktiv. Jak jsem napsal v knize Bohatý táta, chudý táta, definice aktiva zní, že je to něco, co vám peníze do kapsy přinese. Většině lidí ale
jejich „aktiva“ peníze z kapes tahají. Z každé výplaty se jim odečítají peníze, které jdou na Wall Street prostřednictvím důchodových spoření, penzijních spoření či osobních důchodových plánů.
Miliony lidí si dlouhé roky „šetří na důchod“ v naději, že se jim jejich peníze vrátí znásobené. Miliony lidí v mém věku – příslušníků generace „baby boomers“, lidí narozených během období ekonomické prosperity a nárůstu porodnosti mezi koncem druhé světové války a rokem 1964 – čeká zanedlouho zjištění, že po odchodu do penze nebudou mít dost peněz na to, aby vyžili. Peníze, které se jim odečítají ze mzdy, totiž odtékají do falešných aktiv –takže z nich bohatnou bohatí a těm, co si „spoří“, zbydou jen oči pro pláč.
Skutečný učitel
Měl jsem štěstí na spoustu skutečných učitelů, takových, jako byl můj bohatý táta. Vždycky když se chci něco naučit, začnu tím, že si najdu skutečného učitele – někoho, kdo dělá to, co učí, někoho, kdo to dělá dennodenně a je v tom úspěšný.
Ta drobná Vietnamka byla také můj skutečný učitel. Stačilo jen pár minut, abych díky ní pochopil, jaký jsem idiot, a navíc mě inspirovala. Díky ní jsem se chtěl naučit víc nejen o zlatu, ale i o té tajuplné, kouzelné a důležité věci, které říkáme peníze a o které se ve škole nic nedozvíme.
Vlastnit zlato bylo protizákonné
Když jsme se s Tedem ve sprchách zbavili všeho toho bláta, vrátili jsme se do místnosti pro přípravu pilotů, kde nás čekal zasloužený posměch.
Velící důstojník vyhrožoval, že nás nechá potrestat. Operační důstojník vyhrožoval, že nás nechá exemplárně přede všemi umýt tu helikoptéru. Ale nejvíc upoutalo mou
pozornost to, s čím přišel výzbrojní důstojník. Řekl: „Kdybyste to zlato přinesli na palubu lodě, zatkli by vás.“
„Cože? Proč by nás zatkli?“
„Protože Američané podle zákona nesmějí vlastnit zlato.“
„Proč je to protizákonné?“ zajímal se Ted.
Výzbrojní důstojník nevěděl. Nechali tu záležitost plavat, koneckonců byla válka a ráno nás čekaly důležitější věci. Schůze skončila a šli jsme na večeři.
V hlavě mi ale dál vrtalo, proč je protizákonné, aby Američan vlastnil zlato.
A ta otázka mě vedla v mém dalším finančním vzdělávání a ve snaze hledat své vlastní odpovědi.
Po vzoru svého bohatého táty jsem se učil chybami.
V roce 1933 prezident Franklin Delano Roosevelt podepsal zákon, podle kterého Američané nemohli legálně vlastnit zlato. Podobně jako většina Američanů jsme Tod a já měli zkušenosti se zlatými šperky, ale nikoliv se zlatými mincemi, tím méně se zlatými nugety. Jediné peníze, které jsme znali, byly papírové americké dolary a mince z kovových slitin, nikoliv skutečné zlaté či stříbrné mince.
Dnes zná většina lidí jen falešné peníze.
Starodávné peníze a moderní peníze
V průběhu dějin znamenaly „peníze“ spoustu různých věcí. Měly podobu lastur, barevných korálků, peří, živých zvířat i velkých kamenů.
Dnes máme tři typy moderních peněz. Jsou to:
1. boží peníze: zlato a stříbro,
2. vládní peníze: dolary, eura, pesa apod.,
3. lidové peníze: bitcoin, ethereum, ZipCoin apod.
Tato kniha se snaží odpovědět na otázku, které peníze jsou skutečné a které falešné, kteří učitelé jsou skuteční a kteří falešní a která aktiva jsou skutečná a která falešná.
