NávratdochatynaMedvědímpotoce
TANANARIVEDUE
ReturntoBearCreekLodge
DuchminulýchVánoc
RICHARDKADREY .............................................159
TheGhostofChristmasesPast
Našenedávnénepříjemnosti
STEPHENGRAHAMJONES
OurRecentUnpleasantness
Všichnitikrásnílidé
AllThePrettyPeople
Parnísa-u-na
LöylySow-na
Chlad
Dušeninazptáčků
GravéofSmallBirds
Navštívení
TheVisitation
Pánneřádu
TheLordofMisrule
Bezsvětla,bezsvětla
Kdyždozníslova
Zamysletese–cojeprvnívěc,kterávásnapadne,kdyžsezmíní oslavyzimníhoslunovratu?Jsoutodárkyahodovánívrodinnémkruhuvtepledomácíhokrbu?
Cokdyžsevásaleněkdozpříbuznýchpokusízabít?Cokdyž sedobromyslný,štědrýSantaClauspořádně namíchne,když někdozapomeneobdarovat jeho? Cokdybystezjistili,ževám vašipřátelélžou?Cokdybystezvyky,kterédodržujeteceládesetiletí,opomněli–byť jenjedinkrát?
Přestožemnozíznáspokládajíoslavyslunovratuzasvátky kliduamíru,odjakživakolovalacelá řadaduchařskýchahororovýchhistorek,kteréseodehrávajíprávě vtomtoobdobí.
Příběhyvtétosbírceberoutytoodvěkéliterárnítradicezasvé apředstavujívámtonejtemnější,nejnebezpečnějšíanejstrašlivější,coseodehráváv čase,kdyserodinaapřátelésejdou–ať užjdeolididobrévůle,nebone.
NajdetezdepříběhyokeltskémpřízrakuMariLwyd;olesníchdémonechz finskýchpověstí;oSchnabelperchten–bytostechzrakouskýchbájí,kterévásvytrestají,pokudojejich každoročnínávštěvě nemátedomadostnaklizeno;oPánovi neřádu,jehožpůvodsahádo časůřímské říše,kdevládlvšem
oslavám;oSantaClausovi,kterýnenízdalekatakhodný,jak jsmesevždydomnívali;omasožravé čarodějnici;omladýchbozích,kteřísvrhnoustarébohy;onestvůře,kteránanejkratšíden vroceumícestovat časem,ataké řadudalšíchpodivnýchaděsivýchtvorů.
Doufám,ževástytopovídkypobaví,aževámznichbude běhatmrázpozádech.
KdybyněkdoFreddymu řekl,žebudejednohodnepoloktyvězetvkontejneruzapodřadnourestauracívSalcburkuahledat vněmpozdnívečeři,vysmálbysemu.Samozřejmě pěkně povýšenecky,jaksemajívysmívatprofesoři.Tobylojehozaměstnání–jakpovolání,takposlání–aždoroku1957,kdyhozávislostnamorfiupřivedlanapřednadráhudrobnéhozločinuapotomdopsychiatrickéléčebny.Bylotopředtím,nežRakousko začalokdrogovézávislostipřistupovatjakokproblému,jenž vyžadujemístotrestuléčbu,takžeurčitýkrátký časstrávilive vězení.
Vězenímupomohlo.
Freddyvěděl,žepro řadulidívjehosituacitomutaknebývá, alepronějbylovězeníobdobímprojasnění.Bezdrog,bezalkoholu,bezrozptýlení.Zjistil,žemánie,kteroupokaždézažíval, jakmujehovlastnílebkapřipadalajakoúlrozdivočenýchvčel, sedápřežít.Apokudtoznamenalo,ženěkdyvidělvěci,které neexistují,nebo říkalvěci,kterésijinívykládalibuď jakoponěkudvyšinuté,nebosilně nemístné,inu,toužpatříkprofesorské výstřednosti.
ChristopherGolden
Jakmilehopropustili,jakoprofesorahoužsamozřejmě nikdenechtěli.Nestálionějostatně vžádnéjinéroli.
Ténoci,pátéholedna1973,žilbezdomovauždevětletaběhemtétodobysineotupilmozekjedinýmgramemalkoholu anepožilžádnoujinounelegálnísubstanci.Alejelikožsním uhlazenáspolečnostjehoměstaskoncovala,Freddyskoncoval sní.Žilvsalcburskýchparcíchaobcházelsalcburskéuličky, přijímaldaryodcizíchlidí,alenikdysejimnepodívaldoočí. Zjejichnepotřebnýchvěcí,jídlaaošacenívyhozenéhoazapomenutéhostejně,jakobylon,sivybudovalnovýživot.
KdyžSchnabelperchtenuvidělpoprvé,jakkráčejíulicemive svých černýchhábitech,sesvýmiblyštícímisenůžkamiaobrovskýmijakobykostěnýmizobáky,kteréjimvyčnívalyzpodkápí, nijakhonepřekvapilo,žehominuli.Povinnostijenemohlypřivéstnapráhjehodomu,neboť přirozeně žádnýdůmneměl.Nemělpráh,neměldveře,nemělnávštěvníky,nemělkdeoslavit začáteknovéhoroku,vlastnímubylapouzetapokračujícíexistenceneviditelnéhobytíjakožtoneviditelnéhostvoření.Tichého,ikdyžhlasitého.
Schnabelperchtenbyliještě tišší.
DnesvečeronajehokamarádBernvenkuhledaliněcokjídlu.Dokudonybytostinezahlédl,Freddysineuvědomoval,kolikátéhoje.Bylto čtvrtýpátýleden,kdyjeuviděl,apokaždému nevěnovalipozornost.Předpokládal,žeseobjevujírokcorok aževletech,kdymuunikli,jejichpříchodprostě prospal.
Sledovalje,jakseplížíulicemi,avlehcesesnášejícímsněhunezanechávajížádnéstopy.Bylatokřehkástvoření,některá skošťaty,jinásobříminůžkami,anebylyproně zamčenéžádné dveře.
Otevíralasejimkaždádomácnostbezohledunato,jaksvědomitě bylanavečeruzavřena.
„Či či či,“šeptalisivtichupadajícíhosněhuavěnovalisesvé práci.
Freddysklouzlpobokukontejneru,vrucetaškusezbytky, onichžvěděl,žejevněmnajde.Lidézkuchyně vyhozenéjídlo vždyckyzabaliliauložilidosamostatnétaškyspolusnesnězenýmchlebem.Provoznírestauracesenatytopraktikydíval snelibostíanasvézaměstnancekřičel,žetímjenponoukají bezdomovceknočnímnávštěvám,alejehopodřízeníbylilaskavíataškuvenvyložili,ažkdyžzkuchyně odešel.Jejichpodnik nebylžádnýGablerbräu,aletamníkuchařilaskavostínikdynevynikali,aikdyby,Freddyoněmikončinamiměstapozdě vnocinebloumalrád.Připadalymuprázdnější,otevřenější,jako bytammohlodojítk čemukoli.Tadybylovícobytnýchdomů, vnichžžililidé,kteřítoužilipoklidnýchvečerech,mimoruch centra.
Uličkouněcokovově zadunělo.
Bernovivyklouzlozrukyvíkokontejneruatřískloto.
Freddyseúzkostlivě rozhlédlvobavách,žeksobě přitáhnounechtěnoupozornost.Kdybypůsobiliobtíže,rázembyse jimžilomnohemsložitěji.NaBernasekvůlijehonemotornosti občasrozčílil,alenikdynesoptilkvůlijehozávislosti.AlkoholismusudělalzBernatroubu,alebyltomotor,kterýFreddyho poháněl,jehonedílnásoučástnastejnéúrovnijakotřebalevá noha.
„Potichu!“houklFreddy,bylatospíšprosbanežvýtka.„Neblbni!“
Bernsenanějanineohlédl.Hubenýazešedlý,neoholený aneupravený,navlečenývnepadnoucímobleku,kterýanivnejmenšímnezakrývaljehotělesnýúpadek,seodkontejneruodpotácelkopodálstojícímuFreddymu.
„Nevidíšje?“zašeptal.
Freddyještě jednouvyhlédlzuličkynahlavníulici.Schnabelperchtenjestálemíjeli,jakolovcirozptýlenívrojnicioasi šestimetrovýchrozestupech,někteřínajednéstraně ulice,jiní nadruhé.Nejúchvatnějšínanichbylavelikostzobáků,které
ChristopherGolden
měřilybezmálapůlmetrunadélku,aleširokébylytak,žekdyby jim člověkstrhlkápi,nemělibypodnížádnýobličej–nebotak toalespoň vypadalo.
Jentenzobák,šedobíléhoodstínuobnaženékosti.Kdyžje Freddypředdevítiletyuvidělpoprvé,připomnělimustaréfotografiemorovýchdoktorů,jenžetohlenebylymaskyanatváři
nemělinicnazpůsobbrýlí,kterébypřipomínalyoči.
Klouzavě sepohybovaliulicíajedenznichpakpřímopřed Freddyhoočimapřistoupilkedveřím,zanimižseposchodišti stoupalokbytunadkvětinářstvím.Freddyvtichostizadoufal, žemajitelékrámkumajídomauklizeno.
„Freddy,“zachraptělBernazatřáslkamarádovýmramenem. „Nevidíšje?“
„Mlč!Samozřejmě žejevidím.“
„Jsoutoduchové?“šeptaldálBern.„Ikdyžjakoduchovénevypadají–připadajímidocelahmotní.Jsoutodémoni?“
Freddysenadtímzamyslel.„Upřímně sinejsemvůbecjistý, cojsouzač,ikdyžliditorozhodně nejsou. ŘíkásejimSchnabelperchten.“
Kdyžtoslovouslyšel,Bernovisezkřivilobličej,takževypadaljakobatole,kterépoprvéochutnalodosudneznámouzeleninu.
„Nerozumím.Právě jsi řekl,žetonejsoulidi,nejsoulidské podstaty.Nemášznichstrach?“
Freddyhovžaludkuzaštípalakyselina.Trpcesezasmál.„Ze Schnabelperchten?Určitě ne.Mydvasenemáme čehobát.“
„Cojsoutedazač?“pobízelhoBern.
Freddysenanějpodíval,vyvinulznačnéúsilí,abysinaněm kamarádnevšimlnáznakuznechucení,kterýjímprochvěl.„Někdyzapomínám,ženejsizeSalcburku–“
„Atohrajenějakouroli?“
„Kdybysbylmístníkluk,znalbystenpříběh,“odpověděl Freddy.PoplácalBernapozádech.„Pojď semnou.“
Kamarádzaváhal,alekdyžseFreddypustildáluličkou,vydalsezaním.VětšinaSchnabelperchtenužpřešla,alenašlose ještě několikopozdilců,kteřísevydalidodomů nahlavníulici ateprveteď znichvycházeli.Protoženemělioči,bylotěžké sjistotouurčit,jestlisioboumužů všimli,alevkaždémpřípadě oně nejevilizájem.Klidně mohlibýtsmítkyprachunebosuchýmlistímposkakujícímpovozovce.
„Copaknásnevidí?“podivilseBern. „Jsoujakovětšinalidívtomhleměstě.Jsmeproně neviditelní,“odpovědělFreddy.
JedenzeSchnabelperchtenjeminulavesvětlepouličnílampyzahlédli,jakmuzostřínůžekodkapávánazemkrev.Kdyžsi tohoBernvšiml,zatvářilse,žesepozvrací.
„Pojď,“ řeklFreddy.„Tamhletidva...“ Ukázalnadvojicibytostíokusdálnaulici.
Přiblížilysekedveřímjednohodvoupodlažníhodomu. FreddysezaoběmaKontrolorysmohutnýmzobákemnenápadně kradlaBernhoúzkostlivě následoval.
Jedennatáhlvyzáblourukusdlouhýmiprstypřipomínajícímipavoučínohyavzalzakliku.MělobýtzamčenoaFreddy bylpřesvědčený,žekdybyzaklikuzkusilvzítonneboBern, nepovolilaby.AleproKontrolorynebylynikdyzamčenéžádné dveře.Otevřelisiapřekročilipráh.Freddydveřezachytil,než jeSchnabelperchtenstihlizavřít.Uslyšel,jakBernzanímvyděšeně natáhldechdoplic,aleKontrolor,kterýsedveřepokusil dovřít,jenechalbýtavnořilsedochodby.
„Užjsemsezanimijednouvydal,“zašeptalFreddy.Větší obavumělztoho,ževyrušírodinužijícívdomě,nežžeksobě přitáhnepozornostbytostí.
Kontrolořizačališmejditpodomě.Pavoučímiprstypřejíždělipodeskáchstolů,abyzjistili,jestlinanichneníprach,ase zobákyupodlahyzkoumali,jestlije řádně zametenánebovyluxovaná.
„Či, či, či,“pronášelipotichuibezúst.
Jedenpřiprohlídcesklonilhlavukesporákuaažpřílišdlouhosiprohlíželjehopovrch;nejspíšposuzoval,dojakvelkémíry jevycíděný.
Freddysenaklonil,abyzašeptaldoBernovaucha,aucítil, jaksekamarádchvěje.
„JesvátekTříkrálů,“ řekl.„Dneskončívánočníobdobí.Prvníholednasicezačínákalendářnírok,alednešnívečerpředstavujeskutečnýpočáteknovéhoroku.Schnabelperchtenpřinášejíštěstíapožehnánídonadcházejícíchdvanáctiměsíců,ale jenomtěm,kdojsounatenhlenovýzačátekpatřičně připravení, těm,kdosidomaudělalipořádek.“
„Cosestane,kdyžvstoupídodomu,kterývočekávánínovéhorokunikdoneuklidil?“zašeptalBern.
Upřeně přitomsledoval,jaksejedenzKontrolorů vydávádo schodů,nůžkyvolně svěšenévrucepodéltěla.Freddychápal Bernůvstrach,dokoncemupřipadaldojistémíryroztomilý,ale BernbyltakykamarádaFreddyvěděl,jakkrutéjeponechávat hovnevědomosti.
„Něcohrozného,“ řekl.ChytilBernazazápěstíazatřásljím, přinutilho,abysenanějpodíval.„Jenžemydvažádnýdomov nemáme.Kvůlinámtadynejsou.Chápeš?“
Konečně měldojem,žeBernúlevně vydechl.
OchvílipozdějisevrátilKontrolor,kterývystoupaldopatra; nůžkymělstále čisté.Připojilsekesvémudruhoviaobě bytosti prošlytěsně vedleFreddyhoaBernavenzedveří.Tentokrátto bylBern,kdojezačalnásledovat.
Venkunaulicifoukalvítrdoststudený,abyjimpřipomněl, žejsounaživu.Zlehkasesnášelsníh,vtichu,kterépůsobilo, jakobyvydávalozvukytěsně mimodoslech,byť slyšetveskutečnostinicnebylo.
Smorbidnífascinacíseubíralizaoběmabytostmi,zatímco dalšíSchnabelperchtenpluliulicívšudekolem,němíasoustře-
dění.Kdyžsetakmezinimipohybovali,přehlížení,jakobybyli neviditelní,dlouhopopůlnociavtomklidnémtichuzlehkapadajícíhosněhu,mělipocit,žebloumajíulicíuvnitř vánočnísněhovékoule.
„Cojsoualezač?“dalBernnahlasprůchodotázce,kteráse muhonilahlavou.
„Přízraky,“odpovědělFreddy.Bylotojedinéslovo,kterému připadalopřijatelné.Sámměltolikotázek,aležádnéskutečné odpovědi.Schnabelperchtenvycházelivenjednouzarokposetmění,cožznamenalo,žekaždoujinounocbyliněkdejinde. Kdybysejichmohlnaněcozeptat,týkalobysetotohohle. Schnabelperchtenvtichostiklouzaliodjednohodomuke druhému.VpředunauliciFreddyviděl,jakjiníšplhajípofasádě několikavyššíchbudovajaksejimvevětrutřepotajípláště, kdyžbezobtížíotevíraliokna,kterábymělabýtzamčená.Jeden chvílisedělnaokrajistřechy,pakpřeběhlkeklenutémusvětlíku,otevřelhoazmizeluvnitř,kdyžmudolenapředzmizel zobák.
Freddyodněkuduslyšeldětskýpláč.Kňouránípročíslozávratně tichounocapoténáhleutichlo.Pevně zavřeloči,nutilse nepředstavovatsivěci,jakémuchtělypodsouvatjehonejtemnějšíobavy.
Dospělikdomu,donějžvešliobaSchnabelperchten.Rozhodlisejenásledovat.Bernvzalzaklikuaotevřeldveře.OdemklyseproKontroloryazůstávalyodemčené,přinejmenšímaž dojejichodchodu.Bernužneváhal–překročilpráh,jakobyna Freddyhovesvébezbřehézvědavosti,vesvébezbřehédychtivosti,úplně zapomněl.
Najednoumělpocitjakésipřílišnédůvěrnosti.Vtíralisedo poklidnéhookamžiku,nádechuzadržovanéhoaždovýchodu slunce,kdyžuždoopravdyzačnenovýrok.Zastarourozpadávajícíseškolníbudovou,kdehorkovypouštěnézevnitř vytvářelobublinkuteplavblízkostikontejneru,mělsvémístečko.
Převisstřechymukromě extrémníchsituacíchránilhlavupřed nepříznípočasíaonsetamteď chtělvrátit,natosvémístečko. „Berne,“zachrčelapokusilsekamarádachytitzezaduza bundu.
AleBernužvdomě prošelmaloupředsíní,kdenakovových háčcíchhalabalaviselykabátyabundy–přílišmnohokabátů, přílišmáloháčků –akdeustěnystálytřipáryzimníchbot.Nebylydokonaleúhledné,aleusoudil,žepřikontrolebyobstály. NásledovalBernadoobývacíhopokoje,austrnul.
Nastěně nadkrbemviselyparohy.Vpokojisenacházelaeklektickásměsnábytku,většinousesedřeným čalouněnímanesladěnýmikvětinovýmivzory.Narozklápěcímstolkuvedlevypasenéhokřeslastála černobílátelevize.Nakonferenčnímstolkuleželypoházené časopisyavršilyseivedlekřesla.Mezimagazínytrůnilaotevřenáplechovkasesušenkami.Napospasosudu tamzůstalihrneknakávuatalíř sdrobtyaobranýmihroznovýmistopkami.Vcelémpokojibylotřebauklidit,vyluxovat, utřítprach,alenejhoršízevšehobylzápachkočičímočiakočičí toaletyvprotějšímkoutě předpřecpanouknihovnou,kterápůsobiladojmem,jakobydoníknihynaskládalanaházelnějaký vzteklýopilec.
NaopačnémkoncipokojeFreddyvklenutémprůchodudo chodbyzahlédlobapřízrakyvracejícísezkuchyně amířícído schodů.Bernužzanimivykročilpřespotřísněnýkoberec.
Freddyprudcenatáhlruku,abyhochytilzanadloktí.„Neblázni!“
Bernsesezlostnýmpohledemotočil:„Vždyť násnevidí.“
„Nemělibysmesedotohomíchat,“ řeklFreddy.Jelikožsi hoBernnevšímal,Freddyponěmhmátlještě jednou.„Tohle nebýváhezkápodívaná.“
Bernsezamračil,vysmeklsemu,anežseFreddystačilpokusithoodtáhnoutzdomu,vyrazilkeschodišti.Freddypotichuzaklelavydalsezaním.PotřetísáhlpoBernově bundě,ale
kamarádbylmladší,rychlejšíadopatrasedostaldřív,nežse kněmuFreddystačilpřiblížit.
Nejvyššíschodklidně mohlbýtcihlovouzdí.DálFreddynebylochotnýzajít.Zonohoposledníhoschodujenpřihlížel,jak seBernšinechodbou,nakukujedojednohopokojeapakpřecházíkdalšímu.Nežkněmualedošel,strhlsepovyk.
Zpokojenakoncichodbyseozvalzvuk,jakýFreddyslyšel jenjednouvreálu,anepříjemněčastovnočníchmůrách.Zvuk nůžekzabodávajícíchsesostrým,vlhkýmmlaskánímdotěla, poněmžnásledovalotlumenékovovécvaknutí.
Bernpřišelkedveřím,znichžsetohlevšechnovylinulo. Freddyhovaroval,sdělilmuvšechnopotřebné,anižtopřesně popsal,aletenblázentostejně muselvidětnavlastníoči. Možnázjakésineodolatelnéfascinace,nebo čiréhosadismu–Freddysimyslel,ženarozdílustejně nezáleží.Bernstálvedveříchpokojesrozšiřujícímisezorničkami,apotomzař valhrůzou.Freddyvěděl,žebymělvyrazitnaútěk,alenohyjímpohnulynadruhoustranu;nepryč,alekekamarádovi.
PřihnalsezaBernaapřitisklmudlaň naústa.Zdusilvýkřik aBernvzápětíumlkl,možnáproto,žesiuvědomil,jakouudělal pitomost.
„Honem!“zašeptalmuFreddydoucha.„Padámeodsud!“ Bernzakňučel,alenepohnulse.Freddyhoužmálemodtáhl, alekdyžkBernovivzhlédl,přesjehoramenosemunaskytlpohleddopokoje.JedenzeSchnabelperchtentamnapostelisedělobkročmonaženě anůžkamijipáralodrozkrokukhrudní kosti.Vcelémpokojivládlnepořádek:všudebylyhromádkyoblečení,nočnístolkybylyzaskládanétalířiahrnky.
NapodlazeklečeldruhýKontrolorvedlemrtvéhomanžela. Tomutakénůžkyrozpáralyvnitřnosti.Přízrakpakvrazildotrupumrtvéhomužeobě ruceateď muvobláčkupáryvytahoval střeva,střídavě jednouidruhourukou,aažsjakýmsiuměleckýmcítěnímjearanžovalkolemtěla.
ChristopherGolden
Kontrolorvyvrhávajícímuženakobercineustávalvpráci, alejehodruhanaposteliBernůvvýkřikrozhodil.
Snůžkamivrucenatočilkoběmamužůmbezoký,bezústý zobák.Freddypocítiltlakjehopohleduapoznal,inavzdory chybějícímočím,žejesoustředěně zkoumá.
Mrtvéženě sestočilahlavadostrany.Možnánebylatakúplně mrtvá,aleteď sezdálo,ženaobamuževedveříchpokoje upíráprázdnéoči,jakobyjimněcovyčítala.Jakobysejichptala, proč tonezastaví,proč ještě teď nezasáhnou,abyzabránilidalšímukucháníaznesvěcování,vněmžbudoupřízrakyzcelajistě pokračovat.
Freddytajildech, říkalsi,žezanicztohopřecenemůže.Tito lidéžilivpohodlí,kterébylocelérokymimojehodosah.Měli kdispoziciteploatekoucívoduastřechunadhlavou.Užívali siklidnýchnocí,zanichžsimohlinamlouvat,žeokolnísvět vůbecneexistuje.Mělicojístamělijedendruhého. Říkalsi, ženemohlipocházetzeSalcburkunebotobylyotupělémladší ročníky,kteréužnevěřínastarézkazky. Říkalsi,žetotřebabyli nepříjemnílidé,nanichžsousedůmapřátelůmnezáleželonatolik,abyjevarovali,abyjepoučili,jakjedůležitémítdoma uklizeno.
„Freddy,“zašeptalBern.Přeskočilmuhlas.
Schnabelperchtenskápílehcenaklonilhlavu;projevoval ještě většízaujetí.
„Či či či,“zabroukal,ikdyžnemělústa.
FreddyzačalcouvatzedveříaBernatáhlzasebou.Alejen cosedalidopohybu,přízraknaposteliseopětpustildomasakrováníženy;svědcihorázempřestalizajímat.
FreddyvpatáchsBernem,kteréhoovšemmuselvléctzazápěstí,seskákalzeschodů avyrazilzedveří.Tysezanímostře zabouchly,ažsenocíozvalarána,jakokdyžprásknebičem.Sníh sesnášelstálehustějiabytostisenaulicipohybovalyjakoduchové.Světremseneslojejichslabé či či či.
InstinktnahnalFreddyhodobočníuličky.ZedveřítamvystoupildalšíSchnabelperchten.Znůžekmupleskalytěžkékapkykrve.Zobákkmužůmnenatočil,alekdyžhomíjeli,zastavil seavtichostistáljakosocha.
„Kamjdeme?“zašeptalFreddystáletímnejistýmhlasem. „Namojestanoviště,“odpovědělFreddy,jakobytobylata nejhloupějšíotázkanasvětě.
BernvykroutilzápěstízkamarádovasevřeníavtichuTříkrálovénocizůstalstát.„Jenásmocvidět.Musímeseschovat.“
Freddyvjehoočíchanalících,zrudlýchchladem,poprvé zahlédlslzy.ChtělBernovivysvětlit,žesenemají čehobát,že nemajídomovatedyjimnehrozížádnénebezpečí,alenelíbilo semu,jaksijichvšimlotostvořenívdruhémdomě.Podívalo seponich,pakližeseoněmdalo říct,žeseumídívat.
„Takkam?“
Bernsiotřelslzy.Chvíliváhal,jakobyserozhodoval,pakna Freddyhomávl,abyhonásledoval.Přeběhliulici,pakproklusali bočníuličkou,pokračovalikolemstarékamennézdiazaběhli zaošklivý,strohýhotel.Dírouvplotě zahotelemvniklinaparkoviště,kterésloužilotamnímuautobazaruaautoservisu.Asfaltbylvšudepopraskanýavpuklináchrostlplevel.
Freddyseotvoremvplotuještě ohlédlazalilahovlnaúlevy. PoSchnabelperchtennikdenebyloanistopy.
„Myslím,ženámnicnehrozí,“vydechl.
„Tudy,“odpovědělBern.
ZavedlFreddyhonaprotějšíkonecparkoviště.
Postávalatamspoustastarýchrachotin,používanýchnejspíšjennanáhradnídíly.BernnasměrovalFreddyhokošklivémušedémukombíkuznačkyAutoUnionzkoncepadesátých let,kterýtambylvmáčknutýmezikaroserieautvještě horším stavu.Kombík,sicezrezivělýapomačkaný, čelnísklozasypané sněhem,byljinaknetknutý.Ještě pneumatikymělpoklesléjako stařeckébřicho.
ChristopherGolden
Bernotevřeldveřena řidičově straně,sklonilhlavuanaznačilFreddymu,abysedoautavsoukalnastraně spolujezdce. Kromě vyklápěcíhokufruměloautopouzetytodvojedveře.
Freddyserozhlédl,aleuvědomilsi,žejsounamístě,kde pravděpodobně nebudeostraha.Nebylatamtotižžádnánová vozidla.
Jakmileseusadil,pokusilsezavřítconejtišeji,alekdyžse ozvalovrzánírezavýchzávěsů,zaskřípalzuby.Bernsvédveře zabouchlarázembylimimodosahvětruisněhu.Zevnitř Freddy spatřil,že čelnísklopokrývápavučinajemnýchprasklinapod vrstvousněhusetáhnevrstvašpíny.Vautě bylazima,alepořád tobylolepšíneždnesvnocizůstávatvenku.
„Majitelservisuví,žetadypřespávám,“poznamenalBern bezbarvýmadutýmhlasem,jakobyznějvymizelveškerýživot.„Můžemesetadyukrývataždokuropění.Ti...tybytosti budouránopryč,že?“
Freddypřikývl.Překvapiloho,žehoBernzavedlzrovnasem. Znaliseuždostdlouhonato,abyBernapovažovalzakamaráda, alepokudmajiteliservisuopravdunevadilo,žeBernpřespává vtomtonepojízdném,zrezivělémautě,bylototajemství,které neníradnovyzrazovat.KdybytoFreddy řeklněkomujinému, brzobysedotěchtovozů mohlazkusitnakvartýrovatdesítka cizíchlidíanovásituacebymajitelezcelajistě přimělazměnit názor.
„Děkuju,“ řeklFreddy.
Berntomurozuměl.„Důvěřujuti.“
„Jávím.“
Atobylovšechno.
Freddymělzato,žeseBernbudechtítbavitotom,coviděl,aleBernsejentřáslapaksipřelezlnazadnísedadlo.Bylo tamněkolikdek,špinavýchazatuchlých,aleteplých.Freddy kamarádasledoval,jaksivpokrývkáchakusechoblečenívytváříněconazpůsobhnízda.Leželytamiprázdnélahvearoz-
trhanékartonovékrabiceatakénízkádřevěnábedna,kterámu podlevšehosloužilajakospížka.Mělvníbaleníkrekrů,sklenicisjakousipomazánkouadalšívěci,kterévšakvetmě nebylo snadnéidentifikovat.NapřednímsedadlevedleFreddyhobylo išestohmatanýchknížekapoházenékartonovéobalyodjídla apití.
Celkemtedynicmoc,alepořádohodně lepšínežFreddyho
místečko.Vautě bylobezpečněji,teplejiasucho.Cítil,jakvněm začínákolotatzávist,alehnedjizahnal.Kdybytocelésehrál dobřeaBernkněmucítildůvěru,třebabysitumohlionnajít nějakýstarývraksnerozbitýmiokny,kdebysizřídilpodobné útočiště,anižbyprotisobě poštvalmajiteleservisu.Vduchusi slíbil,ženeudělánic, čímbyohrozilBernovoštěstí.
„Mášvolnoudeku?“zeptalse.
Bernsenanějpodíval.Sezjevnouzdráhavostízesebestáhl jednuzvlastníchdekapodaljipřesopěradlodopředu.
Freddyvěděl,žeslovaněkdynestačí,ataksepokusilhloubkusvéhovděkupřenéstdoočíapokývnutíhlavou,apotomse conejlépezachumlalanatáhlnapřednísedadlo.
Nepochyboval,žemuadrenalinnedáusnout,žekdyžzavře oči,hneduvidíSchnabelperchten,aotonepravděpodobnější bude,ženeusne.Alenapozadítěchtoobavzaklimbal...
...Apakseprobudil,protoženěkdokřičeljehojméno.Rameno musvírala čísirukaasilně jímtřásla.
Freddysenasedadlezkroutilavzhlédldodoširokaotevřenýchočíatvářezkřivenéhrůzou.Bernsenadnímtyčilpřes opěradlosedadla,někamukazovalapřitomhulákal.
Freddymukonečně svitlo.
Slovazačínaladávatsmysl.
„Nastartuj!“křičelnanějBern.„Nastartuj,doprdele!“ Napřednerozuměl.
ChristopherGolden
PaksealezávojspánkuprotrhlaFreddypochopil,kdejsou, vté řadě autovraků vzadní částiparkoviště.Alejakmásakra nastartovattakovouplečku?
„Seberklíče,Freddy!Jsoupodkoberečkem!“
Bernsezačalnatahovatpřessedadlo.
Freddyhochytilzazápěstí,posadilseaodstrčilho.„Panebože,Berne!Uklidnise.Něcosetiakorátzdálo.“
BernalepravourukuvyškublaudeřilFreddyhodoobličeje. „Sebertyklíče,kurva!“zař val,ažmuzertů odlétlysliny.
Freddymuvevztekuránumálemoplatil,alepořádmělkolemsebezčástiomotanouBernovudekuatamupřipomněla,že kněmubylkamarádnatolikvstřícný,žemuprozradilsvétajné útočiště,jenabyhodostaldoteplaauchránilpředsněhem.
Bernzesevřenívyškublidruhouruku,alezpozasedadlase prozměnunaFreddyhozadívalsprosebnýmvýrazemvočích. „Freddy,onijsoutady!“
Vlevozahlédlpohyb.Naokénkuvpravosiceulpívalalehká vrstvanavátéhosněhu,aleFreddytěsně zanímuvidělnějakou postavu,akdyžznehybnělasnažilsinamluvit,žemusíjítonějakéhosekuriťáka,něcouslyšel.
„Či či či.“
Dopředusenaklonilzobákodstínukosti,napozadísněhu našedlý,aslepě nahlédldokabiny.Stvořenízaťukalodoskla zakrvácenýminůžkami,jakobyžádalo,abymuotevřeli.
Bernteď užjenzašeptal:„Klíčejsoupodkoberečkem,Freddy.Nastartuj.“
Freddynapřízraknehnutě hleděl.Schnabelperchtennatočilhlavuúplně stejně,jakotoudělalvdomě,kdyžkuchaltu bezvládnouženunaposteli.Freddypřemýšlel,jestlijetotentýžpřízrak,alevlastně natomnezáleželo.
Dalšípakzaťukalnasklozadníchvyklápěcíchdveří.Freddy ostřetrhlhlavouazazasněženýmioknyuvidělstínydalšíchpříchozích.Tadybýtaleneměli!Vminulýchletechzanimichodil
25 avždyckysekněmustavěli,jakobybylneviditelný.Proč ho sBernemnásledovalizrovnadnesvnoci?Proč jimvůbecvěnovalipozornost?
„Freddy,prosím,“naříkalvyděšenýBern. Potommutodošlo.Klíčepodkoberečkem.
Otočilhlavuaupřelnakamarádaohromenýpohled.„Tohle je tvoje auto.Tybydlíšvesvýmautě.“
Bernoběmarukamaudeřildoopěradlaazař valnaFreddyho,abyvytáhlklíče.TentokrátužFreddyzareagoval.Strčilruku podtextilii,zašátral,klíčenahmatal,hnednapoprvévybralten, kterýpatřídozapalování,vrazilhodopříslušnéštěrbiny,otočiljím...amotorzabrumlalvesnazenaskočit.Freddysimusel položitotázku,jak častoBernautostartuje,abysezmotorunestalkusnepotřebnéhokovu,atiplsi,ženedostatečněčasto,ale přestotosámještě jednouvyzkoušel.Paknechalmotorodpočinout,napočítaldotříaznovuotočilklíčkem.Motorsedusil, chrčelaopravdusesnažil,aFreddyhoznovunechalodpočinout.
„Tyvautě bydlíš,“proneslpředevšímsámprosebe.Rozhlédl sepozbytcíchjídla,života–špinavádeka,páročtenýchknížek, obaly,kteréBernovipokoncivečernísměnynenápadně podstrkávalizaměstnancistravovacíchzařízení.
Bernvesvémautě bydlel.Byltojehodomov.Avládltamnaprostýsvinčík.
Zadnídveřekombíkucvaklyapomalusezačalyzvedat.Do vozuvniklporyvstudenéhovzduchu,dovnitř zavířilsníh.Dveře seotevíraly,jakobyvůbecnebylyzamčené,úplně stejně jako dveřevšechdomů,kteréSchnabelperchtendosudnavštívili.
Freddymrkldozpětnéhozrcátka,kdyžvtomdalBernprůchodjinémutypuvýkřiku.Zaznělvněmnejenstrach,aletaké zármutek.JedenzeSchnabelperchtensesnataženýmarukama azobákemnakláněldoautaapodařilosemuchytitBernaza nohy.
„Či či či,“zabroukalsipřitom.
Bernzaječelanatáhlruce,vykřiklFreddyhojméno,volal opomoc,kdyžhopřízrakvytáhlvendosněhu.Freddybyho možnáještě stihlchytitapostavilbyseSchnabelperchtenna odpor,alemístotohoznovuotočilklíčkemvzapalování.
Motorzakašlal.Zavrčel.Alenenaskočil.
Freddyserozplakal.
Zasněženýmoknemnajehostraně autanakoukladovnitř dalšízpřízračnýchbytostí.Nastraně spolujezdceprvnípřízrak, jehožFreddyzahlédl,propadlnetrpělivostiajednodušeotevřel dveře,zámeknezámek.
Freddyotočilklíčkem.
Motorserozburácel.
SchnabelperchtenvedveříchspolujezdcesklonilhlavuanatáhlsepřessedadlokFreddymuruce.„Či či či.“
Freddyzařadilrychlostaduplnaplyn.Autoseboucuklo apotomvyrazilozmístameziostatnímivraky.Bytostuvnitř vozuchmátlapoFreddyhobundě,alepakotevřenédveřena pravéstraně narazilydoprorezlékaroseriestaréhovolkswagenu.Dveřeseispřízrakemvokně zavřely.Pláštěmsezachytil orezavýazkroucenýnárazníkvolkswagenu,aikdyžSchnabelperchtenještě chňaplpopřednímsedadleBernovaauta,bylpak zaplášť vytažendosněhu.
Dveřespolujezdcebylystáleotevřené,takžeFreddyvzadu mezirachotinamislyšelBerna,jakněcozoufalekřičí.Dozpětnéhozrcátkasealenepodívalanisenepokusilohlédnout.Vyklápěcídveřekombíkuzůstávalytakéotevřenéabylbynejspíš uviděl,codělajíjehokamarádovi,nejspíšbyspatřilnůžkypři krvavépráci.
Pevně sevřelvolantahnalsezasněženýmparkovištěm.Auto sedrželonízkouzemě,protožemělotéměř prázdnépneumatiky,aFreddynevěděl,cotoznamená,jakdalekosenanichvtakovémpočasímůžedostat.Itakpokračovalvjízdě.
Zapnulstěrače,abyzpopraskaného čelníhosklaodhrnuly namrzlýsníh.Fungovaly,alemizerně,neočistilysklonatolik, abynenarazildopředkustaršíhomercedesu,kterýstálhrdě vystavenýnazačátkuparkoviště.Nabouranýmercedesodklouzal dostrany,aleotřesenýFreddynezastavoval,dálneochvějně mířilkhlavníbráně.
Přinárazusevšakdefinitivně rozbilo čelnísklo.Freddystačilzvednoutruku,abysiochrániloči,alevšudekolemnějse rozletělydrobnéstřepy.Kdyžrukuzasespustil,tvář tuatamposetoutečkamikrveakousíčkyskla,sohromenímzjistil,žeauto jestálevpohybu.Sicemusklouzlanohazpedálu,aleopanoval se,znovunanějdupl,trhlvolantemazamířilk řece.Muselpryč zeSalcburku,muselpryč odSchnabelperchten,alezajízdyje zahlédlivpadajícímsněhu.Vycházeliz řadovýchdomků abytovýchdomů,někteříhovtichostisledovali,akdyžjemíjel, otáčelihlavy.
AutobyloBernovýmdomovem.Považovalibyhoteď za jeho domov?Bernbylposmrtiaautobylonajednouvjeho,Freddyho,vlastnictví.Jakájsoupravidla?Musejíhozabítkvůlitomu, coviděl,nebojenzezášti?Nebohonechajíodjet?
Motorškytl.Freddypřemýšlel,jakdalekohoautoodveze, kolikmůžemítpalivavnádrži.Kdybysemupodařilodojetza řekuatuskupinkunechatnatomtobřehu,počítal,žebynejspíš dokázalzměstauniknout.Alejakdalekobudemusetuhánět, nežbudebezpečně mimojejichdosah?
Přinárazudomercedesusemurozbilojednopřednísvětlo. Druhésvítilojenslabě.Přesroztříštěné čelnísklohobičovalvítr sesněhem.Akdyžsepřiblížilkjednomuzmostů přesSalzach, nauliciuviděltřiSchnabelperchten.Kterýmosttoje?Žeby Lehener?Vevánicisetotěžkourčovalo.Aplulypřesmostve sněhupostavyvtmavýchkápíchasešpinavě bílýmizobáky?
Freddysimyslel,žeano.
Motorznovuškytl.
ChristopherGolden
Tohleautonenímoje, chtělosemuzakřičetpřesrozbitésklo.
Jáhonevlastním.Nikdyjsemsevněmanineskrýval. Jehojedinýmdomovembyloměstosamo.Anejenměsto,aleceléRakousko.Jehodomovembylaoblohaazemě podní.Jehodomovembylcelýsvět.Světbylmožnávšechnojenneuklizený,mohl býtnepříčetnýasurovýanemilosrdný,sevšímtímnepořádkem azkázou,kteréprodukujelidsképokolení,alejemuosobně se tovyčítatnemohlo.Toodmítal.Lidéodpovědnízanepořádek vesvětě pronějnikdynicneudělali,jenodnějbrali.
Freddyodbočilk řece.Staréautopřeskočiloobrubník.Nárazmělpolosplasklépneumatikyodrovnat,alesníhjimposkytl polštář.
Honemotevřeldveře.Narezavýchzávěsechjenzaskřípěly.
Freddyodtáhlnohuzplynuanechalvůzvolně klouzatponábřeží.
Vrhlsezauta,dopadldosněhuaještě sešestmetrů kutálel.
Sbušícímsrdcemsepotomusilovně snažilzvednoutnanohy, akdyžsemutopodařilo,uždokázalzůstatstát.Starý,prorezlý, pomlácenýkombíkAutoUnionsezřítildovody,několikvteřinsehoupalnahladině,pakrozbitým čelnímsklemnatekla dovnitřřekaaautosezačalotopit.Bernovyosobnívěci,deky, svrškyaodhozenépozůstatkyjehoživotaadomovaseobjevily nahladině kolemauta,alepakjerychleodneslproud.
„Či či či.“
Freddyseprudceotočilauviděljevpadajícímsněhu.Bylitři, blížilisekněmuponábřežízmísta,kdestálinavozovceupaty mostu.Stálprotinim,prochladlý,unavenýazhmožděný.Nebyl sijistý,kambymohlprchnout.
„Či či či.“
Vlastně bylpřílišunavenýinaútěk.Zlostně knimvykročil. Okusdálmupolevéruceautomizelovledové řece.
„Můjnepořádektonení,“proneslspohledemupřenýmna tohouprostřed.
Nezastavovalise,minuliho,jakobytamvůbecnebyl.
Otočilse,abyjedálsledoval.Nauliciserozdělili,zamířili kdomůmpodélcesty,kdebudouzanechávatmincetěm,kdosi vrámcipřípravnanovýrokdomauklidili,akdenaopakzmasakrujíty,kterýmbylstavjejichdomácnostiaživotazcelaukradený.
Zdálkyopětuslyšeltenzvuk,nesoucísesvětrem:„Či či či.“
Pozvedlroztřesenouruku,abysizakrylústa,aabyzdusil vzlyky.
Potomsevydalnadlouhou,mrazivoucestuzpátkydosvého útočiště.Muselztohotoměstavypadnout,comožnánejdál.Ale nednesvnoci.
Dnesvnociužbylunavený,smutnýazlomený,jakocelýsvět.
Zítrazačneodzačátkuajednohodnebudeopětcítitpotěšení,teploaradost.Litoval,žetotéžnemůže říctioBernovi, aosvětě.Vpřípadě Bernaužbylopřílišpozdě.Vpřípadě světa sinebylúplně jistý.Koneckonců jejenjedenmalýmužbezdomovaarodiny.Comůževědět?
KONEC
SalcburkvRakouskujejednímzmýchnejoblíbenějšíchmístna světě.SmanželkouConniejsmetampředmnohaletyjelinasvatebnícestuapodařilosemitamvrátittěsně přednástupempandemie.Salcburkjepořádstejně krásnýjakokdysi.Jetopodmanivéavelicesoběstačnéměsto,kterésetakřkachvějeozvěnami svéhistorie.Jetorovněžměstovyznačujícíserozmanitýmfolklorematakémísto,kdejsemkoupilozdobuskrampusem,která každýrokvisínanašemvánočnímstromku.Kdyžjsemsevsouvislostistoutopovídkoupídilponěčempříhodně znepokojivém, anitrochumě nepřekvapilo,kdyžjsemnarazilnafolklorníprvek typickýprávě prosalcburskouoblast.Mocsemilíbilsilnýrozpor mezivlídnýmdomácímduchemagrotesknímvraždícímmonstremipravidlo,žesedočkátebuď jednoho,nebodruhéhopodle
ChristopherGolden toho,jakmátedomauklizeno.Jetomnohemdrsnějšíverzevarování,kterédávámedětem,abysechovalyslušně,jinaksiproně přijdebubák.Kdyžjsemotompřemýšlel,nahánělomitohrůzu, adoufám,žesemipodařilopředattenpocitdál.