Sociální chování a řeč těla
Obsah
Jak správně zajistit skleněné plochy
Jak zařídit proletovací místnost
Jak vybrat vhodnou klec
44 Pestré zařízení klece
46 Nákup, adaptace a první volný prolet
Hodí se ke mněandulka?
Andulky pro děti a mládež
Těhotenství a malé děti
Právní náležitosti ohledněchovu ptáků 30 Kdo se postará během prázdnin nebonemoci?
Nebezpečí v bytě
Přehled rad co dělat a nedělat
Takhle ano! Takhle ne!
50 Vhodné druhy zrní
52 Zelenina, bylinky a další
54 dobré věci z přírody
56 Potravní management
58 Extra: Sušenky, krekry a další –vlastnoručněpřipravené
60 Hygiena a čistota
62 Podestýlka: druhy a používání
64 Budování důvěrya trénink
66 Hračky a materiály
68 inteligence a hry vyžadující šikovnost
70 Vodní hrátky a ochlazení
Přehledně S radami Takhle ano! a Takhle ne! získáte rychlý přehled o všem nejdůležitějším na příslušných stránkách.
Na stranách 98 až 99 také najdete shrnuté ty nejužitečnější rady, co při držení andulek dělat a nedělat
72 Extra: Andulčí sprcha
74 Pro děti : Udělej si sám –jednoduché nápady
76 mláďata andulek
78 Staré nebohendikepované andulky
80 Co byste měli vědět o odběru andulek
82 Zapojení nověpříchozích do hejna
84 Zdraví –Jak se postarat o nemocnou andulku
86 Návštěva u veterináře specializujícího se na ptáky
88 Vstupníprohlídka a karanténa
90 Paraziti na scéně
92 Bakteriální, virová a plísňová onemocnění
94 Častá organická onemocnění
96 První pomoc v případě nouze 98 Co dělat
101 další informace
101 Poděkování
102 Rejstřík
104 Tiráž
Andulky v přírodě
Andulky lidi fascinují po staletí. Tito pestře zbarvení ptáčkové patří k těm vůbec nejčastěji doma chovaným zvířatům. Přesto jen málokdo ví, jak žijí ve volné přírodě.
Původ
Andulky pocházejí z Austrálie, kde obývají vnitrozemskou pustinu, tzv. outback. Tito malí ptáčkové jsou perfektně přizpůsobeni životu ve vyprahlých pouštních a stepních oblastech, chudých na vegetaci, živí se především semeny trav a divokých rostlin.
Vzdušní nomádi
Andulky nejsou vázány teritoriálně, ale jako nomádi protahují krajem sem a tam a hledají potravu a vodu. Urazí při tom každý den spoustu kilometrů. Zvláště aktivní bývají v ranních a večerních hodinách. Přes den, kdy v Austrálii vládnou vysoké teploty, se stahují do stínu eukalyptů. Tento, pro australské vnitrozemí, typický strom pro ně má ještě další důležitý význam: využívají ho ke hnízdění.
Hnízdí v dutinách
Andulky hnízdí v dutinách. Hnízdit začínají za příznivých podmínek, tedy jakmile začne pršet. díky tomu bude v okolí hnízdních dutin po delší dobu dostatek potravy. Protože tito ptáci žijí převážně v pevných partnerských svazcích, neztrácejí čas námluvami.
Potravy mají nadbytek, období toku s partnerem a práce na vhodné hnízdní dutině uvolňují v samičce ve zvýšené míře hormony, jež aktivují rozmnožování.
Život v hejnu
Andulky ovšem nežijí pohromadě jen se svým partnerem, ale také s ostatními ptáky v hejnu, jež může čítat až 50 jedinců. Během dlouhých období sucha se malá hejna shlukují do gigantických shromáždění čítajících někdy i desetitisíce zvířat. Takové velké hejno andulkám poskytuje ochranu před nepřáteli, kteří by si na nich chtěli smlsnout. i vzhledem k vlnkované kresbě je v této obrovské skupině vynikajících letců pro predátory obtížné zasáhnout ze vzduchu jednoho konkrétního jedince. Život ve velkém hejnu má ale ještě jednu funkci: umožňuje úzké sociální kontakty. Při držení andulek v domácnosti lze proto často pozorovat, že andulky kromě vazby na svého partnera navazují přátelství i s dalšími členy skupiny.
Perfektní maskování
Jestlipak víte, že andulky v přírodě mají vždy zelené peří s černo-žlutým vlnkováním? Tento barevný ráz proto označujeme jako „přírodní (nominátní) formu“. Kdybyste se na andulčí hejno dívali zpod stromu, na kterém sedí, opticky by vám splývalo s listy.
Samečci andulek se podílejí na krmení svých potomků a samičky, která sedí na hnízdě.
Andulky odpočívající na eukalyptu v australském vnitrozemí.
Rychle za letu spolknout pár doušků vody, a honem zpátky do vzduchu.
Co se naučit od divokých andulek
Andulky musí být drženy minimálně po párech.
Andulky potřebují hodně pohybu a celodenní možnost volného proletu.
Andulky potřebují potravu sestávající z travních semen.
Andulky by měly dostávat naklíčené a čerstvé krmivo jen v omezeném množství, jinak by to v nich vyvolalo hnízdění.
Andulky lze držet ve smíšené skupině, kde jsou zastoupena obě pohlaví, pokud jim neposkytneme žádné hnízdní možnosti.
Anatomie andulky
Tělesná stavba
Pro majitele je nespornou výhodou, když má základní povědomí o anatomii svých andulek a dokáže správně pojmenovat jednotlivé části jejich těla. díky tomu může případný problém popsat veterináři, navíc, když se vyzná v tělesné stavbě svých zvířat, v běžném životě lépe porozumí souvislostem.
Peří
Až na oči, zobák, ozobí a končetiny jsou andulky kompletně opeřené. Krycí nebo též obrysové peří vytváří typické tělesné kontury a díky pigmentu, který obsahují, rozhodují o barvě daného ptáka. Na těle je peří uspořádáno jako tašky na střeše, takže po nich voda stéká
Takhle ano!
Své andulky denně bedlivě pozorujte. Jejich momentální zdravotní stav lze rozpoznat podle peří. Mělo by být čisté a přiléhat k tělu. Slepené peří v okolí kloaky svědčí o průjmu, v oblasti hlavy, hrudi a břicha zase poukazuje na problémy s trávením a navazující zvracení.
a skvěle chrání svého nositele před vlhkem, chladem nebo slunečním zářením. dlouhá pera na křídlech nazýváme letky, jež jsou nezbytné pro létání. Rýdovací (ocasní) pera a tzv. ocasní krovky slouží jako kormidlo, pomáhají tedy určovat směr při vzlétávání a přistávání a starají se o koordinovaný a bezpečný let. Přímo na těle, pod krycím peřím, se nachází peří prachové. Jeho úkolem je bránit ztrátám tělesného tepla.
Oči
Nejdůležitějším smyslovým orgánem andulky jsou její oči. U zdravých ptáků jsou jasné, s otevřenými očními víčky, pohled je pozorný. Jsou uloženy po stranách, takže ptákovi v kombinaci s pohyblivostí hlavy poskytují rozhled na 360° (viz str. 36).
U andulek je počet jednotlivých vnímaných obrazů až 180 za sekundu. Co je pro nás lidi klidným zdrojem světla, to už může být pro naše opeřené přátele blikající inferno. Proto v místnosti, kde pták žije, doporučujeme otestovat veškeré světelné zdroje, které se tam nacházejí (světla pro ptáky, osvětlení pokoje, monitory, televize, routery atd.). Nejlépe světla ověříme např. kamerou v mobilu s funkcí „slow motion“. Pokud jí natočíte ke zdroji světla a ukáže se klidný, neblikající obraz, znamená to, že ptáky rušit nebude. Ale jestliže se světelný zdroj mihotá, měli byste ho ve prospěch ptáků raději vyměnit.
Zdravou andulku poznáte podle bdělých oček a lesklého peří.
Uši
Andulky nemají vnější zvukovod, tedy boltce, jen malé kulaté otvůrky umístěné po stranách hlavy. Sluch mají andulky ovšem skvěle vyvinutý. Jsou schopny vnímat rozpětí zvuků od 40 Hz (spodní hranice) až po 20 000 Hz (horní hranice). Uši slouží nejen k vnímání zvuků, ale také jejich prostřednictvím ptáci řídí svoji rovnováhu, ať už při letu, nebo v klidu při sezení.
Zobák
Podobně jako téměř všechny druhy papoušků, i andulky mají zakřivený zobák. Ačkoliv jeho rohovina působí pevně, je to nesmírně citlivá a z velké části dobře prokrvená část těla. Zdravým ptákům ho zpravidla není nutné zastřihovat, dobře se obrušuje, pokud jim k tomu poskytneme vhodné nástroje (bidýlka, větvičky, předměty na hraní). Nad horní čelisti najdeme nosní otvor. Zvláštností je barva zobáku – u andulek lze totiž na základě zbarvení ozobí určit pohlaví.
Končetiny a drápky
Jak je to u papoušků běžné, andulkám směřují dva prsty dopředu a dva dozadu (tzv. zygodaktylní noha), a ty vnější jsou pokaždé delší. Nezvyklé rozdělení prstů papouškům umožňuje nejen skvěle šplhat, ale i uchopovat potravu a malé předměty. drápky jsou, podobně jako zobák, prokrvené.
Při stříhání drápků dejte pozor, abyste neporanili slabě prosvítající krevní cévy v rohovině. Stříhejte naznačeným způsobem.
ruční letky loketní letky
ramenní letky
lícní skvrny
hrdelní skvrny
prachové peří obrysové nebo krycí peří
křídelní krovky
ocasní krovky
ocasní (rýdovací) pera
Není pero jako pero: opeření se skládá z různých typů peří podle funkce .
Orgány a kostra
Ptačí vnitřnosti lze rozeznat jen na rentgenovém snímku. o to zajímavější je se trochu věnovat nejdůležitějším orgánům a kostře andulky.
Dýchací orgány
Zvláštností dýchacího aparátu ptáků jsou vzdušné (plicní) vaky. Jedná se o pytlovitá rozšíření průdušek naplněná vzduchem, jež se rozprostírají prakticky do všech oblastí těla a podobně jako airbagy chránípři letu ostatní tělesné orgány. Vzdušné vaky navíc zvyšují kapacitu plic a také dostatečně zásobují kyslíkem, který je pro létání nezbytný. Kromě toho hrají důležitou roli při tepelné regulaci a při
kontrole hospodaření s vodou, protože ptáci nemají potní žlázy.
Trávicí orgány
Svalnatý žaludek je ptačí zvláštnost. Celé zrníčko se přes jícen dostane do volete, kde je změkčeno. Ve svalnatém žaludku je pak dále rozmělňováno pohybem silných svalů. malé kamínky, které andulky přijímají, trávicí proces ještě dále podporují. Proto by měli mít tito ptáci trvale volně k dispozici dobrý písečný grit, který budou moci požírat dle libosti.
Kostra
Vzduchem naplněné duté kosti přispívají k snížení hmotnosti a tím umožňují rychlý
a obratný let. V kostech se nachází jemná opěrná síť, jež je nasměrována tak, aby za letu pracovala proti zvnějšku působícím silám. Samičky mají v dutých kostech často ložiska vápníku, která při snášení vajec slouží jako rezerva ke tvorbě vaječné skořápky.
Nápadný je také hřeben prsní kosti, ke kterému se upínají létací svaly.
Takhle
ano!
Pokud byste u své andulky měli podezření na nějakou organickou změnu nebo zlomenou kost, navštivte ihned veterináře, který se specializuje na ptáky.
oční dutina
lebka
krkavčí kost
srdce plíce
konečník kloaka játra
krční obratle pánevní kost
lýtková kost
prsty
ucho tenké střevo
jazyk
jícen
dýchací trubice
vole
přední žaludek svalnatý žaludek varlata ledviny dvanácterník močovod
orgány k sobě těsně přiléhají a jsou obklopeny plicními vaky. Andulky mají filigránskou kostru s dutými kostmi naplněnými vzduchem .
křídla / klíční kost
žebra
hřeben prsní kosti
stehenní kost
Historie andulek
Věděli jste, že andulky jsou po kočkách a psech třetím nejčastěji chovaným zvířetem v domácnosti? Není divu, vždyť andulky dělají svou přátelskou povahou, veselým cvrlikáním a důvěřivým chováním lidem radost již velmi dlouho. Ale víte, jak se vůbec dostaly z Austrálie do Evropy?
Objev
Andulky poprvé zmiňuje v roce 1794 ve své knize významný anglický přírodovědec George Shaw. Podklady ke zveřejnění, tedy informace a kresbu, Shaw získal od někdejšího osadníka, který tyto malé papoušky v Austrálii objevil. Trvalo ale dalších jedenáct let, než se Georgi Shawovi podařilo spatřit skutečnou andulku na vlastní oči –a to již ve Velké Británii. Počátkem 19. století trvala cesta lodí z Austrálie do Evropy velmi dlouho, takže nejdříve vědci měli k dispozici jen jednu vycpaninu přírodně zbarvené andulky. Shaw byl přesto tímto malým ptáčkem nadšen, především kvůli charakteristickému černo-žlutému vlnkování. Právě podle něj dal tomuto malému druhu papouška vědecké jméno Melopsittacus undulatus. Název je odvozen od řeckého slova „mélos“, což znamená „zpěv, žalozpěv“, „psittacus“, což je „velký nebo malý papoušek“ a z latinského označení „undulatus“, tedy „vlnkovaný“.
Angličani mají „budgies“ Když už jsme u názvů: anglické pojmenování „Budgerigar“ nebo „Budgie“ má prý původ v ja -
Na přírodně zbarvené andulky se světlezeleným peřím na prsou a charakteristickým vlnkováním narazíme v domácích chovech často i dnes.