Issuu

Kyklopovo doupě

Sledovat uro’eniho stopu nebyloproMorganazpočátku snadné.Pokaždé,kdyžkykloppřešelzjednéjeskyně dodruhé,olámalnakrajíchotvorutrochusuti.Některéztěchtoprůchodů se zdálybýtprotakobrovskéhotvorapřekvapivě malé,aleMorgan podlehromádek čerstvě odlámanéhokamenípoznal,žekyklopje pořádpředním.Kavernyachodby,jimižsepohyboval,nemělykonce,jakobyhora,ježzpalubylodivypadalatakkompaktně,bylave skutečnostiomálovícnežkráličídoupě vápencovýchsíníatunelů.

Voda častostékalavtenkévrstvičcepostěnách,neboteklapřímo popodlaze,atakmělzanedlouhopromáčenéboty.Naněkterých místechbylystěnyjeskyně posázenékusykrystalů podobnýchtěm v řekouvyhloubenýchchodbách,jimiždovelkélodě přišli.Zdálose mu,žeskaždýmkrokemhloubějidotuneluopouštísvět,kterýzná.

Pitomče, pokáralse. Žiljsinakouzelnésithijskélodi.Poloviční nesmrtelnou,kterousesnažíšnajít,ukradlkyklopvelkýjakokostelnívěž.AsamotnáNezerupatříknornskýmvojákům.Svět,který jsiznal,uždávnonení.

Ajá,kteréhojsemznal,takyne, uvědomilsiznenadání. TímMorganemužnikdynebudu.

Přitvrdošíjnémpronásledovánísvékořistiseneubránilmyšlenkám,jestlivelkou částhorynevykutalaobludajakotaková.Prostornéjeskyně,jimižbylahoraproděravělá,bylyočividně přírodní, aleširokéchodby,kteréjepropojovaly, častojakobybylyvkameni proraženéhrubousilou.Stěnybylynamnohamístechrozrytévelkýmirýhami,kterévypadalyjakostopyobrovskýchdrápů.

Stopovatněcotaktovelkéhosicebylovcelkusnadné,aleMorganbrzyzjistil,žepropronásledovánítotakúplně neplatí.Některá strmámísta,jimižmuselslézt,kyklopurčitě braljenomjakomírné schody,aleproMorganabylajakoútesy,aprotobylvděčnýzakaždouchvíli,kterouvuplynulémrocestrávilnastromechalezením přeskluzkéjeskynníkrystaly.Nejednousestalo,ževiseljenomza prsty,nebosedrželjednourukouašpičkouboty.Slézánímutrvalo mnohemdéle,než čekal,alenehodlalsenechatzastavit,protože skaždýmdalšímokamžikemseoNezerubálvíc.Potomnarazilna překážku,kterounedokázalpřekonataninejobratnějšímlezením.

Klopýtavě zůstalstátpředdrolícímse,obloukovitýmprůchodemdodalšíchjeskyní.Obrovskýotvorbylviditelně dostvelkýdokonceiproněcoovelikostikyklopaapodlahajeskyně zanímbyla posetávápencovousutívzniklouzkusů,kterénetvorzřejmě připrůchoduulámal–viditelně tobylajednazchodeb,kterékykloppoužíval často.Problémbylvtom,ženadruhéstraně velké,nízkékaverny zeladalšídíra,přibližně stejně velkáapodobně posetápozůstatky poprůchodu uro’eniho.

MilosrdnýBožeavšichnisvatí,pomoztemi!Podhorouneníjenomjednachodba.Taobludatadymálabyrint.Jakmámuhodnout, kudyšla? Hnedpotomtoděsivémzjištěnísizahanbeně azdrceně uvědomil: Nezeru,jemitomoclíto.Zklamaljsemtě.

Bylatojenomchvilka,alevšechnosevnízměnilo.Tzojajenom stálaahleděla,jaksevětveještě třesouvmístě,kdezmizeliJarnulf aGohGamGar.

„Můžešvyjít,“ řeklaVordis.„Obrjepryč.Obajsoupryč.“

Vordissipohmatunašlacestuzúkrytu.„Oba?“

„Jarnulfjekamarádtohoobra.Neboněcojakojehodomácímazlíček.“Tzojamělavztek,ikdyžvěděla,žetoneníúplně jehovina. Alejakobynestačilo,žejiJarnulfstousvouobludouopustiluprostřednaprostoneznámézemě,udělaltoněkolikokamžiků poté,co přiznal,žeon,muž,kteréhozachránilapředmučenímasmrtí,je tím,kdojejídceruNezeruznectiltakovýmzpůsobem,žejivyloučiliz Řáduobětníků.

„Cobudemedělat?“

Tzojazavrtělahlavou.Alepaksiuvědomila,žepřítelkyně jinevidí.„Nevím.Asijebudemesledovat.“

„Budemejesledovat?Aleonisechystalizabíjethikeda’yaskévojáky!Zaslechlajsemobra,jakto říkal.“Vordissechvěla.„Takový hlasjsemještě nikdyneslyšela.Projednoujsemráda,žejsempřišla ozrak.Nedovedusipředstavit,žebychsenatakstrašlivéhotvora museladívat.Jakjemožné,žeJarnulfsnímodešelanásnechalsamotné?“

„Řekl,žetotomuobrovidluží.“AleTzojanechtělatohomuže omlouvat–nechtělasevzdátsvéhohněvu.„Ať jetojakkoli,teď jsmetady.Můžemesezkusitvrátitcestou,kteroujsmepřišli,ale drželajsemseJarnulfaanevím,jestlibychjidokázalanajít.Anajítcestukam?Dotépevnosti,kdenásdrželizavřenépůvodně,do Naglimundu?Teď jetoruina.“

„Vlesesimůžemenajítněcokjídlu,“navrhlaVordis,alejistotu slovtrochupodkopalozachvěníjejíhohlasu.

„Ano,tomůžeme,amámeštěstí,žejsemstrávilarokymeziléčitelkamianaučilajsemsehodně orostlinách.Jenžekdoví,codalšíhovtěchtolesíchžije?Medvědi?Dalšíobři?Jarnulfmožnázná jednohoobra,alepochybuju,žejeznávšechny–královnajichmá varmádě mnoho.“

„AlekdyžbudemesledovatJarnulfa,půjdemenaprotiprávě těm lidem,kteřínanáspořádalištvanici.“

„Ano,aleaspoň sebudememocidržetjasnéstopy.Obrseničemunevyhýbá,jdeskrz.Třebasibudoumusetudělatzastávku. Obrbylzraněný,mělbolesti...“Odmlčelase.Veskutečnostisežádná

zmožnostínejevilajakodobrá,alenemohlyjentak čekat.Vevlčím měsícibudevzduchvnocimrazivě studenýakaždopádně jimbudouchybětJarnulfovyloveckédovednosti.Takyjimvždyckyvyhledalnebovybudovalúkryt.„Nevím,“přiznala.„Aleniclepšíhomě nenapadá.Myslím,žemusímejítzanimi.“

Vordistišeplakala.Otřelasitváře.„Promiň,Tzojo.Jetoděsivé, nicnevidětabýttakdalekood čehokoli,coznám,alebudustatečná, jakoty.“

„Takymě mrzí,žejsmeseocitlyvtakovésituaci,alemusímejico nejlépevyužít.Posbírejmesvojevěciavydejmesezanimi,nežnám utečoumocdaleko.Ještě námzbýváněkolikhodindenníhosvětla.“

„Jsivyčerpaná,drahá,“ řeklaTzojaVordis.„Klopýtáš.“

„Nevadilobymichvílisiodpočinout.“

„Takzůstaň tady.Půjdukouseknapřed,abychsepodívala,jestli tamnenílepšímísto,kdebychomsiudělalyzastávku.“

„Prosím,nechoď mocdaleko,Tzojo.“

Zarazilase.„Přemýšlím,jestlisitojménomámnechat.“

Vordiszvedlahlavu.„Nerozumím.Prosím,neděsmě.Jsipřece Tzoja.“

„Takjsemtonemyslela.Tzojajejméno,kterémidallordViyeki. Většinuživotajsemmělajiné–Derra.“

„Alejátě známjakoTzoju.“Vypadaloto,žeVordisseznovurozpláče.„Bylobyhrozně divnézačítti říkatjinak.“

„Nemusíš.Můžešmi říkat,jakchceš.Jetojenomněco,o čem přemýšlím.Sednisiaodpočívej.“

Kdyžpakšladálpodlepolámanýchvětvíaodřenýchkmenů,stop poprůchoduobra,muselasektomuvduchuvrátit. Proč mě tonapadloprávě teď?Derranejsemužroky.Anijsemtakosobě nepřemýšlela. ViyekijipřejmenovalaViyekibylteď pryč.Semjipřivedl JarnulfaJarnulfbylpryč. Užmě nebavíbýtněčímněkohojiného, uvědomilasi,atamyšlenkabylajakonečekanývítr,kterýsezvedne vhorkýden. Jestlitopřežiju,bududělatjenomto,cochcijá–to, cochtělaDerra,nežjítovzali,nejdřívskalijarštíbandité,apotom Hikeda’ya.

Namýtině sezastavila.Kamennývýstupekvetvaruklínusice nechránilpředchladem,alepředvětremano,anadruhéstraně mýtinybylyzřetelně vidětstopyobrovaprůchodu. Zbývánámjenom párhodindenníhosvětla, pomyslelasi, aobě jsmeunavené.JestlidostanuVordisažsem,budememocizůstattadyapokračovatvpátrání ráno.Tohlebudestačit.

Vrátilasemožnáněkolikdesítekkroků,kdyžzestínů nehlučně vyklouzlydvě tmavésiluetyazastoupilyjícestu.Poznalajejichzbroj aaninemuselavidětobličejevojáků,bíléjakkost,abypochopila, kdojinašel.

„Podívejme,opozdilec,“ řekljedenzobětníků.„Tohozatracenéhoobrajsmenedohonili,alekdyžvrátímedostádatutozatoulanouovečku,třebanámtovelitelkapromine.“

„Stejně bychseradějinechalzbičovat,nežabychchytalobra,“ prohlásildruhýahrubě popadlTzojuzaruku.„Viděljsijehostopy? Určitě patříknejvětším,kterémáme.“

Najednouuslyšela,jakVordisvolá:„Tzojo,tojsity?“

„Podívejme,dalšíovečky,“ řeklprvníobětníkastiskljírukupevněji.„Kolikvásje?Majíněkteřízbraně?“

Tzojazavrtělahlavou,zoufaláaporažená.SvobodajimpoJarnulfově odchodunevydrželaanipůldne.„Jenomjedna.Jeslepá–neubližujtejí.Obě jsmeanachorety–sloužímesamotnékrálovně –“

„Naševelitelkasitovšechnoposlechne,“ řekldruhývoják.„Můžešjísvouhistorkuodvykládat.Jestlibudešmítštěstí,takvásnenechájednodušesetnout,žejsteutekly.“

„Myjsmealeneutekly!“ohradilaseTzoja.„Bylyjsme...uneseny. Protisvévůli.Uprchlýmvězněm.“Zaváhala,protožeaniteď nechtělaprozrazovatJarnulfovuidentitu.„Potomseobjeviltenobr aodešlispolu.“Ukázalanastopuproraženoulesem.„Tudy.“

Vojácisenasebepodívali,apotomseprvníznichkníotočil. „Obr, říkáš.Takproč jstejesledovaly,jestlivástenvězeň donutil oddělitseodzbytkukrálovninydružiny?“

Naokamžikzapomněla,žepárhloupýchHikeda’yasenajdedokonceinaspodníchpříčkách Řáduobětníků.„Protožejsmesimyslely,žebeznichumřemehlady.Tenmužpronáslovil.“

Prvníobětníksijidlouhoprohlížel.Pakkývlnasvéhospolečníka,kterývzápětízmizeldokřoví.KrátcenatosevrátilsVordis, pochopitelně zmatenouavystrašenou.

„Všechnojevpořádku,“ řeklajíTzojasconejmíň nápadnýmdůrazem.„Titovojácinásdovedouzpátkykostatním.Teď jsmevbezpečí.“

Vordisjenompřikývla,aletvářilasezdrceně.

Jarnulfovisenepodařiloobradostihnoutrychle,alepodlouhém běhucomunohystačily,našeltohovelkéhotvora,jaknaněho čeká vkruhustromů.

„Strašně pomalý,“prohlásilGohGamGar.„Příště natebe čekat nebudu.“

„Takjaktibudumoctsplatitdluhy,kteréutebepořádmám?“

Obrukázalzubyvevýrazukyseléhopobavení,paknatáhlruku asevřelprstykolemJarnulfovapasu.Nežstačiludělatcokolivíc,než sesnenadálouobavouzamyslet,jestliseobrnakonecrozhodlhozabít,mělJarnulfnohyvevzduchu.Natoseobrznovurozběhlúdolím nahoru,tentokrátještě děsivějšímtempem.Jarnulfa,bezmocného jakokotě,drželvesvémocnétlapě.

Jarnulfmělvprvnímokamžikupocit,žehopopadlsilnývítr aunášíhojakospadlýlist.Lessekolemněhomíhal,stromyseobjevovalyamizely,větvehošlehalydoobličeje.GohGamGarhonesl stejně,jakoby člověkdrželklacek,kámennebocokolijiného, čím můžebezobavtřástnebotodokoncezlomit.Jarnulfchtělobrapožádat,abyhopostavilnazem,alezezačátkumělcodělat,abysemu neudělalošpatně odžaludku.

„Dejmě dolů!“zakřičel,kdyžmohlznovumluvit.„Takhlecestovatnemůžu.“

Obrzpomalil,potomsiJarnulfapřizvedlazadívalsenaněho. Napadloho,anepoprvé,žekdybymuGohGamGarchtěluhryznouthlavu,bylobytoproněhostejně snadnéjakopro člověkazakousnoutsedovařenéhotuřínu.Byloohromující,jakjevelký,že

dokážejednourukouobemknoutdospěléhochlapavpase.„Dolů?“ zabručelobr.„Ne. Řekljsem,žejsistrašně pomalý.“

„Strašně pomalýnaco?Pospíchámesnad?“

Obrovovelkévystouplé čelorozrylavráska,jakokdyžzačínápadatlavina.„Blížísekonecvšeho.Cítímtovkostech.Můžezatota královna Higdaja smaskou.Všechnokončí.Všechnokončí.Když budemepomalí,zmeškámeto.“

ProJarnulfabylotěžképřemýšlet,kdyžjímGohGamGarmávalvevzduchujakoutrženoupampeliškou,aleuvědomovalsi,že možnáudělalchybu,kdyžsekjehomisipřidal.„Cotoznamená–ževšechnokončí?Ajaktovíš?“

„StarýGamtoslyšelodostatníchméhoplemenevtáboře Higdaja. Všichnitocítíme.Přicházíkonec,v Tangaru, údolí,kterézpívá.“

„Nežvaň apostavmě nazem.Běhámhodně rychle.Udržímsteboutempo.“

GohGamGarudělalgrimasu,kterájasně ukazovala,jaksena mínění,kteréosobě smrtelnícimají,díváon.„Ne.Nejdejenoto jakrychle.Zanedlouhosedostanemekvojákům Higdaja. Hodně zabíjení.Jestlibudešpěšky,budetotvůjkonec.Rozsekajítě nakusy, starémuGamovinijaknepomůžeš.Pamatujsi, člověče,žemidlužíš hodně protislužeb.“

„Myslím,žedvě.“Jarnulfdospělkpřesvědčení,žeserozhodl špatně.„Dejsimě tedynaramena.Pojedunatvémchomoutu.“

Zvláštní,zelenožlutéočisepřimhouřily.„TynemůžešGohGam Garadonutit,abydělal,cochceš.Jedině ten,kdodržítyč,kterámě můžepopálit.“

„Játě nechcikničemunutit.Jenomnechci,abysmě otloukl okaždouvětevodsudažpomísto,kamjdeme.“

Obrsihoznovupozorně prohlédl.Jehodechbylpříšerný,aleto bylazJarnulfovýchobavtanejmenší.NakonecGohGamGarsvou obrovskouhlavoupřikývl,Jarnulfazvedlaposadilsihonarozložitá ramena.Trochutoklouzalo,alepochvíliseJarnulfovipodařilonajít nachomoutuz čarodřevajakžtakžpohodlnoupolohu,ačkoliobrův krkbyltakmohutný,žetojehonohámpřipadalo,jakobysevezl namimořádně tlustémkoni.Alepořádtobylolepší,nežsenechat

rozcupovatlesnívegetací.Mohutnýtvorbylviditelně zvyklýrazitsi cestupřespřekážky,místoabysejimvyhnul.

„Takdobrá,“ řeklJarnuf,kdyžseusadil.„Občassemožnábudu musetchytittvékůže,abychnespadl.“

Sedátkorozechvělhluboký,dunivýsmích.„SnažsestarémuGamovimocneublížit.“

ZatímcoobrdusalpostrmýchhorníchsvazíchúdolíTísňavy kseveru,kpramenům řeky,Jarnulfpřemýšlelosobě:spěchákněčemu,neboodněčeho?Trochusestyděl,ženechalTzojuaVordis samotnévtakpodivné,nebezpečnékrajině,alepopřiznáníjeho rolenatom,žejejídceruNezeruvyhlásilizazrádkyni,užzjejich přátelstvíurčitě nicnezbylo,pokudsetovůbecněkdydalotakovým slovemnazvat.

Jápomohljim,onypomohlymně –nicvíc.Taktov časeválky chodí,ať užjdeovelkouválkujakota,jižpodleobravedehikeda’yaskákrálovna,neboomousoukromouválkusní.Nenímožnénicslibovat.AmůjBůhtakjakotakví,ženemámžádnoubudoucnost.Strochouštěstídostanuprotité čarodějnickékrálovně posledníšanci,ale nevěřím,žejipřežiju.Těmdvěmajebezemě líp.

Vzápětínarazilinaskupinuhikeda’yaskýchobětníků.Kdyžse obrvyřítilzestromů,vojácinamýtině vzhlédli,překvapeníavyděšení,aleobrnedaljimaniJarnulfovipříliš časunapřemýšlení.Vyrazil,zavrčeltak,žetolesvrátilozvěnou,avdalšímokamžikuužbyl mezinornskýmivojáky.Velkýmamasitýmarukamapopadalatrhal krunýřichráněnátěla,jakokdyžvyhladovělýnakkigskýotrokhltá jeskynnígarnáty.

Netvorovistačiloseknoutzápěstím,abyhlavavpřilbě odletěla askutálelasezesvahu.Úderhřbetemrukyproměnilobětnického důstojníkaisjehokoněmvchuchvalcezakrvavenýchkostí,masa akusů plátovézbrojez čarodřeva.

Nevelkýoddíltvořilopřinejmenšímdesetozbrojenýchobětníků,vycvičenýchzabijáků,alestačilynecelédvatuctytepů srdce,aby bylivšichniposmrti,většinouroztrhaníarozdrceníknepoznání. Jarnulfzavšechnyrokysvéhoživotaavšechnybitvynicpodobného

neviděl.PřestoženenávidělHikeda’yaa Řádobětníků obzvlášť,bylo proněhoobtížnédívatsenato,cosesnimiděje.

„Zadržnachvíli,“ řekl,kdyžsevzpamatoval.„Postavmě nazem.“ „Chcešsenaně vychcat?“zeptalseobr.„Toneníšpatnýnápad.“

„Ne.Ne!Potřebujuopravdovýlukanějakéšípy.Ažsepřiblížíme kekrálovně,určitě dojdenadalšíboj,amně nepřijdefér,ževšechny obětníkyzabiještysám.Jenomsmečemtinaramenoumocplatný nebudu.“

GohGamGarzabručelapostavilhonazem.Jarnulfsetakdlouhoprohrabávalkrvavýmipozůstatkytěl,ažnašelluk,kterýsemu dobřenatahoval,potomvzalrudě umazanýtoulecazačaldoněho sbíratšípy.Chvílitotrvalo,protožeobrněkolikhikeda’yaskýchlučištníků popadlzanohyaroztočilje,nežznichvymlátilživot,ajejichšípysetakrozlétlydovšechstran.

„Dělej,“zabručelGohGamGar. „Higdaja čekajínazabití.“

Jarnulfzasunuldonovéhotoulcepřinejmenšímdvatuctyšípů, anechalseobremznovuzvednoutnasedátkonachomoutuz čarodřeva.

„Užtobude,“aobrsiolízlrudě umazanéprstysdrápy.„Rozmažu krev Hidgaja odsudažzpátkydoNakkigy.Dlouhojsemnato čekal.“

Taktedyzačínámůjkonec,Pane, pomyslelsiJarnulf. Aletyvíš nejlíp,coajak.Můjživotadušejsouvetvýchrukou. Nahlas řekl jenom:„Jena časezabítkrálovnu.“

Odtohookamžikubylacestaobtížnějšíaještě krvavější.Jakse obrsJarnulfemusazenýmnachomoutuz čarodřevahnalkekonci údolí,narazilnatřidalšískupinyHikeda’ya,znichžkaždábylapočetnějšínežtapředchozí.PrvnímidvěmaoddílysiGohGamGar proklestilcestubezvětšíhoodporu,ikdyžsetoneobešlobezněkolikakopízabodnutýchdojehochlupatékůže.Jarnulfmělštěstí: přestožebojbyllítý,skončilrychleažádnýzšípů vystřelenýchnepřátelijejnezasáhl.Aletřetískupinamělavlastníhoobra.

Vokamžiku,kdyGohGamGarvpadlmeziohromenéobětníky, druhýHunësenenadálevztyčilavzteklezař val.Tentonovýtvorměl žlutobílousrstvbarvěčerstvésmetanyabylskorostejně vysokýjako

samotnýGohGamGar,kterýbylzdalekanejvětšímobrem,jakého kdyJarnulfviděl.Takémělnasobě koženouzbrojamasivníbronzovoupřilbuovelikostikotleavrucesvíralmohutnoubojovoupalici velkoujakoJarnulf,kterouseponichokamžitě ohnal,kdyžsepřiblížili.GohGamGaruskočilstranou,abysepalicivyhnul,apakse zastaviltakprudce,žetoJarnulfazpozajehokrkuvyhodilo.Dopadl nazemaskutálelsedalšítucetyardů zkopce,přičemžcestoutrousil šípy.Pokusilseignorovatbolesttvrdéhodopadu,přikrčilse,nasadil natětivuprvníšíp,kterýmupřišelpodruku,všísilounatáhl,pustil askolilnejbližšíhozhikeda’yaskýchvojáků,kteřísekněmu řítili.

Obaobřisenasebevrhli.Vrčeliaštěkalinasebetakhlasitě,až ztohoJarnulfarozbolelyuši.Většinavylekanýchobětníků sesnažila uniknoutzdosahuzápasícíchmonster,dalšíbylirozdrcenivprvníchokamžicíchboje.JedenstatečnýnornskývojáksepřecejenpokusilGohGamGarabodnout,kdyžsepřivalilblíž,aleobrvymrštil mohutnoutlapuaodhodilho.

Jarnulfsiuvědomil,žeprozbývajícíHikeda’yasestanemnohem méně hrozivýmcílemnežjehoobříspolečník.Pobralconejvícrozházenýchšípů azačaljerychlestříletpoobětnících,kteřísepomalu vzpamatovávali,zatímcoGohGamGarvylezlmladšímuobrovina hřbet.Obrpoložilnepřítelinapáteř masivníkolenoatlapamiho uchopilzaokrajvelképřilby.Jarnulfseohromeně díval,jakGoh GamGarzvrátildruhémuobrovihlavudozadu,dáladál,ažtove světležlutémkrkukřuploaobrovskábestieznehybněla.

Jarnulfspěšně sbíraldalšíšípy,kdyžseGohGamGarotočil,nyní spalicímrtvéhoprotivníkapevně sevřenouvmohutné,chlupaté ruce,azačalměnitvkašivšechnoživé,cobylovjehodlouhémdosahu–vojáky,koně,dokonceinejbližšístromy.Několikobětníků uposlechlozoufalévýkřikysvéhoveliteleapokusiloseobrabodnout kopíminebomeči–všedésrstisemujižneužitečně pohupovalo půltuctunornskýchšípů –alezobětníků idůstojníkabylyběhem několikaokamžiků jenněmézbytky.

GohGamGardošeldvěmadlouhýmikrokykJarnulfovi,obrovskou,zakrvácenourukouhozvedlaposadilhoobkročmonatěžký chomout.Obrdýchaltěžce,alezároveň sesmál–hlubokým,spo-

kojenýmzvukem,kterýserozléhalposvahu,ažztohoJarnulfnadskakoval.

„Jo!Jo!“ Řevmonstramuselbýtslyšetnalígydaleko.„Je čas!Zabít královnu Higdaja!“

Celédlouhéodpoledne,běhemněhožobrběželnavelkých,neúnavnýchnoháchúdolím,sepřizemidrželahustámlhaaskoro stejně hutnábylaivevzduchunadnimi:oblakabíléhokalu,který plynuljakoolejnavodě.Kdyžsevšakpřiblížilikzávěruúdolíauslyšelistálesilnějšíhlukvalícísevody,mlhyjakobyprořídly.Obloha nadnimisedokoncepoprvéponěkolikahodináchprojasnilatak, žeJarnulfuvidělslunceklesajícíkeštítůmnazápadě.Kdyžsepak obrvynořilzborovéholesíku,vekterémponěmzůstalonemálopolámanýchstromů,avylezlnaskalníostroh,Jarnulfkonečně spatřil konecjejichpouti.

Srdcemuobestřelchlad.Přednímbyloobrovskévojskoobětníků –muselojichbýttisícnebovíc.

NavšechsvýchcestáchJarnulfnikdynespatřilnic,cobysepodobaloTanakirú.Dlouhé říčníúdolí,kterébylomístyskorolíguširoké,setadyzužovalonaškvírumezistrmými,skalnatýmisrázya–svýjimkousvahů nazápadnístraně –bylotéměř bezezbytkuvyplněnémocně sevalícíTísňavou. Řekaserodilazvodyspěchajícíze severníhoWealdhelmuavrhalasezeskalTanakirúvněkolikavodopádech.Největšíznich,dlouhábílástuha,padaltakdaleko,žese velkájeho částoddělovalajakovířícítříšť,načežsevrhaladolů při východnímokrajiúdolí,kdebičovalapočátek řekynapěnuvyskakujícídovzduchu.Tytověčně padajícívodysicevyhloubilyvednu údolíhlubokourokliavytvořilytakécestu řece,avšakzaroklíponechalynedotčenouskalnatou římsu,vklíněnoukúpatívysokých skalníchstěnnakonciúdolí.Tatoplošina,chráněnározzuřenými, nepřekonatelnýmivodamiTísňavy,mělabýtprojakékoliútočníky nedostupná,alepřestožeženoucíse řekavyplňovalavelkou částdna údolí,zezápadníhosvahuvybíhaljedenvýčnělekmasivníhokamene–nedostdaleko,abydosáhlažkplošině jakotakové,aleočividnýcílprokaždého,kdobychtělroklipřekonat.Tobyldůvod,

proč sithijštíobránciprotiněmupřiokrajiplošinypostavilihradbu.

Zahlédlněkolikobránců vykukujícíchzpozacimbuří,oděnýchdo zbrojetolikarůznýchbarev,ževypadalijakokvětinovázahrada.Hikeda’yaskéarmádě seužpodlevšehopodařilodopravitnakonec výběžkuobléhacístroj,dlouhýmost,kterýsvýmkoncemdosahovalkobrannéhradbě.Aprávě obrovskévojskoobětníků –tisícihlavé neboještě početnější–,kterékmostupostupovalo,bylotím,coproměnilojehoútrobyvled.

Jepraktickypobitvě, pomyslelsi. LedažebyZida’yaschovávali tisícovkuvlastníchlučištníků. Alezvrškuhradbylétalojenmálo šípů –dost,abyozdobilypeřímněkolikhikeda’yaskýchštítů,alene abyzpomalilyobětníkypochodujícíkmostu.Nedovedlpochopit, proč užsepřesnějnepřehnaliasvénepřátelenedorazili.

„Coudělámeteď?“zeptalseobra.

„Zabijemedalší Higdaja,“ prohlásilGohGamGar.

„Jejichpřílišmnoho,nežabychommohli–“začalJarnulf,alepak sezarazil.„Počkej–cojeto?“Zjeskynípřiúpatískalsehrnulroj bílýchpostav.Bledýpřívalsepohybovaltakrychle,ažtoJarulfovi vprvníchvílipřipadalo,žezhoryvytryskldalšívodopádaskalnatou plošinuzaplavujesvoupěnou.„ProBohaajehomatku,“ řekl,když mutodošlo.„TojsouvojácikrálovninýchZubů –vpadliZida’yado zad!“

Ještě nežJarnulfdomluvil,GogGamGarnenadáleznovuvyrazil, prodralsezkrytustromů navolnýterénazačalse řítitzkopcejako lavinanadvouobrovských,chlupatýchnohách.

Jarnulfmělcodělat,abysenachomoutuudržel.„Cotoděláš?“ vykřikl.

„Královna!“zamručelobradlouhýmikrokyukrajovalzevzdálenostivelkékusy.Nejbližšíhikeda’yaštívojácizaslechli,žeseknim něcodunivě blíží,otočiliseanechápavě otevřeliústadokořán.„Vidímnadruhéstraně tévodysamotnouprokletoubíloukrálovnu! Je tady!“

Jarnulfnadskakovaltakprudceadrželsetakzoufale,ženeviděl skoronic.GohGamGardoběhlzapouhýchněkolikchvilkposlednímobětníkům,kteřísemotaliudolníhokoncemostu.KolemJar-

nulfaaobrazačalysvištěthikeda’yaskéšípy,aleobrsijichnevšímal.

Jakmiledoraziliknejbližšímvojákům,hrábldonichsvoumasivní palicí,rozdrtiltělanakusy,mrtvátělarozmetalpookolíapřilby, vnichžještě bylyhikeda’yaskéhlavy,nechalskákatpozemi.Goh GamGarryčel,vyráželzeseberozléhajícíse,ohlušující řevkrvežíznivérozkoše,kterýjim čistilcestuskorostejně rychlejakoobrovakrvínasáklá,bronzempobitápalice.Těžko říct,coobětničtí vojácinajižnístraně rokle čekali,žebudepoobjevenísekrálovny Utuk’kunaplošině následovat,alenenadálýpříchodrozzuřeného obradvakrátvětšíhonežonitorozhodně nebyl.Přestožeobětníci mělipevnoukázeň amnozíHikeda’yasepokusiliotočitabojovat, bylotostejně beznadějnéjakouličnickékouskykryspostavených protimastifovi.Prchajícíobětnícipadalipřespolámanátělasvých druhů,jaksejimiGohGamGarbrodil,radostíštěkalabručelajejichmrtvolyakouskymrtvolrozhazovalnavšechnystrany.

Jarnulfzjistil,ženeníschopenvystřelitjedinýšíp,aletobyla nejmenšízjehostarostí:pověsilsiluknakrk,abyseobrovachomoutuz čarodřevamohldržetoběmarukama.Jaksehnalikrokliarazilisicestu řadamikzáhubě odsouzenýchobětníků,Jarnulfmohl jenomtisknouthlavunaobrovuštětinatou,páchnoucíšíji,abysevyhnulšípům,kterékolemněhobzučely.Začaltišeodříkávat mansa seacuelossan –modlitbuzazemřelé.

PřestožemělGohGamGarvsobě zabodnutýtucetnebovícšípů, rychledosáhltěžkéhostroje,kterýdrželobléhacímostnadroklí, abezváhánínanějskočil.Jarnulfemtohodilotakprudce,žese málemznovupustil,alevdalšíchvíliužcítil,jaksebytelnádeska mostupodobrovoutíhouchvějeaprohýbá.

Jehodvounohýsoumarsepřehnalpřeshoupajícísemostaskočil naobrannouhradbu.Přidopadurozmetalkamenydookolíaporazilněkolikzida’yaskýchobránců,aleoně nemělmohutnýtvor nejmenšízájem.Zatímcosezoufaledrželobrovachomoutu,Jarnulf jakovesnuvzhlédlauvidělstoyardů odnichpřesplošinuštíhlou postavu,celouoblečenoudosplývavé,přízračnéběli.Bledáavzpřímenástálanakameniuprostředoddílusvýchstrážívbílýchpřilbáchabílézbroji.

Opravdujetoona, pomyslelsiJarnulf. Čarodějniceosobně!Děkujiti,můjPane,žemidávášještě jednušancinaukončeníjejího zlovolnéhoživota.

KdyžvšakGohGamGarseskočilzezdiadunivě serozběhlke shromážděníbílýchpostav,isJarnulfem,kterýsenaněmpracně snažiludržetazároveň znovuuvolnitluk,abymohltohotobožskéhodaruvyužít,postavavbílémnakamenisekobroviotočila. Nablyštivémascesejízalesklazář rudéhozápaduslunce,načežkrálovnazvedlarucedovzduchu.

VdalšímokamžikuseJarnulfaněcozmocnilo,spalujícíkleště bolesti,kterámuprojelarukamaajakobymucelétělozmáčkla vsevřeníještě silnějšímnežobrovoazatřepalasním.Žhnulotojako oheň.Vbřišemělpocit,jakobymuuvnitř vařilo,srdcesenadouvalo tak,žemuseloprasknout.

Chomout, uvědomilsi, prokletýobrůvchomout–Alepustitsenedokázal,jakobysejehorucestalysoučástí čarodřeva.Pakbolestnarostlapříliš,apřestožeJarnulfcítil,jakseze svéhobidýlkanaramenouGohGamGarasvalil,dopadnazemuž nevnímal.

Viyekisenamáhavě postavil,pokrytýšpínou,kamennýmprachema ﬁalovějícímipohmožděninami,spocitem,žejepytelněčeho křehkého,coshodilizeskály,azestropuještě pořádpadalykameny. Vokamžiku,kdysetěsně zaněhozřítilbalvanovelikostikošena jablka,poněmžozemzabubnovalymenší,alepořádsmrtícíkusy odlomenéskály,siuvědomil,žesicepřežilhlavnízřícenítunelu,ale stálejevohroženíživota.Vušíchmuhučelo,kdyžkulhalchodboukednuúdolíauskakovalpředdalšímipadajícímikusystropu. Stáleslyšelzlověstnézvukydrcenéhoapraskajícíhokamene,atak sebelhaldolů nejrychleji,jakmutopotlučenénohyumožňovaly, stejnoucestou,jížpředtímprošlakrálovninaspolečnost.Tuatam zahlédlhromadysuti,zpodnichžtrčelybledékončetiny,avěděl, ženěkteréurčitě patříostatnímhikeda’yaskýmšlechticůmavojákům,alenebylstoúplně pochopit,cotoznamená–covlastně udě -

lal.Vušíchslyšelbolestivézvoněníajehomyšlenkybylyzvláštně neukotvené,jakobyvšechno,coseděje,byljenomsen.Aleněkde vhloubiduševěděl,žezpůsobilzřícenístroputuneluaoddělilkrálovnuUtuk’kuodvětšinyjejíarmády.Bohatě sizasloužilzrádcovskousmrt,anejenomprosebe,aleiprosvourodinuapravděpodobně všechnyostatnípříslušníkyklanu.

Něcotakovéhoještě nikdynikdoneudělal, pomyslelsiaotupěle, jakovesnách,sepodivil,žebytomělbýtprávě on,kdotaktostrašlivouhranicipřekročí. Alejáchtěljenombýtdobrýmistr.Chtěljsem jento,cojenejlepšípromůjlidaproMatkuvšech.

Užpředsebouslyšelkrálovninoddíl.Někteříkřičelinaostatní, abyzachovaliformaci,snažilisevnutitobětnickoudisciplínudavu, kterýmuselbýtvyděšený.Viyekizůstaldalekozanimi,kdyždospěli nakonecnahrubovytesanéchodbyastrážcizkrálovninýchZubů je hnalipředhrotykopí,anižnarušilizlověstnémlčení.Přestožetunelsezřítil,Utuk’kuajejístoupencipokračovalivnaplánovaném útoku.Viyekislyšel,jakgenerálKikitinařídilsvýmkladivářům,aby rozbiliposlednívrstvukamenenakoncitunelu.Kámenpraskl,rozlomilseavypadl,aokamžiknatosekrálovninyZubyvyhrnulydo nenadáléhosvětla.

VenkovnísvětpřipadalukrytémuViyekimu,kterýsepřimhouřenýmaočimadíval,jakkrálovnuaHakatrihonosítkavynášejíza strážci,jakozjevení.

Dolehlykněmupřekvapenéapolekanévýkřiky,kdyžZida’ya venkuuvidělibíléplátyzbrojestrážců.Počkal,ažvšichniprojdou, apakpokračovaltunelemdolů,deštěmdrobnýchkamenů stálepadajícímzestropu,ažsedostalkmístu,kudysivojáciproraziliprůchodnaplošinu.Viyekisekradldopředu,stálezmatenýazvláštně nepřítomný,apřikrčilsevrozlámanésuti,abysemohlpodívatven, kamodešliostatníHikeda’ya.

Cojsemtoudělal?

UprostředplošinypomáhalydvakrálovninyZubyMatcevšech sestoupitznosítek.Utuk’kusezdálapomaláanemohoucí,alezáda mělarovnáahlavudrželavysoko.Svatebnízávojsekolemnívznášeljakooblak.Zubyjípomohlynavelkýkámen,takžestálavysoko

nadnimi.Potomzvedlarucekoblozeazkřivilaprsty,jakobychtěla stáhnoutdolů nebeskouklenbu.Viyekidokázaljenomzírat.

Žádnásílasejínemůžepostavit.Comě tonapadlo?

Uslyšelkřiknásledovanýhlubokým řevem,kterýspíšcítil,než slyšel,avprvníchvílisimyslel,žesedostavilstrašlivýúdolní uro’eni, přestožeslunceještě nezapadlo.Tapředstavasenezdálabýtpodivnějšínežvšechnoostatní,coviděl,atřebažehoděsila,byltojenomnezřetelnýstrach,jakobyzabalenýdoněkolikavrstevlněného plátna.

Obléhacímostpřistavenýkhradbě,abyobětnickáarmádamohlaproniknoutnaplošinu,dlouhýmiskokypřekonalapostava,jejíž mručeníznělojakovzdálenéhřmění.Přeskočilazmostunahradbu aznínaskalnatouplošinu.Byltoobr,alenekyklop:itaktobyl největšíanejděsivějšíobr,jakéhokdyViyekividěl.Naramenounesl něco,covzdáleně připomínalo člověka,alenežmohlvelmistrpoznat,cotoje,zdálose,ževzduchnaplošině seohnuladalsedo pohybu,jakokdyžsevlnínadohněm.To,coobrnesl,spadlo,ale netvorsehnaldálkekrálovně a ř valpřitomvztekem,bolestínebo obojím.Matkavšechsenepohnula–aninedalanajevo,žebyvnímala,jaksekníblíží–avšakjejístrážesklonilykopíavytvořily kolemnísevřenýobrannýkruh.

OkamžiknatoViyekiuviděl,jak řítícíseobrvzplanul–ohněm odnikud.Oheň muproskočilchundelatoušedousrstí,ažsejeho krkahlavaocitlyvplamenech.Kouř seznějjenvalil,aleondál vrávoralkekrálovně azmučeněř val.Udělalpůltuctukroků,potomsezakymácelajentaktakseudrželnanohou.Marně sesnažil rukamauhasitplameny,kterémumezitímzachvátilyskorocelou hlavu.Stálesdivokýmrykempotácivě překonalještě několikkroků kekrálovně,ažpronikltéměř kvnějšímukruhujejíchochránců. Utuk’kuseaniteď nepohnula,jenomstálasrukamazvednutýma. Obr,kterýteď mělvplamenechvětšinuhorní částitěla,vrávoravě ušelještě krok,pakkonečně jakobyztratilenergiiazastavilsejen několikkroků odUtuk’kuakrálovninýchZubů.Obludachvílijenomstála,dlouhépažejíviselypodéltěla,rucesdrápysebouškubaly,hlavaahorní částtělabylyúplně zachvácenéohněm.Pakobr

vyrazilstrašlivýsten,padlnakolena,skácelseazůstalpředstrážemi ležetjakonehybnádýmajícíhromada.

Královnapomaluspustilaruce.Potomseotočila,abyserozhlédlapoúdolí.PromluvilaaViyekiuslyšelvhlavě jejítriumfálnímyšlenku,bolestivě hlasitou,jakobymuněkdokřičeljenpárpalců oducha: Budeteposlouchat,všichni,kteřímě slyšíte.Uposlechnete můjRozkaz. Potompromluvilasvýmpravýmhlasem.Bylotojediné slovo,tichýchraplavýzvuk,kterýViyekivprvníchvíliskoroaninezaznamenal,alezvukserozléhal čímdálhlasitěji,ažtovypadalo, jakobysechvělyiskalnístěny.Nepoznaltoslovo–skoroaninepoznal,žetoslovo je –aleitakhozasáhlosiloublesku.Zoufalechtěl uniknout,dostatseconejdálodtohodrtivého,ničivéhoslova,které mutakbolestivě znělovušíchamyšlenkách–avšaknešloto.Tělo jižnedělalo,cochtěl.Bezmocně padlnakolenaasesulsenaokraj ústítunelu.Nedokázalpřinutitsvékončetiny,abyhoposlouchaly. Mohlhýbatočima,dálmohldýchat,aleveškeréjinémožnostipohybujakobymubylyodepřeny.

Aninaplošině senicaninepohnulo,přestožekrálovnaajejí ochráncidálstálivzpřímeně.Všichnizida’yaštíobráncipřizaznění královninaRozkazupadlinazem,bezvládníabezmocní.

Matkavšechkonečně má,cochce, pomyslelsizoufaleViyeki. Všichnijsmejejímibezmocnýmiotroky.

9788028408367

Poslední král Východního Ardu 4

Svazek 2

TAD WILLIAMS

Obsah

Č

ÁSTTŘ

ETÍ:KORUNAZ ČARODŘEVA

Kyklopovo doupě