KAPITOLAPRVNÍ
AERI
VÝCHODNÍMOŘE
Tahleloďměužštve.Štvemě,jaksehoupe,štveměmá stísněnákajuta,štvemě,žeměvšichnichtějízabít.Celéje tostrašněvyčerpávající.
Jealepravda,žetýdenstrávenýnaVýchodnímmořipro měnebyltaknáročnýjakoproJuena.Jehokajutajenapravo odmé,avjednomkuseslyším,jakzvrací.Nejspíšmájen mořskounemoc,alejistásinejsem.Šlabychsezeptat,jestli něconepotřebuje,aletrochusebojím,žebyměmohlzastřelit.
Akdyžříkám„trochu“,myslímtím„dost“.
Tosenejspíšstává,kdyžnaváspraskne,žejstekrálova dcera–ažejstejevšechnyodzačátkuplánovalazradit.
Kdyžpředsvoukajutouzaslechnukroky,ztuhnuasevřuknihu,kterouprávěčtu.Někdojde.Zkontrolujinábytek,kterýmjsemzatarasiladveře.Mástnostmásicezámek, alepodleméhonázorunemájednamalázástrčkaprotilodi plnéhrdlořezůžádnoušanci.Protojsemokamžitěponaloděnípředdveřenatahalavšechenpřebytečnýnábytek.Kajutujsemopouštěla,jenkdyžjsemsevyplížilavenprojídlo nebopotřebovalavylítnočník.
Zvukustane,ajáulehčeněvydechnu.Chystámseznovu pustitdočtení,kdyžvtomněkdozaklepenadveře.
Srdcemiposkočí.CokdyžjetoRojo?
Doufalajsem,žehozaseuvidím,azároveňjsemsetoho obávala.Chcimuříct,žejsemnetušila,žeionbylčástíkrálovaplánunazajetíSory,JuenaaMikaila.HraběBejČin meziřečíprohodil,žebybylodobrémítpobokuněkoho spolehlivého,kdobyměochránil.Nemělajsemdůvodpředpokládat,žebymohlmítpostranníúmysly,pročbyhochtěl doceléoperacezatáhnout.NicztohojsemaleRojovineřekla,protožebyminejspíšstejněnevěřil.
Jehokajutaležínalevoodtémojí.Zauplynulýchsedm dníjsemmuselaktenkéstěně,kteránásodděluje,přiložituchosnadstokrát.Zaslechlajsem,jaksevespánkuvrtí achrápe,takževím,žejevpořádku,alenepromluvilse mnoujedinéhoslova.Třebasitokonečněrozmyslelaodpustilmi.Aneboměpřišelzabít–stejnějakopředletyzavraždilsvoubývaloupřítelkyni.
Povzdechnusiakousnusedortu,uvědomímsi,žesice jsemlhářka,alerozhodněvtomnejsemsama.Možnábych semutakémělazačítvyhýbat,protožeteprvevtrůnním sálemidošlo,jakmizernýodhadmámnalidi.
Zmyšlenekměvytrhnedruhézaklepání.Zaváhám,ale nakonecměpřemůžezvědavost.
„Kdojetam?“zeptámse.Hlasmámdivněochraptělý, celýtýdenjsemsnikýmnepromluvila.
„Tojsemjá,Sora.“
Zaplavíměúleva(promísenástrochouzklamání),načežvstanuaokousekodsununábytek.Pakdveřepootevřu naněkolikpalců.
OpravduzanimistojíSoraavypadáúžasnějakovždy. Fialovéočijízáří,pleťmáhebkouanasoběmádrahouzelenouróbu.Závistivěsipovzdechnu.Dokonceičernévlasy
mádokonaleučesané–atosenikdoznásnekoupalpřinejmenšímodchvíle,kdyjsmeopustiliJusan.Jaktojen dělá?
„Ano?“zeptámse.
„BlížímesedopřístavuČchu,“řekne.Jejímelodickýhlas zníjakozvonkohra.„Jdunapalubu,přidášsekemně?Než dorazímedoChitanu,musímesivšichnipromluvit.“
Kdyžnásposlalinatuhlesebevražednoumisi,jejímž cílemmábýtkrádežZlatéhoprstenuDračíhopána,Sora knámmělakrásnou,povzbudivouřeč.Zatímcosevšichni ostatnívzpamatovávalizodhalenýchplánůnazradu,které vyšlynajevovtrůnnímsále,Sorapřišlasplánem,kterýnám mělpomocidosáhnoutstejnéhocíle.ChcepřesvědčitkrutoukrálovnuChitanu–kterájemimochodemmojítetou–abyrozpoutalaválkusJusanem,cožbykráleČunapřimělo znovuopustitpalácČchali.Čímžbychomzískalidalšíšanci ukrástmukorunuazabítho.
Krále.Méhootce.
Přiznámse,žeohlednětohomámsmíšenépocity,ale napřemýšleníneníčas–Soranaměčeká.Seberuodvahu apřikývnu.
Paksipřesšatypřetáhnusvůjčervenýplášťskožešinovýmlememavyklouznuzedveří.
Sorasenaměmírněusmějeazačnemestoupatdoschodů.Onajedináberevpotaz,žekdyždošlonalámáníchleba, zvolilajsemsi je azradilajsemsvéhootce.
Zachvějuse,jakměošlehnechladnývítr,jakmilevylezemenapalubu.Zamžourámvdennímsvětle.Netuším,jak jetomožné,aleoblohaješedáaažbolestivějasnázároveň.Východnímořejecelézpěněnéapalubajekluzká,ale musímříci,žejepříjemnébýtzasenačerstvémvzduchu potomdlouhémčase,kterýjsemstrávilavkajutě.Každou chvílizačneobdobímonzunovýchdešťůavodyjsoune-
klidné.Mámeštěstí,žezatímneprší–jinakbytahlecesta bylaještěnáročnější.
Potřesuhlavouavzhlédnuktěžkýmoblakům.Nechce semivěřit,žebymohlobýtještěhůř,nežprávěje.
SjedupohledemkMikailoviaJuenovinapřídištíhlé plachetnice.Vysoký,atletickystavěnýMikailsejentaknedbaleopíráozábradlíatyrkysovýmaočimazkoumáobzor. Juenmustojípopravici,ikdyžoněcodálnežobvykle.Plnovousmáneupravenýazdáse,žetrochuzhubl,přestovšak tojsoudvaznejnebezpečnějšíchmužů,sekterýmijsemse kdysetkala.
Naprázdnopolknuajdudál.
KousekstranoustojíRojo.Jezachumlanýdokožichu azachmuřeněnássleduje.Bohovénanebesích,jakjenmi chyběl!Hlavu,kterouměldříveskorovyholenou,munyní pokrývajíhustéčernévlasy.Celásezatetelím,kdyžsenaše pohledysetkají.Bylahotovámukabýtmutakblízko,kdy násdělilajentenkázeď.Nejradšibychsekněmurozběhla, alehnedzněkolikadůvodůtennápadzavrhnu.Především proto,žebyměmohlhoditpřespalubu.Pořádještětotiž neumímplavat.
Předstírá,žesiměnevšiml,alevidím,jaknahrbíširoká ramena,kdyžsekněmupřiblížím.Sevřerucevpěstazatnesvalynačelisti.Odvrátímseodnějatvářímse,jakoby mějehoreakcenezranila.Vtuchvílisiuvědomím,žespolu JuenaMikailneprohodilianislovo.
Asitodávásmysl.Potom,čímjsmesivšichniprošli, mámeprávonasebebýtrozmrzelíavzteklí,alenynínám nezbývánežspolupracovat.Abychalebylaupřímná,nejsemsijistá,jestlijsmeschopnisespoluslušněbavit,natož abychomdokázalirozpoutatválku.
Sorapřejedezrakempokaždémznásanašpulírty,tváří seodhodlaně.„Všichnimámeažpřílišmnohocoztratit,než
abychomsimohlidovolitnespolupracovat.Chápu,žedůvěra,kteroujsmeksoběchovali,jepryč,alenechci,abymá sestrapřišlakúhoně.ATaijangatakénehodlámnechathnít vPoklidnémžaláři,jestlijetedyještě...“
Odmlčíse,pakzavrtíhlavou.Trhaněsenadechneapřejedesištíhlýmiprstypošatech.MůjotecnechalTaijanga uvrhnoutdoPoklidnéhožaláře,dopodzemípodjezerem, vjehožstředustojíjehopalác.
Těžkoříct,zdajeTaijangstálenaživu,avšichnijsmesi tohovědomi.
Sorasezatvářísveřepě.Rucesejítřesou,složísijeza zády.„Nehodlámzemřít,dokudmiunohounebudeklečetaškemratoslitováníhraběSok.Takénejsemnijaknadšená,žemusímspoléhatprávěnavás,alenicjinéhonámnezbývá.KrálČunsimyslí,žesechystámeukrásttenprsten, alemístotohomusímepřesvědčitkrálovnuChilimar,aby námhopomohlavylákatzpaláceČchali.Musímehozabít anatrůněnahraditJuenem,jinaknásvšechnyčekásmrt acelářadalidílepších,nežjsmemy,kvůlinámbudetrpět.“
Znovunásvšechnypřejedepohledem,abydodalasvýmslovůmnapádnosti.„Závisínanásosudnašichbližních.Pokudnásjižnespojujedůvěra,taknásmůžespojovattouha popomstě.“
Hledímjídotváře,obdivujijejíodhodlanost.Určitěje těžkébýtjakoona;vždyckysesnažídělat,cojeprovšechny nejlepší.Dalekosnazšíjesnížitsenaúroveňostatních.Je alemožné,žedobrovždyvyplavenapovrch,jakokousky tvarohunasyrovátce.
„Můžemesespolehnout,žepořádnepracujeproČuna?“ mávneJuenzhrubakemně.
Kousnusedortu,sevřesemižaludek.Nyníužsimohu býtjistá,žezvažovali,žesemězbaví.Dosudtobylajendomněnka.
„Protožehonakoneczradila,“pokrčíramenySora.„Aon jiokamžitěposlalnasebevražednoumisi.“
Zmítámnounutkáníhájitsamasebeadourčitémíry iméhootce,alenemůžebýtpochyb,žemunamémživotě nijaknezáleží.Slíbil,žeměuznázasvoudceruažemou matkuposmrtněprohlásízasvouprvníkrálovnu,alepro lhářejsouslibydenníchléb.Nikdyseoměnezajímal,ani jednouzacelýchdevatenáctlet,cojsemnaživu.Pravdou aleje,žejájsemprojehobezpečíazdravítaképřílišmnoho neudělala.
Předrokempřísahal,žesestaneotcem,kteréhosizasloužím,žesezměnilaužneníbezohlednýmmladíkem, kterýmbyl,kdyžjsemsenarodila.Kdyžsenadtímzamyslím,nikdyjsemmunemělavěřit,aletehdyjsembylatak otřesenáztrátousvématky,takzoufalátouhouužnikdynebýtsama,žekdyžmišeptalsvésladkélži,bralajsemjeza bernouminci.Matkamivždyříkala,žejediné,copotřebujeme,jeČunovaláska,adlouhojsemvěřila,žetomutak skutečněje.Kdyžumírátehlady,ijedmůžechutnatjako nektar.Cestoudohlavníhoměsta,kamjsemmumělapřivéstvšechnytyhlezabijáky,jsemsialeuvědomila,žejimna mnězáležívíc,nežnamněkdyzáleželojemu.Víc,nežmu kdynamnězáležetbude.
Toaleplatilojendochvíle,nežzjistili,žejsemČunova dcera.Jehojedinédítě.
„Musímesitedadomluvitschůzkuskrálovnou,ne?“zeptáseRojo.Hlasmázvučnýahlubokýapřistihnuse,žese kněmunevědomkynakláním.
Mikailsiprohrábnevlnitéhnědévlasy.„Tosesnázeřekne,nežudělá.Odchvíle,kdysevrahovézWeipokusilipřed patnáctiletyzavražditkráleChitanu,nikohonepustíblíže nežnastostopketrůnu.ŘíkásetomuZákonodstupu.Navíc sinemůžemepustitpusunašpacírapředcelýmchitanským
dvoremzmínit,žeplánujemekrálepodrazit.Hemžíseto tamjusanskýmivyslanciašpehy.“
Všichniztichnou,slyšetjejenvlnynarážejícínapříď našílodiakřikracků.Natočímsinaprstpramínekvlasů, nynímisahajíažporamena.Přítomnostptákůznamená, žejsmedorazilidoseverníříšeChitan,anášužtakdost vachrlatýplánsekomplikuje.
Sorasizamyšleněpoklepeprstemnabradu.
„Musímekníproniknoutblíž.Juenjepřecejejíbratr. AAerije...“
„Princezna,“zabručíRojo. Zjehoústtonezníjakopoklona.
„Unásobousepředpokládá,žejsmeposmrti,“namítne Juen.„Mojesestranavícnarodinnévazbymocnedá.Tonás vrodiněspojuje.“Juenovyhnědéočinamězaostří,alepak seloďzhoupneaonzaseoněcovíczezelená.
Nijaknatoneodpovím,mápravdu.MůjotecnařídilJuenovupopravu,měsepokusilzavražditmůjstrýc,ajásama jsemseúčastnilaspiknutí,kterémělovéstkotcovraždě.Zaslechlajsem,žemátetaseméhootcepokusilazabíthned několikrát.TakovéjsoubohuželvztahyvroduBedžkinů. Čímmocnějšírodina,tímvícemápotíží.
„KrálovnaChilimarpřecemusímítnějakédůvěrníky,“ naléhádálSora.„Nikdonemůževládnoutsám.“
„Obvyklejdeovelitelepalácovégardy,nebodvornídámy.Možnáinějakéhotohogenerála?“nadhodím.
Mikailnaměpohlédnetakopovržlivě,žemimoděkpřešlápnu,abychzměnilatěžiště.Nezačínátodobře.Juenovi bychmožnádokázalautéct,zvláštěkdyžnemáporucekuši, aleMikailzabíjísnevídanourychlostí.Mámsicevtajných kapsáchpláštěschovanévrhacínože,aletoměnijakneuklidňuje.Bylabychmrtvávteřinupoté,cobychněkterý vrhla.
Pravda,jakoposlednítrumfmámvzálozesvůjamulet. Nevědomkykněmuzajedurukou,jeskrytýpodvysokým límcemmýchšatů.PískyčasuDračíhopánanaleznutam, kdejsouvždycky,nanáhrdelníkupodoblečením.Zvažovalajsem,žeamuletpoužiju,abychpřednaloděnímnapalubuutekla.Zvládlabychto–mohlajsemznovuzastavitčas azmizet.Nemámalekamjít,anavícvím,žebezeměnemajíšancinaúspěch.Nemohusipomoci,mámjevšechny ráda.Ikdyžvnichprávěnynípřílišnadšenínevzbuzuji.
„Vaikal,“řekneJuenaotřesičelo.„Vaikaljevojevůdkyně chitanskýchozbrojenýchsil.MusímítkChilimarpřístup. Pamatujisi,žesibývalyblízké.“
Mikailzaváhá.„Tosiceano,alekdybystačiloprohodit párslovsvojevůdkyní,Čunbynemuseldocelézáležitosti zapojovatinás.Protutomisinásvybralznějakéhodůvodu.Comělnamysli,kdyžzmiňovalnaševýjimečnéschopnosti?Včemjeháček?Unikánámněcozásadního,alenemůžupřijítnatoco.“
Všichniseobrátíkemně.Tedy,Rojopředstírá,žesena měnedívá,aletakéčekánamouodpověď.Potížjevtom, ženemámtušení.
„Opravdunevím,“řeknu.Vpohledechmajírůznoumíru nedůvěry.„Rádabychvámpomohla.Řeklmijen,žepředstavujetenebezpečíproříšiaževáschcezajmoutzacenu conejmenšíchztrát.“
Napřídilodizavládnenapjatéticho.Otřesuse.Tootec mluvilo„conejmenšíchztrátách“,nejá.Přestotaslovana všechnytěžcedopadla,anapětíhoustneskaždouvteřinou.
„Taksenadtímzamyslíme,“navrhneJuen.„Soramásvůj jed.Jázasekuši.“OdmlčíseapohlédnenaMikaila.„Tyjsi zasešpeh.Alhář.Amanipulátor.Azrádce.“
Mikailsenasvéhomilenceneupřímnězasměje,alemlčí.Jennanějzíráslehcepozvednutýmobočím.
Jemičímdáltrapněji.
Všichniostatnísesnažídívatvšudemožně,jennena ně.Zdáse,žesispoluještěnicnevyříkali.ZJuenovykajuty jsemsicežádnourozmluvunezaslechla,alepředpokládala jsem,žesestihliudobřit.Rozhodnětotakalenevypadá. Sevřesemižaludek.Selhánípřiatentátupřervalovšechny vazbyvnašískupině–dokonceitynejsilnější.
Oloďseroztříštívelkávlnaarozhoupeji.Všichniseradějichopímeněčehopevného.Jápopadnusilnélano,které visízestožáru.RadějibychseopřelaoRoja,alejepříliš vzdálený–doslovaivpřenesenémslovasmyslu.
Kdyžsemořeuklidní,Sorasenadechnekpromluvě.Zdá se,žeseznovuchystázkusitvěciurovnat,aleMikailjipředběhne.
„Jestlisechcešbavitotom,kdomájakátajemství,rád bychtipřipomněl,žesámnemáščistésvědomí,“odsekne. „Otom,žesprozábavulovillidi,jakobyltřebaČchol,ses takénezmínil.“
Juenodvrátízrak,aleSorasekněmubleskověobrátí.
„Čchola?Zdálosemito,nebojsiprávězmínilněkoho jménemČchol?“zeptáse.
DýchápřerývaněanespouštízJuenaoči.Potéposlední vlněsemořeuklidnilo,alejijsemještěnikdytakrozrušenou nezažila.Cosetoděje?
ZadívámsenaRojaapaknaMikaila,aleionivypadajízmateně.MikailovytyrkysovéočikmitajímeziJuenem aSorou;Rojosvraštíobočí.
„Ano,zmínil...“začneMikailváhavě.
„Ajakdál?“naléháSora.Odpovědisenedočká.„Jakse jmenovaldál,Juene?“
„Soro...“odpovítiše.Alenepodívásenani.Semknerty–aťužjetojakkoli,nechcesesníotombavit,cožnevěstínic dobrého.
„BylojehopříjmeníInigo,podletévesnice?Jmenovalse tenmužČcholInigo?“Sorasenenecháodbýt.
Rojoknípřistoupíokrokblíž.Stálenetuším,ocojde, alevypadáčímdálvícmimo.Coje,probohy,začČchol Inigo?
Juenzavrtíhlavou.„Soro,jánevím...“
„Chcešmiříct,žejsilovilmého otce jakoštvanouzvěř?“ vykřikne.„Jentak,prozábavu?!“
Adohajzlu.
Juenzblednetak,žesijehotvářnijaknezadásbílými plachtami,cožhovícneždostatečněusvědčí.
Časjakobysezpomalil.Kdybychnevěděla,žetonení možné,říkalabychsi,jestlináhodounesvírámsvůjamulet. Mikailpřekvapenězvedneobočí.Rojovispadnečelist.NejrychlejisealeproměníSořinatvář.Přesobličejjípřelétne nejdřívšokovanývýraz,pakponížení,potomdalšíemoce, kterouneumímpřesněurčit,anakonecsejíkrásnérysy zkroutídozuřivégrimasy.
Vyrazí,aleMikailjizachytítěsněpředtím,nežstihne Juenachytitpodkrkem.Rojomupřispěchánapomocapopadnejizapassvalnatýmipažemi.Obajidrží,Sorasesnimi aledálpereadlouhýminehtyprosekávávzduch.Snažíseza každoucenudostatkJuenovi,ikdybysehoměladotknout jenkonečkyprstů.
Užjsemjividělazabíjet,aleještěnikdyjsemneviděla, jakněkohozabít chce –vypadápřitomstrašlivě.
Kdyžsiuvědomí,žemáJuenamimodosah,zoufalezakvílí.Trhámitosrdce.Otřesuseodhlavykpatě,Sořinvýkřikzníspíšejakoryčeníraněnéhozvířete.Jevněmslyšet nezměrnázuřivostažalzároveň.
„Měljsichcípnoutvevyhnanství!“vykřikne. RojosMikailemjiodtáhnou.MikailseohlédnenaJuena,vočíchmájenopovržení.
Netušil,žeČcholbylSořinýmotcem.
Soru,kterástáleusedavěnaříká,MikailsRojemnapůl odvedouanapůlodtáhnounazáďlodi.Námořníci,pobíhajícípopalubě,předstírají,žesiničehonevšimli,aleSoru lzepřehlédnoutjenobtížně.
NapříditeďzůstanusamasJuenem,stojíkemnězády. Ztuhnoumuramenaasvírázábradlíčímdálsilněji.Připravímse,žeměkaždouchvíliosloví.Paksealenakloníazačne zvracet.
Užjsmeskorovpřístavu.MlhounavrcholkuHorytyranůsezablesknepalácNebeskéhokráleapakkonečně spatřímzátoku.
Probohy,jsmetakstrašněmocvhajzlu.
KAPITOLADRUHÁ
MIKAIL
VÝCHODNÍMOŘE
Nemácenusicokolinalhávat.Situacesenevyvíjídobře.
Juentoceloudobuvěděl.Zklamaněvydechnuaramena mipoklesnou,přestoženijakpřekvapenýnejsem.Jistěžeto věděl.PoznalSoruhnedtenprvnívečer,kdyjsmesesníseznámilivRówei–bylomutovidětnaočích,protosejítaké uvečeřezeptalnapříjmení.Dalsidvěadvědohromady,ale mněnicneřekl.
Občas,zvláštěvpodobnýchchvílích,siříkám,jestlivůbecmůžumilovatněkoho,jakojeon.Dajísemojecitypokládatzalásku,nebojsemsinanějvypěstovalnávykpodobnýtomu,kterýmajízávislínalaoli?Můžeseznějjednohodnestátdobrýkrál,nebobudestejněšpatnýmčihoršímvládcemnežjehobratr?
Odsunusvépochybnostistranou.Přinejmenšímvtuto chvíliměpálínaléhavějšíproblémynežpřípadnábudoucnostJusanu.
Soradosudbylapojivem,kterénašinesourodouskupinkutmelilodohromady,aleteďužsnípočítatnemůžeme.Projednouseminedostáváslov,atosemivskutku nestáváčasto.Chcemuněcoudělat,nacožmásiceprávo,
aledopustittonemohu.Musímnavícpřipustit,žesámnejsembezviny.Věděljsemotom,žeJuendříveprozábavu lovillidi,anemohumuzazlívat,žesinějaképodrobnosti nechalprosebe–zvláštěkdyžjsemmusámlhal,napříkladotom,žeplánnazabitíkráleČunazosnovalaChilimar. Kdyžsetovezmekolakolem,vlastníchtajemstvímámnejspíšvíc,nežkdymělon.Prozačátek;stáleještěneví,že nejsempůvodnězJusanu.
Pohoršovatse,žemineřeklceloupravdu,bybylopokrytecké.
ProtojsemrozhodnutýdálestátpoJuenověboku,přestožemitožádnouvelkouradostnepůsobí.
„Ušetřilho,Soro,“řeknu.
Nachvílipřestaneplakat,přehodísisvédlouhéčerné vlasypřesramenoaprobodneměpohledem.Asisijejínevolizasloužím,naštvanílidíksmrtisesvětléstránkyhledají jenobtížně.
Přestotozkusímještějednou.
„Juenapotrestalivyhnanstvím,protoženechalČchola naživu,“upřesním.„Protožemuprokázalmilost.“
„Nezasloužísistátsekrálem.Zasloužíjensmrt,“odsekneSora.
Vzdorovitěnaměhledísvýmakrásnýmaočima.Takhle jsemjividělzatímjenněkolikrát–jetorozenáneústupná bojovnice.KdybyteďmělaJuenanadosah,bezváháníabez nejmenšíchvýčiteksvědomíbyhozabila.
„Soro,smrtsitadyzasloužímevšichni,“připomenují.
Změnívýraz,vypadázaskočeně.Vyměnímesichápavý pohled.Bezohledunato,conáspoháníajakéjsounaše důvody,myvšichnijsmemnohonásobnívrazi.Přežíváme, protožeberemeživotyjinýchlidí,adoufáme,ženászúčtovánískrálempekelnezastihnepřílišbrzy.Podlevšechmyslitelnýchměřítekzasluhujemesmrt.
Sorasezhlubokanadechneatrochuseuvolní.Vypadá to,žesitosezabíjenímJuenarozmyslela–přinejmenším protutochvíli,avícponíasichtítnemohu.
„Všichnijsmespáchalizločiny,kterénejdeodčinit,“dodám.„MusímesealesoustředitnazabitíČuna.“
„Jestlimualepřinesemetenprsten...“začneRojo.
„Podrazínásapaknászabije,“přikývnu.„Nebosenás pokusípřinutitukrástŽezlovodzWei,cožserovnározsudkusmrti.Navícseminechcemusednoutnalepdvakrát posobě.“
„NikdynemělvúmysluudělitHwanovimilost?“zamračíseRojozmateně.
Hwanjevězeň,aprávěsiodpykávátrestzavraždusvé dcery.Rojosehoceloudobusnažíosvobodit.Překvapuje mě,žeRojoviještěnedošlo,žepřestožeČunslíbil,ženás štědřeodmění–naslibovalnámšlechtickétituly,bohatství akrálovskémilosti–nikdynezamýšlelsvéslovosplnit.Božskýkrálsenecítínijakvázanýslibytakovým,jakojsmemy.
Rojojenaopakmužemsvéhoslovaanikdynepochopí pohnutkyosob,jakojeČun.RojoaSoravěřínadobroazlo. Nejsoubezpáteřníjakovětšinavládců.ProtosejichČun hodlázbavit.Lidi,kterénemůžeovládat,likviduje.
„Ne,“potvrdím.„Přinejmenšímpokudtímnemůženěco získat.Králsinikdynebudedělathlavusosudempoddaného,pokudnemůžeposloužitjehozáměrům.Jemožné, žeopravdunechalHwanapřevéztdoPoklidnéhožaláře,ale nejspíšjenproto,abyhomělporuceamohlhomučit,pokudbudetřeba.“
Rojosepoškrábenavybledléjizvě,kterásemutáhne shoradolůpřesobličej.„PotomtedymusíkrálČunzemřít.“
Sorasipovzdechneapřikývne,jejívztekkonečněslábne.Nahrbízáda,vypadásklíčeně.Kdyžzuřivostdohoří,zůstanouvámvdušijendoutnajícíuhlíkyzármutku.Jesnazší
žítsevztekem,protožesekněmulzeupnout,zatímcosmutekjejenbezbřehápustina.
„Tečetikrev,“poznamená.
Díváseminašíji.Sáhnusinani,akdyžprstyodtáhnu, opravdujsouodkrve.Nejspíšměškrábla,kdyžsesnažila prodratkJuenovi.
„Tonic.“
„Jsisijistý,žeJuenméhootceušetřil?“zeptáse.
Očimázalitéslzami,zármuteksevnichmísísnadějí. Jsemrád,žetentokrátjílhátnemusím.
„Naprosto.Byltoprávětvůjotec,kdooznámil,žeJuen lovíodsouzencenasmrtveZápadníchhvozdech.“
„Očemžjsivěděl,“odpovítemně.
Zkoumámoutvář,iRojosenamědívá.Chcesemizalhat,alevlastněprotonemámžádnýdůvodkromětoho, žebychsestavěllepším,nežjsem.Pokudmámetuhlemisi úspěšnědokončit,mělbychzačítmluvitpravdu–přinejmenšímvpřípadech,kdytobudekužitkuvěci.
„Ano,věděl,“potvrdím.
Dálmihledídoočí.„Věděljsi,žetobylmůjotec?“
„Ne.Mohutitoodpřisáhnout.Vůbecsinejstepodobní.“
Povzdechnesiashlédnesinaruce,nanehty,kterými předchvílíprolilamoukrev.Ještějívejménuzáchranytěch, nakterýchnámzáleží,prolijemehodně.Jásestímvědomímsmířiluždávno,aonanejspíštaké.
„OpravdupodletebebudezJuenadobrýkrál?“zeptáse Rojo.
Zhlubokasenadechnu.Comumámnatoříct?
„Myslím,ževšichnijsmesedopustiličinů,kterýmise zrovnanechlubíme,“řeknunakonec.„Amyslím,ženásnelzesouditpouzepodletohonejhoršího,cojsmespáchali. Přinejmenšímvtodoufám.PodleměseJuenzměnil,abude seměnitdál.Aikdybyne,horšínežČunbýtnemůže.“
„Anebositojennamlouváš,“poznamenáRojo.
Obanaměhledíačekajínamouodpověď,takpokrčím rameny.„Zméhohlediskatonehrajeroli.“
Napaluběserozeznízvon.Dorazilijsmedohlavního městaChitanu.
„PřístavČchu!“zavolákapitán,zatímcopřecházípalubu.„JsmevpřístavuČchu!“
Jakonazavolanou;můžupřestatpřemýšletotom,comi řeklRojo.
PohlédnunaSoru,kterásenapřímíaznovuseovládne. Museljsemzfalšovatjejídoklady,protoževtěchpůvodních bylauvedenájakonevolnice.PřestoženevolníciaotrocinabývajívstupemdoChitanusvobody,místníúřadysesnaží alespoňpředstírat,žesedozemědostalibezjejichvědomí. ZfalšovaljsemdokladyiproAeriaJuena,protožeobamají býtposmrti.Aprosebesamozřejmětaké,podsvýmskutečnýmjménemzahranicenikdynecestuji.Vlastněbyse daloříci,žehonepoužívámnikdy.
Našemisetakzačínápřivedenímmrtvýchduší,anavíc zrádců,doChitanu,cožneníideální,alevěřím,žesenám podaříČunaobelstít.Bitvujsmesiceprohráli,aleválkune.
Nejdřívzevšehosemusímzastavitzadalšízosob,která bymělabýtposmrti–zaFalladorem,princemzGai,toho časuvevyhnanství–abychzjistil,jaklzeproniknoutkekrálovně.Ajakkonečněmůžemeosvoboditnašivlast.
KAPITOLATŘETÍ
ROJO
MĚSTOČCHU,CHITAN
PodařilosenámdorazitdoChitanu,anižbychomsenavzájempozabíjeli,cožsenejspíšdápovažovatzaúspěch.
HlavníměstojepřístavstejnějakoTamneki,aleČchu vypadáúplnějinaknežměstavJusanu.Tyčísenadním obrovskáhora;doúbočímávytesanéšlechtickévilyana vrcholkutrůnízlatýpalác.Přestožepršíajepodmrakem, paláczáříjakomaják.
Upravímsikapucipřesvlasy.Říkaljsemsi,ženalodisi hlavuoholím,alenějakjsemsiužzvykl.Dálklopýtámepo mokrýchdlažebníchkostkáchulicveČchu.Uliceserozbíhajídovšechstranapestřebarevnédomyjsoutunamačkánytěsněvedlesebe.Barevjecelářada,alesytěkřiklavé jsouvšechny–jásavěčervená,jarnízelená,tmavomodrá ihořčicověžlutá.Jetopěknásměskabarev,atotéžlzeříct ioobyvatelíchměsta.NěkteříjsouzJusanu,většinajsou Chitanci.ZahlédljsempárlidízWeiadalšímusípocházet zDálnýchkončin.Jetoprostěmišmašvjemů–některéjsou mipovědomé,jinéjsoumiúplněcizí.Napříkladmězaskočilyšaty,kterénosímístníženy.Oblékajísejakomuži,nosí kalhotyachodíozbrojené.
Věděljsem,žecestujemedociziny,alenetušiljsem,že Chitanbudeažtakhleodlišný! Pletljsemse.
Poté,coprojdemeněkolikakřivolakýmiuličkami,dorazímedohostinceUŠedéhobřehu.Zrovnamocjsmeseod přístavunevzdálili.Stálecítímvůnimořeazoknahalyjevidětlodníplachty.NavzdoryJuenovupolohlasnémureptání, kamjsmetozasepřišli,semitudocelalíbí.Skrálovským palácemsetotusamozřejměsrovnatnedá,alejetusucho ateplo.Zadeštěnicvícnepotřebuji.
Mikailmipodáklíčodpokoje.
Jakmilejsmedorazili,holkyseodebralydokoupelny azatímznínevystrčilynos.Říkámsi,jestlinemámpočkat naAeri,ikdyždobřevím,žebychseodníměldržetdál.Nechcijianividět.Nebopřinejmenšímnepořád.Neboaspoň nemocčasto.
Dojdudosvéhopokojeahodímvaknakřeslosvyšívanýmopěradlem.Zbraně,kteréjsemdonějnacpal,vněm zazvoníosebe,přestojeopoznánílehčí,protoževněm scházímézlatéprutyadiamantvybroušenýdomilionovéhořezu.Jinýmislovy,všechnycennosti,kteréjsemnahromadil,abychjimivykoupilHwanovusvobodu.Celéroky jsemkvůlinimprolévalacedilkrev.Vybavímsivšechny výkřikyraněných,všechnylidi,kteréjsemzabil,všechny chvíle,kdyjsemsámnemělkesmrtidaleko,jenabychskončilsprázdnýmarukama.Zatyrokyjsemsitonikdynepřipouštělanikdyjsemsenadsvýmjednánímnezamýšlel, protožejsemmělcílpřímopředsebou.Aleteď,kdyžvím, žejsemtovšechnodělalzbytečně,semivšechnovrací.
Žadoněníoslitování,pláčismrtelnýchropotsemirozléhajívhlavě.Dostihlyměmojehříchy.Předočimamidefilujířadymužů,jejichžkrevjsemprolil,přestožeminic neudělali.Poklesnoumiramena,jakobynanědolehlane-
únosnátíha.Sípání,prosby,slzy,nemátokonce.Zacpusi uširukama,abychjevšechnyumlčel.Samozřejměsinijak nepomůžu,tyhlasymámvhlavě.
Tohlenemácenu.Potřepuhlavou,vstanuanarovnám se.Nesmímskončittěsněpředcílem.Osudmědovedlprávě sem,musímsenějakprotlouctdál.Osvobodímnevinného.
Ajestlisenámpodařízabítkrále,zachránímespoustudalšíchvězňů,kteřísinezasloužísmrt.Třebatonikdynevyrovnávšechno,cojsemdosudspáchal,alerozhodněmito nemůžeaniuškodit.
Zaženumyšlenkynaústup,škrtnusirkouazapálímdřívívkrbu.Mámetohonapráciažaž.
Vyschlédřevoserozhoří,plamenysenaněmroztančí. Kdyžjejedenunavenýapromáčený,neníniclepšíhonež hořícíoheň.Pokudtedynepočítámnáručněkoho,nakom vámzáleží.
TřebaAeri.
Kdepak.Nesmímzapomínat,žežádná Aeri neexistuje. JetoprinceznaNaerium.
Celouzasranoudobuměvodilazanos.
Anicmineřekla.
Sevřesemihruď.Jsemnamizině,jsemsám,atovšejen kvůlitomu,žemiodzačátkulhala.Apřestosinemůžupomoci.Kdyžjsmebylinalodi,naslouchaljsemustěnjejíkajuty,abychseujistil,žejínicnení.Hlídkovaljsemnachodbách,abychostatnímzabrániljizabít.Pořádsenemohu zbavitvzpomíneknachvíle,kteréjsmespoluprožili.Protožejsemosamělý.Protožejsemkrálvšechblbounů.
Odfrknusi,zvrátímhlavu.Zírámnastrop.Musímstím přestat.Musímtovzdát.Musímsipřestatdělathlavustím, cosestanesprinceznouNaerium.Aerijepryč,ajenačase sestímsmířit.
Přestomitonejde.
Znovuaznovusivybavujichvíli,kdyAerivaréněukradlakrálovskoukorunu.Splnila,coslíbila.Zvolilasinás,zradilakrále.
Nejenkrále–zradilasvého otce. Mluvilaoněmčasto, alenikdynezmínila,žejekrál.Vždyckyjejzmiňovalajako dvěrůznéosoby.Inatohlejsemjískočil.Anavícjsemsedo níizamiloval,jakonejvětšíblbecnasvětě.Celoudobujen předstírala,žejínamnězáleží.
Nicméně,kdyžnászajali,žadonilaomilost–jenpro mě,pronikohojiného.
Přejedusidlanípřesobličej,vjednomkusesejentočím vkruhu.Pobolívámějizva,tvářmámvlastněbolavoucelou. Běhemtýdne,kterýjsemstrávilnalodi,jsemsevzpamatovalzezraněníabolesthlavyzačalaustupovat.Odchvíle, kdyjsemopustilUmbrii,jemipotělesnéstráncenejspíš nejlépe.Apoduševnínejhůř,hlavněkvůliAeri.
ABeiČinovi.
ZatímcomojepocityohledněAerijsouznačněprotichůdné,mocdobřevím,jaknaložímsesevernímhrabětem. Budetrpět.ToonposlalAerizamnou.ToonobvinilHwana zvraždy.Netušímproč–nejsemdostchytrý,abychnato přišel.Nicméněmámvcelkusílu.Přísahám,žesedostanu zChitanuabuduutoho,kdyžBeiČinvydechnenaposled.
Budutoposlední,cokdyuvidí.
Někdomizaklepenadveřeaažnapůlcestysiuvědomím,žeknimpospíchám,protožebyzanimimohlastát Aeri.NejspíštoaleAerinebude.Nalodizamnounepřišla,anijednou.Neomluvilasemi.Nevysvětlilamisvojepohnutky.Neudělalavůbecnic.
Protožejínamněnesejde.
Vtisknusituhlemyšlenkuhlubokodomysli.Musímse snísmířit,ikdyžtobolí–bolestjejedinávěc,kterámě můžepřivéstkprozření.
Otevřudveřeazjistím,žetoopravduneníona.Snažím senepůsobitpřílišzklamaně.JetoSora,podočimamáčerné kruhy;nejspíšjíchybísestraaTaijanganemůžespát.Nebo jipořádtrápívědomí,žeJuenštvaljejíhootcejakolovnou zvěř.Důvodůmávícneždost,našesituacenenínijakrůžová.
„KdyžužjsmevChitanu,musímesedomluvit,jakédalší krokypodnikneme,“řekne.Jejímelodickýhlaszníunaveně. Sorajeznásvšechnejlepší.Onajedináostatnímanijednou nezalhala.No,jávlastnětakéne.Pokudtedynepočítáme sebeklam.
„Dobře.“Vytáhnuzvakujednupochvusdýkouazastrčímsijizaopasek.
Sorachcerozpoutatválku.Jápořádzastávámnázor,že bychomtenprstenměliČunovipřinést,alepokudseMikail neplete,moujedinoušancínaHwanovuzáchranujeSořin plán.
Mátoalejedenvelkýháček.Jemožné,žemišéfšpehů prostějenlže.Netuším,pročmuvždyckyvšichnislepědůvěřujeme.
Sorazaklepenadveřevedlejšíhopokoje.TenpatříAeri. Slyšímvrzáníasténáníodsouvanéhonábytku,paksedveře naškvírupootevřou.MihnesevníkousekAerinytváře,pak dveřeotevřeavyjdeven.Kdyžspatříimě,zarazíse.Pohled jejíchvelkých,hnědýchočísesetkásmým–dáseznějvyčíststrachinaděje.
Odvrátímzrak.
Bylosnazšípřesvědčitsebesama,žejinesnáším,když jsempřitomnevidělobavy,kterémávočích.Vypadáprovinile,avypadá,žejítojelíto,alekdybytotakskutečně bylo,užbymitořekla.Kdepak.Stejnějakovšichniostatní členovéjejírodinynemážádnésvědomí.
DalšínařadějeJuenůvpokoj.
Chvílimutotrvá,alenakonectakéotevře.Kdyžspatří Soru,ustoupíanahrbíse.Jehubenější,nežkdyžjsmeopouštěliJusan,mávystouplélícníkosti.Myslím,žetrpělmořskounemocí.Jsemsivcelkujistý,žejsemhopřisvýchobchůzkáchslyšelzvracet.
„KdejeMikail?“zeptámseho.KroměJuenavpokojinikdonení.
„Usebe,“odpovíJuen.„Hnedvedlemě.“
Ukážedoleva,pakzavředveře.Slyším,jakzasunezápadku.Mytřisivyměnímepohledyapakjdemedál.Stěny chodbyjsouvyzdobenétapetousošklivýmčervenobílým vzorem.Přestosledujiradšije,neboipodlahu,nežabych sjeločimak princezněNaerium. Přestovím,žejehnedvedle mě.Přestojichcivzítzaruku.
Strčímsirucedokapes.
SorazaklepenaMikailovydveře,alenikdoneotevře.Podívásenamě.Zabušínaně,čistěpropřípad,žeMikailtvrděspí.
Bezodezvy.
„Nejspíšjepryč,“poznamenám.
„Cokdyžsemuněcostalo?“zeptáseAeri.Pohrávási slememšatů,kteréjísahajídopůlistehen.
Odlepímočiodjejíchnohou,cožjeobtížnější,nežby semohlozdát.
„ZkusmesezeptatJuena,“navrhneSora.
ItentokráttrváJuenovicelouvěčnost,nežotevře.Říkal jsemsi,žesetřebapostřetusesvýmbratremvtrůnnímsále změní,žejehoparanoiaustoupí.No,nejspíšsetaknestalo.
„ŘíkalMikailněcootom,žepůjdeven?“zeptáseSora.
Juenzavrtíhlavouasvraštíobočí.„Ne,mělbybýtve svémpokoji.“
„No,taknení,“odpovím.
Juensiprohrábneplnovousazakoulíočima.
„Tojezvláštní.Každopádně,buďpojďtedál,nebojděte pryč.“
Chopísekliky.Netuším,cočeká,žeplánujeme,alezamčenédveřebyhonijakneochránily.Jedendobřemířený kopanec,ajeznichhromadatřísek.Nahlastosamozřejmě neřeknu.
„Možnábychomsekněmumělivloupat?“navrhneAeri. Všichnisekníobrátíme.
Aha,jasně.Jepřecezlodějkazpovolání.Kapsářka.Podvodnice.Anavíciprincezna.
Juensezatváří.„Jestliseotopokusíte,dávejtepozor.Je možné,žetamnastražilnějaképasti.“
Noskvěle.
„Taknanějradějipočkáme?“zeptáseSora. Aerizavrtíhlavou.
„Musímezjistit,cosnímje.Jestlisemuněcostalo,musímehonajít.Beznějnemámežádnoušanciproniknoutaž kekrálovně.“
Všemnámdojde,žemápravdu.Juensicemluvíchitansky,alejediný,kdosetudoopravdyvyzná,jeMikail.Jejediný,kdonásdokážepropašovatažktrůnu.
„Mohlabychsipůjčittvojesponky,Soro?“požádájiAeri. Sorasvraštíobočí,alevytáhnesizúčesudvěstříbrné sponkyapodájíje.
VrátímesekMikailovupokojiaAerisedáopráce.Spustí senavšechnyčtyřiapřiložítvářkprošlapanémukoberci. Škvírapoddveřmijeúzkáanepřišlobymi,žejíněcomůže vidět,aleonavytáhnezesvéhopláštědýkuahrotemškvíru projede.Napadnemě,cotímasisleduje,alepakmidojde, žesesnažíspustitpast.
„Myslím,žemůžemejítdovnitř,“řeknenakonec.
Narovnásedokleku,pohlédnedoklíčovédírkyapakse vnízačnešťouratoběmasponkami.Zaokamžiktovzámku
cvakneadveřeseotevřou.Šlechticovésejenmálokdyvyznajívotevíránízámků,alejepravda,žesemuselanějaký časprotloukatnavlastnípěst.Jestlitotedynebyladalšízjejíchlží.
Aeristisknekliku.Kdyžsedveřeotevřou,strhnujike straně,čistěpropřípad,ženějakoupastpřehlédla.Dopadne namně,zádysemidotknehrudníku.VzpomenusinaRówei,kdejsmeseksobětakhletěsnětisklivjednézapadlé uličce,kdyžjsmemělivpatáchstráže.Chřípíminaplníjejí květinovávůně.
Otočíseapodívásenaměsvýmakrásnýmaočima.Pootevřerty.
„Děkuji,“řeknezastřeně.
Srdcemivhrudiposkočí.Toužímponí.Pořád.
Natomalenesejde.VRóweijsmetotižutíkali,abyji královskéstráženepoznaly.Abychseanijánedozvěděl,že jeprincezna.
Přinutímseodnípoodstoupit.Mělbychsejípřestat dotýkat.
Nahlédnemeotevřenýmidveřmidopokoje.Žádnépasti sicenevidím,aleněkoho,jakojeMikail,senevyplatípodcenit.
Krokzakrokemsekrademedálpovrzajícíchprknech podlahy–pokojnenínijakvelkýanenívněmmnohonábytku.Jenpostel,židle,komoda,nočnístolekavzadumalá koupelna.
Posteljeustlaná,ležínaníMikailůvvak.Jinakjepokoj prázdný. Jepryč.