Koreajezemědisponujícíunikátnímkulturnímdědictvím abohatoumytologií.NarodilajsemsesicevKoreji,alevyrostlavamericképěstounskérodině.Připsaní Pětizlomenýchčepelí jsemprotočerpalazesvýchkořenůizosobních zkušeností.Musímvšakzdůraznit,žetatoknihaneníhistorickýmrománemanifantasy,zasazenoudohistorických reálií;odehrávásevezcelafiktivnímsvětě,kterýsezakládá namémstudiukorejskýchmýtů,legendadějin.Doufám, žeživotyčtenářůobohatípřinejmenšímtak,jakomůjživot obohatilojejípsaní.
Mai
Zlatosměňujizakrev–tojemojehesloiosobnífilozofie.
Kupecpomaluodpočítávázlatémincemun,dlaňvrukavicisemuzatřesepokaždé,kdyždonítěžkámincedopadne.Jeotrochuvyššínežjá,alevramenoujsemdvakrát širšínežon.
„Pohyb.Nemámnatebecelounoc,“pobídnuho.
Můjhlubokýhlashovyděsí,takžemudvěbronzové minceupadnounazem.
Nechájeodkutálet,alenachvílisezarazíazvažuje,že sejevydáhledat.Dodesítipekel.Tohlebudetrvatcelou věčnost.
Konečněmikradmopodápeníze,platbuzanosanohu, kteréjsemvjehoslužbáchpřerazil,avyrazípryč.Jehokožešinoulemovanýplášťpleskávnočnímvánku.Neříkám, žebýtranařemjebůhvíjakpoctivéřemeslo,alepodlemých zkušenostínejsouboháčiomnoholepší.
Přepočítámsvézlato,zatímcosenořímmezizačouzené zdiuličky.Sedídoposledníhodrobáku.Dámjezpátkydo váčkuastrčímdovnitřníkapsysaka.Kousekzamnousténá kdesivestínechtemnéulicemojenejnovějšíoběť.Pokud
nezmlkne,přilákáksoběkrkavcehael,kteříznějdorána nenechajíanikostičku.Atenbohatejkupeckejhajzlminezaplatilzavraždu.
„Budešužzticha?“
Sténáníustane.
„Děkuji,tojelepší.“Neodpoví–buďhoumlčelabolest, neboméosobníkouzlo.
Zvažuji,žesevrátímapomohumu.Vždyckymětonapadne.Nicméněpravdouje,žemidojehoosudunicnení. Nemusímězajímat,cosestanepoté,coodvedusvoupráci.
Anipročmuchtělkupecudělitlekci.
Tahlecestavededopekel,ajádnesmířímjinam.
Dýchnusidoprokřehlýchdlaní.Zasranázima.Nakočičíchhlaváchsetřpytíjinovatkaasníh,kterýstačilpřesden roztát,užzasezmrzl.Párposledníchstromů,kterévtomhlepřecpanémměstěještězbyly,uždávnoshodilolistí.ZimapřicházívUmbriináhle.Stejnějakosmrt.
Asibychsimělkoupitnějakéteplérukavice,alepřipomyšlení,žebychserozloučilbyťjensjedinýmstříbrným munemsemisvírážaludek.Každámincesepočítáajá stejněnepotřebujižádnénóblsračky.
KdyžvejdunaCoulovouulici,dvadobřeoblečenépáry měobejdouzoboustran.Všichnijsouzakutanídokožichůamajímódníkloboukyzdobenébarevnýmpeřím.Vyhnousemivelkýmobloukemapakodspěchají,jakobych bylprašivý.Pravdaje,žepokudněkohonezastrašíužmoje postava,obvykledílozkázydokončíjizvaporáně,kterámi kdysirozčíslatvářvedví.Lidisiodeměvětšinouzachovávajízdravýodstup.
Ajetojendobře.
Odfrknusi,kdyžseopírámdotěžkýchdřevěnýchdveří hospodyUŘezníkaakorbele.Užjsembylivčistšíchalepšíchpodnicích,kdevařililépe,alenějakjsemtamneza-
padl.Tadyjeteplo,alenenítuhorkoarandál,cožmiplně vyhovuje.UŘezníkaakorbelejsemdoma.Kdyžmibylo patnáct,zřídiljsemsituvrohuhospody„kancelář“–tehdy předdesetiletyjsemměločtyřicetlibersvalůmíňaobličej bezjizev.Všichnivědí,cojsemzačacositudomlouvám,ale díkymnějetadybezpečno,takzatímnikdoneprotestuje.
Posadímsenasvouoblíbenoustoličkunakoncibaru.
JenměJurijuvidí,natočímipivo.Můžemustejnědobře býtčtyřicet,nebošedesát,uplešounůsetopoznájentěžko.
Nicméněnařečisimocnepotrpí,cožseminaněmlíbí.
Pošlemipřesoblýskanýpultpivo.Sklenicejevíceméně čistá.„Někdosepotoběsháněl.“
Nakrčímobočíaupiju.Vždyckysepomněněkdoshání–obvyklemichtějídátpřeshubu,dátmilekci,nakterou nikdynezapomenu,neboměrovnouzabít.Nicnovéhopod sluncem.„Mělbychsidělatstarosti?“
Jurijsipřesramenopřehodíutěrkuanaklonísekemně. „Bylatoholka.“
Přestanupítvpůlcedoušku.Rozbušísemisrdceavkrkusemiusadíknedlík.Všísilouhonacpuzpětdožaludku asnažímsevypadatnezaujatě.„Jakvypadala?“
„Hezká.“No,tomipomohl.Zatnurukuvpěstaupřeně senanějzahledím.Rozšířísemuočiapodrbesinosna místě,kdemuhokdysiněkdozlomil.Apakzačnedrmolit: „Vysokáasijakojá,velkýhnědýoči,kratšíčernývlasy.Asi tvýhověku–kolempětadvaceti.Červenýsametovýplášť.“
Naprázdnopolknuapřemítám.Vysokédívkyméhověkusepomněshánějíjenzřídka.A„hezké“užvůbecne–nevzpomínámsi,kdypomněnaposledypátralanějakáhezká holka.Možnáchce,abychjejímustarémupřítelidalzavyučenou,neboabychsepomstilnějakéjejísokyni.Nicméně vtompřípaděmásmůlu,holkynebiju.
„BydlíUČernéhostřevíčku,“dodáJurij.
CožjenejlepšíhostinecvceléUmbrii.Mátedypeníze anenízdejší,alebůhvípročvíjakměnajít.Tady,kdejsem skorodoma.Ztohohlekoukajípotíže.
„Nemámzájem.“
Jurijpokrčírameny.„Jakjelibo.“
Odebereseokusdál,abyobsloužildalšíhozákazníka. Očtyřistoličkydálsedíchlap,kterývypadástarší,nežnejspíšbude.DívásejennaJurije,takžesemtakypřišelpít osamotě.Občasjelepšízapítžalzjednohosoudkuspolu sdalšímiztroskotanci.Ztratitsevdavu.Ikdyžsevámsnikýmbavitnechce.Známtodobře,většinoutotakmívám sám.
Dnessealevdavuneztratím.Cítímvkostech,ženehleděnato,koliktohodnesvypiju,vzpomínkysemizahnat nepodaří.Nenítedydůvodsiktomuještěpoříditkocovinu.
Dopijupivo,nadněnechámkalnouusazeninu.Odsunu seodbaruanohystoličkyzavržounalepkavépodlaze.„Jdu domů.“
Jurijovahuňatáobočípřekvapeněvylétnouvzhůru. „Už?“
Chápu,pročsediví.Obvyklesidámsvýchpárpivačekám,neždorazínějakýkunčaft.Obvyklenetrvádlouho, nežsiměnajdoudalšípotíže;nanejvýštakčtyřipiva.Dnes stačilojedno.
„Mámhlavujakstřep.“
Poklepámsinaspánek,jakobychnevěděl,kdemám hlavu.Nenítopravda,apodletoho,jakJurijovamaláočka šmejdísematam,tomuanizamáknevěří.
Nicméněpřikývne.„Dobrou,Rojo.“
Otočímsekodchodu,kdyžtusestaneněcodivného.
Projedemnouzvláštnípocit,asijakokdybymisrdce vynechalojedenúder.Zároveňkoutkemokazahlédnuzábleskněčehočerveného.Zamrkám,rozhlédnuseapohléd-
nudozrcadlazabarem.Nenítamniczvláštního.Jenmůj zjizvenýobličejahlavasnakrátkozastřiženýmivlasy.Žádnýnáznakčervené.Potřesuhlavou.Dneskanemámsvůj den.Užabychbylpryč.
Vydámsevenzhospodynamrazivouulici.Budusimusetnechatspravittkaničkyvbotáchamožnáipodrazitpodrážky–ještěchvílimimusívydržet.
Skorobychřekl,žezatímcojsembyluvnitř,ochladilo se.Kdyžvydechnu,dělajísemiuústobláčky.Zatímcojdu dál,dýchámsidodlaní,abychsijezahřál.
Pětblokůkráčímnašpatnoustranu,dokudneprojdu kolemČernéhostřevíčku.Nemůžusipomociakdyžjejmijím,zpomalímanahlédnunamrzlýmoknemdovnitř,jenžerozeznámjenmatnésvětloluceren.Chvílipřemítám... apakzavrtímhlavou.
Cotadydělám?Cosimyslím,žetadynajdu?
Zrychlím,abychconejrychlejizmizel.Nelíbísemito. Mámdivnýpocit.Svýminstinktůmjsemsenaučilvěřit, akdykolijeneposlechnu,odnesusinapamátkunovoujizvu.Poslednějsemzaplatilvíc,nežjsemsimohldovolit. Stejnéchybysepodruhénedopustím.
Kmébouděvchudinskéčtvrtijetoasičtvrthodiny chůzepoAvalonskétřídě.Čímdáljsemodobchodníčtvrti, tímnižšíazanedbanějšíjsoubudovypooboustranáchulice.Kdyžjsembylještěmalýkluk,vládyseujalkrálČun, aodtédobytosUmbriíjdeoddesítikpěti.Ascelýmkrálovstvímvlastnětaky.
Projduzatáčkou,pomélevicitečeřeka.Jedenbyřekl, ženanábřežímůžebýtkrásně,alevUmbriitoneplatí.JedinýmvodnímtokemveměstějezasviněnářekaSol.Lidem zUmbriesloužízároveňjakostokaismetiště,anavícje mrazivěchladná.Kdyžvlnkyolizujíšpinavébřehy,jeslyšet,jakvnichšplouchánapůlzmrzlábřečka.
Pokoušímsedívatpodnohyadávatsipozornacestu.
VUmbriičíhánebezpečínakaždémkroku,aťužjdeozločineckégangy,chlapyméhoraženínebokrkavcehael,anepozornostsevámmůžekrutěvymstít.Dnesalenejsemve svékůži.Nedávámsipozor.
ZavšechnomůžeJurij.Mělsihledětsvéhoatočitpivo, nenížádnýposlíček.
Dobřealevím,žejevtomnevinně.Pokudmámbýt upřímný,takmámplnouhlavu jí. KdyžJurijzmínil,žepo mněpátralanějakádívka,zadoufaljsem,žetobudeprávě ona.Anaděje,tojevmébranžiněcojakozubatý,rezavý nůž.Nadějedokážeposbíratstřepyzvašichsnůaslepit jedohromady,jenabyjeochvílipozdějistřetsrealitou zaseroztříštilnakusy.Nadějejenejkrutějšízevšechtrestů. Kdybyjínebylo,sámbychvěděl,žetonemůžebýtona.Ani zanic.
Protožejsemjisámzabil.
Jsouminastopě.
Tišesezasmějipodvousytéironii,zatímcosezlehka proplétámmezidavynatržištivÚttonu.Kdysijsembyl mistrlovčí–sámkrálměprohlásilnejlepšímlovcemvJusanu.AteďprozměnuvpustiněnakrajiÚhoruněkdonahání mě.
Uhnuostřenastranuzahromadudříví,abyměztratili zdohledu.
Užtřirokysepečlivěsnažímvyhnoutvšemlidem,kteří bysechtěliucházetodvacettisíczlatýchmun,vypsaných namouhlavu,anehodlámnatomnicměnit.Naštěstími tohlenepřehlednébludištěhrajedokaret.
TržnicevÚttonuvypadá,jakobyjipřesnocsflikovali zprkenaplachetzeztroskotanélodi,apakjibezvětších změnnechalistoletstát,jakje.Letmoměnapadlo,jestli tržnicevJusanuvypadajípodobně–jestlijsoustejnězašléachatrnéjakotahle.Nikdyjsemžádnouneviděl,protoževšechnymojenákupyobstarávalisluhové.Vlastněmi obstarávaliúplněvšechno.Nicméně,tenhleživotjenenávratněpryč.Nezbýváminežnanějzapomenout.
Projdukolemstánku,unějžzavilesetvářícímužprodávávydělanékůže.Kývnenaměajámukývnutíoplatím. Známeseodvidění,ikdyžnevím,jaksejmenuje.Dokud seměněkdonezeptánajméno,nepředstavujise.
Kdyžmudojde,žežádnoutržbuneudělám,přestanesi měvšímatadáváradějipozornazákazníkysnenechavými prsty.Rukunespustízjílcedýky.VÚhorusezabezvládí lidérychlenaučilipostaratsamiosebe.
Zježísemichloupkynakrku,kdyžsiuvědomím,že měněkdopozoruje.Rychlestřelímpohledempřessvélevé rameno,abychzjistil,jestliměněkdonepronásleduje.Nikohosinevšimnu.
Prodírámsedál,vtlačenicišoupunohamapoprašné zemi.Procházímmezistánkyshlasitěkdákajícímislepicemiaskořením.Vůněhřebíčkuakardamomujsouskoro omamné.Předstírám,žezvažujikoupisáčkusušenýchdatlí,aohlédnuseipřespravérameno.Pořádnic.Jenzástup znavenýchženvšatechzhrubéhoplátna,kterénahlavách nosíkošesezbožím,avousatýchmužů,kteříhledajíbuď výhodnéceny,nebopotíže.Dětíjetupomálu,zatímjsem naraziljennaněkolikumolousanýchkapsářů.
Dnessealenesnažímuchránitsvůjměšec.Dnesmijde okrk.
Bušímisrdceaústamámvyprahlájakopoušťvšudekolem.Nenítoalehorkem.Vím,žezabíléhodnejsemsnadný cíl.Snažímsesplynoutsdavemvenkovanů,alestálesemito ještěnedaří.Méčernévlasykryjekapuce,tunikuakalhoty mámzaprášenéúplněstejnějakovšichniostatní,apřesto namněněcostálepůsobínepatřičně.
Dvěženyměsledují,kdyžkolemnichprocházím.
Ohlédnusezanimiapřitomzabloudímpohledemina střechydomůzpálenýchcihel,aležádnénebezpečíminehrozí–jensiměprohlížely.Hlavudržímzpříma,mámpří-
lišjemnérysyavybranézpůsoby.PřestoževÚhoruvězím užtřiroky,stálenechodímshrbenýjakomístní.Mojeramenaseodmítajísvěsit,jakobynanichspočívaloneviditelnébřímě.Kdykolivsetenpostojsnažímnapodobit, hezkášenkýřkavmémhostincinamězamžouráazeptá semě,jestliužjsem„nadněsklínky“;tosetadyříká,když někdopřebere.
Měljsemvhostincizůstataždosoumraku,tehdysemi daříbuditmenšírozruch.Vhostincijsemvbezpečí,pokudsetomutakdáříkat.Tammámprohledanýkaždýkout aznámvšechnyúnikovécesty.Podzávěsymámschovaný provazovýžebřík,propřípad,žebudumusetzdruhéhopatrauniknoutoknem.Vpatřejesicevětšíhorkonežvpřízemí,alezaseměnikdonepřekvapívespánku.Ne,žebych tohotedymocnaspal.Podočimamámkruhy,žebychse nanichmohlvěšet.Kdyžněkdynáhodouzaberu,usínám sotrávenoudýkoupodpolštářemanabitoukušípodpostelí.Vkoupelněmámschovanýmeč.Udveříaokenjsou nachystanépasti.Pokudjetomožné,nevycházím,hlavně přesdenne.Nicméně,přestojsemudveřídnesránonašel červenouobálku.
PrincJuen.Princ.Juen.2
Nemohljsemodtěchslovodtrhnoutoči.Zvedlsemižaludekapřipravilmětakoskrovnousnídani,kterásestávala
2 Pozn.překl.:Časovájednotka„zvonění“,kterásevknizepoužívá, odpovídásvoudélkouipočtemzvoněnívjednomdničasomířevnašem světě.Prvnízvoněníjetedyjednahodinaodpoledne.
zestudenéklobásyanavlhléhosucharu.Ví,cojsemzač.Nikdobynemělvědět,cojsemzač,protožeprincJuenzemřel předtřemiletynaúpal.Kdyžsevássnažízbavitmocnínepřátelé,nejjistějšíjepřesvědčitje,žeuspěli.Nynísiříkám Donal.
Zmuchlámobálkuvkapse.
Našlimě.Alekdo?
Zaposledníchšestzvoněníměnejednounapadlo,že kráčímpřímodopasti.Znovuserozhlížímpolidechkolemsebeapátrámpočernýchuniformáchkrálovskýchzabijáků.Možnásemůjdrahýstaršíbratrrozhodlměkonečněsprovoditzesvěta,abychseuždálnetrápil.Abych zemřeljakomuž.Nicméněhlavnípotížtkvívtom,žechci žít–nebožesemipřinejmenšímnechcezemřít.Navíckrál Čuntakdocelanenařídilmoupopravu,jenpředpokládal, žeseoměpostaránehostinnéprostředí.
Comitedymohouchtít?
Kdomidopismohlposlat?Přestožemůjstihomampracujenaplnéobrátky,došlomi,žeokrálovypohůnkynejspíšnepůjde–tisvůjpříchodneoznamují.Obvyklesijich všimnete,ažkdyžvámpodříznouhrdlo.
Asijsemšílený.Uposlechnoutpozvánkyadostavitsena místorozhodněšílenéje.Každáčástečkaméhotělanamě křičí,abychseotočil.Ašelpryč.Alepokudsechcidobrat odpovědí,musímjítdál.
Opouštímhlučícítržištěaodbotsemipráší.Prachje tadyvšudypřítomný.Nemáanicenusehopokoušetzbavit. Cobychjendalzato,kdybychsemohlosvěžitvevoňavých lázníchvpaláciČchali,nebosepředhorkemskrýtvjehodočistaumetených,mramorovýchkomnatách,anebose jentakuvelebitvestínustromůvkrálovskýchzahradách, kdeslužebnícivlétěrozprašovalioblakychladivýchkapičekvodyaovívalinásdlouhýmipery.Bohůmželsevšak
nacházímvpoušti,kdepálíslunce,šustíhadíšupinyanad hlavoumikroužísupi.
Dívámsepostopách,přestoženatržištěaznějmíří přehršlelidí.Nicméně,těžkévojenskébotyznašíříšezanechávajínezaměnitelnéotisky,takžeponichpřestopátrám.
Neždorazímkestájím,horkojepřímoubíjející.Upravímsikapuciaznovuseohlédnu.Nikdenikdo.Nic,jen tetelícísevzduchadavynakupujícíchplebejců.To,žejsem siničehonevšiml,aleještěneznamená,žeminehrozínebezpečí.Stopovaljsemvšechnytvory,covJusanužijí,ajen máloznichomněvědělo,dokudnebylopozdě.
Užjsemskorovestájích,kdyžsivšimnudalšíčervené obálky.Apakruky,kterájisvírá.Apakmidojde,žepromě užneníúniku.