Jan Hocek
Severní stezka Slovenskem
Od Hrčavy po Kremenec
PŘEDMLUVA
Když jsem jednoho deštivého dne dorazil promočený k trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny na Kremenci, měl jsem pocit, že stojím na konci světa. Přitom jsem jenom dosáhl nejvýchodnějšího bodu, kam se do roku 1992 rozprostíralo Československo – tedy země, ve které jsem se narodil.
Cesta od Hrčavy po Kremenec podél slovensko-polské hranice mi nabídla pestrou přírodu národních parků, setkávání se současnou slovenskou, polskou, goralskou a rusínskou kulturou, ale také vhled do krvavé válečné historie karpatských hor. Přestože na Slovensko jezdím odmalička a velkou část míst, kudy trasa prochází, jsem dobře znal, učinil jsem spoustu malých objevů a navštívil mně doposud utajené lokality.
Severní stezka Slovenskem navazuje na moje předchozí putování po „vlastech českých“ při mapování stezek Via Czechia a vydává se za hranice Česka až k nejvýchodnějšímu bodu Slovenska. Nabízí tak prodloužení souvislé trasy napříč bývalým Československem na úctyhodných 1 600 km – symbolických tisíc mil.
Myšlenka projít podél hornatého pomezí Slovenska a Polska ve mně uzrávala dlouho, velmi jí ovšem napomohlo setkání se Slavomírem Duchovičem, zakladatelem Via Slovakia. Slavo poprvé obešel Slovensko v roce 2022, já jsem začal systematicky ukrajovat a fotografovat první kilometry Severní stezky Slovenskem o rok později . Práce na knize mi nakonec zabrala dva roky a díky naší spolupráci vedou obě trasy mezi Hrčavou a Kremencem víceméně souběžně, jen v několika málo pasážích jsme každý zvolili odlišný směr. Stejně tak i vy se můžete vydat vlastní cestou a následující stránky využít jako inspiraci.
Přestože název stezky se pojí se Slovenskem, trasa víceméně kopíruje státní hranici s Polskem a do této země v několika málo pasážích odbočuje. Jsem přesvědčen, že Polsko by v dnešní době otevřených hranic rozhodně nikdo neměl přehlížet, a proto se také text i fotografie věnují mnoha místům, která leží severně od státní hranice. Tato země nabízí pro poutníky mnoho jedinečností – například skvělé chaty Polského turisticko-vlastivědného spolku PTTK, perfektní značení turistických tras i třeba pustou krajinu Nízkých Beskyd a Bieszczad s vysídlenými lemkovskými vesnicemi. Kniha proto může posloužit zároveň jako impuls k hlubšímu poznávání polských hor, které si to jistě zaslouží.
Délka celé pěší trasy činí 562 km, které jsou na následujících stránkách knihy rozděleny do 30 etap. Protože měsíc souvislého putování karpatskými horami může většině lidí činit fyzické nebo organizační obtíže, je trasa rozdělená do logických celků, obdobně jako všechny stezky Via Czechia. Cestu si tak můžete sami poskládat a absolvovat ji po částech v průběhu delšího období.
Knihu lze využít mnoha způsoby – jako obrazovou a informační publikaci o krajině na pomezí Slovenska a Polska, jako průvodce k absolvování celé trasy či její části, nebo jako motivační a inspirativní dílo. Absolvování Severní stezky Slovenskem bude pro někoho představovat fyzickou výzvu, pro jiného smysluplný cíl nebo způsob, jak lépe poznat historii a současnost slovensko-polského pohraničí.
Přeji vám příjemné čtení a spoustu zážitků na cestě! Jan Hocek
DÁLKOVÉ TRASY VE SVĚTĚ – HISTORIE A SOUČASNOST
Obliba dálkových a poutních tras celosvětově roste. Tyto cesty dnes najdeme v mnoha zemích a další, nové vznikají. Přitom se zdaleka nejedná pouze o historické poutní cesty, jako je například proslulá evropská Camino Francés, hlavní trasa svatojakubské cesty do Santiaga de Compostela, jejíž tradice sahá tisíc let nazpět.
V minulosti představovala chůze základní způsob přesunu, a pěší stezky tak byly hlavními komunikačními tepnami, kudy putovali lidé, zboží nebo informace. Za všechny jmenujme například známé stezky Inků, severoamerické indiánské stezky, Hedvábnou stezku, spojující Asii se Středomořím, nebo starověké řecké a římské silnice.
Dálkové pěší stezky se v moderním pojetí zaměřují stále více na pohybovou složku a na pobyt v přírodě Duchovní obsah je sice stále důležitý, na rozdíl od tradičních poutních cest ale ustupuje do pozadí Takové stezky najdeme dnes na všech kontinentech vyjma Antarktidy a vedou divočinou, horami, podél pobřeží i zalidněnou nebo kulturní krajinou Putují po nich pěší, cyklisté, lyžaři, vodáci, musheři nebo jezdci na koních Pro inspiraci doporučuji svou knihu Nejhezčí túry světa , popisující celkem 18 světových treků, které jsem prošel
Pravděpodobně nejdelší světovou dálkovou stezkou je kanadský Great Trail vedoucí 24 000 km napříč celou zemí. Jako nejstarší dálková stezka v USA bývá uváděn 439 km dlouhý Long Trail ve státě Vermont, který byl vybudován v letech 1910–1930 Mezi další slavné severoamerické stezky pak řadíme trojici cest zvanou též „Triple Crown“– Appalachian Trail , Pacific Crest Trail a Continental Divide Trail
Nejdelší dálkovou pěší stezkou Jižní Ameriky je 3 000 km dlouhý Greater Patagonian Trail , vedoucí divokou přírodou And z chilského Santiaga až do jižní Patagonie.
Dlouhou tradici mezi sportovněji založenými lidmi mají dálkové trekingové cesty v Asii, vedoucí horským a vysokohorským terénem v Himálaji nebo v sousedním pohoří Karákóram. Tyto trasy vedou často mezi horskými vesničkami, po tradičních obchodních stezkách a částečně i po přístupových cestách horolezeckých expedic k osmitisícovkám . Dominantní postavení drží Nepál s nespočtem nádherných tras, z nichž jmenujme alespoň dvě nejpopulárnější: Everest Base Camp Trek a Annapurna Circuit Trek V bhútánském Himálaji pak najdeme údajně nejtěžší klasický světový trek, přes 300 km dlouhý Snowman Trek . Ambici stát se nejdelší dálkovou horskou stezkou světa má Great Himalaya Trail , který bude po svém dokončení dosahovat délky 4 500 km a má procházet Pákistánem, Nepálem, Indií, Bhútánem a Tibetem.
Zemí pro pěší turisty zaslíbenou je Nový Zéland s 3 000 km dlouhou stezkou Te Araroa , vedoucí napříč celou zemí od mysu Cape Reinga až po městečko Bluff. Bohatou paletou dálkových tras se může pyšnit také Japonsko, kde zmiňme například 1 200 km dlouhou poutní cestu Shikoku Pilgrimage , procházející kolem 88 chrámů ostrova Šikoku.
Novozélandský Milford Track je znalci považován za jednu z nejkrásnějších světových túr.
V Evropě byl vytvořen kontinentální systém dvanácti dálkových pěších tras (značených E1–E12) a patnácti dálkových cyklistických tras Eurovelo (EV1–EV15). Mezi nejhezčí evropské pěší stezky bezesporu patří korsická trasa GR 20, Tour du Mont Blanc kolem nejvyšší hory západní Evropy nebo skotská West Highland Way Z mnoha evropských poutních stezek uveďme (kromě již zmíněné svatojakubské cesty) 1 900 km dlouhou cestu Via Francigena , vedoucí z Canterbury do Říma.
V Polsku, které sousedí s Českem i Slovenskem, najdeme několik oblíbených dálkových tras. Nejdelší polskou trasou v polských horách je Hlavní beskydská magistrála (Główny Szlak Beskidzki), dlouhá 496 km na trase mezi městem Ustroň ve Slezských Beskydech a obcí Wołosate nedaleko trojmezí Polska, Slovenska a Ukrajiny Hlavní sudetská magistrála (Główny Szlak Sudecki) přibližně sleduje česko-polskou hranici a na 440 km dlouhé trase vede z lázeňského města Świeradów-Zdrój do Prudníka přes nejzajímavější části Sudet Na našem území ji známe z krátkého krkonošského úseku pod názvem Cesta česko-polského přátelství
Na Slovensku je nejznámější dálkovou trasou Cesta hrdinov SNP, lidově pojmenovaná „Esenpéčka“, která měří 762 km, vede z Dukelského průsmyku do Bratislavy a v krátkém úseku v Bílých Karpatech prochází i územím Česka Nejdelší dálkovou stezkou Slovenska je ovšem 1 827 km dlouhá Via Slovakia , která kopíruje státní hranice, přičemž prochází všemi krajními body země Více o této trase najdete dále v textu Další slovenské dálkové trasy seřazené podle délky jsou: 247 km dlouhá Východokarpatská magistrála , dále Rudná magistrála (240 km), Štefánikova magistrála (120 km), Ponitrianská magistrála (106 km), Záhorácka magistrála (104 km) a samozřejmě nesmíme zapomenout na Tatranskou magistrálu o délce 65 km
TURISTICKÉ STEZKY V ČESKÉ REPUBLICE
Pěší turistika má v našich zemích dlouhou tradici. O nejstarší turistické cesty se zasloužila Pohorská jednota Radhošť ihned po svém založení roku 1884, kdy kolem Radhoště vybudovala menší síť tras značených tvarovými značkami.
Pak už se ale vůdčí role ujal Klub českých turistů, jehož první turistická cesta byla vyznačena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům . Původně měřila 8 km, ale po vybudování štěchovické a slapské přehrady z ní zbyla přibližně polovina Ve stejném roce vznikla i trasa z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která nese název Cesta Vojty Náprstka a představuje nejstarší dochovanou pěší trasu KČT.
Od té doby vznikly na území České republiky tisíce kilometrů značených pěších, cyklistických a lyžařských tras. K 1. lednu 2020 si tak naši turisté mohli vybrat ze 43 578 km pěších značených tras, 38 200 km cyklotras a přibližně 3 000 km lyžařských tras (z nichž je 511 značených pásovým lyžařským značením).
DÁLKOVÉ PĚŠÍ TRASY V ČESKÉ REPUBLICE
Nejstarší dálkovou trasou vedoucí přes naše území byla tzv. Modrá hřebenovka (Kammweg nebo také Blauer Kammweg), která vznikla v roce 1902 jako projekt německých turistických spolků Čech a v době své největší slávy se na našem území táhla z Krušných hor až po Jeseníky. Postupně dosáhla délky 1 200 km a byla tak ve své době nejdelší turistickou trasou v Evropě. Válka sice zapříčinila její
zánik, avšak v poslední době dochází k jejímu obnovování. První dálková cesta vytvořená Klubem českých turistů vznikla roku 1912 na trase Praha–Brdy–Šumava
Po druhé světové válce vznikly dvě dálkové značené trasy, které ale neměly dlouhého trvání. Strážní stezka tvořila podkovu od Znojma přes Šumavu, Krušné hory až po Jeseníky a Stezka svobody vedla z Dyleně přes Prahu až na Slovensko, kde navazovala na Cestu hrdinov SNP.
V současnosti v Česku existují spíše regionální dálkové pěší trasy. Z těch známějších jsou to například Zlatá stezka Českého ráje , Cesta bratří Čapků , Jiráskova cesta , Máchova cesta , Zlatá stezka Zemí hradů , Klostermannova cesta a přeshraniční trasy Zlatá stezka , Vintířova stezka nebo již zmiňovaná Cesta česko-polského přátelství. Zajímavostí je první certifikovaná turistická trasa v Česku – Stezka údolím Lužnice – vedoucí podél stejnojmenné jihočeské řeky v délce 55 km z Plané nad Lužnicí do Týna nad Vltavou. Českou republikou dále procházejí evropské dálkové stezky E3 , E6 a E10 Trasa E8 se našeho území dotýká u Znojma a jedna její varianta je vedena i po našem území.
POUTNÍ CESTY
Nezastupitelné místo mezi dálkovými stezkami bezesporu patří duchovním poutním cestám . Na našem území také najdeme několik tras ze systému Svatojakubských poutních cest , směřujících do Santiaga de Compostela. V současnosti na našem území existují celkem tři hlavní varianty svatojakubských tras, které v maximální míře využívají stávajícího značení KČT, doplněného o tradiční obrázek svatojakubské mušle
Stezky Via Czechia tvoří síť nejdelších turistických a poutních tras v Česku. Celkem šest tras propojuje významná geografická místa země.
Uvnitř Česka dále existují Cyrilometodějské stezky, směřující čtyřmi různými trasami do duchovního srdce Moravy – na Velehrad. Vedou například z Pusteven, Vranova, Svatého Hostýna nebo Svatého Kopečku u Olomouce. V roce 2019 byla otevřena poutní cesta Blaník–Říp (dlouhá 190 km), na kterou navazuje v roce 2022 otevřená cesta Říp–Blaník (o délce 280 km)
Mistra Jana Husa na jeho poslední životní pouti následuje Husova cesta , jejíž 800 km dlouhá trasa vede z Prahy do Kostnice. Jinou přeshraniční poutní cestou je Vintířova stezka , propojující významná místa spjatá se středověkým poustevníkem a prvním obyvatelem Šumavy, svatým Vintířem Měří 162 km a vede z bavorského kláštera Rinchnach do Blatné.
STEZKY VIA CZECHIA
Stezky Via Czechiapředstavují originální a podrobně popsaný systém nejdelších turistických a poutních dálkových tras v České republice. Stezky jsou vyznačeny samostatně pro pěší turistiku, cykloturistiku nebo zimní turistiku na lyžích, některé úseky lze splouvat na lodi. Všechny trasy měří dohromady přes 10 000 km.
Severní stezka – nejdelší trasa Via Czechia spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější bod Česka a vede převážně severními pohraničními horami . Pěší varianta měří 1 058 km a je rozdělena do 47 denních etap.
Jižní stezka – druhá nejdelší trasa Via Czechia spojuje nejvýchodnější a nejzápadnější body Česka a vede převážně jižním příhraničím . Pěší varianta měří 1 052 km a je rozdělena do 44 denních etap.
Centrální stezka spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější body Česka, přičemž vede přibližně středem země a prochází mimo
jiné i geometrickým středem země. Pěší varianta měří 1 036 km a je rozdělena do 47 denních etap.
Stezka středozemím propojuje nejsevernější a nejjižnější bod Česka a zavede vás mimo jiné do mnoha malebných měst i přírodních rezervací. Pěší varianta měří 569 km a je rozdělena do 27 denních etap.
Stezka Slezskem prochází pohraničními oblastmi Českého Slezska mezi Rychlebskými horami a Slezskými Beskydy. Je alternativou Severní stezky v její nejvýchodnější části. Pěší varianta měří 388 km a je rozdělena do 18 denních etap.
Českomoravská stezka sleduje historickou hranici Čech a Moravy a zároveň rozvodí Severního a Černého moře mezi Králickým Sněžníkem a Slavonicemi. Pěší varianta měří 345 km a je rozdělena do 18 denních etap.
SEVERNÍ STEZKA SLOVENSKEM
Dálková trasa Severní stezka Slovenskem, o které pojednává tato publikace, představuje jednu z nejdelších turistických a poutních tras na Slovensku. Sleduje slovensko-polskou státní hranici a na svých 562 km propojuje trojmezí Česka, Slovenska a Polska u Hrčavy s trojmezím Slovenska, Polska a Ukrajiny na Kremenci. Trasa prochází přes nejsevernější bod Slovenska u hory Modralová a končí v nejvýchodnějším bodě Slovenska na Kremenci. Celkové převýšení trasy činí 22 780 m. Nejvyšším bodem na trase je Vyšné Kôprovské sedlo (2 189 m n. m.), naopak nejníže stezka sestupuje u Mníšku nad Popradom (380 m n. m.).
Vznik Severní stezky Slovenskem souvisí s dvěma významnými projekty v oblasti turistiky, poutnictví a pobytu v přírodě – Via Czechia a Via Slovakia.
Slovenská Via Slovakia je svou délkou 1 827 km nejdelší turistickou stezkou na Slovensku a její trasa mezi Hrčavou a Kremencem vede do značné míry totožně se Severní stezkou Slovenskem. První průchod po ní uskutečnil její tvůrce Slavomír Duchovič v roce 2022.
Nejvyšším bodem Severní stezky Slovenskem je 2 189 m vysoké Vyšné Kôprovské sedlo.
Podruhé Slovensko obešel v roce 2023, kdy o této stezce natáčel úspěšný celovečerní film. Definitivní trasování Via Slovakia bylo dokončeno na počátku roku 2025, přičemž její autoři částečně využili i poznatků z přípravy a průzkumu Severní stezky Slovenskem.
Autor této knihy používá název Severní stezka Slovenskem jako pracovní v rámci této publikace a webových stránek www viaczechia cz Oficiální trasou kopírující slovensko-polskou hranici tak zůstává Via Slovakia a tato publikace je autorským pohledem na to, jak lze také Slovensko přejít podél jeho severní hranice. I proto je na všech mapách v knize vyznačena trasa Via Slovakia, pokud se od popisované trasy odchyluje.
Důležitým impulsem k napsání této knihy byla předchozí práce na vytvoření originálního systému nejdelších turistických a poutních tras v Česku – Via Czechia. Severní stezka Slovenskem na tuto síť navazuje u nejvýchodnějšího bodu Česka a umožňuje tak po absolvování jedné ze čtyř stezek Via Czechia (Severní, Centrální, Jižní nebo Slezskem) pokračovat dál na východ po trase Severní stezky Slovenskem (nebo naopak). Celková délka Severní stezky Českem a Severní stezky Slovenskem činí 1 620 km, což představuje 77 celodenních etap a 54 000 nastoupaných metrů.
Propojením sítě stezek Via Czechia a Via Slovakia tak vznikla mezinárodní dálková trasa – Via Czechoslovakia –, jejíž logika spočívá v propojení nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu bývalého Československa (viz mapa na zadní předsádce).
Severní stezka Slovenskem má rovněž cyklistickou variantu, vhodnou pro horská kola, která se ovšem z důvodu těžkého horského terénu místy výrazněji odklání od pěší trasy, respektive od státní hranice. Více informací naleznete v kapitole Jak stezku absolvovat
Slavo Duchovič na místě propojení tras Via Czechia a Via Slovakiatrojmezí Česka, Slovenska a Polska u Hrčavy.
Úseky Severní stezky Slovenskem od západu k východu
Úsek/oblast
Délka Dní (etap)
Začátek
Konec
1. Střední Beskydy 117 km 6 trojmezí Česka, Slovenska a Polska Oravská Polhora
2. Orava 56 km 3
Oravská Polhora Zverovka
3. Tatry 94 km 6 Zverovka Ždiar
4. severní Spiš 62 km 3 Ždiar
5. Ľubovnianská vrchovina65 km 3
Mníšek nad Popradom
Mníšek nad Popradom Gaboltov
6. Nízké Beskydy 131 km 6 Gaboltov Balnica
7. Bukovské vrchy 37 km 3 Balnica trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny
Celkem 562 km 30 trojmezí Česka, Slovenska a Polskatrojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny
KUDY STEZKA VEDE
Při plánování a přípravě trasy Severní stezky Slovenskem hrály dominantní roli dvě linie – státní hranice mezi Slovenskem a Polskem a trasa Via Slovakia. Výsledkem je dálková trasa, jež podle jejího autora nejvíce konvenuje pěším turistům a poutníkům, kteří chtějí co nejlépe prozkoumat slovensko-polské pohraničí a přitom co nejvíce putovat přírodou, pokud možno mimo asfaltové cesty a silniční komunikace
Při tvorbě Severní stezky Slovenskem, jak už ostatně název trasy napovídá, bylo snahou trasu vést buď po hraniční čáře (pokud po ní vede turistická cesta), nebo co nejblíže státní hranici po slovenském území. Spíše výjimečně, zejména pokud to vyžadují praktické důvody, stezka zachází na polské území. Popis trasy nicméně nevynechává důležitá a významná místa v polském příhraničí a rovněž se věnuje podstatným historickým faktům a událostem na polské straně hranice.
Stejně jako u ostatních stezek Via Czechia byly pro vedení trasy podstatné tyto aspekty: možnosti ubytování a doplnění zásob, dosažitelnost veřejnou dopravou, poutní místa, významné vrcholy, přírodní a historické zajímavosti a jiná důležitá místa.
Trasa z velké části sleduje státní hranici Slovenska a Polska.
Stezka prochází horským karpatským obloukem a zasahuje do geomorfologických provincií Západních i Východních Karpat. Protíná tak bezpočet slovenských geomorfologických celků (obvykle pohoří), přičemž od západu k východu to jsou: Jablunkovské mezihoří, Kysucké a Oravské Beskydy, Podbeskydská brázda, Podbeskydská vrchovina, Oravská kotlina, Skorušinské vrchy, Podtatranská brázda, Tatry, Spišská Magura, Pieniny, Ľubovnianská vrchovina, Busov, Ondavská vrchovina, Laborecká vrchovina a Bukovské vrchy. Pokud bychom se zaměřili na historické regiony, trasa postupně vede přes Kysuce, Oravu, Liptov, Tatry, Spiš, Šariš a Horný Zemplín. Horský charakter putování podtrhují četné vrcholy, které poutníkům příroda postavila do cesty Za jejich překonání a vynaloženou námahu čeká (někdy) odměna v podobě dalekých výhledů do krajiny Celkem trasa překračuje 56 vrcholů a horských sedel přesahujících magickou hranici 1 000 nadmořských metrů Nejvíce tisícovek najdeme v Oravských Beskydech a Bukovských vrších Z významných vrcholů jmenujme tyto: Veľká Rača (Kysucké Beskydy, 1 236 m n . m .), Pilsko (Oravské Beskydy, 1 557 m n . m .), Babia hora (Oravské Beskydy, 1 724 m n m ), Skorušina (Skorušinské vrchy, 1 314 m n m ), Vysoké Skalky (Pieniny, 1 050 m n m ), Eliášovka (Ľubovnianská vrchovina, 1 023 m n m ), Busov (Busov, 1 002 m n m ), Ďurkovec (Bukovské vrchy, 1 189 m n m ) a Kremenec (Bukovské vrchy, 1 221 m n m .).
Přestože má stezka výrazně přírodní a horský charakter, prochází přes mnohá města, historické památky nebo poutní místa. Z měst a větších obcí jsou to: Námestovo, Trstená, Ždiar, Spišská Stará Ves, Červený Kláštor a Stará Ľubovňa. Z historických památek a zajímavostí na trase nebo v její těsné blízkosti jmenujme například skanzeny Vychylovka, v Zuberci a Pribylině, Červený kláštor, poutní místo Zvir, Ľubovniansky hrad, poutní místo Gaboltov, Jurkovičovy vojenské hřbitovy z první světové války, Dukelský průsmyk s památníky bojů za druhé světové války nebo Múzeum Andyho Warhola v Medzilaborcích.
Celou stezku lze absolvovat po značených pěších trasách, výjimečně je vedena po cyklotrasách nebo neznačených cestách U některých etap lze podle zájmu zvolit alternativní vedení (na mapkách značeno modrou linkou) a tam, kde se popisovaná trasa odchyluje od Via
Pěší trasa a její výškový profil
Cyklistická trasa a její výškový profil
Slovakia, je černou linkou vyznačena i tato trasa V některých svých pasážích vede Severní stezka Slovenskem souběžně s jinými dálkovými trasami Kromě již zmiňovaných Via Slovakia a Hlavní beskydské magistrály jsou to: Eisenach–Budapešť (v úseku Magurka–Skorušina), Východokarpatská magistrála (Obručné – trojmezí na Kremenci) a evropská trasa E3 (Obručné – Dukelský průsmyk).
Z praktických důvodů je celá trasa rozdělena do sedmi logických úseků podle jednotlivých pohoří nebo turistických regionů. Začátek i konec každého úseku je dobře dostupný veřejnou dopravou, aby bylo snadné v daném uzlovém bodě putování zahájit, nebo ukončit, případně na několik dní přerušit . Úseky jsou dále rozděleny na denní etapy s délkou odpovídající tempu průměrně zdatného dospělého člověka . Obvyklá délka etapy činí 18–22 km, což časově odpovídá 5–8 hodinám na cestě. Každá etapa končí v místě, kde lze přenocovat „pod střechou“ – tedy v hotelu, penzionu nebo horské chatě.
CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ A OMEZENÍ NA TRASE
Větší část trasy prochází některými ze slovenských nebo polských národních parků a velkoplošných chráněných území, vede po jejich okraji, případně jimi prochází alternativní trasa Od západu k východu jsou to: CHKO Kysuce, Żywiecki Park Krajobrazowy (PL), CHKO Horná Orava, Babiogórski Park Narodowy (PL), Tatranský národný park, Pieninský národný park, Pieniński Park Narodowy (PL), Popradzki Park Krajobrazowy (PL), CHKO Východné Karpaty, Magurski Park Narodowy (PL), Jaśliski Park Krajobrazowy (PL), Ciśniańsko-Wetliński Park Krajobrazowy (PL), Národný park Poloniny, Bieszczadzki Park Narodowy (PL) Každá z těchto chráněných oblastí má jiná pravidla, a není tedy úplně jednoduché se v regulacích ochrany přírody vyznat. Pokud si nejste jisti, co je dovolené a co není, použijte „selský rozum“ a chovejte se k přírodě ohleduplně, setrvejte na značených cestách, na kole jezděte jen po značených cyklotrasách, neputujte v noci a vyhněte se divokému táboření v přírodě.
Dále uvádíme hlavní zásady a výjimky z obvyklých pravidel v jednotlivých oblastech.
Poměrně přísné regulace platí v Tatranském národním parku, kterým stezka prochází celkem v sedmi etapách (jde o celý úsek Tatrami a závěr 9. etapy z Trstené na Zverovku). Aktuální návštěvní řád TANAPu z roku 2023 uzavírá část turistických cest v období od 1 11 do 31 5 V této době tak není možné celou popisovanou trasu projít . Týká se to průchodu přes Smutné sedlo v Roháčích (hřeben nelze přejít ani po žádné jiné cestě), modře značené cesty přes Vyšné Kôprovské sedlo (lze obejít po magistrále přes Štrbské pleso), magistrály mezi Popradským a Velickým plesem (nelze rozumně obejít), magistrály mezi Skalnatým a Zeleným plesem (lze obejít přes Malou Svišťovku) a celého úseku od Veľkého Bieleho plesa přes Vyšné Kopské sedlo až k ústí Monkovy doliny (nelze rozumně obejít).
Popisovanou trasu rovněž není možné v Tatrách projít se psem, neboť zákaz turistiky se zvířaty platí celoročně na všech územích se čtvrtým a pátým stupněm ochrany. Na území TANAPu je rovněž zakázáno stanování nebo bivakování a turistiku zde lze provozovat pouze v denní době. V Pieninském národním parku je možné se pohybovat jen po značených turistických trasách a psa je třeba mít stále na vodítku.
Většina CHKO na Slovensku spadá do druhého stupně v rámci pětistupňového systému ochrany přírody – to mimo jiné umožňuje pěší turistiku i mimo značené cesty. Výjimečná pravidla ovšem platí v CHKO Horná Orava, která je jako jediná chráněná krajinná oblast Slovenska rozdělena do zón s různým stupněm ochrany. Popisovaná hřebenová trasa zde vede zónou s třetím stupněm ochrany, kde je možné se pohybovat pouze po značených turistických cestách. Týká se to etap 3–6 mezi vrcholem Talapkov Beskyd a rozcestím Hájovňa na Rovniach pod Babí horou.
POLSKÉ NÁRODNÍ PARKY
Většina polských národních parků má oproti Slovensku nebo Česku zaveden zpoplatněný vstup. Dalšími odlišnostmi polských národních parků od českých nebo slovenských pravidel jsou zejména: zákaz vstupovat mimo značené cesty na celém území parku, zákaz sběru hub, rostlin a lesních plodů, zákaz putování v noci, zákaz kempování, zákaz vstupu se psem vyjma tras k tomu určených.
Vstup do polských národních parků je možné uhradit online na webové stránce příslušného parku nebo přímo jeho strážcům
Vstup není nutné hradit v některých parcích mimo letní turistickou sezónu nebo pokud stezka vede po hranicích parku Na Severní stezce Slovenskem se to týká zejména pasáže přes Národní park Babia Góra, která vede k turistické chatě Markowe Szczawiny Tento úsek lze případně obejít po hraničním chodníku přes Malou
Babí horu Stejně tak je třeba s poplatkem počítat v Magurském národním parku (v případě odbočení z hraniční stezky) a v Bieszczadském národním parku (pokud se například vydáte na vyhlídkový vrchol Wielka Rawka) Naproti tomu Pieniński Park Narodowy nemá zaveden vstup, nicméně hradí se přístup na vyhlídková místa
Trzy Korony a Sokolica
Tatranský národní park představuje jednu z přírodně nejcennějších oblastí střední Evropy.
JAK STEZKU ABSOLVOVAT
Popis Severní stezky Slovenskem a jednotlivých etap je veden od západu k východu, což dává možnost u nejvýchodnějšího bodu Česka navázat na putování po některé z tras Via Czechia a pokračovat odtud dále na východ. Putování směrem na východ je rovněž příjemnější s ohledem na převládající západní větry. Nic ale nebrání tomu vydat se na cestu i v opačném směru.
Kdo nechce celou cestu absolvovat najednou (tzv. „thru-hike“), může jednotlivé úseky zdolávat postupně podle svých časových možností nebo kondice Každá denní etapa tak může být samostatným výletem . Můžete si tedy vybrat, který způsob je vám bližší, a délku úseků volit podle reliéfu krajiny či ročního období.
Severní stezka Slovenskem je určena primárně pro pěší turistiku. Jde totiž o nejpřirozenější způsob pohybu, který je rovněž nejohleduplnější k životnímu prostředí. Pěšímu putování je také přizpůsobena délka etap, která se obvykle pohybuje v rozmezí 18–22 km Podstatnější je ale časová náročnost, která většinou představuje 6–8 hodin na cestě. Délky etap byly v rámci možností přizpůsobeny náročnosti terénu a také počtu zajímavostí, aby každá část byla zvládnutelná jako plnohodnotný celodenní výlet, včetně zastávek na oběd či prohlídky památek a pozoruhodných míst.
NA KOLE NEBO NA LYŽÍCH
Cyklistická varianta Severní stezky Slovenskem měří 614 km a je naplánována pro horské kolo tak, aby se co nejvíce přibližovala základní pěší trase Kvůli těžkému terénu a také regulacím národních parků mnohé pasáže vedou jinudy než pěší stezka, často dále od hraničního hřebene. Na kole lze absolvovat jen některé pasáže pěší trasy, jako jsou úseky Oravou, Ľubovnianskou vrchovinou a Nízkými Beskydy Hřebenovka Bukovských vrchů v NP Poloniny je pro cyklistiku zakázaná, stejně jako tatranské stezky a hřebenovka v CHKO Oravské Beskydy Rovněž je třeba počítat s tím, že s kolem se nedostanete na východní konec stezky na trojmezí u hory Kremenec, a proto cyklistická trasa končí v obci Nová Sedlica.
Přejezd na kole mezi Hrčavou a Kremencem je naplánován v rámci možností po značených cyklotrasách vedených terénem mimo silniční komunikace, výjimečně vede trasa po jiných cestách – značených nebo neznačených lesních cestách nebo po silnicích. Pokud se budete držet naplánované trasy, počítejte s náročným profilem a místy hůře průjezdným terénem, kde je kolo nutné vést. Celkové převýšení činí přes 8 000 výškových metrů. Ideálním prostředkem pro absolvování cyklistického přejezdu po Severní stezce Slovenskem je horské kolo osazené bikepackingovými brašnami. Absolvování celé trasy vyžaduje dle fyzické zdatnosti 7-10 dní Podrobný zákres cyklistické trasy a gpx soubor najdete na webu www viaczechia cz Většinu trasy lze absolvovat i v zimním období – pěšky, na lyžích nebo se sněžnicemi . V zimě však nelze uskutečnit přechod Tater, kde platí každoroční zimní uzávěra v období od 1. 11 do 31 5 Protože na upravované běžkařské trasy na popisované trase nenarazíte, jsou
Velká část míst na Severní stezce Slovenskem je dobře dostupná vlakem.
pro lyžařskou turistiku vhodné širší a robustnější, tzv. „backcountry lyže“. Ideálním úsekem pro zimní přechod jsou Střední Beskydy s dostatečným zázemím turistických chat a solidní sněhovou pokrývkou. Pěkné terény pro lyžařskou turistiku nabízejí též Poloniny, případně celé Nízké Beskydy, které ovšem kvůli nižší nadmořské výšce mohou trpět nedostatkem sněhu.
DOPRAVA NA MÍSTO
Začátek i konec trasy je dostupný veřejnou dopravou. Do české Hrčavy se dopravíte kombinací autobusu a vlaku, z centra obce je to k trojmezí 2 km pěšky. Ze Slovenska můžete přijet vlakem do stanice Čierne pri Čadci, odkud je to k začátku trasy 1,5 km. Pokud na putování navazujete po některé ze stezek Via Czechia, využijte k dosažení trojmezí přeshraniční cestu od rozcestí Na Dílku (3 km), případně žlutě značenou trasu Polskem od nejvýchodnějšího bodu Česka (4 km). Na východní konec trasy se dá velmi dobře dostat autobusem do Nové Sedlice.
Autobusovými linkami jsou dosažitelné všechny uzlové body na trase – tedy začátky a konce jednotlivých úseků. Pouze Balnica je ze slovenské strany dostupná pěšky (6 km z Osadného), z Polska sem jezdí turistické vlaky Bieszczadské lesní dráhy z obce Majdan.
Hranici Slovenska a Polska rovněž obsluhují tři mezinárodní vlaková spojení, přičemž od západu jsou to: trať Čadca–Zwardoń s pravidelným celoročním provozem, trať Plaveč–Muszyna se sezónními vlaky (Belianský expres) s víkendovým provozem od poloviny června do poloviny září a trať Medzilaborce–Łupków rovněž s víkendovým provozem od poloviny června do poloviny září. Vy-
znavači vlaků se mohou k trase přiblížit i na dalších místech, jako je například Trstená, Štrbské pleso nebo Stará Ľubovňa. Zajímavou možností nástupu na trasu je využití Oravské lesní železnice do stanice Sedlo Beskyd.
NOCOVÁNÍ
Stejně jako u všech stezek Via Czechia byla i u této při plánování věnována pozornost možnostem ubytování Většina etap končí v místě, které nabízí minimálně jedno ubytovací zařízení – horskou chatu, penzion nebo hotel . Zejména ve východní části stezky jsou možnosti ubytování omezenější a k ubytovacímu zařízení je třeba odbočit nebo sestoupit z hřebene. Celou trasu Severní stezky Slovenskem tak lze absolvovat „nalehko“ s komfortním ubytováním pod střechou Takto naplánovaná trasa je šetrnější k přírodě, neboť nevyžaduje spaní „na divoko“ v přírodě.
Možnosti ubytování a oficiálního táboření jsou rovněž uvedeny v textu i v souhrnné tabulce a vyznačeny na mapce každé etapy.
Vynikající zázemí pro poutníky nabízejí chaty Polského turisticko-vlastivědného spolku (PTTK), které nabízejí jednoduché ubytování v posteli (s vlastním spacákem nebo bez něj) i možnost přespání ve vlastním stanu poblíž chaty. Chaty mají vlastní restaurace a obvykle disponují místností, kde si lze na vlastním vařiči ohřát jídlo. Na polské
Na trase Severní stezky Slovenskem narazíte tu a tam na jednoduché útulny.
straně hranice najdete tu a tam studentské stanové základny (polsky baza namiotowa), což jsou tábory v přírodě se základním vybavením, jako jsou stany, kuchyňka nebo toalety, kde lze přespat s vlastním stanem nebo i bez něj.
Mnohá místa pro nocování autor osobně vyzkoušel a jsou uvedena u každé kapitoly i v závěrečném souhrnu jako doporučená. Všechna zmíněná ubytovací zařízení jsou přívětivá k poutníkům, umožňují pobyt na jednu noc a v naprosté většině nabízejí i stravování. Jedná se vesměs o penziony v hezké přírodě, horské chaty nebo místa s „geniem loci“. V některých lokalitách s velkým výběrem srovnatelných ubytovacích kapacit doporučené ubytování uvedeno není.
BIVAKOVÁNÍ
Zajímavým způsobem putování je vyrazit „na těžko“ a přespávat v přírodě jen ve spacáku, pod plachtou či v hamace. Takový poutník nemusí nic předem rezervovat a užívá si svobody, tedy „jde, kam ho nohy donesou“. Tento dobrodružnější způsob umožní nocovat na krásných místech, kde můžete nerušeně vnímat přírodu.
Obecně jsou pravidla pro turistiku ve slovenských a polských národních parcích přísnější než v Česku. Ze zákona je bivakování zakázáno ve všech slovenských i polských národních parcích, mimo místa k tomu určená. Bivakování je rovněž zakázáno v chráněných územích od III. stupně ochrany výše, kam kromě národních parků spadá i hřebenová oblast CHKO Horná Orava.
Na trase se v nepravidelných rozestupech nacházejí bivakovací přístřešky, opuštěné salaše nebo volně přístupné chaty, které mohou poskytnout relativně bezpečné nocování a ochranu před deštěm Tato místa jsou vyznačena v mapkách u jednotlivých etap a najdete je také v aplikaci Mapy com nebo na webové stránce www.wiating .eu . Zejména ve východní části stezky, kde se nenachází tolik turistických chat a penzionů, mohou nouzové přístřešky nabídnout dobrou možnost přespání Z mnoha uvádíme jmenovitě tyto: útulna Kráľova studňa (etapa 21), tři polské přístřešky podél hranice Magurského NP (etapa 23 a 24), tři „nouzové stany“ v Nízkých Beskydech (etapa 26 a 27) a dva přístřešky v NP Poloniny (etapa 29 a 31).
VODA A JÍDLO
Severní stezka Slovenskem vede z velké míry přírodou mimo civilizaci, a proto může doplňování zásob jídla a vody představovat jistou logistickou výzvu. Platí to zejména pro nejvýchodnější pasáž Nízkými Beskydy a Bukovskými vrchy, kde od vesnice Cigeľka až do konce etapy na Kremenci neleží na trase žádná vesnice a jediným místem, kde lze přímo na trase dokoupit potraviny, je Balnica. Doplnit některé základní potraviny a vodu lze také na chatách PTTK (zejména ve Středních Beskydech). U delšího putování je tedy třeba buď mít dostatek zásob s sebou, nebo počítat s nutností odbočení z trasy k příslušnému obchodu.
Vodu lze po cestě někde doplňovat z přírodních zdrojů. V letním období ale mnoho na mapě vyznačených pramenů a studánek může vyschnout . Nejproblematičtější úsek v tomto ohledu představují Nízké Beskydy, kde je někdy třeba k vodě sestoupit z hřebene.
VYBAVENÍ NA VÍCEDENNÍ PUTOVÁNÍ
Dnes již není nutné vláčet na zádech těžký batoh. Moderní vybavení pro pobyt v přírodě je lehké, takže věci pro vícedenní putování s pře-
Vodu můžete na trase doplňovat z přírodních zdrojů.
spáním v přírodě mohou klidně vážit kolem 8–10 kg a někteří jedinci jsou dokonce schopni „stlačit“ váhu i níž. Optimálně by naplněný batoh neměl být těžší než 20 % tělesné hmotnosti.
Níže uvádím výbavu pro vícedenní pěší putování s nocováním v přírodě ve slovenských „nezimních“ podmínkách.
Oblečení – nejlepší spodní prádlo je z merino vlny, která hřeje i mokrá a ani po několika dnech nošení bez praní nezapáchá, takže není nutné mít s sebou náhradní. Jako svrchní oděv se osvědčují tzv. softshellové bundy, které nabízejí univerzální využití do většiny podmínek. Zejména pro horské přechody má nezastupitelnou roli nepromokavá větrovka a kalhoty, v chladnějším ročním období i čepice a rukavice. Pokud cesty pokrývá sníh, led nebo jsou blátivé, využijete nesmeky nebo mačky a návleky na boty.
Ideální obuví pro podmínky Severní stezky Slovenskem jsou lehké trekingové boty nebo klasické pohorky s kvalitní podrážkou a pokud možno nepromokavou úpravou. Vyšší kotníková bota odlehčí kotníkům v těžším terénu a voděodolné obutí se hodí vždy, neboť cesty mohou být celoročně rozblácené.
Spacák je jednou z nejdůležitějších věcí na vícedenní túry, spojené s bivakováním nebo spaním v turistických přístřešcích. Bez kvalitního spánku si tělo neodpočine a po několika bezesných nocích přichází krize. Podstatné je tedy zajistit si tepelný komfort, který zaručí třísezónní spacák z peří nebo dutých vláken s komfortní teplotou -5–0 °C. Pokud budete spacák využívat pro přespání na chatách nebo uzavřených útulnách, může být komfortní teplota vyšší. Vaření a jídlo – při táboření se osvědčil lehký plynový vařič, na kterém si lze uvařit čaj, kávu, polévku nebo hotové instantní jídlo. Někteří výrobci vyvinuli pokrmy, které dokonce ohřejete chemicky bez nutnosti zapalovat vařič, což se může při bivakování hodit.
Voda bývá obyčejně důležitější než jídlo. Vybavte se lehkou plastovou láhví, kterou budete průběžně doplňovat z bezpečných zdrojů. V chladném období je příjemné mít s sebou termosku. Vodu z nejistých zdrojů lze filtrovat nebo dezinfikovat tabletami. Studánky a prameny jsou vyznačeny v mapách u jednotlivých etap.
Mapa – pro plánování i vlastní cestu se osvědčily podklady na serveru www.mapy.com, které jsou v případě Slovenska přesné a aktuální a jež lze rovněž stáhnout do telefonu a používat offl ine. Kdo upřednostňuje papírové mapy, může využít map nakladatelství SHOCart v měřítku 1 : 40 000, které pokrývají celé Slovensko.
WEBOVÁ STRÁNKA VIA CZECHIA A DALŠÍ ZDROJE INFORMACÍ
Na webu www.viaczechia.cz najdete více informací ke všem stezkám Via Czechia:
- online mapy a GPX soubory
- itineráře tras (online i PDF soubory ke stažení)
- doporučené ubytování, útulny
- seznam přátelských míst
- tabulkové statistiky tras (poutní místa, tisícovky, doporučená ubytování apod.)
Další informace naleznete na facebookové stránce: www.facebook.com/viaczechia
Zapojit se můžete do diskusní skupiny: www.facebook.com/groups/viaczechia
MEDVĚDI
Medvěd hnědý je přirozeným obyvatelem karpatských lesů. Jeho stavy na Slovensku v posledních letech mírně vzrůstají a každoročně dochází k několika jeho střetům s lidmi. Přestože nejvíce zvířat se vyskytuje na středním Slovensku, medvědi žijí i podél slovensko-polské hranice a existuje tedy (poměrně malá) pravděpodobnost, že medvěda nebo jeho stopy spatříte i na Severní stezce Slovenskem. Autor publikace strávil mnoho času v medvědích teritoriích Aljašky a Kanady a v následujícím odstavci najdete jeho doporučení, jak problémům s medvědy předcházet. Medvěd je plaché zvíře a člověku se přirozeně snaží vyhnout. V naprosté většině případů tak zvíře vyklidí pole dříve, než jej máte šanci spatřit. První radou je tedy pohybovat se v přírodě tak, abyste jej nepřekvapili: držet se značených cest, nevstupovat do nepřehledného terénu, psa držet na vodítku a neprovozovat turistiku po setmění. Pro klid duše si na cestu vezměte medvědí rolničky nebo v méně přehledném terénu dělejte hluk. Kdo má větší obavy, může se na cestu vybavit medvědím pepřovým sprejem, jeho použití je ale jen pro krajní případy útoku. Pokud k interakci dojde, je třeba zachovat klid a pomalu od zvířete ustupovat. Při nocování v přírodě nevařte přímo u místa spaní a jídlo, odpadky a zbytky na noc uložte mimo bivak, ideálně zavěšením na strom v dostatečné výšce. Obecně také platí, že pohyb v početnějších kompaktních skupinách je lepší než o samotě.
