Anatomie spiknutí
1V bfieznu v‰est ãtyfiicet je vPafiíÏi chladno asnad je‰tû chladnûji, kdyÏ má nûkdo zemfiít pfied popravãí ãetou. Vtu dobu 11. bfiezna 1963 stál na hlavním nádvofií pevnosti vIvry vysok˘ dÛstojník francouzského letectva pfiipoutan˘ zezadu za ruce ke kÛlu zaraÏenému do prochladlého ‰tûrku a upíral oãi, které pomalu ztrácely nevûfiící v˘raz, na ãetu vojákÛ nastoupenou dvacet metrÛ pfied ním.
Zachrastil se‰lápnut˘ ‰tûrk, napûtí maliãko povolilo, to zavazovali podplukovníkovi Jeanu-Marie Bastienu-Thirymu oãi, odnímajíce jim navÏdy svûtlo. Vojáci si nabili anatáhli karabiny a do rachotu dvaceti závûrÛ bezmocnû zamumlal knûz.
Za zdí zavfie‰tûl klakson kamionu, kterému nûjaké men‰í vozidlo pfiekáÏelo v cestû do centra mûsta; troubení pfiehlu‰ilo povel „Klíci zbraÀ“ vydan˘ velitelem popravãí ãety aumlklo. Tfiesk v˘stfielÛ zãefiil hladinu procitajícího mûsta jen vypla‰en˘mi holuby, ktefií na chvilku vzlétli do vzduchu. KdyÏ za pár vtefiin su‰e aosamocenû pleskla rána zmilosti, ztratila se vrostoucím rámusu dopravního ruchu.
Smrt tohoto dÛstojníka, kter˘ jako vÛdce gangu sloÏeného z teroristÛ Organizace tajné armády (OAS) pfiipravoval atentát na francouzského prezidenta, mûla znamenat konec úkladÛ o prezidentÛv Ïivot. Ironií osudu znamenala zaãátek, aabychom objasnili pfiíãinu, musíme vysvûtlit, proã toho rána na dvofie vojenské vûznice uPafiíÏe viselo zprovazÛ prostfiílené tûlo...
Slunce koneãnû zapadlo za palácovou zeì adlouhé, hrbolaté stíny pfiinesly na nádvofií vítanou úlevu. Byl nejteplej‰í den vroce aje‰tû vsedm veãer ukazoval teplomûr tfiiadvacet stupÀÛ. V‰ude v rozpáleném mûstû nakládali PafiíÏané nervózní manÏelky aubreãené dûti do aut avlakÛ aodváÏeli je na víkend na venkov. Byl 22. srpen 1962, den, kdy za hranicemi PafiíÏe ãekala hrstka muÏÛ rozhodnut˘ch, Ïe prezident, generál Charles de Gaulle, zemfie.
Zatímco obyvatelé hlavního mûsta se chystali prchnout pfied vedrem kfiekám akmofii, kde bylo snesitelnûji, pokraãovala za honosnou fasádou Elysejského paláce schÛze vlády. Po nahnûdlé dlaÏbû, chladnoucí vúlevném stínu, se pfies tfii ãtvrtiny pfiedního nádvofií táhl kruh ‰estnácti ãern˘ch salonních Citro¨enÛ DS zaparkovan˘ch tûsnû za sebou.
¤idiãi, schovaní vnejhlub‰ím chládku uzápadní zdi, kam stíny dopadly nejdfiív, spolu klábosili jako v‰ichni, kdo vût‰inu pracovní doby ãekají na své nevypoãitatelné pány.
Na neobvyklou délku dne‰ního vládního zasedání Ïehrali skoro do pÛl osmé. Pak se za sklenûn˘mi dvefimi nad ‰esti vstupními palácov˘mi schody objevil ofietûzovan˘ aometálovan˘ vrátn˘ apokynul stráÏím. ¤idiãi za‰lápli nedokoufiené guloásky. Policisté astráÏe vbudkách ubrány strnuli jako sochy amasivní Ïelezné mfiíÏe se rázem otevfiely.
KdyÏ se za sklenûn˘mi dvefimi objevila první skupina ministrÛ, fiidiãi uÏ sedûli za volanty. Vrátn˘ otevfiel dvefie aãlenové vlády se trousili po schodech, pfiejíce si navzájem pfiíjemn˘ víkend.
V pfiedepsaném pofiadí pfiedjíÏdûly limuzíny knejniωímu schodu, vrátn˘ súklonou otevíral zadní dvefie, ministfii nastupovali aodjíÏdûli kolem salutující palácové stráÏe do ulice Faubourg-St-Honoré.
Za deset minut byli pryã. Na dvofie zÛstaly dva dlouhé ãerné Citro¨eny DS aoba pomalu klouzaly ke schodÛm. První, svlajkou prezidenta Francouzské republiky, fiídil Francis Marroux, policejní ‰ofér zv˘cvikového avelitelského stfiediska státního ãetnictva vSatory. Byl to tich˘, uzavfien˘ ãlovûk, kter˘ sministersk˘mi ‰oféry na dvofie nikdy nevtipkoval. Ale mûl Ïelezné nervy aumûl jezdit rychle abezpeãnû; proto mohl b˘t de Gaullov˘m osobním fiidiãem. Sedûl ve voze sám. Za ním jel s druh˘m Citro¨enem DS 19 dal‰í ãetník ze Satory.
V 19.45 se za sklenûn˘mi dvefimi objevila druhá skupina a muÏi na dvofie znovu znehybnûli vpozoru. Zahlédli za sklem obvykl˘ uhlovû ‰ed˘ dvoufiad˘ oblek atmavou vázanku Charlese de Gaulla. Se starosvûtskou galantností nechal prezident projít paní Yvonne de Gaullovou apak ji vzal za ruku avedl ze schodÛ kãekajícímu citro¨enu. Uvozu se roze‰li aprezidentova choÈ nastoupila do prvního automobilu zadními dvefimi zleva. Generál kní nastoupil zprava.
Jejich zeÈ, plukovník Alain de Boissieu, tehdy náãelník ‰tábu obrnûn˘ch ajízdních jednotek francouzské armády, ovûfiil, zda jsou zadní dvefie zobou stran bezpeãnû zavfieny, anasedl dopfiedu vedle Marrouxe.
Dal‰í dva muÏi ze skupiny provázející prezidentskou dvojici po schodech se posadili do druhého vozu. Henri d’Jouder, hromotluck˘ tûlesn˘ stráÏce urãen˘ pro tento den, alÏírsk˘ Kabyl, nasedl dopfiedu vedle fiidiãe, uvolnil si tûÏk˘ revolver v levém podpaÏí amocnû se zapfiel zády do opûradla. Od té chvíle tûkal bez ustání oãima, ne po autû pfied nimi, ale po chodnících anároÏích, kolem nichÏ projíÏdûli. Druh˘ muÏ si sedl za nûho, ale napfied dal poslední pfiíkaz jednomu zpolicistÛ zÛstávajících vpaláci. Byl to komisafi Jean Ducret, ‰éf prezidentovy osobní stráÏe.
U západní zdi tfiaskavû na‰lápli dva silniãní policisté vbíl˘ch pfiilbách své motorky azvolna vyjeli ze stínu kbránû. Pfied v˘jezdem se na dva metry od sebe zastavili aohlédli se. Marroux se odlepil sprvním citro¨enem od schodÛ, vyrazil kbránû azafiadil se za motorizované pfiedjezdce. Druh˘ vÛz jel za ním. Bylo 19.50.
Îelezné mfiíÏe se znovu rozletûly amal˘ konvoj se vyfiítil kolem zkamenûl˘ch stráÏí. Na konci ulice zahnul do avenue de Marigny. Zpod ka‰tanÛ jej sledoval mlad˘ skútrista vbílé pfiilbû. KdyÏ kolem nûho konvoj projel, odrazil se od obrubníku ajel za ním. Provoz byl na srpnov˘ víkend normální aprezidentÛv v˘jezd nebyl pfiedem ohlá‰en. Jen kvílení motocyklov˘ch sirén oznamovalo dopravním stráÏníkÛm, kdo se blíÏí, amuseli pak zbûsile mávat apískat, aby dopravu vãas zastavili.
V ‰eru pod ka‰tany nabral konvoj rychlost, vfiítil se na slunné Clemenceauovo námûstí azamífiil rovnou kmostu Alexandra III. Mladíkovi na skútru se vzávûsu za úfiedními vozidly jelo docela snadno. Za mostem vjel Marroux za motocyklisty do avenue generála Gallieniho aodtud na ‰irok˘ bulvár des Invalides. Skútrista pochopil. Na rohu bulváru aulice de Varennes ubral fivoucí plyn azahnul knároÏní kavárnû. Rychle pro‰el dozadu ktelefonu, vytáhl zkapsy kovovou známku avytoãil místní ãíslo.
Podplukovník Jean-Marie Bastien-Thiry ãekal vkavárnû na pfiedmûstí Meudon. Mûl tfiicet pût let, Ïenu, tfii dûti amísto na ministerstvu letectva. Za konvenãní fasádou svého zamûstnání
a rodinného Ïivota hofice nenávidûl Charlese de Gaulla, protoÏe byl pfiesvûdãen, Ïe vydáním AlÏírska tamním nacionalistÛm zradil Francii ataké ty, ktefií ho vroce 1958 povolali znovu kmoci.
Sám ztrátou AlÏírska onic nepfii‰el ana jeho motivech nebylo nic osobního. PovaÏoval se za vlastence avûfiil, Ïe své milované vlasti prokáÏe dobrou sluÏbu, zabije-li ãlovûka, vnûmÏ vidûl zrádce. Vté dobû tak sm˘‰lely tisíce lidí, ale jen máloktefií patfiili kfanatick˘m ãlenÛm Organizace tajné armády, ktefií pfiísahali, Ïe de Gaulla zabijí ajeho vládu svrhnou. Bastien-Thiry byl jedním znich.
KdyÏ ho zavolali ktelefonu, popíjel pivo. Barman mu podal sluchátko a‰el vyladit televizor na druhém konci pultu. Bastien-Thiry nûkolik vtefiin poslouchal, pak do telefonu za‰eptal: „V˘bornû, dûkuji,“ azavûsil. Pivo uÏ mûl zaplaceno. Pomalu vy‰el na chodník pfied kavárniãku, vytáhl zpodpaÏí stoãené noviny advakrát je peãlivû rozevfiel.
V prvním patfie na druhé stranû ulice spustila mladá Ïena krajkovou záclonu za oknem svého bytu aotoãila se kdvanácti muÏÛm, ktefií pfiecházeli po místnosti. „Je to trasa ãíslo dvû,“ fiekla. Pût mlad‰ích, ktefií byli vtomto „fiemesle“ amatéry anervóznû si mnuli ruce, vyskoãilo.
Ostatní atentátníci byli star‰í aklidnûj‰í. Jejich velitel a zástupce Bastiena-Thiryho, poruãík Alain Bougrenet de la Tocnaye, byl pravicov˘ extremista zvelkostatkáfiské rodiny, pûtatfiicetilet˘, Ïenat˘, otec dvou dûtí.
Nejzlovûstnûji znich vypadal Georges Watin, devûtatfiicetilet˘ ramenáã sbuldoãími ãelistmi, fanatik zOAS, pÛvodnû zemûdûlsk˘ inÏen˘r zAlÏíru, kter˘ se bûhem dvou let stal jedním znejnebezpeãnûj‰ích teroristÛ OAS. Pro staré zranûní na noze se mu fiíkalo Kulhoun.
KdyÏ jim dívka pfiedala zprávu, v‰ech dvanáct se vyhrnulo na schody azadním v˘chodem do postranní ulice, kde parkovalo ‰est aut, zãásti ukraden˘ch, zãásti najat˘ch. Bylo 19.55. Bastien-Thiry vybíral místo pro atentát osobnû, ato nûkolik dní. Vypoãítával úhly v˘stfielÛ, rychlost avzdálenost jedoucích vozidel apalebnou sílu nezbytnou kjejich zastavení. Rozhodl se pro dlouhou rovnou vozovku zvanou avenue de la Libération, která vedla khlavní kfiiÏovatce vpfiedmûstské obci Petit Clamart. Podle jeho plánu mûla prvá skupina sloÏená z nejlep‰ích stfielcÛ zahájit palbu na prezidentÛv automobil asi dvû stû metrÛ pfied kfiiÏovatkou. Mûli se ukr˘t za dodávkov˘
vÛz zaparkovan˘ po stranû silnice astfiílet na pfiijíÏdûjící vozidla vhodnû ostrém úhlu, aby byla pravdûpodobnost zásahu co nejvût‰í.
Podle v˘poãtu Bastiena-Thiryho mûlo prezidentÛv vÛz prostfielit sto padesát kulek, je‰tû neÏ dojede kdodávkovému autu. Jakmile bude zastaven, vyjede zpostranní ulice druhá skupina OAS arozstfiílí zblízka vÛz tajné policie. Obû skupiny zlikvidují prezidentÛv konvoj za nûkolik vtefiin, naãeÏ pobûÏí ke tfiem autÛm za dal‰ím rohem avtûch ujedou.
Bastien-Thiry, tfiináct˘ znich, mûl funkci pfiedsunuté hlídky. Ve 20.05 zaujaly obû skupiny své pozice. Sto metrÛ od nich smûrem kPafiíÏi postával na autobusové zastávce Bastien-Thiry s novinami vruce. AÏ jimi mávne, bude to signál pro Serge Berniera, velitele prvního komanda stojícího udodávky. Ten pfiedá rozkaz stfielcÛm leÏícím vtrávû ujeho nohou. Bougrenet de la Tocnaye vjede sautem do cesty tajné policii. Vedle nûho bude sedût Watin Kulhoun se samopalem.
KdyÏ usilnice vPetit Clamart zacvakaly odji‰Èované zbranû, konvoj generála de Gaulla pronikl zru‰ného centra na volnûj‰í pfiedmûstské vozovky. Tam se jeho rychlost pfiiblíÏila skoro ke stovce.
Na volné cestû mrkl Francis Marroux po hodinkách, vycítil rozmrzelou netrpûlivost starého generála azv˘‰il rychlost je‰tû víc. Oba motocyklisté pfied nimi zpomalili azafiadili se za konvoj. De Gaulle takov˘ okázal˘ pfiedvoj nesná‰el azbavoval se ho, kde mohl. Tak vjeli do avenue de la Division Leclerc vPetit Clamartu. Bylo 20.17.
O necelé dva kilometry dál doplácel Bastien-Thiry na svÛj velk˘ omyl. Dovûdûl se onûm aÏ po nûkolika mûsících od policie, ato uÏ sedûl vcele smrti. KdyÏ sestavoval ãasov˘ plán atentátu, zjistil si vkalendáfii, Ïe 22. srpna se stmívá ve 20.35; mûli tedy dost ãasu ipro pfiípad, Ïe by de Gaulle vyjel pozdûji, coÏ se také stalo. JenÏe kalendáfi letectva, odkud plukovník tento údaj vyãetl, platil pro rok 1961. Dvaadvacátého srpna 1962 se setmûlo ve 20.10. Atûch pûtadvacet minut zmûnilo dûjiny Francie. Ve 20.18 rozeznal Bastien-Thiry, Ïe po avenue de la Libération se knûmu stodesetikilometrovou rychlostí fiítí oãekávan˘ konvoj. Zbûsile zamával novinami.
O sto metrÛ dál na druhé stranû vozovky mÏoural vztekle Bernier na nejasnou postavu uze‰efielé autobusové zastávky.
Mává uÏ, nebo nemává? NeÏ se staãil rozhodnout, uvidûl, jak se kolem autobusové zastávky pfiehnal Ïraloãí ãenich prezidentova vozu ajak se stále více blíÏí. „Pal!“ zafival na muÏe u sv˘ch nohou. KdyÏ na konvoj vypálili, projíÏdûl uÏ kolem nich, takÏe stfiíleli zdevadesátistupÀového úhlu na pohybliv˘ cíl, kter˘ je míjel stodesetikilometrovou rychlostí.
To, Ïe automobil dostal aspoÀ dvanáct zásahÛ, svûdãilo o vynikajících stfieleck˘ch kvalitách atentátníkÛ. Vût‰ina kulek zasáhla citro¨en zezadu. Roztrhly dvû pneumatiky, apfiestoÏe byly ze samolepicího materiálu, náhlá ztráta tlaku strhla auto stranou apfiední kola dostala smyk. Právû tehdy zachránil Francis Marroux de Gaullovi Ïivot.
Zatímco eso mezi stfielci, b˘val˘ legionáfi Varga, ostfieloval pneumatiky, ostatní vyprazdÀovali zásobníky do vzdalujícího se zadního okna. Nûkolik kulek prolétlo karoserií, jedna rozbila okno aonûkolik centimetrÛ minula prezidentÛv nos. Zpfiedního sedadla se otoãil plukovník de Boissieu azahfimûl na tchána a tchyni: „Kzemi!“ Madame de Gaullová sehnula hlavu kmanÏelovu klínu. Generál mrazivû utrousil: „UÏ zas?“ aotoãil hlavu kzadnímu oknu.
Marroux pevnû sevfiel roztfiesen˘ volant, mírnû jej stoãil do smyku azároveÀ sníÏil rychlost, ale jen na okamÏik. Vzápûtí jeho citro¨en vyrazil znovu vpfied, kodboãce do avenue du Bois, kde ãekala druhá skupina OAS. Tûsnû za ním jel policejní vÛz, kter˘ nedostal jedin˘ zásah.
Pfii rychlosti blíÏících se automobilÛ mûl Bougrenet de la Tocnaye, kter˘ ãekal snastartovan˘m autem naavenue de Bois, jen dvû moÏnosti: buì jim vjet do cesty anechat se pfii sráÏce rozsekat napadrÈ, anebo spustit spojku opÛl vtefiiny pozdûji. Rozhodl se pro druhou. KdyÏ vyrazil zpostranní ulice apfiipojil se kprezidentovu konvoji, automobil po jeho boku nebyl de GaullÛv; jeli vnûm prezidentÛv stráÏce av˘born˘ stfielec d’Jouder akomisafi Ducret.
Watin se vyklonil zpravého okna aÏ po pás avystfiílel svÛj samopal do zadní stûny citro¨enu, kter˘ jel pfied ním aza jehoÏ rozbit˘m oknem zahlédl de GaullÛv py‰n˘ profil.
„Proã na nû ti idioti nestfiílejí?“ zahofiekoval prezident. D’Jouder se snaÏil na útoãníky vystfielit pfies tfiímetrovou mezeru mezi auty, ale zaclánûl mu policejní fiidiã. Ducret na fiidiãe kfiikl, aby se drÏel prezidentova vozu, avzápûtí teroristÛm ujeli. Oba motocyklisté, znichÏ jednoho de la TocnayÛv náhl˘ v˘jezd málem povalil, se vzpamatovali adohnali je. Cel˘ konvoj
vtrhl po okruhu na kfiiÏovatku, projel ji auhánûl kvojenskému leti‰ti ve Villacoublay.
Neúspû‰ní atentátníci neztráceli ãas rekriminacemi. Na ty do‰lo pozdûji. Tfii vozy pouÏité pfii operaci nechali stát, naskoãili do aut pfiipraven˘ch pro únik azmizeli vhoustnoucí tmû. Komisafi Ducret zavolal autovysílaãkou Villacoublay astruãnû oznámil, co se stalo. KdyÏ tam konvoj odeset minut pozdûji dorazil, generál de Gaulle pfiikázal zajet aÏ krampû, kde ãekala helikoptéra. Sotva vÛz zastavil, nahrnuli se knûmu ze v‰ech stran dÛstojníci ahodnostáfii aotevfieli dvefie, aby pomohli otfiesené madame de Gaullové ven. Druhou stranou vystoupil ztrosek generál astfiásl si zklopy sklenûné stfiepiny. Ignoroval vydû‰ené dotazy okolostojících, obe‰el vÛz apodepfiel svou Ïenu.
„Pojìte, má drahá, odletíme domÛ,“ fiekl jí ateprve pak oznámil ‰tábu letectva svÛj ortel nad OAS. „Neumûjí pofiádnû stfiílet.“ Odvedl manÏelku do helikoptéry asedl si vedle ní. Za nimi nastoupil d’Jouder. Odletûli strávit víkend na venkovû.
Na leti‰tní plo‰e zÛstal za volantem popelavû bled˘ Francis Marroux. Obû pneumatiky na pravé stranû vozu cestou dodûlaly acitro¨en jel po ráfcích. Ducret mu ti‰e poblahopfiál adal se znovu do vysvûtlování.
Zatímco novináfii po celém svûtû si lámali hlavy nad atentátem aznouze psali své ãlánky na základû osobních dohadÛ, francouzská policie vãele se státní bezpeãností aza podpory tajné sluÏby aãetnictva zahájila nejvût‰í policejní operaci vdûjinách Francie. Brzy se zní vyvinula nejintenzivnûj‰í stíhací akce, jakou kdy tato zemû zaÏila. Pfiekonalo ji teprve pozdûji stíhání jiného atentátníka, jehoÏ historie dosud nebyla zvefiejnûna, ale kter˘ je vpolicejních archivech dodnes zapsán pod sv˘m krycím jménem ·akal.
První úspûch byl zaznamenán 3. záfií, ajak se vpolicejní práci ãasto stává, zaslouÏila se oto obyãejná kontrola. Umûsta Valence, které leÏí jiÏnû od Lyonu na hlavní silnici zPafiíÏe do Marseille, zastavila silniãní hlídka osobní auto se ãtyfimi muÏi. Toho dne jich kvÛli kontrole prÛkazÛ zastavili stovky, ale tentokrát jeden zcestujících prÛkaz nemûl. Tvrdil, Ïe jej ztratil. Se tfiemi ostatními byl odvezen do Valence kobvyklému pro‰etfiení.
Ve Valenci se zjistilo, Ïe dal‰í tfii cestující nemají se ãtvrt˘m nic spoleãného; jen mu nabídli, Ïe ho svezou. Byli propu‰tûni. âtvrtému muÏi byly odebrány otisky prstÛ aodeslány do PafiíÏe
ãistû proto, aby se ovûfiilo, zda je tím, za koho se vydává. Za dvanáct hodin pfii‰la odpovûì: Otisky patfií dvaadvacetiletému dezertérovi zcizinecké legie, kterého ãeká vojensk˘ soud. Udal v‰ak pravé jméno Pierre-Denis Magade.
Odvezli ho na oblastní velitelství kriminální policie do Lyonu. KdyÏ ãekal na v˘slech, jeden zpolicistÛ, ktefií ho stfieÏili, se Ïertem zeptal: „Aco nám fiekne‰ oPetit-Clamartu?“
Magade bezmocnû pokrãil rameny: „Tak dobfie,“ odpovûdûl, „co chcete vûdût?“
Za napjaté pozornosti ohromen˘ch policistÛ aza skfiípûní per stenografÛ, ktefií popisovali jeden blok za druh˘m, pak Magade „zpíval“ cel˘ch osm hodin. NeÏ skonãil, jmenoval v‰echny úãastníky atentátu vPetit-Clamartu adevût dal‰ích, ktefií hráli men‰í role vpfiípravn˘ch stadiích ãi pfii opatfiování v˘zbroje. Celkem jich bylo dvaadvacet. Stíhání se rozjelo, atentokrát policie vûdûla, koho hledá.
Nakonec unikl jen jeden aten nebyl dodnes dopaden. Je to George Watin apfiedpokládá se, Ïe Ïije svût‰inou ostatních ‰éfÛ OAS ve ·panûlsku mezi civilními kolonisty zAlÏírska.
V˘slechy apfiíprava obÏalob proti Bastienu-Thirymu, Bougrenetovi de la Tocnaye adal‰ím hlavám spiknutí skonãily v prosinci. Vlednu 1963 byla skupina postavena pfied soud.
Bûhem procesu sbírala OAS síly knovému frontálnímu útoku na gaullistickou vládu afrancouzská tajná sluÏba sní bojovala zuby nehty. Za roztomil˘mi konvencemi pafiíÏského Ïivota, pod nátûrem kultury acivilizace, zufiila jedna znejlítûj‰ích a nejsadistiãtûj‰ích podzemních válek moderních dûjin.
Francouzská tajná sluÏba má název Service de Documentation Extérieure et de Contre-Espionage, znám˘ pod zkratkou SDECE. Jejím úkolem je jednak ‰pionáÏ vzahraniãí, jednak kontra‰pionáÏ doma, ale nûkdy se stává, Ïe se obû pfiekr˘vají. Její 1. oddûlení má na starosti ãistou ‰pionáÏ adûlí se na pododdûlení znaãená iniciálou R, zkratkou slova Renseignement (informace). Jsou to R1, rozbor informací; R2, v˘chodní Evropa; R3, západní Evropa; R 4, Afrika; R5, Stfiední v˘chod; R6, Dáln˘ v˘chod; R7, Amerika azápadní hemisféra. 2. oddûlení se zab˘vá kontra‰pionáÏí. Trojka aãtyfika je spoleãná sekce pro komunisty, ‰estka jsou finance asedmiãka administrativa.
Pátému oddûlení se fiíká struãnû akãní. Ave válce sOAS bylo hlavní základnou. Zjeho velitelství vkomplexu nenápadn˘ch budov za bulvárem Mortier u·efiíkové brány, zchátralého
pfiedmûstí na severov˘chodû PafiíÏe, vyráÏely do války stovky tvrd˘ch chlapÛ. Krománov˘m „ostr˘m hochÛm“ nemûl nikdo z Ïijících lidí blíÏ neÏ tito muÏi zakãního oddûlení, vût‰inou Korsiãané. Byli vycviãeni kvrcholné fyzické zdatnosti apak odveleni do stfiediska vSatory, kde se ve zvlá‰tním oddílu, izolováni ode v‰ech ostatních, uãili nejrÛznûj‰ím metodám destrukce. Stali se experty na boj lehk˘mi zbranûmi, na zápasy bez zbranû, na karate ajudo. Byli vy‰koleni vrádiovém spojení, demolici asabotáÏi, v˘slechové technice spouÏitím muãení i bez nûho, vúnosech, Ïháfiství aatentátech.
Nûktefií umûli jen francouzsky, jiní mluvili plynnû nûkolika jazyky abyli doma ve v‰ech hlavních mûstech svûta. Pfii v˘konu sluÏby mûli právo zabíjet aãasto toho vyuÏívali.
KdyÏ se násilnosti abrutality OAS vystupÀovaly, náãelník SDECE, generál Eug ^ ene Guibaud, posléze pustil tyto muÏe z fietûzu adal jim vtaÏení proti OAS volnou ruku. Nûktefií z nich vstoupili do OAS apronikli aÏ do jejích nejvy‰‰ích orgánÛ. Omezili se pak na podávání informací, na jejichÏ základû mohli jednat jiní, amnozí emisafii OAS vyslaní do Francie nebo do jin˘ch oblastí, kde podléhali pravomoci policie, byli pochytáni právû díky informacím opatfien˘m agenty akãního oddûlení, pracujícími uvnitfi této teroristické organizace. Nûkdy se stíhané muÏe vlákat do Francie nepodafiilo abyli nemilosrdnû zabiti vzahraniãí. Mnozí pfiíbuzní ãlenÛ OAS, ktefií prostû zmizeli, jsou dodnes pfiesvûdãeni, Ïe je zlikvidovalo akãní oddûlení.
Ne Ïe by lidé zOAS mûli knásilnostem daleko. Pracovníky akãního oddûlení, kter˘m pro jejich pfievleky fiíkali „barbouzes“ ãili „vousatí“, nenávidûli ze v‰ech policistÛ nejvíc. V posledních dnech bitvy omoc mezi OAS agaullistick˘mi pfiedstaviteli vAlÏírsku zajala OAS sedm „vousat˘ch“. Jejich tûla pak byla nalezena na balkonech akandelábrech, jenÏe bez u‰í anosÛ. Tímto stylem tajná válka pokraãovala, akolik lidí bylo umuãeno, k˘m ave kterém sklepû, se nikdy pfiesnû nedozvíme.
Ostatní „vousatí“ zÛstali mimo OAS, pod pfiím˘m velením SDECE. Nûktefií pocházeli zfiad profesionálních gangsterÛ, udrÏovali staré kontakty anezfiídka si pro nûjakou zvlá‰tû ‰pinavou práci ve vládních sluÏbách zavolali na pomoc nûkdej‰í pfiátele zpodsvûtí. Právû kvÛli takov˘m akcím se ve Francii zaãalo mluvit o„paralelní“ (neoficiální) policii, kterou pr˘ fiídí jeden zde Gaullov˘ch nejbliωích spolupracovníkÛ Jacques
Foccart. Ve skuteãnosti Ïádná „paralelní“ policie neexistovala; to, co se jí pfiipisovalo, provádûli otrlí muÏi zakãního oddûlení anebo zmobilizovaní ‰éfové gangÛ z„galerky“.
Korsiãané, ktefií pfievládají jak vpafiíÏském amarseillském podsvûtí, tak vakãním oddûlení, se vyznají vkrevní mstû apo zavraÏdûní sedmi „vousat˘ch“ zmise CvAlÏíru rozpoutali proti OAS vendetu. Tak jak pomáhalo korsické podsvûtí spojencÛm pfii vylodûní vjiÏní Francii v roce 1944 (nikoli nezi‰tnû– za odmûnu pak ovládlo témûfi ve‰ker˘ obchod snefiestí na Azurovém pobfieÏí), tak pomáhali Korsiãané bojovat za Francii i poãátkem ‰edesát˘ch let krevní mstou na Organizaci tajné armády. Mnozí zãlenÛ OAS, kter˘m se pfiezdívalo „ãerné nohy“ (Francouzi narození vAlÏírsku), byli téhoÏ zaloÏení jako Korsiãané aleckdy to byl boj témûfi bratrovraÏedn˘.
Jak se vlekl proces sBastienem-Thirym ajeho druhy, zahájila svou kampaÀ také OAS. Její vÛdãí osobností, zákulisním podnûcovatelem spiknutí vPetit-Clamartu, byl plukovník Antoine Argoud. Jako odchovanec jedné zpfiedních francouzsk˘ch univerzit, Ecole Polytechnique, vynikal bystr˘m úsudkem adynamickou energií. Vhodnosti poruãíka bojoval pod de Gaullov˘m vedením ve „Svobodné Francii“ proti nacistick˘m okupantÛm. Pozdûji velel jízdnímu pluku vAlÏírsku. Byl to mal˘, spor˘ ãlovûk, v˘born˘, ale bezohledn˘ voják. Vroce 1962 se stal operaãním ‰éfem OAS vexilu.
ProtoÏe mûl zku‰enosti spsychologickou válkou, vûdûl, Ïe boj proti gaullistické Francii se musí vést na v‰ech úrovních, terorem, diplomacií ipropagandou. Vrámci kampanû se postaral, aby pfiedseda Rady národního odboje, politického kfiídla OAS, b˘val˘ francouzsk˘ ministr zahraniãí Georges Bidault, mohl udûlit sérii rozhovorÛ západoevropsk˘m novinám atelevizím, avyloÏit tak opozici OAS vÛãi generálu de Gaullovi „seriózním“ zpÛsobem.
Pfiitom Argoud vyuÏíval své vysoké inteligence, jejíÏ zásluhou se kdysi stal nejmlad‰ím plukovníkem francouzské armády a nyní nejnebezpeãnûj‰ím muÏem vOAS. Dohodl Bidaultovi sv˘znamn˘mi stanicemi adopisovateli fiadu rozhovorÛ, ve kter˘ch mûl star˘ politik moÏnost zahalit ménû stravitelné praktiky gangsterÛ zOAS do decentního plá‰tû.
Úspûch Bidaultovy propagaãní operace inspirované Argoudem popla‰il francouzskou vládu neménû neÏ teroristické taktiky avlna v˘buchÛ plastick˘ch náloÏí vkinech akavárnách po celé Francii. A14. února byly odhaleny pfiípravy na dal‰í atentát
na de Gaulla. Patnáctého mûl mít pfiedná‰ku ve vojenské akademii na Martovû poli. Podle plánu atentátníkÛ mûl b˘t zastfielen zezadu pfii vstupu do pfiedná‰kové sínû; vrah mûl ãekat mezi okapy pfiilehlého bloku.
Pro toto spiknutí pak byli postaveni pfied soud Jean Bichon, kapitán dûlostfielectva Robert Poinard auãitelka angliãtiny na vojenské akademii Paule Rousselotová de Liffiac. Stfiílet mûl Georges Watin, ale itentokrát Kulhoun unikl. VPoinardovû bytû se na‰la pu‰ka steleskopem atfii jmenovaní byli zatãeni. Pfii procesu vy‰lo najevo, Ïe kdyÏ uvaÏovali, jak propa‰ovat Watina ajeho pu‰ku do akademie, obrátili se na dÛstojníka Maria Tho, aten ‰el rovnou na policii. Generál de Gaulle se pak vojenské ceremonie zúãastnil pfiesnû podle plánu, to jest 15. února, ale svelkou nevolí se pfiece jen podvolil pfiijet vobrnûném voze.
Spiknutí bylo neuvûfiitelnû amatérské, nicménû de Gaulla znepokojilo. Nazítfií si pfiedvolal ministra vnitra Freye, udefiil pûstí do stolu a tomuto ãlenovi vlády odpovídajícímu za státní bezpeãnostfiekl: „Tûch atentátÛ uÏ bylo dost.“
Bylo rozhodnuto exemplárnû potrestat hlavní spiklence z OAS, azastra‰it tak ostatní. Ov˘sledku procesu sBastienem-Thirym, kter˘ dosud probíhal uNejvy‰‰ího vojenského soudu, Frey nepochyboval, protoÏe Bastien-Thiry se mermomocí snaÏil dokázat, proã má podle nûho Charles de Gaulle zemfiít. Ale na odstra‰ení to bylo málo.
Dvaadvacátého února dostal ‰éf akãního oddûlení kopii hlá‰ení, které poslal ‰éf 2. oddûlení SDECE (kontra‰pionáÏ vnitfiní bezpeãnost) ministrovi vnitra. Mimo jiné se vnûm uvádûlo:
„Podafiilo se nám zjistit, kde se zdrÏuje jeden zhlavních vÛdcÛ podvratného hnutí, b˘val˘ plukovník francouzské armády Antoine Argoud. Uprchl do Západního Nûmecka apodle informací na‰í zpravodajské sluÏby tam hodlá nûkolik dnÛ zÛstat...
Za tûchto okolností by mûlo b˘t moÏné dostat se kArgoudovi asnad ho izajmout. ProtoÏe Ïádost, sníÏ se na‰e oficiální kontra‰pionáÏní sluÏba obrátila na kompetentní západonûmecké bezpeãnostní orgány, byla zamítnuta aprotoÏe tyto orgány nyní oãekávají, Ïe na‰i agenti budou Argoudovi adal‰ím vÛdcÛm OAS vpatách, operace proti Argoudovi musí b˘t provedena smaximální rychlostí adiskrétností.“
Tímto úkolem bylo povûfieno akãní oddûlení.
Odpoledne 25. února se Argoud vrátil do Mnichova z¤íma, kde mûl schÛzku sdal‰ími vÛdci OAS. Místo aby jel rovnou do
Unertlstrasse, zajel taxíkem do hotelu Eden-Wolff apronajal si tam pokoj, zfiejmû na nûjakou schÛzku. Na tu se uÏ nedostavil. V hale hotelu knûmu pfiistoupili dva muÏi aoslovili jej bezvadnou nûmãinou. Myslel, Ïe jsou od nûmecké policie, asáhl si do náprsní kapsy pro pas.
Vtom mu obû ruce uvízly jakoby ve svûráku, nohy se mu vznesly nad podlahu ableskurychle byl odnesen do prádelního dodávkového vozu ãekajícího pfied hotelem. Zaãal kolem sebe kopat aodpovûdûl mu pfiíval francouzsk˘ch nadávek. Zrohovatûlá dlaÀ ho Èala do nosu, druhá ruka se mu zaryla do Ïaludku, ãísi prst mu nahmatal nerv pod uchem aArgoud zhasl jako svíãka.
Po ãtyfiiadvaceti hodinách zazvonil upohotovostního oddílu kriminální policie na Quai de Orf`evres 36 vPafiíÏi telefon. SerÏantovi vdozorãí sluÏbû, kter˘ zvedl sluchátko, oznámil chraptiv˘ hlas, Ïe vyfiizuje vzkaz od OAS aÏe Antoine Argoud je „pûknû zabalen˘“ vdodávce zaparkované za policejní budovou. Za nûkolik minut byly dvefie dodávky vyraÏeny aArgoud se vypotácel mezi uÏaslé policejní dÛstojníky.
Oãi, ãtyfiiadvacet hodin zavázané, mu vypovídaly sluÏbu. Museli ho podpírat. Obliãej mûl pln˘ zaschlé krve znosu aústa ho bolela od roubíku, kter˘ mu policisté vyÀali. KdyÏ se ho kdosi zeptal: „Jste plukovník Antoine Argoud?“, zasténal „Ano“. Lidé zakãního oddûlení ho vnoci nûjak dostali pfies hranice a anonymní telefonická zpráva ozásilce, která ãeká na policejním parkovi‰ti, byla dílem jejich neoficiálního smyslu pro humor. Propu‰tûn byl aÏ vãervnu 1968.
S jedním v‰ak akãní oddûlení nepoãítalo; odstranûní Argouda sice OAS nesmírnû demoralizovalo, jenÏe zároveÀ uvolnilo cestu jeho stínovému zástupci, málo známému, ale stejnû protfielému podplukovníkovi Marku Rodinovi, kvelení nad operacemi, jejichÏ cílem bylo zavraÏdit prezidenta de Gaulla. Po mnoha stránkách na tom prodûlalo.
âtvrtého bfiezna vynesl Nejvy‰‰í vojensk˘ soud rozsudek nad Jeanem-Marie Bastienem-Thirym. Se dvûma dal‰ími byl odsouzen ktrestu smrti astejnû tak tfii dosud nedopadení, vãetnû Watina Kulhouna. Osmého bfiezna naslouchal generál de Gaulle tfii hodiny Ïádostem právníkÛ omilost pro odsouzené. Dva rozsudky zmûnil ztrestu smrti na doÏivotní Ïaláfi, ale odsouzení Bastiena-Thiryho nechal vplatnosti.
Veãer oznámil podplukovníkovi letectva jeho obhájce, jak bylo rozhodnuto.
„Termín je jedenáctého,“ fiekl svému klientovi, akdyÏ se podplukovník nepfiestával nevûfiícnû usmívat, dodal pfiíkfie: „Budete zastfielen.“
Bastien-Thiry se usmíval dál azavrtûl hlavou.
„To vy nepochopíte,“ fiekl advokátovi. „Ve Francii se nenajde ãeta, která by proti mnû zvedla zbraÀ.“
M˘lil se. Zprávu opopravû pfiinesla rozhlasová stanice Europe Ive francouzském vysílání v8 hodin. Ve vût‰inû západoevropsk˘ch zemí ji sly‰el kaÏd˘, kdo vysílání sledoval. V jednom malém hotelovém pokoji vRakousku spustila tato zpráva fietûzec my‰lenek aakcí, které ohrozily Ïivot generála de Gaulla daleko nebezpeãnûji neÏ cokoli pfiedtím. Ten pokoj patfiil podplukovníku Marku Rodinovi, novému operaãnímu ‰éfovi OAS.
2Marc Rodin otoãil vypínaãem svého tranzistorového rádia avstal od stolu. Snídanû se skoro nedotkl. ·el koknu, zapálil si dal‰í znekoneãné anepfietrÏité fiady cigaret avyhlédl na zasnûÏenou krajinu, kterou opoÏdûné jaro je‰tû nezaãalo obnaÏovat.
„Krysy.“ Vyslovil to ti‰e avelmi jedovatû apfiipojil tlumenû dal‰í litanii zpodstatn˘ch jmen aepitet, jimiÏ vyjadfioval své pocity zfrancouzského prezidenta, jeho vlády aakãního oddûlení.
Rodin se od svého pfiedchÛdce li‰il témûfi ve v‰em. Byl vysok˘ ahuben˘, mûl mrtvolnou tváfi, kterou zevnitfi vykotlala nenávist, aobvykle maskoval své city nerománskou ledovostí. Jemu nepomohla otevfiít dvefie kvy‰‰í hodnosti Ïádná Ecole Polytechnique. Byl synem pfií‰tipkáfie, vidylick˘ch dnech svého jino‰ství uprchl po pfiíchodu NûmcÛ vrybáfiském ãlunu do Anglie apfiihlásil se jako fiadov˘ vojín pod prapor slotrinsk˘m kfiíÏem.
Pov˘‰ení pfies serÏanta na dÛstojníka si tûÏce vydfiel vkrvav˘ch bojích po celé severní Africe vKoenigovû sboru apak mezi normandsk˘mi Ïiv˘mi ploty pod velením generála Leclerka. Bojové úkoly vbitvû oPafiíÏ mu vyslouÏily dÛstojnické pr˘mky, kjak˘m by se pfii svém vzdûlání av˘chovû nikdy nedostal, avpováleãné Francii mûl na vybranou: vrátit se do civilu, nebo zÛstat varmádû.
JenÏe vrátit se kãemu? Neumûl Ïádné fiemeslo kromû pfií‰tipkafiiny, do níÏ ho zauãil otec, avidûl, Ïe mezi dûlníky mají pfievahu komunisté, ktefií navíc ovládli domácí odboj. ZÛstal tedy varmádû ajako dÛstojník, jenÏ zaãal od píky, pak proÏíval hofiké chvíle, kdyÏ vidûl, jak zdÛstojnick˘ch uãili‰È vychází nová generace vy‰kolen˘ch mládencÛ, ktefií si vhodinách teorie vysedûli tytéÏ pr˘mky, za nûÏ on potil krev. Pohled na to, jak ho pfiedstihují vhodnostech av˘sadách, vnûm vyvolával stále vût‰í trpkost.
Zb˘valo mu jediné: dát se knûkterému koloniálnímu pluku, mezi tvrdé elitní vojáky, ktefií bojovali, zatímco mládenci v prezenãní sluÏbû pochodovali slavnostním krokem po cviãi‰tích. Podafiilo se mu dát se pfieloÏit ke koloniálním parajednotkám.
Do roka se stal velitelem roty vIndoãínû, kde mohl slouÏit s chlapy, ktefií mluvili asm˘‰leli stejnû jako on. Mlad˘ muÏ od pfií‰tipkáfiského verpánku mûl znovu moÏnost vyslouÏit si pov˘‰ení vdal‰ích adal‰ích bojích. Na konci indoãínského taÏení dosáhl hodnosti majora apo ne‰Èastném adeprimujícím roce ve Francii byl poslán do AlÏírska.
Francouzsk˘ ústup zIndoãíny arok stráven˘ ve Francii promûnily jeho skrytou zatrpklost vdivokou nenávist kpolitikÛm a komunistÛm, ktefií mu navzájem spl˘vali. Vûfiil, Ïe dokud nebude Francii vládnout voják, nikdo ji nevyrve zmoci zrádcÛ a patolízalÛ, ktefií h˘bou cel˘m státem. NeboÈ jen varmádû obû tyto rasy vyhynuly.
Jako vût‰ina frontov˘ch dÛstojníkÛ, ktefií vidûli své muÏe umírat aleckdy pohfibívali zohavená tûla kamarádÛ, co mûli tu smÛlu, Ïe je nepfiítel dostal Ïivé, zboÏÀoval Rodin vojáky jako pravou sÛl zemû, jako muÏe, ktefií obûtují svou krev za to, aby si mû‰Èáci doma pohodlnû Ïili. KdyÏ po osmi letech bojÛ vindoãínské dÏungli sly‰el od civilÛ, Ïe jim armáda mÛÏe b˘t ukradená, aãetl, jak levicoví intelektuálové napadají vojáky kvÛli takov˘m lapáliím, jako je muãení vûzÀÛ, znichÏ je tfieba dostat Ïivotnû dÛleÏité informace, zapÛsobilo to na nûho tak, Ïe pfii vrozené zatrpklosti nad sv˘mi omezen˘mi moÏnostmi propadl fanatismu. Nepfiestával vûfiit, Ïe snáleÏitou pomocí civilních úfiadÛ v Indoãínû avlády lidí doma mohla Francie Vietnamskou lidovou armádu porazit. Vzdát se Indoãíny znamenalo zradit tisíce mlad˘ch muÏÛ, ktefií tam padli jakoby pro nic za nic. Dal‰í zrada pro Rodina nepfiipadala vúvahu. To chtûl dokázat vAlÏírsku.
Na jafie 1956 vyplul zmarseillského pfiístavu spocitem nejvût‰ího ‰tûstí, jaké kdy zakusil, pfiesvûdãen, Ïe v dalek˘ch alÏírsk˘ch horách vykoná to, vãem vidûl své Ïivotní poslání: pfied cel˘m svûtem proslaví francouzskou armádu.
Za dva roky tûÏk˘ch alít˘ch bojÛ nedo‰lo témûfi kniãemu, co by mohlo jeho pfiesvûdãením otfiást. Pravda, potlaãit povstalce nebylo tak snadné, jak si pÛvodnû myslel. PfiestoÏe se sv˘mi vojáky zastfielil mnoho partyzánÛ, srovnal se zemí mnoho vesnic anechal umuãit mnoho bojovníkÛ zFronty národního osvobození, povstání se ‰ífiilo, aÏ zaplavilo cel˘ venkov a vtrhlo do mûst.
Potfiebovali samozfiejmû vût‰í pomoc zdomova. Tady alespoÀ nikdo nemohl namítat, Ïe se válka vede vodlehlém koutû impéria. AlÏírsko byla Francie, ãást Francie obydlená tfiemi miliony FrancouzÛ. Za AlÏírsko se bojuje jako za Normandii, BretaÀ nebo Provence. KdyÏ se Marc Rodin stal podplukovníkem, dostal se zvnitrozemí do velk˘ch mûst, nejprve do Bônu, pak do Constantinu.
Ve vnitrozemí bojoval svojáky Fronty národního osvobození. Sneprofesionály, ale pofiád je‰tû vojáky. Nenávist knim se vÛbec nedala srovnat stím, co vnûm vzplálo, kdyÏ poznal plíÏivou, zákefinou válku mûstskou, válku vybojovávanou plastick˘mi trhavinami, které ukládali metafii do kaváren patfiících FrancouzÛm, do velk˘ch samoobsluh azábavních parkÛ. Kroky, jeÏ podnikl, aby vyãistil Constantine od zbûfie, která tyto bomby zaná‰ela mezi francouzské civilisty, mu varabské ãtvrti vyslouÏily pfiezdívku „fiezník“.
Jediné, co scházelo kdefinitivní likvidaci alÏírského odboje a jeho armády, byla vydatnûj‰í pomoc zPafiíÏe. Jako vût‰inu fanatikÛ zaslepila Rodina pouhá víra natolik, Ïe nevidûl fakta. Stoupající váleãné náklady, národní hospodáfiství hroutící se pod tíhou války, protiváleãné sm˘‰lení odvedencÛ, to v‰echno mu nestálo za fieã.
V ãervnu 1958 se generál de Gaulle vrátil kmoci jako pfiedseda francouzské vlády. DÛslednû se zbavil zkorumpované arozvrácené ãtvrté republiky azaloÏil pátou. KdyÏ pronesl slova, jeÏ byla heslem generálÛ, ktefií ho pfiivedli znovu do ãela vlády avlednu 1959 do prezidentského paláce, „Algérie fran, caise – francouzské AlÏírsko“, Rodin ‰el do svého pokoje aplakal. KdyÏ pfiijel de Gaulle do AlÏíru, bylo Rodinovi, jako by z Olympu sestoupil Zeus. Vûfiil, Ïe je to zaãátek nové politiky. Komunisté budou vyhozeni ze sv˘ch míst. Jeana-Paula Sartra
nemine kulka za velezradu, odbory budou zkroceny aFrancie zaãne bezv˘hradnû podporovat své syny apfiátele vAlÏírsku a svou armádu, která brání hranice francouzské civilizace.
Byl si tím tak jist, jako Ïe nazítfií vyjde slunce. KdyÏ potom zaãal de Gaulle napravovat Francii po svém, Rodin si myslel, Ïe je to nûjaké nedorozumûní. Star˘ pán potfiebuje ãas. KdyÏ se poprvé doslechl opfiedbûÏn˘ch rozhovorech sBen Bellou a Frontou národního osvobození, nechtûl tomu vûfiit. Sympatizoval se vzpourou francouzsk˘ch kolonistÛ, vedenou vroce 1960 velk˘m Jo Ortizem, ale to, Ïe se zatím nepfiistupovalo k definitivní likvidaci partyzánÛ, povaÏoval za taktick˘ de GaullÛv tah. Vûfiil, Ïe star˘ ví, co dûlá. Copak to od nûho nesly‰el? Algérie franc , aise!
KdyÏ se koneãnû amimo v‰echny pochyby ukázalo, Ïe de Gaullova koncepce obrozené Francie sfrancouzsk˘m AlÏírskem nepoãítá, RodinÛv svût se rozpadl jako obrovská porcelánová váza, do které vrazil vlak. Zvíry anadûje, zdÛvûry ajistoty nezbylo zhola nic. Jen nenávist. Nenávist kreÏimu, kpolitikÛm, k intelektuálÛm, AlÏífianÛm, odborÛm, novináfiÛm, cizincÛm; ale pfiedev‰ím nenávist kNûmu. Kromû nûkolika poseroutkÛ, ktefií odmítli nastoupit, vedl Rodin cel˘ svÛj prapor do vojenského puãe. To bylo vdubnu 1961.
Marnû. Jedin˘m prost˘m, neuvûfiitelnû chytr˘m tahem pfiekazil de Gaulle puã hned vzárodku. Nikdo zdÛstojníkÛ nepfiikládal zvlá‰tní váhu tomu, kdyÏ se nûkolik t˘dnÛ pfied definitivním oznámením ozahájení rozhovorÛ sFrontou národního osvobození pfiidûlovaly jednotkám tranzistorové pfiijímaãe. Rádia se povaÏovala za ne‰kodn˘ komfort amnoho velitelÛ stím souhlasilo. Pop-music, která sem zalétala éterem zFrancie, mohla hochy pfiíjemnû rozpt˘lit, kdyÏ na nû dolehlo vedro, mouchy anuda.
Hlas generála de Gaulla uÏ tak ne‰kodn˘ nebyl. KdyÏ byla vûrnost armády vystavena zkou‰ce, desetitisíce vojákÛ rozmístûn˘ch vkasárnách po celém AlÏírsku otoãily knoflíkem, aby si poslechly zprávy. Po vyladûní usly‰ely hlas, kter˘ poslouchal Rodin vãervnu 1940. Afiíkal skoro totéÏ, co tenkrát: „Musíte se rozhodnout, komu zachováte vûrnost. Já jsem Francie, nástroj jejího osudu. Jdûte za mnou. Poslechnûte mne!“
Nûktefií velitelé praporÛ se probudili a mûli jenpouhou hrstku dÛstojníkÛ. Vût‰ina poddÛstojníkÛ jim zmizela.
Vzpoura byla smetena jako iluze – rádiem. Rodin mûl vût‰í ‰tûstí neÏ druzí. ZÛstalo sním dvacet jeho dÛstojníkÛ, pod-
dÛstojníkÛ avojínÛ. To proto, Ïe vjeho útvaru slouÏilo vy‰‰í procento star˘ch mazákÛ zIndoãíny aalÏírského vnitrozemí neÏ ve vût‰inû ostatních.
Spolu sdal‰ími puãisty utvofiili Organizaci tajné armády (OAS), která pfiísahala, Ïe svrhne Jidá‰e usídleného vElysejském paláci.
Mezi triumfující Frontou národního osvobození aloajální francouzskou armádou se mnoho dûlat nedalo, ale byla to pfiíleÏitost rozpoutat orgie vniãení. Vposledních mûsících, kdyÏ francouz‰tí kolonisté prodávali své Ïivotní dílo za babku autíkali zválkou zpusto‰eného pobfieÏí, dûlala tajná armáda v‰echno, aby se jednou provÏdy aco nejkrutûji pomstila za to, co museli opustit. KdyÏ bylo po v‰em, zb˘val jejím vÛdcÛm, jejichÏ jména gaullistické úfiady znaly, jen exil.
V zimû 1961 se Rodin stal zástupcem Argouda jako operaãního ‰éfa OAS vexilu. Ofenzivû, kterou OAS zahájila proti kontinentální Francii, dal Argoud do sluÏeb svou intuici, nadání, inspiraci; Rodin zase organizaãní schopnosti, zku‰enosti, vychytralost. Kdyby byl jen tvrd˘m fanatikem, byl by nebezpeãn˘, ale ne v˘jimeãn˘. Poãátkem ‰edesát˘ch let bylo vOAS takov˘ch pistolníkÛ hodnû. JenÏe on mûl nûco navíc. Star˘ pfií‰tipkáfi zplodil hocha sdobfie myslícím mozkem, nikdy netfiíben˘m formální vojenskou v˘ukou. Rodin si jej vytfiíbil sám, podle svého.
Jeho pfiedstavy oFrancii avojenské cti byly stejnû bigotní jako uostatních, ale kdyÏ ‰lo oãistû praktick˘ problém, mohl poslouÏit pragmatick˘m alogick˘m soustfiedûním, které bylo úãinnûj‰í neÏ v‰echno prchavé nad‰ení anerozváÏné násilí na svûtû.
S takov˘m soustfiedûním pfiistoupil dopoledne 11. bfiezna k problému, jak zabít Charlese de Gaulla. Nebyl tak bláhov˘, aby si myslel, Ïe to bude snadné; naopak, debaklem vPetit-Clamartu ana vojenské akademii se v‰echno nesmírnû zkomplikovalo. Nebylo tûÏké najít vraha; problém byl najít ãlovûka nebo plán, kter˘ by byl natolik nekonvenãní, Ïe by pfiekonal bezpeãnostní hradbu, budovanou vsoustfiedn˘ch kruzích kolem prezidenta.
Metodicky probíral vduchu problém za problémem. Dvû hodiny si uokna zapaloval cigaretu od cigarety, aÏ se pokoj zahalil do modré mlhy, dvû hodiny zvaÏoval rÛzné pfiekáÏky a vym˘‰lel plán, jak je odstranit nebo obejít. Pfii kritickém hodnocení v‰echny plány obstály; pfii závûreãné provûrce se
v‰echny hroutily. Z fietûzu jeho úvah se vÏdycky vynofiil prakticky nepfiekonateln˘ problém – otázka bezpeãnosti.
Od pokusu vPetit-Clamartu se vûci zmûnily. Pronikání agentÛ zakãního oddûlení do fiad akádrÛ OAS znepokojivû vzrostlo. Nedávn˘ únos jeho nadfiízeného Argouda ukazoval, co v‰echno je akãní oddûlení ochotno udûlat, aby mohlo zatknout avysl˘chat vÛdce OAS. Nezaleklo se ani ostrého konfliktu snûmeckou vládou.
KdyÏ byl Argoud uÏ ãtrnáct dní vysl˘chán, nezbylo celému vedení OAS, neÏ dát se na útûk. Bidaulta náhle pfie‰la chuÈ na publicitu aslávu; jiní zodbojové rady panicky prchali do ·panûlska, Ameriky, Belgie. Horeãnû se shánûly fale‰né dokumenty, letenky do odlehl˘ch konãin.
Morálce níÏe postaven˘ch ãlenÛ to zasadilo omraãující ránu. Ti, ktefií Ïili ve Francii abyli aÏ dosud ochotni pomáhat, ukr˘vat pronásledované, pfiená‰et balíky se zbranûmi, vyfiizovat vzkazy ãi dokonce opatfiovat informace, náhle skvapnou omluvou pokládali telefon.
Po nezdaru vPetit-Clamartu av˘slechu zatãen˘ch musely b˘t ve Francii odepsány tfii „sítû“. Na základû zasvûcen˘ch udání vtrhávala francouzská policie do domÛ aodhalovala jedno skladi‰tû zbraní za druh˘m; vdobû, kdy se spiklenci se‰li k druhému zasedání, pfiekazila policie dal‰í dva pokusy oatentát na de Gaulla.
Na rozdíl od zástupcÛ Rady národního odboje, ktefií ve v˘boru zmatenû fieãnili oznovunastolení demokracie, bral Rodin v úvahu neveselou realitu, jak ji dokládala fakta vnadité aktovce vedle jeho postele. Pfii docházejících financích aztrátû domácí a mezinárodní podpory, dÛvûry iãlenské základny se OAS pod masakrem francouzské tajné sluÏby rozpadala.
Poprava Bastiena-Thiryho mohla morálku jen zhor‰it. Najít lidi ochotné vtomto stadiu pomoci bude opravdu tûÏké; tváfie tûch, na které by bylo spolehnutí, mûli vryty do pamûti v‰ichni francouz‰tí policisté asnimi nûkolik milionÛ obãanÛ. KaÏd˘ nov˘ plán, kter˘ by za tûchto okolností poãítal súãastí akoordinací mnoha skupin, by vybouchl dfiív, neÏ by se atentátník dostal na sto kilometrÛ od de Gaulla.
Po v‰ech tûchto úvahách Rodin za‰eptal: „Nûkdo neznám˘...“ Rychle probral seznam tûch, onichÏ vûdûl, Ïe by pfied atentátem na prezidenta necouvli. OkaÏdém mûlo ústfiedí francouzské policie záznam tlust˘ jako bible. Proã by se jinak on, Marc Rodin, skr˘val vhotelu vzapadlé horské vesnici kdesi vRakousku?
¤e‰ení ho napadlo tûsnû pfied polednem. Napfied je zamítl, ale neodbytná zvûdavost ho pfiinutila, aby se knûmu vrátil. Kdyby se nûkdo takov˘ na‰el... pokud vÛbec existuje... Pomalu, peãlivû budoval pro takového ãlovûka dal‰í plán apak jej vystavil v‰emoÏn˘m pfiekáÏkám anámitkám. Proti v‰em plán obstál, dokonce ivotázce bezpeãnosti.
Je‰tû pfied obûdem si navlékl zimník ase‰el do pfiízemí. Ve dvefiích hotelu ho zasáhl první náraz vûtru zledové ulice. Pfiinutil ho couvnout, ale zbavil ho protivného bolení hlavy, které si pfiinesl ze zakoufieného apfietopeného pokoje. Dal se po kfiupavém snûhu nalevo kpo‰tû vAdlerstrasse aodeslal sérii struãn˘ch telegramÛ, kter˘mi oznamoval kolegÛm rozprchnut˘m pod fale‰n˘mi jmény po jiÏním Nûmecku, Rakousku, Itálii a·panûlsku, aby sním dva t˘dny nepoãítali, protoÏe odjíÏdí na sluÏební cestu.
KdyÏ ‰lapal zpátky ke své skromné ubytovnû, napadlo ho, Ïe si nûktefií budou myslet, Ïe chce vzít do zajeãích ion, aby se zachránil pfied únosem nebo atentátem, kter˘ na nûj moÏná chystá akãní oddûlení. Vduchu mávl rukou. AÈ si myslí, co chtûjí, teì není doba na dlouhé vysvûtlování.
Poobûdval podle nemûnného jídelního lístku; toho dne pfii‰lo na fiadu vepfiové koleno snudlemi. PfiestoÏe po letech vdÏungli a alÏírské divoãinû uÏ dobré kuchyni témûfi odvykl, mûl co dûlat, aby jídlo do sebe vsoukal. Odpoledne sbalil kufry, zaplatil a odjel hledat na vlastní pûst ãlovûka, ãi pfiesnûji typ ãlovûka, o kterém vlastnû nevûdûl, jestli vÛbec existuje.
KdyÏ nastupoval do vlaku, klesalo kpfiistávací plo‰e 04 na lond˘nském leti‰ti letadlo Comet 4Bspoleãnosti BOAC pfiilétající zBejrútu. Mezi cestujícími, ktefií pak procházeli pfiíletovou halou, byl vysok˘ svûtlovlas˘ Angliãan. Obliãej mûl zdravû osmahl˘ stfiedov˘chodním sluncem. Byl odpoãinut˘ av bezvadné kondici, ocoÏ se zaslouÏily dva nespornû pfiíjemné mûsíce vLibanonu anûco alespoÀ pro nûho je‰tû pfiíjemnûj‰ího: osobnû ovûfien˘ pfievod pûkné penûÏní ãástky zjedné banky v Bejrútu do jiné ve ·v˘carsku.
Daleko odtud tlela vpíseãné egyptské pÛdû jiÏ del‰í dobu dvû tûla pohfibená ohromenou azufiící egyptskou policií; obû mûla vpátefii úhledn˘ otvor po kulce apatfiila dvûma nûmeck˘m expertÛm na dálkovû fiízené stfiely. Jejich odchod na onen svût zpomalil práci na Násirovû raketû Záfira onûkolik
let ajist˘ sionistick˘ milionáfi vNew Yorku mûl pocit, Ïe své peníze dobfie investoval. Angliãan pro‰el bez potíÏí celní kontrolou avpronajatém autû se rozjel ke svému bytu velegantní ãtvrti Mayfair.
Rodinovo pátrání trvalo devadesát dní amohl je doloÏit tfiemi útl˘mi fascikly ve tfiech sloÏkách, které nosil vaktovce stále pfii sobû. Vpolovinû ãervna se vrátil do Rakouska aubytoval se vmalém Kleistovû penzionu na Brucknerallee ve Vídni.
Z hlavní po‰ty poslal dva strohé telegramy, jeden do Bolzana v severní Itálii, druh˘ do ¤íma. Povolával jimi své dva hlavní zástupce knaléhavé schÛzce do svého vídeÀského pokoje. Oba se dostavili bûhem ãtyfiiadvaceti hodin. René Montclair pfiijel z Bolzana najat˘m automobilem, André Casson z¤íma pfiiletûl. Oba cestovali pod fale‰n˘m jménem aspadûlan˘mi dokumenty, protoÏe rezidenti SDECE vItálii ivRakousku je mûli na seznamu mezi nejhledanûj‰ími jmény a‰tûdfie upláceli agenty a informátory na hraniãních pfiechodech ana leti‰tích. André Casson dorazil do Kleistova penzionu první, sedm minut pfied stanovenou hodinou, to jest sedm minut pfied jedenáctou. PoÏádal taxíkáfie, aby ho vysadil na rohu Brucknerallee, anûkolik minut si pfied v˘lohou kvûtináfiství upravoval kravatu, naãeÏ rychle vstoupil do haly penzionu. Rodin se jako obvykle zapsal pod fale‰n˘m jménem, pod jedním zdvaceti, znám˘ch jen jeho nejbliωím kolegÛm. Oba muÏi, které povolal, dostali pfiede‰lého dne telegram podepsan˘ jménem Schulz, coÏ bylo Rodinovo krycí jméno pro tehdej‰í dvacetidenní období.
„Herr Schulz, bitte?“ zeptal se Casson mladíka vrecepci. Recepãní nahlédl do knihy hostÛ.
„Pokoj ãíslo ‰edesát ãtyfii. Raãte b˘t ohlá‰en?“
„Ano, jistû,“ odpovûdûl Casson azamífiil rovnou ke schodÛm. Vystoupil do prvního patra ahledal pokoj 64. Na‰el jej v polovinû chodby na pravé stranû. Sotva pozvedl ruku, aby zaklepal, kdosi ho zezadu uchopil. Otoãil se asúÏasem hledûl na mohutn˘ obliãej snamodral˘mi ãelistmi. Zpod hustého, souvislého hou‰tí ãern˘ch chlupÛ, které mûlo b˘t oboãím, se na nûho upíraly zvûdavé oãi. Tento muÏ se knûmu pfiidal, kdyÏ procházel kolem v˘klenku, a‰el za ním skoro ãtyfii metry, aniÏ Casson nûco zaslechl, pfiestoÏe chodba byla pokryta jen tenk˘m kobercem.